Obraz Tallantridy – Kapitola 34

Modrovláska

 

Znak vyrytý je do kamene.

Osudový? Tesám vedle něj další.

Slza dodává mu posvátnost,

krev vytéká z rány. 

Ulehám do trávy,

nastavím tvář dešti.

 

Kap, kap.

Kapky...

Padají a studí...

 

Ostré hrany. 

Dýka v srdci. 

Krev.

Stéká mi po obličeji.

Vsakuje se do země...

Skořápka se rozpadá.

Objímá mrtvou duši...

 

Kap, kap. 

 

 

|| Kontext, stručně, pro připomenutí (přeci jen už je to nějaká doba): 

Hlavní postavy této kapitoly:

Dominique Allard-Blanchard (dříve Lefèvre) | Ardaernell Tallanta („Dom“, „Nique“)

| narozen: 12. května 2002 | aktuálně 15 let

Béatrice Dupond („Béa“)

| narozena: 1. srpna 2002 | aktuálně 15 let

Geneviève Lamar („Ginette“)

| narozena: 30. července 2002 | aktuálně 15 let

| nejlepší kamarádka Béy

Laurent Julien Courtemanche („Lenz“)

| narozen: 3. listopadu 2001 | aktuálně 15 let

| od 3. května 2017 do 17. září 2017 Dominiquův kluk

Killian Gagnier

| narozen 6. září 2001 | aktuálně 15/16 let

 

Vztahy mezi spolužáky ve třídě na lycée: 

| Celkem ve třídě: 24 studentů

| Předseda třídy: Denis Pelletier

| Jeho kámoši: Louis Guèvremont a Antoine Renaud.

| Vernierova parta: Nathanaël Vernier, François Voclain, Xavier Noir, Théodore Nicollier                    

| Irène a její (nejlepší) kamarádky: Irène Formigé, Adèle Michaut, Victoire Marchand, Mélissa Turpin

| Parta chodící lovit pokémony („Dominiquova parta“)

Valor: Dominique Allard-Blanchard, Laurent Julien Courtemanche, Killian Gagnier, Béatrice Dupond, Geneviève Lamar

Mystic: Thérèse Février, Violette Rigal, Jean-Camille Savatier, Guillaume Villeneuve

 

| Odkazy: Zasedací pořádek (hlavní třída) | Spolužáci z collège 

 

Časový rámec: léto 2017 (prázdniny před nástupem na lycée; Dominique a Laurent spolu chodí, Dominique a Nicolas se stále ještě neznají, budoucí spolužáci se teprve seznamují). 

 

         | Francie, Paříž, úterý 1. srpna 2017

         Léto. Prázdniny v plném proudu. Podle fotek na instagramu se všichni její přátelé skvěle bavili. Až na ni! Béatrice se nudila. Ležena na břichu na posteli, před sebou měla položený notebook a nezaujatě scrollovala na nejrůznějších stránkách. Možná by si po stopadesáté mohla přečíst svoji oblíbenou fanfikci na Lokiho s Tonym, anebo ne… Opravdu byla rozmrzelá. Bylo 1. srpna 2017. Slavila své patnácté narozeniny… Teda vlastně neslavila. Dnešní den byl na nic. Všechno bylo na nic.

         Béa měla pět sourozenců. Nejstaršímu z nich bylo 28 a byl to otcův první syn z jeho prvního manželství. Podle Béy byl cool, pracoval jako kadeřník a vždycky jí udělal ty nejlepší vlasy. Jenže teď byl se svým přítelem na Jamajce. Jo, na Jamajce! Klidně si odletěl někam do háje a vykašlal se na její doposud nejdůležitější narozeniny.

         No nic. Pak tu byl její druhý bratr Charles, její jediný vlastní sourozenec. Ten dokončil střední a aktuálně pracoval v Anglii, odkud to nevypadalo, že by se hodlal vrátit v brzké době. Proč by taky měl, že jo? Je pravda, že Béa si s ním nikdy moc nerozuměla. Možná za to mohl i ten fakt, že Charles zůstal u matky, kdežto o její výchovu se staral otec.

         Jejich rodiče se rozvedli před třemi lety. Byla to matka, kdo odešel, a Béa za to na ni byla jaksepatří naštvaná. Giselle se znovu vdala a se svým současným manželem měla dceru Marine. Tuhle holčičku ovšem Béa rozhodně odmítala přijmout jako svoji sestru.

         A pak tu byli Thomas a Célestin Évrardovi, synové otcovy současné přítelkyně Camille. Thomasovi bylo 17, po prázdninách nastupoval do posledního ročníku lycée, které měla i Béa začít v září navštěvovat. Célestin byl stejně starý jako ona, patnáctiny dovršil v únoru, v září nastupoval na vojenské lyceum. A ne, ani jeden z nich tu nebyl přítomný. Jejich otci totiž vyšlo volno a svoje syny vzal na 14 dní do Alp.

         To, že původně měli všichni v tomto termínu odjet na chatu v Normandii (kam je pozvala Giselle), kde se měli i oslavit Béiny narozeniny, nakonec nikoho moc nezajímalo. Camille musela neodkladně pracovně do Německa. A když si měla Béa vybrat, jestli pojede za matkou a její novou rodinou sama, nebo zůstane doma, rozhodla se zůstat v Paříži.

         Otec jí slíbil oslavu, měl na dnešní úterý i volno… Jenže jakožto chirurga ho dopoledne odvolali k těžkému případu a doposud se nevrátil. Byly už skoro dvě hodiny. Béa se otočila na záda a zamračila se na strop. Pořád na něm měla nalepené svítící hvězdy. Zapřemýšlela, jestli už na takovou výzdobu není moc stará, ale rozhodla se, že ne. Ušklíbla se. Vážně chtěla smýšlet optimisticky. Jenže jak čas ubíhal, tím si připadala rozhořčeněji. I ti kamarádi měli lepší věci na práci než jí alespoň popřát.

         Ani ta blbá Ginette si pořád nevzpomněla. Jasně, byla u moře ve Španělsku, určitě měla moc starostí s opalováním! Jenže jsou přece nejlepší kamarádky, ne? Ona na její narozeniny nikdy nezapomněla. 

         Béa si povzdechla. Mít narozeniny uprostřed léta je prostě na nic! Nikdy nevyjde žádná oslava, protože jsou všichni pryč! Opět se otočila k počítači, podívala se na facebook. Pár lidí už jí napsalo přání na zeď. Aspoň to ji potěšilo. Pustila se do odepisování.

         Všimla si, že někdo podal žádost o přidání do skupiny, kterou vytvořila pro jejich budoucí třídu už několik týdnů zpátky. Zatím se tam přidali jen lidi z její nižší střední. Zamyšleně se podívala na nové jméno: Dominique Nique Hagebutte, na profilovce větévka se třemi šípky. Hodně vypovídající. Z těchto indicií nemohla odhadnout ani pohlaví dotyčné osoby. Nicméně přidání do skupiny odsouhlasila, a protože byla zvědavá, rovnou dotyčné/mu poslala i žádost o přátelství a první zprávu.

         Béa Bebe Belladonna:

         Ahoj, ahoj, ahoj! Tvůj oblíbený film?

         Béu potěšilo, že dotyčný si ji přidal prakticky ihned a vzápětí jí i odepsal.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Ahoj! Lví král. A tvůj?

         Díky za přidání. Překvapilo mě, že už někdo tuto skupinu vytvořil. Pošlu ji dalším lidem, co znám a budou tam chodit taky, aby se přidali.

         Béa Bebe Belladonna:

         Jasný! Čím víc lidí se přidá, tím líp.

         Simbaaa! Já mám ráda Krásku a zvíře, když jsem u Disneyovek.

         Béa chvatně odepsala, zatímco začala prohlížet profil budoucího spolužáka (nebo spolužačky?). Dominique byl asi kluk? Soudě podle koncovek, které užíval v psaném projevu. Na druhou stranu byl ve vztahu s jakýmsi Laurentem Julienem Courtemanchem, to bylo trochu matoucí… A fotky, které měl k dispozici, Bée zrovna moc nenapovídaly. Dominique totiž sdílel hlavně různá meme, fotky scenérií a… on tu měl fotky z Japan Expo 2017?! V cosplayi! Béu to okamžitě nadchlo.

         Dominique jako Allen Walker dokázal nahodit tak laskavý a přesto smutný výraz. A ten Kanda Yu, podle označení onen Laurent Julien, se kterým měl další společné fotky, byl prostě k sežrání…

         Dominique zatím neodpověděl, ale Béa už mu psala další zprávu.

         Béa Bebe Belladonna:

         Cosplayuju Lenalee!!! Odteď jsme nejlepší kamarádi, je ti to jasný! Potřebujeme společné fotky… I s tím Laurentem! Jste skvělí!

         Dominique Nique Hagebutte:

         Máš ráda anime?

         Béu strohost odpovědi nijak nezarazila, ani nepohoršila.

         Béa Bebe Belladonna:

         ANO! Byla jsem taky na Japan Expo. Měli jsme se tam potkat. Počkej, pošlu ti svoje fotky…

         S tím mu naházela patřičné odkazy. Vypadalo, že druhá strana utichla. Béa se snažila udržet, aby Dominiquovi nenaposílala svoje oblíbené fanarty. Nechtěla ho vyděsit. I když to už se možná stalo vzhledem k té odmlce?

         Dominique Nique Hagebutte:

         Sluší ti to.

         Díky za pochvalu. S Laurentem nastupujeme na stejnou školu, takže se seznámíte. Společné fotky můžeme zvážit, jestli bude vhodná příležitost.

         Jinak, všiml jsem si, že máš dnes narozeniny. Přeji všechno nejlepší.

         Béa se široce zakřenila.

         Béa Bebe Belladonna:

         Už se těším!

         Děkuju za přání. Bohužel jsou všichni v háji, takže je nemám ani s kým oslavit… Nejsi náhodou v Paříži a nenudíš se?

         Dominique Nique Hagebutte:

         V Paříži náhodou jsem. Nevím ale, jestli jsem zrovna já dobrá společnost na oslavu.

         Béa Bebe Belladonna:

         Nekoušu!

         Dominique Nique Hagebutte:

         …

         Tak jsem to nemyslel!

         Béa Bebe Belladonna:

         Tak co? Máš čas? Pojďme něco podniknout. Šla bych na zmrzku. Kde bydlíš?

         Dominique Nique Hagebutte:

         Nedaleko parku André-Citroën…

         Béa Bebe Belladonna:

         Paráda! Co se sejít tam u fontány tak zhruba za hodinu?

         Delší odmlka.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Jestli chceš…

         Béa Bebe Belladonna:

         Jasně, že chci. Mám modrý vlasy, určitě mě poznáš!

 

         Béa se rozhodla. Přeci nebude trčet doma, že jo. Zaklapla počítač, napsala otci vzkaz, že šla ven (beztak by se vsadila, že se vrátí dřív jak on, pche!), a vydala se na místo setkání. Netušila, co čekat, ale alespoň se nebude nudit!

         Když dorazila na místo určení, zvědavě se rozhlédla. Vlastně vůbec netušila, koho hledat, protože tak nějak nepočítala s tím, že by si „ten Dominique“ vzal bílou paruku.

         Všimla si ale obyčejně vyhlížejícího kluka, který ji zamyšleně pozoroval zpovzdálí. Tmavovlasý, zelenooký, docela vysoký. Že by? Uculila se a vydala se za ním.

         „Ahoj! Jsi Dominique?“ ptala se a obdařila ho širokým úsměvem.

         Kluk přikývl. Na Béu působil trochu plaše.

         „Béa,“ představila se a podala mu ruku.

         „Těší mě,“ odvětil jí a rukou potřásl. „Chceš jít na tu zmrzlinu?“ ptal se, jeho tón zněl váhavě, obezřetně.

         „Ano,“ vyhrkla. „Víš kam?“

         Dominique se usmál. „Jasně. Zvu tě, když máš narozeniny.“

         Béa se zasmála, v očích jí jiskřilo. „To nemusíš, víš… Ale bránit se nebudu.“

 

         Béa zjistila, že s Dominiquem má spoustu společných zájmů. Shodli se na oblíbených filmech, anime, knihách… Oba hráli Pokemon Go, dokonce ve stejném týmu. A také oba měli svoje kamarády aktuálně někde mimo město. A protože Béa rozhodně nechtěla tvrdnout doma, začala Dominiqua tahat ven skoro každý den.

         Dominique přidal do facebookové skupiny Laurenta a Killiana. Společně s Béou se stal moderátorem a vytvářeli témata ve skupině. Usoudili, že by se jejich třída mohla setkat ještě před začátkem školního roku, a tak vytvořili anketu s daty na srpnový piknik.

         V půlce srpna projevila zájem o přidání Irène Formigé. Béatrice její žádost schválila a hned s ní započala rozhovor... Vzápětí zjistila, že jediná věc, kterou mají s Irène společnou, je, že obě bydlí ve stejné ulici. Irène se evidentně hodlala angažovat. Ne, že by přišla s nějakým nápadem, ale rozhodně věděla, že Béa by měla skupinu vést jinak (lépe!) a posílala jí spoustu tipů. Béa už druhý den věděla, že tu holku nesnáší… a to ji ještě ani neviděla.

         Irène si do skupiny přidala své tři kamarádky (a jejich budoucí spolužačky), které okamžitě začaly přizvukovat všem jejím návrhům a sborově olajkovaly všechny Irèniny komentáře. Béa nad tím mohla jen užasnout.

 

         Irène Formigé:

         Pojďme se sejít, ráda bych tě poznala osobně. Navrhuji, že bychom mohly zajít do kavárny. Seznámím tě s ostatními holkami.

         Béa se zatvářila kysele, jen co tu zprávu viděla.

         Béa Bebe Belladonna:

         Kdy?

         Irène Formigé:

         Máme sraz dnes v půl čtvrté. Mohla bych tě vyzvednout u tebe.

         Béa se podívala na hodiny. Byly skoro tři. Opravdu se ozvala brzy, jen co je pravda. Váhala. Opět byla sama doma. Žádný lepší program neměla. Třeba Irėne bude naživo sympatičtější?

         Béa Bebe Belladonna:

         Dobře. Napiš, až tu budeš.  

         Irène Formigé:

         Ok!

 

         Béa se zhluboka nadechla. Vypnula počítač a rychle se převlékla. Předpokládala, že její budoucí spolužačka tu bude každou chvíli.

         Bylo půl čtvrté a Irène stále nikde. Béa si už začínala myslet, že si to ta holka rozmyslela. 15:39, konečně jí mobil oznámil příchozí zprávu. Irène, čeká dole.

         Fajn. Béa popadla svoje věci, zamkla a seběhla schody. Vyšla do ulice, rozhlédla se… Mířila k ní vysoká slečna. Měla blonďaté (odhadem barvené) vlasy vyčesané do drdolu, výrazné stříbrné náušnice s vloženým kamenem azurové barvy, které perfektně ladily s šaty a dokonce i lodičkami stejné barvy. Béa zamrzla na místě. Nevěděla, jestli má obdivovat, že ta holka dokáže na těch jehlách vůbec jít (Béa si byla jistá, že sama by se zabila), nebo jestli se má podivovat nad jejími řasami a perfektním make-upem.

         Irène jí obdařila tím nejfalešnějším úsměvem, který Béa kdy viděla.

         „Ahoj,“ pozdravila ji blondýnka afektovaně, došla k ní a objala ji, aby si mohly vyměnit tradiční polibky na tvář. Bée ale neušlo, jak kriticky si druhá dívka přeměřila její tílko, kraťasy, tenisky a modré vlasy.

         „Myslela jsem, že sraz v kavárně je v půl čtvrté,“ vydechla Béa. „Kam jdeme?“

         Irène jen mávla rukou. „Jistě,“ odvětila. „Však je to kousek,“ odvětila.

         Irènin „kousek“ znamenal ještě patnáctiminutovou cestu autobusem, než konečně dorazily ke kavárně. Všechny tři ostatní dívky – Adèle Michaut, Mélissa Turpin i Victoire Marchand – už tam byly. A všechny tři měly náušnice s azurovým kamenem. Béy se začal zmocňovat čím dál tím větší pocit nepatřičnosti. Děvčata vstala a čekalo je afektované vítání plné objímání a polibků na tváře. Konečně se usadily. Béa v duchu nadávala na Ginette, že je pořád kdesi v čudu, a nemůže jí pomoct vyrovnávat hladinu „normálnosti“ v této společnosti. A také se začínala děsit. Snad tohle nebudou jediné další spolužačky, které s Ginette budou mít?!

         Její společnice se dobře bavily. Pomlouvali lidi, které Béa neznala. Řešili herce a zpěváky, u některýchž si Béa matně vybavila, o koho jde. Bavili se o dietách a hubnutí, což by jistě působilo věrohodněji, kdyby u toho všechny nejedly dortík… Béa to po nějaké době vzdala a začala na mobilu projíždět pinterest.

         Dívky ovšem postřehly, že moderátorka jejich třídní skupiny je nějaká zamlklá.

         „Jací jsou ti kluci z tvojí collège?“ zeptala se jí Mélissa. „Co budou chodit s náma?“ upřesnila, kdyby snad nebylo zřejmé, které myslí. 

         Béa na ni upřela trochu zmatený pohled. Jasně, tři jejich spolužáky znala už z nižší střední, do stejné třídy ale chodila jen s jedním z nich, s Antoinem Renaudem.

         „Připadají mi v pohodě,“ odpověděla. „Antoine je hodně sportovní typ, hraje závodně tenis,“ obeznámila je, nakrčila čelo, jak se snažila vzpomenout, co zajímavého by jim o nich mohla říct.

         „Denis se prý hodně zajímá o politiku a tyhle věci, ale popravdě ho vážně moc neznám… Louis prý je skvělý v matematice, chodil do šachového kroužku, vyhrál i nějaké turnaje,“ lovila nějaké informace. Vypadalo to ale, že její sdělení holky vůbec nenadchlo.

         „Spíš jsem chtěla vědět, jestli jsou hezcí,“ vysvětlila Mélissa. „A jestli s někým chodí a tak…“

         Béa se zarazila. „Aha…,“ ošila se. Trochu ztratila nit. Tohle nevěděla! A navíc měla pocit, že do toho těm holkám nic není. „Proč to chcete vědět?“

         „Tak… je důležité vědět, jestli jsou nezadaní,“ Mélissa se zatvářila nevinně. Adèle se zahihňala. Victoire vážně přikývla a Irène Bée věnovala upřený pohled.

         Béa nadzvedla obočí. „Tak to se jich budete muset zeptat samy,“ zkonstatovala a založila si ruce na hrudi. Tohle téma se jí vůbec nelíbilo.

         „To je hloupé,“ odvětila jí Mélissa dotčeně.

         „Měla bys to vědět, když jsou z tvojí školy,“ vyčinila jí Victorie.

         „Už jsi někdy s někým chodila?“ ptala se jí Adèle.

         „Do toho vám nic není,“ odsekla Béatrice. Do tváří se jí vehnala červeň.

         „Určitě ne,“ dedukovala Irène uštěpačně. „Ale to nevadí… Můžu ti poradit, jak se správně oblíknout a jak zapůsobit!“

         Béa na ni vytřeštila oči. Irènin afektovaný blahosklonný úsměv ji nutil uvěřit, že to ta blondýna myslí vážně.

         Béa si odfrkla. Pohodila hlavou, až se jí její modrá hříva zavlnila. „Tak abyste věděly, dámy,“ protáhla, „mám kluka,“ prohlásila. „A vaše hloupé rady nepotřebuji!“ s tím se postavila. „A teď mě omluvte, slíbila jsem, že se vrátím domů brzy,“ rozloučila se s nimi. A co nejrychleji vypadla k pultu, aby zaplatila svoji útratu a zmizela pryč.

         Do háje! Do háje! Do háje!

         Béa si uvědomovala, že situace je kritická. Ano, Irène a ty slepice jí vážně lezly na nervy. Ale říct jim, že má kluka?! To byla blbost! Vždyť žádného nemá… A až na to přijdou, bude pro ně lhářka a budou se jí posmívat mnohem víc.

         Béa byla naštvaná na ně i sama na sebe. Jak se tohle stalo?!

 

         Nepsala Ginette, aby se s ní poradila, protože věděla, že její kamarádka by se určitě podřekla při první příležitosti. Rozhodla se zahájit akci – najít si kluka. A jako vhodná oběť se jí jevil její spolužák Antoine. Však těm čtyřem by určitě padla čelist, kdyby chodila přímo s klukem ze třídy! Ha.

         Ještě ten večer mu napsala. Ve škole se docela bavili, tak to nepůsobilo ani nijak divně. Zjistila, že Antoine se právě předevčírem vrátil do Paříže. Navrhla mu kino. Spider-Man se jevil jako dobrá volba. Třeba hned další večer. Mohlo by to být rande…

         Ale nebylo. Jak zjistila Béa hned v další zprávě, celá akce měla jeden podstatný háček.

         Toine Renaud:

         Jo. To bych klidně zašel. Zítra večer se mi to hodí. Půjde Ginette taky? Nebo ještě někdo další? Rád bych s sebou vzal Sophie, to je moje holka, jestli nevadí… Ona na tom taky ještě nebyla.

         Sophie! Béa nejprve tupě hleděla na to jméno ve zprávě. Pak zavyla a rukama si zajela do vlasů. A je to víte kde, že jo.

         Béa Bebe Belladonna:

         Ginette je ve Španělsku.

         Enter.

         Dobře asi by neměla být tak strohá, že jo? Toinova vina to není.

         Béa Bebe Belladonna:

         Ale zeptám se ještě dalších lidí. Kdybych nikoho nesehnala, klidně jděte jen se Sophie, přece vám nebudu dělat křena. : )))

 

         A pak jí padl zrak na jiné jméno v chatu. Béa nad tím nepřemýšlela a rozklikla si chatovací okno.

         Béa Bebe Belladonna:

         Dominiqu, Niqu, Niqu!

         Potřebuju zachránit!

         Odpověď přišla vzápětí.

         Dominique Nique Hagebutte:

         ?!

         Béatrice, Béo, Bebe! Co se děje?!

         Béa Bebe Belladonna:

         Katastrofa! Katastrofa jménem Irène se děje! Apokalypsa! Jsi jediný, kdo mi může pomoci.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Heh?! Tak to nevím, nevím, jestli sis vybrala toho správného člověka. Na záchranu světa jsou lepší borci než já.

         Béa Bebe Belladonna:

         Řeknu ti, o co jde! Můžem se ještě teď sejít? Přijedu za tebou.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Dneska to asi nepůjde. Jsem na návštěvě v Sartrouvillu.

         Béa Bebe Belladonna:

         Rozumím. Tak já ti to napíšu!

         Irène a její kamarádky jsou nesnesitelné blbky!

         Byla jsem s nimi v kavárně.

         Bylo to hrozné. Traumatizující. Stísňující. Děsivé!

         Všechny nosí stejné náušnice! A ladí si oblečení do azurové! Chápeš?! Azurové. To je děs!

         Nesnáším je!

         Dominique Nique Hagebutte:

         :D:D:D

         Promiň, ale asi nechápu, jak ti s tím můžu pomoct?

         Chci říct, jestli je chceš pomoct zabít a zakopat, tak ok, jsem ti k ruce.

         Ale jinak?

         Azurové náušnice nevedu, takže ty ti nepůjčím…

         Béa Bebe Belladonna:

         :D Ale fuj! Ještě to tak, náušnice.

         To zabití ovšem zní dobře. To by moje problémy vyřešilo… Máš zbraně?

         Dominique Nique Hagebutte:

         Bohužel ne. Museli bychom si nějaké „vypůjčit“… nebo koupit na eBay.

         Tak co ti provedly? Co se děje?

         Béa Bebe Belladonna:

         … Tak jo. Prostě měly fakt stupidní témata, blbý řeči, hloupý komentáře… Nebudu ti to vypisovat, fakt to nestojí ani za zaznamenání. Jenže pak vyrukovaly se vztahy a prý, že mi pomůžou, že mi poradí, jak se oblékat a líčit, abych byla stejná pipka jako ony, protože nutně potřebuju kluka, že jo… No, a mě nenapadlo nic lepšího, než jim odseknout, že já už kluka mám!

         Dominique Nique Hagebutte:

         … Aha?

         Béa Bebe Belladonna:

         No… a to je blbý, že jo. Protože já žádnýho kluka nemám, viď. A nevím, kde ho mám tak rychle sehnat… A nemůžu jim říct, že jsem si to vymyslela! Protože to prostě nejde!

         Dominique Nique Hagebutte:

         Chápu. Rád bych ti pomohl. Ale víš, já nejsem zrovna odborník na balení kluků…

         Béa Bebe Belladonna:

         Vážně ne? Škoda.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Ale určitě na to existuje nějaké řešení…

         Béa Bebe Belladonna:

         No… Jedno mě napadlo.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Tak vidíš…

         Béa Bebe Belladonna:

         Ono to řešení tak trochu zahrnuje tebe…

         Víš, říkala jsem si, jestli bys nebyl ochotný předstírat, že seš můj kluk?

         Dominique Nique Hagebutte:

         ?!

         Béa Bebe Belladonna:

         Jenom chvilku. Pak bychom se prostě mohli „rozejít“…

         Dominique Nique Hagebutte:

         Já jsem zadaný! Chodím s Laurentem!

         Béa Bebe Belladonna:

         Ale tak kdybychom se sešli. Já bych mu to vysvětlila. Je to fakt kritická situace! Mohli bychom spolu jako chodit všichni tři. Říkali bychom tomu polyamorický experiment! Triáda. To je teď moderní.

         Dominique Nique Hagebutte:

         … Béo… WTF?!!

         Béa Bebe Belladonna:

         Bude to sranda! No tak, popřemýšlej o tom! Prosím.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Nevím teda… Hele, jsem teď u Laurenta. Proberu to s ním.

         Béa Bebe Belladonna:

         A nemůžu přijet za vámi? Určitě si o tom líp pokecáme osobně.

         Dominique Nique Hagebutte:

         Vydrž. Já se ozvu za chvíli.

 

***

 

         „Co se děje?“ zeptal se Laurent. Neušlo mu, jak divně se Dominique tváří na svůj notebook. Zelenooký kluk vypadal pořádně vyvedený z míry.

         „Pojď sem,“ vyzval ho Dominique místo vysvětlení. „Potřebuji, aby sis něco přečetl.“

         Laurent se zatvářil podezíravě. Vstal a přešel k Domovi, usadil se vedle něj a nechal si ukázat facebookovou konverzaci, kterou jeho kluk vedl.

         Dominique pozoroval jeho tvář. Sám se pořád cítil pěkně vykolejený. Laurentovi oproti tomu začalo cukat v koutku. Dominique překvapeně sledoval, jak se blonďák rozesmál.

         „Ta holka je vážně praštěná,“ zkonstatoval Laurent. „Polyamorický experiment! Prý, že je to moderní…,“ smál se.

         Dominique se ušklíbl. „Řeknu jí, že je to blbost!“

         „Hele, mě ta Irène taky nepřijde moc sympatická,“ svěřil se Laurent. „Požádala mě o přátelství, odklikl jsem to a od té doby mi píše zprávy a vyptává se, jak moc vážný můj vztah s tou Dominique je… Asi jí brzy sdělím, že seš kluk…“

         „Tos to ještě neudělal?“ nadzvedl obočí. „Zatracené obojetné jméno.“

         „Já se spíš divím, že jí to nedošlo. I kdyby se nekoukala na fotky, máš na skupině dost příspěvků…“

         „To je asi fuk,“ mávl nad tím Dom rukou. Vlastně mohl být rád, že jeho ta holka ignoruje.

         „Hele, pokud jde o mě, tak souhlasím!“ vyjádřil se Laurent k původnímu tématu. „Klidně spolu můžeme chodit všichni tři.“

         Dominique se na něj zadíval nedůvěřivě. „Určitě?“

         „Jasný,“ odkývl to s úculem. „Přeci nenecháš svoji kamarádku ve štychu.“

         „Hm…,“

         „Ale sem ať nejezdí,“ dodal Laurent. „Ne dnes. Než by dojela, bylo by dost pozdě… Bude lepší, když se sejdeme někdy zítra. Aspoň ji poznám.“

         „Dobře,“ Dominique cítil, že si celou situaci ještě bude potřebovat sám zanalyzovat někdy v klidu. Pro teď ale rozhodnutí padlo.

 

         Dominique Nique Hagebutte:

         Laurent říká, že když jde o Irène, tak je ochotný to podstoupit. : )

         Za námi už nejezdi, je pozdě. Mohli bychom se všichni sejít zítra?

         Béa Bebe Belladonna:

         Skvělé! Jste úžasní! Anti-Irène koalice založena! Muhaha!

         Dobře. Rozumím. Tak se sejdem zítra. Odpoledne?

         Hele, mluvila jsem s Toinem, náš spolužák, jestli by nešel do kina, na Spider-Mana. Nechcete jít taky? Mohli bychom se sejít předtím, pokecat a pak vyrazit na film…

         „To by docela šlo,“ komentoval to Laurent, který Dominiquovi hleděl přes rameno. „Mohli bychom dát vědět i Killianovi. Už by měl být v Paříži, ne?“

         „To nevím, docela dlouho jsem si s ním nepsal,“ odvětil Dominique, zatímco odepisoval na souhlas s Béiným návrhem.

         „Tak se mu ozvi,“ vyzval ho Laurent.

         „Rozkaz,“ uchechtl se Dom. Otevřel skype. Blikalo mu tu pár neotevřených zpráv. Ty nechal být a našel si jejich kamaráda. Překvapivě byl on-line. 

         D. Hagebutte:

         Zdar. Co děláš zítra? Máme pro tebe nabídku, kterou nemůžeš odmítnout.

         Kill Ian without the dwarves!:

         Zdar. Kdo vy? Ty a Lenz? Tak sem s ní.

 

***

 

         V pátek 18. srpna 2017 se poprvé potkali Béatrice a Laurent. S Dominiquem se sešli v parku ve tři odpoledne. Rozuměli si. S Killianem se setkali až před kinem. Ještě o něco později dorazili Antoine se Sophie. Bavili se.

         Do jejich historicky prvního třídního pikniku stanového na neděli 27. srpna 2018 se do jejich skupiny přidali ještě čtyři spolužáci z další collège – Jean-Camille, Guillaume, Thérèse a Violette. K Béině neskonalé úlevě se s nimi dalo bavit a dokonce i oni hráli Pokémony. To vypadalo slibně…

         A ten pohled Irène a jejích kamarádek, když na pikniku zjistila, že Béatrice chodí rovnou se dvěma kluky! Jo, stálo jí to za to…

 

         Všechno vypadalo tak skvěle! První den ve škole také působil dobře. Zbytek spolužáků vypadal fajn. Skvělá tři léta na lycée před nimi.

         Jo, optimismus, nejpříjemnější forma naivity!

         Ale upřímně, kdo měl čekat, že se to pokazí tak brzy? 

 

         | Francie, Paříž, pátek 22. září 2017

 

         Byl večer. Béatrice ležena na břichu na posteli, před sebou měla položený notebook a nezaujatě scrollovala na nejrůznějších stránkách. Možná by si po stopadesáté mohla přečíst svoji oblíbenou fanfikci na Lokiho s Tonym, anebo ne… Opravdu byla rozmrzelá. Štvalo ji to. Celá ta situace. Pořád netušila, co se děje.

         Ani Dominique, ani Nicolas už do konce týdne do školy nepřišli. A nejpodivnější na té věci bylo, že od středy už nepřišel ani Laurent. Michaël do školy chodil, ale působil jako skála, naprosto nesdílně a s tváří vytesanou do mramoru.

         Bylo to na hlavu! Proč všichni mlčí?! Proč ti dva nic neřeknou ani Killianovi?! Vždyť je jejich nejlepší kámoš. A proč mají ostatní pocit, že ona je ta, kdo má něco vědět, a furt se ptají jí? Hromadný chat už ani neotevírala, raději. Tušila, že se tam stejně řeší hlavně nějaké konspirace.

         Blikla jí zpráva na skypu.

         Kill Ian without the dwarves!:

         Taky myslíš na samé blbosti?

         Mon nom, c'est Belladonna:

         Neříkej, že mě máš za tak krátkou chvíli natolik přečtenou?

         Béa se ušklíbla. Věci by se měly nějak pohnout! Otočila se na záda a mračila se na strop. Bylo přítmí, takže její hvězdy už slabě svítily. Zapřemýšlela, jestli by je už vážně neměla odstranit… Ale Dominique říkal, že jsou dobré. Pípnutí. Příchozí zpráva.

         Nejspíš Killian, že? Nadzvedla se a udiveně zamrkala. Dominique?!

         No, konečně!

         Prudce se posadila a zobrazila si ji.

 

         D. Hagebutte:

         Béatrice, Béo, Bebe!

         Promiň, že jsem neodpovídal… Musel jsem si nějaké věci porovnat v hlavě. Otázka: Máš čas v neděli dopoledne?

         Mon nom, c'est Belladonna:

         Dominiqu, Niqu, Niqu!

         Chci vědět, co se děje! Ano, mám v neděli dopoledne čas.

         Béa odepisovala velmi chvatně. Že by se věci konečně daly opět do pohybu?