Neforemný vztah

Když už jsem byl ve městě, ačkoliv jsem na to neměl náladu, přemluvil jsem se k onomu velkému nákupu. Protože mi nezáleželo na tom, jestli všechen náklad utáhnu a kolik mě to vůbec bude stát, připadal jsem si pak s devíti narvanýma taškama až směšně. Dorazil jsem domů a nejdřív musel dovnitř vměstnat tašky a až pak sám sebe. Zaklapl jsem dveře a zamknul. Moje rozmrzelost se nijak nezmenšila, naopak mi bylo s každou další minutou mizerněji. Moje špatná nálada se ale rozplynula v okamžiku, když jsem si uvědomil, že tu nejsem sám a z kuchyně ke mně vane vůně koření. Nechal jsem tašky taškama a jakoby naoko lhostejně, se tam klidným krokem rozešel. Ve dveřích mi klesla brada. Lian stál u sporáku, kde všechno bublalo a syčelo a do toho se ozýval zvuk dost mizerné melodie, kterou si přitom pobrukoval. Nezdálo se, že by si mě zatím všimnul, tak jsem tiše vešel dovnitř a ještě tišeji se k němu přikradl.

„Co to tu děláš?“ vybafl jsem za jeho zády. Trochu ucukl rukou a pootočil hlavu. A usmál se, což bylo vzhledem k našim posledním výměnám názorů, extrémně podezřelé.

„Přišel jsi akorát, už to bude,“ usmíval se a přitom ignoroval můj podrážděný tón. Na tuhle jeho hru teď nemám náladu.

„Já myslel, že to máme čistě pracovně. Bylo by to normální, zaprvé jsme dva chlapi...“ odsekl jsem a rozepl si mikinu. „Tak toho laskavě nech, nemám energii řešit ještě tvou náladovost....“ Chystal jsem si ji sundat, ale něco mě zarazilo. Objetí. Pevně mě zezadu objímal.

„Spálí se to, Liane,“ řekl jsem ostrým tónem. „A pusť-“

„Omlouvám se,“ zazněl mi u ucha jeho šepot. Přitiskl mi rty na spánek a na tvář a pak nejistě na koutek rtů. „Zase jsem to podělal,“ krk mi obdarovával něžnými omluvnými polibky. Ať jsem na něj byl rozlobený jakkoliv, moje naštvanost byla teď tatam. Roztál jsem. Prsty jsem mu položil na zátylek a přitáhl si ho k polibku. Jeho rty byly váhavé a opatrné a chutnaly po koření. Otočil jsem se k němu čelem a objal ho kolem krku. Na moment, když jsem se odtáhl, jsem se setkal s jeho ametystovým pohledem. Hned jsem svoje rty zase přitiskl na jeho. Paže obtočil kolem mého pasu a natiskl mě těsně na sebe. Na břiše jsem ucítil něco, co mě lehce vyvedlo z rovnováhy. Byl to jeho penis. Tak velký... Protože všechny moje smysly jsou na mnohem vyšší úrovni než u obyčejných lidí, cítil jsem jak v něm tepe pulz. Jenom ten vjem byl vzrušující a nedokázal jsem se od něj odtáhnout. Za nás to udělala pánev, která se děsivě rozsyčela. Lian se odtáhl a pohotově zasáhl. Vypnul plotnu, pánev odstavil a čínu, jak jsem změť zeleniny a masa odhadl, promíchal. Nemohl jsem si pomoct. Jak ke mně stál zády a soustředil se na jídlo, jsem k němu udělal krok a teď stál těsně za ním. Když jsem ho zezadu objal, doslova jsem cítil, jak se to v něm napnulo. Překvapeně a spokojeně zároveň jsem zabořil tvář do jeho trička. Kdy to začalo? Tyhle jeho silné reakce na mě? Nebo jsem si prostě nevšiml? Pro sebe jsem se usmíval a objímal ho, dokud jsem ho nemusel pustit.

Cítil jsem na sobě pobavený pohled. Aby taky ne, před Corou jsem se uchýlil pouze k zdvořilostnímu pití, jinak jsem dnes – a to už jdou dvě – nic nejedl. Připadal jsem si jak T-Rex po vysazení diety, nemohl jsem si pomoct a prostě se neslušně cpal.

„Takové vyhladovělé zvířátko...“ poznamenal vesele Lian a napil se ze své skromné sklenice vody.

„Um, ale je to fakt dobrý,“ nakrátko jsem zvedl pohled a zachytil pochybovačný pohled.

„Já bych řekl, že ty chutě ani nestíháš, jak to v tobě rychle mizí,“ prohlásil. Polknul jsem poslední kousek a chtěl něco říct, ale jeho tvář byla najednou moc blízko. Jedním prstem mi přejel po koutku a druhým bradě. „Čuně,“ počastoval mě a špičkou jazyka si z prstů slízl omáčku. Mlčky jsem ho sledoval a mimoděk si vybavil pulsující erekci na mém břiše. Pořád se tváří jako kdyby nic, co kdybych ho trochu pozlobil? Seděl tak pěkně naproti mně a stačilo jen zvednout nohu a...

„Co to děláš?“ ozvalo se tiché zaúpění a ukončil ho letmý povzdech. Pod prsty jsem cítil tu samou tvrdost jako předtím. Měl na sobě takové ty volné smokingové kalhoty. Sice to v nich nebylo tolik vidět, ale cítit to rozhodně bylo. Přejel jsem po něm prsty a znovu mě překvapila jeho velikost. Nejen překvapila, bylo vzrušující ho takto zkoumat. V hlavě se mi mihla nestydatá představa,... jak by se něco tak velkého mohlo do tak úzkého prostoru vejít? Zkousl jsem si ret a silně zatlačil. Nad čím to kruci přemýšlím?

„Ivy...“ ozval se přidušený hlas. Zvednul jsem oči. Fialové oči se do mě hladově zabodávaly. „Zahráváš si...“ řekl ztěžklým hlasem. Pomalu jsem nohu kousek odtáhl a pak znovu prudce přitlačil. Semknul rty a ve tváři se mu objevil výraz, který jsem u něj ještě neviděl. Žadostivý, toužebný...

„Jestli se ti to nelíbí, odstrč mě,“ řekl jsem a pohled mu opětoval. Napětí mezi námi opět zesílilo. Najednou jsem se ocitl ve vzduchu. Na okamžik jsem zpanikařil, protože jsem nezaznamenal, kdy se ke mně dostal. Panika zanikla v hladovém polibku v kterém mě uvěznily jeho rty. Prsty jsem mu vjel do vlasů a chtivě si ho přitáhl blíž. Pootevřel jsem rty a jazykem ťukl do jeho. Zaslechl jsem souhlasné zamručení, když jsem dlaň položil na jedno citlivé místečko. Nechal jsem se odnést do ložnice. Očekával jsem, že se mnou do postele plácne, ale nestalo se tak. Opatrně mě na ní položil a zůstal na čtyřech nade mnou. Chtivě se na mě díval a já mu pohled se stejnou intenzitou opětoval. Ačkoliv jsem lehký strach z bolesti cítil, snažil jsem se ho zahnat do nejtemnějšího kouta své mysli. Nechci to pokazit. Konečně, když se jednou nehádáme nebo se neobviňujeme ze lží, to nechci zkazit tím, že bych si vybavoval bolest s tamtím idiotem, když tu mám Liana. Jako by mi četl, myšlenky. Dlaní mi něžně přejel po tváři. Um...

„Budu něžný, slibuji,“ zašeptal a rty mi jemně přejel po krku. Jeho prsty putovaly po mé tváři až k břichu. Najednou jsem se začal chvět a nešlo to uklidnit. Zarazil se a pak se jeho dlaň vrátila k mé tváři, kterou opatrně pohladila.

„Moc se bojíš...“ řekl potichu. Snažil jsem se odporovat, ale tělo mě zrázelo. Klekl si, chytil mě za paži a pas a posadil obkročmo na sebe. Netušil jsem, co chce dělat, a tak jsem jen nejistě sklopil pohled.

„Jak se jmenuješ? Myslím to skutečné jméno,“ hladil mě po vlasech, což mělo vždy stejně dobrý uklidňující efekt.

„Jsem Daniel...“ zamumlal jsem. Chytil mě za bradu a zdvihl mi tvář. Pohled se mi tak přímo střetl s jeho. Jeho ametystové oči byly teď plné laskavosti, která mé pokusy se vzchopit, dokonalé zrázela. Měl jsem pocit, že se chci prostě jen schoulit do bezpečí jeho objetí a na chvíli hodit za hlavu všechny své starosti, potíže... a činy... hříchy, které jsem kdy udělal, a které si nikdy neodpustím. Ne, Lianovu lásku, to jak se na mě dívá, si nezasloužím. Ale pak to vyslovil. Moje jméno tím svým hlubokým hlasem a všechny tyhle myšlenky se začaly rozmazávat do jedné neurčité scenerie, kterou jeho přítomnost působící na všechny moje smysly, dokonale překrývala.

„Tak Danieli...“ rty se otřel o mé. „Tak se budeme prozatím jen líbat, co říkáš?“ šeptnul do nich a uvěznil mé rty v polibku... opět, ale tentokrát na mnohem déle...

Doslov k páru Lian a Ivy

Šel jsem kam se mi zachtělo. Měsíc zářil jasně a nezakrývaly ho žádné mraky, jak bylo v tomto období obvyklé. Sníh mi tiše chroupal pod nohama, jak jsem šel pomalu dál na té krátké procházce, co mi měla pomoci utříbit myšlenky. Spal jsem s Lianem, je jasné, že na to jedna procházka stačit nebude. A možná jich nepomůže ani deset a ani dvoutýdenní dovolená. Kopl jsem do hromady, u silnice, nakupeného sněhu. A zjistil, že tu najednou nejsem sám. Zvedl jsem pohled před sebe.

„Ahoj Danieli,“ promluvila osoba. V jejím hlase byl slyšet zvláštní podtón. ...Pak se do té myslící části mé hlavinky konečně dostal smysl těch slov.

„Jak víš...“ nedokončil jsem to a znovu ho sjel pohledem.

„Jsem poměrně dobře informovaný... o lidech z města,“ přešel blíž. Všechno se ve mně napnulo. Ve vzduchu bylo cosi nebezpečného a já opravdu nechtěl, aby mě to nachytalo nepřipraveného.

„Kdo jsi?“ zasyčel jsem. Ozvalo se tiché uchechtnutí.

„Už jsme se potkali, ale nejspíš si z toho setkání nic moc neměl. Chystal jsem se tě při něm zabít,“ rty mu skřivil letmý úšklebek. Vlasy se mu najednou pohnuly a spod nich vykoukla bílá fretčí hlava. Jako by na mě cizinec v tu chvíli dočista zapomněl a na několik vteřin věnoval zvířeti láskyplný pohled a něžné pohlazení. Nevšímal si mě, a tak jsem si ho prohlížel. Vysoký, černé vlasy - krátké přecházející na zádech do dlouhých pramenů. Modré oči byly jako oči kočky, která uviděla svou kořist a už jen čeká na chvíli, kdy se odrazit od země k mocnému a smrtícímu skoku. Rysy v tváři byly jemné a rty barvy krve se po mých pohledech, když si mě konečně znovu všiml, co chvíli zvlnily v úsměvu. Dlouhými štíhlými prsty schovanými v černých kožených rukavicích, ledabyle přejel po hebkém lemu kapuce. Sledoval jsem ten pohyb a pak mi zrak utkvěl na něčem, čeho jsem si měl všimnout dříve: škorpiona vytetovaného na krku. Prudce jsem vtáhl vzduch do plic a začal ustupovat. Ale do něčeho jsem narazil.

„Neutečeš mi, pokud tě nenechám,“ ozval se mi u ucha šepot. Polknul jsem, kdy se ke mně tak rychle dostal? Isaac mě obešel z levé strany a zastavil se přede mnou.

„Když jsi zlomil vaz jednomu z mých lidí, zuřil jsem. Když tam vtrhl Lian, skoro jsem ho nenechal promluvit. Zastavil mě až argument... Co mají na sebe dvě spolupracující strany útočit? Než jsem je stihl potrestat...“ trhl jsem sebou, když se jeho hlas ozval z opačně strany. „...jejich těla už sebou škubala ve smrtelné agónii,“ dřív než jsem stihl ucuknout, jeho prsty už zkoumaly jeden z pramínků mých vlasů. Na chvíli ruku odtáhl a stáhl si rukavici. Podivil jsem se, když jsem si všiml velkého téměř steampunkově vyhlížejícího prstenu na jeho druhé ruce, který k jeho vzhledu a osobnosti podle mě vůbec neseděl.

„A pak to udělali další znovu. Jak jinak, než okamžitým vyhlášením Teraline jsem měl zajistit, aby se krysy v mé společnosti, stáhly? A ti drzouni to udělali i potřetí, dokonce během slibu... A tak jsem si říkal,... co je na tobě tak speciálního, že se tě každý snaží zlikvidovat?“ jeho prsty mi přejely po tváři.

„Kladu si tentýž otázku...“ řekl jsem přidušeně a pak sebou škubl, když jsem ucítil, jak se to místo, kde přejel prsty, trhá. Z rány steklo pár krvavých pramínků a pak se rána začala celit. Poodhrnul mi od ucha pár pramenů a až příliš blízko se naklonil.

„Tak to zjistěme.“

Touto kapitolou přechází pár Lian a Ivy do vedlejších postav. S dalšími kapitolkami se příběh přesune o pár let zpátky do života Isaaca...