Noční Jeseník má své jisté kouzlo. Svítící loga podniků či reklamní tabule na pivo. Blikající bílé osvětlení, které na fasády domů sem tam nahodí děsivý stín. I když se zdá, že město nežije, opak je pravdou. Veselé hlasy podnapilých mladíků, či vyvalující se spoluobčané v parku na lavičkách, hlasitě po sobě pokřikujíc. Mám rád tohle město v noci. Z okna auta to tak rychle ubíhá. Vzpomínky se vracejí, tak nějak na všechny dobré i zlé zážitky. Támhle jsem poprvé tančil s chlapem, támhle jsem se tak zpil, až jsem poblil boty servírce... jo, hold sladké mládí. Teď jako bych utíkal nebo spíš byl unášen svým řeckým bohem někam na Olymp. Myslím, že tohle přirovnání dokonale sedělo, když jsem se zahleděl na velký kopec, tyčící se nad městem. Osvětlené budovy lázeňských domů najednou vypadaly tak noblesně, vystupující ze tmy. A úplně na vrcholku se přímo rozjímala hlavní budova lázní s tím svým bílým průčelím a sloupky. Mírně to evokovalo antiku.

Cestou jsme minuli autobusovou zastávku, tam mě měl v původním plánu vysadit. Ten kousek cestičkou už bych k našemu paneláku došel. Dokonce jsem mu ho za dne ukazoval, šel totiž vidět z hlavní silnice. Tudy chodím domů. Ale on nezastavil. A já moc dobře věděl proč. Ani nijak nezpomalil, nezaváhal. Po přejetí odbočky na mě upřel hodně nebezpečný divoký pohled a mně vyschlo v krku. Jako kdyby se mě ptal, zda vím, kam jedeme a co bude následovat. Po tom polibku v klubu, po tom, co mi osahal pozadí s jasným úmyslem mít se mnou sex, jsem nemohl pochybovat. Možná si jen chtěl být jistý, že jsem si toho vědom a necouvnu.

Byla ve mně tak malá dušička, že by se vešla do hlavičky od sirky, přesto jsem ale jeho úmysl pevně odkýval. V autě bylo ticho. Děsivé ticho, které sotva kdy přerušil zvuk tichého motoru.

Zapomněli jsme zapnout rádio, ale já neměl odvahu k němu natáhnout ruku a zapnout ten čudlík.



Nepromluvil na mě celou cestu. Když jsme minuli první dvě budovy lázní, dva nově vypadající hotely, čekala nás ostrá zatáčka. Pak už jen kopec před námi. Byl jsem rád, že hlídač parkoviště zrovna v tu chvíli byl někde na obchůzce. Asi bych musel zalézt pod palubní desku, aby neměl nějaké řeči. Spiro zastavil na parkovišti. Přesně na tom místě, kde jsem k němu nastupoval odpoledne. Znovu jsem se viděl, jak jdu nervózně k autu. Stále jsem cítil tu nervozitu, ale už to nebylo takové, jako před několika hodinami. Přeci jen jsme spolu strávili půl dne. Už jsem o něm něco věděl i on znal můj život (jelikož jsem mlel a mlel, abych se vyhnul trapnému mlčení).

Když vypnul motor, znovu se na mě zahleděl. Další ujištění? Mezi námi bylo jasně cítit napětí, skoro hmatatelné vzrušení, které ze mě přímo stříkalo, z něj tak mírně vyzařovala aura vášně. Natáhl k mé tváři ruku a já tak nějak automaticky přivřel oči a nechal se pohladit. Měl tak jemné ruce, až se mi srdce málem rozskočilo. Nechtěl jsem být netrpělivý, i když jsem byl mírně vzrušený...(mírně?).

Chvíli mapoval mou tvář dlaní než sjel po krku až na hruď. Pak jeho ruka v tom nejlepším zmizela a on vystoupil. Překotně jsem ho následoval a málem se oběsil na bezpečnostním pásu.

Viděl jsem jeho pobavený výraz. Tak ty se mi budeš ještě posmívat, jo? To bylo pěkně krutý. Doběhl jsem ho až u květináčů, které měly zabraňovat autům parkovat přímo před vchodem do hlavní budovy. Zatáhl jsem ho za rukáv, abych si vydobyl jeho pozornost. Nechtěl jsem projít kolem recepce. Noční službu měli asi kluci, i tak jsem nechtěl riskovat pomluvy.

"Můžeme jít kolem kuchyně, je to kratší."

Byla to lež, nebylo to vůbec kratší, museli bychom celou budovu obejít. Myslím, že mou lest prohlédl a chvíli se na mě jen díval.

"Stydíš se snad? Nebo bojíš, že tě se mnou někdo uvidí?"

"Ne, jen... bych se nerad dostal do pomluv. Šéfka je dost... homofobní a nejsem její oblíbenec."

"Šéfové nezůstávají šéfy navěky, Míšo."

S tím se v klidu otočil a zamířil k recepci. Bylo na mně, jestli ho budu následovat, nebo si to zbaběle rozmyslím. Jenže já už nechtěl couvnout, ne, když už jsem byl tak daleko.



Čekal na mě u výtahu. Cestou kolem recepce jsem pozdravil Davida a toho druhého, který byl nový a já si stále nepamatoval, jak se jmenuje. Překvapilo je, že mě vidí. Už se nadechovali, aby se zeptali, co tam dělám takhle v noci, že práce počká do rána. Ale David ani větu nedokončil, když viděl, že následuju Spira do haly. Myslím, že jim to muselo hodně šrotovat v hlavě. Moje orientace nebyla tajemstvím, ale nijak jsem ji nedával na odiv jako Marcelko, ani se s ní neoháněl. Proč taky. Teď si mě vede jeden z hostů na pokoj. Trochu jsem si připadal, jak nájemná děvka. Věřte, tohle nedělám zrovna často. Odděloval jsem vždy práci a soukromý život. Ale proč se nadarmo obhajovat. Tentokrát jsem do toho šel po hlavě a hodlal si to užít. Jistě, Miško, zasloužíš si to konečně.



Nemyslel jsem ani na následky, které by mé jednání mohlo mít, ani na to, že bych mohl být vyhozen třeba za neseriózní chování. Tady bylo možné všechno. Odvážně jsem vstoupil do výtahu a zvedl k němu pohled. Byla to jen chvíle, než se dveře zavřely. Jen chvíle, kdy mě přitáhl prudce k sobě a políbil znovu. Myslel jsem, že se mi podlomí nohy a svezu se jako nějaký rozteklý sliz po stěně výtahu. Kurňa, ten chlap se mnou dělal věci. Ty jeho polibky.

Výtah ale jel jako naschvál jen pár vteřin. Asi mi nechtěl dopřát tu chvilku, kdy se složím a bude si mě Spiro muset seškrábat z podlahy. Tma na chodbě a to ticho byly tak divné, proti ruchu všedního dne, kdy šel slyšet odevšad vysavač, kdy pokojské poletovaly po chodbě.

Následoval jsem ho až k pokoji a čekal až otevře. Galantně mě vpustil dovnitř, i když jsem nevěděl, jak přesně se mám chovat. Suverénně jsem se rozhlédl, i když jsem lux znal zpaměti.

Nestačil jsem napočítat ani do deseti a jasně mi ukázal, proč mě sem vzal. Odpovídat na jeho vášnivé polibky bylo čím dál těžší. Bral si, co chtěl a já mu v tom nijak nebránil. Ale přesto nebyl hrubý, spíše z toho čišela smyslnost a vášeň. Sotva mě nechal nadechnout a už zkoumal mé mandle jazykem. Z hrdla se mi vyloudilo zasténání a mé tváře hořely, jako kdyby v nich plápolal oheň.



Ani nevím, jak mě došťouchal přes posuvné dveře do ložnice. Nějakým zázrakem jsem přišel o tričko a jeho ruce se rozběhly po mé nahé hrudi. Žádné zbytečné otázky nebo mluvení. Cítil jsem za zády postel a uvažoval, kdy na ni skončím. Ale on nespěchal. Neměl proč. To bylo pro mě nové. Většina mužů stála jen o to si zašoupat a konec. Nějaká předehra byl pro ně pojem vhodný do hetero sexu. Spiro to však bral naprosto vážně. Laskal mé tělo a dával mi pocit výjimečnosti, pocit, že jsem hezkej. Proto mi tváře tak rudly. Dostat z něj tu pěknou bílou košili mi dalo zabrat. Prsty se mi třásly a mě to strašně štvalo. Nechtěl jsem nic urvat ani poničit, mohl by se naštvat. Nakonec se mi to povedlo. Dovolil mi se ho dotýkat. I když už jsem to dělal při masáži třikrát, přesto se mi jeho tělo nesmírně líbilo a objevoval jsem ho jakoby poprvé. Dokonalá postava, jak jsem byl hrdý na to, že se jí můžu dotýkat. Pak mé ruce sjely až na jeho plátěné kalhoty. Ještě jsem se ujistil, zda má něco proti, pak jsem pomalu pokleknul a stáhl mu je.

Asi vám je jasné, co následovalo. Shrnul jsem jeho spodní prádlo a promnul jeho mužství v dlani. Byl opravdu velký, až mi zatrnulo. Jemně jsem se ho dotýkal po celé délce a laskal ho. Užíval jsem si ten pohled. Sem tam jsem zvedl zrak k jeho tváři. Uvolněně zavřené oči a pootevřené rty vzrušením, ano, to přesně jsem potřeboval, abych dostal odvahu. Byl opravdu nádhernej.

Když jsem ho pomalu bral do úst, zasténal tím svým hlubokým hlasem. Až to rozechvělo snad všechny moje svaly. Toužil jsem mu přinést rozkoš takovou, jakou jsem ještě nedal nikomu. A snažil jsem se, aby se mu to líbilo.

Pak ale přišla věc, kterou jsem při sexu extrémně nesnášel. Láďa mi to dělal velmi rád a nenechal si namluvit, že mi to vadí. Prostě mi narval hlavu až do svého klína a odmítal pustit, jakoby se bál, že se odtáhnu. S jeho poměrně velkým penisem to byla muka... občas jsem z toho vážně nadavoval. Až jsem mu odmítl kouřit úplně. Proto když jsem ucítil Spirovu ruku ve vlasech trochu jsem sebou škubnul.

"Pššš, neboj se... pokračuj."

Jeho uklidňující tón mě ubezpečil, že on není Láďa a že nemusím čekat hned to nejhorší. Jen mě ve vlasech vískal. Nijak netlačil ani si nevynucoval, abych si ho do úst vzal hlouběji. Za to jsem mu byl velmi vděčný. Teprve až když jsem ucítil pnutí jeho svalstva, mě jeho ruka rázně zastavila. Pochopil jsem, že mu to jako navnadění stačí.



Ani jsem se nestačil pořádně zvednout a už mě namačkal na skříň. Bylo to prudké, ale nijak hrubé. Jasně mi dal najevo, co chce, naznačil, co mám dělat. Zachytil jsem se skříně a cítil, jak mi stahuje kalhoty. Poslušně jsem stál, i když se do mě dala pořádná zima, když jsem se před ním ocitl nahý. Ale trvalo to jen mžik, než jsem ucítil jeho tělo, jak se mi tiskne na záda a pozadí. Rozeznal jsem jasně jeho tvrdé mužství, jak mi tlačí do stehna. Nemohl jsem se moc pohnout, sotva jsem zvládl trochu natočit hlavu, abych mu poskytl možnost mě políbit. Ale on se jen zasmál. Nakrabatil jsem čelo a pokusil se mu nějak vysmeknout. Jenže jeho ruce mě držely pevně.

"Snad se se mnou nechceš prát, Míšo."

Nakonec se slitoval a vážně mě políbil. A já žasnul jak je tenhle bůh hravý jako malé dítě. Bylo jasně patrné, že si užívá každou chvilku. A mně se to nesmírně líbilo. Uvádělo mě to nejen do rozpaků, ale také do mého hravého stavu, který byl nesmírně nebezpečný.

"Stejně bych tě přepral."



Následoval další salva smíchu a mně se zježily chloupky na zátylku. Cítil jsem jeho horký dech. Sotva jsem se stihl nadechnout a už mě jeho ruka příjemně drtila v klíně. Nebral si servítky, prostě si začal pohrávat s mým údem, jako kdyby mi na něm chtěl udělat námořní uzel. Nezvládl jsem nic víc než hekat a roztouženě se o něj dozadu třít zadečkem. Zrovna polohu ve stoje jsem nemiloval, jelikož jsem při sexu měl v oblibě se kácet k zemi. Prostě jsem to moc prožíval a neměl tolik síly to ustát. Když jsem ucítil, jak ke mně přikopl malý taburetek, který stál hned vedle skříně u zrcadla, věděl jsem, že je zle. A taky že bylo. V klidu si mě natočil, abych se musel na sebe dívat v odrazu zrcadla a zvedl mi nohu na taburetek. Chtěl jsem se otočit a vymluvit mu to, ale jeho ruka na mém pozadí, prsty jenž si to razily k vstupu do mého těla, mi jasně napověděly, že už je pozdě. Před zrcadlem jsem to ještě nikdy nedělal. Mohl jsem se dívat jak mě laská a hraje si s mým údem. Viděl jsem i jeho ďábelsky černé oči, ve kterých přímo lítaly jiskřičky.

"Zabij mě hned... tohle se nedá vydržet."

"Vydržíš, to víš, že vydržíš."

Ochraptěle jsem zasténal a opřel se dlaněmi o zrcadlo. Zrovna do mě protlačil prst. Překvapilo mě, že nepoužívá žádný lubrikant. Nohy se mi rozklepaly, ale ten pocit byl... bože kulervoucí. Myslel jsem, že se udělám už jen z toho.

Postupoval opatrně, myslím, že jsem pochopil proč zrcadlo. Kontroloval tak můj výraz, jestli se na mé tváři objeví stopy po bolesti, nebo nějakém odmítnutí. Chytrý tah, uznávám. Ani při druhém prstu jsem se neporoučel k zemi, což jsem považoval za osobní rekord. Pomalu si mě roztahoval a já překotně dýchal. Bál jsem se, že tahle noc pro mě bude vážně poslední. Zaslechl jsem šustění kalhot, když prsty z mého těla zmizely a já si mohl na chvíli odpočinout. Kolem mě do koše prolétl obal od kondomu. Jediné, co jsem stihl, bylo otevřít pusu, pak mě chytil za zápěstí a jen tak, jako hadrovou panenku, mě hodil na postel naproti. Málem jsem si překousnul jazyk. Konečně jsem se mohl na něj podívat v celé jeho kráse a plakat rozkoší.

Když si přiklekl na postel a pohladil mé tělo, už jsem se začal instinktivně přetáčet na břicho. Ale zastavil mě. Překvapilo mě to, jelikož jsem byl tak navyklý na tuhle pozici, že jsem si vůbec neuvědomil, že existují i jiné polohy.

"Ne, takhle ne. Chci se ti dívat do očí. Chci vidět tvou rozkoš."