„Ta minutová ručička se prostě nehýbe,“ povzdechl jsem si něco málo před dvanáctou, kdy bylo kupodivu klidně a já tak mohl narovnat hrnky do myčky. Čas se mi už od rána neuvěřitelně vlekl. Možná to bylo tím počasím venku. Z ničeho nic se zatáhlo a z nebe padaly provazy deště. Nebo možná tím, že jsem se nemohl dočkat třetí hodiny, kdy odsud poběžím domů s nervózně staženým žaludkem a budu netrpělivě čekat na zprávu od Daniela.

Jo Daniel. Opřel jsem se o stůl a zamyslel se. „Daniel,“ znělo mi v hlavě pořád dokola jeho jméno a před očima mi vyvstával obraz šedého neproniknutelného pohledu.

„Hele pane zamilovanej. Jsou tu zákazníci, tak se koukej probrat z toho transu a dávej pozor,“ houkla na mě Monča. Vytrhla mě z myšlenek tak rychle, že jsem byl sotva schopný vykoktat omluvu. Nakonec jsem se však přemohl a zbytek směny se soustředil jako nikdy.

Po cestě domů jsem sváděl vnitřní boj a přemáhal se, abych nekontroloval telefon každou půl minutu. „Přece zazvoní, až něco přijde,“ opakoval jsem si šeptem, ale do kapsy ho neschoval. Držel jsem ho hezky v ruce a hypnotizoval černý displej.

Dveře od bytu se za mnou zavřely v půl čtvrté a stále nic. Štrádoval jsem po bytě sem a tam. Jistě, moc jsem toho nenachodil v jedna jedna, ale to čekání mě zabíjelo a musel jsem do něčeho soustředit energii. Nakonec jsem však sebou nevrle plácl do postele, mobil hodil do peřin a pokoušel se uklidnit.

Zavřel jsem oči. Dlouze vydechl vzduch z plic a zase jej nabral. Soustředit se na dech mi nedělalo problém. Za chvíli jsem usnul.

 

Probral mě hlasitý zvuk, těsně u hlavy. Trhnutím jsem se posadil a rozdýchával šok. Už byla tma a já si pomyslel něco o lenosti. Pak jsem si ale uvědomil, že ten zvuk byla nejspíš příchozí zpráva. Nadskočil jsem a se srdcem až v krku překotně přehazoval přikrývky.

„Konečně,“ vydechl jsem udýchaně, když jsem jej držel v dlani. Snaha rozdýchat nadšení, byla marná. S bušícím srdcem jsem mobil odemkl. Na displeji svítila obálka. Otevřel jsem ji.

„Ahoj, promiň, že píšu tak pozdě, ale až teď jsem přijel domů. Vypadá to, že první lekci budeme muset odložit až na pátek. Nakupilo se mi několik schůzek a tak podobně. Jsem unavený a to je teprve pondělí. Jaký jsi měl den?“

„Až v pátek?“ vydechl jsem zklamaně po přečtení. Opravdu jsem si myslel, že bych ho mohl vidět třeba zítra. Nebo ve středu. Nebo oba dny a i ve čtvrtek by to nebylo špatné. A pak třeba i v pátek. A v sobotu. Přespat u něj až do neděle.

„Přeskočilo mi, definitivně,“ utnul jsem potvrzené nereálné představy a začal psát roztřesenýma rukama odpověď.

„Ahoj, můj den se neuvěřitelně vlekl, tedy alespoň ta část v práci. Zbytek jsem prospal … Mrzí mě, že máš tolik práce, ale pokusím se to do pátku vydržet.“

Přečetl jsem to po sobě alespoň třikrát a pak odeslal. Napadlo mě, že to zní moc okatě, to mé stýskání. Ale nakonec jsem nad tím mávl rukou, napsal jsem přeci pravdu.

Obratem přišla odpověď: „Že ty jsi čekal, až ti napíšu a u toho usnul? Haha… V pátek v šest si tě vyzvednu u tebe před barákem. Buď tam.“

Vyprskl jsem smíchy. Má mě dokonale přečteného a to jsme spolu nestrávili ani celé dva dny. Navíc to jeho „Haha“.

„Já ti dám, haha…Dobře, v šest budu připravený. Těším se… Dobrou,“ odeslal jsem. Teď mi jen zbývalo přetrpět čtyři dny.

 

„Kupodivu to uteklo,“ řekl jsem si pro sebe v pátek, když jsem čekal před bytovkou přesně tak jak jsem slíbil.

Vlastně se celý týden neuvěřitelně vlekl. V určitých chvílích mi i přišlo, že čas zastavuju silou vlastní vůle. A to jsem chtěl přesně pravý opak. Taky tomu moc nepomohlo, že jsem ho v práci vyhlížel každou směnu, i když jsem moc dobře věděl, že stoprocentně nepřijde. Ale co kdyby, že? Nakonec jsem se pokoušel vystačit si jen s představami. Chyběl mi. Hrozně. Ale vydržel jsem to těch celých pět dní, tak doufám, že odměna bude sladká.

Na mobilu mi naskočilo 18:01, když přede mnou zastavila známá tmavě šedá nablýskaná Octavie. Otevřel jsem dveře a vklouzl na místo spolujezdce.

„Ahoj,“ vydechl jsem se srdcem až v krku a podíval se na Daniela. Ten mávnul rukou na pozdrav a věnoval mi překrásný úsměv. Zhoupl se mi žaludek a napětím jsem byl v takové křeči, že jsem musel vypadat až komicky. Sotva jsem byl schopný dýchat. Auto se rozjelo.

 

Danielovi se podařilo zaparkovat pár metrů od činžáku, ve kterém bydlel. Cesta tedy netrvala dlouho a už jsme stáli u paty schodiště.

Stoupali jsme vzhůru. Nebudu lhát, přehrávalo se mi úplně všechno. Každý schod, stín a domýšlené zavrzání. Už jsme stáli před dveřmi jeho bytu. Otočení klíčem a já zadržel dech. Cvaknutí a dveře se otevřeli dokořán. Začínal jsem mít divný pocit. Nejspíš jde opravdu jen o lekci znakové řeči, vždyť mě nevzal ani za ruku. Vešel nejdřív Daniel a za ním já. Dveře se za námi zavřely.

Stál ke mně zády a zouval se. Nervózně jsem se rozhlédl po malé předsíni a potlačoval vzpomínky. Také jsem sbíral odvahu a rozhodoval se, zda se trochu připomenout.

Rychle jsem vyzul své tenisky, překonal těch pár kroků a stanul těsně za ním. Nervozita mnou cloumala. Pokud mě odstrčí, bude to nejspíš můj konec. Sebral jsem veškerou odvahu a zatahal za spodní lem saka, které měl na sobě.

„Prosím, utvrď mě v tom, že jsem ti taky chyběl. Prosím,“ vysílal jsem němé prosby.

Daniel se ke mně otočil. Povoloval si kravatu a mě hlavou prolétlo tolik nemravných myšlenek, že bych za ně určitě sklidil ovace. Zvedl tázavě obočí, ale usmíval se. Na chvíli jsem uhnul pohledem. Zastyděl jsem se, že tak škemrám, ale když to byla věčnost. Navíc už sotva pamatuju, jak chutnají jeho polibky.

Stále jsem držel látku mezi prsty. Udělal ke mně krok a obtočil ruce kolem mého pasu.

První dotek a já začínal roztávat jako ledová kostka v horkém dni. Konečně se blížilo to nevyhnutelné.

„Tak už mě polib,“ zašeptal jsem a sjel pohledem k jeho rtům. Potřeboval jsem to. Cítit je. Ty měkké polštářky plné rozkoše.

Daniel poslechl. Nezaváhal ani na vteřinu a vrhl se dravě na má ústa.

Přišlo mi, že exploduju štěstím. Chytl jsem klopy jeho saka a přitáhl se tak těsně k němu, že jsem cítil, jak se spona jeho opasku zarývala do mého podbřišku. Bylo v tom tolik chtíče. Rukama tiskl mé boky a jazykem vedl předem vyhraný boj.

Po chvilce rozpojil náš polibek, ale nepustil mě ze svého sevření. Vydechl jsem spokojené „ach“.

„Tomu říkám poctivé přivítání!“ zahuhlal jsem s ruměncem ve tvářích, když jsem se trochu vzpamatoval. Uchopil jsem jeho kravatu a zatáhl. Chtěl jsem si tak jeho hlavu přitáhnout k dalšímu polibku. To už však jeho zvědavé ručky zamířili přes mé boky níž. Pevně stiskl mé pozadí, jako kdyby kontroloval, zda je stále takové jako před týdnem. Vydal jsem něco mezi zasténáním a polekaným výkřikem. Nečekal jsem tak pevný stisk, přesto mnou projela vlna vzrušení.

Daniel se ďábelsky usmál a já si pomyslel, že tohle byla jen nepatrná část z celého přivítání a to hlavní číslo teprve přijde.

Nakonec se vyvlíkl z vázanky, která mi zůstala v ruce. Po cestě do útrob bytu si svlékal sako. V obýváku se na mě otočil a pohodil hlavou, abych šel za ním. Udělal jsem nejistě krok kupředu. Vzrušení mnou zacloumalo, když si začal rozepínat knoflíčky u košile. Zrychlil jsem krok s myšlenkami, že bych si to jeho krásné tělíčko chtěl taky jednou rozbalit sám.

Přisál jsem se mu na rty, on utnul svou činnost a hezky mi obtočil ruce opět kolem pasu. Pak jimi zabloudil pod tričko a jeho teplé dlaně se dotkly holé kůže. Zatřásl jsem se.

Odtrhl jsem se od jeho úst a slíbával cestičku na jeho krk. Kravata mi visela v ohbí loktu, měl jsem s ní velké plány. Teď jsem ho ale potřeboval dostat z té košile. Jal jsem se te věnovat nerozepnutým knoflíkům. Pomalu jeden po druhém až úplně k tomu spodnímu jsem je rozepínal a jazykem tvořil mokrou stezku po jeho krku níž.

Než jsem se však stačil dopracovat alespoň k jedné z jeho bradavek, odtrhl mě od sebe a chytl pevně za boky. Pozadu mě tlačil k ložnici. Ocelový pohlede upřený do mého mírně vyplašeného.

Zády jsem dopadl na měkkou postel, pohled stále přišpendlený na něm. Košile mu sjela z ramen a spadla k nohám. Na sucho jsem polkl.

„Nabažit se pohledem je málo, potřebuju se dotýkat,“ prosvištělo mi v prázdné hlavě.

Daniel mě sledoval, jak jsem rozvalený v posteli a mlsně okukuju jeho polonahé tělo. Obešel postel a zatáhl závěsy. Ložnici pohltila tma.

„Danieli?“ zašeptal jsem a snažil přivyknout oči. Než jsem však stihl zaznamenat obrys jeho postavy, rozlilo se kolem měkké světlo. Vycházelo zpod postele.

Vydrápal jsem se na nohy a přešel k němu. Objal jsem ho zezadu kolem pasu a vtiskl mu polibek na rameno. Stáli jsme před stěnou se zrcadly a prohlíželi si náš obraz.

Věnoval jsem mu koketní úsměv a vzal ho za ruce, které měl volně svěšené podél těla. Vtiskával jsem mu jeden polibek vedle druhého na šíji a tím se snažil odvést pozornost od toho, co jsem měl v plánu.

Během pár vteřin jsem mu za zády svázal zápěstí k sobě kravatou, kterou si předtím sundal. Na tváři se mu usadil překvapený výraz. Rukama zaškubal, ale uzel nepovolil.

Pak jsem ho obešel a pozadu dostrkal k posteli. Když už byl u ní, strčil jsem do něj a on nemotorně dopadl do přikrývek. Snažil se najít trochu pohodlnější polohu, ale svázané ruce mu to moc nedovolovaly. Napůl seděl, na půl ležel. Opíral se o lokty a vyčkával, co bude dál.

„Mám tě tam,“ zašeptal jsem.

Má mikina a vzápětí tričko, absolvovaly vyhlídkový let kamsi. Pak jsem si rozepl knoflík a zip kalhot. Stáhl jsem si je i s boxerkami a zkontroloval jeho výraz. Zatnutá čelist a oči v úrovni mého pupíku. Níž se nejspíš neodvažoval podívat. Přistoupil jsem blíž k posteli a svůdně jako kočka se plížil k němu.

Uvelebil jsem se mu obkročmo na klíně. Prsty jsem vjel do tmavých vlasů a políbil ho. Opatrně jsem mu zkousl spodní ret a pak se pomalu přesouval níž. Krk slíznul několik rudých fleků o dost větších, než byl ten jeden minulý a pak jsem se přesunul na jeho hrudník. Jednu bradavku jsem přejel palcem a druhou olízl. Vzal jsem ji mezi rty a jazykem ji dráždil, dokud nebyl úplně ztvrdlá. Následně jsem se přesunul k druhé a tu jemně zkousl.

Cítil jsem, jak se Daniel trhaně nadechl. Zvedl jsem pohled k jeho tváři. Spodní ret si div neprokousl a víčka tiskl těsně k sobě, hlavu mírně zakloněnou.

Trochu jsem se zavrtěl na jeho klíně a spokojeně jsem se usmál, když sebou škubl. Určitě jsem mu dával co proto.

Posouval jsem se po jeho těle níž a obkresloval jazykem každou rýhu každého svalu. Nutně jsem se potřeboval dostat k pokladu v jeho kalhotách, ale tu cestu jsem si chtěl také řádně užít. Zmapovat to dokonalé tělo.

Pupík jsem mu obkroužil jazykem a pak už jsem si to přes jemnou stezku tmavých chloupků razil přímo ke kalhotám, opatřeným páskem.

Spona cinkla. Zvedl jsem pohled. Upřeně mě pozoroval, čelist křečovitě zatnutou a nozdry rozšířené ztěžklým dechem.

Usmál jsem se. Kalhoty rozepl a stáhl mu je. Jen překážely.

Jediné, co mě dělilo od sladké odměny, byly tmavé boxerky. Rukou jsem přejel po bouli. Daniel se prohnul v zádech a zadržel dech. Naklonil jsem se k jeho uchu.

„Sleduj mě,“ zašeptal jsem a přejel po boltci jazykem. Následně jsem se sklonil k jeho klínu, látku uchopil mezi zuby a pomalu ji stahoval z penisu. Boxerky jsem mu stáhl jen do půli stehem a vrátil jsem se k nedočkavé erekci. Dýchl jsem na špičku žaludu. Penis sebou nepatrně škubl.

Vzal jsem jej mezi rty a pomalu jej bral do úst. Sál ho a laskal jazykem, jak nejlépe jsem mohl. Propustil jsem ho a rukou párkrát přejel po celé jeho délce. Palcem jsem obkroužil špičku žaludu a pozoroval, jak stahuje svaly na břiše.

Jazykem jsem přejel od kořene až po špičku na které se udělala malá kapička. Trošku jsem zesílil stisk ruky.  Doufal jsem, že se mu to líbí, protože mě to vzrušilo natolik, že jsem byl na pokraji svých sil.

Klekl jsem si obkročmo přes jeho klín. Naklonil jsem se nad něj. Rukou uchopil jeho nedočkavě pulzující chloubu a navedl si ji k dírce. Chtěl jsem ho uvnitř sebe tak moc, že jsem se neobtěžoval připravit. Ostatně nějaké minimum jsem zvládl už doma. Doufal jsem totiž v něco podobného, jako se právě dělo.

Pomalu jsem na něj dosedl s prsty zarytými do jeho ramene.

„Bože,“ vydechl jsem se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima. Ta plnost mě jednou jisto jistě zabije. Pohnul jsem boky. Daniel zabručel a přisál se k mému krku. Kousnul mě a já s výkřikem otevřel oči.

„Au,“ pronesl jsem udýchaně. Ruce jsem omotal kolem jeho ramen a čelem se opřel o jeho. Zvedl jsem se a pak opět dosedl. Nejdříve hezky pomalu, abych si vychutnal jeho velikost. Pak jsem postupně pohyby zrychloval. Začínal jsem cítit, jak se mé tělo stahuje ve slastné křeči. Zajel jsem rukou do svého klínu a promnul svůj žalud.

„O, ano!“ vydechl jsem a zprudka dosedl. Daniel vyhekl a položil se na záda.

„Už jen chvíli,“ zahučel jsem a rukou se zapřel vedle jeho hlavy. Druhou stále na svém údu. Daniel nadzvedl boky a přirazil. Přísahám, že jsem v tu chvíli viděla hvězdičky před očima.

Skousl jsem si spodní ret a se zasténáním vyvrcholil na jeho břicho. Udýchaně jsem dopadl na jeho tělo a vstřebával svůj vrchol.

Když jsem nabral potřebnou sílu, zvedl jsem se z něj a políbil ho. Rukama jsem putoval po jeho těle až k údu, který stále hlásil, že není spokojený. Vtiskl jsem polibek na jeho špičku a rukou i ústy se jal dokončovat, co jsem začal. Volnou rukou jsem si hrál s jeho varlaty a své tempo pomalu zrychloval. Stačila jen chvilka a na jazyku se objevila hořká pachuť spermatu. Slízal jsem uprchlé kapičky a naklonil se nad něj.

Měl zavřené oči a těžce dýchal. Ruce stále nepřirozeně skroucené za zády jej musely neuvěřitelně bolet.

„Pojď, rozvážu tě,“ broukl jsem a pomohl mu otočit se na bok. Kolem zápěstí měl bílé stopy po utažené látce.

Jen co měl volné ruce, přitáhl si mě k sobě a objal. Také jsem schytal pár pořádných plácnutí přes zadek.

„Au,“ ublíženě jsem si hladil červené pozadí a vstával z postele. To se mu to nelíbilo, nebo co? Takovou silou to ztrácí svůj efekt, pomyslel jsem si.

Daniel se na mě díval. Dech se mu už zklidnil, ale tvář měl stále červenou od námahy. Nakonec se soukal z postele za mnou. Přistoupil ke mně a za bradu si mou hlavu natočil tak abych nemohl uhnout pohledem. Šedý pohled mě málem podlomil kolena.

„Tobě se to nelíbilo?“ zahučel jsem a těkal pátravě po jeho tváři očima. Na to se jen zasmál.

„A z toho si mám vzít jako co?“  držkoval jsem uvnitř svojí hlavy a říkal si, jak je to těžký, když to nemůže říct a já si musím domýšlet, co těmi posunky vlastně myslí.

Pustil mou bradu a o krok couvl. Rukama udělal pár gest, načež jsem protočil oči v sloup a pomyslel si cosi o jazykové bariéře. Začínalo mě to štvát.

Daniel znaky zopakoval.

„Ale já ti nerozumím,“ vydechl jsem zmučeně. „Nejspíš jsi mě měl opravdu začít učit, místo abychom…“ dodal jsem polohlasně, ale než jsem stihl větu dokončit, otočil se a vyšel z místnosti.

Stál jsem tam a díval se nevěřícně za ním. „Fajn, však si odejdi,“ zabručel jsem si pro sebe a otočil se zády ke dveřím. Nechtěl jsem být naštvaný, ale tak nějak mě to celé rozhodilo. Opravdu nemám moc velkou trpělivost.

Daniel se vrátil během pár minut. Zíral do telefonu, což jsem pozoroval v odrazu v zrcadle.

„Říkám, že jsi toho moc nenakřičel, jak jsi slíbil,“ přečetl jsem nahlas, když ke mně telefon otočil. Následně jsem se zalknul a cítil, jak se mi hrne horkost do mé tváře.

„Pitomče!“ zařval jsem a vrhl se na něj. Svalili jsme se na postel. Zakousl jsem se mu do krku a rukama zkoušel, jestli není náhodou lechtivý. K mému velkému zklamání nebyl, ale to mě neodradilo od toho uštědřit mu pár šťouchanců do žeber. On si však psal na telefonu v klidu dál.

„Myslím, že první lekci můžeme v klidu nechat na ráno,“ přelétl jsem pár slov a opět se obkročmo vyhoupl na jeho klín.

„No, ale jen pod jedinou podmínkou,“ vydechl jsem a ukazovák zabodl do prohlubně mezi jeho klíčními kostmi. Pomalu jsem sjížděl po středu jeho těla níž. Zastavil jsem se u pupíku. Daniel stáhl břišní svaly a věnoval mi vzrušený pohled s tázavě zdviženým obočím.

„No, že mě naučíš nějaký úchylný gesta,“ vyplázla jsem na něj rošťácky jazyk a prstem sjel ještě o pár centimetrů níž. Rozladěnost byla ta tam.

„Cokoliv si budeš přát,“ stálo na displeji mobilu, který ležel vedle mé hlavy. Sotva jsem to stačil přečíst, protože mě Daniel strhl pod sebe a zvedl mi zadek do výšky. Pak se přisál rty k vnitřní straně mého stehna a udělal mi tam cucflek. Zacukalo mi ve slabinách a slastně jsem vydechl.

Proklínal jsem sebe i jeho. A taky pitomou záminku lekce znakovky, ze které se nakonec stala noc plná vášnivého sexu, a k tomu slova opravdu nepotřebujeme.