5.

Konečně jsem se vysvobodil ze zajetí paní Hutchinsonové, vypadl z kuchyně a zamířil si to za ním. Eli stál pořád ve vstupní hale, ve tváři ruměnec, protože se styděl a vypadal kouzelně. V ruce svíral igelitku, nervózně přešlapoval a rozhlížel se po hale.

„Miky,“ zašeptal nervózně a já ho popadl za ruku. Vždycky mi takhle říkal a mě se to líbilo, z jeho úst moje jméno znělo tak trochu jinak. Tak nějak víc sexy.

„Pojď, ukážu ti dům,“ hlesl jsem. Přízemí jsme si prošli vcelku rychle, nakoukli jsme do kuchyně a paní Hutchinsonová nám sdělila, že k večeři bude kuře na kari s rýží. To si nechám líbit a Eli znejistěl. Vedl jsem ho dál, chtěl jsem mu ukázat celý dům. Jednotlivé pokoje v přízemí, decentně i moderně zařízené, i ten pěkný pokoj úplně vzadu, který byl určený pro hosty nebo pro zaměstnance. A ten byl pro Eliho.

Tohle bude jeho království, tady u mě. Ten pokoj byl větší než celý jeho mrňavý odporný byteček, s koupelnou, čistý a pěkný, celý v šedomodré barvě. Strčil jsem ho do dveří a sdělil mu, že tady bude bydlet, tak, jak jsem mu slíbil.

„Vzal sis věci?“ zeptal jsem se a Eli sklopil oči a pokrčil rameny. Vyškubl jsem mu tu jeho igelitku, kterou si rukou tiskl k hrudi, ale měl tam jen housku a jedno tričko.

„Já jsem nevěděl, jestli to myslíš vážně,“ špitl a znovu s ruměncem ve tváři sklopil oči. „Ale já to myslím vážně,“ zašeptal jsem mu o ucha, „dneska večer tě hodím domů, sbalíš se, a už se odsud nehneš. A mimochodem, tady dostaneš i najíst.“ A Eli přikývl a já jsem byl nadmíru spokojený. Takový ty kraviny, jako byla úklidová komora, to jsme přešli vcelku rychle a já jsem ho teď vedl po schodech nahoru.

Tam byla moje ložnice, koupelna, prostorný, do šeda vyvedený obývací pokoj, a moje pracovna. Bylo to takové moje útočiště, vlastně jsem tu spodní část domu ani nepoužíval. Eli byl celý vykulený, rozhlížel se a v tváři měl výraz, jako by se nacházel minimálně v královském paláci.

Nedokázal jsem od něj odtrhnout zrak, byl tak strašně sexy, když se vyjukaně rozhlížel po mé ložnici. Začal jsem přemýšlet, že by vůbec nebylo špatné vzít si dovolenou a nejít dnes do práce. Pak mi došlo, že jsem šéf a dovolenou si brát nemusím. Vždycky, když jsem byl s ním, můj mozek fungoval tak nějak zpomaleně, jako když ve snu chcete utíkat, ale nemůžete a jste pořád na jednom místě. Nebo jako když sedíte na kolotoči, co nechce zastavit a vám už se z té divoké jízdy začne motat hlava.

Nevydržel jsem to. Zabouchl jsem dveře do ložnice, drapl jsem ho za ruku a zatáhl jsem ho do koupelny. „Co když někdo přijde?“ knikl tiše, a já jsem ho ujistil, že tu není nikdo, kdo by sem přišel. Jsme tu jenom my dva, já a on.

Moje služtička a já, jeho šéf.

Dneska holt přijdu do práce později.

***

A zase to byl ten okamžik, kdy svět zpomalil na poloviční otáčky a já jsem vnímal jen jeho.

Přitiskl jsem ho k sobě, Eli se nebránil a zavrněl jako kotě. A já zase jako nadržený kocour. Políbil jsem ho. Zezačátku jsme se moc nelíbali, ale postupně jsem tomu přišel na chuť a na ty jeho drobné rtíky jsem si udělal další solidní závislost. Eli vzdychnul, protože cítil pod županem moje vzdouvající se mužství a přivřel slastně oči.

Otočil jsem ho zády k sobě a opřel ho o umyvadlo. Věnoval jsem pár polibků i kůži na jeho krku, na což Eli reagoval dalším vzdychnutím, trošku se prohnul a s rukama zapřenýma o umyvadlo na mě vystrčil zadeček. To se fakt nedalo vydržet.

Vyhrnul jsem mu ty jeho šatičky a jemně jsem mu stáhl slipy.

„Máš to?“ zeptal jsem se a on kývl a z kapsičky vytáhl maličkou lahvičku s lubrikantem. Jeden z mých dalších ujetých příkazů. Tohle musí mít pořád u sebe. Vždy připraven, řekl bych. Opatrně jsem si nanesl pár kapek na prsty a zajel mu do dírky. Skousl si rty, aby nevykřikl, křečovitě sevřel okraje umyvadla, ale držel a nechal mě, abych si s ním dělal, co chci.

Byl stejně nadržený jako já a zakňučel, když jsem prsty vytáhl. Držel, oči zavřené a já dychtil po jeho těle, chtěl jsem ho slyšet sténat a prosit. Opatrně jsem do něj začal vnikat, co nejvíc to šlo a pak jsem začal přirážet. Ale pomalu, pomaloučku, vychutnával jsem si každý pohyb, kterým jsem vnikal do jeho těla.

Mít velké zrcadlo v koupelně není od věci. Popadl jsem ho a zvedl, pevně jsem ho držel a sledoval v zrcadle jeho výraz, pootevřená ústa, ze kterých se draly slabé steny, výraz slasti na jeho obličeji, sevřené ruce. Sukýnka z druhé strany se mu nadzvedla, věděl jsem, že vzrušený. Rajcovalo mě to naprosto neskutečně, přidal jsem, když jsem cítil, že se blížím k vrcholu a pak jsem se do něj udělal.

Zasténal, chtěl ještě. Zůstal jsem v něm, nadzvedl jednou rukou tu jeho sukýnku a druhou rukou jsem mu pomohl k jeho šťastnému okamžiku. S přidušeným výkřikem postříkal umyvadlo i to zrcadlo, zůstal mi viset v náručí a prudce vydechoval. Pozoroval jsem jeho obličej v zrcadle, tváře měl zbarvené do ruda, na čele pár krůpějí potu. Otevřel svoje krásný modrý oči a podíval se na mě lehce znaveným pohledem, ale v očích měl jiskry a chtíč.

Znovu jsem ho políbil na krk a teprve pak jsem ho pustil.

Řekl bych, že vstupní pohovor proběhl velice dobře.