„Celý můj,“ zavrním a skloním se k němu, abych vdechl tu krásnou vůni, a nosem okusil hebkost jeho tváří a posléze i rtů.

V očích mu bleskne. „Ano, celý.“

Zmocním se jeho úst. Hladově kloužeme jazyky dovnitř a zase ven. Přejede rukama přes mé paže, skrze rukávy trička a zaryje mi nehty do ramen.

Miluju jeho chuť.

Odtáhnu se. „Společná sprcha?“

Musím se pousmát jeho zastřenému pohledu, který mi věnuje, než zmateně přikývne. Stoupnu si a za ruku ho vytáhnu k sobě, abych ho rovnou zbavil trička i přebytečných kalhot s boxerkami. O krok ustoupím, protože si ho chci prohlédnout.

Slunce pomalu zapadá za obzor a v pokoji se skloubí poslední zlatavé paprsky. Červánky na pozadí jeho hlavy dodávají celé jeho nahé bytosti to správné andělské kouzlo. Přejíždím pohledem po alabastrové pokožce. Ani centimetr nevynechám, a když se konečně podívám do jeho očí, všimnu si, že mu obličej dokonalé splývá s pozadím.

Nervózně se ošije. „Hodláš tu takhle stát a zírat na mě ještě dlouho?“

„Zvládl bych to klidně do rána,“ kývnu a zasměji se.

Vytřeští na mě modré kukadla v upřímném údivu. „Niko, ty? A jen se dívat? Tomu snad sám nevěříš.“

„Máš pravdu, asi bych tak dlouho nevydržel… nejspíš bych se tě musel dotknout.“

Přistoupí ke mně. Sjede rukama podél mých boků a chytí lem trička. Pochopím a zvednu ruce, aby mi ho mohl přetáhnout přes hlavu. Odhodí ho pryč. Letmo mě líbne na rty. Vsune dlaně na mé hýždě, které neopomene důkladně sevřít, a pomalu se přesouvá do kleku, zatímco mi stahuje přebytečnou prodyšnou látku v podobě kalhot a trenýrek. Zvedne ke mně zrak a chytí mě za boky.

„Radane… ta sprcha,“ zkusím namítnout.

„Pšš.“ Vezme mě hluboko do úst. Bez varování. Prostě si vcucne celou mojí délku, až se předkloním, protože mnou projede příjemná křeč. Obě dlaně položím na temeno jeho hlavy. Nečekal jsem, tak intenzivní vzrušení. Hluboké zasténání, které mi unikne ze rtů, jen prozrazuje mé potěšení. Se sebezapřením se opět narovnám a horečně ho vytáhnu zpátky nahoru. Zeširoka se rozkročím a přitisknu si ho ke své hrudi.

„Jak chutnám?“ zajímám se a rovnou se přilepím k jeho rtům. „Slaně,“ zkonstatuji a za ruku ho dovedu do koupelny.

Odtáhnu sprchovou stěnu a vkročím do mramorem obloženého velkého čtvercového prostoru. Otočím se čelem k němu. Vypadá, jako kdyby ho praštili kladivem do hlavy.

„Co je?“

Zatřese hlavou. „Nic, jen… první společná sprcha, že?“

Nahmatám vodní baterii a pustím na nás proud vody. „Jsi nějaký přecitlivělý,“ rýpnu si.

„Zřejmě,“ kývne.

Jen se usměji a přitáhnu si ho do náruče. Děsně mě rajcuje reliéf jeho zvlněných silných svalů a pokožka s jemnými téměř neviditelnými chloupky. Nevím, jestli se ho někdy dokážu nabažit. Vtisknu do polibku všechnu svou měsíce potlačovanou touhu. Můj život se navždy změní, vím to. Vzduch kolem nás se naplnil něčím, co mi vyráží dech. Vzrušením. A strachem. Mým strachem, který se najednou zjevil. Co bude, až se vrátíme? Zvládnu jít s pravdou ven? Tady se mi to zdá snadné, ale bude i tam?

Přeruším naše dravé líbání. „Chci být s tebou.“

„Já vím.“

„Budu silnější.“

„Už jsi.“

„Chci jít s pravdou ven. Říct… zveřejnit, kdo skutečně jsem.“

Pousměje se. „Proč mi to připadá, jako hrozba?“

„Není to hrozba. Jen mám pocit, že se najednou stočil vítr jiným směrem. Víš, že se všechno změní?“

Je to směsné. Není z čeho mít obavy, když bude po mém boku.

„Ano. Už si nebudeme muset hrát na kočku a myš,“ odpoví, „Ale jestli máš strach, není proč, jsme dva. Ve dvou jde všechno líp,“ usměje se.

 Má pravdu, není důvod se obávat. Už jsem se rozhodl a za tím si stojím.

„Nesouhlasím,“ zavrtím pobaveně hlavou, „všechno ne.“

„Ne?“

„Třeba dva lidi… se na jednom záchodě prostě nevyserou,“ řeknu naprosto vážně a rovnou mu svou nenechavou dlaň přitisknu na rozkrok.

Cítím, jak se pod mým dotekem ještě o kousek prodlouží, jak se zvedá a když přejedu po celé délce, vnímám, jak mu trnou varlata v očekávání.

Couvne a vyprostí se z mojí dlaně. „Do prdele, Niko… ty občas vypustíš z pusy vážně perlu,“ rozesměje se.

Pokrčím rameny a přidám se k němu. Uznávám, že jsem svojí hláškou totálně zazdil kouzlo vážného okamžiku. Jenomže, já teď nemám na složité věci náladu. Můj mozek se na chvíli přihlásil o slovo, ale opravdu jen na moment, neboť krev mám z větší části stejně nastěhovanou v jiných částech těla, které se právě chvějí v očekávání toho, co konečně přijde.

Otočím se zády k němu a stoupnu si pod proud téměř vařící vody, která stéká ze sprchy jako vodopád. Zezadu ke mně přistoupí a obejme mě. Přejede přes mé bříško až k penisu. Mám chuť mu silně zmáčknout zápěstí. Také se chci smát, právě mnou zmítá dost rozporuplná směsice pocitů. Jeho jasně prvoplánové mazlení a majetnické doteky, mě rozrušují stejně, jako vzrušují. Mezi půlkami vnímám jeho vlastní trčící touhu. Neudělám však nic. Jen dál stojím s hlavou nakloněnou na stranu. Koutkem oka pozoruji, jak mě pomalu obchází, jeho dlaň mi přejede přes zadek, přitiskne se ke mně zepředu. Kousíček poodstoupím a zadívám se na něj. Na jeho krásné blond vlasy, modré oči, svalnatou hruď, nahý pekáč buchet, krásně vyztužený penis, bosý nohy.

Vím, že nevypadám špatně, ale s ním se nemůžu srovnávat. Je holt jiný typ. V rozkroku mi zaškube. Mírně se usměje.

Má to fakt snadný. Hrozně snadný. Vždycky měl.

„Tak co Niko? Jak se máš?“ zasměje se. Ustoupí stranou a ohne se na zem pro sprchový gel.

Jeho ukázková prdelka se přede mnou vyšpulí, nezahalené hladké půlky mi dovolí nahlédnout i mezi ně. Polknu. Vím, že moc dobře ví, co dělá, a taky proč to dělá.

Mám rád svádění. Vlastně ne… miluju to.

„Nadrženě, hodně nadrženě,“ odvětím chraptivě.

Narovná se a zase přejde kolem mě. Za chvíli z toho budu šilhat. Stále strnule stojím a upírám zrak na stín jeho siluety. Mravenčení v klíně narůstá. Můžu začít odpočítávat sekundy k tomu, kdy se na něj vrhnu jako divá zvěř.

Zaslechnu známý zvuk otevírání, chvíle klidu. Rána, když gel dopadne někam na druhou stranu sprchové koutu, mě kupodivu vůbec nevyděsí. Vnímám svoje vzrušení a vnímám jeho za svými zády. Cítím vzrušené vibrace, které se ke mně linou, ať už skrze samotný vzduch, nebo náš dvojitý zrychlený dech, který přehlušuje dokonce i zurčení vody.

Otočím se čelem k němu.  Zaletí lehce pobaveným pohledem k mému klínu. Nebo byl spíš spokojeným? A hlavně… jemu se hýbe pusa.

„… tak jsem došel až na letiště,“ dopoví.

Překvapeně otevřu ústa, protože kdyby po mě chtěl, abych zopakoval, co zjevně během své svůdné promenády kolem mě vyprávěl, nevěděl bych.

Já ho fakt neslyšel mluvit! Od chvíle, kdy se ohnul pro gel, jsem prostě nebyl schopen vnímat nic víc, než vlastní vzrušení.

„V pohodě, já vím, že vůbec netušíš, co jsem říkal,“ kývne a ledabyle překoná tu kratičkou vzdálenost ke mně, aby mi položil své horké a vlhké dlaně s voňavou dávkou mýdla doprostřed prsou.

„To jsem rád,“ procedím skrze sevřené zuby.

Provokativně se mi otře o rozkrok a přidá spokojené uchechtnutí. Jednou dlaní mi začne roztírat gel po hrudníku, zatímco druhou vezme mezi prsty moje ucho, za které zatahá.

„Nadržený Niko,“ zašeptá a skloní se, aby mi oblízl bradu.

Dívám se na něj bez mrknutí oka, rty sevřený v jednu tenkou linku a napnutý jako struna. Kapky vody dopadají na mou hlavu. Stékají mi přes ramena na záda. Něco málo teče i na něj, ale zjevně ho to vůbec netankuje. Mě koneckonců taky ne. Znovu se pohne s úmyslem odstoupit, ale to mu nehodlám dovolit. Beze slova ho chytím za zápěstí, které má stále těsně před mým obličejem. Prudce ho otočím a stáhnu mu obě ruce za záda. Díky tomu, že mám tlapu jako medvěd, zvládnu obě jeho zápěstí držet jednou rukou. Druhou mu zatlačím mezi lopatky a narazím ho na prosklenou stěnu sprchového koutu.

„Mírni se trochu…“ ohradí se tiše, ale postřehnu pobavení v jeho hlase.

„Ne, můžeš si za to sám.“

„Nenecháme to až na pokoj?“ pokusí se obrátit. Přirazím ho zpátky a vklíním mu nohu mezi stehna. Automaticky se široce rozkročí.

„Tam nás čeká druhé kolo,“ zavrčím. Ve skutečnosti mám trochu jiné úmysly.

Stojíme na dokonalém místě. Stropní světlo se rozlévá po hladkých a pevných oblinách jeho zadku.

„Ojedeš mě, po takové době, na stojáka ve sprše?“ zeptá se zvědavě.

Nad tím jsem samozřejmě uvažoval také. Můj malý kamarád sebou zuřivě kmitá, takže by nejspíš nebyl proti.

„Ne.“ Chytnu mu obě ruce a zapřu jeho dlaně o párou zamlžené sklo. Sjedu přes jeho páteř, až k bokům, za které ho chytím a vysunu proti sobě. Na sekundu se zahledím na jeho dokonale prohnuté tělo.

Ve skutečnosti mám v plánu něco jiného. Mnohem víc… intimního, řekl bych.  Určitě ano, většinou se očištujě sám. Ale proč to nevyzkoušet ve dvou?

„Zůstaň takhle,“ přikážu a natáhnu se za sebe pro hlavici sprchy. Vypnu vodu, odšroubuji koncovku a opět pustím malý proud vody.

Přes rameno mě vyjeveně pozoruje. „Ty mě hodláš…“

„Ano, jak jinak, máš tu snad něco lepšího? Vozíš sebou irigátor?“

„Ne, ale zvládl bych to i sám…“ řekne jen a rychle otočí hlavu zpět před sebe.

Rozpaky miluju. Konkrétně ty jeho. U ostatních lidí mě to nikdy tak nevzrušovalo.

„Neboj, neublížím ti,“ usměji se a přikleknu za něj. „Víc na mě vyšpul tu svojí výstavní prdelku, šup,“ plesknu ho přes zadek.

Něco nesouhlasně zamumlá, ale prohne se ještě o kousíček. Mám jeho otvůrek před sebou, jako na dlani. Ozkouším teplotu vody na tváři. Vnitřek těla je přeci jen něco jiného, než vnějšek. Pokud je to příjemné na obličeji, rozhodně bude i uvnitř.

Nastavím hadičku proti jeho konečníku. „Uvolni se.“

Není třeba strkat konec hadice až dovnitř, voda si najde cestu sama. Nevěřil bych tomu, ale tahle očistná procedura mě zjevně taky vzrušuje. Vykloním se a z boku pozoruji výraz v jeho tváři a bojuji sám se sebou. Klidně bych se na takové kraviny vykašlal a rovnou si ho připravil jazykem. Prvních patnáct centimetrů bývá vždycky čisto. Jenže jsem zatoužil být mu dnes blíž, než kdykoliv předtím.

 „Už dobrý,“ šeptne.

Oddálím hadici. „Tak to pusť.“

Vrhne na mě přes rameno vražedný pohled. „Prosím?“

„Nechceš doufám čekat dvacet minut?!“ vyjevím se, „jen propláchnutí stačí!“

„A ty jako budeš stále klečet za mnou?!“

„Co když bude potřeba ještě jeden zásah?“ usměji se nevinně.

„O co ti jde?“ otočí se prudce ke mně a jeho napůl stojící penis mi zamává na pozdrav a asi třikrát mě špičkou pleskne přes nos a rty.

Odolám touze vystrčit jazyk a pozdrav mu opětovat. Místo toho k němu zvednu zrak. „Proč by mi mělo o něco jít?“

„Chceš se pobavit?“

„Ne.“

„Tak, co zase zkoušíš?“

„Víš, že mě tenhle „zábavný“ zážitek docela rajcuje? Takže pobavit se vážně nehodlám.“

Hluboce se nadechne, ale jsem rychlejší. „Miluju tě Radane, to je celý. Nechci mít žádné tajemství. Chceš být nahoře?“ postavím se, abych mu mohl zpříma pohlédnout do překvapených očí. „Prosím, můžeš mi udělat to samé. Není důvod se stydět. Nechci se stydět! Chci znát i tvé nejintimnější tajemství!“ chytnu jeho pravačku a vrazím mu sprchovou hadici do ruky. „Je to sobecký? Chci až moc? Vadí ti to? Pokud jo, musíš mi to říct. Jestli, ale budeš pořád takhle šokovaně koukat a držet pusu, tak budu pokračovat stále dál. Dostávat se ti hlouběji a hlouběji pod kůži… to chci. Dovolíš mi to?“

Pár sekund na sebe hledíme. Mě pomalu dochází, že jsem se vlastně poprvé vyznal. Řekl jsem mu čistou pravdu. Bylo to mnohem jednodušší, než se zdálo předtím. Nikdy jsem nikomu neřekl, že ho miluji. V podstatě jsem k tomu doposud neměl důvod. Je prvním mužem, ke kterému cítím tenhle hluboký cit. A že je to vážně dost hluboký ve všech směrech, vím už dávno.

„Dovolím,“ odpoví asi po minutě a opět se ke mně otočí zády. Odhodí hadici a dlaněmi se opře o stěnu sprchového koutku.

Pozoruji stékající pramínky vody mezi jeho stehny. „Dokonale průzračná. Seš čistý naprosto všude Radane, jako miminko.“

Prudce se otočí a já se smíchem uskočím. Radan je však hbitý, než se naději, přitáhne mě za ramena k sobě a jazykem mi začne zkoumat mandle.

Nakonec Radan skutečně zopakoval stejný úkon, jako já. Vzhledem k tomu, že to bylo mé poprvé, měl jsem z toho všelijaké pocity. Mít v sobě najednou takové množství vody, jejíž bublání jsem cítil až někde v břiše, bylo vcelku nepříjemné. Nicméně ujistil mě, že se to s pravidelností zlepšuje, a dokonce se správnými pomůckami, je to i vzrušující, což pro mě nejspíš bylo i tak, neboť má erekce nepolevila, ani když jsem povolil svěrače a v duchu skákal radostí do stropu, protože mé útroby byly naštěstí taky čisté. Samozřejmě jsem si byl vědom toho, že šlo jen o lehké vypláchnutí ne o klasický klystýr, který by zabral mnoho času a ten jsme prostě už neměli. I tak bylo zdržování až dost.

 

„Doufám, že ti nevadí trochu té brutality,“ vydechnu, zatímco se třesoucíma rukama snažím otevřít tubu lubrikačního gelu, jehož přítomnost v Radanově kufru hodlám komentovat, až budu schopný myslet na víc, než jen na jednu věc.

„V pořádku,“ zadrmolí do polštáře.

Po řádné očistě snad všech našich otvorů jsem ho v podstatě dotáhl až sem. Hodil břichem na postel a rovnou zasedl na jeho stehna. Chtěl jsem ho líbat a další podobný věci, který k sexu patří. Většinou. Prostě předehra. Jenže na tu přijde řada později.

Divím se ještě teď, jak dlouho jsem se dovedl držet. Momentálně se nacházím asi tak na milimetrové hraně mezi totálním zatměním a vědomím, že je ještě třeba lehké přípravy.

„Heuréka!“ téměř vykřiknu, když se mi konečně podaří otevřít to přitroublé víčko. Vytlačím si notnou dávku banánově vonící průzračné středně husté tekutiny do dlaně. Skloním se k jeho krku a lehce se zakousnu do voňavé a stále vlhké pokožky. Gel odhodím pryč a nohou jíž hledám oporu, omylem shodím lampičku z nočního stolku. Nekomentujeme to. Není vhodný čas řešit prkotiny.

Radan ke mně ochotně prohýbá pánev a mě naštěstí netrvá moc dlouho najít cestu. Vetřu se dovnitř hned dvěma prsty. Propne se a já zahladím kapky bolesti, jestli vůbec nějaké byly, svými utěšujícími polibky na jeho zátylku. Přidám třetí prsty, kroutím jimi v něm, zasouvám je a zase vysouvám. Narážím na citlivé místo uvnitř něj a s každým jeho zasténáním ztrácím poslední ždibíky rozumu, které mi zbývají. Zprudka vydechuji a pulsujícím penisem se tisknu k jeho kostrči. Volnou rukou vyhledám tu jeho a propletu si s ním prsty. Měsíční paprsky jsou naším jediným svědkem. Stříbřitá záře proniká tmou a dovoluje mi, alespoň částečně, vidět to boží dílo, které se právě chvěje stejnou touhou jako já.

Otočí hlavu do strany. „Můžeš,“ vydechne.

Jedno slovo. Jedno jediné slovo a celý můj operační systém právě zkratoval.

Vecpu se mezi jeho nohy, penisem přesně mezi obě vyšpulený půlky. Pořád s prsty pravé ruky spletenými s jeho. Levačkou navedu své mužství k jeho vlhkému otvoru a rovnou se narvu dovnitř a vší silou přirazím.

Radan hlasitě zasténá a já se k němu přidám v momentě, kdy špička žaludu dosedne až téměř na samé dno. Je kolem mě pevně sevřený a já v tom pevném stisku na sekundu ustrnu. Vyjedu skoro až ven a znovu tvrdě přirazím. Radan vyjekne a celý se propne. Nejspíš konečně pochopil, že dnes nebudu něžný.

Chytím ho volnou rukou za vlasy a tahem mu zakloním hlavu. Na druhé, která svírá i tu jeho, obstojně udržuji rovnováhu.

Vím jen to, že už nevnímám. Mé zorné pole se právě zúžilo jen na to jedno. V hlavě mi tepe a hučí zároveň. Začnu přirážet a buším do něj čím dál silněji, za očima rudo. Ochotně drží a hlasitě sténá. Občas sebou škubne, když se trefím tam, kde to má nejraději. Nemůžu se soustředit a tak jen doufám, že se mu to alespoň trochu líbí. Soudě dle reakcí jeho těla ano. Celý se kolem mě svírá. Dráždí mě tak čím dál víc.

Právě jsem opravdu jako nějaký zvíře v říji.  Chci dál, hloub a hlavně silněji. Neexistuje nic jiného než můj tepající penis uvnitř něj a jeho kouzelné vzdechy a vůně kolem mě. Naše těla o sebe pleskají a já jejich rytmu úplně podléhám. Je mi jedno, že ho tahám za vlasy, že mu div nelámu prsty, jak je drtím ve své ruce, o kterou se zároveň opírám. Nezajímá mě, že se skoro nemůže nadechnout. Nic z toho mě teď netíží. Důležitý je, že to co slyším a vnímám, je jeho a moje čistá rozkoš. Rajtuju v něm, poháněn jen primitivní potřebou, okořeněnou o notnou dávku touhy po něm samotném.

Pustím jeho vlasy. Zmáčknu mu bok a zaryji do něj prsty, zatímco dál zběsile pumpuji. Čelo postele hlasitě mlátí do stěny. Kotníkem pravé nohy rytmicky buším do nočního stolku. Naraženou kostrč přehlušují lepší pocity. Radan volnou rukou svírá peřinu v dlani s hlavou položenou na tváři a spíš než sténá, už jen sípe. Stahuje se kolem mě, čím dal častěji. Párkrát ho vytáhnu a znovu zarazím téměř až na konec. S každým tvrdým nárazem jeho vnitřku mnou projede slabá křeč. Předzvěst toho, že už brzo budu.

Konečně se Radan vzpamatuje a začne reagovat na můj zběsilý rytmus svým vlastním naučeným a určitě několikrát ozkoušeným pohybem. Vymotám prsty z jeho ruky a chytím ho za boky. Přetáhnu k okraji postele. Postavím se i s ním aniž bych z něj vyjel. Rukou přejedu od jeho kostrče až mezi lopatky a tlakem ho ohnu. Zapře se rukama o pelest. Začne zuřivě přirážet proti mně. Dokonale rozdělaný, třese se naprosto všude. Vzdychá hlasitěji než já. Kapky vody na jeho zádech se mísí s jeho a mým potem. Zaryji mu nehty do pevné kůže na bocích. Beru si ho tak tvrdě, že mu hlava poskakuje, a nyní stříbřitě zářivé vlasy poletují sem a tam. To všechno, co mí sám dává, mě žene až na samý okraj.

Jeho dokonale vyšpulený zadek, teplo a horkost uvnitř něj, lehký otřesy kdykoliv proniknu. Párkrát ještě tvrdě přirazím, než naposledy hluboce zajedu dovnitř. Dech se mi zastaví a nejspíš i srdce. Zařvu a prohnu se v bedrech k němu. Zaražený co nejdál to jde. Břišní svaly se mi rytmicky stahují, šlachy na krku mám napnutý jako špagáty.

S posledním výstřikem ucítím i jeho orgasmu, který jsem odpálil tím svým. S křikem mu povolí ruce a sveze se hlavou do matrace s tělem roztřeseným slastnou křečí. Stále ho pevně držím za boky, aby mi nevyklouzl jeho zadek. Zůstávám v něm a vnímám stahy vnitřku jeho těla kolem sebe, dokud neodezní poslední vlna orgasmu. Zalyká se, jeho prudké nádechy a výdechy pronikají až ke mně.

Pomalu se z něj vysoukám a funím přitom jako po půlhodinovém sprintu přes město. Lesklá špička pustí poslední kapičku, kterou schytá koberec jako dárek na památku.

Ustoupím o pár kroků a opřu se zpocenými zády o stěnu. Radan klečí před postelí s horní částí trupu na matraci. Záda se mu zvedají nahoru a dolů z toho jak prudce dýchá. V měsíční záři vidím lesk mezi jeho stehny.

Jsem zase zpátky v realitě. Vypustil jsem část svého přetlaku a teď se dostavil pocit viny.

„Radane… seš v pohodě?“

Pokusí se postavit, ale zradí ho vlastní nohy. Rychle k němu přiskočím a vytáhnu ho. Celý se klepe a stojí nejspíš jen díky mě. Obtočím mu pravačku kolem pasu a silně zmáčknu, aby nespadl. Levačkou pohladím jeho horkou a mokrou tvář.

„V pořádku?“ zeptám se znovu se vzrůstající panikou.

Vždycky je to takhle. Jakmile jde o sex, mozek prostě jako kdyby vypnul. Před očima nic, v hlavě nic. A pokud je to ještě po takové době, tahle „vada“ se s každým dnem stává nebezpečnější.

„Byl si hodně drsný…“ vydechne. S napětím se zahledím na jeho třesoucí se rty. Klidně padnu na kolena bude-li to třeba.

Opře se čelem o mé rameno. „Ale bylo to úžasný.“

„Ehm… cože?“

Zasměje se. „Ačkoliv to chvílemi fakt bolelo… bylo to skvělý Niko. Vnímal jsem, že jediný koho chceš, jsem já. A navíc, zjevně jsem se udělal. Takže je to asi jasné, nemyslíš?“

Svalím ho do postele a přilehnu si k němu. Ležíme na zádech s tvářemi natočenými k sobě. Přejíždím mu dlaní po unaveném obličeji.

„Vážně tě miluju,“ usměji se. Je to zajímavé, ale jakmile tohle jednou dokážete vypustit z úst, tak podruhé už to vůbec není takový problém. Vlastně bych to klidně mohl říkat každý den, aniž bych se přitom začervenal.

„Já tebe taky, Niko,“ odpoví.

Přitáhnu si ho do náruče. Položí mi hlavu na hrudník. Skrze mojí hruď ke mně proniká tep jeho srdce, který se pomalu uklidňuje.

„Myslíš, že nás někdo slyšel?“ zeptám se po chvíli.

„To si netroufám hádat. Je to dost dobře možný,“ odvětí.

„No, zatím je teprve devět, což znamená, že jsme ještě nerušili noční klid.“

„Vážně tě to trápí?“

„Dohnal mě pocit studu,“ přiznám a zasměji se.

„Pocity viny vystřídal stud. Hezké.“

„Proč?“

„Protože seš to ty. Dospělý a skvělý kluk. O tolik jinačí, než když jsem tě poprvé potkal.“

„Nejsem jiný zas o tolik.“

Podloží si bradu hřbetem ruky. „Jsi, je z tebe úžasný člověk.“

„Nech toho nebo se začnu červenat! Mimochodem, co ten lubrikační gel, ten s sebou vozíš všude?“

Pokrčí rameny. „Jistota je jistota.“

„Takže si počítal s tím, že tě ojedu?“ zamrkám.

„Nebo já tebe?“ vrátí mi to.

„Není problém,“ odvětím s pevným hlasem.  „Ale nesmíš do mě bušit jako já do tebe!“ uvědomím si.

Můj zadek sice ráno tvrdě dopadl na zem, ale z toho setkání si to naštěstí odnesla jen kostrč, nicméně nevím, jestli bych zvládl takový živočišný sex, jaký jsem před chvíli sám předvedl.

„Neboj, nemám teď sílu. Když tak až déle,“ usměje se.

Pozoroval jsem jeho uvolněnou tvář, dokud neusnul. Celou dobu jsem ho vískal ve vlasech a cítil jsem se jako ten nejšťastnější člověk na světě. Najednou, jako kdyby na ničem jiném nezáleželo. Byl jsem jen já a on. My.

 

Vzbudí mě příjemné pocity rozlévající se od mé šíje až ke slabinám. Chvíli mi trvá, než procitnu a uvědomím si, že jsou způsobeny horkými ústy, které mě lehce líbají a okusují.

„Radane? Kolik je?“ šeptnu rozespale a otevřu oči. Stále je tma.

„Čtyři ráno,“ odvětí a natiskne se k mým zádům. Jednou rukou mi jemně přejíždí po břiše až těsně ke klínu, kterému se zatím záměrně vyhýbá.

„Přišla na tebe chuť?“ zeptám se chraptivě. Navzdory jeho dráždění stále ještě napůl spím.

„Ano,“ šeptne a vcucne můj ušní lalůček. Penisem se otře o můj otvor mezi uvolněnými půlkami.

Vytřeštím oči do tmy a spánek je fuč.

Několikrát přejede po mém doposud zapovězeném místě. Překvapuje mě reakce mého těla, nejsem nějak napnutý ani vyděšený. Lehké mravenčení mi projíždí podbřiškem.

„Chci tě Niko, chci být v tobě,“ objasní mi své úmysly a stiskne v dlani můj zjevně naběhlý úd.

„Došlo mi to,“ přiznám a natočím k němu hlavu.

Udělá hned dvě věci najednou. Protáhne mi ruku pod hlavou a dlaní mě chytí pod bradou, jazyk mi strčí do pusy. Můj dech ztěžkne. V hlavě mám malé osobní zatmění. Tlak v koulích roste. Prsty mě obepíná u kořene. Jemným a přesto pevným stiskem.

Zakousne se mi do rtu. „Kam si hodil ten gel?“

„Nevím,“ odpovím pravdivě. Nejspíš se někde válí, ale těžko říct, kam doletěl.

„Nebudu ho hledat,“ rozhodne se a přetočí mě na záda.

Ujede mi překvapený sten. Přes rameno se na něj podívám. „Co chceš dělat?“

„Na čtyři, lásko,“ rozkáže.

Bez většího přemýšlení splním jeho příkaz. Vyhrabu se na kolena a dlaně položím na čelo postele. Prohnu se v zádech. Lehkou bolest podél kostrče ignoruji.

Dlaněmi mě chytí za půlky a roztáhne je od sebe. Vzápětí mezi ně zaboří hlavu a mě se málem protočí oči. Hlasitě zasténám. Svaly na břiše se mi křečovitě stáhnou. Dlaněmi vyjedu výš a prsty zarazím do rámu obrazu horské krajiny nad postelí. Nezvyklé prohnutí páteře mi, díky rannímu tvrdému dopadu, není dvakrát příjemné, ale pocity, které se mi rozlévají od konečků prstů u nohou až k bříškám u rukou, mi od lehké bolesti odvádějí myšlenky někam do černočerné tmy. Poulím oči na zlatý rám obrazu, jehož barvu si spíš pamatuji, než že bych jí skutečně viděl. Jazykem rejdí kolem mého otvoru. Třesu se jako ratlík. Pronikne jedním prstem a dál pokračuje ve vlhčení. Několikrát mi plivne na anál, až mám chuť se ho zeptat, kde se naučil takhle přesně strefovat. Každá jeho horká sprška proniká až dovnitř.

Je to zvláštní. Neumím s jistotou popsat, jak se právě cítím. Lhal bych, kdybych řekl, že to ani trošku nebolí. Ovšem, ten jemný nepříjemný pocit, hravě přehlušuje slast a silné vzrušení. Druhý prst a rovnou i třetí, který do mě vrazí, aniž bych se byl stačil pořádně rozkoukat, vstřebávám o dvě sekundy déle než první. Mám varlata jako ve vařící vodě. Cukají se s každým jeho pohybem dovnitř a ven, s každým vniknutím vlhkého jazyka. Poulím oči do tmy a dýchám s otevřenou pusu. Svaly v těle se mi samy zatínají, kdykoliv se pohne. Vydýchám dávku vzrušení a přijdu si jako laciná děvka, protože zřetelně slyším hekání, které ze mě vychází.

Když nahmatá to, co nejspíš celou dobu hledal, nebo kolem toho jen záměrně bloudil, málem si překousnu jazyk, jak mě ta horká vlna rozlévající se od mého zadečku celým tělem překvapí. Sklopím hlavu a tvrdě narazím na dřevěněné čelo postele. Nějak mě to netankuje, právě si přijdu jako Alenka, která v říši divů objevila nový ráj. Brnění a třas vlastního těla, stahy svalů, záškuby v klíně, nic z toho nejsem schopný jakkoliv ovládat. Konečně rozumím tomu, kde je hlavní rozdíl mezi pozicí „nahoře“ a „dole“. Když jste totiž vy, ti, jichž zadek někdo przní, tak nemáte nad svým tělem pražádnou kontrolu. Jestli jsem nebyl schopný se ovládat pár hodin zpátky, tak, co se bude dít teď?

Aniž bych to byl plánoval, přirazím proti jeho prstům. „Radane, už pojď, kurva,“ vyletí ze mě. Vnímám červeň, která poleje mé tváře novou dávkou horkosti. Panebože, co to tu povídám?! Ještě, že je tma.

Zavrtím hlavou ve snaze zaplašit občasné myšlenky, jejichž přítomnost mě při mém současném rozpoložení vyloženě udivuje.

Naštěstí mé upřímné pozvání k sobě na návštěvu nějak nekomentuje. Jeho horký jazyk mě opustí. Plivne si na ruku a navlhčí vlastní zbraň, jíž mi hodlá provětrat útroby. Nepochybuji o tom, že to vezme důkladně.

A taky že jo. Zaryje mi nehty do boků, stejně jako ještě před pár hodinami já jemu. Hlavou mi ještě stačí proběhnout pár myšlenek, které se rozplynou tak rychle, že ani nejsem schopen říct, o čem přesně byly. Zvednu hlavu a opět se zadívám na tmavou stěnu. S napětím se nadechnu a přesně v momentě, když do mě na jeden příraz bez varování zajede, udeřím čelem o zeď, jako kdybych jí hodlal prorazit až k sousedům. Jestli teda ve vedlejším pokoji je někdo ubytovaný. Pokud jo, docela ho lituji. Tahle rána by snad probudila i mrtvolu.

Nejsem schopen říct, jestli jeho prudký vpád bolel nebo ne, protože moje palice právě zažívá něco jako slabou migrénu. Před očima mi běhají hvězdičky.

„Dobrý?“ zajímá se, aniž by ze mě vyjel. Z tónu hlasu a lehkých záškubu jeho svalů, které ke mně proudí skrze naše spojená těla, je mi jasné, že má co dělat, aby se nezačal smát. Za jiných okolností bych nejspíš něco zavrčel, nebo se možná urazil. Ovšem ten pocit, který se mi právě shromažďuje v zadku, je natolik příjemný, že mě nějaké urážení a třeštící hlava absolutně nezajímá.

Neodpovím mu a jen přirazím proti jeho pánvi a konečně vypustím notnou dávku vzduchu, který jsem zadržoval dokonce i v momentě, kdy jsem hlavou mlátil do zdi. 

Z rána mám naraženou kostrč, která se nejspíš už smířila s tím, že nebude mít hlavní slovo, protože o ní vůbec nevím. V podstatě jsem z těch našich hrátek celý domrdaný. A to doslovně. Z minula mám nejspíš oteklý kotník, protože jsem jím docela dlouho oťukával ten idiotský noční stolek ve tvaru půlměsíčku. Na čele budu mít zítra bouli, kterou nejspíš nezatlačí ani pánev. Bůhví jestli jsem si z té rány nezpůsobil menší otřes mozku. Byla to fakt šlupka. Může za to on! Měl mě varovat, že se chystá vstoupit. Přece, než někam vejdu, tak aspoň zaklepu, ne?

Nemám čas dlouho přemýšlet, protože se ve mně začne pohybovat. Další naštěstí menší rána o stěnu už mě nějak nepřekvapí a už ani nezabolí. Nejspíš jsem si tou první herdou uspal čelo. Chytne mě za boky a odtáhne dozadu. Prsty sjedu z rámu obrazu, který se rozhodne, že opustí své čestné místo na zdi a já jen s vytřeštěnýma očima pozoruji, jak se překlápí na mě.

Radan se pohotově natáhne a obraz zachytí, až bolestivě usykne a já s ním, protože díky jeho manévru pravděpodobně svým žaludem navštívil i část mého tlustého střeva. Bolest se rozleje mým podbřiškem stejně silně jako slastná křeč. A k mému naprosto nehranému údivu, mě tyhle dva pocity přivedou k vrcholu a já se pod Radanem celý propnu, párkrát sám přirazím na jeho délku a s vlastním šokovaným vydechováním vnímám, jak mi penis zuřivě stříká horkou slast. Orgasmus je to jiný, než ten, který zažívám obvykle. Lepší vhodné slůvko mě nenapadá. Je to prostě jiné. O dost.

„Ty ses udělal?“ vyjeví se Radan.

Kdybych neměl nad zády ten obraz a jeho penis v sobě, nejspíš mu vrazím pěstí.

„Jo! A ty se taky koukej udělat, protože tohle už hraničí se špatným vtipem,“ zavrčím s notným hlasitým dechovým doprovodem.

Skutečnost je taková, že mě tenhle nenadálý vývoj štve. Myslím si, že pán Murphy se právě někde za rohem tlemí a zuřivě dopisuje další zákon. Tohle je totiž na premiéru, docela dost nehezkých náhod.

Opatrně mě opustí a odloží obraz na zem. Nehnu se z místa a jako správná nadržená čuba s vystrčeným pozadím očekávám návrat svého tepajícího štěstí.

Ne dlouho. Radanovi se nejspíš naše poloha nezamlouvá, protože mě jedním tahem přehodí na záda, mé nohy si položí na ramena, skloní se, aby si ukořistil několik mých slin. Ignoruji pnutí všech mých svalů, které nejsou na takové protahování zvyklé. Nadšeně mu své sliny předám a ještě ho lehce kousnu do jazyka. Se rty přitisknutými k mým, párkrát přejede kolem mého otvůrku, než do něj najisto vpadne líp, něž odjištěný granát. Tentokrát jsem na nenadálý pocit plnosti připraven a tak jen zafuním, div mu nevysuším jeho potem zvlhlé vlasy. Odtáhne se, obtočí ruce kolem mých lýtek a s hlasitý sténáním začne přirážet. Zírám na něj a uvědomuji si jedno: všechna ta vášeň, která z něj proudí, je má vina. Mé tělo mu způsobuje všechny ty slastné vzdechy.

Bez problému se trefuje do mého citlivého místa, o jehož existenci jsem se do dnešního dne ani já sám nebyl ochoten přesvědčit. Můj malý kamarád se opět hlásí o slov a tak mu dopřeji svou horkou dlaň, již ho začnu masírovat. Radanovo vzrušené sténání se zkracuje a jeho přírazy také. Vnímám dvojitý třas našich těl. V hlavě se mi znovu rozlévá známý pocit prázdna a svaly na břiše opět samy pracují. Ruka v mém klině se pohybuje stejně rychle jako Radanova pánev.

Pár krátkých hlubokých přírazů a celý se do mě zaboří. Prohne ke mně boky a já k němu na oplátku přirazím zadek. Pasujeme do sebe jako dokonalé puzzle. Plní mi útroby svým výstřikem radosti a já si kropím vlastní hrudník. Mé sperma z předchozího nečekaného vrcholu mě přilepuje zády k povlečení.

Hlasitě vydechne a svalí se na mojí hruď. „Niko, i s těmi… peripetiemi. Bylo to super.“

Nemám sílu odpovídat. Nechci. Jsem unavený.

 

Usnul jsem s jeho tělem na sobě a spermatem uvnitř. Naneštěstí nás ve čtvrt na sedm vzbudil budík. Záměrně jsme absolvovali rychlou sprchu každý sám. Poprvé v životě jsem ze svého zadku dostával něčí sperma. Na čele jsem místo boule měl obrovský červený flek, který jsem překryl ofinou. Kotník mi skutečně otekl, takže dostat ho do lakýrky byl problém, ale zvládl jsem to. Na konferenci jsme dorazili s lehkým zpožděním.

Celou dobu jsem seděl a civěl před sebe na malé pódium, dokud nepřišla řada na mě. Naštěstí jsem neprezentoval sám, ale s Radanem, který mi v případech, kdy jsem nemohl najít vhodná slova, vypomohl.

Na konci konference se Alena postavila před nás a začala se protahovat. Pomalu jsem očekával, kdy k tomu přidá i Pozdrav slunci, nebo jak se tomu jógovému cvičení říká. Radan na ní zíral, ona zírala na něj a já zíral na závěs, který povlával před otevřeným oknem, protože to bylo moje maximum. Po docela náročné noci a vlastní dvouhodinové prezentaci jsem byl celý dolámaný a vážně ztuhlý, tentokrát na jiných místech, než je u mě zvykem. Radanovi mé rozpoložení bylo jasné, takže se s Alenou rychle rozloučil a zamířili jsme do pokoje.

Sbalili jsme si své malé kufry a ještě naposledy prošli nejbližší ulice a navštívili jednu kavárnu, než jsme vyrazili na letiště. Že se vracím do reality, a co všechno mě ještě čeká, mi došlo až na palubě letadla.

 

Právě stojíme před letištěm v Praze a nejistě na sebe hledíme.

„Asi… ahoj zítra?“ prolomí ticho Radan.

Odolám chuti se na něj vrhnout, protože bych ho hrozně rád objal a políbil.

„Můžeš přespat u mě,“ navrhnu a v očekávání se na něj zadívám.

„Ve vši počestnosti?“ zasměje se.

„Klidně,“ pokrčím rameny a lišácký se usměji.

„Fajn,“ kývne.

Následuje pár vteřin ticha. Pro mě trapného ticha, protože už někdy v půlce letu mě napadla jedna věc. Ovšem nejsem si jistý tím, jestli to na Radana nebude moc rychlé. Na druhou stránku, nejspíš už není třeba dál čekat. Jsme spolu. Budeme spolu. Takže, proč ne?

Oblíznu si rty a sevřu jednu ruku v pěst. „Radane,“ oslovím ho a on se na mě zvědavě zadívá. „Přestěhuješ se… ke mně?“