Catan se převalí na záda a zahledí se do stropu. Dnešní den byl úžasný. Celé odpoledne trávil u Jidáše a když se přiblížil večer, Jidáš ho odnesl k domovu. S rodinou se navečeř a šel spát. Ale neusnul. Neustále musel myslet na Jidáše a čas strávený s ním. A také na Jidášovu nabídku. Měl by s ním odjet? Pravda, moc sem nezapadá, ale stále tu má svoji rodinu. Mohl by je opustit? Povzdechne si a zavře oči. Během chvíle usne.

Ráno vstane brzo, oblékne se a jde na kopec. Jidáš tam již čeká. S úsměvem si Catana přitáhne do náruče a jemně ho políbí. Catan se usměje a po přerušení polibku se k Jidášovi přitulí.

„Přemýšlel jsem o tvé nabídce,“ řekne.

„A jak ses rozhodl?“ zeptá se Jidáš.

„Chci zůstat,“ odpoví Catan.

Jidášovi poklesne srdce.

„Chápu,“ řekne.

„Ale také chci zůstat s tebou. Co kdybys zůstal tady?“ pokračuje Catan.

Jidáš se na něj překvapeně zahledí. Tahle možnost ho nenapadla.

„Pokud to tak chceš, zůstanu,“ přikývnu.

„Opravdu bys to pro mě udělal?“ zahledí se na něj Catan.

„Ano,“ souhlasí Jidáš.

„Pojedu s tebou,“ vydechne Catan a znovu se přitulí.

„Ale říkal jsi, že chceš zůstat tady,“ nechápe Jidáš.

„To byla zkouška. Chtěl jsem vědět, jestli jsi ochotný tu kvůli mně zůstat a všechno tak opustit, když po mě chceš v podstatě totéž,“ vysvětlí Catan.

„Udělám pro tebe cokoliv. Pohnu zemí i nebem, když budeš chtít. Přenesu hory nebo je srovnám se zemí, když budeš chtít. Půjdu, najdu a přivedu ti jednoho z vašich bohů, když budeš chtít. Nebo třeba všechny,“ pohladí Jidáš Catana po tváři.

„To by bylo hodně těžké, téměř nemožné,“ zasměje se Catan.

„Pro tebe bych to udělal,“ usměje se Jidáš.

„Budeš muset udělat něco těžšího. My oba budeme muset,“ povzdechne si Catan.

„A co?“ zeptá se Jidáš.

„Budeme to muset říct mé rodině a já nevím, jak budou reagovat. Je možné, že se tě pokusí zabít. Hlavně otec. Je to horká hlava, nejdřív jedná a teprve poté myslí,“ řekne Catan.

„S tím si poradíme. Půjdeme hned?“ ukročí Jidáš dozadu.

„Půjdeme,“ přikývne Catan a chytí Jidáše za ruku.

Jidáš se usměje a proplete s Catanem prsty. Ruku v ruce sejdou z kopce a míří ke Catanovu domovu.

„Počkej tady. Musím je trošku připravit,“ zastaví se Catan přede dveřmi a otočí se k Jidášovi.

Jidáš jen přikývne. Catan se usměje a vejde dovnitř.

„Dobré ráno!“ usměje se.

Otec, matka i bratr pozdrav opětují. Catan si k nim přisedne.

„Potřebuju vám něco říct. Něco důležitého,“ řekne Catan.

„Tak mluv,“ pobídne ho otec.

„No, jde o to....o to...o mou lásku,“ vykoktá ze sebe Catan.

„Ach tak. Řekneš nám, kdo je tvojí vyvolenou?“ zeptá se s úsměvem matka.

„No, jde o to. Není to žena,“ vypraví ze sebe Catan a sklopí oči.

„Když to není žena, tak kdo?“ nechápe matka.

Faleon se zamračí, začíná mít jisté podezření.

„Je to jeden muž,“ špitne Catan.

„Muž? Můj syn se zamiloval do muže?“ zahřmí šokovaně otec.

„No to je...tedy...zajímavé. Už jsem slyšela o mužích, kteří se zamilovali do muže, ale...tohle...je...“ zakoktá se matka.

„Já vím. Připadá vám to divné. Mě to také ze začátku takové připadalo, ale zvykl jsem si. Přijal to a jsem s ním šťastný,“ zašeptá Catan.

„Zlatíčko, pro tebe i pro Faleona jsem si nikdy nepřála nic jiného, než abyste byli v životě šťastní. Ale muž?“ řekne matka.

„On je úžasný. Je krásný, chytrý a opravdu mě miluje,“ pohlédne na matku Catan.

Matce se zalijí oči slzama.

„Och, skutečně? A jak to víš? Protože ti to řekl? Beztak mu jde jen o tvé tělo. Párkrát si s tebou užije a co pak? Bude se všude vychloubat, žes tě měl ve svém loži a žes byl jeho děvka,“ odfrkne si otec.

„Ne, on takový není,“ vyjekne Catan.

„A jak to víš?“ ušklíbne se otec.

„Protože jsem ho včera odmítl,“ vykřikne Catan.

„Cože?“ zahřmí otec.

„Včera jsem byl u něj. Byli jsme spolu na loži a líbali jsme se a hladili. Sundali jsme si košile a on mě hladil a líbal nejen na ústa ale i po těle. A pak mi chtěl stáhnout kalhoty a nejspíš se se mnou chtěl milovat, ale já odmítl. A on se nezlobil. Netlačil na mě, nenutil mě. Přitáhl si mě do náruče a až do večera jsme si povídali,“ řekne Catan.

„Možná není tak špatný. Podle toho to může být i dobrý muž,“ řekne matka.

„Kdo to vůbec je?“ vypálí otec.

„On je venku. Chtěl si s vámi promluvit,“ řekne Catan.

„Je tady? To má tedy odvahu,“ ušklíbne se Faleon.

„A také čest,“ poukáže matka.

Otec trhne hlavou ke dveřím. Catan přikývne, přejde ke dveřím a otevře je.

„Pojď,“ řekne tiše a vezme Jidáše za ruku.

Jidáš se povzbudivě usměje a vstoupí dovnitř. Uvnitř se všichni zarazí a překvapeně na něj zírají.

„Muž a cizák k tomu. To nemyslíš vážně,“ zbrunátní otec.

„Jmenuji se Jidáš,“ řekne Jidáš s ledovým klidem.

„Možná bychom si mohli sednout a v klidu si promluvit. Prosím, otče!“ upře na otce Catan prosebný pohled.

„Catan má pravdu. Tohle je třeba vyřešit v klidu,“ ozve se Faleon.

V tu chvíli se na něj upřou čtyři páry očí. Jidášův nečitelný, otcův vzteklý, matčin pochvalný a Catanův vděčný.

„Dobře. Sednout,“ vyštěkne otec a sám se usadí na židli.

Catan s Jidášem pohlédnou na poslední volnou židli u stolu.

„Můžete si sednout sem,“ řekne Faleon a vstane ze své židle.

Přejde ke schodům a posadí se na něj. Má do sednice dokonalý výhled a stejně tak uslyší každé slovo.

Catan s Jidášem se usadí u stolu. Osazenstvo u stolu na sebe chvíli beze slova zírá.

„Opravdu mého syna milujete?“ vyhrkne nakonec matka.

„Ano, miluju. Hluboce a upřímně. Čistou a ryzí láskou, která potrvá navždy,“ usměje se Jidáš, natočí se ke Catanovi a vezme jeho ruku, jejíž hřbet si přitáhne k ústům a vloží na ni polibek.

Otec se zaškaredí.

„A co přesně na něm milujete? Jeho duši nebo tělo?“ ušklíbne se.

„Obojí. Miluji jeho tělo, duši i mysl. Je pro mě jedinečný a výjimečný,“ řekne Jidáš.

Catan se usměje, tak krásně se to poslouchá. Matka mezi nimi přejede pohledem.

„Neublížíte mu?“ zeptá se.

„Ne. Budu ho chráni, pečovat o něj, laskat ho, hýčkat a rozmazlovat,“ odpoví Jidáš.

„Pak vám přeju, ať jste pořád šťastní. Žehnám vám,“ usměje se matka se slzama v očích.

„Co? To nemyslíš vážně!“ pohlédne na ni šokovaně otec.

„Ano, myslím. Jidáš Catana skutečně miluje. Stačí se podívat, jak se na něj dívá. Takový pohled může mít jenom muž, který skutečně miluje. Kdysi jsi měl stejný, když jsi se na mě díval,“ otočí se matka k otci a hledí na něj plamenným pohledem.

„A už nemá?“ zeptá se Catan.

„Ne, nemá. Už ne. Jeho pohled se změnil,“ odpoví matka.

„Co to znamená? Že už matku nemiluješ?“ ozve se Faleon od schodů.

„Miluju. Jen ne tak jako, když mi bylo patnáct. Už to není ta bláznivá láska, kdy pro mě byla středem světa a já neviděl, neslyšel. Teď je to jiné. Vidím ji jako dobrou matku a manželku. Jako někoho na koho se můžu spolehnout a vážím si jí. A ctím,“ pokrčí otec rameny.

„Láska se v průběhu let mění a vyvíjí. Ale pokud je silná a hluboká, nikdy nezmizí,“ usměje se matka.

„Pravda,“ přikývne Jidáš.

„Jen mi řekni, opravdu to chceš?“ obrátí se Faleon na Catana.

„Chci,“ přikývne Catan.

„Nezůstaneš, viď? Odjedeš s nimi,“ zvedne se Faleon a přejde ke Catanovi.

Catan přikývne.

„Chceš odjet?“ zeptá se otec.

„Bude to tak lepší. Víš, že Catan sem nezapadá. Jeho vrstevníci ho nepřijali a spíš se mu posmívají a ubližují mu. A dospělí ho nechávají na pokoji jen proto, že respektují tebe. Proto bude lepší, když Catan odjede s někým, kdo ho miluje a komu na něm záleží. V Jidášově vlasti ho třeba přijmou lépe,“ usměje se smutně Faleon.

Je mu smutno z představy, že jeho mladší bráška odjede a on už ho nikdy neuvidí. Ale pokud tak bude Catan šťastný, tak ho podpoří.

„Faleon má pravdu otče,“ pohlédne Catan na otce.

Otec vstane ze židle a přejde k němu. Vytáhne Catana na nohy a obejme ho.

„Jsi můj syn Catane. Má krev, vznikl jsi z mého těla. A pokud budeš šťastný s Jidášem a v cizí zemi, pak ti nebudu bránit. Žehnám ti,“ řekne.

„Děkuju, otče,“ Catanovi vrhknou do očí slzy dojetí a radosti.

Otec se na něj usměje a pustí ho. Catan mu úsměv opětuje. Přejde k němu matka a krátce ho k sobě přitiskne.

„Přijeďte nás někdy navštívit, ano?“ usměje se na něj se slzama kanoucíma jí po tváři a hladí Catana po pažích.

„Přijedeme,“ přikývne Catan a pohlédne na Jidáše.

„Tak často, jak jen budeš chtít,“ řekne Jidáš.

„Kdy odjíždíte?“ zeptá se Faleon.

„Zítra ráno,“ odpoví Jidáš.

„Tak brzy,“ povzdechne matka.

„Máme ještě celý den a noc, matko,“ řekne Catan.

„Alespoň se budeme moct pořádně rozloučit,“ zasměje se Faleon.

„To ano. Uvařím k obědu a k večeři spoustu dobrého jídla a dáme si tu nejlepší medovinu, co tu máme,“ usměje se matka.

Catan se usměje a otočí se na Jidáše.

„Zůstaneš?“ zeptá se tiše.

„Ne, vrátím se do hostince. Rozluč se s rodinou a ráno se setkáme v přístavu, ano?“ pohladí ho Jidáš po tváři.

„Dobře,“ přikývne Catan a natáhne se pro polibek.

Jidáš ho jemně políbí.

„Už půjdu,“ zašeptá, když se odtrhne a pohladí Catana po tváři.

„Půjdu s vámi,“ řekne Faleon.

„Já taky. Mám ve vesnici nějaké vyřizování,“ přidá se otec.

Všichni tři vyjdou z domu a jdou do vesnice.

„Přeji hezký zbytek dne,“ řekne Jidáš, když se dostanou k hostinci a zajde dovnitř.

„Proč jsi chtěl jít s ním?“ zeptá se otec.

„Chtěl jsem jít na trh a koupit Catanovi něco na památku. Vždyť kdoví, kdy ho zase uvidíme, tak aby na nás nezapomněl,“ řekne Faleon.

„Tak to jsme měli stejný nápad,“ řekne otec.