"Stáhni Marcelkovu výpověď. Něco takového si nezaslouží, ať už je jakýkoliv. Pokud chceš do práce tahat osobní zášť, tak si to vybij na mně a ne na nevinných lidech."

Počkal jsem se svým proslovem až po jídle, které bylo vážně vynikající, to všechna čest. Ale musel jsem se přinutit věnovat se tomu tématu, které mě sem jakože dovedlo. Abych si zachoval svou tvář.

Sledoval mě tím svým svůdným pohledem černých očí a mlčel. Dokonce si bradu podepřel dlaněmi a myslím, že se u mého rozčilování nesmírně bavil, protože mu na rtech hrál pobavený úsměv. Trvalo mi deset minut mu objasnit situaci a dokonce jsem se ponížil natolik, že jsem mu řekl i o svých pocitech, když jsem se dozvěděl, že bude v lázních dělat šéfa. Ani nehnul brvou, jen mě dál sledoval, což mě děsně znervózňovalo.

"Zůstaň tady přes noc."



Koukal jsem na něj jak na blbce. On si ze mě schválně utahuje? Já mu tady vylívám srdíčko k čertu... k čertu s ním.

Zvednul jsem se prudce od stolu a odnesl si talíř.

"Řekl jsem, co jsem měl na srdci. Už je pozdě, půjdu."

Vyrazil jsem rychle ke dveřím a doufal, že se mi povede odejít bez nějaké újmy na zdraví. Doufal jsem však marně. Dveře mi přibouchl před nosem a nalepil se mi na záda. Nenechal mě otočit, takže jsem dostal trochu strach.

"Chci odejít, Spiro."

"A nechceš si raději vyslechnout i mou verzi, místo vyvozování vlastních faktů?"

"Jakou verzi? Viděl jsi mě s Marcelkem a dal jsi mu za to výpověď, hodláš to snad popírat?"

"To tedy hodlám. Kdyby ses lépe na tu výpověď zadíval, všimnul by sis něčeho zajímavého. Byla podepsaná už před dvěma týdny."

Překvapeně jsem zamrkal a až tehdy mě nechal k sobě otočit, aby mi mohl rabovat ústa svým jazykem. Nebral ohled na mé překvapení, ani na to, že bych měl nějaké otázky. Jen mě líbal. A jak sakra... Možná to bylo automatické, prostě jsem mu omotal ruku kolem krku a do polibku se přidal. Nemohl jsem jinak. Moje tělo po něm toužilo. Já chtěl být s ním. Asi jsem se fakt brutálně zamiloval a nejspíš na to i dřív či později dojedu. Ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Nechal jsem se táhnout směr ložnice. Spiro přesně věděl, jak mě rychle navnadit.

Skončil jsem na posteli, která byla opravdu hodně masivní a velká jako letiště pro přistání nákladního letadla. Koukal jsem na něj udýchaně a roztouženě, když si rozepínal košili. Bylo mi jasné, co bude následovat. Budeme se milovat. A má dušička poskočila radostí.

"Počkej... ale... to mi vysvětli, já... to nechápu. Proč teda dostal Marcelko výpověď."

"Míšo, odpovím ti na tvou otázku, když ty odpovíš na mou. Přišel jsi sem dnes večer jen kvůli té výpovědi?"

Zrudnul jsem a radši uhnul pohledem. Co jsem na to měl říct? Měl jsem jen dvě možnosti, zesměšnit se ještě víc a říct pravdu, nebo lhát a trvat si na svém.

"Samozřejmě, proč bych sem jinak chodil."

"Tak to zase můžeš odejít, náš rozhovor skončil, jeho výpověď nestáhnu, ani když mi za to nabídneš své tělo."

"Tak tohle si o mně myslíš ty... ty parchante? Já přišel abych tě viděl a... zkusil si s tebou promluvit, protože... protože... a ty si myslíš, že jsem se ti přišel nabídnout za to, že tu Marcelkovu výpověď stáhneš?"

"Vypadá to snad jinak?"

Vyletěl jsem pěkně nakvašeně z postele, nejradši bych mu jednu ubalil, jo chci mu jednu vrazit. A opravdu jsem se po něm ohnal rukou. Ale u něj to bylo složitý. Měl narozdíl od Marcelka, který už ode mě po držce dostal, postřeh, takže mou ruku s klidem chytil dřív než bych pohyb dokončil.

"To bolí, pusť."

"Tak znovu a teď pravdu. Proč jsi přišel?"



Držel mi ruku pevně, takže jsem se vysmeknout nemohl. Míšo, tak kurňa, s pravdou ven, nebuď srab. Nakonec jsem musel přiznat barvu. S pohledem provrtávajícím jeho parkety jsem mu vymumlal, že jsem přišel, abych ho viděl. Chtěl být s ním a zjistit, jestli se to nedá... nějak napravit. Marcelkova výpověď byla jen záminka, jak si promluvit. Celou dobu mlčel a poslouchal mě. Nakonec mou ruku pustil a přejel mi dlaní po tváři.

"Jsem rád, že jsi mi řekl konečně pravdu."

Jeho hlas zněl tak tiše, skoro šeptal. Byl jsem tak mimo, že jsem se nechal znovu uložit na postel. Pak jsem cítil jeho váhu těla na svém a vydechl si. To uvolnění, jako by mi kámen spadl ze srdce. Nesmál se mi, ani to nijak nekomentoval.

"Omlouvám se, že... jsem tě dostal do takové situace. Je pravda, že jsem trochu... žárlivý, ale nikdy bych nepletl osobní vztah s tebou do práce. Marcelko dostal výpověď z pozice maséra, ne z lázní. Původně jsem ho vybral, protože jeho masérské dovednosti nejsou nic moc a má příliš energie. Ta energie se mi líbila. A jelikož je Slovák, jeho angličtina je perfektní a zná zdejší kraj jako své boty, chtěl jsem mu nabídnout práci průvodce přímo pode mnou. Od nového měsíce mu měla být vystavěna nová smlouva. Polepšil by si jak finančně, tak by měl i více volna. Bohužel po tom incidentu u tebe... jsem s ním nechtěl mluvit a tudíž mu nemohl ani navrhnout změnu místa."

Překvapeně jsem na Spira zamrkal. Jeho upřímný omluvný pohled mi až vehnal slzy do očí. Tak takhle to celé bylo? Ale proč mi to neřekl? Protože... si myslel, že s Marcelkem něco mám... no jasně. Vyprskl jsem smíchy a začal se pod ním svíjet. My jsme takoví volové, až to hezký není. Každý si domyslí to svoje a pak jsme na nože. Myslím, že pochopil, z čeho pramení můj smích a přidal se.

"Po... počkej, já... vlastně jsem ti chtěl dát taky výpověď a stáhnout si tě k sobě... co říkáš?"

"To je jako nabídka práce? A co by bylo náplní práce? Uspokojovat sexuálně šéfa? Tak to beru."

Dostal jsem pohlavek, pak mi Spiro přetáhl tričko přes hlavu a já nemohl ani dýchat. Cítil jsem jeho nenechavé ruce a později i špičku jazyka. Rád si hrál a věděl, že jsem lechtivej. To nešlo vydržet, málem jsem vyletěl z kůže.

"Dost!!! Už... už budu hodnej, přestaň...."

"Pomiluj se se mnou a já přestanu."

"To je vydírání, abys věděl. Musím domů, čeká mě... no práce."



Ale moje výmluvy na něj nezabraly. Taky jsem je byl schopný hájit jen pár minut, dokud se nerozhodl zalepit mi pusu a začal se věnovat mému rozkroku. Tam to bylo zrovna už pár dní citlivé. Fajn, byl jsem nadrženej, když to chcete slyšet. A Spirovi se horko těžko odolávalo. Chtěl jsem s ním spát.

"Tam ne... tam mi nešahej... Spirooo!"

"Ale, ale, to šlo rychle."

Jeho zvonivý smích mě dokázal rozechvět ještě víc. Po těle mi přejel mráz a usadil se přímo pod jeho rukou na mém poklopci. Jsem slaboch. Hold si to musím přiznat. Nedělalo mu problém mě během pár minut dostat z oblečení. To jsem na něm přímo nesnášel. Než jsem si to uvědomil, ležel jsem před ním nahej. Ani to, že jsem si držel spodní prádlo, mi nepomohlo a bylo mi zabaveno. On si však nebyl schopný sundat ani košili. Tvářil jsem se jako kakabus a to ještě víc pobavilo mého Řeka. Vážně už jsem ho považoval za svého?

"Sundej si to, jinak nic nebude."

"Ještě jsi mi neodpověděl na mou nabídku."

"Ne, nevezmu si tě. Jakou nabídku?"

"Budeš pro mě pracovat?"

"To bych musel skončit s masérstvím? A... lítat někde celý den s turistama?"

"Správně a taky se mnou..."

Nabídka to byla zajímavá, nepopírám. Ale měl jsem masírování rád. Nevěděl jsem, co odpovědět. Zvlášť když se mě ptal v takovouhle chvíli.

"Musím ti dát odpověď hned?"

"Počká to, až s tebou skončím, tak za dva tři dny."



Nežertoval. To je asi dobré dodat. Spiro nebyl z těch, co by se chvástali. Věděl, že je sexy a využíval toho. A já zase věděl, že mě nenechá odejít, dokud nebude spokojen. Ta noc byla děsivě krásná. Spiro se mnou rozehrál tu svojí mučivou hru. Měl rád dráždění před sexem. Nestačilo mu ho jen zabořit a vystříkat se. Byl to rozhodně nejnáročnější milenec, jakého jsem kdy měl a dával mi to pěkně sežrat. Jeho postel se stala svědky kolaudace, jak se patří. Dráždil mě a laskal snad hodinu, olízl či olíbal každou skulinu či záhyb na mém těle, i ta místa, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Jeho jazyk si to klidně razil i do mého zadečku, takže jsem byl sto jen urputně sténat a neudělat se předčasně. Ano, Spiro mě učil také výdrži, i když trochu nucené. Přivedl mě orálním sexem skoro na vrchol, a když už jsem kňučel něco o tom, že bouchnu, přestal a věnoval se mému krku a bradavkám. To mě dohánělo k šílenství. Když to udělal po druhé, schválně jsem mu tu hlavu tam přidržel, ale i s tím si poradil, když mě převalil na břicho, jako kdyby roloval palačinku.

Syčel jsem na něj, myslím, že jsem byl i pěkně sprostej a říkal mu, ať mě konečně udělá. Ale on se skvěle bavil mou mladickou roztržitostí a náruživostí.

Pocit mít jeho mužství celé v sobě se ničemu nevyrovnal. Ne po tom dráždění. Přirážel jsem proti němu, zvedal jsem zadek, jak to jen šlo, div jsem se nepřelomil vejpůl. Nešlo přestat ani zpomalit.

Po chvíli mi dal, co jsem tak potřeboval. Odhodil nějaké hraní a jemnost a já sotva popadal dech. Musel jsem se držet čela postele, jinak by mě zarazil až pod polštář. Měl překvapivou sílu, až mě z toho bolely boky i zadek.

Tu úlevu při vrcholu, ten tlak až ve střevech... jen jsem se skácel ksichtíkem do peřiny a snažil se se neudusit. Byl ve mně ještě dlouho, i když také vyvrcholil, dokonce ve stejnou chvíli, to bylo něco. Sem tam se zavrtěl nebo pohnul, bylo to, jako když vám někdo vrazí do břicha obrovskej hřebík. Přesto mě jeho tělo zevnitř nádherně zaplňovalo. Až jsem si zanadával, když konečně ochabl a vyklouzl.

Co jsem ale miloval víc než tenhle tvrdý úžasný sex? To, jak si mě vždycky stulil k sobě, byť jsem byl upocený a celý se klepal. Přitulil si mě na hruď a já mu osahával břišní svaly. Líbily se mi. Někdy jsem mu i lichotil jak má krásný tělo a on tvrdil, jak stárne a sportu už moc nedá.

"I v kancelářské židli se dá posilovat. Naučím tě pár cviků."

"Myslím, že ty dnešní byly dobré."

"Héééj."

Miloval jsem jeho smích, ty jiskřičky v jeho očích. I to, jak se mě dokázal dotýkat, tak něžně jako cenného pokladu, který nechce rozbít. Myslím, že jsem ho tak nějak miloval celého. A vůbec mě to zjištění už neděsilo. Pochopil jsem, že se srdcem a city se nemůžu prát. Nemůžu si zakazovat štěstí či myslet vždycky hlavou, to bych zůstal na ocet. Co ke mně cítil on? Vlastně nevím. Tenkrát mi řekl, že mě miluje. Dokonce to i opakoval. A já mu chtěl věřit.

"Mám chuť si to zopakovat."

"Cožeee?! Teď jsme skončili."

"Myslím, že pár cviků na výdrž budeš potřebovat spíš ty."

"A já myslím, že se chystám k odchodu..."

Bylo ale marné se mu bránit. Stejně vždycky vyhrál, copak to je fér? Mámě jsem volal druhý den ráno, když se Řecké ostrovy vydaly pod sprchu. Konečně mě nic nevalchovalo. Máma už po mně chtěla vyhlásit pátraní, ale když jsem jí vysvětlil, že jsem se Spirem a usmiřujeme vzájemnou zášť a nedorozumění, se smíchem mi to raději položila. No co... nikdy jsem se za to nestyděl. A věděl jsem, že máma ho má ráda.

Mami, asi ti přivedu svého ženicha a snad dostaneme požehnání šoustat jako králíci do konce našich mrzkých životů. Auvajs!