Volal jsem taxíka, ještě než jsme vyšli z bytu. Naléhal jsem tak moc, že z dispečinku poslali ten nejbližší, který stál ani ne během pěti minut před činžákem. Nasoukal jsem Daniela na zadní sedadlo a ještě než jsem sám dosedl a přibouchnul dveře, řidič už věděl, kam má jet.

Danielova ruka po cestě otekla ještě dvakrát tolik, navíc se mu kolem zápěstí udělala ošklivá modřina a v jeho tváři byla znatelná nevolnost.

„Hodně to bolí?“ házel jsem po něm starostlivé pohledy během cesty. Daniel na odpověď jen zavrtěl hlavou. Od chvíle, kdy jsem totiž sbíral klíče z podlahy na chodbě, se na mě ani nepodíval.

 

Taxi zaparkovalo před nemocnicí. Zaplatil jsem cestu a dohodl se s řidičem, že mu zavolám, až tu budeme hotoví a on nás odveze zpět. Následně jsme se s Danielem vydali na chirurgickou pohotovost.

Nemocnice zela prázdnotou. Vypadalo to až děsivě, jak byla polovina chodeb setmělá a prázdná. Dany si držel ruku u těla a šel o krok přede mnou. Najít správné dveře, na které zaklepat nebylo nijak těžké. Po pár metrech na nás velký nápis „Chirurgická ambulance č. 1“ svítil jak neony u kasína. Přistoupil jsem ke dveřím a zaklepal. Po pár vteřinách se dveře otevřely a vykoukla na nás drobná blonďatá sestřička.

„Dobrý den,“ pozdravila. Pozdrav jsem opětoval a Daniel jen kývl hlavou. Zeptala se, kdo je pacient. Daniel se volnou rukou přihlásil, začal si zouvat boty a hrnul se dovnitř.

„Mu-můžu jít s tebou?“ zašeptal jsem tiše k němu. Netušil jsem totiž, jak bude schopen sdělit lékaři, co a proč se mu vlastně stalo. Doufal jsem, že bych za něj mohl mluvit a trochu mu pomoci. Ale nejspíš jsem tím chtěl jen udusit strach z toho, co by se uvnitř mě odehrálo, kdybych zůstal v čekárně sám.

Daniel se na mě zase nepodíval, ale k mému velkému překvapení přikývl na souhlas. Oba dva jsme vešli do ordinace.

 

Po krátkém vysvětlení, že je Daniel němý, jsem doktorovi sdělil všechny potřebné informace o úrazu. Lékař opatrně ohmatával Danyho ruku a následně poprosil sestru, ať s ním zajde na rentgen. Během ani ne patnácti minut byli zpět. Lékař našel v počítači potřebné snímky a pak začal vysvětlovat, o co vlastně jde a jak bude probíhat léčba.

„Takže nemá nic zlomeného?“ ptal jsem se doktora, když domluvil.

„Ne, ale je potřeba mít ruku v klidu. Zafixujeme ji obinadlem a je potřeba ji chladit, aby splaskl otok. Ty jemné oděrky stačí vydezinfikovat a mělo by to být v pořádku,“ vysvětloval a mně se neskutečně ulevilo.

Po dalších deseti minutách, kdy jsem okukoval, jak lékař omotává Danyho zápěstí, chtěl jsem si to totiž zapamatovat pro případné převazy, jsme se s personálem rozloučili a odešli. Daniel na kontrolu prý nemusí, ale dostal několik poučení, doporučení a také léky proti bolesti. Ruku má mít týden v úplném klidu a pak s ní pomalu začít hýbat. Nemá na ni klást žádný velký nápor, nebo by mohly hrozit komplikace.

Zavolal jsem taxi, jen co jsme vylezli z ordinace. Daniel se sesunul na lavičku a začal se obouvat.

„Jsem ráda, že to není nic vážného,“ špitl jsem. Celou dobu jsem byl jak na jehlách. Představa, že si třeba tu ruku zlomil, nebo tak něco, mě doslova naháněla husí kůži. On ruce potřebuje, jinak se vlastně nedomluví. Kdyby kvůli mně nemohl dlouhodobě pracovat, měl bych šílené výčitky svědomí.

Daniel jen kývl a pak se zvedl. Následoval jsem ho k východu z nemocnice.

 

V tichosti jsme dojeli zpět k Danymu domů. Nervozita mnou cloumala ještě větší než při prvním rande. Nechtěl jsem ho nechat samotného, nebo jsem spíš nechtěl být sám já. Přesto jsem se prostě nedokázal rozloučit a jít domů. Musel jsem odemknout dveře činžáku, vydupat schody do třetího patra, odemknout dveře od bytu a nakonec přece pomoci Danielovi z bundy. Vždyť si sám sotva rozepne kalhoty!

Daniel se odebral do kuchyně. Pravačku zavěšenou v bílém nemocničním šátku a levačkou dával vařit vodu na čaj. Přichystal automaticky dva hrnky, ale následně se zarazil a zíral na ně.

Od dveří do kuchyně jsem ho pozoroval celou dobu. Byl jsem si vědom, že v nich stojím jako hromádka neštěstí na půl připravený odejít, přesto jsem odejít nechtěl. Samozřejmě bylo jasné, že to tu sám beze mě zvládne, proč by taky ne, ale bál jsem se, že by to byl konec. Nechápal jsem, co to všechno před tím mělo znamenat. Byl jsem si jistý, že jsem nic neudělal, že dělám dostatečně dost, abych s ním mohl být. Přesto jsem celou cestu do špitálu i z něj přemýšlel, co se to sakra stalo.

„Dany?“ oslovil jsem ho jemně, když jsem posbíral kousky mé roztříštěné odvahy. Nepatrně sebou škubl, ale neohlédl se. „Dany,“ zopakoval jsem znovu jeho jméno, „promluvme si o tom, co se stalo.“ Slyšel jsem, jak se mi třese hlas. Přesto jsem si to chtěl vysvětlit a to nejlépe hned tady a teď. Daniel stál na místě, bez hnutí dál zíral na hrnky.

„Dany, co-co se to stalo?“ vydechl jsem a odtrhl pohled od jeho nehybné postavy. „My-myslel jsem,“ koktal jsem slova a v hlavě měl představu, že mě prostě přestal mít rád. To se prostě může stát, že?

„Kdybys mi řekl pro-proč … Já, ubíjí mě to … Danny, já se opravdu snažil,“ koktal jsem dál s pohledem zabořeným do země. Bolelo to, pálily mě oči a už jsem se ani nesnažil udržet slzy. Trhaně jsem se nadechl.

„Danieli, já … víš, já bych to chtěl vědět … ře-řekni mi prosím, proč,“ sunul jsem se mezi futry k zemi a otíral si slzy. Nešlo ukočírovat ty emoce. „Já myslel jsem, že je všechno v pořádku … Pře-před pár hodinami bylo, tak proč? ... Co-co jsem provedl? ... Dany, já opravdu nevím … J-já nechci aby tohle skončilo… nechci být od tebe ... Dany, já tě miluju … J-já tě opravdu miluju. Dany …“ vzlykal jsem slovo za slovem. Pokud bude následovat konec, tohle je jediná příležitost, kdy mu to všechno říct. Kdy mu říct, že ho miluju. Kdy mu říct, že pro mě znamená úplně všechno. Plný zoufalství mu to všechno říct.

Seděl jsem na zemi a snažil se uklidnit. Neměl jsem odvahu zvednout hlavu a podívat se na něj. Neměl jsem odvahu čelit tomu. Neměl jsem zkrátka odvahu k ničemu.

„Dany, pokud už mě nemáš rád,“ vyhrkl jsem onu představu, která mě tížila na srdci nejvíc, „mo-mohl jsi mi to říct narovinu.“

Slyšel jsem rychlé kroky, pak se přede mě sesunulo Danielovo tělo a jeho zdravá ruka mě vzala za rameno. Zvedl jsem k němu uplakaný pohled. Konečně jsem zase pohlédl do těch ocelových očí. Vzbuzovaly ve mně stejné pocity jako úplně poprvé.

„Dany,“ špitl jsem potichu. Zkoumal jsem jeho tvář. Na čele měl tu vrásku, která se mu udělá, když má starosti, v očích známky hlubokého přemýšlení a rty se mu hýbaly. Něco říkal. Němě opakoval slovo „ne“. Pak se ke mně naklonil a něžný polibek byl jako hojivá mast na mé rány. Neodolal jsem mu a instinktivně se k němu přitiskl.

Hlavou mi běžela spousta věcí. Jednou z nich bylo i to, že netuším, co to jeho „ne“ vlastně znamená. Ale po chvíli mi to bylo jedno. Teplo jeho těla, horká dlaň spočívající mi na bedrech a rty od kterých jsem cítil možné sbohem. Pokud to mělo být naposledy, chtěl jsem se patřičně rozloučit.

Rukama jsem mu začal rozepínat košili. Rty stále přilepené k těm jeho, jsem plánoval v následující chvíli odtrhnout a sjet jimi na krk. Daniel se však odtrhl první a odtáhl se ode mě. Vstal a natáhl ke mně ruku. Pomohl mi postavit se a odvel mě do ložnice. Stáli jsme před postelí. Dany s rozepnutou košilí, a já s bušícím srdcem.

Vztáhl ruku k mé tváři, kterou lehce pohladil. Pohledem zabořený v mých očích mi způsoboval nepravidelný rytmus srdce. Oči mě začínaly pálit a já tušil další příliv slz. Abych to zastavil, přistoupil jsem o krok blíž a prsty přeběhl po jeho trupu vzhůru. Pomalu jsem začal shrnovat látku košile z jeho paží. Přes ovázanou ruku to šlo těžce a zabralo to chvíli času, ale nakonec jsem látku pustil k zemi. Rukama jsem začal bloudit po té krásné hrudi. Mapovat jeho tělo mě nikdy neomrzí. Každý záhyb svalu, každý kousek horké kůže. Oba terčíky bradavek. K jednomu jsem se sklonil a lehce jej políbil. Žádnou další pozornost jsem mu nevěnoval, polibky jsem totiž zamířil k jeho krku. Označit to místo pod kterým tepe krev. Nasál jsem kůži mezi rty, zkousl jemně mezi zoubky, a když jsem ucítil Danielovo pevné sevření mého boku, věděl jsem, že jej to nenechává chladným.

Volnou rukou mi vyhrnoval mikinu i s tričkem. Maličko jsem se od něj odtáhl tak abych se mohl vyprostit ze svých svršků a on neměl takovou práci s mým svlékáním. Pak si mě zase přitáhl blíž k tělu. Rukou přejížděl po mých nahých zádech níž a já jej objal. To důvěrné teplo mě trhalo na kusy, které následně poslepovaly jeho horké rty na mém spánku. Čelem jsem se opřel o jeho rameno a chvíli dýchal jeho vůni. Nutnost zapamatovat si i sebemenší detail mnou zmítala a já krotil svou nedočkavost.

Po chvilce objímání jsem o maličko odstoupil. Shodil jsem ze sebe boxerky i kalhoty a stáhl si ponožky. Pak jsem přistoupil zpět k Danielovi, který mě pozoroval svým ocelovým pohledem. Políbil jsem ho na rameno a sjel jazykem po klíční kosti do prohlubně. Po středu hrudníku jsem slíbával cestičku až k břichu a postupně jsem přešel do kleku. Očima jsem byl v úrovni jeho pupíku. Rozepnutí kalhot a jejich stažení mi zabralo jen chvíli. Boxerky následovaly a já se přisál rty k jeho podbřišku. Cítil jsem, jak mu zaškubalo ve slabinách. Rukama spočívajíc na jeho bedrech jsem přesunul pozornost k jeho klínu.

Přejel jsem po jeho naběhlém vzrušení jazykem od kořene až po žalud. Pod špičku jsem přitiskl našpulené rty. To citlivé místo si o to prostě říkalo. Rukou jsem několikrát přejel po celé jeho délce, než jsem ho pomalu vpustil do svých úst. Nejdříve jen špičku. Párkrát jsem mrskl jazykem, abych náležitě podráždil ústí močové trubice, které bylo stejně citlivé jako další části vzrušeného orgánu. Daniel mi vjel zdravou rukou do vlasů. Přinutil jsem se otevřít oči a pohlédnout mu do tváře. Měl skousnutý ret a jeho pohled byl tak erotický, až mě to dokonale uspokojilo. Pokračoval jsem v jeho dráždění mými rty. Které jsem těsně obemkl, když byl asi polovinou své velikosti v mých ústech. Pak jsem jej propustil a párkrát rychle přejel po celé délce.

Daniel se trhaně nadechl. Pak jsem jej vzal opět do úst a udal si tempo. Ze začátku jsem zvolil rychlejší. Slyšel jsem mlaskavý zvuk a cítil, jak mi z koutku úst vytéká slina. Zpomalil jsem a jazykem se snažil tlačit na spodek jeho vzrušeného penisu pokaždé, když opouštěl má ústa. Postřehl jsem zalapání po dechu a následné hrubší přiražení do mých úst mi napovědělo, že je Daniel v extázi.

Olízl jsem si rty, když se udýchaný Dany vyprostil z horkosti mé ústní dutiny. Spolkl jsem všechnu tu pachuť a rukama Daniela začal směřovat k posteli. Usadil se na její okraj a já stále v kleku před ním zaujat jeho opět tvrdým penisem přemýšlel, jak dlouho mi ještě asi dovolí jej trápit ústy. Sklonil jsem se a jeho špičku začal krouživým pohybem laskat jazykem. Pak jsem rty sjel ke kořeni penisu a polaskal jeho varlata. Jednou rukou jsem je prohrábl, zatímco druhou jsem ho opět zpracovával.

Sám jsem začínal cítit neúnosnost vlastního vzrušení. Celý jsem se uvnitř třásl a toužil jsem po něm. Naposledy ho cítit v sobě, zažít to spojení.

Přestal jsem zpracovávat jeho penis a jednou rukou mu zatlačil do hrudi. Daniel se položil na záda, nohama stále spočívající na zemi. Já si na něj obkročmo sedl. Vzal jsem naše penisy do jedné ruky a třel je o sebe. Danielova zdravá ruka přejela po mém stehně výš až k mému zadečku, který lehce prohmátla. Zrychlil jsem tempo své ruky a zaklonil hlavu. Se zavřenýma očima jsem se na chvíli poddal slastným pocitům. Když jsem cítil, že se blíží můj vrchol, přestal jsem a podíval se na Daniela. Oči zavřené a ve tváři byl zrudlý. Nemocnou ruku měl položenou podél těla a tu zdravou na mém boku. Patřičně si to užíval a já mu hodlal dát ještě větší rozkoš. Naklonil jsem se více nad něj a jednou rukou se zapřel vedle jeho hlavy. Naslinil jsem si dva prsty a zakroužil jimi kolem vstupu do svého těla. Nechtěl jsem se zaobírat žádnou přípravou, přesto jsem chtěl, aby to bylo pro Daniela co nejpříjemnější. Párkrát jsem prsty uvnitř sebe pohnul od sebe a pak je vytáhl. Uchopil jsem Danielovo erekci a namířil si ji na svou dírku. Podíval jsem se mu do očí. Pozoroval mě. Pomalu jsem jej začal zasouvat a u toho se kousnul do rtu, z počátku to nepatrně bolelo. Jeho intenzivní pohled plný vzrušení mě uváděl do rozpaků.

Když jsem konečně dosedl a měl uvnitř sebe celou jeho velikost, trhaně jsem se nadechl. Opatrně jsem se nadzvedl a pak opět dosedl. Mezi prsty jsem tiskl povlečení na posteli a snažil se rozdýchat příval pocitů, které mě drtily svou silou. Znovu jsem se nadzvedl a opět dosedl. Pohyby jsem začal opakovat. Když už se to zdálo neúnosné, na chvíli jsem se zastavil a čelem se opřel o Danielovu hruď. Vtiskl jsem polibek na její střed a pak se přesunul k jeho krku. Pár rudých kousanců a modřinek, které mu snad chvíli budou připomínat tuhle noc. Pak jsem se přesunul k jedné z jeho bradavek. Rukama jsem mezitím hladil jeho ramena. Bradavku jsem vzal mezi zuby, polaskal jazykem a pustil. U druhé jsem opakoval totéž. Daniel nespokojeně zamručel a rukou mě přiměl pohnout pánví. Slastně jsem vydechl, když se jeho penis uvnitř mě otřel o ten správný bod. Opět jsem se začal hýbat v pravidelných intervalech.

Daniel mě přidržoval za bok, do kterého mi zarýval nehty. Ani to nebolelo, a když jsem na něj dosedl opravdu prudce, vykřikl jsem nahlas. Nehty zaryté v jeho ramenou a na jazyku jsem cítil pachuť vlastní krve.

Snažil jsem se oddálit svůj přicházející orgasmus, když se Dany pokusil posadit. Levačkou mě objímal kolem pasu a hleděl mi do očí tím pohledem, který mi věnoval jen párkrát. V duchu mi znělo, aby se na mě tak nedíval. Bolelo to totiž tak moc, že jsem cítil, jak přicházejí další slzy a to jsem nechtěl, aby viděl. Oběma rukama jsem zatlačil do jeho ramen a donutil ho zůstat ležet. Pak jsem se z něj zvedl a otočil se k němu zády. Opět jsem zaujal pozici v kleče, tentokrát však zadečkem k němu. Rukou jsem si zpět navedl jeho penis do sebe a pomalu na něj dosedal. Pak jsem se rychle zvedl a opět pomalu dosedl. Následně jsem to vystřídal. Pomalu jsem se zvedal a rychle dosedal. Rukama se opírající o jeho stehna, víčka semknutá těsně k sobě a v zádech prohnutý. Trochu rychlejší dosednutí a já prudce vyhekl. Další prudší dosed, a mé zasténání se rozlehlo po pokoji. Pak se nečekaně Dany posadil, což mě donutilo k většímu předklonu a prohnutí v zádech. Nemocnou rukou mě objímal kolem pasu a rty mi přitiskl mezi lopatky. Zdravá zabloudila k mému klínu a přejela po něm nahoru a dolu. Do toho jsem proti němu přirazil.

„Danieli,“ zasténal jsem na půl plačtivě a vyvrcholil jsem. Udýchaný jsem cítil, jak ochabuje celé mé tělo. Měl jsem zavřené oči a snažil jsem se, abych potlačil všechny ty slzy, které se draly na povrch. Daniel mě stále držel a na zádech jsem cítil jeho rty. Po chvilce mě pomalu pustil a já se tak mohl přesunout vedle něj. Přitáhl si mě těsně k tělu. Nedokázal jsem otevřít oči a podívat se mu do očí. Nejspíš bych ten vodopád slz nezastavil. Pak jsem ucítil jeho rty. Líbal mě na čelo. Následovala špička nosu a pak rty. Jen letmý motýlí polibek. Rukama jsem mu automaticky vjel do vlasů a jeho hlavu tak držel tak aby nemohl utéct. Ten polibek bude nejspíš náš poslední a tak do něj musím dát všechno. Veškerou něhu, vášeň, lásku i bolest.

 

Ani nevím, kdy jsem usnul, ale nejspíš to bylo hned po tom, co mé rty opustily ty Danielovo. Byl jsem unavený a mé tělo prostě vypnulo. Probudil jsem se s jeho rukou majetnicky hozenou kolem pasu. Ostré bodnutí u srdce mi jen zhoršilo to celé ráno. Opatrně jsem jeho ruku ze sebe shrnul a soukal se z postele. Bolest se mi šířila od zadečku vzhůru, ale ignoroval jsem to. Tělo si odpočine, až budu doma. Možná bych mohl odjet k našim, napadlo mě, když jsem sbíral své svršky, které se válely před postelí. Oblékl jsem se až v obýváku. Nechtěl jsem riskovat, že ho probudím. Pro nás oba bude jednodušší, když tu nebudu, až se vzbudí.

Obouval jsem se na chodbě a sotva mi šlo třesoucíma rukama zavázat tkaničky. Slzy jsem polykal a u toho si oblékal bundu. Už stačilo jen sebrat batoh, hodit ho na záda a vzít za kliku. To mi však překazily ruce, které se mi obmotaly kolem těla a vtáhly mě do Danielovy náruče.

Nejdříve jsem sebou trhnl překvapením, ale následně jsem strnul. Srdce až v krku a nepříjemný tlak v hrudi.

„Pusť mě prosím,“ vydechl jsem tak tichým hlasem až jsem se divil, že mě Daniel slyšel. Celý i semnou se zavrtěl na nesouhlas.

„Prosím, pusť,“ vzlykl jsem. „Nedělej to ještě horší.“

Neposlechl. Místo toho začal couvat zpět do obyváku. Až když jsme byli v bezpečné vzdálenosti ode dveří, povolil své sevření. Samozřejmě jsem se od něj vzdálil na dobrý metr a nechtě jsem se mu postavil čelem.

Měl výraz, který říkal něco mezi „Co to má sakra znamenat“ a „Robe neblázni“.

„Proč?“ vyhrkl jsem. Vylétlo to ze mě samo dřív, než jsem to stačil zabrzdit.

Daniel rukama neohrabaně naznačil, že najde mobil. Přikývl jsem a čekal. Pokud je schopen mi něco sdělit, ať už je to poslední sbohem nebo cokoliv jiné, tak mu tu šanci dám.

Daniel se odebral do chodby. Slyšel jsem klapnout zámek a bylo mi jasné, že pro jistotu zamknul, kdybych se plánoval vytratit. Následně se objevil zpět v obýváku s telefonem v levé ruce a pravačkou svěšenou podél těla.

Věnoval mi pohled, kterým následně hodil po gauči. Kývnul jsem a posadil se. Hlavu jsem svěsil a pohled zavrtával na špičky svých bot.

„Nechápu, proč jsi chtěl odejít. Řekneš mi důvod?“ stálo na displeji.

„T-to ... j-já,“ vykoktal jsem. „J-já tě nechci obtěžovat,“ vydechl jsem nakonec to první, co mě napadlo. Nepředpokládal jsem, že bych mu musel říct, že je konec. Myslel jsem, že to oba bereme stejně.

„A tohle sis usmyslel jak?“ následovalo. Chvíli jsem zíral na mobil.

„A ty se mi divíš? Ani jsi mi nevysvětlil, co to včera mělo znamenat. Prostě jsi odešel, odmítl mi cokoliv říct. Pak sis úplně bezdůvodně ublížit a pak to, no …“ polkl jsem, „ten sex na roz…“ poslední slovo jsem nebyl schopný doříct.

„Co si z toho mám asi vzít. Nejdřív jsi mě odstrčil a pak tohle!“ ukázal jsem na jeho ruku. „Danieli, já tohle nezvládnu. Neumím číst myšlenky. Když mi to nechceš sdělit na rovinu, tak to prostě budu muset říct já. Říct to, že je prostě …,“ opět jsem nechal ve vzduchu viset to poslední slovo. Nechtěl jsem to říct nahlas, nejspíš bych se znovu rozbrečel.

„Konec?“ vytřeštil na mě oči Dany, když mi podával telefon. Byl jsem schopný jen s těžkým srdcem přikývnout.

„Ty to chceš ukončit?“ následovala další věta neohrabaně vyťukaná do mobilu.

„A ty ne?“ osočil jsem se na něj o něco hrubším tónem. „To ty jsi mě odstrčil, nechtěl se se mnou bavit a sotva jsi mi věnoval pohled.“

„Takže to milování pro tebe bylo na rozloučenou?“ napsal, sotva jsem dořekl. Znovu jsem přikývl.

„Robe, ale to ne!“ poposedl si ke mně blíž a hned jak mi přistál jeho telefon v rukách, donutil mě se otočit a zadívat se mu do očí.

„Danieli, proč mi to děláš o tolik těžší,“ hlesl jsem a snažil se odvrátit. Na to nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Tak mi řekni, co chceš. Řekni mi, proč ses naštval, proč jsi odešel. Řekni mi, proč sis ublížil… to všechno. Mluv se mnou!“ naléhal jsem zlomeným hlasem a u toho se mu díval do očí. Ruce zapřené o jeho hruď. „Dany, prosím, řekni mi to všechno.“

Daniel se na mě chvíli díval. Jeho výraz se párkrát změnil, ale nakonec sáhl po telefonu a začal psát.

Chvíli to trvalo, ale nakonec se mi dostala menší slohová práce, ve které jsem doufal, že najdu všechny odpovědi.

„Omlouvám se. Nejspíš jsem to trochu přehnal. Možná o dost… Ale zahlédl jsem tvůj rozhovor s Alexem. Víš sakra vůbec, co ti to tam navrhoval? Co ty znaky znamenaly? Copak by sis to nechal líbit, kdyby se někdo takhle bavil semnou, zvlášť když jsem o něm předtím mluvil, jak je fajn?“ četl jsem a začínal trochu chápat, o co vlastně jde.

„Počkej, ale já nevím, co mi to Alex říkal. Nestihl mi sdělit význam, protože jsi odtamtud vystřelil jako nažhavený blesk. Navíc pokud si myslíš, že to patřilo mně, tak to se pleteš. Bavili jsme se o tom barmanovi, Alex je do něj totiž udělanej a vlivem alkoholu do mě hustil všechno, co by s ním dělal,“ odpověděl jsem to, co jsem si ze včerejšího večera v hospodě pamatoval. „Navíc jsem se ho sám ptal na nějaká gesta z oblasti sexu, chtěl jsem se něco přiučit. Hlavně by tě taky příště neubylo, kdyby ses zeptal, o co vlastně jde!“ vyhrkl jsem naštvaně a cítil se velice dotčeně. Přišlo mi, že se mi to jen zdá. Navíc to bylo z poloviny vlastně i pro něj. Chtěl jsem se něco naučit a pak ho tím překvapit. Drtil jsem jeho telefon v ruce a naštvaně zíral před sebe. Daniel mi však telefon z ruky sebral.

„Počkej! Já to nedočetl!“ začal jsem se sápat po tmavé krabičce.

„To nevadí!“ odpovídal Daniel do čistého souboru.

„Ale vadí! Říkal jsem, že mi máš říct všechno a ne, že polovinu smažeš!“ rozčiloval jsem se.

„Všechno bylo kvůli tomu.“

„Tys prostě jen žárlil?“ po chvíli zírání na slova co napsal, jsem zíral na něj. Na to přikývl a pohledem uhnul jinam.

„Bože,“ vydechl jsem a složil hlavu do dlaní. Takže tohle všechno bylo jen kvůli jeho žárlivosti? To jako vážně?

„Promiň,“ ozvalo se z telefonu robotickým hlasem. Trochu jsem sebou trhnul.

„Co to bylo?“ věnoval jsem mu nechápavý pocit.

„Nová aplikace, na které pracuje jedna z firem, se kterou spolupracuji,“ ozval se opět onen robotický hlas.

„Je to divný,“ hlesl jsem. „Ale neměň téma! Proč, jsi mi to neřekl rovnou? Mohli jsme se toho všeho ušetřit.“

„Omlouvám se. Ale vypadalo to jako, kdybych ti vůbec nescházel. Možná, že jsem si připadal spíš trochu navíc. A když jsme přišli zpátky, netušil jsem, že to vezmeš takhle … a pak, když jsi odešel. Já jsem měl prostě takový vztek a nevěděl jsem, co dělám a nejednou jsem praštil do zdi a bylo to. A když jsem viděl ty klíče,“ dočetl jsem a chvíli mlčel. Nešlo to. Všechno to co se stalo a všechny ty bolestivý pocity byly zbytečný.

„Ty jsi pitomec!“ zašeptal jsem. „Jak sis něco takového mohl vymyslet? Vždyť je to blbost!“ pokračoval jsem tentokrát už čelem k němu. „Nebyl jsi navíc. To, že jsem se bavil s Alexem, netušil jsem, že ti to bude tolik vadit. Kdybys alespoň naznačil,“ vydechl jsem.

„Takže to, co jsi řekl v noci je pravda?“ reagoval následně Daniel, jehož výraz se změnil zpět na neutrální.

„Co konkrétně myslíš?“

„To, že mě miluješ,“ ozval se robotický hlas z mobilu a se mnou to škublo.

„Prosím tě, tohle už nikdy nepoužívej!“ vyštěkl jsem a tvář schoval za dlaně. Bylo mi tak trapně.

„Je to pravda?“ ozval se hlas znovu. Přikývl jsem.

„Ro-be,“ ozvalo se mé jméno umělým hlasem.

„Prosím, nepoužívej to,“ žadonil jsem. Nechtěl jsem si totiž představovat, že by jeho hlas zněl nějak takhle. „A-ano, je to pravda,“ dodal jsem po chvíli ticha.

„Dokážeš mi to?“ dostalo se mi psané odpovědi.

„Jak?“ podivil jsem se žádosti.

„Nastěhuj se.“

„Ja-jako sem?“ vytřeštil jsem oči a cítil nezvyklé sevření žaludku.

 „Ano, sem.“

Přeskakoval jsem pohledem z mobilu na Daniela a opět z Daniela na mobil. Opravdu mě teď žádal, abych s ním začal bydlet?

„Jako vážně?“ chtěl jsem se ujistit ještě jednou.

„Robe, miluji tě a chci s tebou bydlet. Nastěhuješ se ke mně?“ věnoval mi úsměv a mně se rozbušilo srdce.

„Bože, Dany!“ vydechl jsem a rukou si zacpal pusu.

„Je to ano?“ objevilo se na displeji, ale to už jsem nestihl přečíst. Vrhl jsem se mu kolem krku a objal ho tak pevně, jako kdybych ho už nikdy neměl pustit.

„Ano a miluju tě,“ zašeptal jsem předtím, než jsem ho políbil.