Princ mě dovedl do stejné místnosti, v jaké jsme byli včera. Po mém boku stáli dva strážci, kteří mi dali má vysněná pouta. Stál jsem uprostřed mramorové místnosti. Byl tu zase ten generál Christian. Přátelství mezi ním a princem bylo proslavené. Oba na mě upřeně hleděli.  

„No tak, co ode mě chcete?" Zeptal jsem se, protože mě nebavilo čekat až se mi sami od sebe vykváknou. 

Christian zbledl zlostí. „Jak si dovoluješ takhle mluvit s korunním princem??!!" Pak se ozval Jay. „Chceš zpátky do své díry?" Na jeho rtech hrál velice ošklivý úsměv, nádhera! Snad se mi z něj nepostaví, i když by to přes ty zbytky hadrů co mám na sobě nebylo vidět, ale stejně...  

„Pse," ušklíbl se. No a ve mně to explodovalo. Mohutný řetěz poutající mé ruce jsem bez potíží přetrhnul, a smrtící rychlostí jsem po něm skočil. Nestačil ani mrknout. Popadl jsem ho za límec, a hromovým hlasem, který přetékal hněvem, jsem promluvil.  

„Poslouchej princi," vyprskl jsem zatím co on na mě zíral rozšířenýma očima. „Můžu z téhle stvby udělat kůlničku na dříví po zásahu tornáda, zabít tebe a všechny tady, a vy si ani nevšimnete toho, že jste mrtví! Tak mě laskavě neser, protože mi už týden nedali najíst, a mám mega blbou náladu, protože jsem rok nepotkal vodu, a nenávidím špínu.  Tak neser, NESER!!" 

Pak jsem ho pustil a zařadil se zpátky. Tvářil se jako by se nechumelilo, ono se sice nechumelilo, ale myslím, že by si mohl všimnout toho, když má masový vrah chuť ho zabít. Byl jsem taky klidný, a dal jsem si ruce do kapes. Se zamyšleným výrazem jsem sledoval, že pravě kapse už jaksi chybí celá půlka a jsou mi proto vidět prsty. 

„Mám pro tebe obchodní nabídku," pronesl princ. NO, KONEČNĚ, se dostáváme k něčemu zajímavému! „Dostaneš svobodu, když mi budeš sloužit po dobu šesti let." Jeho hlas byl bez známky citu a tvrdý jako zeď. Podobnou nabídku jsem čekal, a tak mě nijak nepřekvapil, ale jeho následující výrok mě málem dostal do kolen. 

„Budu s tebou na všech misích, abych za tebe ručil. Jsem nejlepší bojovník království, a tak ti nebudu překážet. Budeme lovit zločince."  

Cože, myslel jsem, že princ má pověst čestného muže, a ani v záznamech, které si vedli zločinci, nedělal nikdy nic nekalého. Samozřejmě, oproti zločincům to byl velký hříšník. Nebo spíš ďábel.  

„Budeš muset jít proti svým spojencům a přátelům," v jeho hlase bylo slyšet pobavení. 

Z mých úst vyšel můj úžasnej psycho smích, zkrátka jsem ho nedokázal potlačit. „Hehe, asi jsi to špatně pochopil, celý život jsem si kapánek nerozuměl s ostatními zločinci, nemám s žádným ani spojenectví, natož mír. Nějak s nimi nedokážu vyjít." Pokrčil jsem rameny. „Začínám chápat čím to je," odpověděl. 

Teď nějak nerozumím tomu, co se mi snažíš naznačit, Miloučká Vznešenosti."  

Opětoval můj výraz a zavrčel. „Neříkej mi Miloučká Vznešenosti." 

Provokativně jsem se usmál. „Dobře, budu na to myslet, Sladká Prdelko," odpověděl jsem vážně. Právě když se po mě chtěl vrhnout, vkročil do toho Christian. 

„Takže," odkašlal si. „Chceš zpátky do vězení, nebo souhlasíš s tímto obchodem?" Obrátil jsem oči v sloup. „Souhlasím." 

Chris se snažil uklidnit běsnícího Jaye, který bledý hněvem plival urážky na mou adresu.

„Jestli to je vše, doufám, že jste pro mě připravili pokoj," řekl jsem.  

Generál zavrtěl hlavou. „Stráže tě dovedou k jídlu, ale pokoj nepotřebuješ, za půl hodiny jedeme do princova zámku.  

Jedeme do Jantaru.