Moje pokoje byly nádherné, obrovské a luxusní. Obrovská postel s modrým povlečením mě neskutečně lákala, ale bylo něco, co jsem chtěl víc než se v ní rozvalit. A ne nebyla to pořádná prcačka. Potřeboval jsem koupel. 

Když jsem vešel do pokoje s koupelnou, který byl součástí mého apartmánu, upoutala mě obrovská vana. Vešli by se do ní další dva muži, mmmm, to není špatná úvaha. Ale přestože jsem dostal chuť na nějakého pěkného semečka, nakonec jsem se ovládl a vydrbal jsem se mýdlem, které jsem celé vypotřeboval. Několikrát jsem musel měnit vodu, a když jsem skončil, ještě jsem se svlažil studenou vodou ve sprchovém koutě. 

Pak jsem popadl fén, který jsem našel v jakési skříňce a usušil jsem si vlasy. Ohromila mě jejich délka. Před návštěvou vězení měli asi pět centimetrů. Beru, moje vlasy vždycky rostli rapidní rychlostí, ale že mi vyrostou za rok až k mému dokonalému pozadí? Kdo by to byl řekl? K tomu všemu byly zázračně zdravé. Všiml jsem si také, že jsou až nezvykle vnímavé.  Jakmile jsem se jen lehce pohnul ony se, ony se až v přehnané reakci pohnuly taky. Byly nabité energií, kterou jsem v sobě skrýval.  

Vyšel jsem z koupelny s ručníkem kolem pasu a tajně jsem doufal, že se zjev můj vysněný semeček. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem msto něj našel tři sexy sestry. Že jsou to sestry, jsem poznal z jednoho jediného důvodu. Cítil jsem svým velmi dobrým čichem, že mají podobné pachy. Ve skutečnosti si nebyli ani trochu podobné. 

Jedna měla černé vlasy, druhá hnědé a vlnité a třetí blonďaté. Ani rysy v jejich tvářích nebyly podobné. 

Když si mě všimly, všechny ztichly a ohromeně na mě hleděli. Jejich oči naprosto bez studu zkoumali mé dokonalé tělo a jeho vypracované svaly. Pak jedna vyjekla. 

„Tohle je ten masový vrah?!" 

„Vypadá nebezpečně," přesvědčovala ji druhá. 

„Ale vždyť je tak... nádherný!" 

Poslední sovo zapěli všechny synchronizovaně. Nevěděl jsem jaká skutečnost zakazuje, aby byl masový vrah nádherný, ale jejich obdiv mě těšil, i když jsem na něj byl odjakživa zvyklý. 

Začali mě obletovat, jako hejno vrabců a neprojevovali sebemenší strach, jako by jim bylo úplně jedno, že je mohu kdykoliv zabít. Fascinovalo mě to. 

„Poslal nás princ Jay, abychom tě umyli a upravily," řekla jedna.  

„Ale o to umytí jsme bohužel přišli," dodala nešťastně druhá. 

Usmál jsem se. „Jaká jsou vaše jména?" Neviděl jsem jediný důvod proč nebýt zdvořilý.  

Odpověděla blondýna. „Já jsem Riki," řekla a ukázala na brunetu po své pravici.  

„Tohle je Miki." 

Potom ukázala na černovlásku po své levici. 

„A tohle je Niki."  

Dal jsem si tu práci a jejich jména si zapamatoval. Připadalo mi důležité si pamatovat jména svých služek. 

„Já jsem Zero," představil jsem se i když mé jméno určitě znaly. Přikývly a usmály se. Opětoval jsem úsměv a skousl si ret. Oči mi zajiskřili. 

„Potřeboval bych trochu prostříhat vlasy. Ale chci si je nechat dlouhé."  

 Provokativně jsem se na ně zadíval a Riki se ke mně okamžitě přitočila a vzala pár pramenů do ruky. Vykulila oči a vydechla. 

„Jsou tak...jemné, jako dívčí vlasy!" 

Byla naprosto ohromená, zato já o téhle své slabince už dlouho věděl, stejně jako o tom, že jsem na vlasy zvláštně citlivý. Pochopitelně to nepotřebovali vědět, a tak jsem o tomhle faktu pomlčel. Kvůli Rikiině reakci se na mě seběhly všechny sestry a začaly se mi hrabat ve vlasech, zatímco já jen ztuhle stál a pokoušel jsem se nevrtět, přestože mě to stálo veškeré úsilí. 

Nakonec mi je Riki prostříhala, přičemž se rozplývala, jak jsou krásné a zdravé, taky se divila nad tím, že nemají roztřepené konečky, přestože se jich nůžky nedotkly už něco přes rok. Pak mi Niki strhla ručník a já před nimi stál chvíli nahý, než mi Miki podala černé boxerky. Vsadím se, že kdyby tam nebyla, Riki a Niki by mě nechaly nahého ještě dlouhou dobu. 

Takhle se zastavily, přestaly brebentit a dlouho na mě civěli a obcházeli mě ze všech stran. Po dlouhé chvíli nade mnou Niki vynesla rozsudek. 

„Jsi typ člověka, kterému sluší všechno, ale dnes máš pouze dvě možnosti." 

Ukázala na mě. 

„Buď budeš vypadat jako sexy týpek v kvádru nebo jako sexy gangster." 

Jsem jediný, kdo si myslí, že to byla zbytečná otázka? O půl hodiny později jsem na sobě měl černé kožené kalhoty, které byly značně obtažené, oukej, nebyly z latexu, ale neměly k tomu daleko. Na nich jsem měl okovaný pásek s ostny a kousek pod ním ještě jeden, který byl užší a pouze ozdobný. 

Pak jsem měl bílou košili bez jakýchkoliv rukávů s velkým límcem, která se zapínala dvěma knoflíky vprostřed mého břicha. Takže oblast hrudi byla celá odhalená, a taky mi byl vidět pupík. Dolní cípy košile pokračovaly do dlouhých trojúhelníků a dosahovaly až do půli stehen. 

Na extrémně obtažené košili jsem měl etrémně obtažený černý plášť, taky bez rukávů a s límcem.  

Plášť od mých beder až na zem přestal být obtažený, a naopak se rozprostřel do zvonu kolem mých nohou. 

Od nadloktí jsem měl černé rukavice, které končily před mými palci, takže to technicky vzato ani nebyly rukavice. Niki mi ještě podala taštičku, kterou mi prý poslal Rafael (a která byla dostatečně prověřena) a já z ní vyndal věci, které mi zabavili, jakmile jsem byl zatčen. 

Devatero prstenů jsem si nasadil tak, aby žádný nebyl na palci, protože tam jsem je nikdy nenosil. Na krk jsem si připnul mohutný řetízek s křížkem, a na levé obočí jsem si dal dva piercingy, které byly v řadě za sebou. Do pravé nosní dírky jsem si dal na vnější stranu podkovičku a úplně stejnou i na dolní ret na levou stranu. Náušnice s křížky a dalších šest náušnic podkoviček taky našlo své místo v mých uších. 

Zadíval jsem se do zrcadla, a ještě si na pupík dal poslední piercing. 

 Bylo to dokonalé.  

Ještě jsem si nandal černé boty s přezkami, které mi sahaly až po kolena. Prostě dokonalé!!! Všichni jsme několik minut jen zírali a nebyli jsme schopni tu krásu vstřebat. 

Vzal jsem do ruky pramen svých vlasů.  Sestry mi je už předtím perfektně rozčesaly. Uvažoval jsem, co s nimi, dát je do culíku? Nebo... 

„Necháme je takhle rozpuštěné," přerušila Miki mé myšlenky. „Pěkně vynikají ty stříbrné korálky, které máš na prameni, a navíc to přispívá k image gangstera." 

Ostatní přikývly, usmály se a zmizely. Osamocený jsem seděl na posteli a přemýšlel o muži, který mě udal, Derekovi Russelovi. Nikomu by nemělo vadit, že zemře, protože mé na kontě dost smrtí a obchodů na černo. Ne, že by mi nějak výrazně záleželo na tom, jaké to bude mít následky, až ho zabiju. Jeho smrt je v současné chvíli to jediné, na čem záleží.  

Cítil jsem, že je tady, dole ve městě Lysiru, které patřilo k Jantaru. Když mi Derek zabil jediného člověka, na kterém mi záleželo, nechal jsem svou schopnost, aby mezi námi vytvořila pouto, díky kterému jsem vždy na metry věděl, kde se nachází. On necítil vůbec nic a o tomhle poutu neměl sebemenší ponětí. Zaťal jsem pěsti. „Teď ne, Zero, teď ho zabít nepůjdeš!" Nadával jsem si v duchu, dokud jsem se nezklidnil. 

Ozvalo se zaklepání na dveře. Zadoufal jsem, že mi posílají nějakou děvku, špatný odhad.  

„Pojď ven, žádá si tě Jeho Výsost," Slyšel jsem hlas nějakého sluhy. Zvedl jsem se z postele a šel jsem ke dveřím. Když jsem je otevřel, byl jsem lehce překvapen. 

Očekával jsem vystrašeného muže středního věku v kvádru. Rozhodně jsem nečekal urostlého muže kolem třicítky s vojenskou uniformou s tvrdým výrazem ve tváři bez známky strachu. Podle odznaku na uniformě to byl major.  

HUUSTÝÝÝÝ!!! 

Změřil si mě od hlavy až k patě a z toho jeho pohledu mi bylo jasné, že není gay. To byla rozhodně škoda, byl hezký a já bych si dal říct. 

„Ty musíš být ten vrah, že?"  

Zeptal se mě. Jeho hlas byl velitelský a hluboký, pěkně mi zabrnkal na nervy. 

„Zero," představil jsem se a podal mu ruku, přijal ji. 

„Já jsem major Saver." Co je to, sakra, za jméno? 

Zauvažoval jsem nad tím, kolik lidí tady ví, kdo jsem. Musím si o tom promluvit s Jayem. 

Zařadil jsem se za majora Savera a šli jsme dál chodbou z mramoru. 

„Nedáte mi pouta?" Zdvořilí jsem byl vždycky. Až na ojedinělé výjimky, které se děly z 90% situací. 

Nestál jsem mu za odpověď, čímž si u mě vydobyl malou dávku respektu, který jsem jen tak zadarmo nedával. Myslím, že nikdy nepochopím, proč muž jako tenhle poslouchá mladíčka jako je Christian, a to nemluvím o tom, že poslouchá i Jaye. 

Je to velice zvláštní. Teď se nacházíme v roce 3021 a lidé se přesunuli k formě království. Republiky se už jaksi omrzely. A není to žádná novinka. Serana je rozlehlá přes polokouli a je obrovským královstvím. Do tohoto království jsem se už narodil, stejně jako moji praprarodiče, takže to tu už nějakou chvíli je v tomhle režimu. 

Na druhé polokouli je mnoho menších zemí, takže se perou mezi sebou a nás nechávají být, protože nejsou tak hloupí, aby so svého gigantického souseda znepřátelily. Nebudu vám tvrdit, že jsem nikdy nebyl na druhé polokouli, protože to ani náhodou není pravda. Zabíjet lidi na druhé polokouli je stejně zábavné jako zabíjet lidi na téhle, až na to že tam si toho skoro nikdo nevšimne, ale tady se můžete zabíjením proslavit. Pevně zavedený režim šel po zločincích s velkou vášní. Zajímalo by mě, jestli se něco změní až bude vládnout Jay, i když ta pravděpodobnost je velice malá. 

Prošli jsme jen pár chodbami, než jsme došli k vysokým dveřím, Saver na mě kývl. 

„Dál jdi sám, a chovej se slušně, jestli někoho zabiješ, nabodnu tě na kůl, opeču tě nad ohněm a hodím tě vlkům, jasné?" 

Vypadal opravdu hrozivě, ale já jsem jen zasalutoval.  

„Rozkaz, pane." 

Drzý úsměv jsem zkrátka nedokázal zakrýt, ale on mě už ignoroval a odešel pryč. No, a kdo mě teď bude hlídat?? Připadal jsem si bez strážce nebo někoho, kdo je mě v každé vteřině ochoten zabít osaměle. Nakonec jsem s povzdechem otevřel dveře a vešel jsem do velkého sálu plného mužů v oblecích a žen ve společenských šatech. 

V první chvíli si mě nikdo nevšiml, ale jakmile jsem za sebou zavřel dveře a šel jsem pevným krokem hlouběji mezi osazenstvo, začali se na mě upírat nevěřícné pohledy, nebudu tvrdit, že jsem si to neužíval. Procházel jsem středem sálu a všichni mi uskakovali z cesty jako v nějakém béčkovém filmu. Začal se přede mnou otevírat pohled na Jaye sedícího na jedné ze dvou židlí v čele sálu. Na té druhé židli seděla jeho podoba o třicet let později. Král Taito, naprosto stoprocentně to byl on. Za Jayem stál Christian, a protože otec a syn byli nahnutí k sobě a nedávali pozor, všiml si mě jako první. 

Vytřeštil oči a následně si je protřel. Hleděl jsem na něj a provokativně se usmíval. Zastavil jsem se dva metry před královskou, dvoučlennou rodinkou, co vím, tak matka královna je už nějakou dobu pod drnem. 

Dal jsem si ruce do kapes a zaujal jsem pozici s rozkročenýma nohama a čekal jsem, až si mě ti dva vezmou na vědomí. 

Sál ztichl, takže i král a princ postřehli, že se děje něco neobvyklého. Jay a Taito se obrátili dopředu a všimli si mě. Jay vytřeštil oči a ohromeně ne mě civěl, v jeho očích se neobjevila ani špetka poznání. Taito jen povytáhl obočí a oba si mě prohlíželi od hlavy k patě. Schválně jsem nechával oči upřené na podlahu, protože byly můj jediný poznávací znak.  

„Kdo jsi a co chceš?" Ptal se mě Jay a dál mě drtil pohledem.  

Prostě jsem to nevydržel. Začal jsem se smát svým nejlepším psycho smíchem. Brečel jsem smíchy, zatímco celý sál jen zkoprněle naslouchal mému bujarému veselí. 

Když jsem se dosmál, otřel jsem si slzy a zvedl zrak. Jay se mi zadíval do očí a pak se mu rozšířily poznáním, pootevřel dokonalá ústa. 

„Říkal jsem ti, že mě nepoznáš, princi," popíchl jsem ho a on se zamračil. 

„Otče, myslím, že si s tímto člověkem potřebuješ promluvit," řekl Jay a významně se na krále podíval. 

Ten přimhouřil oči. „Dobrá." 

Zvedli se a vykročili pryč ze sálu. Šel jsem za nimi a byl jsem dost zvědavý na to, co se bude dít, vzhledem k tomu, že mi Taito nebyl sympatický od prvního pohledu, tušil jsem, že to ještě bude zajímavé.