Petr seděl v boxerkách na kraji Jirovy postele a čekal, až muž vyjde z koupelny. Byl nervózní jako ještě nikdy v životě. Jako mantru si opakoval základní pravidlo: hlavně se uvolnit, bez ohledu na to, co přijde. Podíval se na špičky svých prstů, které se viditelně třásly. Jo, tolik k tomu uvolnění.

Cvakly dveře od koupelny a Jiro, oděný jen do ručníku kolem boků, za ním vešel do ložnice. Při pohledu na vyjukaného chlapce se musel usmát. Vypadal jako definice rdící se panenské nevěsty z dob dávno minulých. I když, vlastně to nebylo zase tak daleko od pravdy.

„Copak je, skřítku?“ pohladil ho po červené tváři. „Snad by ses nebál,“ usmál se.

Petr zavrtěl hlavou, ale neodpověděl, ani se mu nedokázal podívat do očí.

Jiro si povzdychl a sedl se vedle něj.

„Jak tě mám líbat, když se na mě ani nepodíváš?“ zamumlal. Petr jen pokrčil rameny. Věděl, že hlas by ho zradil.

Jiro se pousmál a pohladil ho po páteři. Naklonil se k němu a vtiskl mu jemný polibek na zadní stranu krku. Slyšel, jak se mu zadrhl dech, s ďábelským úsměvem proto pokračoval. Posunul se tak, aby byl za Petrovými zády. Lehce ho hladil po nahých pažích a rty laskal jemnou kůži krku, jako kdyby chtěl slíbat každou z drobných pih. Své ruce přesunul na chlapcův hrudník, a jen ho dál opatrně hladil.

Petr pod Jirovými doteky tál jako sněhová vločka nad pecí. Ucítil jeho jazyk pod svým uchem a tichounce zakňučel. Naklonil hlavu na stranu, aby mu usnadnil přístup k citlivému místečku.

Jiro se tlumeně zasmál a věnoval Petrovu krku další přepečlivou pozornost. Jeho doteky přestávaly být konejšivé a trochu zhrubly. Přitáhl si vláčného hocha na klín a dál zkoumal jeho horké, chvějící se tělo.

Petr marně tlumil vzdechy, deroucí se mu z úst. Připadal si obnažený jako ještě nikdy. Zvedl ruku a vyhledal Jirovu tvář. Natočil se, přitáhl si ho blíž a nabídl mu svá ústa k polibku.

Jiro neváhal a přitiskl své rty na zrzečkovy. Pohled na jeho omámený výraz a touhu v očích ho přiměly souhlasně zamručet. Položil se spolu s ním na měkkou matraci. Přitiskl se k jeho drobnému tělu, a aniž by ho přestal líbat, pravačkou mu putoval po hrudníku. Dráždil ztvrdlé bradavky, hladil citlivou kůži na žebrech, až nakonec nenápadně zabrousil k lemu spodního prádla.

Petr se pod horkou dlaní, která náhle sevřela jeho penis, prohnul jako luk a zasténal. V uších mu hučelo a svět se s ním houpal. Chtěl víc. Dožadoval se dalšího, intenzivnějšího laskání.

Jiro si připomínal, že musí být opatrný. Něžný. Pozorný. Pečující. I kdyby mu měla k zešílení natlakovaná varlata zmodrat a upadnout!

Osvobodil chlapcovu chloubu ze spodního prádla a několikrát po ní přejel rukou, aby mu dopřál větší rozkoš. Co však nečekal, byly Petrovy boky, které automaticky přirazily proti jeho sevření, zatímco se celé jeho tělo stáhlo ve slastné křeči. Zrzeček hlasitě vykřikl, když Jirovu ruku naplnil svou dávkou kluzké extáze.

Petr ležel na zádech a soustředil se jen na chvějivé otřesy ve svém těle. Nikdy nezažil nic takhle silného. Omámeně otevřel oči a vyhledal Jira, který si zrovna utíral dlaň do ručníku, ve kterém původně přišel. Objal ho kolem krku a unaveně se k němu přitulil.

„Ale copak,“ smál se muž. „Myslel jsem, že tě mám líbat až do rána... Ještě jsem ani pořádně nezačal,“ mlaskl s předstíranou nespokojeností.

„Nepruď,“ uculil se Petr. Zbožňoval hravého Jira. Přitiskl se k němu celým tělem a svým klínem se otřel o jeho erekci. Odtáhl se a upřel na Jira šedavý pohled, ve kterém zářilo snad tisíc čertíků.

„Mohl bych…“ skousl si na okamžik ret, než našel vhodná slova. „Tě teď chvilku zase líbat já?“

„Kdykoliv a kdekoliv,“ usmál se Jiro na svého statečného pokušitele, lehl si na záda a provokativně zavřel oči, aby si další krok mohl Petr zvolit sám.

Chlapec se nadšeně vytáhl do sedu, sledoval to neodolatelné tělo před sebou, a nemohl uvěřit, s jakým klidem mu Jiro dal volnou ruku. Mohl by ho takhle sledovat po zbytek života.

Vlasy, nyní neposlušně rozcuchané, čímž dělaly Jira ještě hezčího. Jeho dlouhé a husté černé řasy, které se jemně chvěly v očekávání. Rovný nos a úzké rty. Široká ramena, pevné svaly, které tvořily dokonalé tvary hladkého hrudníku. Pevné, ploché bříško, kde se pod snědou kůží jasně rýsoval onen pověstný pekáč. A tam, pod cípem osušky, která se nápadně nadouvala, obklopen černými chloupky… Petr polkl. Kde jen začít?

Jiro napjatě ležel a tajil dech, aby mu i sebemenší zašustění napovědělo, k čemu se zrzeček chystá. Ucítil mírné zašimrání na tváři, které se změnilo v pohlazení. Se spokojeným úsměvem se o dlaň náruživě otřel. Slyšel Petrův tichý, nervózní smích a prsty se mu přesunuly na krk, po kterém sjely na klíční kost. Vyzkoušely pevnost prsou a během okamžiku jejich zkoumavé doteky doplnily letmé polibky, které na kůži sladce šimraly. Cítil, jak ho chlapec nejistě hladí po těle a horkým dechem neúmyslně dráždí pokožku víc, než jemnými rty. Povážlivě se začínal blížit tomu touhou bolavému místu, které osuška jen chabě zakrývala.

Petr si připadal, jako kdyby dělal něco špatného, když prsty opatrně sevřel cíp osušky a zatáhl. Jemná látka se snadno podvolila a odhalila tak Jirův tyčící se penis. Chlapec zalétl pohledem k mužově tváři, kde zahlédl, jak mu cuklo v lícních svalech a ostře se nadechl nosem. Přesto se však vydržel nehýbat.

Neměl tolik odvahy, aby se rovnou dotkl míst, která ho lákala nejvíce, a tak položil chvějící se dlaň na jeho stehno jen kousek nad kolenem. Pomalu se sunul vzhůru a sledoval, jak se Jirovi zrychluje dech. Ovládnut objevitelským nadšením se více začal soustředit na místa, které ho zajímala. Přejel zvědavě ukazováčkem po tmavé pokožce varlat, která jemně stiskl. Nikdy nepřemýšlel nad věcmi, jako je jejich odlišná barva kůže, ale tady to bylo opravdu zřetelné. Pokračoval v bádání až ke špičce penisu, který se pod jeho dotekem nedočkavě zazmítal. Naklonil se blíž a olízl si rty. Měl by? Může?

Jiro pootevřel rty a snažil se rozdýchávat vzrušení. Nevinné zkoumání mladého chlapce ho dohnalo téměř k orgasmu, a to se ho jen nejistě, lehounce dotýkal. Dráždění, které mu způsoboval zrzečkův horký dech, taky situaci nijak neusnadňovalo. Pocítil další žhavý závan na špičce žaludu jen o zlomek vteřiny dřív, než ho následoval vlhký jazýček. Jiro bezmocně zatínal prsty do matrace, aby vydržel jen potichu ležet, zatímco ho pohlcovala chlapcova horká ústa. Uvědomil si, že slyší Petra tiše vzdychat a otevřel oči, aby se o tom přesvědčil.

Petr ležel z části nakloněný nad Jirem. Jednou rukou si pomáhal na jeho údu, druhou měl ukrytou ve vlastních slabinách, kde ve stejném rytmu zpracovával vlastní erekci. To bylo na černovlasého muže příliš.

„Počkej,“ oslovil ho zhrublým hlasem, a odtáhl se z jeho dosahu. Petr na něj upřel pohled dítěte, kterému o Štědrý večer někdo sebral nejvytouženější hračku, aby si s ní mohl hrát sám. Jiro se však jen naklonil na stranu a z tmavého nočního stolku vytáhl bleděmodrou tubu s lesklými nápisy. „Teď pojď sem, takhle…“ lehl si znovu na záda a nasměroval chlapce, aby se vrátil tváří k jeho chloubě, zatímco on sám se vklínil mezi jeho stehna a měl tak zrzečkův opět tvrdý penis přímo před sebou, stejně jako jeho vyšpulený zadeček.

Petr se zajíkl, když si uvědomil, že tohle už někde viděl. Ukrývalo se to pod tajemným číslem 69 a nikdy ho nenapadlo, že to v reálném životě bude tak… Intimní.

„Pokračuj,“ vybídl ho Jirův svůdný hlas, a on si uvědomil, že svého milence celkem zanedbává. Vždyť už mu dal tolik, zatímco on… Odhodlaně vsál tyčící se úd co možná nejhlouběji do úst, tak hluboko, jak mu jen hrdlo dovolilo.

Jiro spokojeně vzdychl, když ucítil zrzečkův útok. Otevřel tubu s gelem a s potměšilým úsměvem vymáčkl štědrou dávku mezi chlapcovy půlky.

Petr překvapeně vyjekl a vzápětí se zakuckal, jak mu Jirův žalud zajel až do krku. Nevěřícně se otočil, aby zjistil, co to tam muž dělá. Místo toho se dočkal jen jemného plesknutí přes zadeček.

„Nebuď zvědavej,“ napomenul ho Jiro pobaveně. Potřel si prsty gelem dal hochovi pocítit, jaký rozdíl to způsobí při masírování celé jeho délky.

„Aaah!“ vyjelo z Petra překvapeně. Jirovy doteky, náhle tak žhavé a kluzké, byly něco zcela nového, nepoznaného a úžasného. Sotva si na zvláštní pocit trošku zvykl, začal se znovu věnovat Jirově zanedbávané erekci.

Jiro cítil, jak se blíží k vrcholu. Nehodlal z něj však padat sám, a tak prstem volné ruky obkroužil další místo chlapcova těla, které cizí dotek ještě nepoznalo. Viděl, jak se hoch na protest sevřel pevněji a překvapeně se přestal pohybovat i v jeho slabinách, ale stačil okamžik, aby znovu pokračoval. Jiro se spokojeně usmál. Byl to opravdu statečný skřítek. Znovu jemně zatlačil na jeho svěrač, a tentokrát cítil, jak se chlapec snaží uvolnit, aby mu umožnil vstup. Mírným tlakem ho dráždil dál, zatímco ho nepřestával zpracovávat i druhou rukou.

Petr uznal porážku. Prostě nebylo fyzicky možné mít Jirův penis v ústech, zatímco střídavě sténal a lapal po dechu překvapením. Pokračoval tedy v činnosti rukou a občas jej přejel jazykem, zatímco se mu Jirovy prsty neústupně draly do těla.

Jiro se zcela soustředil na Petrovy reakce. Podařilo se mu do něj bez většího odporu vsunout celý prostředníček, a nyní jím mírně zahýbal, aby přiměl chlapce k hlasitějším projevům. Skřítkovo zasténání a nenápadné prohnutí v zádech bylo přesně to, oč usiloval. Prst vytáhl, přidal si na ruku ještě trochu gelu, opatrně zatlačil prostředníčkem a tentokrát k němu připojil i ukazováček.

Petr vykřikl. Zprvu zvláštní tlak mezi půlkami se rychle měnil na příjemnou plnost. Teď, když se v něm šikovné prsty hýbaly, vyvolávalo to zcela nové pocity. Jiro zrychlil pohyby, kterými mu masíroval penis a zároveň se v něm dotkl záhadného místa, které chlapci vyslalo jiskry přímo před oči.

„Jiro?!“ vyjekl, nepřipravený na něco takového.

Muž se spokojeně usmál nad tím, jak snadno našel zrzečkův citlivý bod. Přejížděl po něm znovu a znovu, dokud chlapcovy vzdechy a výkřiky nepřešly v jedno velké zasténání, během kterého mu potřísnil bílou sprškou hrudník.

Petr vyčerpaně padl na bok, neschopen jediného pohybu. Svět viděl rozmazaně a v uších mu zněly jen ozvěny vlastního bušícího srdce.

Jiro se vztyčil nad uvolněné chlapcovo tělo. Přitáhl si ho za kolena a podebral ho pod boky, aby jej přizvedl. Překvapení v jeho tváři nevěnoval pozornost, dostal se do bodu, kdy nemohl jinak. Jednou rukou mu zvedl nohy a opřel si je o své rameno, druhou mu tiskl stehna k sobě, zatímco mezi ně vsunul svůj penis a začal prudce přirážet.

Petr nevěřícně sledoval vlastní nohy vedle Jirovy soustředěním stažené tváře. Horké tření jeho chlouby o tu Petrovu, tvrdé přírazy jeho boků, doplněné o vlhkou a kluzkou hlavičku, vykukující na něj s každým pohybem mezi jeho stehny... Nikdy by ho nenapadlo, že zažije něco tak žhavého.

Jirem zmítala divoká vášeň. Tak dlouho se ovládal, až měl strach, jestli ve chvíli kdy povolí, nevyklouzne z hranic příčetnosti. Sledoval svého rozcuchaného, zpoceného skřítka, jak na něj upírá doširoka otevřené šedé oči, lesklé a naběhlé rty pootevřené v údivu. Nedokázal přestat. Nemohl. Konečně přišlo tolik očekávané uvolnění a on cítil, jak z něj to nejsladší napětí odplouvá ve vlnách rozkoše.

Petr sledoval, jak mu Jiro vystříkl na břicho a teprve poté pustil jeho nohy. Opatrně je položil na matraci. Nikdy mu nepřišel pohled na upocené muže sexy – a že jich během letní praxe viděl spousty. Ale Jiro… Černé vlasy se mu lepily k čelu a skráním, pot se mu perlil i na nose a hrudi. Přesto chlapec zalitoval, že u sebe nemá fotoaparát. Tohle by byl plakát k posteli jako dělaný.

„Chystáš se mě sníst?“ usmál se na něj Jiro unaveně.

„Možná,“ připustil zrzeček spokojeně. Jiro se hrdelně zasmál a Petra napadlo, jestli je normální, aby mu vše co udělá, připadalo sexy. Možná byl prostě jen úchyl. Jirofil, nebo tak něco.

„No, to bych se měl napřed opláchnout, nebo se ti budu lepit na zuby,“ bavil se muž. „Přidáš se?“ vztáhl k hochovi ruku, když se postavil vedle postele.

Petr ji s úsměvem přijal a společně zamířili do sprchy, která byla dost velká, aby se tam vešli oba. Jiro byl hotový dřív než Petr, kterého překvapilo, kam všude se mu gel dostal, a tak zatím šel převléknout postel. Usínali jeden druhému v náručí jen pár minut po tom, co ulehli.

„Jiro?“ zamumlal Petr rozespale.

„Hm?“

„Myslel jsi to vážně?“

„Co?“

„No, že mě miluješ,“ vyzvídal unavený chlapec.

„Hm.“

„Velmi přesvědčivé,“ zamumlal zklamaně Petr.

„Skřítku,“ zasténal Jiro a přitáhl si ho pevněji do náruče. „Já to prostě nerad říkám, to je celý. Kdybych k tobě necítil nic víc, než jen nějakou tu fyzickou přitažlivost, narval bych ho do tebe už cestou z kina ten první den.“

Petr se zaculil a mírně se ošil. Pak znovu.

„Skřítku?“ zabručel Jiro potlačovaným smíchem.

„Hm?“

„Ty sis to představil?“ zabublal pobaveně.

„Možná?“ připustil Petr s úsměvem a vyjekl, když ucítil Jirovu ruku na své probouzející se erekci.

„Teda…“ vyprskl muž smíchy. „Neměl bych jít spát na gauč? Kdo ví, co mi uděláš, jestli vedle tebe jen tak usnu…“ bavil se.

„Tsss!“ trhl hlavou Petr a zatvářil se uraženě.

„Miluju tě,“ zašeptal mu Jiro do ucha a znovu si ho přitáhl do náruče, kam se chlapec spokojeně přitulil.

 

 

Jiro zrovna tiše vycházel z koupelny, opatrný na zvuk zavírajících se dveří. Nechtěl Petra budit, i když už bylo po deváté.

Kdosi zalomcoval klikou a pak ostře zaklepal. Jiro se ke dveřím vrhl jako lovec na kořist. Otočil klíčkem a bez ohledu na svou nahotu otevřel trhnutím dveře.

Na chodbě stál překvapený Kensuke. Změřil si bratra pohledem, významně se podíval na Petrovy boty u botníku a zaposlouchal se do ticha bytu.

„Já si teda dělal legraci, že zajdu ověřit, jestli jsi to škvrně nezabil, ale jak to tak vypadá, jdu pro pytle a lopatu, ty zatím najdi velkej sekáček a jestli máš, tak i pilku. Vím o místě, kde ho nikdy nenajdou.“

„Seš vůl,“ uchechtl se Jiro a vpustil vetřelce dovnitř. „Petr ještě spí,“ kývl k přivřeným dveřím do ložnice tiše.

„No tak to je ideál, byl jsem totiž povolán drahým rodičovstvem, abych ti domluvil. Podle všeho toho v noci moc nenaspali,“ mrkl na mladšího bratra pobaveně.

Jiro cítil, jak se mu hrne krev do tváří. Jasně, byl dost starý na to, aby jeho rodiče věděli, že má sexuální život, ale takhle na přímo to nejspíš zažít nepotřebovali.

„Kruci,“ ulevil si. Teď už vážně bude muset začít přemýšlet nad vlastním bydlením. Vyrazil si do ložnice pro něco na sebe, ve dveřích se srazil s nahým Petrem. Rychle přibouchl dveře.

„Děje se něco?“ divil se chlapec, kterého tak uvěznil v místnosti.

„Vezmi si ze skříně něco na sebe, nejsme tu sami,“ vysvětlil mu Jiro.

Když bylo ticho v ložnici příliš dlouhé, opatrně pootevřel dveře. Zrzečka našel schouleného pod dekou.

„Copak je?“ přistoupil k němu a pohladil ho po zádech.

„Asi… Asi nejsem úplně ve stavu, abych potkával návštěvy,“ zahuhlal odpověď.

„Proč ne?“ podivil se a odkryl Petrovu tvář, která byla rudá jako snad ještě nikdy. „Copak se stalo?“ usmál se něžně.

„Já… Ty jsi tam byl nahej a já si vzpomněl…“ nechal větu nedokončenou a nejraději by si zase zakryl obličej.

„Před striptérem se stydět nemusíš,“ zavolal na něj škádlivě Ken, který stál mezi dveřmi ložnice. Petr na něj jen vykulil oči, vyškubl deku Jirovi z ruky a přikryl si celou hlavu.

„Nech ho být,“ mrskl po rozesmátém bratrovi Jiro polštářem. „Udělej raději čaj,“ navrhl Kenovi, zatímco si šel pro oblečení. „Až budeš chtít, tak se k nám přidej. Udělám zatím něco k jídlu, ano? Včera jsi nejedl,“ pohladil hromádku pod dekou starostlivě, než místnost opustil.

Petr si skousl ukazováček, aby štěstím nepištěl jako malá holka, která právě dostala poníka.