Simon se na mě spokojeně usmál, a mě při pohledu na výraz v jeho očích napadlo, že bych se měl možná začít bát.

„Hezký,“ zašeptal spokojeně. „Ale budeš muset být hlasitější, tady jsou zdi kvalitní…“ naklonil se ještě o trochu blíž, a nosem se mi jemně otřel o tvář, odkud zamířil k uchu.

Cítil jsem jeho horký dech, zapřel jsem se rukama o jeho hrudník, který obepínalo modrošedé bavlněné tričko, abych ho odstrčil a byl jsem vážně rád, že se před příchodem do restaurace převlékl. Byl jsem si pekelně jistý, že kdyby tu stál v té rozepjaté košili, z nějakého odstrkování by nebylo nic.

Zapřel jsem se o něj, až mě zeď zatlačila do zad, ale s ním to ani nehlo. Cítil jsem, jak mi pod dlaněmi tluče jeho srdce. A že tlouklo pořádně.

„Ne… Nech…“ zatlačil jsem znovu, ale s mnohem menší silou.

„Ale to by potom nebylo ono. Potřebuješ se zbavit toho blbečka, ne? Pak bychom mu měli zařídit pořádné představení. A hlasité, Niko…“ šeptal mi do ucha, a lehký dotek jeho tváře se mi přesunul na krk. Jednou rukou mě chytil kolem pasu a přitiskl k sobě. Zalapal jsem po dechu.

„Hlasitě, Niko!“ napomenul mě, a po krku mi nečekaně přejel jeho jazyk.

„Uaaaah,“ vyjekl jsem.

„Lepší, ale ještě pořád to nestačí.“

Prsty, které svíraly látku jeho trika, se mi začaly třást. Ucítil jsem, jak mi jeho ruce zajíždí pod tričko, a hladí mě po nahé kůži zad.

„Nedrž to v sobě. Chci tě slyšet, Niko. Hodně,“ zbavoval mě jeho tichý, žhavý šepot posledních zbytků racionality. Uvědomoval jsem si, že mi začíná být fakt srdečně ukradené, jestli je mu sedmnáct nebo sedmačtyřicet, jestli ho znám rok nebo hodinu. Moje tělo na jeho dotek bouřlivě reagovalo, byl tady jen on a já, a oba jsme to chtěli, tak do petržele s logikou!

Přestal jsem svírat jeho triko, a prsty zatnul do jeho prsních svalů. Pochopil, že jsem uznal porážku a tiše se hrdelně zasmál. Několika rychlými pohyby mi přetáhl tričko přes hlavu, a jeho rty mě laskaly na krku.

Nerad jsem si to přiznával, ale už to bylo víc než rok, co jsem si naposledy užíval mužský dotek, takže každým jeho pohlazením mým tělem proudily záchvěvy neskutečného vzrušení, každý nečekaný dotek jeho jazyka byl vyloženě jako šlehnutí bičem, které mě nutilo prohnout záda do oblouku a vykřiknout.

Jeho horké rty si mučivě razily cestičku po mém krku na klíční kost, odkud se vražedně pomalu blížily k bradavkám. Zatímco jednu jemně obkroužil jazykem a něžně vsál do úst, druhou mučivě stiskl, až jsem zasténal nahlas, a moje ruce mu samovolně pevně sevřely vlasy. I když jsem měl pocit, že se pohybuji několik světelných let od reálného světa, přesto jsem vnímal, jak jemné a husté jeho černé vlasy jsou, jak příjemné je projet v nich rukou a nechat se laskat jejich dotekem na citlivé kůži mezi prsty.

„Bože Simone!“ vykřikl jsem, když jsem na své bradavce ucítil jeho zuby. Rukou zatahal za druhou bradavku, a moje kolena se odebrala na neplánovanou dovolenou.

Opřel jsem se o něj plnou vahou, a společně jsme se sesuli k zeni, kde mě posadil tak, abych byl zády opřený o zeď.

Ucítil jsem, jak se mi jeho nedočkavá ruka dobývá do poklopce, ale tak trochu válčí s páskem. Napadlo mě, že bych mohl utrousit nějakou kousavou poznámku, ale rozhodl jsem se, nechat si to na jindy.

Sám jsem si rozepnul kalhoty a rovnou je i se spodním prádlem stáhl přes boky.

Simona jsem tím trochu vyvedl z rovnováhy, ale bylo mi to fuk. Chtěl jsem ho. Tělem mi zmítala touha a věděl jsem, že už dlouho nevydržím.

„Ale…? Copak bys chtěl, Niko?“ užíval si ten zmetek moc, kterou v tuhle chvíli nade mnou měl. Vrhl jsem po něm pohled slibující transformaci mé boty v jeho anální kolík, čemuž se jen pousmál.

„Chtěl bys tohle?“ šeptal, zatímco mi zuby přejížděl po bradavce a jeho ruka pevně uchopila mou erekci.

Zakňučel jsem, když mi došlo, že rukou nehodlá pohnout.

„Tak chtěl bys to, Niko?“ dorážel, zatímco se mé tělo zoufale chvělo po jeho dalších dotecích.

„A-ano,“ dostal jsem ze sebe zadýchaně.

„Neslyším tě,“ mučil mě dál, a ukazováčkem mi jemně zakroužil po žaludu. Pochopil jsem.

„Ano!“ zavyl jsem přeskakujícím hlasem.

Simon spokojeně zabručel, a začal rukou pohybovat. Po chvilce však zase přestal, a mě vyhrkly slzy do očí. Tohle by mělo být trestné!!!

„Chtěl bys ještě? Řekni to. Když neřekneš co chceš, nemůžu ti to dát, Niko,“ a to byla poslední kapka. Nakonec, kdo vlastně potřebuje nějakou sebeúctu, že jo.

„Víc! Ještě, Simone,“ sténal jsem, a ani jsem se nesnažil zastavit křečovité výpady mých boků proti jeho ruce. Jeho štíhlé, pevné prsty mě však svíraly příliš pevně, takže i kdybych moc chtěl, vyvrcholit bych nemohl.

„Hodnej kluk,“ pochválil mě spokojeně. „Měl bych ti dát odměnu, ale jen když budeš pokračovat a říkat mi, co bys chtěl, platí?“

Horlivě jsem přikyvoval. V tomhle stavu bych mu slíbil i levou ledvinu a půlku jater.

Co myslel tou odměnou mi došlo v zápětí, protože jeho hlava zmizela v mém rozkroku.

Snažil jsem se ho tahem za vlasy oddálit, ale nenechal se. Naopak, přisál se jako ten nejkvalitnější průmyslový vysavač, až jsem měl pocit, že se ze mě pokouší vycucnout vnitřnosti. Tedy, ne že bych proti tomu něco měl.

Když jsem přestal tahat jeho hlavu z mého klína, trochu povolil a zapojil jazyk. V ten moment se celé moje tělo začalo křečovitě svíjet a Simon už mě nemusel pobízet, abych sténal nahlas.

Neznamenalo to však konec mému utrpení. Naopak. Pokaždé, když už jsem byl na hraně a chyběla jen vteřinka nebo dvě, abych mu vyvrcholil do úst, zaměřil pozornost na něco jiného. Začal mi sát varlata, nebo můj penis vysvobodil ze svých úst, a jen tak provokativně po celé jeho délce přejížděl jazykem, dokud jsem se zase trochu nedal dohromady.

Při třetím opakování jsem krom nedočkavých stenů přešel i na nadávky. Ta šílená bezmoc, ta blízkost orgasmu, ta nutkavá potřeba konečně se přes tu lákavou hranu přehoupnout a zmučenému tělu dopřát vytoužené uvolnění, to bylo něco neuvěřitelného. Dostal jsem se do bodu, kdy mi bylo všechno jedno a moje tělo jednalo samo za sebe. Když se Simon chtěl odtáhnout po čtvrté, nehodlal jsem mu to dovolit.

„Ne! Neopovažuj se, kurva! Tohle! Se! Nedá! Vydržet!“ křičel jsem na něj v rytmu pohybu jeho úst po celé délce mého přirození. Jestli zkusí uhnout tentokrát, byl jsem rozhodnutý mu tam tu hlavu narazit jak kuře na rožeň.

Nebylo to potřeba. Tělem mi rezonoval Simonův smích, který se mnou díky momentální extrémní citlivosti přijímače šířil jako elektrický výboj.

Simonův jazyk se zaměřil na můj žalud. Špičkou ho obkroužil, načež jí zanořil do štěrbinky na jejím vrchu.

„Háááh, ano, ano! Ještě! Ještě! Já už…“ zbytek mých slov se změnil jen v hlasité sténání a výkřiky beze slov, protože se Simon znovu přisál, a já konečně explodoval. Do jeho úst proudila další a další dávka spermatu, až to vypadalo, že se ho snažím utopit.

Chtěl jsem se mu omluvit, ale rázem se svět kolem mě zatočil a ztmavl. Omdlel jsem.

 

 

Prudce jsem se posadil a nechápavě se rozhlížel kolem. Probral jsem se v hotelovém pokoji, který jsem jen matně poznával. O to větší sranda byla, když mě dostihly včerejší vzpomínky. Jako facky se mi v paměti vynořovaly obrazy na to, jak jsem Simona prosil, vyhrožoval, sliboval, jak jsem sténal, křičel rozkoší, jeho ruce, jeho ústa… A pak nic.

Styděl jsem se do hloubi své hříšné duše. Nejen, že jsem svedl sedmnáctiletého kluka (i když, podle toho, jak zkušeně působil, jsem rozhodně nebyl první. Nejspíš jsem ani nebyl mezi prvními deseti…), ale taky jsem pravděpodobně zařídil, že to ví celé tohle patro. No, možná i někteří z pokojů nad a pod námi.

A co bylo horší, užil jsem si to sám. Nebylo v mé povaze být jediný, kdo se cítil dobře. A Simon zařídil, že jsem se cítil zatraceně dobře. No a co z toho měl? Podle všeho mě očistil, oblékl do kalhot od pyžama, které jsem měl na posteli, a pak mě sem přenesl.

Sebereflexe je svinstvo. Nejraději bych se zahrabal do peřin a už nikdy nevystrčil nos.

To ale nebylo dost dobře možné.

Právě tam totiž ležel Simon a mírumilovně oddychoval. Kruci, proč ten kluk ani ve spánku nevypadal na svůj věk?

I když měl rozcuchané vlasy a povolené svaly v obličeji, pořád měl ty ostré, sexy rysy. Byl jsem vážně vděčný, že spal. Vůbec jsem netušil, co bych mu řekl.

Za své včerejší odpadnutí jsem se cítil vážně provinile. Znovu jsem si lehl, tentokrát opatrně, abych Simona nevzbudil.

Ten jen něco zamručel a převalil se na záda, nohy i ruce roztažené po celé posteli. Deka mu sklouzla z těla a já tak mohl vidět, že má na sobě jen šedé boxerky.

Myslí mi proběhla zlá myšlenka. Strašně zlá, ale zároveň geniální. Takhle bych mu nezůstal nic dlužen, a taky by to vyřešilo tu pitomou situaci, kdy se člověk ráno probudí vedle někoho cizího a začne uvažovat co dál. Bylo by to perfektní řešení. Tedy… Pokud bych k němu posbíral odvahu.

Jako by mi četl myšlenku, zajel si spící Simon jednou rukou pod trenky a poškrábal se.

„To nebylo zrovna sexy,“ zašeptal jsem otráveně, ale ve chvíli, kdy jsem se na jeho boxerky podíval znovu, změnil jsem názor. Jejich výplň rozhodně nabyla na velikosti.

Vybavil jsem si, jak mě ten neřád večer mučil, a v očích mi zaplály pomstychtivé plamínky.

Opatrně, abych ho nevzbudil, jsem odhrnul látku, která skrývala jeho chloubu. Napřed jsem k němu přiblížil obličej a zkusmo jej olízl. Ani to s ním nehnulo. Tedy, s jeho horní polovinou, oblast mého momentálního zájmu reagovala více než uspokojivě.

Vzal jsem ho do ruky a několikrát po něm přejel, abych spícího hada přiměl k maximální spolupráci. Jako zaříkávač hadů bych se zjevně uživil, napadlo mě, když se mi v sevření vztyčil v celé své úctyhodné velikosti. Znovu jsem po něm přejel jazykem, obkroužil žalud a plynule si ho vsunul co nejhlouběji do úst. Začal jsem ho zpracovávat ústy i rukou, když jsem si všiml, jak se Simonova ruka sevřela do pěsti, až jí zbělely klouby prstů.

Podíval jsem se mu nenápadně do tváře a – !!!

A málem jsem mu ho ukousnul, protože na dveře vší silou zabušil nějaký imbecil.

„Niko! Niko, otevři!“ ozývalo se z chodby a já poznal bráškův hlas. Skulil jsem se ze Simona (pro jistotu jsem se ale ještě podíval, jestli jsem ho skutečně nekousl) a překvapeně se zadíval ke dveřím.

Vzbudí Simona! Vyskočil jsem a hnal se otevřít.

Na chodbě stál Doran se Zackem po boku.

Nechápavě jsem si je měřil, zatímco Doran prskal vzteky.

„Můžeš mi říct, k čemu ty vlastně máš ten zasranej telefon, bratře?!“ syčel jako naštvaná kočka.

„Předpokládám, že se vybil. To se stává i těm nejlepším. Co se děje?“

„Od včerejška ses neozval, navíc, Zack u snídaně něco naznačoval o nějakým frajírkovi, co se kolem tebe podezřele motal, takže když jsem se ti nemohl dovolat… Kruci, jak můžeš v dnešní době neuhlídat nabitej telefon?“ Doran sice prskal, ale bylo vidět, že se mu ulevilo. Bráška se o mě vždycky bál, i když já byl ten starší.

Snažil jsem se ignorovat výraz v Zackově tváři, když si prohlížel můj odhalený hrudník.

„Tak kdo to byl?“ pokračoval Doran.

Slyšel jsem za sebou pohyb, ale rozhodně jsem neměl v plánu se otočit. Ne, ani za zlatý prase ne.

Simonova dlouhá ruka se mi omotala kolem pasu, zatímco mě zezadu objal a přitiskl k sobě. Cítil jsem, jak se mi valí krev do obličeje.

„Jsem Simon. Ty budeš Doran, že? Rád tě poznávám. Bráchu ti vrátím někdy po obědě. Teď tu ještě máme nějakou práci,“ vysvětloval monotónním hlasem a natáhl se po dveřích, aby je mohl zavřít.

Stihl jsem jen pípnout: „Uvidíme se pak,“ a bylo po návštěvě. Ani jsem se neměl šanci pořádně popást na Zackově výrazu, když viděl rozespalého Simona. Sice jsem slyšel, jak tam Zack do Dorana něco hučí, ale bráška vypadal, že pokud je to s mým souhlasem, proti situaci nic nenamítá. Jinak už by do dveří kopal jak vzteklá kobyla.

Sevření Simonových paží a jeho erekce výmluvně se mi tlačící k tělu… No, rozhodně jsem neměl důvod pochybovat o tom, že teď budu mít nějakou dobu svých starostí dost.