Ještě než jsme vyjeli z města, zastavil Daniel u zahradnictví. Nařídil mi, ať čekám v autě, že to zvládne sám a pak s mobilem v ruce vyrazil k proskleným dveřím prodejny, za jejíž budovou se tyčily střechy obrovských skleníků.

Čekal jsem, že se vrátí s ohromným pugetem řezaných květin, ale když se po deseti minutách vypotácel se třemi bedýnkami něčeho neidentifikovatelného, vyskočil jsem z auta a hrnul se mu na pomoc. Stihl jsem tak tak zachytit vrchní bedničku, která se nebezpečně klonila ke straně. Převalovaly se v ní cibulky a já pochopil.

 „Čekal jsem kytici, ale tohle,“ zasmál jsem se a otevřel kufr, aby mohl dárek uložit do volného prostoru. Pak se na mě spokojeně usmál a oba jsme nastoupili do auta. Myslím, že tohle by nikdo nečekal a navíc z toho mamka bude úplně vedle.

 

O necelé dvě hodiny později, kdy světlo poskytovalo jen nedostatečné osvětlení pouličních lamp, parkoval Dany před bránou ke dvoru. Jen co jsme vjeli do vesnice, snažil jsem se rozdýchat vzrušení, které mi stahovalo žaludek. To že jedu Daniela představit jako svého přítele jsem si v hlavě opakoval po celou cestu a tak nějak se s tím smířil. Ale utlumit ten příval radosti, štěstí a pýchy najednou, to bylo samo o sobě dost obtížné. Takže jsem se doslova tvářil jako rozklepané jelito.

Vystoupili jsme a já z kufru vzal naše cestovní tašky, zatím co Daniel balancoval s bedýnkami. Ještě jsme ani neprošli brankou, když se rozletěly domovní dveře a objevila se v nich mamka.

„Ahoj, Robí, už jsem se bála, že jste zabloudili,“ vyběhla nám do šera naproti. Položil jsem tašky na dlážděný chodníček, který spojoval branku s vchodem do domu.

„Ahoj, mami,“ vydechl jsem a sevřel ji v náručí. Naposled jsem tu byl v létě o týdenní dovolené, takže trvalo dobrých pět minut, než mě pustila ze svého objetí a přestala opakovat, jak moc jsem jí za tu dobu chyběl. Nakonec mě však pustila a zaměřila svou pozornost na Daniela.

 „Mami, tohle je Daniel, můj přítel,“ vyřkl jsem tak dlouho chystaná slova a cítil u toho lechtání v podbřišku. Daniel odložil bedýnky na zem a s napřaženou pravačkou přistoupil k mé mamce.

„Těší mě,“ hlesla, přijala ruku a usmála se na něj. „Jsem Eliška.“

Daniel stiskl její ruku, zatím co se mile usmíval a prohlížel si jí. Ona si prohlížela jeho a já sám na nich visel očima a říkal si, jak jsem neskutečně rád, že se mu nepředstavila, jako „paní Rajdlová“.

„Jo a Daniel nemluví, to jsem měl říct taky asi hned,“ vzpamatoval jsem se, když přeskočil její mírně panický pohled na mě.

Po vzpamatování se z mírného šoku, nás oba pobídla ke vstupu do domu.

 

Náš baráček byl malý v porovnání s ohromnou vilou Danielovi matky. Byl to starý domek po tátových prarodičích. Měl jen kuchyň, obývací pokoj, ložnici a koupelnu ve spodním patře a podkroví rozdělené na skromnou půdu a můj bývalý pokoj. K domku patřila též garáž a malá kůlna, u které stála králíkárna.

Vešli jsme tedy do domu. Z malé chladné chodbičky, jsme pokračovali dál do větší chodby, kde jsme svlékli bundy a vyfasovali pohodlné domácí papučky. Skrze kuchyň jsme přešli do obýváku, kde se Daniel seznámil s mým tátou. Ten však nejdřív uvítal mě. Stiskl mou pravici a poplácal mě po rameni se slovy: „Je dost, že ses tu zase ukázal.“ Pak se obrátil k Danielovi, sjel ho kritickým pohledem, ale nejspíš byl spokojen s tím, co vidí a tak se mu představil jako Robert Rajdl a nabídl mu pravici také.

„Tati, Daniel nemluví, takže bude odpovídat pomocí mobilu,“ vysvětlil jsem mu věcně to, co už mamka věděla. Ta na něm celou dobu visela očima s mírně pootevřenými ústy, jelikož ho konečně viděla v pořádném světle. Otec na to jen mlčky přikývl. Bez dalších slov jsme se všichni usadili ke kuchyňskému stolu a maminka nás začala obskakovat.

 

Po porcích, které byly, jako kdybychom nejedli minimálně týden, nás čekal dezert a káva v obýváku. Vzal jsem Daniela automaticky za ruku, a když ticho trvalo déle jak minutu, začal jsem se bát. Po další minutě hrobového ticha plného nejistých pohledů, což mučilo mé nervy, jsem to vzdal a začal chválit jídlo, dezert i kávu. Mamka se na mě vděčně usmála a já si všiml, jak je nervózní. Taky mému pohledu neuniklo, jak zaujatě si táta prohlíží Daniela. Myslel jsem, že s jeho povahou bude chrlit jednu otázku za druhou, jen co vlezeme do dveří. Byl totiž od přírody dost výřečný a zvědavý člověk. Nakonec jsem to byl ale já, kdo bez rozmyslu začal drmolit jednu nesmyslnější větu za druhou.

Po pár mých zbabraných pokusech o rozhovor jsem to vzdal. K mému úžasu a taky částečně zděšení se ozval otec. Musím však uznat, že začal zlehka. První otázka mohla být rozhodně horší a to ve smyslu: „Víte o sobě vůbec něco, nebo je váš vztah čistě jen o sexu?“ Takže když zaznělo: „Co vlastně děláte, Danieli?“ spadl mi kámen ze srdce.

Daniel hned sáhl po mobilu, ale pak se zarazil a podíval se na mě. Bylo mi jasné, co ten pohled znamená. Pobaveně jsem mu řekl, že za něj mluvit nehodlám a jako na povel se ozval onen robotický hlas, díky kterému se mi neježily chlupy na zátylku. Musím mu však uznat, že tohle zvládl bravůrně.

 

Po dvou hodinách konverzace, kdy jsem se pokoušel nezafixovat si robotický hlas jako Danielův, což nebylo vůbec snadné i přesto, že to dosti ulehčilo konverzaci, se mamka zvedla a sklidila prázdné talířky. To co nepobrala, jsem pohotově sebral já a odešel za ní do kuchyně.

„Daniel je opravdu milý,“ ozvala se od dřezu, do kterého pokládala špinavé nádobí, na které vzápětí pouštěla vodu.

„Je to nejlepší chlap na světě,“ prohlašoval jsem hrdě. Opravdu jsem nikdy nebyl šťastnější.

„A jak jste spolu vlastně dlouho?“

„Myslím, že je to něco málo přes měsíc,“ odvětil jsem bez rozmyslu. Do teď jsem nad tím vlastně ani nepřemýšlel, přesto mě to zarazilo. Byla to celkově dost krátká doba, a přesto jsme toho prožili tolik, i když, jak jsem se vzápětí uvědomil, se většina oněch věcí týkala, teď už naší, ložnice.

„A stíháte se vídat? Není moc zaměstnaný tou firmou?“ vyptávala se dál jako by nic. Já ale i tak začínal tušit, kam tím směřuje. Chtěla prostě vědět, jestli mě náhodou nemá jen jako postelovou záležitost. Něco jako vydržovanou hračku.

„Mami, vlastně se k němu stěhuju,“ vypadlo ze mě. Opřel jsem se o linku kousek od ní. „Vím, že se neznáme zase tak dlouho, ale stalo se toho opravdu tolik. Znám jeho rodinu, byl jsem u něj v práci, máme společné plány a teď se učím i znakovku, abychom lépe komunikovali. Miluju ho, jinak bych s ním nepřijel. Oba to myslíme vážně. Věříš, že jsem šťastný?“ otočil jsem se k ní čelem a zahleděl se jí do očí. Doufal jsem, že mě pochopí.

Zvedla ruku a položila mi jí na tvář. „Je to na tobě vidět,“ usmála se tak láskyplně, jak to uměla jen ona.

 

Když jsme se vrátili zpět do obýváku. Táta s Danielem o něčem zaujatě debatoval a zdálo se, že si padli do noty, za což jsem byl rád.

O další, už dost uvolněnější hodinu konverzování a poznávání se, došlo také na dárky. Maminka studovala brožurky, které patřily k cibulkám narcisů, hiacintů a krokusů všech možných druhů. Udělalo jí to takovou radost, že děkovala deset minut v kuse. Dany nešetřil ani na mém tátovi a dovezl mu, aniž bych něco tušil, lahev opravdu drahé whisky.

„Co blázníš. Táta pije tak maximálně pivo nebo pálenku od strejce a tu navíc jen v krajní nouzi pod nátlakem,“ šeptal jsem mu, když si otec zaujatě prohlížel zlatavé pití.

„Danieli, musíte mi vysvětlit, jak se to pije a zítra si spolu dáme,“ prohlásil otec po důkladném přečtení všech informací, které etiketa láhve obsahovala. Daniel jen s úsměvem přikývl a pak po mě hodil vítězoslavný pohled.

 

Bylo něco málo po jedenácté, když jsem se zvedl se slovy, že si půjdeme lehnout a vyzval tak Daniela, aby mě následoval. Ten popřál prostřednictvím aplikace dobrou noc a prošel přes kuchyň za mnou na chodbu. Už jsem cítil, jak mě bere za loket a přitahuje k sobě, když se z kuchyně ozval matčin hlas. Volala na mě.

Vtiskl jsem mu rychlou pusu na tvář a prosmýkl se zpět do kuchyně. Mamka mi jen vyřizovala vzkaz od Marušky, že můžeme přijít kdykoliv a jsme zvaní i na oběd. Políbil jsem jí na tvář a poděkoval. Už zbývalo jen vydusat schody do mého podkrovního pokoje.

Klaply dveře a tašky dopadly na podlahu s tím, že už jsem se sápal po Danym. Vpíjel jsem se do těch jeho rtů, které určitě celé hodiny strádaly stejně jako ty mé. Neprotestoval, obtočil mi ruce kolem pasu a tiskl mě k sobě. Po několika polibcích a kratičké cestě k posteli, kdy z nás opadávalo oblečení, jsme se vměstnali na nevelký prostor mého starého jednolůžka. Chvíli jsem uvažoval, jestli je dobrý nápad přikrývat se, jelikož Dany žhnul víc než rozpálený kotel, ale nakonec jsem ty úvahy zahodil a po chvíli dalšího přemítání o tom, jak je to nepohodlné, jsem usnul.

 

 

Kokrhání sousedovic kohouta mě probralo kolem půl osmé. Daniel se jen zavrtěl, ale správně jsem odhadl, že nehodlá vstávat. Takže jsem opatrně vylezl z postele, v tašce vyhrabal potřebné věci a zamířil ke koupelně, která byla v dolním patře. Byl jsem dost zpocený. Přišlo mi, že mě Daniel snad upeče.

Po sprše a ranní hygieně jsem se potkal v kuchyni s mamkou. Sdělil jsem jí plány, kvůli kterým mi musela vyhrabat ze skříně tátovi staré montérky. Byli mi o něco větší, ale nepředpokládal jsem, že to bude něčemu vadit.

Nakonec jsem kolem půl deváté došel vzbudit Danyho. Ten nechtě, po naslibování hor i s doly, vylezl zpod vyhřáté peřiny, kam mě nejdřív stáhnul a chtěl se pomazlit. Odbyl jsem ho slíbenou pusou, až si vyčistí zuby. Prolétl tedy koupelnou rychlostí blesku, vrátil se za mnou do pokoje pro tu pusu a pak mě po vášnivém polibku nechal na rozválené posteli a nastrojený sešel dolů do kuchyně na snídani. Nejspíš jsem si za to mohl sám, ale slíbil jsem si, že mu to dneska rozhodně oplatím. Takhle mi rozbouřit krev.

 

O pár desítek minut později, kdy jsem si obouval zelené holiny a bral si starou černou bundu, která měla už pár záplat, se mě Dany zeptal, zda jdu hrát bezdomovce, nebo tak něco. Se smíchem jsem po něm hodil druhou bundu obřích rozměrů a nabídl mu rezervní holiny. Jeho nechápavý výraz mě dost pobavil.

„Vezmi si to aspoň sebou. Je možné, že se ti to bude hodit.“ Houkl jsem kde kuchyni, že odcházíme a pak jsem ho za ruku táhl z domu. Bunda i holiny narvané ve staré priorce.

 

 

Ve vesnici ani noha, což mě moc nepřekvapilo. I když bylo poměrně teplo, slunci se nedařilo prokousat skrze mraky, které slibovaly déšť. S Danielem jsme procházeli vsí a já nás pomalu směřoval ke Krejčovic statku. Dany kladl jednu zvídavou otázku za druhou. Čekal jsem, že třeba zaprotestuje, když neví, ale konec konců ho nevyděsilo ani mé prohlášení, že teprve uvidí, jak se krotí divá zvěř.

Rozhodl jsem se to vzít zlehka. Prošli jsme zatáčkou a vyšli mírný kopeček k první z budov. Na dohled byli další tři a střecha obytné části statku.

„Dany, opravdu si nechceš vzít aspoň ty holiny? Já jen, abys nelitoval a nerozčiloval se, že jsou drahý bot v háji,“ ujišťoval jsem se, že nepřijde o nic, čeho by mohl později litovat a sváděl by to na mě. Přesto zavrtěl hlavou a gestem naznačil „ne“. V duchu jsem si říkal, že jsem ho do těch holin a bundy měl přece jen narvat násilím, jen tak pro jistotu, ale když dělá statečnýho, tak si bude taky statečně prát značkovou bundu, světlé kalhoty i ty boty, který budou minimálně od bahna a siláže.

Pootevřel jsem vrata a s nadšeným „Vítej v kravíně,“ jsem ho pobídl, aby vešel. Daniel přelétl očima přes boxy se zvířaty, která začala bučet na pozdrav. Znechuceně nakrčil nos nad typickým pachem siláže a dobytka, ale přesto vešel hlouběji to obrovského prostoru.

„Která je tvoje nej kámoška?“ položil Dany otázku. Načež jsem se začal hrozně smát.

„Pochybuju, že nějakou z nich znám,“ utrousil jsem zpětně a postrčil ho k chůzi.

Ruku v ruce jsme procházeli uličkou, z obou stran se na nás dívaly velké hnědé oči s dlouhými řasami a párkrát se ozvalo i zabučení. Velikost zvířat se postupně zvětšovala, jak jsme postupovali dál a těsně před koncem uličky Daniel z ničeho nic zamrzl na místě a následně popoběhl.

„Co, je?“ nechápavě jsem sledoval jeho nepatrně poplašený výraz.

„Olízla mi zadek,“ přečetl jsem z displeje.

Když jsem se dostatečně uklidnil, protože mě to ohromně rozesmálo, přitočil jsem se k němu. Vtiskl jsem mu polibek na rty. Jen krátký a dráždivý s tím, že jsem se pak naklonil k jeho uchu a rukama zatím zabloudil na jeho perfektní pozadí, které jsem zmáčkl se slovy: „Můžu taky?“

Od Daniela jsem se spěšně odtáhl a nasadil neprůstřelný výraz, tedy alespoň jsem se o něj pokoušel, ale jakmile jsem byl zády k němu, potlačovat smích byl nadlidský úkol.

Vylezli jsme z vrat, která byla po levé straně, kde následoval další ohromný prostor plný dobytka. Ten jsme prošli v rychlosti, nechtěl jsem totiž riskovat, že se Daniela dotkne ještě jiný jazyk, než ten můj. A taky jsem se bál, aby ho to nějak nepoznamenalo.

Když jsme vyšli ven, rozprostřel se před námi plac, kde stál starý červený Zetor, valník a na dohled bylo dalších několik staveb přidružených ke statku. Rozhodl jsem se, že to vezmeme ještě přes část s ovcemi a telaty, než zajdeme za Maruškou a vyfasujeme oběd.

 

Po hodině, kdy jsme prošli téměř všechny budovy, a pozdravil jsem se s pár známými, si Dany odnášel i pár zážitků. Pohladil si tele, málem se vyválel v siláži v jednom z dalších kravínů a vystartoval po něm krocan. Věděl jsem, že toho má plné zuby a ani přes jeho ujišťování, že to je všechno v pohodě a ty boty se prostě jen umejou, mi bylo jasné, že ho sem už nikdy nedostanu.

Cestou k obytné části jsem mu vyprávěl všelicos, co jsem tu zažil. Dany poslouchal a sem tam se na něco zeptal. Nakonec se ptal i na Marušku. Krátce jsem mu sdělil, že je bývalá spolužačka mamky, je manželka majitele a něco jako moje adoptivní mamča. Většinu času jsem jako dítě trávil totiž tady na statku. Sama vaří pro zaměstnance, kterých je kolem pětadvaceti a co vím, tak od mlada sní o malém penzionu, který mají téměř dostavěný.

 

Prošli jsme kolem stařičkého Zetoru, který Daniel okukoval, a já si usmyslel, že pak musím někoho z chlapů poprosit, aby ho svezli v jednom z těch velkých traktorů. Pak jsme přes plac zamířili k menšímu stavení, které se jen vzdáleně podobalo chlévu. Zaklepal jsem na oprýskané zelené dveře, po chvíli vzal za kliku a vstoupil s tím, že jsem Danyho vtáhl za ruku sebou.

„Ahoj, Robku!“ ozvalo se sborově. Pohledem jsem přelétl místnost se stolem minimálně pro deset lidí. Teď jich u něj sedělo pět, před sebou poloprázdné talíře s gulášem a nejspíš jsme je vyrušili, krom od jídla i z debaty.

„Nazdar,“ hlesl jsem. Poznal jsem Pepka, Dymu, Ivoše a Radka. Všichni čtyři tu dělali, když jsem byl ještě malej kluk. Jediná pro mě nová tvář byl světlovlasý mladík v kostkované flanelce, se kterým jsem se střetl pohledem. Chvíli jsme na sebe bez slova hleděli, přišel mi povědomý, ale hádal jsem, že se mi to jen zdá. Z vedlejší místnosti, kde byla kuchyně, se ozval ženský hlas a Maruška vešla dovnitř.

„Koho pak to tu máme?“ utírala si ruce do zástěry. Následně mě objala a vtiskla pusu na obě tváře.

Během chvíle jsem jí představil Daniela, který byl nejspíš trochu v rozpacích, protože ho vzápětí začali obletovat i všichni čtyři chlapy. Jediný, kdo se neúčastnil, byl nováček.

Chlapi se představovali a jeden přes druhého se mohli přetrhnout, aby o mně řekli Danymu něco trapného. Jako kdybych mu už sám nedal jasně najevo, že jsem byl malý všetečka a průserář. Dany to nesl statečně a párkrát se i pobaveně zasmál a nakonec i za pomoci mobilu se s klukama bavil.

Já se zatím zapovídal s Maruškou. Kluci mi prý nechali stáje, mají někde opravovat ohradník a je na to potřeba každé volné ruky. Takže prý dle mých předchozích zkušeností se zdejšíma kobyla a dlouholetou praxí, kdy jsem tu byl jako výpomoc, to zvládnu. Pak jsme probrali ještě pár věcí, co se týče rodin a sama mi i pochválila Danyho, teda až na pár připomínek na jeho oblečení. Se smíchem jsem jí odkázal na priorku, kterou jsem nechal stát u dveří.

„Vzal jsem věci, kdyby si to rozmyslel, ale nepočítám, že ho do toho navlíknu,“ smál jsem se. Pak jsme oba stočili pozornost ke stolu, kde začalo jít do tuhého, a ozývaly se nepřístojné otázky. Bylo na čase chlapy odehnat. Stačilo houknout a sednou si vedle Danyho, všichni hned zmlkli. Po chvíli tichého diskutování s utroušením pár rejpavých poznámek se rozloučili a odešli.

Daniel se na mě úlevně podíval a rozpačitě usmál. Stihl jsem mu dát rychlou pusu na tvář, než před každým z nás přistál talíř s hovězím gulášem se sedmi knedlíky.

„Dobrou chuť, kluci,“ popřála nám Maruška a pak zmizela opět v kuchyni.

 

Daniel si pomlaskával celou cestu ke stájím. Byl jsem rád, že mu chutnalo. Taky jsem se mu omlouval za chlapy a doufal, že mu nenavykládali nic moc hrozného. Samozřejmě všechno popřel, ale poprosil mě, abych ho už s nimi nenechával samotného, že jich bylo opravdu moc. Na to jsem se dost smál a řekl mu, že jsme prostě jako rodina a ta bývá dost vlezlá a intenzivní.

Prošli jsme úzkým prostorem mezi chlévy a ocitli se na nevelkém place rozježděném traktory. Snažil jsem se vybrat tu nejvhodnější cestu, ale Dany by stejně nejspíš klek kdyby mu to hlasivky dovolovaly. Jeho boty už to měly rozhodně za sebou.

Otevřel jsem branku od malé ohrady u vrat do stáje. Dany mě následoval.

 

Krejčovic měli jen dva koně. Obě to byly kobyly a Maruščin manžel si je mermomocí vydržoval, i když na ně sám neměl moc času. Byly minimálně ježděné, ale zato dost mazlivé. Navíc, když jste je uplatili jablkem nebo jakýmkoliv jiným pamlskem, získali jste si je. Takže zatím co já jsem vyhazoval s malého čtvercového okýnka špinavou podestýlku na valník pod ním, Daniel se mazlil s kobylami uvázanými u ohradníku. Nechaly se drbat za ušima a pod bradou a bylo vidět, že mají radost, že se jim někdo po dlouhé době věnuje. Já se pokoušel nezasnít nad pohledem, jak to Danymu vlastně mezi koňmi sluší, ale byl jsem rád, že si se zvířaty rozumí, tedy pokud nejde o rozzuřenou drůbež.

Když už byly oba boxy prázdné a stačilo jen navést slámu, byl jsem unavený a upocený natolik, že to chtělo oddech. Na chvíli jsem se přesunul vedle Daniela. Ten se nabídl, že mi se slámou i se senem pomůže. Ne že bych nechtěl, ale bál jsem se, aby si neušpinil, nebo neponičil oblečení, takže jsem odmítl. Ještě chvíli mě přemlouval, abych si nechal pomoct, ale nevyměknul jsem. Dal jsem mu pokyny, aby se dál věnoval koním a šel jsem navozit kolečkem slámu.

Menší stodola, do které by se i tak vešel náš rodinný domek, byla připojená ke stáji. Na venkovní stranu k příjezdové cestě měla obrovská vrata, která byla pro teď zavřená a na stranu k hrazení byla menší vrata, kterými se navážela sláma do boxů.

Kolečko i vidle byly připravené uvnitř. Celý prostor byl rozdělený na dvě části. Tu se slámou, jejíž válcovité balíky byly naskládané na sobě a sahaly až ke stropu a tu se senem, které bylo v kvádrových balících a tvořilo schody. Zahnal jsem nemístné myšlenky o tom, jaké by to bylo, kdybych sem přitáhl Danyho.

Po půl hodině, kdy jsem chodil tam s plným a zpět s prázdným kolečkem, jsem se unaveně sesunul na chodníček před vrata a na chvíli si dopřál zavřít oči. Nechtěl jsem lelkovat moc dlouho, už stačilo jen dovést kobylky zpět do boxů a každé přinést seno.

Daniel nakonec statečně odvedl menší z kobyl do jejího boxu, zatím co já zavíral tu svou. Bylo hezké přihlížet, jak mu to s ní jde, a rozhodl jsem, že se určitě v létě usadíme do sedel. Když se Dany dostatečně rozloučil s kobylou, konečně se podíval na mě a po chvilkovém zkoumání mé unavené tváře se znovu nabídl, že mi pomůže alespoň se senem. Už jsem ani neprotestoval, takže, když jsem se ujistil, že jsou oba boxy zavřené a ani jedna z kobyl nezdrhne, takových případů tu bývávalo dost, vzal jsem kolečko a Dany mě následoval do stodoly.

Světla tu bylo pomálu, přesto bylo vidět na vše potřebné. Dany se chvíli rozhlížel a tak jsem měl čas převést kolečko před stoh se senem. Chtěl jsem dojít, pro vidle, ale když jsem se otočil, srazil jsem se s Danym a uvázl v jeho objetí.

„Promiň, nevšiml jsem si tě,“ zahuhla jsem mu u ucha a vdechl jeho vůni kontrastující se všudypřítomnou vůní sušené trávy.

„Víš, co jsem chtěl vždycky vyzkoušet?“ otáčel ke mně Daniel mobil a stále mě jednou rukou držel kolem pasu.

„Nevím,“ vydechl jsem a opřel si spánek o jeho rameno. Najednou na mě padla únava a Danielova blízkost mě nutila zavřít oči. To se ovšem vzápětí změnilo. Daniel zastrčil mobil do kapsy a odstoupil ode mě. Pak se přesunul k nejspodnějšímu balíku a vylezl na něj.

„Nikdy jsi nebyl na seně?“ podivil jsem se. Tohle jsem dělal od dětství. Pamatuju, že jsem sem chodil trucovat, vždy jsem vylezl až úplně nahoru a lehnul si. Teď mě ale napadali úplně jiné věci, co by se tu dali dělat a trucování mezi ně rozhodně nepatřilo.

Začal jsem se drápat za Danym nahoru a silou vůle potlačoval ty absolutně nevinné představy. Jak Dany leží na seně a smyslně přivírá oči zatím co si skousává spodní ret, když …  

Vylezl jsem až za ním. Aniž bych mu něco řekl, vrhl jsem se mu polem krku a políbil ho. Během chvíle jsem ležel pod ním, do zad mě skrze bundu píchalo seno a jeho rty přitisknuté k mému krku mě bouřily krev.

Sundaná bunda, která byla to jediné, co mohlo alespoň nepatrně tlumit nepříjemně pichlavé konce uschlé trávy, montérky, které jsem měl stažené do půl stehen tak, aby se Danielův šikovný jazyk dostal všude tam, kam potřeboval a mé vzdechy přerušované malými protesty o tom, jak jsem upocený a nevoním zrovna vábně. Daniela nezastavilo nic. Šel si proto, co potřeboval, a bylo mu jedno, jak moc jsem si připadal špinavě. Donutil mě sténat a prohýbat se v takové rozkoši, až jsem se zmohl jen na zalapání po dechu a vyvrcholil mu do úst.

„Bože,“ vydechl jsem a snažil se utišit rozbouřené srdce. Když jsem se dostatečně uklidnil a otevřel oči, culil se na mě, jako kdybych byl to nejsladší na světě.

„To-tohle ti nedaruju,“ zahučel jsem si sám pro sebe. Vyhoupl jsem se do kleku a zapřel se rukama o jeho ramena. Vahou svého těla jsem ho donutil si lehnout a bylo mi jedno, zda ho do zad píchá seno. Od dráždivého polibku na jeho jemně opuchlé rty s příchutí mého vlastního spermatu, jsem přešel na krk, kde jsem zanechal vlhkou stopu. Rozepnul jsem mu bundu a prsty přeběhl po tričku v části, kde jsem jemně zavadil o ztvrdlou bradavku. Pak jsem putoval níž. Knoflík kalhot, zip a už jsem bral do úst jeho tvrdý penis, který sebou nedočkavě zazmítal, když se ocitl mimo sevření kalhot.

Dany mi zajel rukama do vlasů a udal mi tempo. Sál jsem ho a laskal jazykem. Jednou rukou si hrál s jeho varlaty a druhou zajel pod jeho tričko. Cítil jsem, jak zatahuje břišní svaly. Jeho penis pulzoval v mých ústech a to bylo znamení, abych jej propustil ze sevření rtů.

Má unavenost byla už dávno ta tam. Stáhl jsem si kalhoty až ke kotníkům, vlastně k nim sjely samy, vyhoupl jsem se na Daniela obkročmo a jednou rukou jsem se mu zapřel o rameno.

„Jen chvilku,“ vydechl jsem a poté co jsem si naslinil prsty volné ruky, pronikl jsem jedním do svého těla. Za moment jsem přidal druhý a zakroužil jsem jimi. Vytáhl jsem je a pak zase zasunul. Přidal jsem třetí a pohyb zopakoval. Pak už stačilo jen prsty vytáhnout a pomalu dosednout na Danielův vztyčený úd.

Dosedal jsem pomalu. A až když mi Dany umístil ruce na boky, dovolil jsem si zrychlit tempo. Netrvalo to dlouho a Dany si mě přitáhl k polibku, zatímco boky několikrát přirazil proti mně. Pak už jsem jen sledoval jeho tvář staženou v křeči z přihnaného orgasmu a cítil, jak mě kapičky jeho spermatu stékají po stehně.

Nechal jsem ho ze sebe vystoupit, vytáhl jsem kapesník z kapsy bundy a trochu se očistil. Natáhl jsem si kalhoty a na chvíli si lehl k němu.

Když se Danyho srdce zklidnilo, políbil mě do vlasů a posadil se.

„Až na to, že mě všechno kouše, to byl zajímavý zážitek,“ ostřil jsem na text v mobilu.

„No myslím, že jednou to stačilo. Snad nebudu mít vyrážku nebo tak něco,“ zasmál jsem se a podrbal na bedrech, pak na stehně a nakonec i na krku.

„Tys to nikdy…“ díval jsem se mu přes rameno, co mi to píše.

„Jako myslíš, jestli jsem tohle dělal někdy dřív?“ zeptal jsem se dřív, než stihl dopsat větu. Přikývl. „Pokud vím, tohle bylo poprvé a taky nejspíš naposledy. Než dojdeme domů asi se uškrábu k smrti,“ vydechl jsem a opřel se o něj a s tím, že mě furt někde něco svědilo.

 

Dany mi pomohl slézt z balíků a pak jsme dali seno kobylám, které ho začaly spokojeně přežvykovat. Popadl jsem priorku a vyrazili jsme k domovu.

 

Letmo jsme pozdravili naše, kteří se pohybovali po zahradě, a pak jsme zamířili rovnou do koupelny. Nutně jsem ze sebe potřeboval smýt všechno. Prach, pot, zaschlé sperma a kousavý pocit mě drásaly celou cestu a Dany se také docela ošíval. Zapadli jsme do koupelny. Jelikož byl sprchový kout malý, museli jsme se v něm vystřídat a veškeré intimnosti se tak minimalizovali na pár letmých doteků.

Následovala večeře, která byla poměrně brzy, ale oba jsme měli takový hlad, že si mamka myslela, že nám Maruška nedala slíbený oběd. To jsem jí ale vyvrátil a s chutí si přidal brambory i řízek. Daniel mě napodobil.

 

 

Večer jsme seděli všichni v obýváku. Naši se ptali Danyho na dojmy a zážitky. Až na ten sex ve stodole na seně jim řekl všechno. Nevynechal ani kravský jazyk na svých hýždích, ani rozzuřeného krocana, který byl jediný, komu se Daniel zřejmě nelíbil.

Nakonec s tátou rozdělali onu whiskey a mě se mamka zeptala, zda si s ní dám víno. Danielovi se blýsklo v očích, když jsem souhlasil. Na to ke mně postrčil telefon a já po přečtení jeho rýpance cítil, jak červenám.

„Ne, nebude se opakovat to co u vašich,“ sykl jsem mu u ucha a pak se snažil dělat jako by nic. Přesto jsem postřehl, jak se Daniel zasmál.

 

O pár hodin později, kdy byl táta zrudlý ve tváři a pokoušel se zpívat nějakou ze známých písní svého mládí a Dany mi jakoby nenápadně ovinul ruku kolem pasu, aby jí mohl zajet pod tričko, jsem toho měl sám akorát tak dost. Zvládnul jsem jen jednu skleničku bílého vína a kávu a i tak se mi chtělo hrozně spát. Mluvil jsem minimálně a nestačil jsem ani pořádně sledovat kolik toho táta s Danym vypili, přesto v lahvi zbyla sotva čtvrtina obsahu.

Popřál jsem dobrou noc a omluvně se usmál na maminku. Ta jen mávla rukou a s přáním hezkých snů zašla za tátou do ložnice. Nejspíš ji dost překvapilo, kolik toho vypil.

Daniel v zápalu touhy popřát také sladké sny, šermoval rukama mým směrem, jelikož jsem mu sebral telefon. Prosil jsem ho, aby přestal a pomalu ho strkal na chodbu a směrem ke schodům. Ale nepřestal a tak mi přišlo, že se peru s malým dítětem, kterému jsem sebral lízátko, protože nejedlo oběd.

Jednu chvíli mi připadlo, že má Daniel ruce úplně všude a není místa, kde se mě nedotýká. Když však zastavil dva schody před koncem schodiště a natlačil mě ke stěně, málem jsem vyjekl nahlas.

 „Da-dany, co blbneš. Vždyť jsme stále na schodech,“ zaúpěl jsem zaskočeně, když jsem ucítil jeho horký dech na šíji a následné oždibování krku. Když se na mě natlačil celým tělem ještě o něco víc, nemohl jsem si nevšimnout jeho vzrušení.

Šeptal jsem prosby, aby počkal až do pokoje, sliboval jsem cokoliv, jen ať přestane, jelikož za zdí, na kterou mě natlačil, byl pokoj rodičů, ale i tak si nedal říct. Nakonec jsem ucítil i jeho zuby a jak jimi drážní citlivou kůži na krční tepně.

„Dany, prosím, až nahoře,“ zaúpěl jsem poslední prosbu, než ji přehlušilo mé zalapání po dechu, když stiskl můj naběhlý penis. Párkrát po něm přejel a já zasténal. Cítil jsem, jak podklesávám v kolenou, ale Dany mě stihl zachytit. Přitáhl si mě těsně k sobě a po krátkém polibku jsme se konečně odebrali do mého pokoje.

Tiché přibouchnutí dveří, na které mě následně přitlačil svou celou vahou. Polibek tak hluboký a vášnivý, říkající mi, jak moc mě chce. Horké tělo, které se dožadovalo pozornosti a naběhlý klín otírající se o ten můj, mou mysl zahalily do snového oparu.

Rvali jsme ze sebe svršky úctyhodnou rychlostí. Daniel mě v jednu chvíli zbavoval boxerek a druhou mě pokládal na postel. V tu další jsem cítil jeho horký jazyk putující po mé chladnoucí kůži, na níž nabíhala husina. Když přejel od kořene až po žalud mého údu, neubránil jsem se a slastně zapředl. Na pár chvilek mě pohltil celého do úst a těsně před tím než jsem propadl do víru rozkoše, se odtáhl. Rukama přejížděl po mých bocích a zabloudil až na hrudník, kde se bříšky prstů otřel o mé bradavky. Pak jimi sjel zase níž a zastavil je až na stehnech. Opět se sklonil k mému klínu a rty se přisál k vnitřní straně mého stehna. Drobnými polibky se dobral až k mým varlatům, které polaskal jazykem. Rukama mi nadzvedl mi zadek tak, aby se pohodlně dostal ke vstupu do mého těla. Než jsem si stačil uvědomit, co to dělá, cítil jsem jeho horký kluzký jazyk.

„To-to stačí,“ nadechl jsem se trhaně a cítil pnutí v rozkroku. Daniel ještě jednou obkroužil povolený otvor a pak se vrátil do pozice, kdy se nade mnou celý tyčil.

Ve tmě jsem vnímal jeho postavu jen jako stín, přesto jsem z něho nedokázal odtrhnout oči. Nepatrný tlak a pak už jen pomalé vnikání celé jeho délky. Nevydržel jsem to a svůj sten jen tak tak utlumil rukou, aby nebyl hlasitý. Vyvrcholil jsem a cítil jak mocně mi buší srdce. Na to Daniel přirazil a tělem se mi rozběhlo dalších několik slastných výbojů.

Snažil jsem se nebýt moc hlasitý, stačilo, že se ozývalo vrzání postele, které jsem vnímal jakoby z dálky. Přírazy se zrychlily a já ucítil, jak mě Daniel plní svým horkým vrcholem. Strnul nade mnou. Čekal jsem, až odezní i ta poslední vlna extáze rozlévající se mu tělem, abych ho mohl stáhnout na sebe a políbit ho.

 

 

Probralo mě zhoupnutí postele. Automaticky jsem zašmátral rukou a zachytil tu Danielovu.

„Nechoď nikam,“ zahučel jsem ještě stále se zavřenýma očima. Na to se mi dostalo polibku na čelo a já zamžoural před sebe. Daniel udělal gesto pro koupelnu a já jeho ruku pustil. S tím jsem zavřel oči. Ještě jsem nebyl schopný nabýt úplného vědomí.

Další zhoupnutí postele a něčí ruka na mé tváři. Nechtě jsem znovu zamžoural. Daniel byl zpět. Na čele měl připlácnutý vlhký kapesník ale i přesto se mu na mírně napuchlých rtech vlnil úsměv.

„Bolí tě hlava?“ ušklíbl jsem se škodolibě. To bylo poprvé, co jsem u něj viděl příznaky podobné kocovině. „Jsi číslo, když piješ,“ vydechl jsem a pak se pomalu posadil. Všechno mě bolelo a bylo mi jasné, že na tom nemá zásluhu jen to kydání hnoje.

 

 

Když jsem prošel sprchou, kterou jsem po té noci potřeboval a hodil jsem rovnou do pračky povlečení se zaschlými stopami Danielovi noční nálady, usadili jsme se ke stolu. Maminka nám na něm nechala obložené chleby a v konci chladnoucí čaj.

Po snídani jsme se vydali na zahradu. Táta štípal dříví a mamka stála u králíkárny. Nakoukl jsem jí přes rameno. Ušatá šedá králice chroupala mrkev.

„Bude mít mladý?“ zeptal jsem se po zhodnocení její velikosti.

„Jo, během týdne,“ dostalo se mi odpovědi. K tomu se přitočil Daniel a zamžikal na samici, která se k nám radši otočila zády.

 

Po představení mu všechny ušaté, které naše králikárna obsahovala, jsme se odebrali na oběd. Pak jsem odešel zabalit a nechal Daniela s rodiči dole. Snesl jsem tašky a chvíli poslouchal jejich rozhovor. Byl jsem rád, že se s ním naši baví klidně a bez rozpaků. Když však zazněla tátova připomínka o koupi nové postele, uvedlo to do rozpaků mě. Vešel jsem s odkašláním do kuchyně.

„Vždyť jste se tam museli mačkat, ne, Bobí?“ ozvala se mamka, která nám balila jídlo sebou. Na místě jsem ztuhl, takhle mě neoslovila už hodně dlouhou dobu. Postřehl jsem Daniela, jak dusí smích a pak jsem naštvaně střelil pohledem po mamce.

„Mami, tos musela?“ zaúpěl jsem a svezl se na židli.

„Bobí,“ ozval se robotický hlas a já zalitoval, že jsem radši nezůstal na chodbě.

„Jo, máš s tím problém?“ otočil jsem se na Daniela. Ten jen zakroutil hlavou.

„Náš Robek totiž šišlal a to docela dlouho, a…“ rozmluvila se matka se smíchem.

„Mami!“ štekl jsem po ní varovně a propadal se kamsi mezi to, co jsem nechtěl, aby někdo někdy věděl.

„Robe, vždyť to nic není. Většina malejch dětí šišlá,“ ozval se táta.

 

Po debatě, která mě tak akorát uvedla do rozpaků a pár Danyho rýpancích, které jsem mu přísahal oplatit, jsme se konečně s našima rozloučili. Dany nadšeně přijal pozvání na svátky a pak už jsme konečně vyrazili domů.

„Bylo to fajn, Bobí,“ přistál mi v klíně Danielův telefon.

„Ti dám Bobí, až ti bude zle,“ zasmál jsem se. Aspoň, že u nás to klaplo a naši s Danym nemají žádný problém.