13.

Vypadal jako spráskaný štěňátko a mě ho bylo tak líto, že jsem mu dovolil zůstat přes noc u mě.

Vlastně to bylo úplně poprvé, co jsem si ho nechal po sexu v posteli, protože buď jsem ho poslal dolů do jeho pokoje anebo, když to bylo u něj v bytě, jsem prostě odešel. Ale dneska jsem ho chtěl, a to fakt nevím proč, nechat u sebe, což Elimu vykouzlilo na tváři drobounký roztomilý úsměv.

Vypadal vyčerpaně, spokojeně, trošku naměkko a zároveň smutně, jeho oči chtěly něco říct a já měl pocit, že se bojí. Nenutil jsem ho mluvit, když nechtěl, natáhl jsem si na mobilu budík a vysvětlil mu, že musí k sobě dřív, než sem ráno přijde paní Hutchinsonová, což bývalo tak kolem půl sedmé, sedmé hodiny.

„Já vím,“ povzdechl si tiše drobný uzlíček blonďatých vlasů schovaný pod peřinou a pak se ke mně přitiskl, jak nejvíc to šlo. Cítil jsem jeho ruce na své hrudi a bylo to kupodivu příjemný, asi jsem si to takhle nikdy neužíval. Asi bych si mě vážně sáhnout do svědomí, jo vím, slíbil jsem to, ale necháme to ještě na později, jo?

„Miky,“ slyšel jsem jeho váhavý hlásek, „až půjdeš na ten večírek, můžu jít ven?“ zeptal se mě opatrně a koukal na mě s prosebným pohledem.

„Samozřejmě, nemusíš se mě přece ptát. Jsi tu u mě v práci, ne ve vězení,“ objasnil jsem mu, jak se věci mají, a že se mě rozhodně nemusí ptát, jestli odsud může vytáhnout paty. Může, tohle není žádná zlatá klec a on není žádný ptáček, kterého bych si přivázal na řetěz, a nedovolil mu se odsud ani hnout.

„Jdeš za kamarády?“ zeptal jsem se, protože mě napadlo, že vlastně od chvíle, kdy u mě nastoupil, se odsud nehnul. Nechodil do baru, nechodil za kamarády, a to vím stoprocentně, že jich pár má, a podle toho, co mi říkal, tak to byli jeho fajn kámoši. Takoví ti, na který se můžete spolehnout, když vám je ouvej, znáte to.

Jenže Eli zavrtěl hlavou. „Ne, já…si jen potřebuju něco vyřídit, můžu?“ zeptal se znovu a já ho opět ujistil, že určitě.

„Děkuju,“ špitl zase tiše a odměnil mě tím svým krásným úsměvem a malou pusou. No není zač, ujistil jsem ho, a viděl jsem, že víc informací z něj asi nedostanu. Neptal jsem se, když mi nechtěl víc říct, viděl jsem, jak se mu klíží víčka a že chce spát.

Očividně si tu chvilku chtěl užít, než ho ráno zase vykopnu z postele, přitulil se ke mně ještě víc a já ho přikryl peřinou pomalu až po ty jeho roztomilý ouška. Zavrtěl se a za chvíli si už pochrupkával, s rukou na mé hrudi, hezky stočený pod peřinou jako kotě.

No jo no, tak, proč bych si tu chvíli taky neužil, nevíte?

Ještě jsem chvíli přemýšlel na tím, tu dnes proběhlo a co všechno mi řekl nebo chtěl říct, ale nedokázal jsem určit, jestli to bylo důležité nebo ne. A pak jsem si taky v klidu usnul.

Možná sem se ho měl zeptat. Jo, měl, vím to určitě.

Kdybych totiž tušil, jaká turbulence v životě mě za pár dnů čeká, a že budu muset brzy udělat to nejtěžší rozhodnutí ve svým snobským načančaným životě, tak dobře bych rozhodně nespal.

A všechno to začalo tím narozeninovým večírkem. Vlastně, v ten den….

Erica jsem vlastně neviděl od chvíle, co jsem mu řekl svoje rozhodnutí ohledně našeho soudu, což bylo asi před týdnem. Asi mi k tomu zatím neměl co říct, protože jediný, co mi poslal, byla emailová zpráva, že o celé věci se jedná. Nic víc. Musel jsem ho šíleně naštvat. Sice jsem z toho neměl dvakrát dobrý pocit, ale Eliho šťastné oči ten nepříjemný pocit tak nějak vyvážily.

Ale to pozvání na ten jeho nóbl snobský narozeninový večírek pořád platilo a ten byl dnes. Páteční večer by se dal určitě strávit i mnohem líp. Ne, že by se mi tam chtělo, ale Carin byla neskutečně natěšená, a když mi v týdnu volala, mlela o tom tak dlouho, že i baterka na telefonu zoufale pípala a prosila, ať už ten hovor ukončím.

„Já se tak těším,“ zajásala hned na schodišti, jak mě uviděla a vylítla nahoru i s kabelkou a malou dárkovou taškou. Eli se zrovna v tu chvíli mihl dole v hale, což ji na moment upoutalo a znechuceně se podívala směrem, kam odcházel.

„To je ta nová služka, jo?“ zeptala se mě znovu s lehce ohrnutými rty a nosánek měla v tu chvíli taky pěkně nahoře. Ještě, že nepršelo. Přitakal jsem, Eli rychle zmizel v chodbě a Carin se ještě chvíli dívala tím směrem. Naštěstí měla plnou hlavu nadcházejícího večerku, takže nechala služku služkou a letěla se doupravit do koupelny.

Zase tam něco brebentila, strašně jsem si chtěl nalít panáka a spláchnout celý dnešní den, ale nebylo mi přáno. Musím řídit, nazpátek si možná vezmeme taxi, ještě nevím.

„Jak vypadám?“ dotázala se mě žoviálně, když vylezla z koupelny a začala se nakrucovat před zrcadlem v koupelně.

„Výborně,“ odtušil jsem s povinným úsměvem a ona se ke mně natáhla a našpulila rty, to jako abych jí dal pusu. Vyhověl jsem jí a šel si pro sako od obleku.

Nakrucování a upravování pokračovalo. „Hádej, co mám na sobě novýho,“ uchichtla se praštěně, tentokrát odvrátila zrak od zrcadla a začala pro změnu nakrucovat přede mnou.

Ehm, mezi námi, chlapi tyhle kvízy nemají rádi. Můžou být smrtící. Rychle jsem ji od hlavy k patě zkoukl. No, vlasy to nebyly, oči taky ne…..

„Boty?“ hodil jsem ručník do ringu a ona protočila otráveně oči.

„Ježiši šaty, ne,“ hlesla otráveně a otočila se zase k zrcadlu. „Jsou úplně nový, ještě jsem je na sobě neměla, to sis nevšiml?“ Ne, nevšiml, neměl jsem nikdy módní vkus a zřejmě jsem i barvoslepý a celkově tak nějak tupý, co se týče těchto věcí.

„Nejsem v nich tlustá?“ hodila další bombu, zamračila se na svůj odraz v zrcadle a začala se upravovat. A čekala, co odpovím….

Bože můj, proč nás ty ženský tak týrají? Na tohle přece neexistuje relevantní odpověď.

To je snad lepší vzít si pistoli a zahrát si ruskou ruletu. Prásk, a máte to za sebou….

„Jasně, že ne, strašně ti to sluší,“ přispěchal jsem s dostačují odpovědí, odpovědí byl další její znechuceně protažený obličej a další úpravy.

Tohle nebylo na panáka, tohle bylo na flašku.