Když nastala hodina H, chodil jsem po masérně jako tygr v kleci. Všechno jsem si předem připravil a ještě dvakrát přeskládal. Jo, chtěl jsem udělat dojem, ne jako posledně. Bohužel jsem nepočítal s tím, že z patra doběhne Marcelko a začne opruzovat. Jeho miláček mu zase odjel a on nevydržel ani dva dny. Hned se po mně začal sápat s tím, jak si uděláme hezký večer. A ne, že by mě to normálně nelákalo, zvlášť když mi strkal jazyk až do krku, ale momentálně jsem měl mnohem zajímavější program.

"Vysmahni, buzničko, mám tu práci, za chvíli dojde..."

Než jsem to stačil doříct, ozvalo se klepání, takže jsem začal Marcelka šťouchat ke dveřím, abych ho nešetrně a hlavně rychle vyprovodil. Ve dveřích už totiž stál Spiro (vážně jsem mu v duchu říkal křestním jménem, moc se mi líbilo). Jenže jsem si neuvědomil, jak to asi může působit.

Mladý na první pohled teplý masér značka Slovakia, ho začal propalovat pohledem, hned ho pozdravil a bleptnul něco o hezké zábavě takovým tónem, že bych po něm hodil nejradši... no něco těžkého, třeba umyvadlo.

Nepočítal jsem ani s tím, že Marcelko je krysa zrádná. Ještě ve dveřích se ke mně nahnul a vlepil mi Francouze jak Brno. K mé smůle to můj řecký bůh viděl a bylo to.

Bylo po tajemství. Věřte, že tak trapně jsem se v životě necítil. Měl jsem potřebu se před Spirem nějak ospravedlňovat, ale proč? Možná mi záleželo na tom, aby si myslel, že jsem normální, nebo alespoň volný. Jeho zvednuté obočí a nečitelný výraz, když se začal svlékat za paravánem. Marcelkovi jsem sprostě zabouchl dveře před nosem. Ne, tohle fakt přehnal.



Čekal jsem, ve kterou chvíli se na to Spiro zeptá, jestli jsem na kluky. Ale i když se ukládal na stůl, mlčel jako zařezaný. Žádná konverzace, prostě ticho jak v řeckém mauzoleu. Povzdechl jsem si a dal se do práce. Snažil jsem se jednat profesionálně. Asi po dvaceti minutách to mlčení přeci jen prolomil.

"Pokud se vám má dnešní nabídka nehodí, můžeme to přesunout na jindy."

"Já... samozřejmě že hodí, moc rád vás budu doprovázet. Ale bojím se, že žádná typicky řecká restaurace či jiný obdobný podnik už tu nefunguje."

Otočil na mě překvapený pohled. Nejspíš chtěl vycouvat, možná se můj radar mýlil a jsem mu jako homouš nepříjemný. Proč by mě ale na sebe nechal sahat? Hetero chlapovi bych byl asi odporný a bál by se, aby ode mě něco nechytil.

"Jak víte, že jsem Řek?"

"Váš přízvuk... je charakteristický, znám ho z minulé práce. Vždycky jsem nebyl jenom masér. Dělal jsem v řecké pizzerii."

"Pořád mě překvapujete, Míšo."

Začal se smát a já neodolal a i mé rty zvlnil úsměv. Pak se ale pod mýma rukama prudce přetočil na záda, takže jsem mu málem zaryl čumák až do žeber. Jo zrovna jsem se o něj opíral plnou vahou, abych rozmasíroval ztuhlé místa.

Vyvedlo mě to z míry, protože jsem nechápal co to dělá. Až jeho natažená ruka mi jasně napověděla.

"Tak aby to bylo oficiální, když jste můj průvodce. Spiro Argyris, těší mě."

Jeho ruku jsem se smíchem přijal a potřásl mu s ní. Měl pevný stisk a ruce jemné a horké. Až se mi z toho kontaktu zamotala hlava. Ne, tohle nebylo jako se ho dotýkat při masáži, to byla přeci jen práce.

"Doufám, že vás váš přítel tedy pustí."

A bylo to tady. Jeho zvídavý pohled z pod černých řas, jeho vlasy, které mu rozcuchaně spadly do očí. Na sucho jsme polknul a chvíli ho jen sledoval. Jako kdyby přesně věděl, jak se mi vystavit, aby to na mě působilo.

"Ne... není to můj přítel, tedy... ne tak jak si myslíte."

"Masér a vědma v jednom? A cože si to myslím?"

Zrudnul jsem. Dobře dostal mě. Přešlápnul jsem a nevěděl, co dodat. Co mu na to říct? Šukám s ním, protože mě to baví a mám nedostatek sexu? No to by znělo dost hnusně a povrchně.

"Já... mohl byste se otočit, dokončím masáž."

"Nikoliv. Neodpověděl jste mi na mou otázku, Míšo."

Neměl jsem důvod mu odpovídat na tak soukromou věc, proč mě to tedy nutilo mu to vysvětlit? Obhájit se?

"Marcelko je... no, dejme tomu kamarád, máme... společný zájem."

Myslím, že jeho chápání bylo na vysoké úrovni. Podle toho vševědoucího pohledu, kterým mě obdařil a poté se tedy laskavě přetočil zpět na břicho. Nechal mě pokračovat a dusil mou maličkost ve vlastní šťávě. Jak mi šla pára z uší. Bylo to jako v první třídě, když mě paní Kadlecová usvědčila před celou třídou ze lži, ale já to odmítal přiznat a zapíral a zapíral jak se dalo



"Jsem hotový. Půjdu se umýt a převléct, kde vás mám počkat?"

Něco nesrozumitelně zamumlal a rozvalen na mém stole ležel dál. Vypadal tak nesmírně sexy. Svíral jsem pěsti, jak jen to šlo, až mi klouby bělely. Snažil jsem se přesvědčit, ať na něj nekoukám... nesahám, ať vypadnu do šatny a nechám ho relaxovat ještě chvíli. Jeho zavřené oči nasvědčovaly tomu, že je opět ve stavu nevnímavém. Odolej, Míšo, odolej pokušení. Neosaháš, neosaháš, kurňa měli by to dát jako nějaké přikázání. 

A Míša neodolal. I když masáž jasně skončila, přesto jsem vztáhl ruku na tu snědou pokožku a přejel po jeho zádech až k pozadí. Nebyl to žádný masážní tah, nic jsem masírovat nechtěl, chtěl jsem se ho jen dotýkat. Byl jsem naprosto zaujatý, dokonce jsem se už nahýbal k tomu, že tu kůži ochutnám rty, když jsem ucítil tu tupou bolest v podbřišku. Můj "kamarád" se hlásil o pozornost. Snad poprvé, co jsem se takhle vzrušil jen z jednoho dotyku, je tohle vůbec fyzicky možné? Bylo by to samo o sobě hodně troufalé zlíbat ho až k zadku? Navrhnout mu, že budu jen jeho? Nedej bože kdyby teď mimo nebyl a uměl číst myšlenky. A ten řecký podfukář nebyl.

Zrovna ke mně upíral zvědavý pohled, jako kdyby chtěl vědět, kam až jsi dovolím zajít. Ale netvářil se nijak pohoršeně, ne, ani sebou nehnul, nezastavil mě. Jeho pohled mě na chvíli přikoval na místě a já zapomněl, jak se provádí dýchání. Jako kapřík na suchu jsem párkrát pootevřel rty, ale nic, kyslík v místnosti jakoby se vypařil. Díval se na mě jak ho osahávám? Možná viděl i tu vybouleninu v mých kalhotách. Taky ta bílá látka nic nezakryje.To ticho, které přehlušoval jen tikot budíku a relaxační šumění moře na CDečku, nevydrželo dlouho. Začal jsem cosi koktat, myslím. Bylo mi hrozně. Ani nevím, co jsem to mlel a raději se chtěl poroučet pryč.

"Na parkovišti před hlavní budovou."

Odkýval jsem to a rychle za sebou práskl dveřmi šatny. Tak tohle jsem fakt přehnal. Sexuálně obtěžovat klienta při masáži. Ne, to není vůbec profesionální, to nejsem já.

Přesto mi z hlavy stále nešel fakt, že mě nezastavil. Slyšel moji otázku, ale nereagoval a dělal, že je mimo. Zahleděl jsem se na svůj diplom maséra a pak si vzpomněl na Láďova slova. Vždy razil tu svou filozofii: "Když něco chci, dělám vše pro to, aby to bylo moje, jinak jsem zbabělec."

Možná to bude znít hloupě, ale v tom okamžiku jsem si řekl, že měl pravdu.Všechno ve mně křičelo DOST s tou hrou. Co ztratím, když to zkusím? Nic, možná leda dostanu po držce a budu označen za nechutnou buznu. Ale nechci si pak jednou vyčítat a na stará kolena vzpomínat, co by bylo, kdybych se o to pokusil.

Ano, rozhodl jsem se Spira otestovat, neboli pokusit se s ním flirtovat. Klient to byl přeci jen v areálu lázní, jen když jsem já měl masérský úbor. Ale po práci, jako právě teď, už jsme dva normální lidi. Jo, Míšo, do toho, držím si palce.

 

Suverénně jsem vyšel před hlavní budovu. V odpoledním větříku plápolaly nad vchodem vlajky. Bylo horko, takových 30°C, což bylo s podivem, jelikož poslední dny většinou jen chčilo.

Vzal jsem si na sebe svoje džínové tříčtvrťáky a dokonce ve skříňce vyhrabal nové zelené tričko se žlutým lemováním. No, chtěl jsem být trendy. Měl jsem rád zelenou, i když Marcelko vždy tvrdil, že je to holčičí barva. Načesal jsem si vlásky, ale gel jsem vynechal, ani nevím proč. Byl jsem asi myšlenkami někde jinde. Dřív než jsem se totiž nastrojil, musel jsem spolknout pěkně hořkou pilulku v podobě vlastního ukojení rukou. Jinak bych se nevešel do kalhot.

S trochu křečovitým úsměvem jsem obhlédl parkoviště. Jo, to jeho vozítko prostě mlátilo do očí jedna radost. Takové se tady v okrese jen tak nevidí, to mi věřte. Malé a praktické, přímo ultramoderní. Trochu mi to ke Spirovi nepasovalo. Ale když jsem ho viděl opírat se o kapotu auta a telefonovat... uvědomil jsem si, že s ním budu v jednom malém těsném prostoru auta. Provedl jsem tedy modlitbu.

"Dej Bože všech teplých masérů, ať se i v Řecku oteplí a Spiro se na mě vrhne klidně i za jízdy. Já se bránit fakt nebudu. Za to ti budu každého úplňku obětovávat jedno sele."

Slyšel jsem jeho rodnou řeč a musím uznat, ten přízvuk a ten jazyk mě hodně bavil. Navíc jsem byl závislý na jeho dokonalém hlubokém hlase, který hladil jako sametový kožíšek. Vypadal, že znuděně poslouchá nějaké spílání ženy. Byl to ženský hlas. Ukázal mi na sedadlo spolujezdce a já se nasoukal do toho autíčka. Telefonoval jen chvíli, než se rozloučil slovy "moje drahá", tomu jsem dokázal rozumět. Věřte, že mi bolestně zatrnulo. Snad není ženatý? Ne, to by byl hřích, kdyby tak krásnej chlap byl ženatý. Doufám, že mu po dvorku neběhají jeho malé kopie... nesmím na to myslet. Prsten nemá, takže dělám, že je svobodný, jo. Autosugesce je super věc.



"Nebude ti vadit, když ti budu tykat?"

Otevřel jsem překvapeně pusu, no, nečekal jsem, že to bude to první, co navrhne, sotva se usadí a připásá. S radostí jsem kývl. Horší bylo, když trval na tom, abych mu taky tykal.

"Ale to... bude trochu divné, přeci jen jste host lázní a já..."

Hned jsem poznal, že Spiro má i pravou řeckou zarputilost. Asi neměl rád, když mu někdo odporuje, protože tím vražedným pohledem mě málem utopil v olivovém oleji. Musel jsem slíbit, že se pokusím.

"Kolik ti vlastně je, Míšo? Vypadáš hodně mladě."

"Snad nevypadám na sedmnáct?"

"Hm... ne. Možná na dvacet, ale jelikož už tu praxi vedeš tři roky... řekl bych, že ti bude více let."

Překvapil mě. Takové detaily a on si je zapamatoval. Detaily o mně. Možná mi to trochu zvedlo sebevědomí. Přiznal jsem mu svůj věk, neměl jsem se za co stydět, byl jsem v nejlepších letech. Puberta vybouřená a do třicítky stále pár let daleko.

"Tak kam vyrazíme jako první? Sice jsem zakoupil jakýsi... jak se tomu říká... GPS? Ale moc takovým přístrojům nefandím. Neřeknou nic o daném místě, jen jeho polohu."

"To je fakt. No záleží na vás.... ehm, tobě?"

"Začneme vodou. Bazény v okolí? Ten lázeňský se mi příliš nezalíbil a navíc to tam zapáchá jako v nemocnici, s tím se bude muset něco provést."

Nijak mi nepřišlo divné, co s tím chce provádět, možná pošle stížnost? No jo, hosté často naše lázně přirovnávají k nemocnici, ale spíše v tom špatném slova smyslu. Docela mě to vždy mrzí.

"Super, žádný problém. Nejbližší je otevřené koupaliště dole u fotbalového hřiště, poté v České vsi krytý bazén."



A tak naše ´road movie´ začala. Ukázal jsem mu jak bazén v České vsi, který shledal za starý, ale docela vyhovující, tak i poreferoval o mini bazénu v Javorníku. Po bazénech přišlo lanové centrum a ranč Orel, když už jsme byli v České vsi. Tam se mu velmi líbilo a uznal, že tady by se mohl o víkendu dobře vyřádit. Pak přišla návštěva bobové dráhy a terénních minikár u nás v Petříkově. I tam se mu zalíbilo a já hned poznal nadšence adrenalinu a sportu. Ano, přeci jen olympijský plavec, tak musí mít rád pohyb. Nadšeně si u mě zamluvil lekci jízdy a já s rudnutím jak stará pana při komplimentu souhlasil. Pak jsme objeli ještě pár turistických míst.

"Proč o takových místech nedávají v lázních informace? Copak lázně jsou jen o procedurách a válení se na pokoji celý den? Pokud si odmyslím horskou turistiku, tenhle kraj má stále co nabídnout."

Trochu mě jeho otázka překvapila. Vlastně jsem o tom nikdy takhle nepřemýšlel. Ale musel jsem uznat, že má pravdu. Žil jsem tu celý život a nikdy jsem opravdu nechtěl odejít, ne, spíše jsem toužil, aby se tahle oblast rozvíjela. Myslím, že i on to viděl stejně, nadšen Jesenickými horami a tímhle místem.