Sledoval jsem jeho smyslné rty i jeho tvář, která prozrazovala vzrušení. Jeho tmavé oči byly jako brány do pekel, proto jsem byl rád, když je spokojeně zavřel a nechal mě si s ním hrát.

Ze začátku mě překvapilo, že neprotestoval. Při minulém milování jasně dával najevo svou převahu i to, jak je rád vůdčí. Tentokrát mě ale na sobě v klidu nechal trůnit a vypadalo to, že mu to přináší rozkoš. Moje hbité prstíky se daly do práce a ukázaly mu, jak vypadá opravdová masáž. Sem tam sykl, když jsem na jeho údu přitvrdil a víc ho zmáčkl, ale neprotestoval. Vzrušovalo mě jeho rychlé oddechování i to mručení. Ale chtěl jsem víc. Chtěl jsem ho slyšet sténat.

Namačkal jsem se mu svým vzrušením do klína a začal třít naše penisy společně o sebe. To už zaznamenalo větší úspěch. Zatím jsem se jen učil, co má rád a co způsobí tu vrásku na jeho čele, jak se snažil bránit vlastnímu podlehnutí.

Po chvíli jsem cítil, jak se pode mnou netrpělivě vrtí. Věděl jsem, že už ho zlobím moc dlouho. Přitáhl si mě k vášnivému polibku a já ucítil jeho ruce na svém pozadí. Čekal jsem, že mě každou chvíli ze sebe sesune a dravě si mé tělo vezme, ale nestalo se tak. Když jsem ucítil jeho prsty, jak se do mě tlačí, musel jsem sevřít jeho paže. V téhle pozici to nebylo nijak příjemné, ale dovolil jsem to. Byl jsem zvědavý. Možná mi alkohol vážně zatemnil mozek a já nemyslel na následky. Možná jsem neměl být tak... divoký? Vlastně si za to celé můžu sám.



Když shledal, že jsem dostatečně připravený, snažil se nahmatat šuplík, nebo vlastní kalhoty. Vše bylo ale z jeho dosahu, což způsobilo jeho prudké zamračení. Bylo mi jasné, co hledá, ale tentokrát jsem to hodlal riskovat. Vůl jsem si neuvědomil, že ti chytří vědci, co vymysleli kondom, ho nestvořili jen k ochraně před otěhotněním a pohlavními nemocemi, ale také proto, aby styk byl pohodlnější.

"Nemusíš... mně to nevadí... chci to takhle."

Nečekal jsem až svolí, proč taky. Prostě jsem jeho úd automaticky sevřel v dlani a trochu se nadzvednul. To, že to byl pěkně blbej nápad, mi došlo hned v zápětí. Že je Spiro v jistých oblastech mohutný, jsem věděl a minulou noc mi to taky ze začátku činilo problémy. Ale šel na mě pomalu a bylo to úžasné.

Ale tentokrát to bolelo. Sakra že jo. Myslel jsem, že mi upadne zadek, když do mě poprvé přirazil a já se jen s bolestným zakňučením složil na jeho hruď. Ale říct mu, aby přestal, by bylo pěkně trapný, proto jsem se tvářil statečně. Možná už i alkohol pomalu vyprchával a já vše cítil jasněji.

Chlácholil mě, starostlivě se dotazoval, jestli jsem v pořádku, dokonce chtěl styk přerušit, ale nedovolil jsem to. Toužil jsem po něm tak moc. Když mě hladil ve vlasech a šeptal mi něco legračního. Bylo to nadmíru trapné, ale já se usmíval. Dokázal mě přimět, abych se uvolnil, aniž by se musel moc snažit. Jemně mi třel můj penis a pomáhal mi se trochu vzpamatovat.

Po pár dlouhých minutách jsem se z jeho těla opravdu zvedl a....

Pak už si pamatuju jen výkřiky. Jeho slastné sténání, když jsem mu nedal čas si vydechnout a ukázal mu pořádné rodeo. Málem bych ho i znásilnil, jak jsem na něm zběsile vysedával. Ne, vážně nejsem masochista, ale ten zápal chtíče nešel zastavit. Nešlo zpomalit. I on se zvedl do sedu a při posledním přírazu mě div nerozmačkal. Myslím, že jsem moc tichý nebyl, slyšel jsem jeho smyslné: "Ššš, jen klid..."

Cítil jsem podivné mokro na stehnech, vlastní stopy výbuchu vášně. I jeho, jak pomalu proudí mým tělem...

Bylo to poprvé, co jsem s někým praktikoval takovou pozici. Navíc tak šíleně. Složil jsem se do malého uzlíčku a svalil ho zpátky na polštář vlastní vahou. Rozesmál se. Ten jeho tichý smích mi vibroval až v zadku. Nevzmohl jsem se na jediné slovo, ani na jediný káravý pohled. Byť jsem se snažil, ani pohnout jsem se nemohl. Připadal jsem si jako přepůlený a stále... stále jsem ho cítil hluboko v sobě.

Vzpomínám si na ten chladivý pocit. I na to, jak dlouhé záclony vlály při otevřeném okně. V pokoji bylo tolik světla, jako ve dne. Ten den byl totiž úplněk, možná proto jsem tak zdivočel.



"Studí…"

"Vydržíš to."

Nevím ani kdy se mu povedlo mě ze sebe sundat. Zmizel na krátko ve sprše, pak si přinesl mokrý ručník a očistil mě. Překvapeně jsem na to pomrkával, protože jsem tohle ještě nezažil. Vzpomínám si, jak jsem si hrál s pramenem jeho vlasů a nechal se otírat. Bylo to příjemné osvěžení. Pak si zalezl ke mně do postele a přivinul si moje rozklepané já ke svému horkému tělu. Cítil jsem vůni jeho sprcháče, taková jemně mentolová a svěží. Zaryl jsem mu nos do hrudi a spokojeně se usmíval. Ano, drž mě... ještě chvíli... než usnu.



Nečekal jsem od muže, jako byl Spiro, tolik něhy. Probudil jsem se ještě několikrát. Dokonce jsem se jednou chtěl vysoukat z jeho náručí, že se doplazím na záchod. Ale jen jsem vystrčil zadek z postele, zjistil jsem, že to tak horké nebude a čůrání klidně počká... jo počká. Vážně jsem sprostě zaklel a přitulil se zpět k příjemnému teplu Spirova těla. Asi ani ráno nevstanu. Ne, byl jsem si jistý, že nebudu schopen chůze či jiných namáhavých pohybů nejméně týden.

Ráno v šest mě ale vzbudila chyba techniky. Jelikož já šikulka měl nařízen mobil na buzení i o víkendu, tedy v sobotu, jelikož jsem hodně sobot dělal, zapomněl jsem buzení zrušit. Mobil začal vyřvávat šílenou melodii "Jsem gay, jsem gay... jsem teplej...", kterou si mohl dát jako budíček jen blbec typu Marcelka... no taky že mi ji tam nastavil on mamlas.

Leknul jsem se tak šíleně, že jsem se i v posteli prudce posadil. Spira to taky vzbudilo, takže se na mě jen nevrle přetočil, co to nacvičuju.

"Musím to... do práce. Ta schůze..."

"Ta je až v pondělí, je brzo... pojď zpátky."

Ovinul mi kolem krku paži a stáhl mě zpět, jako nebezpečná chobotnice, co chce kořist udusit.

"Jak víš o té schůzi?"

Ale mlčení napovídalo, že spí. Chvíli jsem mžoural na jeho oči, než jsem mu píchnul palec mezi žebra.

"Spirooo."

"Míšo, já...."

"Hm?"

Nespal. Otevřel na mě ty svoje tmavé oči a prohlížel detailně mou tvář. O co jde? Co mi uniká?

"Mluvil... mluvil jsi o ní včera v restauraci."



Přesto jsem se nakonec překonal a navrhl Spirovi společnou sprchu, což ocenil jen zívnutím a jakýmsi řeckým slovem, které jsem neznal a myslím, že ani znát nechtěl. Věřte mi, těch pár kroků do sprchy byly muka. Zadek mi hořel a Spiro na mě ještě k tomu soucitně koukal, což mě iritovalo ještě víc. Ve sprše jsem se o něj na chvíli opřel, i když jsem stále netušil, zda si k němu takové intimnosti můžu dovolovat. Přesto to bylo nadmíru příjemné. Myl mi záda. No fakt! Jak já slintal blahem. Bože, já chci s tím chlapem strávit zbytek života ve sprše.

Pak byla řada na mně. Obdivoval jsem jeho dokonalé svalstvo a ptal se, jestli ještě plave, jestli mu to něco přináší.

Překvapilo mě, že mi prozradil, jak rád si užívá prázdné bazény. Že mu stačí hodinka a zapomene na veškerý stres, problémy a jiné věci. Vyčistí si hlavu.

"Rád bych... tě někdy viděl."

Možná že to bylo moc troufalé, sám projevit zájem o to vetřít se mu do přízně. Ale ocenil to jen dlouhým polibkem, což mohlo být bráno jako svolení.

Sprcha mi vážně udělala o dost líp. Strachoval se, jestli mě včera v noci neporanil, ale já ho ubezpečil, že za měsíc budu zase čilý jako nadupaný křeček. Bavilo mě ho dráždit.



Zanechal jsem ho ve sprše s tím, že se aspoň obléknu. Než jsem vylezl, zastavil mě jasnou prosbou.

"Zůstaň dnes se mnou celý den?"

Jen si to představit bylo pro mě dost těžký. Musel bych zavolat domů a tvrdit, že jsem byl unešený marťany, protože by mi mamka tohle nikdy nevěřila. A jak jsem tak byl zamyšlený a mířil ze sprchy jen v ručníku v půli žerdi... prošel jsem kolem něčeho modro bílého, co se pohnulo.

Možná to byl reflex... prostě pracovní vymytí mozku. Pozdravit každého. Nevím ani jak jsem ji postřehl, když jsem byl myšlenkami jinde. Ani jsem si neuvědomil, kde se právě nacházím a jak vypadám.

"Ahoj Maruško."

Vešel jsem do obýváku a tam se zastavil. S rukou na spodkách jsem se zahleděl do chodby.

Maruško?



Stála tam pokojská z tohoto patra, která mi před několika dny rádoby poskytovala informace o Spirovi a jeho pokoji. Stála tam s pytlíkem z odpadkového koše a koukala na mě nechápavě s pusou dokořán.

"Ku*va, to neumíš klepat?"

Zrovna si to šinul ze sprchy i Spiro, nejspíš zaslechl hlasy. Tak jako já jen suverénně prošel kolem pokojské, ještě z něj kapala voda. Ale příjemně ji pozdravil, poděkoval ji za snahu a před mýma očima ji jen tak odeslal do pryč, že nic nepotřebuje. Maruška se chudera nejspíš v šoku vypotácela z pokoje. A já přesně věděl, co bude následovat v příštích sekundách. Zblednul jsem jako bych viděl ducha.



"To ne... proč ta... ta největší drbna na baráku? Bože můj... ku*va... do oběda to budou vědět celé lázně a do zítra mám padáka. Proč sis na dveře nedal cedulku nerušit? Já si jí vůbec nevšiml... Teď poběží za ostatníma drbnama a bude jim líčit bůh ví co..."

Spito sledoval můj záchvat, kdy jsem i na bolest pozadí zapomněl a začal na sebe házet oblečení. Dlouho snášel mé spílání a obviňování s klidem.

"Míšo, poslouchej. Je neděle. Tvůj volný den. Nyní jsi soukromá osoba. Nepracuješ. Takže máš právo i na svůj osobní život. Do toho ostatním nic není a nemůžou tě za to ani vyhodit, to by bylo na žalobu."

"Tobě se to řekne, ty nevíš nic... nevíš jak to tu chodí. Jak jednou dostaneš nějakou nálepku, už se jí nezbavíš. Teď budu ta děvka, co spí s klienty."

Myslím, že ho to hodně rozčílilo. Nakvašeně zamířil ke mně a já cítil, jak najednou padám na zad do neznáma. Až pohovka mě zastavila. Přiklekl mě a ostře se mi zadíval do očí. Jako kdyby mi chtěl něco říct.

"Tolik se bojíš o svou práci? Proč si se mnou tedy spal? A šel včera na večeři?"

"Protože... protože..."

"Protože???"

Musel jsem od něj odvrátit pohled. No dobře, to byla otázka za deset milionů. A nápověda nikde.

"Protože se mi líbíš a ... chtěl jsem tě poznat blíž." (I když tak brutálně blíž si to mé pozadí asi nepředstavovalo).

"Tak alespoň jednou hoď za hlavu předsudky a řeči ostatních. Mysli jen sám na sebe. Nestrachuj se pořád o to, co si myslí lidé kolem tebe. Důležité je, co si myslíš ty. Pokud se za svou orientaci stydíš, pak jsem se v tobě zmýlil."

"Nemám se za co stydět!"

"Tak se mnou strávíš dnešní den. Beze studu... na veřejnosti."



Na sucho jsem polknul. Tohle byla snad boží pomsta? Nebo nějaká zkouška odvahy? Strávit s ním další den bylo... pro jednu mou část tolik lákavé, že jsem chtěl okamžitě kývnout na souhlas. Pak jsem si vybavil ten Maruščin výraz, k tomu zítřejší schůzi vedení a myslím, že bych mohl mít o problém postaráno. Jsem už dost starej na to, abych věděl, co chci. Ale i dost mladej na to, abych si uměl užít to, co mi život předhodí. Teď na mně skoro ležel ten nejkrásnější chlap, jakého znám a zval mě strávit s ním den. Možná něco podnikneme, možná se bude chtít mazlit... ale pokud bude chtít sex, tak mu na pinďulákovi udělám uzel, věřte, že jo!

Moje pozadí vyhlásilo dovolenou a odjelo se rekreovat do studenějšího klimatu, přesto jsem svolil. Hodil za hlavu všechno a všechny. No, možná toho budu litovat, ale to bych litoval, i kdybych odmítl.