Catan se otočí v Jidášově náruči čelem k němu a položí si hlavu na Jidášovu hruď.

„Zdá se, že jste se Zbyňkem nakonec skamarádili,“ konstatuje Jidáš.

„Ano, je s ním zábava a taky je moc hodný a laskavý. A jsem za to rád. V životě jsem neměl žádného kamaráda. Jen je škoda, že si nerozumíme. Naučíš mě vaši řeč?“ upře Catan na Jidáše oči.

„Zvláštní. Než jsem přišel jsem, tak jsem slyšel Zbyňka, jak se ptá, zda by ho Vladimír nenaučil tvoji řeč,“ uchechtne se Jidáš.

„To je výborné. Když budeme umět řeč toho druhého, tak se snáze domluvíme. Prosím, nauč mě vaši řeč,“ posadí se Catan na paty a sepne ruce v prosebném gestu.

„No dobrá, naučím. Ačkoliv si tím na sebe nejspíše upletu bič,“ povzdechne si Jidáš.

„Bič? Proč?“ vykulí Catan překvapeně oči.

„Protože už teď se Zbyňkem vymýšlíte bláznoviny. A až se budeme moct dorozumět, tak to bude o to horší a už teď se děsím, co všechno na nás budete schopni vymyslet,“ řekne Jidáš.

„To máš pravdu. Už se těším až vás budeme děsit,“ objeví se Catanovi na tváři zlověstný úsměv.

„Tak to vás někam zavřeme a uvážeme v řetězech. A každého zvlášť,“ zabručí Jidáš.

„Nebruč, nejsi medvěd. Co kdybychom si radši dopřáli trochu potěšení a uvolnění?“ nakloní se Catan nad Jidáše.

„To nezní špatně,“ usměje se Jidáš.

Catan se také usměje a Jidáše políbí. Jidáš vezme Catanovy tváře do dlaní a polibek prohloubí. Catan spokojeně zavrní a zajede pod Jidášovu košili, kde ho začne hladit po břiše a hrudi. Jidáš potěšeně zavzdychá a přesune ruce na Catanova záda, kde ho začne hladit. Catan se přesune a usadí se Jidášovi na klíně. Vyhrne mu košili a zatahá za ni. Lehce zakňučí. Jidáš se do polibku zasměje a posadí se. Odtrhne se od Catana a přetáhne si košili přes hlavu.

„Spokojený?“ mrkne na Catana.

„Moc,“ vydechne Catan, také si svlékne košili a zatlačí Jidáše zpět do lehu.

Jidáš se usměje a znovu si lehne. Catan natáhne ruce a začne si mapovat to lehce osvalené tělo před sebou. Jidáš zavzdychá, lehce přivře oči a přes řasy Catana sleduje. Položí ruce na Catanova stehna a jemně je hladí. Víc se ale nezapojuje a nechá Catana ať si dělá co chce.

Catan se po chvíli skloní a ústy dráždí Jidášovy bradavky. Potěšeně naslouchá jemným vzdechům, které značí, že se Jidášovi jeho počínání líbí. Postupně se od bradavek přesune k hrudní kosti a odtud, přes krk, až na rty. Opět začne Jidáše hluboce líbat.

To už Jidáš nevydrží a přetočí je tak, aby byl nad Catanem. Catan se nijak nebrání, naopak si přitáhne Jidáše co nejblíž k sobě. Zamiloval si váhu jeho těla na svém. Cítí se tak chráněný a v bezpečí. Po chvilce se ale od Jidášových rtů odtrhne.

„Jidáši, chtěl bych...chtěl bych něco vyzkoušet,“ řekne.

„A co, lásko?“ políbí ho Jidáš na krk.

„Chtěl bych, abys mě uspokojil ústy,“ vyhrkne svoji žádost a po celém obličeji se mu rozlije červená.

Jidáš na Catana překvapeně pohlédne. Překvapilo ho, že Catan žádá něco takového, ale ještě víc ho překvapilo, že Catan zná tuhle techniku. Myslel si, že Vikingové o této technice neví a neznají ji. Asi se mýlil.

„Jak si přeješ,“ vydechne.

Poté přitiskne svá ústa na Catanův hrudník a odtud se polibky přesune až k lemu Catanových kalhot. Zvedne ke Catanovi oči v němé otázce.

„Pokračuj, prosím,“ vzdychne Catan.

To je odpověď, kterou Jidáš chtěl slyšet. Usměje se a pomalu Catanovi stáhne kalhoty. Catan ještě víc zrudne a jen těžko potlačí prvotní instinkt zakrýt se rukama.

„Šššš, nestyď se. Jsi nádherný,“ zašeptá Jidáš, který si Catanův stud zaznamená.

Catan si skousne spodní ret a nejistě se na Jidáše podívá. Jidáš se v odpověď usměje a vezme Catanův úd do ruky. Párkrát po něm přejede a vymámí tak z Catana potěšené zavzdychání. S úsměvem si Catanův úd podrží a zasune si ho do úst. Catan vyjekne, když ho obklopí mokro Jidášových úst. Zaboří hlavu do polštářů a zavře oči. Je to lepší než si to představoval.

Jidáš začne pohybovat hlavou a sát. Catan zasténá, je to úžasné. Nic takového ještě nikdy nezažil. Jistě občas si sám pomohl rukou, ale tohle se s tím nedá vůbec srovnávat. Netrvá dlouho, vykřikne a hluboko v Jidášově hrdle dojde vrcholu. Jidáš ještě chvíli saje, aby z Catana vysál každou kapičku. Teprve poté se odtáhne.

„Chutnáš výborně,“ zašeptá Catanovi do ucha.

Catan na to nic neřekne, jen zhluboka dýchá a snaží se zklidnit svůj dech i srdce, které splašeně bije.

„To...to bylo...nepopsatelné,“ vydechne ztěžka.

„To jsem rád,“ pohladí Jidáš Catana po tváři.

„Ale teď uděláme něco s tímhle,“ sáhne Catan Jidášovi do klína a promne bouli na jeho kalhotách.

„To nemusíš. Rozchodím to,“ zakroutí hlavou Jidáš a odsune Catanovu ruku.

„Ne, já chci. Prosím, dovol mi to,“ upře Catan na Jidáše prosebný pohled.

„Dobrá,“ stáhne si Jidáš kalhoty a lehne si na záda.

Catan se přesune mezi Jidášovy nohy a pohlédne do jeho rozkroku. Při tom pohledu mu vyschne v krku. Nasucho polkne a olízne si rty. Natáhne ruku a vezme Jidášův úd do ruky. Jen stěží ho obemkne prsty a téměř polovina mu přečuhuje ven. Přidá druhou ruku a oběma začne pohybovat. Jidáš zasténá. Catan si dodá odvahy a zasune si Jidášův úd do úst. Okamžitě se začne dávit, urychleně ho vyndá z úst a divoce se rozkašle.

„Jsi v pořádku?“ posadí se Jidáš a starostlivě si Catana měří pohledem.

„A-ano,“ vyrazí ze sebe Catan, když se trošku uklidní.

„Nesmíš tak rychle a tak hluboko. Ber ho do úst postupně a vezmi tam jen část. U zbytku si pomoz rukou,“ poradí Jidáš.

„Ale tys mě vzal do úst celého,“ zamračí se Catan.

„Ano, jenže na rozdíl od tebe, jsem měl v loži nespočet milenců, takže mám zkušenosti a jsem, dá se říct, vytrénovaný. A navíc jsem upír. A jako takový nemám dávicí reflex,“ řekne Jidáš a na uklidněnou Catana políbí.

„Hm, zkusím to znovu,“ řekne Catan.

„Dobře, když chceš,“ přikývne Jidáš a znovu si lehne.

Catan se zhluboka nadechne a znovu zkusí vzít Jidášův úd do úst. Tentokrát dá na jeho rady a postupuje postupně. Dostane se sotva do poloviny, když ucítí, že dál už nemůže. Zbytek obemkne rukou a začne po něm přejíždět. Ústy se snaží napodobit, co viděl u Vladimíra a Zbyňka a co mu dělal Jidáš. Pohybuje hlavou nahoru a dolů a sem tam saje. Sám pro sebe se zamračí, je to těžší než si myslel.

Jidáš mezitím nepokrytě sténá a nechá se oblažovat Catanovými ústy. Jistě není to dokonalé. Ostatně to Catan dělá poprvé, takže jeho pohyby nejsou sladěné, jsou nezkušené a nemotorné, o to víc ho to ale vzrušuje. Vzrušuje ho pomyšlení, že je v tomto směru první a že on bude ten, kdo to Catana naučí.

„Už...budu,“ zasténá přerývaně.

Catan si povysune Jidášův úd na okraj úst a zběsile po něm přejíždí rukou. Jidáš hrdelně zavrčí a vystříkne své semeno do Catanových úst.ten se snaží Jidášovo semeno spolykat ale moc mu to nejde, část semene mu i přes jeho snahu vyteče ven. Zašklebí se nad tou chutí. Ne, že by to bylo vyloženě odporné, ale rozhodně už ochutnal lepší věci.

„V pořádku?“ zeptá se Jidáš.

„Ano,“ přikýne Catan.

„Bylo to krásné. Děkuji lásko!“ přitáhne si Jidáš Catana do náruče a políbí ho.

Oba si znovu lehnou a Catan se znovu přitulí k Jidášovi.

„Opravdu se ti to líbilo?“ pohlédne nejistě na Jidáše.

„Ano, moc,“ přikývne Jidáš.

„Opravdu? Vždyť to nemohlo být tak skvělé, jako to cos dělal ty mě,“ namítne Catan.

„To nebylo. To je pravda. Ale jsi nezkušený a žádný učený z nebe nespadl. Časem získáš zkušenosti i praxi. Naučíš se. A navíc, kdybych hledal v posteli zkušenost a dovednost, najal bych si děvku,“ řekne Jidáš.

„Mrzí mě, že jsem tě nepotěšil,“ sklopí zrak Catan.

„Ale ano potěšil. Navíc to pomyšlení, že jsem první a že tě to všechno naučím já, se mi neskutečně líbí. A těší mě to,“ pohladí ho Jidáš a políbí ho na temeno hlavy.

„Opravdu?“ pohlédne na něj Catan.

„Ano,“ usměje se Jidáš.

Catan mu úsměv oplatí. Je rád, že se to Jidášovi líbilo a že mu mohl přinést rozkoš.

„A až budeme u tebe doma...,“ začne Catan.

„U nás doma, miláčku,“ přeruší ho Jidáš.

„Dobře. Takže až budeme u nás doma, tak se spolu pomilujeme, ano? Hned tu první noc,“ řekne Catan.

„Myslíš to vážně?“ zeptá se Jidáš.

„Ano,“ přikývne Catan.

„Ehm, asi bych ti měl něco říct,“ znejistí Jidáš.

„Tak mluv,“ usměje se Catan.

„Až přijedeme, tak náš domov bude společný se Zbyňkem a Vladimírem. Můj dům je totiž ve strašném stavu a Vladimír mi nabídnul, abychom se přestěhovali k němu a ke Zbyňkovi. Bylo by to výhodné. Bydlí na hradě, který je dost velký, takže budeme mít svoje soukromí a když nebudeme chtít, tak se nebudeme muset ani potkávat. A ty a Zbyněk budete mít alespoň společnost svého vrstevníka,“ řekne Jidáš.

„Hm, to zní dobře. A když se tě budu chtít zbavit, tak tam budu mít Zbyňka a Vladimíra,“ zasměje se Catan.

„Ano, to taky,“ přidá se k němu Jidáš.

„A Zbyněk s tím souhlasí?“ zeptá se Zbyněk.

„Nevím. Vladimír se chtěl nejdříve ujistit, že budu se stěhováním souhlasit, než o tom Zbyňkovi řekne,“ pokrčí rameny Jidáš.

„Takže jste to rozhodli bez něj?“ zamračí se Catan.

„Ne, pokud odmítne, tak to budu respektovat a půjdeme do mého domu, kde se pokusím napravit škody, které jsem na něm svým nezájmem a nečinností způsobil. A je tu ještě něco,“ řekne Jidáš.

„Co?“ zeptá se Catan.

„Jde o tebe. Víš, miluju tě a chci být s tebou navždy. Jenže jsi člověk a ti rychle stárnou a umírají. Takže se musíme postarat, aby se u tebe čas zastavil. Když tedy budeš chtít,“ pohlédne Jidáš na Catana.

„Chci. Ale jak to chceš udělat? Proměníš mě?“ zeptá se Catan.

„Ne, neproměním. Budeš pít moji krev. Po měsíci pití mé krve, se tvé stárnutí výrazně zpomalí. Po roce přestaneš stárnout úplně. Po deseti letech začneš být imunní vůči všem jedům a nemocem. Po sto letech se staneš nesmrtelným. Nezestárneš a nezemřeš. Stále budeš moci být zabit, ale nezemřeš přirozeně a nebudeš moct zemřít ani na otravu. A navíc stále zůstaneš člověkem. Zůstaneš takovým jakým jsi teď,“ vysvětlí Jidáš.

„Tak dobře. Souhlasím,“ řekne Catan.

„Výborně. Kdy chceš začít?“ zeptá se Jidáš.

„Co třeba po našem poprvé. Bude to takové symbolické,“ usměje se Catan.

„Cokoliv si přeješ,“ políbí ho Jidáš na čelo.

Catan se s úsměvem pohodlněji uvelebí a zívne. Zavře oči a ponoří se do Morfeovy říše. Jidáš se něžně usměje, přitáhne si Catana těsněji k sobě a zaboří nos do jeho vlasů. Rád čichá jeho vůni. Zůstane tu s ním celou noc a bude střežit jeho spánek.