Vzbudilo mě zhoupnutí matrace. Nechtě jsem rozlepil oči a hned je zase zavřel. To světlo bylo vražedně oslepující. Zavrtěl jsem se a otočil se na druhý bok. Místo vedle mě bylo prázdné, ale ještě nestačilo úplně vychladnout.

Přejel jsem rukou po rozváleném prostěradle a vybavil si události, které se před několika hodinami odehrály. Zavřel jsem oči a dovolil vzpomínkám poslat mi do mysli dost živé obrazy.

Tělem mi projela vlna spokojeného tepla. Bylo to ještě lepší než v těch nejšílenějších představách. Spokojeně jsem se uculil.

Promnul jsem si oči, posadil se a prohlížel si ložnici. Až teď jsem si všiml, že podél celé jedné stěny je zrcadlo a vedle dveří otevřená skříňka.

Přelezl jsem ke kraji postele a s polohlasným špačkováním, jak mě bolí zadek, jsem vstal. Ale mohlo to být rozhodně horší.

Vyšel jsem z ložnice do obývacího pokoje. Byl velký moderně zařízený. Obrovská černá sedačka, křeslo ve stejné barvě, malý konferenční stolek. Ke stěně proti pohovce byla přidělaná obrovská televize a vedle ní dveře do kuchyně. Další dvoje dveře zasazené do stěny vedle, vedly na chodbu a ty další nejspíš do koupelny.

Já se ovšem opřel o futra do kuchyně a kochal se pohledem, který se mi naskytl.

Kůže se pnula po vypracovaném těle, které bylo navlečené jen v černých boxerkách. Ty jen zdůrazňovaly dokonalost pozadí, které jsem konečně mohl zhodnotit. Na stupnici od jedné do deseti má rozhodně patnáctku. Stál bokem opřený o kuchyňskou linku a nejspíš studoval těsto na lívance psané na krabici, kterou držel v ruce.

Zamlaskal bych, kdybych věděl, že mě neuslyší. Nebo bych nejradši šel, objal ho zezadu kolem pasu a políbil jej na krk. Ano, to by bylo dokonalé milenecké ráno. Já ovšem nevěděl na čem jsem.

Udělal jsem nejistě pár kroků do místnosti a popřál dobré ráno. Daniel sebou cukl, nejspíš byl do studování přípravy těsta opravdu zabrán.

Nakonec mi věnoval úsměv, udělal gesto rukama a sáhl po telefonu.

„Jak ses vyspal?“ stálo na displeji.

Došel jsem až k jídelnímu stolu a opřel se o něj. Až pak jsem promluvil: „Dobře, ale probudila mě zima.“ Nasadil jsem koketní výraz i tón hlasu. Zajímalo mě, jestli se chytí, nebo jestli poletím z baráku jako toulavá kočka.

Jasně jsem viděl, jak se mu zalesklo v očích. Jeho ohryzek se pohnul, jak polkl. A během těch pár kroků ke mně něco opět psal.

Pak se postavil přímo proti mně.

„Ty se divíš, když seš nahatej?“ stálo na displeji. Ušklíbl se na mě.

„Ale kdo za to taky můžě?!“ nadhodil jsem s nevinným výrazem a jednou rukou zamířil k okraji jeho černých boxerek. Ukazovák jsem zahákl za jejich okraj.

Ztěžka se nadechl a začal datlit něco dalšího. Já místo toho zatahal za lem jediného kusu oblečení, který měl na sobě a naznačil mu, aby přišel ještě blíž.

Neodporoval, ale stále něco psal. Nakonec jsem ho rukama objal kolem pasu a přitáhl jsem si ho tak těsně, že se naše klíny třely o sebe.

Mezitím dopsal a otočil ke mně mobil.

„Nepokoušej mě, nebo se zítra v práci nehneš,“ zvedl jsem k němu oči.

„A co když se nechci zítra v práci hýbat?“ zamrkal jsem.

Volnou rukou nahmatal můj zadek a silně zmáčkl.

„Danieli!“ vykřikl jsem a zaklonil hlavu.

Jeho ruka putovala vzhůru. Od mé kostrče, přes bederní páteř, lopatku, rameno, krk, až se mi prsty zamotal do vlasů. Při jeho doteku jsem se kroutil jako žížala.

Narovnal jsem hlavu a dělal jako by nic. „Já to nejdřív dočtu, jo?“ usmál jsem se na něj a koutkem oka ho stále sledoval.

Zase ta zatnutá čelist. Ten jeho přísný výraz mě absolutně dostával do kolen.

„Co kdyby sis skočil do sprchy, a já mezi tím udělám snídani?“ četl jsem další část jeho zprávy.

Zvedl jsem k němu pohled. Nadechl se ke slovu, že nemám hlad, ale místo toho se ke mně Daniel naklonil a políbil mě.

Zavřel jsem oči a polibek opětoval. Vybuchlo to ve mně jako rachejtle. Ruce stále obtočené kolem jeho pasu. Ty jeho už mě také omotaly. Pak se semnou odlepil od stolu a jal se mě sunout ke dveřím.

„Ale já nechci,“ zahučel jsem mezi polibkem, ale zbytečně to spotřebovávalo kyslík.

Odsunul mě až do obyváku. Pak polibek rozpojil a pohledem kývl na dveře do koupelny.

„A co kdybys šel semnou?“ naklonil jsem se k jeho uchu a svůdně zašeptal, rukama tlačící na jeho bedra.

Sice sebou škubl a na šíji se mu postavili všechny chloupky, ale to co následovalo, jsem absolutně nečekal. Chytil mě za ramena, prudce otočil a plácl přes zadek.

Když jsem se ublíženě otočil, rukou naznačil „Šup, šup!“ a pozoroval mě, dokud jsem se nedokodrcal do koupelny. Pak mě ještě zpražil přísným pohledem, nejspíš abych jakože věděl, že mě sleduje. Já na to prásknul dveřmi.

Opřel jsem se o ně a rukama se chytl za hlavu. Na rtech mi hrál přitroublý úsměv a v těle se mi proháněla taková bouře, že jsem pochyboval, že je to skutečné. Takové štěstí.

Nakonec jsem se odpíchl od dveří a hmatal po vypínači. Jen co jsem rozsvítil, praštil mě do očí černo bíle vykachlíčkovaný sprchový kout. Hned jsem do něj zalezl a pustil vodu. Sprcha mi opravdu bodne.

 

Zamotal jsem si kolem pasu čistou bílou osušku ležící na pračce a vylezl jsem z koupelny. Bytem už voněla snídaně.

Jen co jsem strčil hlavu do kuchyně, zahlédl jsem, jak se Daniel točí kolem sporáku. Vypadal, že ho to baví a je zabraný do myšlenek.

Došel jsem až k němu zcela bez povšimnutí a přitiskl se ještě mokrý na jeho záda.

„Krásně to voní,“ zašeptal jsem mu u ucha a nosem přejel po jeho krku. Koutky mu cukli, ale pokračoval v obracení zlatavých koleček.

Ještě chvíli jsem jej objímal kolem pasu a prsty bloudil po jeho vypracovaném bříšku, až se ke mně nakonec otočil čelem a hlavou naznačil ke stolu.

Podíval jsem se tím směrem. Už byl prostřený pro dva. Divil jsem se, že to stihl, v té sprše jsem přece nemohl být déle jak pár minut. Vypadalo to lákavě a já už párkrát postřehl zaškrundání žaludku. Ale i přesto jsem se k němu otočil zpátky, rukama zajel na jeho zadek a pevně tu sexy prdýlku zmáčknul. Pak jsem mu věnoval rychlou pusu a už jsem si to štrádoval ke stolu.

 

„Jsou vynikající,“ hučel jsem s plnou pusou a díval se přitom na Daniela, který jedl jako kultivovaný člověk a ne jako pětileté dítě. Což byl můj případ.

Seděl jsem jen v bělostném ručníku a tak nějak záměrně si nechal na hruď ukápnout sem tam pár čokoládových kapek. Nevinně jsem na něj zamrkal a mezi sousty řekl něco jako: „Jsem to ale prase.“

Když Daniel polkl, s vrznutím židle vstal. Nestačil jsem ani zamrkat a drapl mě za zápěstí, následně vytáhl do stoje a posadil na jídelní stůl. Obě ruce mi přišpendlil k desce mezi skleničky a talíře. Pak se sklonil k mému hrudníku a jal se čistit čokoládovou spoušť.

Přivřel jsem oči a zaklonil hlavu. Vlhká stopa, kterou za sebou nechával jeho horký jazyk, chladila a preciznost se kterou každou kapku slízl, byla až obdivuhodná. Pak jakoby nenápadně stočil zájem k jedné z mých bradavek a začal ji dráždit svými rty.

Já jsem omotal nohy kolem jeho boků s hlavou stále zakloněnou a očima slastně přivřenýma, potlačoval vzdechy. Rukama mě držel za boky a já mu tak byl oddán na milost a nemilost.

 

V tu chvíli mě napadla opravdu šílená věc. Otevřel jsem oči a začal na stole hledat onu čokoládovou polevu. To už však Daniel opustil ze spárů mou vzrušenou bradavku a zvědavě pozoroval, co mám v plánu.

Rošťácky jsem na něj mrkl a rozdělal víčko plastové lahvičky. Pak jsem si na dlaň vymáčkl trochu čokoládové hmoty a lahvičku odložil.

Těkal pohledem mezi mým ďábelským úsměvem a rukou s čokoládou.

Čistou rukou jsem zatlačil na jeho hrudník, aby pochopil, že chci vstát. Bez protestů ode mě poodstoupil.

„Sedej,“ ukázal jsem na místo, na kterém jsem byl před chvílí ještě já sám.

Vyhoupl se na stůl a poslušně čekal.

Narval jsem se mu mezi nohy. Chtěl jsem být co nejblíž. Namočil jsem ukazovák do čokolády, pak jím pohnul k jeho rtům, které jsem lehce okreslil.

„Neolizovat!“ napomenul jsem ho na oko přísně. Pak jsem znovu namočil prst a od rtů tvořil klikatou čokoládovou cestičku. Pokaždé, když přestala být viditelná, namočil jsem prst znovu. Cestička končila u lemu jeho boxerek.

Celou dobu držel, jen sebou párkrát škubl a bylo cítit, jak se mu vzrušením zrychlil dech.

Když jsem celé dílo dokončil, pořádně jsem si ho prohlédl. Daniel měl mírně červené tváře a zvědavý, vzrušením zastřený pohled. Po těle se mu klikatila sladká stopa.

Už nebylo třeba čekat. Naklonil jsem se, zašeptal dobrou chuť a olízl jeho rty. Pootevřel je a já tak mohl jazykem vniknout dovnitř. Bylo to tak sladké a chutnalo to po čokoládě.

Netrvalo to dlouho a nechtě jsem se odtrhl od neodolatelných úst a pokračoval ve svém tažení.

Slíbával jsem cestičku a dával si záležet na tom, aby jediná kapka čokolády nepřišla na zmar. Když jsem se dostal k jeho bradavce, kolem které jsem kroužil jazykem, neodolal jsem a opět pohlédl do jeho tváře.

Nedíval se na mě. Hlavu měl zakloněnou. Rukama byl opřený o stůl a oči měj nejspíš zavřené. To mě utvrzovalo v tom, že se mu to líbí. Navíc jsem na břiše cítil, že mu látka černých boxerek začíná být těsná.

Rukama jsem mu bloudil po zádech a pokračoval po stezce. Ta mě zavedla ke druhé bradavce, které jsem věnoval stejnou péči. Následně mě čekalo vlnobití jeho břicha, které jsem si vychutnával a každému ze svalových bochánků jsem věnoval zvláštní péči. Kousavý polibek.

Uslyšel jsem slastné vydechnutí, když jsem se zastavil kousek nad pupíkem a stisk citlivou kůži v zubech.

Těšilo mě to. S jeho každým dalším trhaným nádechem jsem byl spokojenější a vzrušenější. Navíc se blížil lem látky, která halila poklad na konci oné mapy, kterou jsem si tak pracně namaloval.

Zbýval poslední kousíček. Líbl jsem jeho podbřišek až sebou zacukal, pak jsem zahákl prst za látku a zvedl pohled k jeho tváři.

Díval se na mě. Nejspíš měl co dělat, aby vůbec nabíral vzduch do plic. Pomalu jsem stahoval látku níž a níž. Pohled zabořený do žhnoucí ocele. Sklonil jsem se a slízl poslední zbytky čokolády.

Daniel zavzdychal a jedna jeho ruka vystřelila k mé hlavě. Zabořil mi prsty do vlasů a něžně se jimi probíral.

Chtěl jsem osvobodit jeho vzrušení zpod látky, když se ozval zvonek. Trhl jsem sebou a střelil po něm tázavým, možná trochu vyděšeným pohledem.

Jako kdyby ho to úplně probralo. Vrátil se mu „střízlivý“ pohled. Narovnal se a pokrčil rameny. Než seskočil ze stolu, vytáhl mě do stoje a věnoval mi utečující polibek. Pak si srovnal lem boxerek a vyšel z kuchyně.

„Počkej, to chceš jít otevřít takhle?“ zavolal jsem a běžel za ním. Sám jen s ručníkem od čokolády kolem pasu.

Když jsem nahlédl do chodby, zamával na mě kalhotami, které si hodlal navléct.

„Jasně,“ plácl jsem se do čela a zasmál se. Včerejší spoušť co jsme tu nechali. Prohlížel jsem si podlahu, po které byly poházeny naše svršky. Daniel je jen nohou odsouval ke straně a tvořil si tak pěšinku.

Zvonek se ozval znovu. Ještě se na mě otočil a naznačil, ať zalezu za roh. Poslechl jsem, přesto jsem špicloval uši.

Otočení klíčem, cvaknutí zámku a vrznutí dveří.

„Dobrý den,“ ozvalo se. Neodolal jsem a opatrně vykoukl zpoza dveří.

Na chodbě stála stařičká paní s bělostnými vlasy, která se přes velké brýle usmívala na Daniela.

„Chlapče, chtěla jsem se zeptat, zda je vše v pořádku. V noci byly slyšet rány a křik. Bála jsem se, jestli se něco nestalo. Víte přece, jak se tady minule kradlo a tak,“ povídala babička roztřeseným hlasem.

Ještě než jsem odcouval s potlačovaným smíchem, postřehl jsem Danielův rozpačitý výraz. Usmíval se a rukama se snažil naznačit, že je všechno v pořádku.

„Já vím, chlapče, že nemluvíte. Ale jsem ráda, že je vše v pořádku. Dnes nikdy nevíte, co se děje za dveřmi jiných. Já to vidím v televizi. To je samá loupež a vražda,“ povídala si babička svoje.

To už jsem smích přestával zvládat na neslyšné úrovni. Naštěstí se babička rychle rozloučila a dveře bytu se zavřeli.

Daniel si mnul čelo, když dorazil zpět do kuchyně.

„Asi jsem byl hlučnej, co?“ seděl jsem na stole. Koketně hozenou nohu přes nohu a oblizoval jsem polevu z víčka plastové lahvičky.

Daniel se opřel o futra a sledoval tu podívanou.

„Ale hlavně, že jsi v pořádku, chlapče,“ vydechl jsem úlevně a prstem rozetřel čokoládu po svých rtech.

To už se Daniel odlepil od dveří. Z linky sebral mobil a začal vyťukávat.

Pak se opřel vedle mě. Podal mi mobil a naschvál prstem setřel čokoládu z mých rtů.

Zacvakal jsem zuby. On prst rychle stáhl a čekal, až si přečtu, co mi chtěl říct.

„Měl by ses té paní jít omluvit. Určitě jsi jí vzbudil, jak jsi sténal a žadonil,“ koutky mi vylétly do širokého úsměvu jen ze vzpomínky.

Pokračoval jsem. „Ale teď bychom se měli vrátit tam, kde jsme přestali.“

V podbřišku mi zacukalo.

„Víš, ale teď už musíme být potichu,“ na oko smutně jsem se na něj podíval.

Zasmál se a znovu něco napsal do telefonu.

„Chci, abys byl hlasitý za nás oba.“