Sotva jsme dojeli a Daniel zaparkoval, sápal jsem se pro tašku s náhradním oblečením, která se celé dva dny válela na zadním sedadle auta. Potřeboval jsem najít mobil a vytočit číslo Monči, šéfové.

Dalo se čekat, že bude až nepřiměřeně naštvaná. Přece jen jsem jí volal na poslední chvíli. Daniel se na mě zubil, když slyšel, jak na druhé straně spojení křičí, že jsem nespolehlivý flákač. Posunky jsem mu naznačoval, že mu to opravdu nedaruju. Na mém stavu má taky určitý podíl viny.

Nakonec mi bylo řečeno, že tedy chodit nemusím. Samozřejmě si to budu muset nadělat a budu to mít u ní. Děkoval jsem a i přesto, že jsem tušil, že si to vybere hned zítra, nasliboval možné i nemožné. Ten zatraceně podrobný výslech budu muset prostě nějak přežít.

 

Po zdolání schodů k Danielovu bytu a pár nadávkách jsem se uvelebil na gauči. Daniel se usídlil v kuchyni a věnoval se práci. Jako pan podnikatel nejspíš nebude mít žádný problém, když nedorazí, pokud tedy nemá žádnou důležitou schůzku. Přesto však otevřel notebook a svědomitě odpovídal na e-maily a já během chvíle zase usnul.

Probudila mě až vůně linoucí se z kuchyně. Převalil jsem se na bok a opatrně se zvedl. Už mě nic nebolelo, takže jsem se vydal do vedlejší místnosti. Opět se opíral o linku vedle sporáku a se zájmem pozoroval bublající omáčku.

„Že by guláš?“ nakoukl jsem do hrnce, kde se čeřila hladina chutně vypadajícího oběda, tedy spíše večeře. Když jsem se totiž podíval na hodiny, bylo něco málo po páté. Daniel si mě přitáhl blíž a políbil na čelo. Začínal jsem tomuhle jeho chování propadat čím dál tím víc.

„Chceš pomoct?“ zeptal jsem se a opřel si hlavu o jeho rameno. Spouštěly se mi sliny a prázdný žaludek o sobě také dával patřičně znát.

Otevřel skříňku vedle hlavy a ukázal na talíře. Takže jsem se po nich vrhl, ač jsem nerad opouštěl jeho objetí.

Během chvíle už bylo prostřeno pro dva a do sklenic nalitý vychlazený džus. Pak už stačilo jen čekat, než Daniel naservíruje své další kulinářské dílo.

 

Přecpaný jsem se nabídl, že umyji nádobí. Žádný protest se nekonal, takže jsem sklidil talíře do dřezu a napustil vodu. Daniel celou dobu seděl na židli a pozoroval mě. Když nejspíš usoudil, že mám nádobí umyté, zezadu mě objal.

„Jídlo bylo vynikající!“ vydechl jsem a opřel se o jeho hruď. Chvíli jsme tak zůstali, ale pak jsem se k němu otočil čelem a políbil ho.

 

Skončili jsme v ložnici a oba zadýchaní leželi těsně vedle sebe.

„Jsi jako droga,“ zašeptal jsem a vzhlédl k němu. Usmál se. „Danny, myslím, že bych měl jít domů. Venku už je tma a ty si na zítřek potřebuješ odpočinout,“ hladil jsem ho po hrudi a díval se k oknu.

Daniel se na mě překvapeně podíval a pak zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.

„Ale,“ vydechl jsem, bylo to však to jediné, co jsem stihl. Umlčel mě polibkem. Pomalu mě přetočil pod sebe a uvěznil vahou svého těla. Hlavu si položil na má prsa a zavřel oči.

Hladil jsem ho po zádech a vnímal to štěstí, které nabývalo na síle.

 

Ráno jsem se probudil první. Měl jsem Daniela přilepeného na boku s rukama majetnicky obtočenýma kolem těla. Nejspíš se bál, že mu v noci uteču. Sáhl jsem po jeho telefonu, abych zjistil, kolik je hodin. Bylo před osmou. Mobil jsem odložil, i když jsem si všiml dvou přijatých zpráv. Nezajímali mě. Zaměřil jsem se na něj. Na toho spícího samce, který se ke mně tiskl a já si tak přišel jak v propasti plné pekelné ohně. Bylo mi šílené horko.

 

Z ložnice jsme vylezli za hodinu. Daniel mě ještě trochu pomuchlal, i když jsem cítil, jak se záměrně brzdí. Bylo jasné, že nechce, abych měl další problém s hybností svého těla.

Chvíli po desáté jsme nasedli do auta a on mě zavezl domů. Musel do práce a já měl v plánu dát se trochu do pořádku. Loučení nám zabralo téměř půl hodiny, ale sliby, že mi bude psát každou volnou chvíli, mě nakonec donutily vylézt z auta, zamávat a pak sledovat jak zahýbá do další ulice a mizí z dohledu.

V tom mém malém bytečku to na mě všechno padlo. Cítil jsem se krásně, lehce, uvolněně, zamilovaně. Totálně mě dostal a já si až teď, kdy se mi celý ten víkend mohl v klidu rozležet v hlavě, začal uvědomovat, že jsem vlastně jeho přítel. A on můj.

 

Do práce jsem dorazil s půlhodinovým předstihem. Ještě než jsem začal, přišla mi zpráva od Daniela. Psal, že mu chybím a pak ještě další nemravnosti. Takže jsem se nakonec tvářil jak měsíček na hnoji, jak mi opět daly kolegyně patřičně najevo. Jinak vše proběhlo jako obvykle. Zákazníci chodili v hojném počtu a tak do zavíračky nebyl čas na nějaké povídání. Až potom na mě nastoupil plný arzenál. Všechny přítomné mě obklíčily a začaly ze mě tahat rozumy.

Přišel jsem si jako u výslechu. Div, že mě nepřivázaly k židli a nenamířily na mě lampičku s výhružkou ublížení mým nejdražším. Bylo to dosti nepříjemné. Neúplné vysvětlení o cestě mimo město a zpáteční zbrzděné dopravě jim nestačilo. Svými domněnkami nakonec přece jen uhádly téměř všechno. Vlastně jediné, co nezaznělo, byla má deprivace ohledně Párka, následovaná opilostí a živočišný sex, jehož následky mi znemožnily pohyb.

Odcházeli jsme v půl jedenácté se smíchem, nakonec mi bylo vše prominuto, ale jen pod podmínkou, že jim Daniela představím. Na což jsem samozřejmě kývnul. Možnost pochlubit se takovým přítelem mi silně lechtala ego.

Jen, co jsem dorazil domů, musel jsem připojit mobil na nabíječku, abych zjistil, jestli mi Dany napsal. Samozřejmě na mě svítila velká obálka. Zjištění, že mám tři nepřečtené zprávy, se mi líbilo. Což se o jejich obsahu říct nedalo.

„Jak to jde v práci? Ta jednání jsou únavná. Stýská se mi. Pusu,“ stálo v první.

„Doufám, že ti nedávají kolegyně moc zabrat, ale rozhodně bys mohl dopadnout i hůř. Tak třeba příště. :P Co podnikneme o víkendu?“ stálo v další.

„Špatné zprávy. Ve čtvrtek budu muset odjet do zahraničí a vrátím se až v neděli večer. Robe, už jsi doma z práce?“ stálo ve třetí, která došla jen chvíli před půl jedenáctou.

Culil jsem se až do třetí esemesky. Čtyři dny bude pryč? To se vážně čtyři dny neuvidíme? Připadalo mi to nepředstavitelné, navíc nemožnost volat a být odkázán jen na zprávy, byla šílená.

„Promiň, vybil se mi telefon. Teď jsem dorazil domů. V práci to uteklo a holky mi daly zabrat až ke konci směny. Prý tě mám přivést ukázat :). Už ve čtvrtek a až do neděle? Myslel jsem, že bychom něco podnikli, má být hezky. A kam odjíždíš?“ posílal jsem svou odpověď a u toho doloval poslední jogurt z ledničky. Budu muset nakoupit.

„Do Německa. Musím projednat něco s tamní firmou, která dodává pomůcky. Těšil jsem se, že tě vezmu na dobrou večeři a budeme spolu,“ přišla mi odpověď.

„Jsi doma?“ přišlo hned vzápětí, aniž bych stihl napsat jediné písmenko.

„Jsem,“ naťukal jsem a otevřel kelímek s ovocným jogurtem. Byl zkažený. Letěl do koše a já tak zůstal o hladu.

„A jedl jsi?“ četl jsem další příchozí zprávu.

„Právě jsem vyexpedoval plesnivý jogurt do koše, takže ne,“ uvelebil jsem se na starém gauči a zoufal si u kručení v žaludku. Z hladu na mě začala padat únava. Zavřel jsem oči a pomalu usínal. Přitom si plánoval, jak ráno zajdu nakoupit a trochu poklidím a napíšu pár nemravných zpráv Danielovi, abych ho potrápil. Ostatně i sebe.

Už jsem propadal do hlubokého spánku, když se ozval zvonek. Vymrštil jsem sebou do sedu tak rychle až jsem málem spadl z gauče. Chytl jsem se za srdce, zděšeně tlouklo do mé hrudi, ale čemu se divit tak odporný drčivý zvuk by vyděsil každého, zejména v tuhle dobu a v polospánku. Bylo půl dvanácté. Vystřelil jsem k interkomu a zvedl sluchátko: „Prosím?“

Bylo ticho.

„Haló?“ ozval jsem se znovu, ale ticho pokračovalo. Už jsem si začínal myslet, že si někdo tropí žerty, když mi zavrněl telefon.

„No tak mi otevři!“ přišla další zpráva od Daniela.

„Druhé patro!“ zahuhlal jsem do sluchátka, zmáčkl červený knoflík a s úsměvem od ucha k uchu začal přešlapovat před dveřmi. Možná bych si i radostí poskočili, kdyby se neozvalo zaklepání na dveře. Otevřel jsem je do kořán a ještě než stihly Danielovi oči přivyknout světlu, které šlo z mé chodby, visel jsem mu kolem krku a vdechoval jeho vůni. Pak jsem ho vtáhl za sebou do bytu, nechal ho položit tašky na zem a sápal jsem se pro polibek.

Přitiskl mě k sobě a bral mi dech. Jako kdybychom bez sebe byli rok. Nakonec jsem se od něj musel odtrhnout násilím, jinak bych mu nejspíš omdlel v náruči z nedostatku vzduchu. Má ospalost byla ta tam.

„Kde ses tu vzal?“ vydechl jsem a znovu ho objal. Odstrčil mě od sebe a sahal po mobilu. Zachytil jsem však jeho ruku. „Ne, počkej! Nejdřív pojď dál. Nemám to tu sice tak velké jako ty, ale přece nebudeme stát v chodbě,“ usmál jsem se na něj a táhl ho za sebou do bytu.

Daniel přinesl nějaké pečivo a zbytek guláše. S vděkem jsem spořádal dva talíře. Nakonec jsme skončili v posteli. Chvíli jsme si povídali, ale nakonec jsme oba usoudili, že nejlepší bude spát. Přesto usínat vedle něj bylo to nejlepší.

 

Ráno přišlo až příliš brzy. Daniel mě hladil po tváři a už seděl na kraji postele oblečený.

„Dobré ráno, to už musíš jít?“ usmál jsem se na něj. Přikývl.

„Vyzvednu tě v půl jedenácté před prací, co ty na to?“ natočil ke mně mobil.

„Dobře, ale napíšeš mi ještě, že jo?“ přitáhl jsem si ho za kravatu k polibku. Usmál se a přikývl.

Měl jsem chuť ho na sebe strhnout a pomilovat se s ním tak, že bych nejspíš zase nechodil, ale věděl jsem, že musím vydržet. Alespoň do večera.

Daniel mě líbnul na čelo a pak odešel. Já se pomalu vyhrabal z vyhřáté postele, prošel koupelnou, spořádal suchý rohlík a vydal se nakoupit.

 

Den utekl a v půl jedenácté před kavárnou stepoval Daniel. Culil jsem se a odolával nutkání vrhnout se na něj před kolegyněmi. S těmi jsem se rozloučil kvapně a pak se řítil k němu. Vzal jsem ho za ruku a nechal se odvést k autu. Až v něm, skryti za tmavými skly jsme se patřičně přivítali.

Dostal jsem pár instrukcí o tom, že dnešní noc strávím u něj, dopoledne něco podnikneme a pak mě odveze do práce. Odjíždět bude až večer.

Projeli jsme městem a zaparkovali dvě ulice před činžákem. Schody jsme vyběhli. Ještě ani neklaply dveře a já měl dole kalhoty i boxerky. Z bundy a trika jsem se sotva stihl svléknout dřív, než jsem byl odhozen na postel. Byt jsem totiž viděl rozmazaně, jakou rychlostí mě táhnul za sebou.

Daniel si stáhl plátěné kalhoty a sundal sportovní sako, pod kterým měl jen bílé skoro průhledné tričko.

„Měl bych projít koupelnou, jsem upocený,“ zahuhlal jsem mezi polibky a žádostivě se propínal proti němu.

Daniel se vytáhl na nohy a pak vytáhl i mě. Bylo mi jasné, že mu ta koupelna nepřijde jako špatný nápad. Nahého mě šoupnul do sprchového koutu a pustil vodu.

„CO BLBNEŠ!“ vyjekl jsem a snažil se utéct před ledovým proudem, který mi nahnal husí kůži. Navíc veškeré vzrušení opadlo.

Omluvně se usmál. Sám ještě v tričku a trenýrkách vlezl za mnou, ale tentokrát už pustil příjemnou teplou vodu. Přitáhl si mě k sobě a něžně oždiboval mé tváře. Rukama sjížděl po mých bocích níž až na zadek, který stiskl. Zaklonil jsem hlavu a on se tak přisál rty k mému krku. Přirazil jsem ho zády ke kachličkám a rukama přeběhl od jeho břicha po prsa po mokrém tričku. Látka se k němu přilepila a obkreslila tak každý záhyb svalu na jeho těle.

„Dany, chci tě,“ zavzdychal jsem a otřel se o něj vzrušeným rozkrokem, který opět při jeho dotecích nabyl na síle. Pleskl mě přes zadek a pak se začal dobývat mezi mé půlky.

„Ano,“ vydechl jsem a vyšpulil zadek víc, nehty zarývající do jeho ramen pod promáčenou látkou.

Jeho šikovné prstíky mě připravovaly pečlivě, ale já už chtěl cítit jeho penis. Nedokázal bych čekat ani o minutu déle. Odtáhl jsem se a k vedlejší stěně se natiskl čelem. Nohy jsem roztáhl mírně od sebe a prohnul se v zádech.

„Prosím,“ zakňučel jsem a vyhledal jeho ocelový pohled. Zalesklo se mu v očích. Udělal krok a pánví se přitiskl na mou chtíčem třesoucí se dírku. Stáhl si jen těsné boxerky o pár desítek centimetrů níž a už jsem cítil, jak do mě vstupuje.

Zasténal jsem a můj hlas se odrazil od stěn. S každým jeho přírazem, jako kdybych přestal vnímat zvuk tekoucí vody, nebo čvachtání, které vydávala naše těla třoucí se o sebe. Opíral jsem se o vlhké kachličky nad svou hlavou a přijímal rozkoš, kterou mi poskytoval jeho penis narážející do těch správných míst hluboko v mých útrobách.

Se zasténáním Danielova jména jsem vyvrcholil a podklesl v kolenou. Zachytil mě dřív, než jsem stihl dopadnout k zemi a opřel mě o své tělo. Ovinul jsem mu ruce kolem hrudi a nechal se omýt sprchovým gelem, následně opláchnout a usadit na židli.

Vše jsem vnímal jakoby z dálky, nejspíš to bylo únavou. Jen co jsme však s Danielem vlezli do postele, hrnul jsem se pod dekou k jeho klínu. Chvíli se snažil protestovat, ale já chtěl ochutnat jeho voňavé znovu vzrušené „nemalé“ Já.

Rukama jsem mu jezdil po břiše nahoru dolu. Ústy a především jazykem laskal jeho vzrušení a v hlavě měl jen jediný cíl. Zapamatovat si každé propnutí svalu až přijde jeho orgasmus.

Dočkal jsem se jeho vrcholu jen nepatrnou chvíli potom, co mě vjel rukama do vlasů a propnul se v zádech. Hořko slané sperma zaplnilo má ústa a já polkl. Uvelebil jsem se vedle něj a hlavu položil na místo, kde mu bylo srdce. Poslouchal jsem, jak zpomaluje svůj tlukot po prožité rozkoši a jak se mu klidní dech.

Poslední co jsem zaznamenal, byl polibek do vlasů. Následoval hluboký spánek.

 

Sluneční paprsky mě probraly k životu. V posteli jsem opět ležel sám, ale od dveří se linula vůně. Rozhodně jsem cítil palačinky. Vyklopýtal jsem z pokoje a vzal to přes koupelnu. Trochu jsem se opláchl a vyčistil si zuby, Daniel mi minule věnoval zbrusu nový kartáček.

Pak jsem došel do kuchyně, kde na dřevěný tác byla naservírovaná snídaně. Když se Daniel otočil, usmál se, ale následně vykouzlil něco jako zklamaný obličej.

„To se ti nelíbí, že jsem vzhůru?“ opřel jsem se o futra a založil ruce na prsou. Přikývl.

„No tak já si teda půjdu ještě lehnout no,“ na oko otráveně jsem se odebral zpět do ložnice. Uvnitř mě to však vybuchovalo radostí. Snídaně do postele.

Lehl jsem si na bok a zakryl se dekou. Tiskl jsem víčka k sobě a snažil se nesmát. Úsměv se však násilně domáhal uvelebit na mé tváři.

Zaslechl jsem kroky a trochu se zavrtěl. Následovalo klapnutí dřeva o podlahu, jemné zhoupnutí matrace a Danielovi prsty v mých vlasech. Pomalu ze mě stahoval deku a já měl co dělat abych neotevřel oči. Nakonec mě začal zasypávat motýlími polibky, takže jsem neodolal a se smíchem se mu vrhl kolem krku.

Polibek na dobré ráno a následné uvelebení uprostřed postele. Na klíně mi přistál tác s kávou a palačinkami s tvarohem.

„Čokoládová polevy by nebyla?“ zeptal jsem se a uchopil srolovanou palačinku do ruky, prohnul ji a špičku trochu stiskl, aby z ní uteklo trochu tvarohu. Pak jsem s očima upřenýma do Danielových, ten přetékající tvaroh oblízl.

Opět se mi dostalo výjevu jeho zatnuté čelisti, možná jsem zaslechl i zalapání po dechu. To už jsem však žvýkal poslední kousek první palačinky a labužnicky olizoval prsty.

„Ty seš hroznej provokatér!“ natočil ke mně telefon.

„Já rád!“ zazubil jsem se a sáhl po druhé palačince.

„Moc se nepřecpi, půjdeme plavat,“ četl jsem dnešní program z displeje.

„Počkej, ale já tu nemám plavky!“ vydechl jsem. „Já vlastně vůbec nemám plavky!“ uvědomil jsem si a málem upustil palačinku.

„Půjčím ti, mám aspoň patery. Takže dojez a půjdeme,“ položil mobil na tác vedle talíře a vstal. Přešel k malé komodě vedle dveří a hrabal v šuplíku. Vytáhl hromádku kraťasových plavek. Hodil je na postel a pak na ně ukázal.

„A uděláš mi módní přehlídku?“ obkreslil jsem jazykem vrchol třetí palačinky, slízl tvaroh a nevinně u toho mrkal.

Další záblesk v ocelových očích. To už jsem se neudržel a rozesmál se.