Jako kdyby naše bublina během vteřiny praskla.

„Víno, je tady!“ ozvala se Šárka tak nahlas až jsem sebou trhl. Nesla tác se sklenicemi a dalšími lahvemi vína. Vzhlédl jsem a zjistil, že nás všichni strnule pozorují.

„Pardon,“ zahučel jsem a rozpačitě zabořil pohled ke svým nohám. Zapomněl jsem, že tu nejsme tak docela sami. A, že mě paní Langová nemá ráda. Úplně jsem její ledový pohled cítil na kůži.

Daniel víno odmítl. Za to do mě Šárka lila sklenici za sklenicí.

Lia se posadila na křeslo po Jonášovi a toužebně pokukovala po mém přídělu alkoholu. Šeptl jsem jejím směrem, že bych jí klidně své pití věnoval, ale už takhle mě její matka nesnáší a nechci si to pohnojit ještě víc. Na to Lia mávla rukou a pronesla pár opravdu krásných slovíček na její účet. Pomyslel jsem si, že v tomhle jsme všichni stejní, tedy když jde o zákazy rodičů. Pak jsem svedl téma jinam.

Když už byla rozdělaná třetí láhev a já měl tak pátou sklenku v pořadí, cítil jsem, jak se mi tělem rozlévá teplo a alkohol mi stoupá do hlavy. Navíc už bylo pozdní odpoledne a začínalo se šeřit. Víno začalo odbourávat mé zábrany i nervozitu, takže jsem během chvíle otočil svou pozornost k paní Zuzaně Langové. Tu ženskou si prostě získám, přece nejsem žádný vyvrhel společnosti.

„Paní Langová, co je vlastně vaším povoláním?“ zeptal jsem se se zájmem a pohodlně se uvelebil v křesle. Danielova matka zdvihla překvapeně obočí. Pomyslel jsem si, že ji buď překvapilo, že to nevím nebo, že se vůbec ptám.

„Jsem doktorka,“ odpověděla stroze.

„A jaká je vaše specializace?“ vyhrkl jsem hned vzápětí. Snažil jsem si ji představit jako pediatričku. Naneštěstí působila tak chladně, že by zmrzl i polární medvěd.  Teda pokud nešlo o Jonáše, to byla samý upřímný úsměv a starost. To jsem pochopil hned. „Jonášku tohle, Jonášku tam to,“ znělo mi hlavou, „Párečku nechceš lízátko?“ Musel jsem se usmát. Byla to velice komická představa, ale prostě mi to k ní nesedlo.

„Jsem plastický chirurg,“ dostalo se mi odpovědi a u toho usrkla ze své sklenice.

Mírně mi klesla brada. „Páni,“ vydechl jsem. „To bych do vás opravdu neřekl. Tedy, víte co,“ odmlčel jsem sem, „že pícháte botox, zvětšujete prsa a tak.“ Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, co říkám, prostě jsem vydechl to první, co mi přišlo na mysl.

Vedle mě se ozval smích, což mě donutilo ohlédnout se. Lia se div neválela po zemi a Šárka se také pochechtávala. Nechápavě jsem se otočil k Danielovi, ale i on byl nejspíš mými slovy pobaven. Jediný, kdo se neusmíval, byla paní Langová.

„Co jsem udělal?“ zašeptal jsem směrem k Danielovi. Ten však jen máchl rukou, abych to nechal být, což mě trochu vyvedlo z míry.

„Není to jen o tom,“ ozval se pohoršený hlas jeho matky. „Některé operace jsou vážnými zákroky a mnohdy zlepšují životní úroveň pacientů. Plastická chirurgie není jen o zvětšování rtů, vyhlazování vrásek a zvětšování poprsí,“ odříkala naučeně jako básničku.

„Promiňte, nechtěl jsem nějak shodit vaši práci. Jen mě to zaujalo. Nehádal bych vás na něco takového, ale jistě jste kapacita ve své profesi,“ koktal jsem ze sebe a začínal si připadat jako naprostý packal. Bylo mi dost trapně.

„Ne, to je v pořádku. Nic se nestalo,“ ozvala se Šárka místo matky. „Je na tohle zvyklá. Že, mami.“

Paní Langová zpražila dceru zlobným pohledem a pak se obrátila zpět ke mně.

„Všichni si myslí, že je to jen o prsních implantátech, odsávání tuku a podobně, protože to lidé zatajují. Není to nic, o čem by se dalo mluvit bez předsudků. Přitom je to mnohdy stejně důležitá práce jako klasická chirurgie,“ pronesla o něco méně strojeně.

Musel jsem se opět napít. Pochyboval jsem, že bych si ji mohl po téhle konverzaci získat. Nechtěl jsem to však vzdát, pro můj vztah s Danielem bylo důležité s ní vycházet. Ale nejspíš to budu muset odložit, tedy alespoň do doby než vystřízlivím.

Po pár dalších minutách neurčité konverzace a nové sklenici vína už jsem začínal vidět i úsměv na tváři paní Langové. Nevypadal mile, spíše děsivě. Hlavou se mi také začaly míhat zvláštní obrazy. Jak před ní stojím nahý a ona černým fixe značí vše, co by na mně změnila. Jak nakonec s vítězoslavným výrazem a ďábelským smíchem vezme do rukou obří červený fix a udělá přes moji maličkost tak obrovský křížek, že se za ním úplně ztratím. Bylo to jako propadat se do temnoty s velkou rudou obludností nad hlavou.

Cukl jsem sebou, jako kdybych se probral z noční můry. Zaostřil jsem na paní Langovou. Ta si ale povídala s Francem a mně nevěnovala sebemenší pozornost. Daniel se však na mě ustaraně podíval.

„Jsi v pohodě?“ zkoumal jsem chvíli nápis na telefonu. Písmenka mi totiž utíkala do všech stran.

„Jop,“ usmál jsem se na Daniela a cítil se najednou lehce jak pírko. Jako, kdybych na všechny představy zapomněl. Natáhl jsem se po své sklenici a upil.

„Paní Langová, je něco, co byste na mně změnila?“ řekl jsem mírně kolísavým hlasem a málem si škytl. Ta otázka ze mě vypadla úplně sama. Jako kdybych vůbec nepřemýšlel.

„Hmm,“ stočila ke mně zájem tázaná a upřela na mě své ledové oči. Pak se zhluboka nadechla a já věděl, že nejspíš bude následovat podrobný popis všeho, co na mě neschvaluju.

„Takže,“ vydechla a já radši na jeden zátah vyprázdnil zbytek obsahu své sklenky. Jak jsem zaklonil hlavu a přivřel oči, nevšiml jsem si, jak mrkla na své děti. „Myslím Robine, že máte jednu nosní dírku o něco větší než tu druhou,“ řekla zcela vážně, až mě z toho poslední doušek zaskočil.

„Prosím?“ dusil jsem se vínem a Daniel mě musel poplácat po zádech.

„Jednu nosní dírku máte o něco větší než tu druhou,“ zopakovala trpělivě.

Pomalu jsem vstřebával její slova. Její smrtelně vážný tón mě absolutně usadil.

„Aha,“ hlesl jsem. To bylo to jediné, čeho jsem byl schopný. Nevnímal jsem pobavené pohledy ani Liin dušený smích.

Konverzace se vrátila k neurčitým tématům a já radši zmlknul. Po chvíli jsem se zvedl a se slovy, že jdu na toaletu, jsem opustil terasu. Kolena jsem měl jako z gumy a cestička se mi klikatila. Snažil jsem se sice soustředit na rovnou chůzi, ale po chvilce jsem koncentraci ztratil. V hlavě mi totiž zněla jen slova Danielovi matky.

Zavřel jsem se v koupelně a postavil se před zrcadlo.

„Jedna nosní dírka větší než ta druhá?“ zopakoval jsem si pro sebe a ostřil na svůj odraz. Dalo mi dost zabrat, než jsem se natočil tak abych si pořádně prohlédl svůj nos a neviděl ho rozmazaně. Nebyl nijak velký a nosní dírky se mi zdály stejně velké. Přesto jsem hádal, že jako profesionálka to prostě paní Langová vidí jinak.

Kroutil jsem se před zrcadlem a snažil se přijít na to, jestli je to opravdu pravda. Hledal jsem ten správný úhel, když se pootevřely dveře a v nich se objevil Daniel. Trhl jsem sebou.

„Opravdu mám jednu nosní dírku větší?“ zeptal jsem se ho, ale nespustil jsem oči z rozpitého odrazu sebe sama.

Daniel se odpíchl od futer a přešel ke mně. Otočil mě čelem k sobě a podíval se mi do očí. Zavrtěl hlavou.

„Ale tvoje mamka říkala,“ začal jsem a chtěl se otočit zpět k zrcadlu. Nedovolil mi to však a rozesmál se.

„Nemusíš se mi smát. Holt nejsem asi moc souměrný. Ale třeba to půjde nějak srovnat,“ prsty jsem si ohmatával svůj nos. Myslel jsem to zcela vážně, třeba bych se jí líbil víc.

Daniel vylovil telefon ze zadní kapsy kalhot.

„Ty jsi trdlo. Dělala si srandu. Tohle je takový její vtípek,“ přečetl jsem po chvíli ostření slova ze svítícího displeje.

„Cože?“ vydechl jsem zaraženě. Takže paní Langová si ze mě vystřelila? Dokázal jsem jen zaraženě zírat před sebe. Pak jsem ale k Danielovi zvedl pohled.

„To si takhle běžně dělá srandu? Nějak mi to nepřijde jako hezký humor,“ vydechl jsem se smutným tónem. Najednou mi bylo do pláče.

„Ale dostala tě, haha,“ odpověděl. „A netvař se takhle. Může za to alkohol a taky jsi ji neviděl, jak na nás mrkla, než ti odpověděla. Klopil si totiž do sebe svou dnešní poslední skleničku,“ dodal ještě a zajel mi rukama do zadních kapes kalhot.

Byl jsem dost zaražený. Nějak jsem nečekal, že by jeho matka mohla takhle žertovat.

„Počkej, jak jako poslední? Já chci ještě víno,“ vyhrkl jsem bez rozmyslu. To víno mi opravdu chutnalo, i když jsem tak nějak podvědomě tušil, že ho do sebe leju jako vodu jen kvůli jeho matce.

„No, víc už pít nebudeš, máš dost,“ přidal k textu přísný výraz Daniel.

„Ale, tvoje maminka si ze mě dělá dobrý den,“ nasadil jsem smlouvavý tón.

„Kušuj! Na ni kašli. Já bych tě neměnil, ani kdyby to byla pravda! Jsi nejlepší právě takový, jaký jsi,“ trochu semnou zatřásl. Po tomhle jsem ho objal. Byl pro mě opravdu velkou podporou. I když mě vlastně slova jeho matky vzala jen proto, že jsem byl pod vlivem. Jo víno na mě nepůsobí dvakrát hezky, obzvláště v takové míře.

„Dany?“ broukl jsem. Pohladil mě po zádech. „Jsem nadrženej,“ vydechl jsem mu u ucha a rty se přisál k jeho krku. Jeho vůně a blízkost, jako kdyby vymazaly zase všechno kromě nás dvou.

„Tak to abychom jeli domů,“ četl jsem vlnící se písmenka.

„Myslím, že dvě hodiny cesty to nevydržím,“ otřel jsem se o něj svým roztouženým rozkrokem a nevinně zamrkal.

Odtáhl se a uchopil mě za zápěstí. Procházeli jsme domem a já si ani nestačil uvědomit, kudy to vlastně jdeme. Po chvíli jsem přistál na měkké posteli a uslyšel klapnout dveře. Následně se ozvalo otočení klíčem a já pozoroval Daniela, jak si sundává své sportovní sako.

Snažil jsem se posadit, ale matrace a peřiny byly tak měkké, že jsem v nich zůstal zabořený.

„Danieli, pomoc,“ zahučel jsem napůl uvíznutý v měkkosti. Usmál se na mě a pak začal něco psát. Položil jsem si hlavu a čekal. Bylo to příjemné, jako ležet na obláčku.

„Víš, že není slušné válet se v botách v posteli?“ hodil po mně mobil.

„To ty jsi mě hodil do postele,“ našpulil jsem rty a roztáhl ruce.

Daniel se zul a začal se drápat za mnou. Sebral mi z ruky telefon a něco opět psal.

„Už jsem se ptal matky, zda tu můžeme přespat. Nechci riskovat, že bys mi pozvracel auto. Takže, když budeš extrémně tichý, tak tě pomiluju tak, že …“ přečetl jsem. Ty tři tečky na konci mi nastartovaly představivost.

„Nejsem si jistej, jestli umím být potichu,“ mrkl jsem na Daniela, který ležel vedle mě. Zasmál se. „Hlavně, když jsem s tebou,“ dodal jsem po chvíli.

„Dany, prosím,“ zajel jsem si rukou do kalhot. Opravdu jsem ho chtěl, už to bylo k nevydržení, hlavně když jsme byli sami a za zamčenými dveřmi.

Daniel byl v tu ránu nade mnou a rozepínal mi montérky. Stáhl jsem svou ruku a nechal to všechno na něm. Rukou přejel po bouli v mém klíně a já se prohnul v zádech. S přivřenýma očima jsem si vychutnával jeho doteky. Pevný stisk, nenasytné rty, vlhký horký jazyk na holé kůži.

Kalhoty jsem měl stažené do půl stehen a tričko vyhrnuté nad pupík. Bylo to děsně nepohodlné a začínalo mi být navíc nesnesitelné horko.

„Danieli,“ zavzdychal jsem. „Nemohl bys to ze mě svléknout?“ začal jsem se nemotorně soukat z trička. Přikývl.

Holiny dopadly na zem, následovaly kalhoty i boxerky. Pomohl mi posadit se a vymotal mě z černé látky, kterou jsem měl na půl přetaženou přes hlavu.

Chytl jsem se ho kolem ramen, vyhoupl se do kleku a přisál se na jeho rty. Přišlo mi, že se snad s každým jeho dotekem rozpustím. Rukou sjížděl po mé páteři níž až na špičku kostrče. Na té kroužil ukazovákem a jemně na ni tlačil. Zapředl jsem mu do úst jako kotě a otřel se o jeho oblečené tělo. Pak se jeho prstíky začaly zajímat o mou dírku. Ta je přijala téměř hned.

„Rychle prosím,“ zasténal jsem a přirazil proti jeho prstům. Bylo mi jedno, jestli to bude bolet, chtěl jsem ho co nejdřív.

Daniel mě rychlým pohybem položil na záda, stáhl si kalhoty i spodní prádlo a už se svým zrušením tlačil na vstup do mého těla.

Chytl jsem jeho hlavu a přitáhl si ho k polibku. Protahoval tu chvíli, než do mě zajel úplně celý, což se mi ani trochu nelíbilo.

„Nekroť se,“ zašeptal jsem mu nadrženě do ucha a zuby jej jemně stiskl.

Na nic nečekal a prudce přirazil. Zasténal jsem a to docela nahlas, načež mi jednou rukou zacpal pusu. Věnoval mi pohled, který mi měl připomenout, že bych měl být tichý.

Během chvíle jsme na to však oba zapomněli. Obrátil mě na břicho a mučivě dlouho do mě zajížděl. Pak pomalu vytáhl a následně se jeho tempo stalo téměř vražedným.

„Víc,“ vykřikl jsem a zaryl prsty do přikrývky pod sebou. Danielovy přírazy ještě zesílily. Přišlo mi, že už to ani nesténám já. Všechno jako kdyby bylo slyšet zdálky a pak se mé tělo stáhlo ve slastné křeči. S výkřikem jeho jména jsem vyvrcholil. Daniel ještě párkrát prudce vnikl do mých útrob a udělal se hluboko do mě. Cítil jsem, jak mě zalévá horko a jeho tělo se tiskne k mému. Hluboce jsme oba oddychovali. Po chvíli se svezl vedle mě a políbil mě na spánek. Otevřel jsem oči a usmál se na něj. Sex s ním mě vždycky vydráždí do nepříčetnosti.

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Nechci vás rušit, ale Zuzana vzkazuje, ať se ztišíte. Tedy hlavně Rob,“ zazněl mužský hlas rozpačitě a mě došlo, že je to Franc.

„Omlouvám se,“ zahučel jsem směrem ke dveřím. Hlavou mi prolítlo něco o trapnosti a chudák Franc, ale jinak jsem tomu nevěnoval sebemenší pozornost. Teď pro mě existoval jen Daniel, kterému jsem věnoval omluvný úsměv. Jen na to mávl rukou a já byl rád, že mu to je stejně jedno jako mně. Navíc už to vzít zpátky nejde.

Od dveří se už nic neozvalo a tak jsem usoudil, že Franc radši odešel. Daniel se položil na záda. Během chvíle jsem se na něj obkročmo vyhoupl a rukama rozepínal jeho propocenou košili.

„Dáme ještě jedno kolo?“ zeptal jsem se a zakroužil pánví. Neměl jsem dost a podle reakce v jeho klíně, on taky ne.

Košili jsem rozepl celou a sklonil se k jeho hrudníku. Hruď se mu leskla potem a jeho vypracované prsní svaly s tmavými bradavkami vyloženě lákaly k tomu jej označit.

Zanechal jsem pár červených fleků kolem obou ztvrdlých terčíků. Během toho se Danielův klín úplně probral k životu. Rukou jsem po něm párkrát přejel a navedl si ho do sebe. Dosedl jsem.

„Ten tvůj pták mě jednou zabije,“ zasténal jsem tiše a nasadil přidrzlý úsměv. Pak jsem se nadzvedl a opět dosedl.

Daniel zaklonil hlavu, ale jeho ruce mě chytly za boky. Pevně je stiskl a pomáhal mi v pohybech. Já mu své prsty zaryl do paží, abych udržel rovnováhu, a slastně jsem přivíral oči. Bylo to neskutečné a tak hluboké.

Po chvíli zajel rukou do mého klína a v dlani promnul můj žalud. Sklonil jsem se a položil si hlavu na jeho rameno.

„Ne, prosím,“ zašeptal jsem udýchaně. Můj penis byl tak citlivý, až jsem se málem udělal, jen z toho, že se o něj jeho ruka otřela. „Chci to bez doteku,“ šeptal jsem a rozdýchával předzvěsti přicházejícího vrcholu. Opět jsem pohnul boky. Daniel poslušně stáhl ruku, ale stále si mě přidržoval. Já jsem znovu a znovu dosedal na jeho vztyčenou chloubu, která ve mně způsoboval doslova uragán.

Daniel zalapal po dechu. Nadzvedl jsem se a zakroužil pánví. Pozoroval jsem jeho zrudlou tvář a bylo mi jasné, že už je taky na pokraji druhého orgasmu.

„Dany,“ zavzdychal jsem. Daniel silně stiskl mé boky, sám to mě přirazil a zůstal tak hluboko jak to jen šlo. „Ano,“ vydechl jsem. Opět začal plnit můj zadeček svým horkým spermatem a to mě donutilo doslova explodovat na jeho břicho.

Zřítil jsem se na jeho hrudník a k smrti vyčerpaný poslouchal jak zběsile mu buší srdce.

Daniel mě hladil po zádech a pomalu klidnil svůj dech. Pak mi nadzvedl hlavu a políbil mě na čelo.

„To bylo úžasný,“ vydechl jsem. Nemohl jsem se hýbat, jako kdybych byl v paralýze. „Obávám se, že se nehnu,“ zasmál jsem se unaveně a snažil se udržet oči otevřené.

Daniel mě ze sebe svalil na postel a vstal. Kontroloval spoušť, kterou jsme udělali na posteli.  Nakonec stáhl vrchní deku a usoudil, že je potřeba dát ji vyprat.

„Kam jdeš?“ ozval jsem se, když jsem viděl, jak si narychlo obléká kalhoty a zapíná alespoň dva knoflíčky u košile.

Z jeho posunků jsem pochopil něco o kuchyni a koupelně. Kývl jsem na něj, ať klidně jde. Byl jsem tak vyčerpaný, že mi bylo jasné, že usnu dřív, než se vrátí. A tak se přesně i stalo.

 

„Dany?!“ zašeptal jsem z polospánku. „Vypni to!“ dodal jsem nevrle. Tělo přitisknuté ke mně se pohnulo a hlasitý zvuk konečně ustal. Pomalu a hlavně nechtě jsem otevřel oči a hned je zase zavřel. Už bylo světlo a příšerně mě bolela hlava.

„Co to sakra?“ zahučel jsem unaveně.

Dostalo se mi pusy na čelo na nos a na obě tváře. Pokusil jsem se znovu otevřít oči. Daniel se na mě culil jak měsíček na hnoji.

„Dobré ráno,“ prohodil jsem zmučeně. K bolesti procitlo i mé tělo. Odhrnul mi pramen vlasů z čela a prohlížel si mě.

„Můžeš mi říct, co se včera stalo?“ zkoumal jsem jeho tvář. „Já si jaksi naposledy pamatuju, jen to, jak se tvé mamky na něco ptám,“ dodal jsem.

Daniel se rozesmál.

„Počkej, dělo se něco hroznýho? Já jen že mám špatnej pocit z toho, že jsme neodjeli zrovna v dobrém,“ a až pak mi to došlo, že tohle není Danielova ložnice a ostatně ani ta moje.

„My jsme nedojeli?“ zacpal jsem si pusu a překvapeně valil oči.

Daniel přikývl a sáhl za sebe pro telefon.

„Opil ses. Zpovídal jsi mou matku a pak jsi byl hrózně moc nadrženej,“ stálo na displeji.

„Pane bože, my jsme to dělali v domě tvojí mámy,“ zakryl jsem si oči a cítil rozpaky hrnoucí se do tváře. „Ona mě už takhle nesnáší a já to takhle pohnojil ještě víc. Doufám, že jsem byl alespoň tichej,“ vydechl jsem zbožné přání.

„Ani ne,“ smál se Daniel s telefonem v ruce.

„No super,“ zaúpěl jsem. Tohle mi opravdu chybělo.

Pomalu jsme se zvedli z postele a Daniel mi pomohl se obléknout. Pochopil jsem, že jsme to včera rozhodně pořádně roztočili, protože mě nohy moc neposlouchaly. Ale přece jen jsem je trochu ukecal, aby mě drželi alespoň ve vzpřímené poloze. Zbytek bylo na Danym. Musel mě podpírat, když jsem chodil.

V kuchyni už seděl celý zbytek rodiny. Šárka vypadala o něco lépe než já, přesto měla na očích sluneční brýle a před sebou vodu, nejspíš s aspirinem.

„Dobré ráno, pozdravil jsem tiše. Pohledy všech se k nám stočily.

„Dobré ráno,“ ozvalo se sborově.

„Jak jste se vyspali?“ ptala se Lia a své pobavení dávala hezky najevo. Daniel na ni ukázal pár gest.

„Mohli jste být tišší,“ ozvala se paní Langová přísným tónem, ale postřehl jsem, že její pohled není zase tak ledový, jako se mi zdál včera. Teda alespoň, co si vybavuju.

„Omlouvám se,“ pípnul jsem a schoval se za Daniela. Bylo mi trapně. Měl jsem sto chutí utéct, i když pochybuju, že bych se dobelhal byť ke dveřím.

„No každopádně jsme rádi, že sis to užil,“ prohodila nevrle Šárka a připlácla si k čelu studený obklad.

Lia vyprskla smíchy a za to si vysloužila další z přísných pohledů své matky.

„To víš, tohle nám Páreček nikdy nepředvedl,“ pronesla Lia a ukusovala svůj toust.

„Lio, dost!“ ozvala se tentokrát paní Langová. Nejspíš pobouřena slovy o jejím dokonalém příteli pro Daniela.

„Už mlčím,“ odpověděla, ale pod vousy si stále něco špitala.

„Opravdu se moc omlouvám,“ vydechl jsem a bylo mi horko jako nikdy. Takhle trapně jsem se cítil naposledy na základce a to radši nebudu zmiňovat při jaké příležitosti.

Daniel mě vzal za ruku a stiskl ji. Pak se otočil k matce a udělal pár gest.

„Dělej, jak myslíš, beztak jsou moje názory nepodstatné,“ dostalo se mu odpovědi. Netušil jsem na co reagovala, ale tvář měla kupodivu uvolněnou.

Daniel už nic neodpověděl. Jen sáhl pro telefon, napsal mi krátké instrukce o tom, že odjíždíme a pak mi šel natočit sklenici vody.

Stál jsem u vchodu do kuchyně a rozpačitě zíral do země.

 

„Robine, rozhodně zase s Danielem přijeďte,“ podával mi ruku Franc a mile se usmíval.  

 „Rád,“ stiskl jsem vděčně jeho pravici. „A ještě jednou mi promiňte. Víno na mě opravdu nepůsobí dobře,“ dodal jsem téměř šeptem. Franc pustil mou ruku a pak se otočil k Danielovi.

Přistoupila ke mně paní Langová s napřaženou rukou. S potlačením veškerého studu jsem ji přijal, stiskla ji a pak se ke mně trochu naklonila.

„Robine, všichni jsme dospělí a víme, co se děje za zavřenými dveřmi ložnic,“ pronesla tiše. Neřekl jsem na to nic, jen jsem na ni zaraženě hleděl. Opravdu jsem nečekal něco takového.

„Navíc, pokud je s Vámi můj syn šťastný, nemám námitky. Proto doufám, že zase přijedete,“ dodala klidně.

„Dě-děkuji,“ vydechl jsem zaraženě. Najednou působila mile, i když přísně. „Moc rád jsem vás poznal a doufám, že najdete zahradníka,“ vzmohl jsem se alespoň na jednu větu a rozpačitý úsměv.

„Nápodobně,“ s tím mou ruku pustil a přistoupila k Danielovi. Po očku jsem je sledoval. Objala ho a něco mu šeptala, on jen přikyvoval. Mezitím ke mně přistoupila Lia a objala mě.

Překvapeně jsem vydechl, ale v objetí ji jemně stiskl.

„Máma je suchar, ale dej jí čas,“ šeptala mi u ucha. Pak se odtáhla a usmála se.

„Díky,“ opětoval jsem úsměv. Ta holka se mi opravdu líbila. Byla nespoutaná a drzá. Navíc mi byla charakterem asi nejblíž, prostě puberťák.

„Jo a hezkej cucflek,“ zazubila se na mě a pak se šla loučit s bratrem.

Následovalo rozloučení s Šárkou, která prohodila něco o vínu a že příště už pít rozhodně nebude. Daniel mě pak vzal za ruku a vedl k autu.

Poslední zatroubení a vyjeli jsme směr domov.

„Myslím, že nejsem schopný jít do práce,“ vydechl jsem a opřel si hlavu.

Daniel položil pravačku na mé stehno, ale nespustil oči ze silnice.

„Moc to celé pro mě znamenalo,“ vydechl jsem. Pomalu se mi zavřely oči.

***

„Kdybys jen věděl,“ zaznělo mu v hlavě a na tváři se mu usadil spokojený úsměv. Byl rád, že si to své unavené kotě konečně veze domů.

Ještě večer, po milování s Robem, měl vážný rozhovor s matkou. Důrazně jí vysvětlil, že je šťastný, jako nikdy a nehodlá se ho vzdát, ani kdyby proti nim stál celý svět. Jasně ji sdělil, že s Jonášem Párkem je konec. Nehodlá se k němu vrátit a ani se s ním dál stýkat. A to kvůli ničemu. Teď je jeho partnerem Rob a ona to musí akceptovat. Také vyslovil přání, které přijala se slovy: „Pokusím se najít si k němu cestu, ale jestli ti ublíží…“

„Neublíží,“ pohnul Daniel rty, ale žádný zvuk se neozval.

„Dobrá tedy,“ usmála se na něj a objala ho.

„Díky mami,“ poděkoval gesty.

 

Štíhlé tělo klidně oddechovalo ve stejné poloze, jako jej zanechal. Lehl si těsně k němu a políbil ho do vlasů. Takové číslo si prostě musí střežit jako oko v hlavě.