Cítil jsem, jak se jeho horký dech prohnal po mé tváři. Letmý dotek rtů o sebe a následná skličující prázdnota. Otevřel jsem oči. Stál stále jen pár desítek centimetrů ode mě a hleděl zpříma do mých očí. Trhaně jsem nabral vzduch do plic. Srdce mi bušilo a prázdná hlava nevěděla co dál.

Nejspíš bych se měl rozhodnout. Teď a tady. Znovu jsem zavřel oči. Hluboký nádech a dlouhý výdech.  Otevřel jsem je a viděl ho stále trpělivě čekat.

„Jdeme k tobě,“ hlesl jsem a na nepatrný okamžik uhnul pohledem. Horkost mi stoupala do tváří, a když jsem se zase odvážil pohlédnout na Daniela, bylo mi jasné, že už ten ruměnec z tváří dnes nedostanu. Zatnutá čelist, která byla sotva postřehnutelná, než se jeho ústa skroutila do krásného úsměvu, mně nahnala husí kůži. Musel jsem se kousnout do rtu, hlavou se mi totiž proháněly takové fantazie, že kdyby byla realita jen vzdáleně podobná, nejspíš bych umřel zklamáním.

Daniel na mě kývl a pak ukázal na pravou stranu ulice. Podíval jsem se tím směrem a kývl, že rozumím. Bylo jasné, kudy půjdeme a tak jakmile vykročil, po pár vteřinách jsem jej následoval.

Šel jsem dva kroky za ním s očima přišpendlenýma na těch širokých zádech. Bylo ticho a od stěn se odrážely jen naše kroky. Nervozita ve mně narůstala stejnou měrou, jako mi začínala být zima. Navíc probouzela myšlenky. Nepěkné myšlenky.

Říkal jsem si, že mám stále čas utéct, přece jen si to rozmyslet. Stačilo by se obrátit na patě a rozběhnout se na opačnou stranu. Nejspíš bych si to ale nikdy neodpustil. Na druhou stranu jsem ani netušil, pod jakou záminkou mě pozval, i když možná tušil, jen jsem si to nechtěl přiznat. Třeba si chce povídat a dál se poznávat, vymýšlel jsem důvody. Nebo třeba plánuje pokračovat v pití a má doma nějakou lahev, které se potřebuje zbavit. Anebo taky může být masovej vrah. Znásilní mě do bezvědomí, pak mě udusí a rozporcuje, nebo přiváže k pelesti a bude na mě rajtovat, dokud neumřu na vysílení.

Jo tak s takovými představami následovat tak krásného chlapa, po kterém čtrnáct dní vzdycháte, se vyplatí. Nadával jsem si. Myslel jsem jen na samé kraviny, ale nevědomost mi prostě dávala co proto.

Po chvilce se na mě otočil a věnoval mi nejistý úsměv. Podal mi telefon.

„Jsi v pořádku? Nebo sis to rozmyslel?“ stálo na displeji.

Zamrkal jsem. Četl ve mně jako v otevřené knize. Pomyslel jsem si, že za to můžou ty ocelový oči, bylo by zvláštní, kdyby neměly speciální schopnosti. Nad tou představou jsem se v duchu usmál. Nakonec jsem mu vrátil mobil, a když jsem zavadil o jeho prst, projel mnou malý výboj. Hned jsem ucuknul.

„Au,“ zatřepal jsem rukou a vzpomněl si na něco o proudící energii. Zvedl jsem k Danielovi pohled. Měl pobavený výraz. Pak zvedl obočí a přeskočil pohledem z mobilu na mě.

„Nerozmyslel,“ zahučel jsem a zabořil pohled na strukturu chodníku. Hned jsem se však narovnal, protože se pohnul. Postavil se vedle mě a nabídl mi rámě.

„A je to tady,“ prolétlo mi hlavou. Teď se do něj zavěsím a bude to, jako když řezník vede prase na porážku.

Samozřejmě jsem rámě přijal a myslel si něco o tom, že se chovám jak panic a vyděšená holka. Přece nemám nejmenší důvod si o něm myslet cokoliv strašného, navíc po tom, co jsem si k tělu už párkrát pustil tak stokrát horší existence než je on. Jo, to bylo ono, konečně se mi vracel zdravý rozum.

Otočil jsem hlavu tak abych se mu mohl podívat zpříma do očí. Jeho šedý pohled mě najednou naprosto uklidnil. Byl vlídný a poskytoval pevnost.

„Jsem takovej pitomec,“ zašeptal jsem si pro sebe. Daniel to nejspíš postřehl, ale já jen mávl rukou. „To nic,“ padl úsměv „veď mě.“

 

I přes oblečení a okolní chlad jsem cítil žár z jeho těla. Předešlý elektrický výboj jako kdyby vlil nekonečnou horkost do mých žil a přepnul vypínač v hlavě zpět z „ustrašený“, na „po Danielovi lačně toužící“.

Když jsme stanuli před starými dvoukřídlými dřevěnými dveřmi s úzkými prosklenými klenutými průhledy, které chránilo ozdobné vlnící se kování, zhoupnul se mi žaludek.

Zase mi strčil mobil s textem. Napadlo mě, jestli to pro něj není už únavné, mít mobil stále v ruce, ale nakonec jsem se nezeptal.

Napsal: „Jsme tady. Bydlím až nahoře, takže si vyšlápneme schody. Taky nesvítí světlo, takže se mi nepřeraz.“

„Neboj, snad to zvládnu,“ zazubil jsem se na něj.

Daniel odemkl vchodové dveře, pustil mě dovnitř, a když vkročil za mnou, zabouchl. Nebylo vidět na krok. Netušil jsem, kterým směrem vykročit a ani mě nemohl navigovat. Takže jsem jen stál pomyslné čtyři kroky od dveří a čekal, co bude.

„Danieli?“ zašeptal jsem do tmy a málem vyjekl nahlas, když jsem ucítil, jak se natlačil na má záda a jeho dech mě zalechtal na šíji. Naběhla mi husí kůže

Tmu protnulo ostré světlo a konečně bylo vidět alespoň na pár metrů. Rozsvítil svítilnu v mobilu.

Zamrkal jsem, abych přivykl oči. Stál těsně u mě a mžoural do tmy stejně jako já. Byla vidět stará mozaiková dlažba s motivem hvězd a holé stěny. Kamenné schodiště se zábradlím, o kterém jsem se neodvažoval říct, zda je ještě bytelné, nebo drží jen na dobré slovo, bylo asi tři metry nalevo.

Daniel mi omotal ruku kolem pasu a já tak byl nucen udělat krok, když ho udělal on. Začali jsme zdolávat schody.

Přišel jsem si jako v hororu. Srdce mi prudce bušilo do hrudní kosti. Netušil jsem, zda to je z jeho blízkosti nebo ze stínů kolem, které naháněly hrůzu. Už opravdu jen chybělo, aby vrzly schody. Samozřejmě kamenné schody nevržou, ale celé té atmosféře by to opravdu přidalo ještě více na děsu. Pak bych mu nejspíš skočil za krk, převážil ho a oba bychom spadli ze schodů. Ano, přesně jako v hororu. Měl bych ty myšlenky už opravdu zkrotit.

Naštěstí jsme vystoupali už do posledního, třetího patra a Daniel vrážel klíče do zámku tmavých dveří.

Ozvalo se klapnutí, typické vrznutí a pak se všude rozlilo příjemné tlumené světlo. Gestem mi naznačil, ať jdu dál a já poslechl.

Jen co za mnou vkročil a otočením klíče zamkl, uchopil mě za zápěstí a přetáhl k sobě. Zády mě natlačil na dveře a volnou rukou uchopil mou tvář. Palcem přejel přes můj spodní ret a lehce se o něj otřel svým. Jeho přímý pohled se dal přirovnat ke žhnoucí oceli. Odtáhl se a pustil mě.

Zul se a svlékl si sako, které položil na malý botník. Pak se postavil přede mě a očima sjel k mým botám. Zul jsem si je taky a postrčil ke stěně. Chvíli mě pozoroval. Vzrušením ztmavlým pohledem přejížděl po mém těle a já si myslel něco o ďáblovi. Nešlo čekat. Chtěl jsem víc. Potřeboval jsem víc.

Natáhl jsem ruku a uchopil pevně jeho kravatu. Byla řada na mně, dokázat, že nejsem jen ustrašené štěně. Přitáhl jsem ruku zpátky k tělu a s ní šel i on. Přitiskl jsem ho k sobě. Zatoužil jsem překonat i těch pár centimetrů a ochutnat jej pořádně. Motýlí polibek, který mi věnoval, mé rty totiž jen rozburácel touhou. Pomyslel jsem si, že nejspíš právě o to mu šlo. Lákat. Dráždit. Rozdmýchat ten chtíč, který tam i přes schlíplou atmosféru po cestě, někde byl. Přesto jsem odolal a jen pohledem vybízel.

Netrvalo dlouho a ucítil jsem jeho horké dlaně na holé kůži. Zajel rukama pod tričko a s nasazením veškeré nevinnosti, kterou našel a promítl ji do svého výrazu, se začal dobývat do mých kalhot. Knoflík. Zip. A jeho ruce zajely pod džínovinu. Přivřel jsem oči, když jednou rukou přejel přes zvětšující se bouli v mém rozkroku. Pak se ovšem jeho pozornost stočila jinam. Vzal do dlaní můj zadek a zkušeným pohybem jej prohmátl.

Unikl mi sten, tichý, přesto jej Daniel zaznamenal a pohyb zopakoval. Tentokrát jsem se ovládl, místo toho jsem se klínem otřel o ten jeho a ruce mu omotal kolem ramen.

Jako kdyby se čas zastavil. Jen na nepatrnou chvíli jsme si hleděli zpříma do očí, přesto ten pohled byl úplně jiný než kterýkoliv předtím. A v následném okamžiku se svět převrátil vzhůru nohama.

Celou svou vahou mě přirazil ke dveřím. Rukama začal vyhrnovat tričko i se svetrem a bez sebemenšího zaváhání, ještě než svršky dopadly na zem, se vpil do mých rtů. Následovalo rozpojení polibku a stažení kalhot i s boxerkami.

Než jsem se nadál byl ke mně opět přisátý a rukou laskal můj klín. Tlumeně jsem mu vzdychal do úst. Tahy své ruky zrychloval a zase zpomaloval, volnou paží se opíral vedle mé hlavy a mně nezbývalo nic jiného, než drtit jeho košili mezi prsty a vycházet vstříc.

Točil se se mnou svět a začínal mi docházet vzduch. Daniel rozpojil polibek a razil si vlhkou cestičku přes mou bradu na krk. Zavřel jsem oči a užíval si jeho péči. Kousavý polibek a silnější stisk mého penisu u kořene mě donutil vykřiknout. Propínal jsem se proti němu a nahlas vzdychal.

„Není fér, že jediný svlečený jsem tu já,“ zašeptal jsem mu do ucha udýchaně, ale svůdným tónem.

Pohyb jeho ruky ustal. Podíval se mi do tváře a poodstoupil o krok dozadu.

Rozepl pásek kalhot. Knoflík. Zip. Popotáhl zastrčenou košili. Pak povolil kravatu, kterou si přetáhl přes hlavu a pustil na zem. Stále pohled upíral na mě, přímo do očí. Rozepl si pár knoflíčků košile. Nejspíš mu ale došla trpělivost a tak si bílou látku přetáhl přes hlavu a pustil na podlahu.

Konečně jsem viděl, co se skrývalo celou dobu pod oblečením pana podnikatele. Vypracovaný hrudník a břicho, na kterém se jasně rýsovaly naducané bochánky. Mlsně jsem se olízl. Zatoužil jsem na každém z nich zanechat svůj otisk.

Už přede mnou stál jen v rozepnutých kalhotách, na kterých byla znatelné boule. Prstem jsem ho přilákal zpátky. Zapřel se vedle mé hlavy a opět mě políbil. Já se jal prozkoumávat jeho kalhoty. Stáhl jsem je níž a nechal je spadnout z jeho boků. Rozpojil jsem polibek a s pohledem upřeným do ocelové šedi přejel po bouli schované v boxerkách. Přivřel oči a sykl. Bylo jasné, že jím vzrušení cloumá stejně jako mnou.

Ještě párkrát jsem přejel po bouli schované pod látkou, než jsem však stihl jednat dál, byl jsem surově otočen a břichem přiražen ke dveřím.

Daniel se na mě přitiskl a já cítil, jak se rozkrokem otírá o můj zadek. Zavrtěl jsem jím a vzrušeně zasténal. Chtěl jsem ho v sobě co nejdřív. Byl bych schopný i žadonit, jen aby už vyplnil všechno to, co po něm toužilo.

Ohlédl jsem se na něj. Ďábelsky se usmál. Následně si strčil dva prsty do úst a naslinil je. Druhou rukou roztáhl mé půlky od sebe a jedním z nasliněných prstů zatlačil na můj otvor.

Čelem jsem se opřel o desku dveří, rukama se zapřel v úrovni ramen a zavřel jsem oči. Snažil jsem si co nejdříve přivyknout. Druhý prst. Zalapal jsem po dechu, když prsty vytáhl a zase je do mě prudce vrazil. Přidal ještě třetí prst.

Volnou rukou mě přidržoval za bok, ale pak jí zamířil k jedné z bradavek. Promnul ji. V klíně mi zacukalo.

„Danieli,“ zasténal jsem jeho jméno a přirazil proti prstům. Balancoval jsem na hraně vrcholu blaha. Už stačil jen nepatrný krůček, když ze mě vytáhl prsty. Na protest jsem zakňučel, ale on mě pustil a odstoupil o pár kroků dál.

Pomalu jsem se otočil a zády se opřel o zeď. Sotva jsem se držel na nohou a zrychleně dýchal. Jeho pohled byl pátravý a jistá hladovost v něm mi naháněla husí kůži. Ale to, jak si mě se zájmem prohlížel, mě i neuvěřitelně vzrušovalo. Rozhodl jsem se mu trochu předvést. Rukou jsem sjel do svého klínu a přejel po svém vzrušení. Opravdu by stačila jen chvíle, kdy by se ještě věnoval mému zadečku a já bych se konečně udělal bez toho, aby do mě vůbec vniklo to, co schovávaly jeho boxerky. Ta představa mě vydráždila ještě víc.

Zatím co jsem se jednou rukou dráždil v klíně, druhou jsem promnul jednu ze svých ztvrdlých bradavek. Mírně jsem naklonil hlavu ke straně a koketně si skousl napuchlý spodní ret. S přivřenýma očima jsem vyhledal ty jeho temně šedé.  Byl to pohled k nezaplacení. V penisu mi zaškubalo a já se s dalším hlasitým zasténáním jeho jména udělal. Zavřel jsem oči a nechal doznít orgasmus, který se proháněl ještě v těch nejmenších buňkách mého těla.

Po chvíli jsem se na něho podíval. Oči mu svítily, jako oči lovce. Navíc se jeho naběhlý úd pod látkou nedočkavě třásl. Uvědomil jsem si, že jsem ho nejspíš vyburcoval až do nepříčetnosti.

Hrábl po mně rukou, která nakonec pevně sevřela mé zápěstí. Přitáhl si mě k sobě a surově políbil. Volnou rukou mě pleskl přes zadek. Vyjekl jsem, ale líbilo se mi to. Pak se otočil a táhl mě hlouběji do bytu. Prošli jsme obývacím pokojem a došli až k ložnici.

Uprostřed středně velké místnosti s francouzskými okny rámovanými tmavě modrými závěsy, byla obrovská postel. Do místnosti pronikalo světlo z pouličních lamp tlumené dlouhými záclonami.

Doslova mě hodil na postel a sám se po chvilce drápal za mnou. Bez varování mě obrátil na břicho a celou vahou se na mě přitiskl. Bylo to tak svazující a zároveň příjemné. Rukama sjížděl po mých bocích až do půlky stehen a zase nahoru až po ramena. Cítil jsem každý jeho sval i velikost jeho vzrušení. Odtáhl se a rukou vyhledal vstup do mého těla, dvěma prsty kontroloval, zda mě připravil důkladně. Zaprosil jsem a snažil se na něj otočit.

Nazvedl mi ale boky, což mi v tom zabránilo a já se tak tváří zabořil do prostěradla. Chvíli se nic nedělo, nejspíš si nasazoval kondom a pak do mě vnikl až po kořen.

Vytřeštil jsem oči a bolestně zasténal. Na takovou velikost jsem opravdu nebyl zvyklý a navíc jsem tak prudký pohyb nečekal. Přišlo mi, že mě ta nastalá plnost roztrhne, pokud se nepohne. Daniel jen strnule vyčkával a čelem se opíral o mé rameno, kde nakonec zanechal pár uklidňujících polibků.

Zavrtěl jsem zadečkem na znamení, že to zvládnu. Přirazil. Zavrněl jsem blahem. A znovu. Jednou dlaní se opřel o můj bok a druhou o lopatku. To mě donutilo vyšpulit zadek s tím, že se můj hrudník zabořil ještě více do matrace. Teď jsem ho cítil opravdu hluboko, navíc se otíral o to místo. Zavřel jsem oči a sténal rozkoší. Drtil jsem bílé prostěradlo v pěstech a užíval si to, co ani v nejdivočejších představách nebylo tak intenzivní, vášnivé a úžasné.

Přirazil do mě opravdu tvrdě a já zalapal po dechu. Cítil jsem, jak ze mě vystoupil. Svět se se mnou zatočil a já se ocitl na zádech. Zase jsem mu viděl do obličeje. Ucítil jsem vlnu horka, když do mě začal znovu vnikat, tentokrát pomalu. Naklonil se pro polibek. Rychle přirazil a pomalu vytáhnul. Opakoval to, dokud jsem ho nekousl do rtu a nezasténal jeho jméno.

Pohlédl jsem mu do tváře. Na čele měl krůpěje potu a oči zastřené vášní. Viděl jsem zrudlou tvář, ve které se pomalu promítal přicházející orgasmus. Bylo to jako dívat se na obraz, který vás nejspíš nikdy neomrzí.

Obmotal jsem nohy kolem jeho pasu a stiskl. Nehty jsem mu zaryl do zad. Zaklonil jsem hlavu. Ještě jeden silný, hluboký příraz a jeho jméno se rozlehlo po pokoji. Ještě nedozněl můj orgasmus a on mě následoval.

Zrychleně dýchal a stále ponořený hluboko do mě nechával doznít bouřlivý prožitek. Pak se vedle mě svalil.

Přetočil jsem se na bok čelem k němu a očima laskal to dokonalé tělo, které bylo znavené stejně jako to moje. Na vypracovaném břiše se mu leskl pot a kapičky mého spermatu. Oči měl zavřené a napuchlé rty roztažené v uvolněném úsměvu.

Byl jsem absolutně vyčerpaný a tak jsem také zavřel oči. Z polospánku jsem cítil, jak se zhoupla matrace, pak něco klaplo. Na mé chladnoucí tělo dopadla lehounká látka. Další zhoupnutí matrace. Ucítil jsem, jak se ke mně sune blíž. Pohladil mě po tváři a políbil do vlasů. Přehodil ruku přes můj bok. Koutky mi cukly a já si jako poslední uvědomil, jak majetnické je to gesto.

Oba jsme usnuli.