Máma už hodinu předem vyhlížela z okna, aby viděla mého nového partnera, jak mým chlapům ráda říkala. Znělo to líp jako "šamstr". Ale vypálil jsem jí rybník. Rychle jsem se oblékl a hodil na sebe bundu, pak jsem vyběhl ven a zamířil pomalu z kopečka dolů. Naštěstí k našemu paneláku vedla jenom jedna příjezdová cesta. Takže jsem měl jistotu, že Spirovo charakteristické vozítko potkám cestou. Maminky taky nemusí vidět všechno. A jak jsem ji znal, určitě by Spira chtěla pozvat dál na koláče či podobnou blbost, aby zjistila, s kým chodím.

Jakmile jsem viděl to KIA autíčko zatáčet do kopce, zaujal jsem svůdnou pózu stopaře, který chce být znásilněn. Nemohl jsem se splést.

Zabrzdil, div mě neporazil. Ale vytrval jsem a neuskočil. Pak se otevřely dveře u spolujezdce a vypadalo to jako brána do pekel. A já neváhal.

Sjel mě dost divokým pohledem a já jen na sucho polknul, když jsem se připínal pásem.

"Kam že jedeme?"

Bál jsem se, že vysloví jméno té nóbl italské restaurace. Na to jsem nebyl vhodně oblečený a připadal bych si tam dost divně. Ale naštěstí vybral Gemmer, což byla taková ta hospodo-restaurace lepší kvality. Cesta byla rychlá. Dopravní předpisy panu Argyrisovi nic neříkaly. Musel jsem se tomu smát, když jsem ho navigoval kam zahnout a kde zaparkovat.

Slunce pražilo i v pět hodin a vůbec teda nekorespondovalo s místní oblastí hor. Hold léto.

Ještě před vchodem jsem dostal dárek... prohlídku krčních mandlí, když mě Spiro jen tak opřel o zeď a začal líbat. Marně jsem se mu v tom snažil zabránit. Zrovna tohle nebylo vhodné místo. Lidé, kteří vycházeli z hospody, na nás dost opovržlivě koukali. Budu muset vysvětlit Spirovi, jak to tu chodí a jak se místní chovají k osobám homosexuálním. Nechtěl jsem, abychom dostali od nějakého "borca" do držky.



Když jsme se usadili, objednal si víno a já trochu trapně pivo. I když jsem mu extra neholdoval, takhle někde v hospodě jsem si dal rád. Toužil si dát i něco k jídlu, takže to vážně vypadalo jako rande, nebo prostě společná večeře. I když dva chlapi, co spolu večeří, bylo trochu divné pokoukání. Jasně jsem Spirovi popsal, že homosexuální chování je tu mnohdy terčem nevraživosti a nepochopení, což ho dost pobouřilo. Nedokázal ještě plně pochopit, že není v Řecku, ani v nějakém velkoměstě typu Prahy, kde se na to asi hledí trochu jinak. Ale rád poslouchal mé zkušenosti do té doby, než nám donesli jídlo. Docela jsem očekával, že si dá nějaký kus flákoty, ale pan " zdravá výživa" mě uzemnil těstovinovým salátem. Byl asi první mužský, kterého jsem to viděl na veřejnosti hrdě jíst, většinou to do sebe soukaly ženské.

Pak přišlo téma i na mého spolupracovníka Marcelka, který ho také zajímal.

"Je snad tvůj typ?"

"Nikoliv, ale docela zajímavý... charakter."

Musel jsem se tomu začít smát, to jinak nešlo. Takže jsem smíchem nakazil i jeho a museli jsme vypadat opravdu jako dva blázni.



Pomalu jsem do sebe šťouchal smažený hermelín a hranolky, což ocenil za velmi nezdravé. On měl co kecat, s tou svojí božskou postavou musel mít spalování jako jaderná elektrárna. Já si musel hlídat každé kilo, abych se vešel do kalhot. Ale většinou jsem to zase o víkendech vyběhal a vyjezdil na motokárách.

Spira stejně jako dříve zajímala moje práce. Zjistil jsem, že se o ní velmi rád baví a rád poslouchá mé breptání. Ale tentokrát jsem chtěl i já z něj tahat nějaká moudra. Dozvěděl jsem se, že má starší těhotnou sestru, která ho pořád hlídá. I o tom, že rodiče žijí v Řecku, celá jejich familie činila nejméně 50 členů s různými tetičkami, bratranci sestřenkami atd. Takže já jedináček jsem jen žasnul.

Dlouho jsem se však vyhýbal jedné podstatné otázce, která mě ale velmi zajímala.

"A jak dlouho se zdržíš v lázních?"

Neodvažoval jsem se k němu zvednout hlavu a raději zkoumal pár kuliček hrášku na svém talíři. On však mlčel, jako by právě čekal, až s ním navážu oční kontakt. Když odpověď dlouho nepřicházela, odvážně jsem tedy hlavu zvedl. Trochu mě vyděsilo, jak se na mě dívá. Tenhle pohled jsem u něj viděl poprvé. Tak jiný, zkoumavý a přemýšlivý. Nepasovalo to k němu. Ale nesmírně ho to dělalo více nedostupným.

"Myslím, že podstatně dlouho. Začíná se mi tu líbit."

"Dlouho?"

Nedám si pokoj, dokud neuslyším nějaký počet dnů, abych věděl, kolik nám ještě zbývá času. I když jsem asi pro něj nebyl víc, než ukrácení osamělých nocí, přesto jsem vycítil, že se mnou chvíle tráví rád a baví se.

"Dejme tomu tak týden, možná deset dní, než můj byt dají do pořádku."

"Počkej... byt? Teď jsem tě nějak nepochopil. Budeš bydlet v Jeseníku?"

Samo o sobě se to zdálo jako holý nesmysl, ale když mi to potvrdil s tím svým lišáckým úsměvem, málem mi spadla vidlička pod stůl. To jsem vážně nečekal. Co by ho mohlo držet v tomhle zapadákově.

"Překvapuje tě to? Nějak se mi tu zalíbilo, tak jsem přijal zajímavou nabídku práce."

"No docela jo. Zajímavou? No to teda nevím, nějak mi nepřijdeš jako typ, co se tady u polských hranic zašije."

Začal se smát a já neměl ani potuchy, co ho tak pobavilo. Samozřejmě jsem to ani vědět nemohl. Začal mi pod stolem "hrozně nenápadně" mačkat stehno a já poznal, že tahle večeře byla spíše nějaký typ předehry, než pravé rande. Nijak mi nevadilo, že jasně dává najevo, co chce. Ale přesto jsem byl trochu naivní a myslel si... ne, co jsem si slíbil? Žádné city!

Ptal jsem se na jeho novou práci, ale mlžil, jak mohl, prý něco v cestovním ruchu. Nebyl moc sdílný a mně to začalo vážně vadit. Proč jen jsem o něm chtěl vědět tolik. Nebyla to moje starost. Do piv jsem začal míchat absint a fernet a do hodinky, co jsme spolu seděli a kecali, jsem byl už v poměrně podnapilém stavu. Normálně jsem takhle nepil, ani si nepamatuju, kdy jsem se naposled tak trapně ožral, ale nejspíš jsem musel být oslňující. V půl sedmé jsem se taktně vytratil na záchod se trochu opláchnout.



Strčil jsem si obličej pod tekoucí kohoutek a plně si uvědomoval, že už pít nesmím. Sám jsem věděl, že jsem to přehnal. Slyšel jsem kolem ruch i bouchnutí dveří. Bylo mi horko a cítil jsem, jak mi hoří tváře. A v tom to přišlo. Ucítil jsem něčí ruku na pozadí. S tím, že dotyčnému nadám do úchylů, jsem se otočil. Stačil jsem říct jen nějaké citoslovce a už jsem letěl švihem do kabinky, kde jsem se zarazil až o záchodovou mísu. Dobře, má bojovnost ani tímhle nepohasla, i když v očích mi spíše svítil respekt a obava.

"Co... co děláš? Leknul jsem se."

"Nebavilo mě čekat."

Jeho samolibý smích a nemožnost úniku mi jasně měli napovídat, že mám problém. Na záchodcích v hospodě jsem to ještě nedělal. Tak odvážnej jsem nikdy nebyl. Ale jak se zdálo, horkokrevný Spiro s tím neměl pražádný problém.

"Vždyť už jsem byl na cestě..."

Marně jsem se snažil kolem něj prokličkovat, ale zavřel mi dveře před nosem. A že tyhle kabinky rozhodně nebyly stavěny pro dvě osoby, mi došlo hnedle, co se mi namačkal na bok.

"Nějaký neukojený, ne?"

"Nějaký drzý, ne?"

"Chceš si hrát se slovíčky?"

"Raději bych si hrál s tebou. Nějak moc mě vzrušuješ."

Mělo mi to lichotit? Nejspíš jo. Ale situace a to, jak jsem se cítil ohrožený, se mi vůbec nelíbilo, takže jsem ho nevrle odstrčil a rychle se vytratil. Nesnášel jsem ten pocit něčí hračky. Toho jsem si dost užil s Láďou a nehodlám to znovu opakovat. Vrátil jsem se ke stolu a dopil svoje poslední pivo. Když se dostavil i řecký bůh Eros, tvářil se jako neviňátko samo.

"Hodíš mě domů? Večeře byla skvělá, moc děkuju za pozvání."

Zaplatil a bez řečí jsme vyšli k autu. Počkal si chytře, až nasednu, než se na mě zahleděl.

"Omlouvám se, jestli jsem tě nějak pobouřil."

Omluva z jeho rtů byla nečekaná, ale já věděl, že to myslí vážně, i když mé smysly halil závoj opilosti.

"Ne, v pohodě jen... prostě... nic..."

Jeho pohled mě však nenechal jen tak se vykroutit. A jak už jsem byl rozjetý, tak se mi povídalo snadno. Vybalil jsem tedy i svůj osobní život, kterému jsem se jako tématu zásadně vyhýbal s každým, s ním o to víc. Pozorně mě poslouchal, když jsem mu líčil zradu s Láďou i Pavla, který pro mě byl důležitý. Pak jsem se jen stulil na sedadle a nechal se hladit jeho dlaní. Tekly mi myslím i slzy, protože mě oči nepříjemně pálily. Pamatuju si jen část cesty, když mi světla lamp zasvítila přímo do ksichtu. Až na kopci jsem si uvědomil, že věta "Hodíš mě domů" nebyla brána v potaz a Spiro si mě zase veze do svého doupěte. Nic jsem nenamítal. Pravdou je, že jsem nechtěl být sám.



Na chodbách bylo příjemné přítmí. Opíral jsem se o jeho paži (tedy spíš jsem na ni visel), jelikož už mi chůze dělala značné problémy. A to nebylo ani osm hodin. Byl jsem si jistý, že se ráno za sebe budu stydět a prokleju se do pátého kolene. Takhle se ztrapnit na večeři s ním, to dovedu jen já, věčný smolař. Na chodbě jsme potkali jakousi starší paní, která pendlovala na záchod. Chvíli na nás zaraženě koukala, než zamumlala něco ve smyslu "to jsou poměry". Nastavil jsem na ni prostředníček, i když jsem pochyboval, že babizna ví, co znamená. Pak jsem byl vtažen do Spirova pokoje a odstrkán k posteli.

"Proč... jsi mě neodvezl domů?"

"V tomhle stavu? Tvoje máma by mě jistě stáhla z kůže."

Tlemil jsem se jako magor, no to je fakt, dovedl jsem si představit ten její výraz maximálního pohoršení. Její slušný chlapec nadrátovaný, jak zákon káže.

Cítil jsem jeho ruce, prsty, které se mi rozběhly po těle. Chvíli to dost lechtalo, než jsem si uvědomil, že mě svléká.

Když jsem byl jen ve spodním prádle a snažil se protestovat a zvednout se, zacpal mi pusu spodky. Mými spodky z dnešního rána! Věřte mi, že do mě vjel takový vztek, že jsem ho málem zakousl i přes ucpanou dutinu ústní. Začal jsem mu nadávat do úchylů a nymfomanů, ale on se tomu jen pobaveně smál.

"Jsi roztomilý, když se opiješ."

To už jsem nevydržel a hnusně jsem ho ze sebe svalil, jelikož mi jeho ruka zabloudila do míst, kde jsem ji zrovna nepotřeboval (teda potřeboval, ale nechtěl... teda chtěl, ale... no vy víte).

Zasednul jsem ho obkročmo a zuřivě oddechoval. Ale jeho smyslný pohled mě dokázal zkrotit během jedné minuty. I když jsem po tom záchodovém vystoupení vážně na sex neměl chuť (nekecám), tak jsem mu přesto neodolal. Snažil se mě dotýkat, ale jasně jsem mu naznačil, že si to nepřeju. Ne, dnes ve mně byla velká odvaha podpořená alkoholem.

Z oblečení jsem ho s úsilím dostal, i když za přežití všech jeho knoflíků a zipů jsem neručil. Jak jsem byl rozjetý, neznal jsem bratra ani drahé oblečení. Snad mi to nenaúčtuje. Snad si to ani zítra pamatovat nebudu. Když se mi konečně povedlo uvést ho do stavu nahého a vzrušeného, dal jsem mu, co chtěl. Chtěl si přece hrát...