Jídlo bylo vynikající, a stejně jsem ho polovinu vyzvracel kvůli zmenšené rozloze mého žaludku a nezvyklosti tolik jíst. Hrad, kterému se říkalo Jantar, byl odsud asi hodinu cesty letadlem. Když jsme se všichni tři sešli, osobní letadlo prince Jaye už čekalo na náš příchod. Nastoupil jsem jako první (stále zkrvácený a špinavý) a usedl jsem na pohodlnou (pro mě nesnesitelně měkkou) sedačku. Měl jsem co dělat abych se celou cestu nevrtěl. Chris s Jayem seděli za mnou, asi mě chtěli mít na očích. Někdy na konci cesty jsem se k nim otočil. 

„Máte mou podobu?"  

Už dlouhou dobu mě zajímalo, jestli média znají mou podobu. Chris, který stihl usnout sebou trhnul. Podívali se jeden na druhého.  

„Ne, nevíme, jak vypadáš, až se v Jantaru umyješ, tak tě vyfotíme," odpověděl Jay. 

Bylo mi to u prdele, a tak jsem nic nenamítal. I když...pokud neznají mou podobu, mohl bych...NE. Slíbil jsem si, že budu do jisté míry hodný. Tedy, až zničím toho týpka, kterej mě udal. Je to velice známý zločinec. Další důvod, proč si ho vychutnám.  

Když jsme dorazili do Jantaru, stavba mi skoro vyrazila dech. Skoro. Měla střechy v barvě jantaru. Půvabné věže se táhly do ohromné výšky, bylo jich osm. Stejně jako osm zámko-hradů Serany. Všechny se jmenovaly po drahých kamenech. Křišťál, který byl hlavní zámek v hlavním městě Rastillu, s bílými střechami, Safír s temně modrými, Topaz se světle modrou, temný Obsidián, zelený Smaragd, červený Rubín a nakonec Jantar, zámek prince Jaye. Patřilo mu i město pod ním. Proč si princ vybral Jantar? Nevím. Nejspíš proto, že on sám má jantarové oči. Nebo taky možná kvůli lesům a polím v okolí? Mírném podnebí? Strategické poloze? Možná. Ale já bych to tipoval spíš na ty oči. Já bych si teda vybral zámek podle očí, i když by to bylo náročné. Pustil jsem se do duševní debaty. Až po chvíli jsem si všiml, že mě sleduje Jay, a to velice upřeně. 

„Co na mě zíráš jako vyoraná ondatra?!" Vyštěkl jsem, a Chris se už chystal ohradit, ale princ jen zavrtěl hlavou.  

„Jen jsem přemýšlel o tom, na co asi tak myslíš, vypadal jsi opravdu zamyšleně." 

Usmál jsem se. „Jsi si jistý, že to opravdu chceš vědět?" Chvíli to zvažoval, ale potom přikývl. Tak jsem mu to naprosto pravdivě vyklopil. „Došel jsem k závěru, že až mě začneš nenapravitelně srát, tak tě zabiju spolu s tvým otcem, ovládnu Seranu, a budu si vybírat v jakém zámky budu žít. Vyberu to podle očí, samozřejmě. A tak budu střídat Topaz, Safír, Obsidián a Křišťál. V pořadí, v jakém jsou jejich barvy v mých očích. Na okraji černá, pak tmavě modrá a nakonec bílá." Zatvářil jsem se povýšeně. „No není to dokonalé?"  

Oba na mě nevěřícně hleděli. Nakonec ze sebe Chris vypravil. „Příště se už neptej." 

„Nebudu, odpověděl Jay přiškrceně." 

Vystoupili jsme z letadla, a já se dlouze protáhl a zívl. Rozhlížel jsem se po nádvoří, dokud se kolem mě neseřadilo pět strážců. Zvláštní. Po tolika letech se lidstvo zase vrátilo k, středověkému způsobu volení vládce země. Žádný prezident, ale král. Poté co se lidstvo vyhnulo třetí světové válce, uběhlo strašlivé množství změn. Já jsem se narodil do pevně založeného řádu. Žádné novinky, od hrozby třetí světové uběhla opravdu dlouhá doba. Dožívali jsme se více let. Podle záznamů byl v té době průměrný věk lidstva o dost menší než současný průměr 124,5 let. A mě je teprve 21, ještě si toho dost užiju, jestli mě někdo nezastřelí, což je taky dost pravděpodobné.  

Ještě, než mě strážci zavedli někam, kde se budu moct umýt, dostal jsem instrukce od Jaye.  

„Nechám pro tebe zavolat, až nadejde pravý čas," změřil si mě nelibým pohledem. „Do té doby se zkus dát do pořádku, otec snad přežije, že jsi ošklivý, ale že jsi špinavý a smradlavý, to přejít nejde."  

Zůstal jsem na něj nevěřícně civět. Opravdu skrz bahno nebyly vidět mé rysy. „Až se umyju, tak mě ani nepoznáš," odsekl jsem a vydal se pryč, do zámku.