10.

Zůstal stát a přesto, že v pracovně bylo šero a svítila jen lampa na stole, viděl jsem, jak jeho tváře zčervenaly.

Sklopil oči, skousl si ret a já měl co dělat, abych po něm fakt neskočil. Jako dravá šelma po bezbranném zvířátku, a i když bych ho zřejmě nezakousl, zmocnil bych se ho, bez skrupulí, tak jak mě v tuhle chvíli vedly moje nízký chlípný pudy.

„Svlékni se,“ zopakoval jsem příkaz, stále sedíc pohodlně v křesle, jsem ho sledoval jako ostříž. Každý jeho pohyb, když si pomaličku rozepínal knoflík po knoflíku. A pak ze sebe stáhl ty černý šatičky a zůstal přede mnou stát téměř nahý, jen na nohou měl ty svoje bílý botasky.

Dech se mi zrychlil, prostě jsem si to užíval, pohled na jeho nahý tělo mě vynesl do výšek. Pomalu si stáhl slipy a stydlivě přede mnou stál, rukama si snad podvědomě zakryl rozkrok. Šílel jsem z něj, ale nemohl jsem to na sobě nechat znát.

Díval jsem se na jeho nahé tělíčko, osvětlené jen matným světlem rozsvícené lampy, jeho útlé ruce a krásnou tvářičku, teď něžně zarudlou studem a rozpaky. Nechápu, proč se styděl, spali jsme spolu už několikrát. Ale tohle bylo něco jiného. Věděl, že je to trest.

A já ho chtěl mít na kolenou. Rozepl jsem si poklopec a trochu si stáhl kalhoty, moje natěšené mužství se vztyčilo do výšky a Eli tichounce vzdychl. Upřel na mě svoje modrý oči.

 „Pojď,“ řekl jsem, a trochu roztáhl nohy, nespouštějíc z něj oči. Bázlivě se ke mně přiblížil, ale já jsem věděl, že to chce taky. Měl to v očích, tu dychtivost a chtíč, viděl jsem ji už několikrát, takže ji přede mnou nemohl skrýt. Poslušně si klekl a naklonil se k mému rozkroku, ale já jsem ho zarazil. Chytil jsem ho za vlasy a zvrátil mu lehce hlavu dozadu a když na mě upřel svoje modré oči, naklonil jsem se k němu a zašeptal mu do ucha: „Chci, aby ses udělal taky.“

Opřel jsem se a užíval jsem si to, znovu sklonil hlavu a já ucítil špičku jazyka na svém penisu. Laskal ho, krouživým pohybem mě dokonale dostal do extáze. Jeho ústa byla vlhká, když mi ho kouřil, byl jsem prostě na vrcholu blaha a fakt jsem měl co dělat, abych to nebyl já, kdo poníženě kňučí. Jednou rukou jsem ho chytil za vlasy, užíval jsem si vlhké přírazy, pohyb jeho jazyka, prostě všechno. Když si zajel druhou rukou mezi nohy a pomalu si ho začal honit, byl jsem už ve varu.

Užíval jsem si jeho laskání i pohled na jeho tělo. Bylo to k nevydržení, vystříkal jsem se mu za mohutného vzdechu do pusinky a on to poslušně spolkl. „Pokračuj,“ přikázal jsem mu, zatímco Eli pevně svíral jednou rukou opěradlo křesla a druhou rukou pokračoval v plnění mého příkazu.

Zasténal a já jsem ho znovu chytil za vlasy a přiblížil se k jeho obličeji, jemně jsem se dotkl rty jeho tváře a špičkou jazyka slízl krůpěj potu z jeho kůže. „No tak, dělej,“ šeptal jsem a v jeho obličeji bylo vidět, že není daleko ke svému šťastnému okamžiku. Slabě vykřikl, když se udělal, sperma mu částečně zůstalo v dlani a částečně potřísnilo moje pracovní zelené kožené křeslo. Pustil jsem ho a on se zhroutil na koberec, kde přerývavě oddychoval.

Úžasný okamžik.

Možná mu přece jen odpustím.

Ne, nejsem zase takovej tyran, fakt ne, vzal jsem ho a odnesl jsem ho do jeho pokoje. Místo přání krásného spánku jsem mu zašeptal do ouška, že se už se nezlobím.

Jak bych taky mohl, ježiši. Tak trochu jsem si musel sáhnout do svědomí, kdo z nás z dvou byl ve skutečnosti na kolenou.

No nic, oklepal jsem se z dalšího úžasnýho zážitku a vrhl se po hlavě do těch míň přitažlivých záležitostí. O pár dní později byl u mě v kanceláři zase Eric, s jeho úlisným úsměvem a dotěrnými otázkami ohledně mojí rádoby snoubenky, kterou sem mimochodem už pár dní neviděl.

Eric si mě prohlížel tím svým dravým pohledem, něco jako když sup sleduje mršinu. Divím se, že se nezvedl a nezačal mi kroužit kolem stolu.

„Za čtrnáct dní bude soud s tou ženskou, trošku jsem to uspíšil, ať to máme z krku,“ pravil značně opovržlivě, protože jednání se „spodinou“, jak je občas nazýval, považoval za značnou potupu nehodnou svého výsostného postavení. Hodil mi na stůl papíry, jen to zašustilo a pak se zvedl.

„Jo, a nezapomeň na ten narozeninový večírek,“ pravil žoviálně, tentokrát ale zapomněl dodat, ať se tam laskavě dostavím i s Carin a vypadl z mojí kanceláře. Zůstala po něj zase jen ta zvláštní pachuť na jazyku a silný odér jeho příšerný voňavky. Asi by měl změnit značku.

Zvedl jsem dokumenty, který mi dal a znovu jsem se na ně podíval. Eliho slova mi zněla v uších pořád a pořád dokola, jako když slyšíte nějakou písničku a nemůžete ji zaboha dostat z hlavy. Bože, asi fakt měknu, ale na rozdíl od Erika si přece jen pokusím zachovat alespoň nějakou páteř. Před takovým půlrokem by mě ani nenapadlo něco takovýho udělat. Takže jsem se po chvilce rozvažování zvedl a šel jsem za Bellou, podal jí papíry a promptně sdělil svoje instrukce.

„Phyllis Atkinsonová, pobočka New York, zjistěte mi o ní nějaké informace. Jestli je vdaná, svobodná, děti, stav konta a tak,“ řekl jsem a Bella na mě zůstala beze slova zírat. Nikdy jsem od ní podobné informace nežádal, protože o lidi okolo jsem se nikdy nijak výrazně nestaral.

„A to jako potřebujete na co?“ zeptala se mě opatrně s udivenou tváří a když jsem jí sdělil, že to chci kvůli soudu, protože nás žaluje a já se s ní soudit nechci, zůstala na mě zírat s nevěřícnýma očima a s otevřenou pusou. Asi jsem jí způsobil pořádný šok, protože zapomněla i mluvit a dle jejího rudnoucího obličeje zřejmě i dýchat.

Zanechal jsem svoji sekretářku v jejím minikómatu a vrátil jsem se k sobě do kanceláře pokračovat ve své práci. Přesně o jednu kávu, deset telefonátů a pět napsaných emailů později se otevřely dveře, a Bella nakráčela dovnitř, se stejně napjatou a udivenou tváří.

Ovšem tu zprávu mi přes stůl podávala tak opatrně a s takovým odstupem, jako bych měl minimálně choleru a mor dohromady.

A já naznal, že Eli je asi jasnovidec.....