Stinná zákoutí tisového háje – Kapitola 24

Přijímací zkoušky – pohovor

 

| Užitečné informace

| Počítání času  

| Alchymistická akademie v Elbeře (AAE) - přijímací zkoušky (základní přehled, podmínky, harmonogram) 

|| Tabulka a slovní komentář 

|| Pouze tabulka (ve větším)

 

 

| Uchazeči

|| Rozdělení uchazečů pro první etapu přijímacích zkoušek 

|| Časový rozpis první etapy 

 

____

 

| Císařství Zarhara, město Elbera, 31. den IV. měsíce roku 2732 Druhého věku.

 (tj. pondělí 21. září 2015 zemského času)

 

          Pohovor byl 31. IV. dopoledne zahájen v šest půl místního času (tj. 21. září, 8:20). Jako první byli na řadě uchazeči ze skupiny D, začínal uchazeč č. 22, tedy Erianel cir Taira.

          Věděli, že přijímací komisi tvoří 11 lidí. Pět z nich představují vedení univerzity. Je to ředitel, dva jeho zástupci, tajemník a Mravokazatel. Dalších šest jsou vybraní učitelé           akademie. Každý učitel může uchazečův výkon ohodnotit 0 až 10 body. Každý z vedení může udělit 0 až 12 bodů, kromě ředitele, který má právo uchazeči dát 0 až 13 bodů. Maximální možný počet získaných bodů je tedy 121.

          Komise pro rok 2732 byla identická jako ten předcházející.

          Tvořili ji:

          1)    Ředitel Akademie: Arndáh Lazráhír Ráditsába

Arndáh vedl Akademii již 11 let. Bylo mu 52 let, byl nižší, zavalitější postavy, s počínající pleší na temeni hlavy. Na první pohled působil trochu jako stereotyp úlisného hodnostáře. Nicméně zdání může klamat. (Ale také nemusí…)

          2)    Zástupce: Salviltar Varítár Dámilíva

Salvitarovi bylo 44 let, zaměřením byl především léčitel a dušezpytec.

          3)    Zástupce: Tamiráh Tamiráhír Farzbeta

Tamiráh byl 43letý ambiciózní muž z velmi vlivné rodiny. Šuškalo se, že bez jeho souhlasu se na Akademii nepohne ani list na stromě.

          4)    Tajemník: Damináh Kalsítáhír Olsárta

Mistr Olsárta byl poměrně náladový téměř padesátiletý muž. V dobrém rozpoložení byl velmi vstřícný, bohužel poslední dobou upadal spíše do mrzutých nálad.

          5)    Mravokazatel: Mirinš Tižár Čížika

Mistr Čížika byl jen o něco málo mladší než Mistr Olsárta. Na rozdíl od něho byl však dobrák od kosti. (Což ale neznamenalo, že by na své studenty či na uchazeče měl nízké nároky.)

          Učitelé:

          6)    Samiráh Zarváhír Saltaha

Mistr Saltaha učil na Akademii několikátým rokem. Vyznačoval se určitou nevyzpytatelností a výstředností.

          7)    Andarg Nevildarghalt Drel

Mistr Drel byl někdejším spolužákem Samiráha. Společně s ním prosazoval nové nekonvenční metody a obrození ve výuce.  

          8)    Mílah Alináhír Gilamaha

Mistryně Gilamaha vystupovala odměřeně a rezervovaně. Tíhla k určité konzervativnosti, přesto si nechávala prostor pro nové vize.

          9)    Irdwald Jondwarhald wast Wainard

Mistr wast Wainard klad velký důraz na přísnost a disciplínu.

          10) Níh Narí-Anrágh Laradí

Mistryně Laradí z Támasí patřila spíše k novátorské větvi v učitelském sboru. Byla to umělkyně, která se ráda pouštěla do neprobádaných vod.

          11) Kalendáh Gabráhír Tarmsázra

Mistr Tarmsázra byl sice mladší než jeho kolegyně Laradí, přesto působil starším, seriózním dojmem. Z učitelské šestice byl v komisi tím nejkonzervativnějším.

 

          Erianel a Ezrath vstali časně z rána. Oba se pečlivě upravili a na pohovor vyrazili společně, s předstihem. Erianel se tvářil nesmírně vážně. Ezrathovi začínalo být špatně. Nervozita prostupovala celým jeho tělem.

          Pohovor se konal v hlavní budově (tedy ve stejné jako teoretická část) v místnosti č. 21. Ta se nacházela ve druhém patře budovy. Vcházelo se do ní masivními dubovými dveřmi označenými zlatou číslicí. Na chodbě před nimi se nacházela lavička, která vybízela k usednutí. Posadili se. Čekali. Hodiny příhodně umístěné na stěně naproti neúprosně kráčely vpřed.

          Erianel ani Ezrath nemluvili. Zrzek se snažil působit nad věcí. Ezrath bojoval s vlastním žaludkem.

          Konečně, šest půl místního času. Dveře se otevřely. Na chodbu vyšla odhadem relativně mladá žena nižší postavy, oblečená v dlouhé bílé tunice, bez ozdob, přepásané širokým látkovým opaskem s vyšitými květinami. Měla snědou pleť a dlouhé černé vlasy spletené v copu.

          Mistryně Laradí se usmála.

          „Dobré ráno,“ pozdravila sedící mladíky. „Uchazeč č. 22, vstupte prosím,“ vyzvala Erianela.

          Ten poslušně vstal. Věnoval pohled Ezrathovi, který se na něj uculil. „Hodně štěstí,“ popřál mu.

          Erianel kývnul na znamení díků a vešel do místnosti.

 

          Místnost to nebyla velká. Vlastně ji tvořil především dlouhý masivní stůl, za nímž seděla komise. Křeslo vyhrazené uchazeči. Další dveře vedoucí do vedlejší místnosti a velká okna poskytující výhled na jezero.

          „Dobré ráno,“ pozdravil Erianel zdvořile.

          „Dobré,“ odvětil Mistr Čížika. „Posaďte se prosím.“

          Erianel usedl na křeslo. Před jedenácti zkoumavými zraky se skutečně necítil ve své kůži.

          „Mohl byste se nám krátce představit,“ vyzval Erianela Mistr Dámilíva.

          Erianel přikývl. „Děkuji za slovo,“ vydechl. „Jmenuji se Iriaian Erianel cir Taira, jsem pátým synem Ciliriaiana Iriaiana cir Tairy a Silwe Saldwardhald wast Stergrust. Chodil jsem na nižší střední školu v Dairlikai a později na vyšší střední škola v Ciartě…“

          „Jistě,“ vstoupil do toho Mistr Farzbeta s jedem v každé slabice, přitom demonstrativně prolistoval dokumenty, které měl před sebou. „Měl jste 91 bodů z Všenárodní státní zkoušky, to je působivé, ale někteří jiní uchazeči měli bodů 98, 99 nebo dokonce 100, tudíž je to nezajímavé,“ zhodnotil to. „V předběžném kole příjímacích zkoušek jste ve znalostním testu dosáhl 138 bodů ze 150, to je slušné. Váš magický potenciál je nadprůměrný… Dle vašich listů absolventa jste velmi snaživý student,“ slovo snaživý znělo z jeho úst spíše ironicky. „Životopis obyčejný, motivační dopis nudný, očekávatelný, formálně ale naprosto v pořádku… Otázku vzbuzuje něco jiného. Studoval jste v Ciartě. Vidím, že jste absolvoval i Všeobecnou zkoušky z magie a alchymie… Dokonce za 142 bodů. Hm…,“ Mistr si dopřál chvilku odmlky, než dokončil myšlenku.

          „Ale přesto, že jste zřejmě dokonalý student, máte ke studiu v Elbeře pouze jeden jediný doporučující posudek – a to navíc od vašeho strýce. Jak je to možné?“ poslední otázka překypovala sarkasmem.

          Erianel se tvářil odtažitě. Snažil se nebrat si slova Mistra Farzbety osobně, nicméně cítil, že se zabodávala do bolavých míst. Na závěr už Mistra Farzbetu jen probodával chladným pohledem. Pevně semknul rty. Musel se nadechnout, než se rozhodl odpovědět.

          „Domnívám se, že doporučující posudek od prezidenta komory mágů má svou váhu nezávisle na tom, v jakém rodinném poměru k Velmistru cir Tairovi jsem,“ pronesl odměřeně.

          „To nepochybně,“ Mistr Farzbeta se nepěkně ušklíbl. „Přesto mi to nedá, abych se nezeptal… Jak si vysvětlujete, že vám doporučující posudek nenapsal žádný z učitelů z vaší vyšší střední?“

          „Žádného z učitelů jsem o to nepožádal,“ odpověděl Erianel rezervovaně. „Měl jsem důvodné podezření se domnívat, že by nebyli objektivní.“

          „Ach tak,“ Mistr Farzbeta potřásl hlavou. „Dobrá… Co byste mohl říct o zahraniční politice Tëlmenoru?“

          Erianelova tvář zůstala bezvýrazná. Aniž by protkal do svých slov emoce, pustil se do líčení důležitých informací o dotyčném státu…  

 

          „Dobrá, to stačí,“ přerušila jeho proslov Mistryně Gilamaha. Farzbeta jí uštědřil nevlídný pohled.

          „Pane cir Tairo,“ oslovila Erianela, „Které ze sedmera magických umění je vám nejbližší?“ zajímala se.

          Erianel zaváhal. Toto byla ošemetná otázka.

          „Je těžké si vybrat pouze jednu oblast…,“ odvětil rusovlasý Ceiřan. „Mám-li však některou zvolit, nejvíce mě zajímá… dušezpytectví,“ prozradil. Rozhodl se být upřímný.

          Mistryně potřásla hlavou. Erianela překvapilo, když mu posléze skutečně položila otázky týkající se této oblasti. Věděl všechno.

          Mistr Dámilíva položil otázku z oblasti léčitelství. I tu Erianel zodpověděl.

 

          „Děkujeme,“ uzavřela pohovor Mistryně Laradí. „Počkejte prosím venku, poradíme se a zavoláme vás, abychom vám sdělili výsledek.“

          Erianel přikývnul. Vstal a vyšel ven. Připadal si zvláštně otupěle. Vůbec nedokázal říct, jaký z toho měl pocit... 

 

          „Tak co?“ Ezrath ho obdařil úsměvem.

          Erianel pokrčil rameny. „Radí se…,“ vydechl. Netrvalo to dlouho, než ho Támasanka opět zavolala zpátky.

          „Posaďte se,“ opět ho nechala usednout na křeslo.

          „Pane cir Tairo,“ bylo to poprvé, kdy se slova ujal ředitel, jeho tón zněl neosobně. „Za váš výkon při pohovoru ode mne získáváte čtyři body,“ obeznámil ho.

          Erianel cítil, jak něco uvnitř něho pokleslo. To nezačínalo moc dobře…

          Ovšem povzbuzení přišlo vzápětí.

          „Já vám uděluji deset bodů,“ Mistr Dámilíva se dokonce pousmál.

           „Šest bodů,“ vyjádřil se Mistr Farzbeta stručně.

          Erianela to překvapilo. Po tom začátku od tohoto člověka neočekával ani bod. Možná to nakonec nebude tak strašné?

          Mistr Olsárta si Erianela přeměřil hodnotícím pohledem. „Dva body,“ sdělil mu svůj verdikt.

          No…

          „Dvanáct bodů,“ usmál se Mistr Čížika.

          „Pět bodů,“ pronesl Mistr Saltaha.

          „Pět bodů,“ pokračoval Mistr Drel.

          „Ode mě máte deset bodů,“ obeznámila Erianela Mistryně Gilamaha. „Vedl jste si dobře,“ dodala. Erianel se lehce pousmál. Tohle ho zahřálo.

          „Jeden bod,“ sdělil wast Wainard přísně.

          Po předchozí pochvale tím Erianela poněkud vykolejil, ale rusovlásek to nedal nijak najevo.

          „Pět bodů,“ ohodnotila ho Mistrině Laradí.

          „Tři body,“ utrousil Mistr Tarmsázra.

          „Celkem získáváte šedesát tři bodů z pohovoru,“ uzavřel to Mistr Farzbeta. „Můžete jít.“

          „Děkuji,“ vydechl Erianel. Postavil se a vydal se z místnosti.

          Šedesát tři bodů…? To je dobrý nebo špatný výsledek?

 

-

 

          „Jak to dopadlo?“ zajímal se Ezrath hned, jak zrzek vyšel.

          „63 bodů…,“ odpověděl Erianel.

          „To je dobrý, ne?“ uculil se na něj Ezrath.

          „Snad…,“ vydechl Erianel. Víc si toho říct nestihli, protože dveře se znovu otevřely.

          Opět vyšla Mistryně Laradí. „Uchazeč č. 23,“ pravila. „Prosím, vstupte,“ vyzvala Ezratha.

          Ten zezelenal. Najednou mu bylo opět zle. Žaludek se mu zkroutil.

          „To dáš,“ ujistil ho Erianel. „Bude to v pohodě, věř si,“ radil mu. „Hodně štěstí.“

          „Jasně,“ Ezrath se zkusil usmát. Nemá přeci co ztratit. Může jenom získat.

          S tím rozšířil koutky a vstoupil do jámy lvové.

 

          „Dobré ráno,“ popřál přátelsky a celou komisi obdařil úsměvem.

          Ředitel zachoval nevlídný pohled. Mistr Farzbeta příchozího uchazeče proklál temným pohledem. Ostatní se tvářili neutrálně, až na Mistra Čížiku.

          Ten úsměv opětoval. „Dobré jitro,“ odvětil i na pozdrav, „Posaďte se prosím.“

          Ezrath se uvelebil na židli. Prohlížel si lidi v komisi. Ti mlčeli. Ezrath si opět vzpomněl na Nilfaelovu historku, začínalo se mu špatně dýchat. Přesto jen zdvihl koutky výš.

          Mistr Dámilíva pročítal nějaký dokument, který zamyšleně poposunul k řediteli.

          „Znáte ministra Nelaniku?“ zajímal se Mistr Dámilíva.

          „Ano, jistě,“ přitakal Ezrath. Nebyl zase takový ignorant, aby neznal předsedu Velké Sedmy Dálari, no ne? Tím spíš, že dotyčný muž měl za svůj obor léčitelství… A také proto, že Nelanikovi byli jako rodina v oblasti lékárnictví v Átmarívě konkurenty té Ezrathovy. Kolikrát slyšel dědečka na ně nadávat!

          Ne, že by bylo zřejmé, proč mu komise pokládá zrovna tuto otázku!

          „Hm,“ Mistr Dámilíva potřásl zamyšleně hlavou.

 

          „Váš otec je Ardsias Allarrrasa?“ položil další otázku Mistr Farzbeta a opět si Ezratha přeměřoval kritickým pohledem.

          „Ano, přesně tak,“ odpověděl Ezrath. Ačkoli, přiznejme si, tento směr otázek pro něj byl poněkud zvláštní.

          „Co víte o Cechu Cestovatelů?“ položil Mistr Farzbeta svou druhou otázku.

          Ezrath zamrkal. „Tedy…,“ začal váhavě. „nemohu říct, že něco vím, protože kdybych něco věděl, je myslím známo, že Cech přísně zakazuje sdělovat informace, pokud k tomu nedá výslovný souhlas…“

          A teď vážně? Opravdu si v komisi myslí, že má kontakty nebo že je dokonce členem Cechu Cestovatelů?! Možná by se hodilo vědět, co přesně že byl jeho otec zač… Ale jestli mu jeho otec pomůže dostat se na Elberu, byl by mu ten chlap aspoň k něčemu užitečný…

          Viděl, jak si někteří členové komise vyměnili pohledy. Ezrath se tomu v duchu musel začít křenit. Co se to tu dělo?!

 

          „Dobře, pane Pálamíro,“ pronesl Kalendáh Tarmsázra, „řekněte nám, jaké oblasti magie vás nejvíce zajímají…“

          „Světoznalectví,“ odpověděl Ezrath bez zaváhání, „Myslím, že jsem vcelku dobrý v bojové magii… A jsem z rodiny lékárníků, vyznám se v bylinkách a lektvarech,“ pokrčil rameny.

          „Co kdybyste nám povykládal něco o tisu,“ vyzval ho Mistr Saltaha, skočil tak do řeči Mistr Tarmsázrovi, který se nadechoval k položení své otázky. 

          Ezrath zaměřil svou pozornost na Saltahu. Tmavovlasý muž odhadem kolem třiceti let… Proč měl pocit, že už ho někdy potkal? A pak mu to došlo. Tohle byl ten bylinkář ze slavností. Nakupoval u něj bylinky pro Erianela (které mu pak zrzek věnoval). 

          A podle jiskry pobavení v Saltahově oku si uvědomil, že tento Mistr si pamatoval jeho. Dobře, on ten pohovor možná vážně dopadne dobře!

          „Tis je jehličnatý strom, kterému jsou připisovány výrazné magické vlastnosti,“ začal Ezrath svůj výklad. „Je známý pro svou dlouhověkost, běžně se dožívá 300 let, nejsou výjimkou tisy staré tisíce let… Na Kratu existují takové, které pamatují První věk,“ musel se uculit. „Rostou velmi pomalu. Dorůstají výšky kolem 15 metrů. Všechny jeho části jsou jedovaté, kromě dužiny plodu, ta má nasládlou chuť, někde se z ní dělá víno a marmeláda…“

          Ezrath se nadechl a rychle pokračoval ve svém povídání, než někdo položí nějakou jinou otázku. Tahle mu vyhovovala. 

          „Co se týče dalšího využití, je velice rozmanité… Dřevo je možné použít pro různé magické artefakty, jako jsou amulety, i pro zbraně – luky, obřadní dýky… Odvary z tisu je možné užít k trávení nepřátel… Co se týče magického používání někdy může být využíván při věštění… Nicméně, své místo má prakticky v každém rituálu, obřadu, zaříkání, které souvisí se smrtí, ať už mluvíme o přivolání smrti nebo záchraně života, případně pokusy s dlouhověkostí, potažmo nesmrtelností… Většina zakázaných rituálů vyžaduje v nějaké formě tis. Pro magii jsou využívány všechny možné podoby tisu – části stromu jako takové, odvary, listy nebo piliny přidané do kadidla…

          Tisové háje jsou vždy považovány za magické místo. Kromě skutečnosti, že jsou vhodným místem pro konání různých obřadů, jsou také opředeny množstvím pověr…

          Například se říká, že kdo usne ve stinném zákoutí tisového háje, přivodí sám sobě smrt.“

          Saltaha potřásl hlavou. Vypadalo to, že by se ptal i dál, ale vstoupil mu do toho Mistr Drel. 

          „Jaké využití může mít odvar z šalvěje?“ tázal se. 

          Ezrath se pustil do výkladu. Poté dostal ještě dvě podobné otázky – ještě jednu od Mistra Saltahy a další od Mistra Dámilívy.

 

          „Myslím, že nám to stačí,“ uzavřel jeho pohovor Mistr Olsárta. „Pane Pálamíro, počkejte prosím venku, poradíme se a zavoláme vás, abychom vám sdělili výsledek.“

          Ezrath přikývl. Ven vyšel s úšklebkem. Na chodbě kromě Erianela již čekali oba Wasteřani.

          „Tak co?“ zeptal se Erianel, který hned vstal a vyšel mu v ústrety.

          „Netuším…,“ vydechl Ezrath, který své dojmy vůbec neuměl popsat.

 

          O chvilku později ho Mistryně Laradí opět zavolala dovnitř. Usadil se proti komisi a čekal na jejich vyjádření.

          „Deset bodů,“ sdělil ředitel úsečně. Nevypadal, že by to chtěl více komentovat.

          „Deset bodů,“ obeznámil ho Mistr Dámilíva, tvářil se vážně.

          „Deset bodů,“ utrousil Mistr Farzbeta.

          Ezrtahovi cuklo v koutku. Jeho mozek to příliš nepobíral.

          „Dvanáct bodů,“ ušklíbl se Mistr Olsárta.

          Ezrtath na tajemníka nevěřícně mrkl.

          „Dvanáct bodů,“ pokračoval Mistr Čížika. Ten se mladíka usmál. „Vedl jste si dobře.“

          Ezrath tomu nedokázal uvěřit. Má 54 bodů jen od vedení Akademie?! Co se to děje?!

 

          „Ode mě máte deset bodů,“ obeznámil Ezratha Mistr Saltaha. „Rád bych ve svých hodinách měl alespoň nějakého schopného bylinkáře,“ ušklíbl se.

          Ezrath se musel zakřenit. „Děkuji.“

          „Ode mě máte devítku,“ pokračoval Mistr Drel. „Ta vám musí stačit. Neradi bychom vás přechválili.“

          Ezrath se zašklebil. 

          „Pět bodů,“ prohlásila Mistryně Gilamaha.

          „Jeden bod,“ pronesl Mistr wast Wainard.

          „Za mě deset,“ usmála se Mistryně Laradí.

          „Osm,“ utrousil Mistr Tarmsázra.

 

          Ezrath měl v očích pořád něco nechápavého. Jako by čekal, kdy řeknou, že tohle byl vtip, a sdělí mu to správné rozhodnutí. (Třeba samé jednobody jako od pana wast Wainarda.)

          „Celkem získáváte devadesát sedm bodů z pohovoru,“ uzavřel to Mistr Farzbeta. „Můžete jít.“

          Devadesát sedm?! Jak to dokázal?!

          „Děkuji,“ vydechl Ezrath. Postavil se. „Na shledanou,“ vykoktal a vydal se ven.

          Erianel stál u dveří. Usmíval se na něj.

          „Mám devadesát sedm bodů,“ vyhrkl Ezrath ještě předtím, než se zrzek stačil zeptat. „Devadesát sedm,“ zopakoval to číslo. „Já…, já to nechápu!“ vyhrkl.  

          Erianel ho obdařil úsměvem. „Gratuluji,“ zazubil se. „Jsi prostě dobrý!“

          Ty nejisté pohledy Wasteřanů jejich směrem ovšem Ezrathovi neunikly.

 

          Protože byli zvědaví, jak dopadnou ostatní alespoň z jejich skupiny (pokud se tedy podělí), zůstali ještě Erianel s Ezrathem na chodbě.

          „Osmdesát čtyři,“ pochlubil se jim Girwil wast Munsart s úšklebkem. Vypadalo to, že komise je vážně dobře naladěná!

          „Sedmdesát dva,“ sdělil jim svůj výsledek Darwan wast Urangdsart.

          Darwan si vyměnil úšklebek s Girwilem. I oni počkali, jak dopadne Nalta, který šel po nich.

          Vypadalo to ovšem, že Erianelova nálada klesala...

          „Osmdesát,“ svěřil se jim Nalta, jakmile i on vyšel se svým ohodnocením.

          Poslední z jejich skupiny, Sávidáh, si je pohrdavě přeměřil, než vstoupil. Když vyšel, tvářil se stejně povzneseně jako na začátku. „Sto dvacet jedna,“ obeznámil je a nabubřele odkráčel.

          „Tak ten má maximálně nulu,“ prohlásil Nalta pobaveně. Ezrath i oba Wasteřani se zasmáli. Erianel pousmál.

 

          Mezi posledním z jejich šestice a první z další šestice měla komise pauzu. Další uchazeči tu zatím nečekali.

          „Dobrá, přátelé,“ tituloval je Nalta, „zajdeme společně na oběd?“ navrhl. „Chápu, že sice ještě není ani šest čtyři, ale nevím jak vám, mě z toho stresu docela vyhládlo!“ 

          Souhlasili.

 

          || Body za pohovor (skupina D)