Ze začátku jsem byl opravdu vyplašený, ale jak se po pár minutách ukázalo, nemělo to vůbec žádný důvod. V učebně nás bylo celkem deset. Já s Danym, lektorka a dalších sedm lidí. Usadili jsme se do kroužku a následně mě lektorka, byla to baculatější žena kolem padesátky, vyzvala, abych se představil. Velmi stručně a pár znaky jsem sdělil své jméno, věk a zaměstnání. Dany s Liou to se mnou trénovali dostatečně dlouho, takže jsem si počínal celkem jistě. Pak se mi stručně představil zbytek skupiny a lekce začala.

Opakovali jsme základní fráze při seznámení, což vlastně nebylo tak složité. Držel jsem krok a lektorka sama mě několikrát pochválila, prý si na začátečníka vedu velmi dobře.

Asi v půli lekce jsme byli rozděleni do dvojic. Já skončil ve dvojici s klukem jménem Alex. Vypozoroval jsem, že je na tvoření znaků stejně levý jako já, ale na rozdíl ode mě to bral dost s humorem. Lektorka nám zadala témata našich „rozhovorů“, která nebyla nijak složitá. Vlastně jsme procvičovali přesně to, co jsme opakovali už předtím. Pozdrav, základní fráze, představení a tak podobně. Takže jsem se dozvěděl, že je Alexovi jednadvacet, studuje fyzioterapii a neslyší. Před půl rokem měl nehodu, jakou to mi neřekl, a při ní přišel o sluch. Zatím se naučil dobře odezírat, ale pro svůj rozvoj se rozhodl naučit i znakovou řeč. Má mladšího bratra a kocoura, který se jmenuje Čiko.

Lektorka mezi námi chodila a každou dvojici chvíli pozorovala, popřípadě každému řekla, jestli dělá něco špatně a opravila ho, nebo poradila. Když se dostala k nám, měla jen několik malých doporučení a pak se přesunula k další dvojici. Na to Alex přestal znakovat a začal na mě normálně mluvit. Bylo vidět, že má problém s intenzitou svého hlasu, pokus o šepot mu moc nevyšel.

Když lekce skončila, skupinově jsme se rozloučili a někteří se rovnou zvedli a měli se k odchodu. Alex se ke mně ale přimotal a začal si povídat. Neměl jsem s tím problém, zdál se opravdu v pohodě, jen jsem po očku hledal Daniela. Ten se nejspíš někam uklidil a vyřizoval emaily a tak podobně.

Alex mi zatím sdělil, co všechno se od začátku kurzu naučili, takže jsem získal alespoň přehled, co budu muset dohnat. V půli našeho rozhovoru se k nám konečně připojil Daniel, který mě majetnicky objal kolem pasu a políbil mě na tvář. Vzájemně jsem je představil, načež jsem se vnitřně tetelil blahem, že konečně představuju Daniela jako svého přítele. Alex se ale vzápětí omluvil, že už musí jít, takže jsme se rozloučili a rozešli domů.

Celou cestu, co mě Dany vezl domů, jsem básnil, jak to bylo hrozně fajn a jsem rád, že mě tam přihlásil. Dost jsem mu toho taky namluvil o Alexovi a ani mi nedošlo, jak moc o tom klukovi povídám, doté doby, než Dany zaparkoval před bytovkou, čapl mě za bundu a přitáhl si mě k polibku.

„Moc mluvím, promiň,“ hlesl jsem omámeně, když se odtáhl. Nakonec se jen usmál, rozloučili jsme se dalším polibkem a já pak odešel domů.

 

Ve středu ráno mi Daniel psal, že se neuvidíme. Má prý nějakou konferenci a štos papírů, které musí projít, ale zase si mě vyzvedne ve čtvrtek. Měl jsem tedy alespoň čas si nakoupit nějaké jídlo, lednice totiž zela prázdnotou a taky jsem aspoň vytřel a dal prát jednu pračku. Bylo k večeru, když jsem si konečně sednul a otevřel onu stránku, kterou mi Dany doporučil. Takže jsem si mohl sám procvičovat gesta a učit se další a další slova.

Večer mi pípla zpráva, že Dany stihl vše, co měl. Byl jsem rád, že nám zítra nezabrání nic v tom užít si krásné odpoledne i s mou druhou lekcí, na kterou jsem se začínal těšit víc a víc.

 

Padla třetí a Daniel stál před kavárnou. Holky mně propustili o dvacet minut dřív, samozřejmě až když jsem je ujistil, že jim už vážně příště Daniela představím a předvedu to „užitečné máchání rukama“, jak většina z nich znakovému jazyku říkala.

Vyběhl jsem s rozepnutou bundou a přivítal se s Danym, který vypadal dost unaveně.

„Spal jsi dost?“ zeptal jsem se po zhodnocení jeho kruhů pod očima. Hádal jsem, že pracoval dlouho do noci. Na to jen pokýval hlavou na souhlas, ale moc přesvědčivý mi nepřišel. Pak jsem ho vzal za ruku a táhl ho zpět k němu do práce.

Cestou jsem vykládal, jak se na něj holky v práci těší, jak mi s tím lezou na nervy a jak si prý nemám zvykat, že mě budou pouštět dřív, jen proto, že na mě v zimě před kavárnou čeká můj milovanej. Daniel se jen unaveně usmíval a občas napsal velice stručnou odpověď.

„A dneska mě vezmeš do svojí kanceláře? Jsme tu totiž docela brzy,“ kontroloval jsem čas zatím, co jsme čekali na výtah. Daniel přikývl a jen co se výtahové dveře otevřely, zatáhl jsem ho dovnitř. Chyběly mi jeho rty a tak jsem se k nim hned přisál. On mě objal kolem pasu a polibek opětoval. Po pořádném přivítacím polibku, ne tom kroceném před kavárnou, se na chvíli odtáhl, zmáčkl tlačítko, které mělo dopravit výtah do třetího patra, a hned s úsměvem vrátil pozornost ke mně. Výtah se zhoupnul a já se mu pověsil kolem krku.

 

Měli jsme něco málo přes čtyřicet minut, než začne hodina. Dany mě vedl chodbou od výtahu stále rovně, dokud jsme nenarazili na dvoukřídlé dveře s jeho jménem. Daniel pak zalovil v kapse bundy pro klíče, aby mohl odemknout. Následně mi jedno křídlo podržel, abych mohl vejít.

„Páni,“ vydechl jsem a zůstal stát dva kroky od dveří. „Vždyť to je spíš obývák než kancelář, ne?“ zasmál jsem se a hltal jeden vjem za druhým.

 Daniel vešel za mnou a dveře zamkl. Postrčil mě více do místnosti a sám zamířil ke svému stolu.

„Takže takhle vypadáš v práci,“ zvážněl jsem a očima přejížděl po ramenatém milenci s ocelovým pohledem, který měl auru boha, i když byl unavený. Seděl za stolem a díval se na mě.

Lákal mě k sobě, přesto jsem mu nechtěl podlehnout jen tak. Koketně jsem se vyhoupl na desku stolu, hezky přehodit nohu přes nohu. Daniel se v židli pořádně narovnal a pak rukou poklepal na místo přesně před sebou. Poslušně jsem se posunul o pár centimetrů. Na to se Daniel postavil, nohy mi nenásilně roztáhl od sebe, aby se mezi ně mohl postavit. Pak mi dlaněmi přelej po stehnech vzhůru, přitom se mi díval do očí, až jsem se málem zalknul. Provokoval mě a odhadoval jsem, že touží, abych žadonil a řekl si o jeho polibky.

 Než jsem stihl rukama přejet od zápěstí přes jeho paže až na ramena, ozvalo se zaklepání. Následně ženský hlas a Daniel ode mě odstoupil. Ukázal mi, abych slezl ze stolu a sám se vydal ke dveřím. Odemkl je a otevřel.

Dovnitř přišla starší dáma s trvalou na odbarvených vlasech. Na nose jí seděli úzké brýle a celkově vypadala jako někdo, kdo rád přerušuje příjemné chvíle.

„Pane řediteli, prosím vás, našla jsem tyhle dokumenty a je potřeba se na ně podívat co nejdřív. A taky volali z německa, prý vám pošlou e-mail,“ mluvila že, aniž by se omluvila za vyrušení. Vlastně aniž by vzala v potaz mou přítomnost.

Daniel jen přikývl, pak udělal pár gest a převzal svazek papírů.

„Děkuji, hezký zbytek dne,“ odpověděla žena, otočila se na nízkém podpatku a odešla.

Daniel se vrátil za stůl a svezl se na židli.

„Máš toho hodně co?“ vydechl jsem a přejel rukou po hromádce papírů, které přistáli na stole vedle mě.

„Nebudeš se zlobit, když půjdeš dnes sám? Já to mezitím projdu a pak si tě vyzvednu. Víc času mi to jistě nezabere,“ napsal mi Daniel.

Štvalo mě, že má tolik práce, ale odhadoval jsem, že to k jeho povolání prostě patří. Navíc šéfoval a to není jednoduché. Sklonil jsem se k němu a políbil ho.

„Hlavně se mi nepřepracuj,“ usmál jsem se a se slovy, že se uvidíme později, jsem odešel.

 

Lekce probíhala v podobném znění jako ta minulá. Nejdříve jsme seděli v kruhu a lektorka nás učila znaky a jejich významy. Asi v půli nás rozsadila do dvojic a vzájemně jsme procvičovali fráze z minula i z dneška. Seděl jsem ve dvojici s drobnou brunetkou, která se učila kvůli své sestře. Znakovala s přehledem a lektorka ji chválila. Mě ovšem doporučila procvičovat častěji, prý pokud na to budu kašlat, přijde můj talent vniveč. Přikývl jsem a slíbil, že cvičit budu. Daniel holt bude muset rukama dělat gesta víc než jimi osahávat moji maličkost.

Když hodina skončila, všichni jsme se opět rozloučili. Když jsem si oblékal bundu, přitočil se ke mně Alex, s kterým jsem se znal z minula. Byl milý a v pátek mě i Daniela pozval do hospody. Prý je to posezení s pár přáteli a znakovku si prý budu moct procvičit taky. Vyměnili jsme si čísla a já mu slíbil, že mu dám ještě vědět, že se s Danym teprve na plánech budeme domlouvat. Na to Alex jen kývl, řekl, ať mu dám tedy vědět, že mi napíše, kde to bude a s rozloučením zmizel z učebny. Já jsem posbíral své věci a vyšel na chodbu.

Čekal jsem na Daniela před třídou, slíbil, že si mě vyzvedne, jakmile dodělá práci, která měla trvat přibližně tak dlouho jako moje hodina. Přísahám, že tu babici, co nás vyrušila, příště rozsápu na kupu malých konfet. Už takhle byl Daniel strhaný a ona mu donesla ještě další dokumenty ke kontrole. Litoval jsem ho.

Z myšlenek na něj mě vytrhly kroky. Nadskočil jsem a hledal jejich původce. Daniel se ploužil jak tělo bez duše.

„Dany je ti dobře?“ vzal jsem ho za ruku a kontroloval jeho kruhy pod očima. K tomu všemu se mu na čele udělala vráska.

„Jsem jen hrozně unavený. Půjdeme brzy spát a ono to bude dobré,“ usmál se na mě, když jsem dočetl správu v telefonu. Na to jsem jen kývl a pak jsme se vydali domů.

Po cestě jsem mu sdělil, jak nám Alex pozval zítra do té hospody.  Daniel se netvářil příliš nadšeně, ale přikládal jsem velký důraz té únavě. Popravdě jsem z něj nespouštěl oči, byl neskutečně bledý a já jsem jen čekal, kdy sebou praští.

U Daniela doma jsme se najedli. Danda uvařil masovou směs k rýži. Směs byla plná zeleniny a já jsem se oblizoval ještě deset minut po tom, co jsem si přidal druhý talíř. Pak jsem umyl nádobí a Danyho poslal do sprchy.

Nakonec jsem vlezl za ním pod tekoucí vodu a omyl mu záda. Únava z něj už sálala jako horko od táboráku. Sotva byl schopný dolézt na gauč, kde se pohodlně uvelebil pod dekou a nechal mě se k němu přitulit. Po pár minutách jsem slyšel, jak klidně oddychuje a tak jsem se k němu otočil čelem. Prsty jsem přejel po vrásce na čele a říkal si, že mu budu muset dopřát trochu klidu, protože to takhle dál nepůjde, pokud bude bez síly a přepracovaný, jen kvůli tomu aby se semnou mohl vidět.

Po chvíli úvah jsem se zvedl, nařídil budík na mobilu a všiml si, že je teprve půl osmé. Nad tím jsem ale mávl rukou a následně došel do ložnice pro peřinu, kterou jsem přes nás přehodil. Vypnul jsem televizi a přitulil se k Danielově spícímu tělu.

 

Když jsem po slepu nahmatával telefon, který zvonil na celý byt, ucítil jsem, jak mi po břiše sjíždí ruka níž a níž. Když jsem konečně budík vypl, ruka se s obdivuhodnou obratností přesunula pod látku mých pyžamových kalhot.

„Dany, na tohle teď není čas,“ zahučel jsem a nechtě se snažil probudit. Ruka však nepřestala, ba naopak přejela po délce mého údu. Rozlepil jsem oči a zamžoural do tmy. Daniel si podpíral hlavu a ve tmě se mě snažil pozorovat.

„Dany, ale na tohle teď opravdu není čas,“ chytil jsem ho za zápěstí a snažil se ho odstrčit. Měl jsem necelou hodinu, než budu muset být nastoupený v práci. Od Daniela to nebylo zrovna blízko.

Daniel poslušně stáhl ruku a navztekaně se ke mně otočil zády. Na to jsem vstal a odešel do koupelny. Nechtěl jsem ho takhle odstrčit, ale opravdu na to není čas. Když jsem vylezl po ranní hygieně, zamířil jsem rovnou uvařit kávu. Následně jsem se vrátil zpět do obýváku a sedl si k Danymu na gauč. Ten mě pozoroval a jen si všiml, jak se k němu blížím, dělal, že spí.

„Já vím, že nespíš. Nedělej uraženého,“ snažil jsem se mu stáhnout deku zakrývající obličej. Dany nepovolil, takže jsem se naklonil k jeho hlavě a u ucha zašeptal, jak mu to večer vynahradím. Jak udělám tohle i tamto. Jak ho nechám udělat všechno, co si jen bude přát a jak z něj nespustím ruce, dokud se pod mým dotekem nerozpustí. Než jsem to dořekl, už jsem byl v jeho náruči a opětoval chtivý polibek. Po chvilce jsem se ale vymanil ze sevření a drápal se na nohy. Daniel mě nechtě pustil a sahal po telefonu.

„Já tě odvezu do práce, přece nepůjdeš přes půl města,“ otáčel ke mně telefon.

„Jen lež, já se alespoň schladím,“ odpovídal jsem a přes hlavu si přetahoval mikinu.

„Ale já tě chci odvést. Tak bychom ještě něco málo stihli,“ podával mi Daniel mobil a po kolenou se ke mně po gauči blížil.

„Dany, uvidíme se odpoledne. Napíšu ti, ano?“ políbil jsem ho letmo na rty, usmál se a pak jsem zmizel v chodbě. V rychlosti jsem nazul boty, oblékl bundu a s batohem přes rameno za sebou zamkl dveře od bytu. Daniela jsem nechal na gauči v kleku s vytřeštěnýma oči. Doufal jsem, že nebude moc naštvaný, ale já už opravdu musel jít, abych to stihl na čas. Navíc nepotřebuju, aby mě všude vozil, nejsem přece malé dítě. Navíc jsem silně uvažoval, že při ranní u něj zůstávat nebudu. Je mi totiž hloupé ho budit tak brzy.

 

Cestou do práce mi přišlo několik velice zkažených zpráv o tom, co Daniel dělá místo toho aby spal. Usmíval jsem se jako blbeček, to jsem si byl schopný přiznat na rovinu, ale to co Dany předváděl, no, na to nešlo reagovat jinak.

Směna mi ubíhala v celku rychle, a když se po třetí ve dveřích objevil Dany, který měl auru poloboha, který právě přepral většinu padouchů světa, myslel jsem, že se mi podlomí kolena. U pokladny si objednal dvě kávy sebou a pak se posadil ke stolu. Já jsem se mezi tím odešel převléknout, a když jsem se vrátil, všechny kolegyně stály kolem něj a něco mu vykládaly.

Když jsem se k němu probral a sdělil, že můžeme jít, podal mi můj kelímek s kávou, vzal mě za ruku a mým kolegyním zamávat.

„Mějte se,“ rozloučil jsem se spěšně a pak se věnoval jen jemu. Dany mě vedl k autu, které parkoval před svou firmou.

„Doufám, že ti nevykládaly nic divnýho,“ vyzvídal jsem a zadoufal, že si Monča své nemístné poznámky nechala pro sebe.

„Jsou milé, i když všechny najednou jsou dost … dost intenzivní,“ podával mi Daniel odpověď.

„Spíš otravné,“ odpověděl jsem a zmučeně vydechl. Opravdu doufám, že se ta jejich rozjařenost uklidní co nejdřív.

 

Zajeli jsme na jídlo a pak ke mně do bytu. Daniel říkal něco o tom, že bych si u něj mohl nechat nějaké oblečení, samozřejmě ze zcela praktických důvodů. U balení mých svršků jsem si vzpomněl na Alexovo pozvání. Následovalo uprosit Daniela.

Netvářil se nadšeně, ale po slibech, že to bude jen na chvíli a pak už budu jen jeho a uskutečním svá slova z rána a samozřejmě přidám něco navíc, konečně kývl. Hned jsem sahal po mobilu a psal Alexovi. Ten během půl hodiny odepisoval, že budou od šesti sedět v Hospodě na růžku a najdeme je prý podle hlasitého smíchu.

S Danielem jsme ještě stihli zajet k němu, vybalit mé věci a chvíli sebou plácnout na gauč. Jeho nenechavé ručičky se po chvíli lelkování začaly zabavovat dle svého, takže jsem skončil polonahý a roztoužený na tolik, že jsme si stejně jedno divoké číslo neodpustili.

Ležel jsem na zádech a vydýchával svůj vrchol. Daniel mě majetnicky objímal kolem pasu a druhou rukou mě výskal ve vlasech.

„Měli bychom vyrazit, abychom byli zase co nejdříve zpátky,“ otočil jsem k němu hlavu. Daniel jen přikývl. Pak mě políbil a zdvíhal se z gauče. Já jsem ho následoval do sprchy.

Bylo šest třicet, když jsme vcházeli do malé hospůdky, kde to vesele žilo. Alex se k nám přiřítil ani ne během sekundy. Hned nás tahal ke stolu a seznamoval. Daniel se tvářil docela nejistě. Mezi všemi byl očividně nejstarší, ale nikomu to nejspíš nevadilo.

Sedli jsme si vedle sebe. Oběma jsem nám objednal pivo a chytl Danyho pod stolem za ruku. Ten ji stiskl, ale nepodíval se na mě.

Alex seděl vedle mě z druhé strany, a něco vyprávěl. Půlka stolu se tomu stála. Nebylo nás víc než deset, přesto byl stůl hlasitý a lidé se za námi od ostatních stolů otáčeli.

Asi u třetího piva se Daniel zvedl a odešel na záchod. Na to se ke mně přitočil Alex, kterému svítily oči vlivem alkoholu. Mluvil mi u ucha tak strašně nahlas až jsem se bál, že na něj budu hluchý. Povídal mi o tom, jaké mám štěstí, že jsem potkal Daniela a on zase mě. Na to jsem se od něj odtáhl a zeptal se ho, jestli je také gay. Přikývl. Pak se ke mně naklonil a ukázal k baru. Popisoval vysokého vyholeného barmany, který byl o dobrou hlavu větší než on. Ten kluk nad ním slintal až mě začal vyprávět, jak už jednou zůstal až do zavíračky a tomu chlápkoj pomáhal.

Bylo mi jasné, že je do něj Alex úplný blázen. A ve svém podnapilém stavu jsem do něj začal rýt, aby do něj šel. Smál jsem se a ptal se Alexe, jestli zná nějaká nemravná gesta, že by mu jako nenápadně mohl naznačovat.

Alex se prohýbal smíchy, jak mi odezíral ze rtů. Následně začal ukazovat taková gesta, že se kluk vedle něj zatvářil, jak kdyby to patřilo jemu. U toho mi vysvětloval, co které gesto znamená a jak by mu to vysvětloval a jak by určitě ten barman nechápal.

Během ani ne chvíle, kdy jsem se zrovna smál, nad Alexovou fantazií mi někdo poklepal na rameno. Následně mi v rukách přistál Danielův mobil a já na displeji rozluštil jen: „Jdu domů!“ Na to jsem se rozloučil s Alexem, zvedl se, všem ostatním u stolu řekl ahoj a snažil se dohnat Daniela, který už byl venku.

 

Nohy se mi motaly a cítil jsem se lehce jako pírko. Volal jsem na Daniela, ať zpomalí, že je moc rychlý, ale stále byl víc jak tři metry přede mnou. Když jsme dorazili, před jeho dům, otevřel mi dveře. Nechal mě vejít, pak za sebou zavřel a rozsvítil. S údivem jsem obdivoval, že už někdo vyměnil žárovku. Následně jsem opřený o zábradlí zdolával schody. Daniel už měl odemčeno, když jsem se opřel o jeho záda a mumlal cosi o společenské únavě.

Pak jsem byl vtažen do bytu. Bunda ze mě byla surově sundána, alespoň boty jsem si byl schopen zout sám. Pak jsem byl za ruku odvlečen do obýváku.

„Dany? Co je? Proč semnou jednáš jak s malým děckem, který neposlouchá?“ mnul jsem si zápěstí, které od jeho stisku trochu bolelo.

Daniel zmizel v kuchyni. Hned se ale vrátil. Nesl sklenici vody, kterou postavil na stolek. Ukázal na ni a pak na mě. Bez protestu jsem po ní sáhl a vypil ji. Vrátil jsem ji na stolek a přistoupl k Danielovi.

Letmo jsem ho políbil na rty a rukama objal kolem pasu. On se však vymanil z mého objetí a o dva kroky odstoupil.

To mě nepatrně probralo. Chvíli jsem zaraženě zíral, a když mi konečně došlo, že mě prostě odstrčil, vzpamatoval jsem se úplně.

„Proč?“ hlesl jsem. „Danieli, co se děje?“ vykročil jsem k němu, ale on zase odstoupil. Přesto se mi podíval do očí tak přímo až jsem sám couvl. Pak se daly do pohybu jeho ruce.

„Danieli, ale já nestíhám,“ zaúpěl jsem. Netušil jsem co to do něj vjelo. Pak mě napadlo, že si možná usmyslel, že jsem zapomněl na svoje sliby.

„Dany,“ nasadil jsem svůdný tón. „Tak se nezlob. Pojď. Pojď, jdeme si lehnout,“ vykročil jsem k němu a natahoval po něm svoje ruce znovu. Nezapomněl jsem, jen jsem se dobře bavil a tak trochu počítal s tím, že Daniel taky. Přesto jsem chtěl splnit, to co jsem měl v plánu.

Nasadil jsem koketní výraz a očima ho k sobě lákal. Už jsem si v hlavě sumíroval, jak ho povalím v ložnici na postel a zajezdím si na něm jako na koni. Jak budu mapovat to jeho krásný tělo. Líbat jeho rty a cítit ho úplně všude.

„Dany,“ oslovil jsem ho, když jsem byl těsně u něj. On mě místo toho s ublíženým výrazem odstrčil.

„Da-dany?“ vydechl jsem zmateně. Těkal jsem vystřízlivělým pohledem po jeho tváři. Až teď jsem viděl, jak bojuje s tou zlobou, která ho zmáhá. „Co-co to znamená?“

Daniel sáhl do zadní kapsy kalhot.

„To mi řekni spíš ty. Měl bys jí zpátky za Alexem, když…“ vrazil mi Daniel telefon do ruky.

Nechápavě jsem si přečetl nedopsanou odpověď.

„Proč bych měl chodit za ním? Proč bych měl sakra chodit vůbec za někým. Když? Když, co?  Danieli, co se stalo?“ zaujal jsem bojovou pozici a byl jsem připravený se obhájit. Podal jsem mu zpět telefon a čekal na vysvětlení.

Daniel vzal telefon. Následně něco napal a pak ho natočil zpět ke mně.

„Už mi je alespoň, jasné, proč jsi chtěl tak moc jít do té hospody. Ale já u toho být teda nemusel,“ pak se ode mě odvrátil.

„Já- já to nechápu,“ hlesl jsem a nevěřícně na něj zíral. Vůbec jsem nechápal, o co vlastně jde. Proč se Daniel chová, tak jak se chová, proč píše, to co píše.

Po chvilce ticha a probrání svých myšlenek jsem se cítil tak nějak prázdně. Uvědomění, že mě odmítl, mě vnitřně rvalo na kusy, přesto jsem nechápal proč. Nic jsem neudělal, nebo ano?

„A-asi bych měl tedy jít,“ nadechl jsem se trhaně. Nebylo třeba zůstávat, když to odmítnutí bylo až hmatatelné.

Sebral jsem bundu, kterou ze mě Daniel strhal a hodil na gauč. Pak jsem se otočil na patě a odešel na chodbu. Sesunul jsem se na zem a natáhl se pro boty. Ještě než jsem se obul, složil jsem hlavu do dlaní. Nechápal jsem to. Jako kdyby se všechno, co jsme za ty čtyři týdny budovali, sesypalo jako domeček z karet. Trhaně jsem se nadechl a dlouze vydechl. Cítil jsem, že se mi chce brečet. Od střední jsem takovou bolest nezažil. Pak jsem si nazul boty, zvedl se a zalovil v bundě klíče. Sundal jsem z nich kroužek s těmi od Danielova bytu. Nebyl důvod je mít. Pokud je tohle konec, nechci se sem vracet kvůli klíčům.

Ještě jsem je ani nestihl pověsit na věšák, když se ozvala dutá rána. Zamrazilo mě a klíče mi vypadli z ruky. S typickým zvukem dopadli na zem. V tu ránu jsem vystřelil zpět do obyváku.

Daniel klečel na zemi s pravou rukou přitisknutou k tělu. Rychle jsem k němu přeběhl a sklonil se. Ve tváři měl bolestný výraz.

„Co se stalo?“ začal jsem se rozhlížet kolem sebe. Kousek od nás bylo na zemi trochu bílé omítky, a když jsem vzhlédl výš, tak v úrovni ramen byla ve zdi prohlubeň, ze které ta omítka odpadla.

„Probůh, proč jsi to udělal?“ vyhrkl jsem a sklonil se k němu. „Ukaž mi tu ruku?“ natahoval jsem se po jeho zraněné ruce, kterou křečovitě svíral tou zdravou.

Chvíli dělal, že mě neslyšel, tak jsem ho prostě okřikl.

„Sakra nedělej zagorku a ukaž mi tu ruku! Něco s ní máš, jinak by ses takhle netvářil,“ natáhl jsem k němu obě ruce. Daniel zatnul čelist, až mu naskakovaly rudé fleky po obličeji. Nosní dírky se mu rozšiřovaly, jak se snažil rozdýchat bolest, kterou si způsobil. Ruku od těla nakonec oddálil, abych se mohl podívat.

„Jedeme na pohotovost,“ vyskočil jsem na nohy. Pak jsem mu pomohl vstát, přehodil mu přes ramena bundu a na chodbě ho nazul do bot. Ze země jsem sebral klíče a ignoroval jeho vytřeštěný pohled. Celkově jsem jeho výrazy ignoroval. Bylo mi jasné, že je teď přednější ho dostat na pohotovost, aby mu tu ruku ošetřili, nevypadala totiž moc dobře. Až potom budu schopný řešit důvod, proč se tohle stalo. Musíme si to přece nějak vysvětlit.