Simon za sebou zabouchl dveře hotelového pokoje, ze kterého se za celou dobu neobtěžoval odhlásit. Nakonec, k Nikovi to odtud bylo mnohem blíž, než z jeho domu. Rozhlédl se kolem sebe. I když už minulý týden zaplatil výměnu koberce, který zničil, stejně mu pohled neustále bloudil k tomu prokletému místu. Jako kdyby Nikova krev zanechala stopu viditelnou jen pro jeho oči, když se nesoustředil, často ji tam vídal, ale po zaostření zmizela. Nejspíš ho to bude strašit do konce života, pomyslel si.

Ale tím se teď zaobírat nechtěl.

Už zítra. Zítra znovu uvidí Nika. Byla to jen chvíle, kdy vystoupil z jeho vozu, přesto by mu nejraději zavolal, aby slyšel jeho hlas. Nejspíš by mu na to řekl, že se chová jako spratek. Zase. Možná by se mu smál. Ano, to by bylo fajn. Nikův smích. Na světě nebylo nic, co by se mu mohlo rovnat.

Dnes, když spolu chodili ruku v ruce a on mohl vidět Nikovo bezstarostné chování, jak si rozesmátý shrnoval vlasy z tváře, kam mu neposlušné pramínky foukal mírný vánek… Nebo jak vyprskl smíchy, když se mu v nestřežený okamžik podařilo otřít společnou zmrzlinu Simonovi o nos… To bylo něco, v co se ani neodvážil doufat. Dokonce ani před třemi lety, v době, kdy to mezi nimi bylo ještě v pořádku, se vedle něj takhle neuvolnil. Zas a znovu mu ukazoval své neodolatelné stránky a Simon se do nich zamilovával, do každičké z nich. Zasněně pohladil mobil, který ho v ruce začínal div ne pálit.

Ne, nezavolá mu. Nechá ho odpočívat. Alespoň jednou se bude chovat jako dospělý. Jestlipak by mu zrovna tohle Niko uvěřil? Ušklíbl se a šel si udělat ten medovo-citronový sajrajt, který i přes svou odpornou chuť měl opravdu zázračné účinky na hlasivky. Zkusmo zazpíval pár slok ze své poslední písně. Spokojeně kývl. Možná bude mít zítra trochu hrubší hlas, ale rozhodně to zvládne. Na koncert pro vyprodaný stadion by to asi nebylo, ale na deváté narozeniny sobeckého spratečka  to stačit bude. Vytočil číslo své manažerky.

„Sime?“ zeptala se překvapeně. Nestávalo se často, aby jí volal jen tak.

„Ahoj, tak jak to vypadá?“ zeptal se a padl do křesla.

„Všechno zařízené. Dokonce se mi povedlo sehnat Ivy, aby vystoupila,“ zněla nadšeně. Simon se pousmál. Claire byla vážně úžasná.

„Nemůžu ti dost poděkovat. Vážně jsi udělala maximum, a to jen pro malou holku, Claire. Jsi nejlepší.“

„Já vím. A nemysli si, že to dělám zadarmo. Pro tvou image to taky přijde vhod. Bylo by asi lepší, kdyby to dítě mělo třeba leukemii nebo bylo na vozíku, ale…“

„Claire!“ zalapal Simon po dechu s předstíraným pohoršením.

„Vždyť víš, jak to myslím,“ smála se tmavovlasá žena do telefonu.

„Ivy zahraje na klavír několik písniček, které se použily do posledních pohádek, a pak vystoupíš ty. Bude to v pohodě, ale příště bych na takovýhle plánování raději měla víc času. Zamluvit místo a sehnat občerstvení taky nejde na počkání,“ uzavřela spokojeně. Simon se pousmál. Claire milovala výzvy, takže něco takového jí zaručeně problémy nedělalo. Naopak, vsadil by se, že právě teď byla se sebou velmi spokojená.

„Každopádně, oficiální začátek je od deseti dopoledne, takže by bylo fajn, abys tam byl tak v devět.“

„Jasný. A vážně moc díky, Claire.“

 

Simona vzbudilo drnčení telefonu jen pár minut po šesté ráno. Znechuceně se po něm natáhl.

„Sakra Claire, říkalas na devátou,“ zavrčel.

„Já chápu, že jsi na svoje soukromí háklivej, ale můžeš mi říct, cos to sakra včera vyváděl?!“ zavřískla na něj jindy klidná Claire z telefonu.

„Eh, cože?“ nechápal Simon.

„Tak si otevři internet, génie! Je to všude!!!“

Simon se s neblahým tušením posadil a natáhl se pro tablet, který měl na nočním stolku. Otevřel hlavní stránku s novinkami. A přísahal by, že mu srdce proletělo konečníkem jako kulka hlavní.

„Kdo je tajemný muž po boku zpěváka Sima?“

„Je Sim gay?“

„Šokující odhalení!“

„Přistižení milenci?“

„Je tento muž důvodem Simova nedávného rozchodu se zpěvačkou Ivy?“

Zhoupl se mu žaludek. Viděl fotky, na kterých se vedl za ruku s Nikem cestou do kina. Jak mu Niko nabízel zmrzlinu, a Simon ji provokativně olizoval po celé délce…

Tohle bylo zlé. Moc zlé. Jak si mohl myslet, že ho tam nikdo nepozná? A Niko… Co bude dělat? Kruci, Niko bude úplně mimo. Novináři dokázali být jako supi, a on… Bože, co jestli ho zase opustí? Co jestli mu znovu zmizí ze života?!

„Claire!“ zvolal zoufale.

„Musíš to zastavit, Claire. Já… Já s ním musím mluvit. Musím ho varovat, než…“

„Uklidni se!“ přikázala Claire striktně.

„Chápu dobře, že je to ten chlápek, kvůli kterému děláme tu oslavu? Ten, který tě zná ještě z minulosti?“

„Ah, jo, jasně, vy jste spolu vlastně mluvili… Claire, on to neustojí. On mi znovu zmizí, jestli se tohle dozví!“ panikařil Simon.

„No, zatím nezveřejnili jeho tvář, a povedlo se mi s nimi domluvit. Pokud jim dáš ještě dnes exkluzívní interview, jsou ochotni uveřejnit jen tvou verzi, bez dalších spekulací. A to ať už to přiznáš, nebo popřeš,“ řekla pomalu. Simon překvapeně prohlížel fotky ještě jednou. Opravdu, ani na jedné nebylo Nikovi vidět do tváře.

Bylo poznat, že je to muž. Bylo poznat, že jejich vztah nebude jen přátelský. Bylo poznat, že má hnědé vlasy po ramena, ale právě díky jim mu na žádném ze snímků nebylo vidět do tváře. Všechny záběry ho ukrývaly. Bohu díky za to.

„Takže mi říkáš… Co vlastně?“

„Dnes se s ním uvidíš, ne? Proberte to. A podle toho jak se rozhodneš, tak buď jeho existenci popři nebo uznej. To je na tobě. Nemusím ti říkat, že by bylo lepší, kdybys ho zapřel, že? Nebudu tě k tomu ale nutit. Je mi jasný, že je pro tebe důležitej, takže to, co se bude dít dál, to si musíte rozhodnout vy dva. Jen bych ti doporučila, aby ses na tu dnešní oslavu patřičně obrnil. Ivy a její manažer jsou vzteky bez sebe.“

„Jako kdyby mi na tom záleželo, kruci. Vždyť jsem s ní ani nic neměl, jen jsem jí jednou doprovodil na oběd, a už z toho byla aféra…“ zašklebil se Simon. Ivy byla sice krásná holka, populární a takový ten princeznovský typ, ale jeho nikdy nepřitahovala. Na jeho vkus byla poněkud jednoduchá.

„Však já vím,“ zahuhlala Claire a Simon v jejím hlase jasně rozeznal únavu.

„Podívej, po tý oslavě pojedeme do hotelu v centru, a tam bude tiskovka. Do té doby si můžeš rozmýšlet, co jim řekneš.“ Claire položila telefon.

Co jim řekne, hm? Nesnášel novináře. Co by jim tak asi měl říct? Ať se vezmou za ruce a vrhnou z nejbližšího útesu, pokud nemají na práci nic lepšího, než sondovat soukromí ostatních? Horší chvíli si snad ani nemohli vybrat, zrovna když to mezi ním a Nikem konečně začalo vypadat dobře…

Kruci Niko! Málem by zapomněl! Musí mu zavolat!

 

 

 

Probudil jsem se překvapivě pozdě. Už jsem si ani nepamatoval, kdy jsem naposledy spal takhle dobře. Tohle bylo nejspíš poprvé v tomhle bytě, kdy jsem takhle odpadl a poctivě se vyspal. Podíval jsem se na nástěnné hodiny. Osm. Nejvyšší čas se obléct a vyrazit na místo oslavy, slíbil jsem, že pomůžu s přípravou.

Celou cestu jsem si pohvizdoval. Terry s Nancy a dětmi měli dojet později, a tak mi půjčili klíče od jednoho z jejich dvou vozů. I když to měla být oslava pro Lisu, stejně jsem si připadal, jako kdybych jel na rande se Simonem. Bylo to… Fajn. Vážně ano.

Na místě už byla ostraha a lidé z cateringu pobíhali kolem, aby vše bylo perfektní. Vypadalo to, že vše zvládají. Nabídl jsem pomoc, a spolu se dvěma mladičkými holčinami jsem byl vyslán skládat ubrousky do tvarů labutí. Super, jediná práce, kterou jsem dělat vážně nechtěl. Měli jsme vše připravené u malého stolku v restauraci, kam nás ihned nasměrovali.

Ale co, oslava by měla začít v deset, a vzhledem k tomu, že bylo něco před devátou, mohl by se tu Simon zjevit každým okamžikem. Sedl jsem si a pustil se do práce, štěbetání dívek jsem nevěnoval pozornost, dokud jsem nezaslechl Simonovo jméno. Zpozorněl jsem.

„Myslíš, že je to pravda?“ prala se krátkovlasá hubená blondýnka silnější zrzky.

„Vidělas ty fotky, ne? To rozhodně nevypadalo jako kamarádi, kteří jdou na pivo,“ chichotala se zrzka, až jí poněkud výrazné vnady nadskakovaly.

„Ale stejně, vždyť jak je to dlouho, co byl s Ivy? Tři týdny nazpět? A ona tady má dneska taky vystupovat, tak jsem si myslela, že se k sobě třeba vrací…“ zasnila se blondýnka.

„Jsi nenapravitelná romantička,“ ušklíbla se zrzka jedovatě. „Vsadila bych se, že je to nějakej mladičkej sborista, kterej chce Sima jen využít, aby mu pomohl s kariérou. Takový lidi nesnáším, fakt. Navíc, řekla bych, že ani nebude hezkej,“ prskala dál.

„Jak to můžeš říct? Vždyť mu tam nikde není vidět do obličeje…“ nechápala blondýnka. Zrzka se na ni zamračila, a sehnula se pod židli tak prudce, až mě loktem nabrala mezi žebra. Chvíli hrabala v jakési batikované kabelce, odkud nakonec vytáhla srolovaný časopis. Na jeho titulní straně jsem zahlédl Simonovu tvář. Zrzka rychle zalistovala, a otevřela časopis na dvojstraně, na které bylo červenou barvou napsáno „Je to Simův milenec?!“

Zatočil se se mnou svět.

„Vidíš? Podívej ty hubený ručičky… A tady taky, vidíš tu postavu? Vsadila bych se, že ani nemá svaly!“ smála se jedovatě ta kozatá příšera.

„Dovolíš ?“ sáhl jsem po časopise a vytrhl jim ho z rukou. Zběžně jsem prolétl fotografie. Kruci! Jak jsme mohli být tak pitomí! Simon se zapřísahal, že to bude v pohodě, že ho tam nikdo nezná a ti, co ho tam znají, by ho neprodali médiím, tak jak…? Bože, tohle byl vážně malér. Skandál tohohle rozsahu by mohl definitivně zničit jeho kariéru!

Před třemi lety jsem ho opustil, aby se přesně tohle nemohlo stát, a teď?! Takže… Takže všechno to bylo zbytečné? Jestli to mělo k tomuhle podělanému konci směřovat od samého začátku, nikdy bych neodešel. Jestli to mělo takhle dopadnout, měl jsem s ním zůstat a nevyplýtvat tři roky života a utrpení, kruci! Mohli jsme si všechno to trápení ušetřit, mohli jsme…

„Kurva!“ zaklel jsem a práskl časopisem o stůl, až děvčátka nadskočila.

Proč mě nevaroval? Proč mi nezavolal?! Proč jsem se o tomhle musel dozvědět takhle?! Sáhl jsem do kapsy pro telefon, ale nebyl tam. Jasně, cestou domů se vybil, a já ho před spaním dal na nabíječku, aniž bych se ho obtěžoval zapnout. A tam taky právě teď byl. Vypnutý v kuchyni na nabíječce. Vyrazil jsem k parkovišti, musel jsem s ním mluvit, i kdyby to mělo znamenat, že se budu muset prokousat davem novinářů před jeho hotelem.

Nebo možná ne. Poznal jsem v jednom z odstavených vozů jeho sporťák. Otočil jsem se zády a znovu zamířil do budovy.

„Promiň, nevíš, kam šel Sim?“ odchytil jsem jednoho z číšníků.

„Jo, Ivy ho zrovna odvlekla tady do salonku. Nevypadal, že by se tam kdoví jak těšil,“ ušklíbl se a pokračoval chodbou dál.

Ivy, ta zpěvačka, která měla dnes taky vystupovat? Ta, kterou zmiňovaly dvě drbny od ubrousků? Aha…? Se zájmem jsem tiše přistoupil k nedovřeným dveřím salonku.

 

 

 

Simon nemohl uvěřit, jakou měl smůlu. První člověk, na kterého natrefil hned po příjezdu, byla Ivy. S úsměvem a roztomile našpulenými rtíky mu vyběhla vstříc.

Simon si demonstrativně odkašlal, aby jí naznačil, že má pravděpodobně nějakou velmi infekční chorobu. Opravdu nestál o její mlaskavý pozdrav, který by ho celého zapatlal make-upem.

„Sime,“ zašvitořila ze vzdálenosti necelého metru. Uvědomil si, že aby se zbavil takového lepidla, jako byla ona, musel by nejspíš sehrát mnohem větší záchvat tubery.

„Ivy, děkuji, že jsi dnes mohla přijet,“ usmál se na ni mile, a nenápadně se rozhlížel, jestli nezahlédne Nika.

„To nestojí za řeč,“ rozzářila se spokojeně. „Sime, zlatíčko, slyšela jsem o tom příšerném skandálu, a… Ale to přece nebudeme probírat tady, pojď,“ drapla ho za paži a vlekla do jedněch z prvních dveří v budově. Ocitl se v menším salonku, který byl celý bílý, včetně nábytku a naleštěné dlažby. V černých kalhotách a rozhalené černé košili si tam připadal poněkud nepatřičně.

„Ivy, já na tohle teď vážně nemám čas. Někoho hledám, a…“ pokusil se vycouvat, ale ona si stoupla mezi Simona a dveře, které byly jediná úniková cesta.

„Proč jsi mi nezavolal, Sime? Dala jsem ti své číslo, a ty ses mi ani neozval,“ zněla ublíženě.

„Promiň, Ivy, měl jsem moc práce, a pak se do toho vložila média a…“ snažil se to zahrát do neurčita. Jak téhle namyšlené princezničce naznačit, že nemá zájem, aniž by ji urazil?

„Ach ano, média. Zrovna teď ti zase dělají peklo, že?“ usmála se přezíravě. Simona napadlo, jestli sladká Ivy není jen maska, podobně jako jeho dobrosrdečný Sim, kterého musel mít každý rád.

„Jo, trochu,“ odpověděl tentokrát vážně. Co měla ta potvora v plánu?

„Víš, kdybys na mě byl opravdu, ale opravdu milý, mohla bych ti pomoct. Stačí, abychom odtud tak asi za půl hodinky vyšli spolu, a nikdo neuvěří tomu, že jsi homouš,“ zašeptala a přistupovala blíž a blíž.

„Proč by mi na tom mělo záležet?“ zeptal se Simon, a při couvání narazil zády do stolu, až nádobí zadrnčelo.

„Ale no tak, oba víme, že by ti to mohlo zničit kariéru. A navíc, tys s tím nikdy nedělal drahoty, ne? Tak proč ne se mnou…“ vztáhla k němu ruku s pěstěnou manikúrou.

„Třeba proto, že právě teď někoho mám,“ odsekl Simon, a její ruku znechuceně odstrčil.

„To ale není tělesná vada, Sime,“ zasmála se koketně, a sevřela jeho košili v drobných pěstičkách.

Ozval se úder, jak vchodové dveře narazily do zdi.

Niko se v nich naštvaně tyčil a propaloval je vražedným pohledem.

„Niko,“ vydechl Simon překvapeně.

,A jsem definitivně v prdeli!‘ proletělo Simonovi hlavou, když viděl rozohněný pohled v Nikových očích.

„Koukej z něj dát pracky pryč, ty vyzobaná slunečnice!“ zavrčel a vešel do salonku.