Bylo mi jasné, že takovýhle útok rozhodně nečekal.

Stiskl jsem silně jeho spodní ret mezi zuby, až zasykl, a tím mi umožnil vsunout mu jazyk do úst. Vjel jsem mu prsty do vlasů a celý se vložil do polibku.

Původně jsem mu tuhle mou stránku nikdy neplánoval ukázat. Bál jsem se, že se mu zhnusím a on se mi vysměje. Pravda však byla, že jsem ho chtěl.

Hrozně moc.

A jestli mi pak, stejně jako můj ex, vpálí, že sex se mnou je otravný, protože jsem jako nadržená chobotnice, která se kolem něj ovine a nedá mu pokoj, dokud nedosáhne svého – a to pro jistotu několikrát, pak budiž. Vem to čert.

Nikdy jsem nebyl při sexu sobecký a parterům jsem poskytoval tolik rozkoše, kolik jen šlo, ale to v žádném případě neznamenalo, že jsem nebyl náročný.

Simon mě pevně sevřel v objetí, a natiskl si mě pevněji na své vzrušené mužství, což byla dobrá zpráva. Znamenalo to, že jsem ho nevyděsil.

Zhoupl jsem se na něm v bocích, a vychutnával si pocit našich těl, navzájem se o sebe otírajících.

Než jsem se nadál, byli jsme oba od pasu nahoru nazí, a Simon se mi cílevědomě dobýval do kalhot, zatímco jeho rty ochutnávaly moji kůži. Snažil jsem se mu vycházet co nejvíc vstříc, a automaticky svlékal i jeho, ale svlékat kalhoty z někoho, na kom sedíte, to je… Kam se hrabe ježek v kleci. Se vzteklým zasyčením jsem z něj slezl.

Snažil se mi v tom zabránit, ale byl jsem rychlejší.

„Klid, však já nikam nejdu,“ ujistil jsem ho tiše, zatímco jsem z něj doslova serval kalhoty. Simon na mě překvapeně hleděl, a v jeho erekci, která se nyní hrdě a nedočkavě vypínala přímo přede mnou, mu zacukalo. Klesl jsem na kolena před postelí a vzal ho do úst.

Ochutnával jsem ho jako tu nejvybranější delikatesu, dráždil jazykem každičký jeho centimetr, zatímco jednou rukou jsem, skryt jeho pohledu, začal připravovat svou dírku.

Simon ležel na zádech, obě ruce zapletené v mých vlasech, a spokojeně vzdychal pod mými rty. Vycítil jsem, kdy se jeho tělo začalo napínat blížícím se vyvrcholením, a přesně v tu chvíli jsem přestal.

Nespokojeně zabručel, ale nedočkavě sledoval, co mám v plánu dál. Znovu jsem se vyšplhal na jeho klín, plivl si na prsty a slinu si vetřel do těla. Nastavil jsem se přímo nad něj, a začal pomalu, pomaličku klesat na jeho připravený úd, stále ještě vlhký od mého jazyka.

„Niko! Niko, počkej, to…“ nenechal jsem ho to doříct. Vytrvale jsem se nasouval na jeho penis. Chtěl jsem ho uvnitř svého těla, nedočkavě jsem si skousl spodní ret.

Simon na mě nevěřícně hleděl, ale mě to bylo jedno. Něco v něm mě k němu od samého začátku tak silně přitahovalo, že jsem si teď připadal, jako kdybych se utrhl ze řetězu.

Dostal jsem do sebe celou jeho délku, a rozdýchával nezvyklou plnost. Simon ležel pode mnou, oči zavřené a v obličeji soustředěný výraz.

Napadlo mě, jestli tohle vlastně není tak trochu znásilnění. Simon otevřel oči. Ne, tohle rozhodně nebylo proti jeho vůli, z jeho očí sálaly žhavé modré plameny, až jsem se bál, že mě spálí.

Pevně mě chytil za boky, a prudce mě nadzvedl, až jsem zalapal po dechu. Tvrdě do mě přirazil, nedokázal jsem zadržet výkřik.

Jediným, plynulým pohybem se posadil, a znovu mě sevřel v náručí, a začal se ve mně pohybovat. Jeho tělo mě svíralo v pevném objetí, jeho úd horce pulsoval v mém nitru, a já si užíval jeho blízkost.

Simon znovu zabručel, popadl mě za boky a spolu se mnou se převalil tak, abych se ocitl pod ním. Chytil mě za nohy a natlačil mi je až za hlavu. Vyhekl jsem. Tohle bylo trochu… Dobře, možná spíš hodně nepohodlné, měl jsem pocit, že se v pase přelomím, že nemohu pořádně dýchat.

Když do mě přirazil, nějaké nepohodlí mě už naprosto nezajímalo. Přísahal bych, že jsem ho cítil až v žaludku. Bože, byl tak hluboko, tak horký, tak dychtivý, tak vytrvalý!

 

 

To odpoledne jsme se milovali celkem čtyřikrát, než mu upozornění v mobilu připomnělo, že je nejvyšší čas, aby se šel připravit na vystoupení.

Zůstal jsem sám v pokoji, vyčerpaný a po velmi dlouhé době také naprosto uspokojený. Pracně jsem se dobelhal do koupelny, kde jsem si napustil horkou vanu. Až když jsem v ní byl celý ponořený, došlo mi, že vlastně téměř všechny moje věci z koupelny teď byly u Simona v pokoji. Nechal mi tam jen sprcháč.

Bože, za co?

Nahý jsem vyklopýtal z koupelny, a hledal něco, co bych mohl použít místo ručníku. Ještě bych se mohl smeknout, a třeba se zmrzačit, napadlo mě, když jsem už potřetí jen těsně vyrovnal uklouznutí.

Bylo to už hodně dlouho, co jsem si musel upravovat vlasy bez fénu nebo hřebenu, a bylo mi jasné, že večer na koncertu budu vypadat jako konvence neuznávající socka, pokud něco rychle nevymyslím.

Překvapilo mě zaklepání na dveře. Se zaklením jsem si na mokré tělo natáhl alespoň spodní prádlo, než jsem otevřel.

Na chodbě stál Lee a pobaveně mi podával můj „balíček“, který zůstal u Simona.

„Mohlo by se ti to hodit,“ pronesl pobaveně, a očividně se zcela škodolibě bavil pohledem na mé vlasy, slepené do kroutících se provázků, které mi v neuspořádaných vlnách spadaly na ramena. Ten pohled jsem vážně nesnášel.

„Jo, děkuju,“ řekl jsem odměřeně. Kdyby se mi vlasy nekroutily do prstýnků a kudrn, nechal bych se už dávno ostříhat na krátko, ale s krátkými vlasy jsem vypadal jako zmutovaná ovce.

„Pěstuješ dredy?“ neodpustil si rýpnutí. Sekl jsem po něm vražedným pohledem, vytrhl mu své věci z ruky a přibouchl mu dveře před nosem. I přes ně jsem slyšel jeho pobavený smích.

Tsss. Idiot.

 

Stál jsem nedaleko pódia, skryt v davu, který skandoval „Sim! Sim!“ a připadal jsem si, že jediní další lidé mého věku byli zvukař a osvětlovači. A i ti jen někteří.

Publikum, složené především ze školou povinných dívek, pištělo a mávalo mobilními telefony.

Světla na pódiu zhasla, dav začal nadšeně ryčet.

Do prostoru, kam technici vypustili mlhu, rázným krokem vyšel Simon v okovaných botách, jejichž ocelové zdobení odráželo barevná světla, která na něj prudce zaměřili. Na sobě měl tolik koženého oblečení a doplňků, až mě napadlo, jaké má asi spodní prádlo.

Nízko posazené černé kožené kalhoty, přesně a detailně obepínající jeho dlouhé nohy a zvýrazňující jeho svalnatá stehna, byly ověšeny spoustou řetězů a řetízků. Na nahém hrudníku se mu houpaly kovové přívěsky na kožených šňůrkách, široká ramena jen zdůrazňovala krátká, kožená bunda do pasu, plná cvočků. Vlasy měl nagelované nahoru a oči výrazně černě nalíčené.

Nemohl jsem se ubránit dojmu, že i když byl v tomhle kostýmu nehorázně sexy, vypadal tak trochu jako parodie a rockového upíra někdy z devadesátých let.

Hysterické dívčiny můj názor zjevně nesdílely, jejich pištění mi hrozilo doživotně poškodit sluch.

Ozvaly se první tóny melodie a Simon začal zpívat. Publikum s ním nadšeně zpívalo písně, které já nikdy předtím neslyšel.

Pochopil jsem, co se mi v tom parku snažil říct.

Tohle nebyl Simon. Byla to uměle vytvořená celebritka tak, aby splňovala všechny předpoklady idolu, kladené na moderní mládež. Bylo to, jako kdyby byl loutka, dělaná publiku na míru podle toho, co prostě bylo in. I texty jeho písní, uvědomil jsem si po chvíli.

Byly… Byly hrozně plytké, dohromady o ničem, jedno klišé za druhým, milionkrát ohrané fráze a rýmy,  a přesto některé z dívek v publiku vypadaly, že nemají daleko k mdlobám.

Jeho vystoupení netrvalo nijak dlouho, ale i tak to byla pastva pro oči. Pohyboval se pod reflektory tak přirozeně, že mu to mohli někteří mnohem zkušenější umělci závidět. Jeho hlas byl perfektní, i když mi tam občas chyběly emoce.

Po Simonovi byl na řadě Doran s kapelou. Sledoval jsem, jak se postupně mění publikum. Jakoby odnikud se tam místo mladičkých holčiček objevovali i mladí muži, a celkově publikum působili o trošku starší – i když ne o mnoho.

Snažil jsem si zapamatovat reakce davu na tu kterou konkrétní píseň, abych věděl, co mělo u publika úspěch a co už tolik ne.

Trisha se kroutila na podiu v síťovaném tričku tak průhledném, že vypadalo spíš jako moskytiéra, zakrývající její podprsenku. No, ve finále bych asi měl být rád, že si podprsenku vůbec vzala.

Nelíbilo se mi, jak se před publikem předváděl Zack. Snažil se strhnout na sebe pozornost, což působilo poněkud sobecky. Vážně hodně jsem doufal, že ho za to bráška seřve. Důkladně.

Těsně před koncem jejich vystoupení se ke mně davem prodrala vysoká postava v černé mikině, jejíž kapuce skrývala tvář svého majitele. Postavil se za mě a jeho silné paže mě sevřely v pevném objetí.

„Tak co, nerozmyslel ses?“ zeptal se Simon, a z jeho hlasu byla slyšet nejistota.

„Ne, nerozmyslel. Ale bude to v pohodě…? Ta píseň… Je něco úplně jiného, než jsi předvedl dneska,“ ujišťoval jsem se.

„Já vím. Právě proto.“

„Fajn. Tak pokud nemáš nic jiného, můžeme si tak za hodinku sednout i s Leem, a probrat to,“ navrhl jsem.

Simon se nesouhlasně zamračil.

„No… Já doufal, že už něco jiného mám. Teda… Máme,“ zamrkal na mě významně.

Rozesmál jsem se, a vtiskl mu rychlý polibek na tvář.

„To ale se ale navzájem nevylučuje, víš,“ řekl jsem mu tiše.

Simon se zazubil, chytil mě za ruku a táhl davem pryč, zatímco Trisha zpívala poslední z písní, které měli na programu.

Simon mě zatáhl zpět do hotelu, ale místo do svého pokoje, zabušil na dveře vedlejšího. Otevřel Lee v županu, ve vlasech se mu ještě stále perlily drobné kapičky vody.

„Tak pojď dál, hvězdo,“ otevřel dveře do široka, když poznal Simona, ale nevypadal překvapený ani mou přítomností.

Vysvětlit mu, jak jsem si píseň představoval, však trvalo mnohem déle, než jsem si myslel. Lee byl zásadně proti celému tomu nápadu.

„Nemůžeš čekat, že takovej příběh někdo uvěří klukovi jeho věku!“ vztekle křičel po třech hodinách dohadování.

„Takže co, bude do pětadvaceti zpívat o prvních láskách, problémech ve škole a hádkách v partě, případně o tom jak by chtěl jít v sobotu kalit?!“ nevydržel jsem, a vřískal po něm taky.

Simon mě nevěřícně sledoval. Jo, nepotřeboval jsem být bůhví jaký hrdina v reálném životě, ale za tuhle píseň jsem se hodlal rvát.

„Můžeš si říkat co chceš, ale nic to nezmění na tom, že jemu JE sedmnáct!“ ukázal na Simona obviňujícím prstem.

„Už jen pár měsíců, aby bylo jasno,“ zavrčel uraženě Simon.

„Uvědom si, že tvoje fanouškovská základna jsou holky mezi třinácti a devatenácti! Nemůžeš najednou přijít s něčím takovým!“

„No tak třeba prostě začnu zajímat i trochu jinej okruh lidí,“ vystartoval po něm vztekle Simon. Zřejmě jsem nebyl jediný, kdo byl ochotný za tu píseň bojovat. Stála za to.

„Krucinál Lee!“ zařval jsem, abych je zastavil, než po sobě skutečně skočí.

„Já si uvědomuju, kolik mu je, i kolik je jeho fanynkám. Ale podívej se na to takhle: pokud píseň zasadíme někdy do středověku, nebude už jeho věk problém. Navíc, kdo je, krucinál, větší romantik, než holky v pubertě?! I když ten text není žádnej slaďáček, budou to zbožňovat, protože si budou představovat, že to je se Sim chystá chránit vlastním životem! Pokud to nehodlá jen tak mělce odzpívat, ale fakt se do toho položí, tak mu budou věřit každičký slovo! Je nejvyšší čas, aby jeho písně měly taky nějakej obsah, ne jen ohrané fráze, které spoléhají na líbivý refrén!“

Lee unaveně klesl do křesla.

„Vážně to chceš, Simone? Vážně chceš riskovat všechno, čeho jsi až doteď dosáhl? Kompletní změnu image?“ zeptal se Simona vyčítavě.

„Lee, já si uvědomuju, kolik jsi toho pro mě udělal, abys mě dostal až sem. Není přece nutná úplná změna… Jen... Trochu ubrat na pozlátku, a zkusit do toho dostat trochu hloubky. Nechci přece přejít na operu, jen trochu změnit styl. Médiím můžeš říct, že jsem prostě začal dospívat nebo nějaký podobný hovna…“ rozhodil Simon rukama netrpělivě.

„Bacha na slovník, spratku,“ zavrčel po něm Lee, ale vypadal už mnohem klidněji.

„Fajn. Pokud jsi připravený nést následky, uděláme to po vašem,“ souhlasil nakonec.

Do mého pokoje jsme se dostali až po půlnoci.

„Simone, já vím, že na dnešek byly ještě velký plány, ale…“ oslovil jsem ho tiše, když mě beze slov začal pomalu svlékat. Únava na mě dopadla jako kovadlina.

„Já vím,“ broukl, a pokračoval. Aniž bych zaregistroval jak přesně to udělal, během chvilky mě svou něžnou péčí dostal do postele, kde mě k sobě přitiskl, políbil kamsi za ucho, a zašeptal jen: „Sladký sny, Niko.“

Usnul jsem, obklopen jeho vůní, teplem a blažený z jeho blízkosti.

 

 

Ráno jsem se probudil sám. Na obrazovce televize byl přilepený vzkaz, na který Simon napsal, že mě nechtěl budit, ale že už potřebovali s Leem odjet.

„Až se mě příště nějaký novinář zeptá, co považuju za svůj největší úspěch, bude to fakt, že jsem tě dokázal nechat spát, aniž bych si ještě vychutnal tvoje tělo,“ stálo ve vzkazu, a já jen protočil oči. Ten kluk se rozhodně neupejpal.

Znovu jsem se rozvalil na posteli a přemýšlel, jakým směrem se teď asi bude můj život ubírat dál. Dny v práci, večery se Simonem… Bylo to tak lákavé, až mě to děsilo.