"Jistě, paní Straková, to nebude problém. Ne.... ale já vím, že... samozřejmě. Jistě tak tedy ve středu v deset hodin? Ne? ... Aha, dobrá tak až odpoledne, kolem jedné?"

Už půl hodiny jsem měl na drátu tuhle postarší dámu, které jsem se snažil přeobjednat už domluvenou masáž. Jelikož paní Straková byla samoplátce - tzv. platila si celý pobyt i procedury sama - muselo se jí ve všem vyjít vstříc a líbat jí i tu tlustou prdel, když to bude chtít. Nesmírně mě to rozčilovalo. Byl jsem zvyklý se všemi jednat, jak oni jednali se mnou, ale tady jsem dost narazil. Nejen, že paní Straková byla extrémně nepříjemná, k tomu všemu si byla vědoma své důležitosti a náležitě toho využívala. Tím štvala nejen mě, ale i ostatní personál lázní a dostala přezdívku "Megera".

Od rána jsem se nezastavil, několik hostů se mi přeobjednalo právě na dnešní den, jako kdyby si ze mě tropili žerty a zkoušeli, co vydržím. Po té noci se Spirem jsem byl stále mimo, takže už po jedenácté hodině jsem byl značně "příjemný". Musel jsem se však držet (lidi, co dělají ve službách, to fakt nemají lehké, to mi věřte. Přetvařování se a usmívání je na denním pořádku). K tomu všemu mi paní "Megera" líčila už půl hodiny, jak se nemůže dostavit na již koupenou masáž, a že ji chce přesunout. To by pro mě nebyl žádný problém, rozvrh jsem měl nabitý, ale mohl jsem si udělat místo či nějaké klienty poslat Marcelkovi.

Ne, paní "Megeře" se druhý masér nelíbil, divně se obléká a mluví přitepleně. Ano, chápete správně. Homofobka jako poleno. A tak jsem jí vyšel vstříc, nabídl jí asi čtyři termíny, ale všechny odmítla s tím, že má něco jiného. Byl jsem v koncích svých morálních sil a měl chuť ji zvysoka poslat do... no, vy víte kam.



Byl jsem tak zaujat spíláním paní Strakové do telefonu jak má tehdy a tehdy kosmetiku a kadeřníka (což mě samozřejmě ani za mák nezajímalo), že jsem si nevšiml, jak se dveře do mé masérny tiše otevřely a dovnitř vklouzla známá postava.

"Je mi líto, paní Straková, ale poslední termín je ve čtvrtek, pak jsem plný, takže si to nějak zařiďte, protože peníze za zmeškanou masáž nevracíme. Naschle!"

Vybublal jsem. Jo, nejspíš si na mě bude stěžovat. Ale i já mám jen jednu trpělivost.

Když se mi kolem pasu omotala pevná paže, nadskočil jsem leknutím, div jsem si necvrnknul do kalhot. Kurňa, já jsem se tak leknul, že ve mně málem dušička umřela.

"Dobré ráno."

Jeho hlas, tak svůdný a tichý mi šeptal do ucha. Dobře, moje dušička ještě neumřela. Držel mě pevně a já se nemohl ani otočit.

"Dobré...."

Nějak jsem netušil, jak s ním po té noci mluvit. Jako s klientem? Nebo jako... s milencem? Byla to přeci jen jedna noc.

"Zmizel jsi tak brzy... bez rozloučení."

"Měl jsem práci a tak no..."

"Jistě, jistě, práce nadevše. A co takhle snídaně?"

Než jsem stačil odpovědět, jen tak, jako dřevěnou hračku, si mě otočil v náručí a přisál se na mé rty. Boha jeho a že uměl dobře líbat. Co dobře, perfektně. A právě na mně objevil tajnou zbraň, která mě dostávala do kolen. Vždycky jsem miloval líbání a mazlení. Ale Láďa ho nijak zvlášť nepraktikoval. Jeho bavil jen sex, udělat se a konec. Pavla se mi povedlo přesvědčit k polibku asi dvakrát, jednou, když byl opilý a podruhé, když odjížděl. Strašně mi to chybělo. A proto jsem si jeho rty bral plnými doušky, až se mi motala hlava.

Neuvědomil jsem si, co dělám, ani že dělat to tady je krajně nebezpečné a nevhodné. Nenechal mě ani pořádně mu odpovědět.

"Už... po... poledne."

"Hm... pravda. Tak tedy oběd?"

Nevzdával se a jeho ruka mi zmizela pod tričkem. Málem jsem si překousl jazyk v dalším polibku. Ne, tohle mi nemůže dělat, nesmí na mě takhle působit. Rychle jsem jeho ruku chytil a zabránil mu, aby dál pokračoval.

"Nemůžu... pracuju."

"Dobře, nutíš mě improvizovat. Tak tedy večeře. A nechci slyšet odmítnutí."

Ani ho slyšet nemohl. Našel si jiný způsob, jak mě mučit. Když jsem mu nedovolil osahávat mě pod tričkem vzal to spodem a suverénně mi zasunul dlaň za lem pracovních kalhot. Pozdě jsem si uvědomil, že pod nimi nic nemám, takže jsem zrudnul a začal se s ním prát, aby ruku vyndal. Nemohl jsem ho nechat pokračovat, jen jeden dotek by byl smrtící a já bych nebyl schopný mu dál odporovat. Myslím, že to věděl a chtěl toho využít. Jenže měl větší sílu. Narazil si mě na masérský stůl s lišáckým úsměvem.

"Asi jste u mě něco zapomněl, pane Baránek. Vrátím vám to, když se mnou půjdete na večeři."

"Ne, tam ne... tam nesa.... hej... ahhh."

Pozdě! Prohrál jsem. Našel si cestičku a jen tak mě začal hladit a laskat v rozkroku. Jak já měl chuť ho za to... vrrr.

"Nech... nech toho, já... nemůžu... tady ne."

"Večeře?"

"Dobře... večeře, souhlasím jen... tu ruku to..."



Sprostě mě donutil souhlasit a jeho ruka zmizela tak rychle, jako ji do mých kalhot dostal. Oddechl jsem si a už se nadechoval k pěkně peprným slovům, které si za rámeček nedá, když z kapsy u saka vytáhnul jen tak s ledovým klidem moje spodky, jako svůj suvenýr. Vykulil jsem na něj oči a začal jsem se po jeho ruce sápat. Smál se a já ho v duchu pomalu škrtil. Ten parchant. Aby mě zbavil mé bojovnosti, znovu mě políbil a plně se do polibku vložil. Zkrotnul jsem jako beránek, i když jsem pořád mlel něco o tom, jaký je sprosťák.

"Musíš... jít. Za chvíli mám dalšího klienta."

Opřel jsem mu hlavu o rameno a na chvíli tak schoval svou zrudlou tvář a udýchaný výraz, který vyzařoval maximální spokojenost. Pohladil mě ve vlasech a pevně sevřel.

"Vrátím ti je až večer. Přijedu si pro tebe. Vím, kde bydlíš."

To znělo spíše děsivě, než jako příslib společného večera. Když odcházel nemohl jsem si pomoct a musel jsem si rýpnout.

"Mám to brát jako rande?"

Zastavil u dveří a dlouze na mě pohlédl. Pak jen se smíchem kývl hlavou. No dobře... to byla pěkně blbá otázka... no moment, mám s ním rande?

Většinou jsem s chlapy nespal před prvním rande... ani na prvním rande, k čertu. Tohle se mi trochu vymklo z rukou. Ale nedalo se mu odmítnout.

Rychle jsem si opláchnul obličej pod studenou vodou a snažil se na ksichtu naštelovat nějaký přirozenější klučičí výraz, ne rudnout, jak mladá panna. Ale bylo to nad mé síly. Tváře mi hořely ještě hodinu poté. Vůbec jsem se nesoustředil, panu Karkovi jsem masíroval pravou nohu místo levé, polil jsem se masážním olejem a aby toho nebylo málo, na zemi skončily i dvě karafy s mýdlem a vůní, jak jsem do nich šťouchl zadkem.



Po tomhle vydařeném dni, kdy jsem dělal jednu koninu za druhou a vůbec nepřemýšlel, mě šéfová ještě seřvala jak malého fracka za to, jak jsem byl prý sprostý na paní "Megeru" a dala mi jasné varování. Ve dvě jsem měl konečně chvilku času a dal si jídlo. Pak jsem zamířil za paní Kramovou na kafíčko a drby, jak jsem to dělal každý den. I když jsem z toho měl trochu obavy.

Když jsem ale dorazil, tak na druhém patře byla schůze osazenstva, neboli byly tam nasáčkované všechny pokojské z hlavní budovy a něco zapáleně řešily. Nebyl dobrý nápad zůstávat, protože mě hned vtáhly do debaty a do svých dohadů.

"Míšo, už jsi slyšel tu novinku? Možná bys o tom mohl vědět víc."

"O čem přesně?"

"Kačka dneska uklízela ošetřovnu a slyšela hlavní sestru mluvit se šéfkou. Prý něco o novém vedení a novém šéfovi."

"Vždyť jsem s ní dneska mluvil, nic neříkala."

Tedy nemluvil, jen jsem poslouchal její řvaní. Je pravda, že poslední měsíc byla nabroušenější než japonská katana, ale nepřikládal jsem tomu nějaký extra význam. Marcelko tvrdil, že jí její chlap nedá, tak je protivná.

"To bude určitě nějaká pomluva."

"Myslím, že není. Proslýchá se to už dlouho, že šéfové lázní chtějí měnit vedení. Dokonce tu má dneska být pan Chartus. A ten by nejel jen tak z Rakouska na výlet. Říkalo se i o nějakých změnách. Na zítra jsme všichni svoláni do Zrcadlového sálu, tak se uvidí."

"Jen pokojské?"

"Ne i zdravotní personál."

"Proč o tom nevím?"

"Marcelko ti nic nevzkázal? Byl u toho, když jsme to řešili. Nejspíš se tam dozvíme víc. Ženské mají strach, že přijdou o místo."

Ne, ta buznička mi jen osahala zadek a táhla, aniž by mi něco vyřídil. No to si odnese. Nechápal jsem, co se to tu zase děje. O tom, že se povídalo o nějakém novém oddělení v lázních i o změně vedení, jsem už také slyšel před dvěma týdny. Nevěděl jsem, co to pro nás zaměstnance bude znamenat, ale nechtěl jsem jako ženské malovat hned čerta na zeď.

"Na kolik je ta schůze? Zase na devět jak bývá?"

"Ano. Asi to bude něco velkého, Míšo."

Marcelka, uklízející Spirův apartmán, na mě jen spiklenecky mrkla, až mi zatrnulo a raději jsem vycouval. Ne, snad mě neviděla dneska ráno zdrhat z jeho pokoje... a i kdyby jo, mlč ženská. Mlč nebo budeš krutě umlčena!



S plnou hlavou starostí jsem se ve tři hodiny odebral na autobus. Nějak jsem i zazdil rande se Spirem. Myšlenky mi zaplňovala starosto o to, co se zítra bude řešit. Poslední měsíce se pořád něco měnilo a řešilo. Všichni už z toho byli dost vyvedení z míry. Poslední kapka byla, když lázně propustily všechny osmihodinové pokojské. To znamenalo všechny zdravé ženy, co dělaly pokojské. Jinak totiž lázně přijímaly rádi zaměstnance v invalidním důchodu či ženy se změněnou pracovní schopností. Těm se říkalo šestihodinovky. Ale dřely stejně jako zdravé osoby, až mi z toho někdy rozum nechápal. U nás to bylo přesně naopak. Lázně braly hodně mladých masérů a sester, co vyšli ze škol. I kuchyně byla známá tím, že přibírá učně z potravinářských škol na praxi.

Lázně měly velkou kapacitu pracovních míst a v tomhle okrese to bylo více než dobře. Proto zprávy a domněnky o propouštění neznamenaly pro nikoho nic dobrého.



Doma jsem poletoval jako vyfouknutý balónek a řešil konečně to podstatné pro můj soukromý a sexuální život. Pana Argyrise. Co si vezmu na sebe? Ani jsem netušil, do jakého podniku půjdeme. Ale typoval jsem ho na noblesnější restauraci. Možná Toscu, kterou jsem mu ukazoval. Nebo něco stylovějšího jako Gemmer? Nikdy jsem si nedělal hlavu s nějakými módními trendy. Ale tentokrát jsem chtěl, aby mi to slušelo. Abych udělal dojem. Ne jen jako blbej masér, se kterým si může užít. Ale také jako normální mladej kluk. Mamka mě chvílemi pozorovala a smála se. Dokonce se mě vyptávala s kýmpak to jdu. Jenže vysvětlovat jsem jí to nemohl. Nevěděl jsem, jak by zareagovala, kdybych ji řekl, že je Spiro host lázní. Ne, věděl jsem, co by řekla..."Co je v domě, není pro mě". Nebo něco na způsob: "Nesmíš míchat práci a milostný život."

Jistě by se jí to nelíbilo, takže jsem ji odbyl slovy: "Někoho jsem potkal v klubu."

Nebyla to lež... tam jsem potkal jeho pravé já, když mě poprvé políbil a já tak měl jistotu, že jsme oba na stejné druhové lodi. Ale co bude dál? Po té nádherné noci... přijde snad další?

Sex se Spirem bylo něco dech beroucího, co jsem ještě nezažil. Popravdě jsem chtěl víc. Ale stále ve mně hlodal křeček obav, abych si dával pozor a nepletl do toho srdce. Což jsem měl rád ve zvyku, zamilovat se do každého nevhodného chlapa. Ale tentokrát ne, nechtěl jsem to komplikovat. Chci ho jen víc poznat, užít si... stejně za týden dva odjede. Tady ani nebyla možnost pro komplikace.