„Tak a teď tam přisyp trošku tohoto prášku. Zahustí barvy, aby nestékaly po plátně dolů a přitom nemá vliv na barvu a odstín. Ale opatrně, pokud ho přidáš moc, tak z těch barev budeš mít kámen a můžeš je vyhodit. Což by bylo nevýhodné, protože barvy jsou drahé a navíc pokud si je zničíš, tak jich budeš mít málo a nebudeš moct dodělat obraz. A za nedodělaný obraz nikdo nezaplatí,“ vysvětluje Cyril.

„Dobře,“ přikývne Zbyněk a nasype z lahvičky, kterou drží v ruce trošku prášku do mističky s barvou.

„Výborně. Taky musíš barvy míchat dohromady, abys dostal požadující odstín. Ale to se musíš naučit sám. Taky měj více štětců. Každý od jiné velikosti, a nejenom to. Od každé velikosti měj tak dva až tři, abys mohl mít na každou barvu jiný. Pokud bys měl od každé velikosti jen jeden štětec, tak bys je musel pečlivě mýt pokaždé, když bys chtěl změnit barvu. A to by tě dost zdržovalo,“ řekne Cyril.

„Budou stačit tyhle?“ zeptá se Zbyněk a rozbalí kožené pouzdro, kde se objeví několik štetců.

Cyril se na to překvapeně zahledí. Myslel si, že k učení bude muset použít svoje nástroje. Vytáhne jeden štětec a důkladně si ho prohlédne. Hned nato semkne pevně rty. Je to kvalitní štětec. Dokonce kvalitnější než má on. A to ho zlobí.

„Něco v nepořádku?“ zeptá se Zbyněk, když u bratra zpozoruje nespokojenost.

„Ne nic. Všechno v pořádku,“ zavrčí Cyril.

Zbyněk zmateně zamrká. Jestli je všechno v pořádku, tak proč je Cyril rozzlobený? Cyril zavře oči a zhluboka se nadechne, aby se uklidnil. Jistě, proč by si hradní pán nemohl svoji děvku vydržovat a nekupovat jí to nejlepší?

„Pro dnešek je lekce u konce,“ prohlásí a vrátí Zbyňkovi štětec.

„Myslel jsem, že toho bude víc,“ řekne zklamaně Zbyněk.

„Bude. Ale až zítra. Dnes už se začíná stmívat a špatně bychom viděli. A učit se malovat při svíčkách je dobré akorát na zkažení očí,“ řekne Cyril.

„Dobře. Tak tedy zítra. Jdeme na večeři?“ zeptá se Zbyněk.

„Ne. Dostal jsem pozvání na večeři u rodičů, takže se navečeřím tam. A také u nich přespím,“ řekne Cyril.

Zbyněk přikývne. Nemůže Cyrilovi bránit, aby chodil z hradu. A ani mu to moc nevadí. On je na hradě spokojený. Oba vyjdou z pokoje, který Vladimír určil k výuce, a rozejdou se každý svou cestou. Zbyněk zamíří do jídelny, Cyril ven z hradu. Sejde kopec a dojde do domu starosty. Zaklepe na dveře, které se vzápětí otevřou.

„Vítejte, pane,“ pokloní se majordomus.

„Děkuji! Zavolej starostu a také moje sestry, bratry, rodiče a švagra. Mám pro ně důležité informace. Počkám na ně v salonku,“ řekne Cyril a zamíří do zmiňovaného salonku.

Majordomus na to nic neřekne, jen se vydá splnit daný rozkaz. Netrvá dlouho a v salonku je celá rodina.

„Tak? Jakou důležitou informaci pro nás máš?“ zeptá se Jaroslav.

„Nejdřív jedna otázka. Víte proč hradní pán shání umělce?“ zeptá se Cyril.

„Ne,“ odpoví všichni.

„Shání je kvůli Zbyňkovi. Aby ho naučili svému řemeslu,“ ušklíbne se Cyril.

„To žertuješ!“ vykřikne drobná zelenooká zrzečka jménem Anna.

„Ne, nežertuji. A podařilo se mi zjistit i to jak je možné, že Zbyněk přežil,“ řekne Cyril.

„No počkej. Skáčeš od tématu k tématu. Tohle nás sice taky zajímá ale momentálně bych chtěl vědět, proč hradní pán chce, aby se Zbyněk učil umění?“ zeptá se starší zrzavý muž, jímž není nikdo jiný než otec.

„Jedno souvisí s druhým. Hradní pán je totiž sodomita a Zbyněk ze sebe víc než ochotně udělal jeho děvku,“ řekne Cyril.

„Víš to jistě?“ zeptá se Zdeněk.

„Jistější si být nemůžu. Já je totiž viděl. Viděl jsem, jak hradní pán souloží Zbyňka do zadku. A viděl a slyšel jsem, jak si to Zbyněk užíval. Nebránil se, neodmítal ho, naopak dobrovolně roztáhl nohy, vzdychal a sténal. Vlastně to bylo odporný,“ otřese se Cyril.

„Asi budu zvracet. Takový hnus,“ zašklebí se odporem Jana.

Ostatní souhlasně přikyvují.

„Co s nimi budeme dělat? Hradního pána vem čert, ale Zbyňka se musíme zbavit,“ řekne Petr.

„Necháme je na pokoji. Vždyť jak dlouho jsme museli platit krvavou daň? Kolik matek a otců oplakávali své syny, které hradní pán zavraždil? Kolik dědečků a babiček oplakávali své vnuky? Kolik sester své bratry? A teď už ji platit nemusíme. Dospívající mladíci se nemusí bát, že budou posláni jako příští oběť. A komu za to dlužíme? Zbyňkovi. Pokud mu ublížíme, tak budeme tam kde jsme byli před tím. Jistě je to hnusné a odporné, ale pokud to zachrání nevinné a slušné mladíky, tak to nechme tak. Ostatně jednou je za to ztrestá sám Bůh,“ řekne hnědovlasý muž, syn starosty.

„Tohle nemůžeš myslet vážně?“ utrhne se na něj Anna, jeho manželka.

„Ano, myslím. Jestli chcete jít proti hradnímu pánu, jděte. Ale beze mě. A mimochodem, nepochybuji, že většina vesničanů bude stejného názoru jako já,“ řekne syn starosty a odejde.

„Nemá pravdu. Hodně lidí se bude chtít pomstít a jen čekají na příležitost. Dejde jim podnět a půjdou s vámi,“ ozve se melodický hlas.

„Kdo jsi?“ vykřikne starosta a všichni se rozhlížejí, jestli se podaří najít původce toho hlasu.

Ten se jen pousměje a vystoupí ze stínů.

„Jmenuji se Stefan,“ usměje se.

„Co takový mladíček jako ty o tom může vědět?“ ušklíbne se Jakub.

„Vím toho víc než si myslíš. Nabízím vám dohodu. Pomohu vám vytáhnout proti hradnímu pánu. Se Zbyňkem si dělejte, co chcete ale hradního pána necháte mě,“ usměje se Stefan.

„Možná bychom se mohli dohodnout,“ zamyslí se Jaroslav.

Mezitím na hradě

„Kde máš bratra?“ zeptá se Vladimír, když do jídelny vejde pouze Zbyněk.

„Šel navštívit rodiče a prý u nich i přespí,“ odpoví Zbyněk.

„Ach tak. A jaká byla lekce?“ zeptá se Vladimír.

„Dobrá. Cyril mě učil, jak míchat barvy, aby nebyly moc husté nebo řídké a jak získám požadovaný odstín. Také mi poradil, že bych měl mít více štětců různých velikostí,“ řekne Zbyněk.

„To zní zajímavě,“ poznamená Vladimír.

„Bylo to zajímavé. Netušil jsem, že míchání barev je tak těžké a složité. A navíc se barvami nemůže plýtvat, protože jsou hodně drahé. A kdyby se jimi plýtvalo, tak obraz zůstane nedokončený a za nedokončený obraz nikdo nezaplatí,“ řekne Zbyněk.

„S tímhle si přeci nemusíš dělat starosti,“ řekne Vladimír.

„Já vím. Ale přesto bych něčím nerad plýtval. Všechno stojí peníze. Šaty, jídlo, střecha nad hlavou, lože, peřiny. I ostatní věci. Snad jen vzduch k dýchání a sluneční paprsky jsou zadarmo. A kdybych něčím plýtval, bylo by to jako bych vyhazoval peníze z okna,“ řekne Zbyněk.

„To máš pravdu,“ zamyslí se Vladimír.

„Budeš mi dneska číst?“ zeptá se Zbyněk.

„Budu, když chceš,“ usměje se Vladimír.

Zbyněk se také usměje a pustí se do jídla. Vladimír mezitím Zbyňka se zalíbením pozoruje a sem tam upije z číše.

„Našel jsem způsob, jak tě udělat nesmrtelným a zároveň tě nechat člověkem,“ ozve se Vladimír, když Zbyněk dojí večeři.

„Opravdu? A co je to za způsob?“ neubrání se Zbyněk zvědavosti.

„Musíš každý den pít moji krev. Po měsíci se tvoje stárnutí zpomalí, po roce přestaneš stárnout úplně. Po deseti letech nebudeš moci onemocnět jakoukoli chorobou a nebudeš moci být otráven. Po sto letech budeš nesmrtelný, nezemřeš stářím ani nemocí, nebudeš moci být otráven. Ale stále budeš moci být zabit a stále budeš člověkem, ne upírem. Místo krve budeš potřebovat lidské jídlo. Budeš muset spát a nebudeš imunní vůči chladu nebo horku,“ zahledí se Vladimír na Zbyňka.

„A ty bys to pro mě udělal?“ zeptá se Zbyněk.

„Ano. Pro tebe ano,“ vezme Vladimír Zbyňkovu ruku a do dlaně vloží polibek.

„Vladimíre,“ zašeptá Zbyněk se slzami v očích, vstane a obejme Vladimíra kolem krku.

Vladimír také vstane a obejme Zbyňka kolem zad.

„Můj maličký. Zahojil jsi mé srdce a znovu ho naučil milovat,“ zašeptá Vladimír.

Zbyněk vezme do ruky Vladimírovu ruku a položí si ji na hrudník v místě, kde je cítit tlukot jeho srdce.

„Cítíš? Bije jenom pro tebe,“ řekne tiše.

Vladimír si ho znovu přitáhne do objetí. Zbyněk si položí hlavu na jeho rameno a nechá se objímat.

„Pojď,“ řekne po chvíli Vladimír, vezme Zbyňka za ruku a odvádí ho do svých komnat.

„Jakou knihu chceš přečíst?“ zeptá se Vladimír.

„Ty mi teď chceš číst?“ zeptá se překvapeně Zbyněk.

„Není to snad to, co jsi chtěl? Ne vždy to musí být jen o souloži. Můžeme spolu trávit čas i jinak. Ne že by soulož s tebou nebylo něco úchvatného,“ mrkne na Zbyňka Vladimír.

„To teda děkuji! A mohl bys mi přečíst Odysseu. Co ty na to?“ řekne Zbyněk.

„Tak tedy Odysseu. Hezky se ulož a já ji donesu,“ líbne Vladimír Zbyňka na čelo a vyjde z ložnice.

Zbyněk se usměje, svlékne se a uvelebí se v posteli. Přetáhne přes sebe peřinu a netrpělivě očekává Vladimírův návrat. Ten zatím hledá ve studovně požadovanou knihu. Když ji najde, vrátí se do svých komnat. Musí se pousmát nad pohledem, který se mu naskytne. Tohle chce zažívat navždy. Ten pohled na Zbyňka, jak leží v jeho loži a čeká na něj. Přejde k němu a políbí ho na rameno.

„Jsi roztomilý,“ zašeptá.

Zbyněk se zachichotá a pohladí Vladimíra po paži.

„Pojď za mnou,“ zašeptá.

Vladimír odloží knihu, svlékne se a lehne si na lože.

„Dáš mi kousek peřiny?“ zeptá se.

„Hm, ne,“ odmítne Zbyněk a v očích mu hrají jiskřičky pobavení.

„Ne?“ zeptá se Vladimír.

„Ne,“ zopakuje Zbyněk.

„Odmítáš poslušnost?“ pozvedne Vladimír obočí.

„Co naděláš? Jsem neposlušný a zlobivý chlapec,“ zasměje se Zbyněk.

„Zlobiví chlapci musí být potrestáni. Takže pokud nechceš být potrestán, tak mi dej kousek peřiny,“ rozohní se naoko Vladimír.

„Nedám,“ odmítne Zbyněk.

„Ty jeden,“ zavrčí Vladimír.

Strhne ze Zbyňka peřinu a přehne si ho přes koleno.

„Říkal jsem, že zlobiví chlapci musí být potrestáni,“ začne Vladimír plácat Zbyňka po zadku.

„Dost! Přestaň! Jau! Dost!“ zalyká se Zbyněk smíchem.

Vladimír se skloní a jemně Zbyňka kousne do zadečku. Poté ho usadí zpátky na lože.

„To byla sranda,“ kucká smíchy Zbyněk.

Vladimír se také zasměje. Přitáhne si Zbyňka do náruče a spolu s ním se uloží. Přetáhne přes ně peřinu a vezme do ruky knihu.

„Můžeme začít, maličký?“ zeptá se.

„Můžeme,“ přikývne Zbyněk.

Vladimír se usměje, otevře knihu a začne předčítat. Vzhledem k tomu, že je upír, nepotřebuje světlo, aby viděl, takže se ani nenamáhal zapálit svíce. Když došel k desáté straně, tak uslyšel, že se Zbyňkův dech prohloubil a je pravidelný. Zbyněk zkrátka usnul. Vladimír se pousměje, odloží knihu, poupraví si Zbyňka v náruči do pohodlnější pozice, políbí ho do vlasů a zavře oči. Spát nemůže, ale odpočívat ano. Navíc takhle může střežit Zbyňkův spánek.