Marcus ve svém dočasném vězení přechází jako lev v kleci. Pět kroků tam, pět zpátky. Zavřený v jednom z pokojíků Aureova nevěstince může jen bezmocně čekat, jak se ho pán rozhodne potrestat. Ve sklepení plném mučících nástrojů už byl. Ví dobře, že se nabízí bezpočet způsobů, jimiž ho mohou zlomit. Mají na to moře času a zákon stojí na jejich straně. Otrok se nesmí postavit proti svobodnému člověku. Nikdy! A vždy, za všech okolností, musí poslechnout svého pána. Marcus porušil obě nejdůležitější pravidla nesvobodných. Málem ukousl penis Galovi, kterýho ho chtěl znásilnit. Tím zostudil Aureův podnik. Už podruhé. Něco takového nemůže zůstat bez následků. Lízátko ho s hrůzou v očích varoval, že se mu tlusťoch strašlivě pomstí. Marcus o tom nepochybuje.

Ach, bohové, já se tolik bojím! Ale copak jsem to mohl udělat jinak! Měl jsem snad dovolit, aby se mě dotýkal někdo jiný než Flávus?! Fláve… kde jsi, lásko moje? Tolik mi chybíš!

Dveře Marcova dočasného vězení se prudce otevřou. Dovnitř se nahrnou dva chlapi. Ruce mají jako lopaty, výšku Titánů a tlusté býčí šíje nesou vyholené hlavy. Přístavní dělníci. Nebo možná gladiátoři? Když Marcus ještě v Pompejích docházel za Flávem na cvičiště, podobných typů tam vídal spoustu. Silní, neurvalí chlapi schopní všeho. Ale kde se takoví rabijáti vzali v Domě milostí, v nejluxusnějším nevěstinci v Massilii?

Je s nimi Aureus. Jak jinak! Tváří se jako bůh pomsty, když je postrkuje dovnitř se slovy: „Dělejte si s ním, co chcete. Věřím, že ho dostatečně zaučíte do jeho povinností. Jenom ho nenatrhněte, ani jinak nezraňte. Musí mi ještě splatit spoustu peněz!“

V Marcovi by se krve nedořezal. O čem to ten šílenec mluví?! Copak mě ti dva Minotauři skutečně hodlají znásilnit?! Vyplašenýma očima těká ze svého tlustého pána na oba hromotluky. Ti si samou nedočkavostí mnou nebezpečně velké pracky a v rozkrocích se jim zvětšují boule.

„Příjemnou zábavu, chlapci,“ pronese Aureus sladce. Na odchodu věnuje svému neposlušnému otrokovi ošklivý úsměv. Protentokrát tlustý pán domu vůbec nevypadá směšně. Jde z něj strach.

 

Peklo má údajně mnoho podob. Gladiátorovo naivní štěně právě zažívá jednu z nich. Dvě obludy se k němu přibližují jako vlci lovící laň.

„Nepokoušejte se mě dotknout!“ vypískne vyděšený Marcus. „Za znásilnění římského občana vás čeká přísný trest! Rozumíte?! Nechte mě být, povídám!“

„Nás čeká leda tak slast z tvý těsný prdýlky, kluku,“ oznámí mu s širokým úsměvem chlapisko s rozpláclým nosem rváče.

Připomínají mi obrovské bojové psi. Bestie s širokými plecemi a slintajícími tlamami plnými vražedně ostrých zubů. Naposledy jsem je viděl v pompejské aréně, kde na kusy trhali otroky odsouzené k smrti. Odporná, strašlivá podívaná! Teď nejspíš dopadnu stejně!

„Co čumíš?! Klekni si na čtyři, nastav zadek a votevři hubu! Hned!“ poručí druhý hromotluk. Ten má nos v pořádku, ale zato mu chybí valná většina zubů. Nejspíš mu je vymlátili v opileckých bitkách. Nebo v aréně?

Takže mám co dělat s pouličními rváči, nebo s gladiátory. Nebezpečnými a nevypočitatelnými. Marcova pracně získaná odvaha se kvapem vytrácí. S těmi že mám bojovat?! Fláve, pomoc! „Jste blázni když si myslíte, že vám něco dovolím!“ křičí Marcus, ale hlas mu přitom potupně přeskakuje strachem. Pokud jsem se kdy cítil bezmocný, jako zajíc před hladovou liškou, pak je to právě nyní!

„My se tě na žádný dovolení ptát nebudem, chlapečku,“ ujistí ho s úšklebkem bezzubý.

Beznoska a Bezzubec. Smál bych se, kdybych nebyl mrtvý hrůzou.

„Prostě uděláš, co ti řeknem! A bez keců!“ pokračuje ten s nápadně řídkým chrupem.

„Jo!“ přisadí si Beznoska. „Ten vychcanej hajzlík Aureus nás vždycky najímal jenom na ty nejhorší práce a teď, bohové vědi proč, nám najednou nabídne tebe! Zadarmo! Hodláme si to pořádně užít, to mi věř.“

„Tak už, kurva, roztáhni ty nohy a koukej držet, nebo ti tam místo ptáka narvu pěst!“

„Jo a pořádně tě s ní vyšuká!“ chechtá se Beznoska.

To přece nemůžou myslet vážně?! Marcus se tiskne k zamčeným dveřím.

Doufá snad, že se na poslední chvíli otevřou? Že se nad ním někdo smiluje? Že ho tohle strašlivé divadlo mělo jenom vystrašit? Jistě, že tomu věří. Ještě pořád je to naivní štěně.

Hromotluci páchnou starým potem a levným vínem. Strhali ze sebe špinavé tuniky. Ztopořená přirození jim výhrůžně trčí vpřed. Pokoj zaplní puch nemytých těl tvrdě pracujících mužů.

Flávus se sice taky nekoupal denně, ale přesto mi voněl. Proč? Nejspíš proto, že jsem ho miloval. To ovšem neplatí o těchto smrdutých kozlech! Chce se mi z nich zvracet! Vzpomínka na gladiátora probudí v Marcovi novou odvahu. Se zoufalstvím těch, kteří už nemají co ztratit, se vrhne proti Bezzubému.

Chlap neuhne ani o krok. Bez nejmenší námahy popadne Marca v pase a mrští jím břichem na postel. Velkými prackami mu sevře kotníky a rázným škubnutím ho posune na lůžku. Pompejan cítí, že sjíždí po slamníku dolů, až zůstane viset přes okraj postele se zadkem vyšpuleným do vzduchu. Postel se prohne, když mu Beznoska přisedne paže.

Bezzubý přiklekne chlapci mezi nohy a už se dere do jeho sevřených útrob. Uslintaný, krví nalitý žalud se tvrdě vtírá mezi strachem zatnuté půlky. „No tak, povol se!“ vrčí násilník nespokojeně.

„Hlavně bacha, ať ho nenatrhneš,“ ozve se starostlivě Beznoska. „Aureus by děsně vyváděl.“

„Můžu za to, že je tak děsně úzkej?! Dostat se do něj je horší, než do tý mrňavý zrzky včera za hospodou.“

„Jo, ta byla dobrá. A jak u toho kňučela! Taky budeš kňourat, hošánku?“

Marcus ze sebe nedokáže vypravit ani slovo. Je ztuhlý hrůzou. Rozpálený obličej tiskne do slamníku, aby se vyhnul Beznoskovu penisu, který se mu vytrvale snaží vecpat do úst.

„Tak už se povol, pitomče,“ vzteká se ten vzadu, „nebo tě vážně natrhnu!“

V tu chvíli se otevřou dveře. Do místnosti se jako přerostlá kachna vkolébá zadýchaný Aureus. „Zadržte, hoši. Jen žádné násilí. Hlavně mi nepoškoďte zboží!“

Hromotluci na něj zírají s otevřenými ústy.

On nás celou dobu odněkud pozoruje, uvědomí si znechuceně Marcus. Nejspíš má ve zdi vyvrtanou díru. Třeba nás nesleduje sám. A možná za tu podívanou dokonce vybírá peníze! Ale co, kašlu na to! Jen když to teď ukončí. Přišel přece ty dva vyhnat a mě osvobodit, ne?! Chlapec vyjekne překvapením, když mu cosi mastného steče mezi půlky.

„Trocha voňavého oleje dokáže zázraky,“ vysvětluje s nervózním úsměvem Aureus. „Teď už vám to půjde jedna radost. A bez krve.“

Bezzubý ani nepočká, až se tlusťoch odvalí z pokoje. Surově popadne Marca v bocích a přirazí. Velký penis zajede do promazeného otvoru až po kořen. Pompejan se šokem prohne v zádech. Vykřikne bolestí. Toho okamžitě využije Beznoska a zacpe mu ústa svým obřím přirozením. „A vopovaž se kousnout! Jednou to zkusíš a vyrazim ti všechny zuby! Ať se Aureus třeba posere.“

Marcus třeští oči do chomáče černých chlupů. Do nosu mu stoupá puch moči a starého semene. Varlata, která mu narážejí do brady, páchnou ještě hůř – po plesnivém sýru. Marně se pokouší ovládnout nutkání zvracet. Obsah žaludku z něj prudce vyletí. Znečistí tím svému nedobrovolnému milenci chlupaté břicho.

Beznoskovi to, zdá se, ani trochu nevadí. „Copak? Nechutnám ti?“ řehtá se pobaveně.

Na chvíli Marcova ústa osvobodí. Jen na tak dlouho, aby chlapec mohl popadnout dech. Hned vzápětí je zvratky pokrytý penis zpátky a dožaduje se svého. Tentokrát se dere až hluboko do krku.

„Aspoň to líp klouže dovnitř,“ pochvaluje si špinavec.

Druhý surovec se mezitím činí vzadu. Marcus má pocit, jako kdyby do něj pronikala rozžhavená železná tyč, která ho nejspíš každým okamžikem roztrhne ve dví. Flávův penis byl velký, ale tento ho svými rozměry ještě předčí. Muž přiráží tak prudce, jako kdyby se nedral do nitra lidského těla, ale do díry v plotě. Ani v nejmenším mu nezáleží na tom, jaké utrpení své oběti působí. Zajímá ho jen vlastní uspokojení, na nic víc nemyslí.

Marcus by křičel. Řval by hrůzou i trýzní, jen kdyby neměl zacpaná ústa. V životě nezažil větší bolest. Ještě nikdy nebyl vystaven horšímu ponížení. Pro ty dva není nic. Nic víc než zadek a pusa, do nichž mohou zasouvat svá nemytá přirození. Pro ně není člověkem.

Když už je utrpení příliš velké, stane se zvláštní věc. Marcus náhle cítí, jako by unikal ze svého zmučeného těla. Duše v pudu sebezáchovy opustila svou křehkou schránku a shlíží na vše shora. Nezúčastněně a bez emocí přihlíží dvěma zpoceným, ve tvářích rudým hromotlukům, kteří brutálně znásilňují štíhlého, drobného chlapce… a pak se vrátí zpátky. Prudce a nečekaně. Jako kdyby ji kdosi vtáhl na neviditelném laně. Znovu ji obklopí a zahltí bažina bolesti a hrůzy.

To je poprvé, kdy Marcus v okamžiku naprosté bezmoci opustil své mučené tělo. Brzy se tuto techniku úniku naučí používat vědomě. Bude se mu to hodit. Ještě mnohokrát.

Když Bezzubý konečně zaryčí a vystříkne do něj své semeno, zalije chlapce navzdory zhnusení úleva. Ne na dlouho.

„To je dost!“ mumlá nespokojeně Beznoska. „Trvalo ti to celou věčnost. Taky si chci zapíchat! Doufám, že si ho moc neroztáhnul. Proč já vlastně musim bejt pokaždý druhej?“ Osvobodí Marcova ústa a prudkým trhnutím ho obrátí na záda zadkem k sobě. Pokrčí mu nohy a už se dere dovnitř.

„Počkej, takhle ne. Taky si chci ještě užít!“ zadrží ho kumpán.

„Co? Jednou ti to nestačilo?!“

„Nestačilo!“ odsekne a už táhne Marca za vlasy k okraji postele. Nedá pokoj, dokud chlapec nemá zakloněnou hlavu dolů z lůžka. „Teď mu ho tam budu moct narvat celýho. Pěkně ho spolkne,“ raduje se.

Nahne se nad svou nešťastnou oběť a zarazí mu ušpiněný penis hluboko do krku. Dopad to má okamžitý. Mladý Pompejan se znovu pozvrací. Jen tak tak se stihne obrátit na bok, aby se neudusil.

Beznoska se mu dál cpe mezi nohy. „Co děláš?! Takhle si s nim nezašukám! Dej už s těma blbostma pokoj. Jako by nestačilo, že má teď kvůli tobě v prdeli díru jako vrata! Vůbec nic si neužiju!“

Marcus se klepe jako v zimnici. Lapá po dechu. Z očí mu samovolně prýští slzy.

„Dělej, kluku! Lehni si zpátky!“ zuří Bezzubý a za vlasy ho tahá do původní polohy. Zvratky znečištěným žaludem mu přitom rejdí přes obličej.

„Řek' jsem ti, aby ses na to už vysral! Narvi si ho třeba do díry ve zdi, ale nech mě v klidu zašukat!“

„A proč jako? Já za to nemůžu, že se jednou vystříkáš a už se ti nepostaví! Včera s tou holkou si zvadnul už po pár šťouchách!“

„Za takový keci ti rozbiju hubu!“

„Naser si!“

Pustí se do sebe jako vzteklí psi. Rvou se přímo nad schouleným Marcem. Rozdávají si rány pěstmi. Ne všechny najdou správný cíl.

Jestli mám umřít, tak ať je to hned! Já už tohle nevydržím!

Dveře se rozletí podruhé. Tentokrát v nich stojí Nuba s pořádnou sukovicí v ruce.

„Okamžitě přestaňte!“ piští mu za zády rozčílený Aureus. Je tak rozrušený, že se mu pozlacená paruka svezla přes mžourající, prasečí očka.

Chlapi ho nevnímají. Dál se rvou jako pominutí. Na Marca prší kopance i pěsti. Vždycky jen krátce vykřikne a ještě víc se schoulí.

Aureus se obrátí na černého strážce. „Vytáhni ty dva idioty ven a zlámej jim tam všechny kosti! Jejich práce u mě právě definitivně skončila!“

Nuba nevzrušeně přikýne. Bez váhání přetáhne Bezzubého, který je nejblíž, sukovicí po temeni. Lupne to a chlap zvadne. Beznosý to schytá do monstrózně velkých varlat. S bolestným skučením se svalí na podlahu. Nuba ho vytáhne z pokoje jako prvního. Pro jeho bezvládného druha se vrátí vzápětí.

Aureus už jim nevěnuje pozornost. Stojí nad nehybným Marcem a tváří se truchlivě. „Hlupáci zpropadení, takhle ho zničit! Vždyť byl tak hezký!“

Lízátko k němu zezadu přistoupí. Položí mu ruku na masité rameno a zoufale se pokouší ovládnout zděšení a vztek, které proudí jeho obojetným tělem. „Já se o něj postarám,“ slíbí tiše.

Aureovy prsty, bohatě ozdobené šperky, překryjí bílou, elegantní dlaň jeho mazlíčka. „Budu ti vděčný. Ale nejdřív přiveď toho předraženého doktora. Ještě tady někde bude. Minades ho tím svým skučením o ukousnutém ptáku otravoval celou věčnost. Při bozích, dneska je mi zřejmě souzeno dočista zchudnout!“

Marcus neotevře oči. Jen mu z pod pevně sevřených víček vyklouznou první, horké slzy.

Fláve, kde se touláš?! Měl jsi tady být! Proč jsi mě neochránil?!