Stinná zákoutí tisového háje – Kapitola 33

Druhá etapa: Dobrý tým je základ úspěchu!

 

| Užitečné informace

|| Počítání času  | Jezero Elha 

| Alchymistická akademie v Elbeře (AAE) - přijímací zkoušky (základní přehled, podmínky, harmonogram) 

|| Tabulka a slovní komentář | Pouze tabulka

 

| Podrobné výsledky první etapy 

|| První etapa - postupující uchazeči (seznam) 

|| Celkové pořadí všech uchazečů - přehled 

|| Podrobné výsledky (včetně bodů) všech uchazečů 

 

___________

 

 

---

 

| Císařství Zarhara, v blízkosti Elbera, 32. den IV. měsíce roku 2732 Druhého věku.

 (tj. pondělí 21. září 2015 / úterý 22. září 2015 zemského času)

 

         Místnost č. 21 nacházející se ve druhém patře budovy byla všem uchazečům důvěrně známá z pohovorů. Když Ezrath se svým týmem dorazili na chodbu před ní, právě z masivních dveří vyšli členové prvního týmu a dovnitř vešli ti z druhého. Přede dveřmi stál odměřeně se tvářící se Kámilš, který dohlížel na to, aby týmy do místnosti vstupovaly v pořadí, ve kterém dorazily.

         Členové třetího týmu stáli v hloučku poblíž dveří. Byl to Miža, který se přimluvil právě vyšlé skupině.

         „Jaké to je? Máme se bát?“ nadhodil přátelsky.

         Oslovení se po sobě podívali. Farzbetovi zachovali kamenný výraz, Antonila se rozpačitě usmála a Kalunala se zazubila.

         „Ani ne,“ usoudil Eniláh vesele, „ale rozhodně to bude zajímavé.“

         „Každopádně nemáme poskytovat žádné informace,“ vstoupil do rozhovoru Niráh vědom si nežádoucí pozornosti prakticky všech ostatních čekajících uchazečů. „Respektive nemáme sdílet žádné skutečnosti s ostatními dříve, než budou informováni o podobě druhé etapy. Prozatím nás tedy prosím omluvte.“

         Niráh se zdvořile usmál a se svojí skupinou odešel. Na schodech se minul s poslední, právě příchozí šesticí.

 

         Čekání na chodbě se zdálo nekonečné a probíhalo mlčky.

         Ezrath si všímal kradmých pohledů, které Andrail (ale i Reivian nebo Irdwald) vrhal směrem k jejich skupině, zvláště tedy k Lisiantarovi. Erianel měl pevně semknuté rty a vytrvale hleděl jinam. Lisi existenci třetí skupiny ignoroval. Ve vzduchu se vznášela tíživost nevyřčeného, stíny nevysvětlených motivů a paleta bolestných emocí.

         I Vilfríd měl v tváři vypsané starosti, Ezrath si mohl pouze domýšlet, že souvisí s rozhovorem, který před chvílí vedl s Navalah Dámiláhou. Kalísráh se opřel o stěnu. Zívl. Svým postojem vyjadřoval své znudění. Zrzka se křenila. Vyměnila si krátký pohled s Ezrathem a oběma jim povážlivě zacukalo v koutcích. Shodli se i beze slov, tato situace byla až směšně hloupá.

 

         Druhý tým vyšel, třetí mohl vstoupit.

         Ezrath věnoval zvědavý pohled známým tvářím, otevřel pusu, ale než stihl něco říct…

         „Ať tě ani nenapadne se na něco ptát,“ zarazil ho Nalta vesele, zazubil se, „Dokud nic nevíte, my informovaní musíme být ticho.“

         „Nejhorší zkouška ze všech,“ postěžoval si Malša.

         Ezrath se zasmál. „Co už, naše smůla,“ konstatoval.

         Hnědovlasá kráska Kálira Ezrathovi věnovala úsměv, který by mladík považoval téměř za spiklenecký. Důvěrný, jako by jej dotyčná snad znala. O tom ale mladík pochyboval. Neměli příležitost spolu mluvit, Ezrath doposud ani nepostřehl její jméno. Nedostal příležitost se jej dozvědět ani teď.

         „Pojďme, žádné krafání, máme práci,“ vybídla Liša rázně svou skupinu.

         Milge si vyměnila rychlý pohled se Žari, než jejich šestice odešla.

         Co spolu mají tyhle dvě? Ne, že by se Ezrath mohl dozvědět odpověď. Nevypadalo to totiž, že by zrzka chtěla dopřát jakoukoli indicii k této otázce.

 

         Tým 3 opustil místnost. Hurá. Byli na řadě. Mohli vstoupit.

         Za stolem seděli pouze dva členové komise: mravokazatel Mistr Čížika a odborník na byliny Mistr Saltaha. Ezrath se spokojeně usmál. Tyto dva si již stihl oblíbit. Mistr Čížika ho při pohovoru pochválil a Mistr Saltaha, poměrně mladý bylinkář ze slavností, který mu položil tisovou otázku, si nemohl nezískat jeho sympatie.

         „Dobrý večer,“ pozdravil Ezrath stejně jako ostatní z týmu.

         Oba učitelé pozdrav opětovali.

         „Posaďte se,“ vyzval je Saltaha a ukázal na šest připravených židlí.

 

         „Dovolte mi, abych vám pogratuloval k postupu do druhé etapy přijímací zkoušky,“ ujal se slova Mistr Čížika, jakmile zaujali místa naproti nim. „Nejprve vás požádám, abyste každý z vás stvrdili své členství v týmu č. 4 přiložením vašeho náramku ke znaku na tomto archu,“ vyzval je. Hovořil vlídně, klidně, usmíval se.

         Předložil skupině arch, na němž byl pouze titulek Tým 4 a pod ním magický znak.

         Jako prvnímu jej podal Kalísráhovi sedícímu na kraji. Když ten přiložil náramek podle pokynů, pod znakem se objevilo jeho osobní číslo a celé jméno. Takto list prošel mezi všemi. Jakmile na něm bylo všech šest jmen, znak zmizel.

         „Výborně,“ konstatoval Čížika. „Abyste postoupili do třetí etapy, musíte se v průběhu dnešní noci a dopoledne přesunout do horského komplexu Elberské akademie, kde nejpozději do poledne musíte odevzdat tento list v místnosti 77. Při předání listu musí být váš tým kompletní.

         Do další etapy postoupíte všichni, nebo nikdo z vás.“

         Čížika se krátce odmlčel. Všichni napjatě očekávali pokračování pokynů. Ezrath si rozhodně nemyslel, že by druhá etapa spočívala jen v tom doplahočit se do Akademie a odevzdat tam jeden papír. Tedy, ne že by takovou alternativu nebral! 

         „S sebou si vezměte již vše, co si myslíte, že budete nezbytně potřebovat v dalších dvou etapách. Nezaručuji, že budete mít prostor se pro své věci stavit do města dříve než po skončení přijímacího řízení. Projdete-li druhou etapou, budete mít zajištěné ubytování přímo v Akademii,“ pokračoval Mistr Čížika se sdělováním instrukcí. „Mapu Elbery a okolí jste dostali při registraci k přijímacím zkouškám,“ pokračoval s fakty, „aktuálně na ní přibyly některé cesty a další informace, na základě nichž by pro vás cesta k Akademii neměla být nijak problematická. Dále ve vašich informačních knížkách přibyly plány horského elberského komplexu,“ Čížika se pousmál, „a to neméně důležité rovněž veškeré nutné podrobnosti k druhé etapě.“

 

         „Abyste rozuměli, má to pár háčků,“ převzal si slovo Saltaha. Zacukalo mu v koutku, mluvení o zádrhelech zřejmě patřilo k jeho oblíbeným tématům.

         „K tomu, abyste se dostali do místnosti 77, musíte odemknout zámek, který vám otevře vstup. Jako klíč slouží pět identických krystalů vložených do pěti patřičných jamek. Jeden z těchto krystalů dostanete hned, další čtyři si musíte opatřit jiným způsobem.“

         Důraz na slově jiným Ezrathovi ani nikomu z jinému z jeho skupiny neunikl.

         „Je připraveno šest disciplín. Každá se koná v rozmezí tří sagů, některé se časově překrývají. Nemají daný pevný začátek, je možné se je pokusit zvládnout kdykoli v daném časovém úseku. Žádná z těchto disciplín není povinná. Je tedy zcela na vašem uvážení, jestli se budete chtít pokusit konkrétní disciplínu splnit. V případě úspěšného splnění získáte krystal. Celkově tedy jako tým můžete získat krystalů sedm,“ Saltaha se nepatrně ušklíbl. Ezrath v tu chvíli začínal mít pocit, že mu něco uniká mezi řádky.

         Saltaha nicméně nedal svým posluchačům prostor, aby nad jeho slovy dumali nějak dlouho, okamžitě pokračoval ve svém proslovu:

         „Podmínky jsou následující. Každý člen týmu si může vybrat pouze jednu disciplínu.

         Pokud některý z členů selže, může se pokusit o zvládnutí této disciplíny kapitán týmu. Ovšem pouze v případě, že předtím zvládl úspěšně splnit svou vybranou disciplínu. Pokud selhal kapitán, žádná jiná šance není a tuto možnost jako tým ztrácíte.

         Kapitánem se stává automaticky ten člen týmu, který měl v první etapě nejvíce bodů. Námi mu také bude svěřen první krystal. Není to však závazné, co se týče nošení krystalu. Nic vám nebrání určit jiného člena týmu, který tento předmět bude posléze opatrovat.“

         Ezrath měl pocit, že se mu z těch informací začíná zavařovat mozek. Uklidňovala ho myšlena, že se svým pořadím nejspíš neměl nejvyšší počet bodů, takže pomyslná kapitánská páska mu nehrozí. Trochu zalitoval, že své pořadí neprobrali před vstupem. Osobně by si vsadil, že tím „kapitánem“ bude Lisiantar.

         „Informace o disciplínách, jejich krátký popis, čas a jména těch, kteří dbají na jejich řádné plnění najdete v informační knížce,“ odtušil Saltaha věcně, „žádné jiné informace než ty uvedené tam nedostanete,“ dodal, zřejmě, aby zabránil dotazům. „Závazné přihlášení probíhá tak, že každý z vás, ve své knížce se napíše do příslušné kolonky v seznamu umístěným tamtéž. Ve vlastním zájmu si tedy nespleťte řádky.“

         Ezrathovi cuklo v koutku. Splést si řádky, to zní jako něco pro něho. Vytáhl knížku, aby si dotyčná místa prohlédl.

         „V knížce vám aktuálně také přibyl prostor pro psaní soukromých vzkazů mezi vaší skupinou a taktéž hromadný pro všechny dále postoupivší uchazeče,“ poznamenal Saltaha.

         „To je pro tento okamžik vše,“ uzavřel svůj monolog bylinkář, „máte nějaké otázky?“

 

         Nejen Ezrath si již prohlížel informační knížku, aby se ujistil, že se skutečně objevily nové informace.

         Na popis disciplín pod štítkem Druhá etapa hleděl spíše konsternovaně.

 

         I. | Přehled o aktuálním dění (teorie). Forma: vědomostní otázky.

         Téma: Mapování prostředí. Aktuální události. (Dění během přijímacího řízení, informace o učitelích, studentech, uchazečích apod.)

         Čas: začátek: 4H | 3S, konec: 5H. | (Tj. 2:00 – 4:00 zemského času).  

         Dohlíží: Mistr Farzbeta, Mistryně Gilamaha.

         Místo: Hlavní budova, místnost č. 7.

 

         II. | Všeobecné magické znalosti: lektvary.

         Čas: začátek: 5H, konec: 5H | 3S. (Tj. 4:00 – 6:00 zemského času).

         Dohlíží: Mistr Drel, Mistryně Líverika, Velkomagistra Tižara.

         Místo: Ostrov El, stanoviště 8 (jeskyně).  

 

         III. | Všeobecný přehled (teorie). Forma: vědomostní otázky.

         Téma: zejména historie, politika, filozofie, magie.

         Čas: začátek: 5H | 2S, konec: 5H | 5S. (Tj. 5:20 – 7:20 zemského času).

         Dohlíží: Mistr Olsárta, Mistr Tarmsázra, Velkomagistr cir Nariana.

         Místo: Hlavní budova, místnost č. 7.

 

         IV. | Všeobecné předpoklady (nemagické znalosti): matematika. Forma: šifry.

         Čas: začátek: 5H | 3S, konec 6H. (Tj. 6:00 – 8:00 zemského času).

         Dohlíží: Mistr Ráditsába, Mistryně Ránčišdža.

         Místo: Hlavní budova, místnost č. 14.

 

         V. | Všeobecné magické znalosti: písma a znaky magie. Forma: pečetě, hlavolamy.

         Čas: začátek: 6H, konec 6H | 3S. (Tj. 8:00 –10:00 zemského času).

         Dohlíží: Mistryně Laradí, Mistr Nakeilaer.

         Místo: Hlavní budova, místnost č. 19.

 

         VI. | Plavání (potápění).

         Čas: začátek: 6H | 2S, konec 6H | 5S. (Tj. 9:20 –11:20 zemského času).

         Dohlíží: Mistr wast Wainard, Mistr Harza, Velkomagistra wast Urangdsart.

         Místo: Ostrov El, stanoviště 13 (zátoka).  

 

         Hlas v Ezrathově mysli tiše úpěl. Co to je za disciplíny?! Pro něho osobně snad připadaly do úvahy jen lektvary nebo plavání. Na svoje znalosti by si nevsadil ani zlomený deran! Šifry? Rozhodně ne. Pečetě, možná, ale hlavolamy?!

 

         „Říkal jste, že čtyři z krystalů si můžeme opatřit jiným způsobem, přičemž účast na disciplínách není povinná,“ ozval se Lisiantar rozvážně. „Znamená to tedy, že teoreticky můžeme ukrást nebo jiným způsobem získat krystaly od ostatních skupin?“

         „Ano,“ odpověděl Saltaha suše, „přesně tak. Pochopitelně by uchazeči měli dodržet platné zákony a nikdo by neměl přijít k trvalé zdravotní úhoně.“

         „Nemyslím to tak, že bych měl tuto strategii v úmyslu,“ odvětil Lisiantar, „pouze se ptám, zda je možná.“

         Ezrath si konečně odpověděl, co se mu nezdálo. Takže se klidně může stát, že získají sedm krystalů, jiná skupina je napadne a o všechny je obere, to je dobré vědět.

         „Pochopitelně,“ odtušil Saltaha, „pokud chcete patřit k alchymistické elitě a nedokážete uchránit ani krystal, příliš tím neprokážete svoji kompetenci. Taktéž, pokud dorazíte byť se všemi krystaly, ale bez listu, opět to znamená váš neúspěch. Stejný výsledek je v případě, pokud kdokoli z vašeho týmu nedorazí, je nepodstatné z jakého důvodu.“

         „Rád bych na tomto místě připomněl, že tato disciplína má prověřit schopnost spolupráce,“ poznamenal Mistr Čížika vlídně, věnoval jim laskavý úsměv.

         „Stalo se už někdy, že se přes druhou etapu nedostal žádný tým?“ zajímal se Ezrath. Nedokázal odolat a nezeptat se.

         „Irelevantní dotaz,“ komentoval to Saltaha, „ale abych uspokojil vaši zvědavost, ne, nestalo. Od doby, kdy jsou přijímací zkoušky v aktuální podobě, byl v každém roce přijat alespoň jeden uchazeč.“

         Ezrath přikývl. Alespoň jeden uchazeč, to zní pozitivně, ne? 

 

         „Přejděme tedy k předání krystalu,“ navrhl Saltaha. „Podle výsledků je vaším kapitánem Kalísráh Irnahársa,“ konstatoval, z úložiště vytáhl sametový váček obsahující dotčený předmět a předal jej černovlasému mladíkovi.

         Na toho se teď upřelo vícero pohledů, někteří své překvapení skryli lépe, každopádně Ezrath nebyl jediný, kdo si myslel, že tím nejlepším z jejich týmu bude Lisiantar. Kalísráh oproti tomu nevypadal nijak vyvedený z míry, uculil se.

         „Děkuji,“ obdařil učitele širokým úsměvem a krystal přijal. Stejně se zazubil na svůj tým, „Jsem pátý,“ obeznámil je, jako by o nic nešlo. „Nebojte se, přijmu svou úlohu zodpovědně,“ ujistil je pobaveně.

         Ne, že by Ezrath neměl v mladíka důvěru, připustil si však, že by byl mnohem raději a cítil by se klidněji, kdyby vůdcovská role v jejich týmu připadla někomu jinému.

 

         „Každý z týmů může využít jako svou základnu jednu ze studoven v přízemním patře,“ doplnil Čížika skutečnosti o další informaci, „vám připadla ta s číslem 104, dovnitř se dostanete přiložením náramku. Přístup vám bude umožněn ještě dva dny po celkovém ukončení přijímacích zkoušek. Můžete ji tedy využít i jako úložiště pro věci, které zatím nepotřebujete brát do Akademie.“

         Přikývli.

         „Pokud byste měli nějaké poznámky, dotazy nebo řešili nějaký problém v souvislosti s druhou etapou, můžete nás až do jejího ukončení kontaktovat v této místnosti,“ dodal Čížika. „Dále vás poprosím, abyste pátému týmu nesdělovali žádné informace o podobě druhé etapy, dokud s ní nebudou oficiálně seznámeni. Stejně tak nesdělujte podrobnosti nepostupujícím uchazečům. S těmi, kdo již potřebné informace mají, můžete diskutovat dle libosti.“

         „Pokud nemáte žádné další otázky, je to z naší strany vše,“ konstatoval Saltaha.

         Šestice se po sobě podívala.

         „Děkujeme,“ uzavřel to za ně všechny Lisiantar. Postavil se.

         „Na viděnou,“ rozloučil se. Ostatní následovali jeho příkladu.

 

         Vyšli ven. Vyměnili si pohled s členy posledního týmu.

         „Jste v háji,“ sdělil Kalísráh zvesela čtveřici svých někdejších spolužáků ze střední.

         Seha nad ním jen netrpělivě protočil očima. „Kalso, naser si,“ vyzval ho, než se svojí skupinou zapadl dovnitř.

         Kalísráh s pobavením přeběhl dopředu a s neutuchající energií začal seskakovat schody.

         „Bude to zábava,“ prorokoval.

         „Tak si hlavně nenabij držku, kapitáne,“ prohodila Žari kousavě. Ezrath se zasmál.

         Byl si jistý tím, že nuda to rozhodne nebude.

 

___________

 

Tým 1: Domluva

 

TÝM Č. 1	Počet bodů	Pořadí
Niráh Kála | Niri, Nira	478	11.
Timoháh Farzbeta	441	16.
Eniláh Miriha | Ena	427	18., 19.
Tamirah Farzbeta	421	22.
Antonila Kálina	420	23.
Kalunala Momilu Rahára	407	27.

 

         Skupina zamířila do své studovny ihned poté, co se dozvěděli podrobnosti o druhé etapě. Studovny se nacházely na druhém konci budovy. Byl to celkem uzavřený plácek chodby, odkud byl vstup do místností 100–110.

         Prvnímu týmu připadla studovna 101. Byla to komfortně zařízená místnost s dominujícími odstíny tmavě zelené, s dvěma pohovkami, několik křesílky. Velkým stolem. Výhledem do zahrady.

         Skupina se usadila kolem stolu. Plán byl jasný: vymyslet vhodnou strategii.

         Všichni hleděli do své knížky na popis úkolů.

         „Já si beru plavání,“ prohlásil Eniláh zvučně, jeho hlas zaplnil celou místnost, „Jsem založený spíš fyzicky, bojové zaměření, příroda a tak. Celkem bych si věřil i v lektvarech, ale vím, že bratranec je v nich určitě lepší,“ sdělil jim upřímně, „Šifry ani hlavolamy rozhodně nejsou nic pro mě. O vědomostech nemluvě.“ Eniláh se s chutí zasmál na svůj účet. Žil na statku v prdeli světa, jeho všeobecný přehled vypadal podle toho.

         Niráh si promnul čelo.

         „Jelikož mě zvolili kapitánem, dává smysl, abych si vybral některou z prvních disciplín,“ pronesl rozvážně, „Každopádně první disciplína zní vyloženě odrazujícím způsobem. Lektvary i matematiku si umím představit, u všeobecných vědomostí mám obavu, že podobně jako v testu to bude soubor zcela nepředvídatelných otázek ze všech známých světů a období. Úspěch bude tedy především dílem náhody.“ Niráhův problém ležel úplně jinde než jeho bratrance, z disciplín by mu, kromě té první, mohly vcelku vyhovovat všechny.

         „Navrhoval bych tedy, aby sis vzal na starosti lektvary,“ ozval se Timha prakticky, „Osobně bych si rád zvolil šifry. Nebudu vám lhát, preferoval bych úplně jiné disciplíny, ovšem na rozdíl třeba od lektvarů mám k matematice alespoň nějaký vztah.“

         „Jsem na tom velmi podobně jako můj bratranec,“ přiznala Tamirah. „Vybrala bych si první disciplínu,“ řekla, „vytvářela jsem si přehled o událostech, uchazečích, mám své zdroje. Myslím, že mám šanci uspět.“

         „Moje nejsilnější stránka jsou rozhodně lektvary,“ vstoupila do diskuse Kalunala. Její hlas zněl velmi energicky a vesele. „Písma magie jsou ale moje druhá mateřština,“ uchechtla se, „S Mistryní Laradí jsem si na pohovoru perfektně pokecala, beru pětku,“ obdařila je sebejistým úsměvem, „věřte mi, mám ji v kapse.“

         Antonila se plaše usmála. „Na mě tedy zbyla trojka? Všeobecný přehled?“ zeptala se tiše.

         „Vyhovuje ti to?“ optal se jí Niráh starostlivě. „Kdyby ne, můžeme zkusit vymyslet ještě jinou alternativu.“

         „Naprosto,“ odvětila Antonila, „Vynasnažím se být co nejlepší.“

         „Pokud tedy nikdo nemá nic proti, každý z nás by se měl zapsat podle domluvy,“ navrhla Tamirah.

 

         „Blíží se tři pět,“ obeznámila je Tami vzápětí, když dokončila svůj úpis, při pohledu na hodiny. Do půlnoci zbýval jeden sag.

         „Myslím si, že všichni z vás – a obzvlášť ti, kterým disciplína začíná v pozdní noci, by se měli jít vyspat. Nepřipadá mi úplně rozumné krystal a list nosit všudemožně, pokud nic nenamítáte, nechala bych oboje zde. Jestli si získaný krystal necháte u sebe, nebo jej přinesete rovněž sem, nechám na vás. O průběhu a případných zádrhelech se můžeme v knížce informovat písemně a řešit je průběžně. Navrhuji, abychom sem všichni donesli zavazadla, jak ta, co chceme brát s sebou, tak případně i ta, pokud by je tu někdo z vás chtěl nechat, do řekněme šest dva, ať odsud všichni vyrazíme spolu, jakmile Eniláh skončí.“

         „Souhlasím,“ vyjádřil se Niráh, který na návrhu neshledal nic, proti čemu by se měl nějak vyjádřit.

         „Taky,“ kývla Kalunala, „jsme tedy domluveni,“ usoudila. Tým 1 mohl pro tuto chvíli rozpustit své zasedání.

 

___________

 

Tým 2: Domluva

 

TÝM Č. 2	Počet bodů	Pořadí
Milge Lágiřa	548	1.
Smiliša Ilša | Liša	546	2., 3.
Maldš Raušira | Malša	500	6.
Nalta Tika	490	7.
Zarah Rafara	464	13.
Kálira Nelanika	414	24., 25.

 

         Studovna 102 vypadala prakticky identicky jako ta s číslem 101, jediný rozdíl byl v barevné stylizaci, tato byla v odstínech modré.

         Tým seděl rozsazený v okolí stolu. Malša si zabral celou pohovku, na které se spokojeně vyvaloval. Nalta s Lišou se usadili na té druhé. Kálira způsobně seděla v křesílku, Zarah, drobnější tmavovláska s dvěma zapletenými copy, se usadila na opěradle u ní. Milge usedla na křesle v čele stolu, všechny si přeměřovala přísným pohledem.

         Smiliša po světlovlasé dívce zaujatě pokukovala od chvíle, kdy se dozvěděla, že právě ona bude jejich kapitánka. Když slyšela kritéria, vzhledem ke svému umístění se Liša, dle svého mínění vcelku oprávněně, domnívala, že kapitánkou bude ona. Proto ji skutečnost, že jí tuto pozici „vyfoukla“ Natiršanka a ona tak poznala osobu, která skončila na první příčce přijímaček, uchvátila. Vážně se tvářící Milge se svým přívěškem vločky na krku se černovlásce zamlouvala, to šimrání v bříšku jí dávalo znát, že se jí líbí možná až moc.

 

         „Také vám ty disciplíny připadají tak nesympatické?“ nadhodil Nalta s uchechtnutím.

         „Jo,“ odsouhlasil mu to Malša vesele, připlácl si levou dlaň na čelo a zakryl si oči, „úplně na prd.“

         „Tak to máme jasné,“ usoudila Liša, „vy dva jste k ničemu a my čtyři si vybereme ty nejlepší úkoly, že dámy?“ obdařila vyzývavým úsměvem zbylé členky týmu.

         „Myslím, že bychom mohli začít tím, že bychom si řekli, jaké oblasti považujete za své silné stránky,“ vyzvala je Milge. „Můžeš začít, Malšo,“ vyzvala rozvaleného mladíka.

         „Bojová magie, bojové lektvary, bojové artefakty, magické zbraně, transformace,“ odpověděl, „umím výtečně hrát na housle a seznámil jsem se snad s většinou uchazečů… Tak, jak je to popsáno, nemám problém z žádnou z těch disciplín ve smyslu toho, že by byla zcela mimo můj zájem…“

         Milge vzala odpověď na vědomí krátkým kývnutím. „Káliro?“ obrátila se na hnědovlásku.

         „Léčitelství a dušezpytectví,“ odpověděla s jistotou, „Mou nejsilnější stránkou jsou lektvary, byliny a duchovní práce s emocemi.“

         „Za mě malířství a to, čemu se obvykle říká ‚tradiční alchymie‘,“ navázala Zarah, „lektvary a písma magie jsou můj obor.“

         Milge krátce kývla hlavou a zaměřila pohled na Naltu.

         „Boj,“ odpověděl stručně, „sporty, jsem výborný plavec. Matematika by ušla, zato lektvary moje parketa skutečně nejsou.“

         „Taktéž bojová magie,“ odpověděla Liša, „jinak historie, všeobecný přehled.“

         „Kolik jsi měla bodů z prvního testu?“ zajímala se Milge.

         „97,“ odpověděla.

         Světlovláska se usmála.

         „Nejraději mám živlovou magii,“ svěřila se, „mimo to vynikám v lektvarech,“ Milge poprvé, co tu s nimi seděla, lehce cuklo v koutku. Vypadá to, že jsou silná skvadra s převažující zálibou v kotlíku bublajících patocích.

         „Vidím to takto,“ řekla rázně, „Disciplína 1 – Malša, je evidentní, že tato disciplína bude velmi nepředvídatelná. Po uvážení složení našeho týmu si myslím, že máš ty nejlepší dovednosti v ní uspět.“

         Malša se uchechtl, „Můžu to zkusit,“ odtušil. Úplně si totiž představoval ty otázky.

         „Disciplína 2 – Kálira,“ sdělila, zde si vysvětlení motivace odpustila. V popisu nebylo, jaké oblasti se mají lektvary týkat, počítala ale s tím, že léčitelka případně svede bojový lektvar spíše než „tradiční alchymistka“ nějaký složitý léčitelský dryák.

         „Disciplína 3, všeobecný přehled – Smiliša,“ pokračovala Milge se svými návrhy, „Čtyřky, matematiky, bych se ujala já,“ nabídla, „Disciplína 5 – Zarah. Disciplína 6 – Nalta.“

         Milge se rozhlédla po své skupině. „Nějaké námitky?“

         „Mně to vyhovuje,“ vyjádřil se Nalta. Ostatní taktéž potvrdili souhlas.

         „V tom případě považuji toto rozvržení za hotové,“ konstatovala Milge, „Zapište se,“ vyzvala je.

         „Přejdu k jiné otázce,“ zapředla Milge rozhovor na jinou problematiku, „Během času v Elbeře, vydal jste se někdo na průzkum hor a víte, jak vypadá cesta k Akademii?“ zajímala se.

         „Velmi zběžně jsem blízké okolí prošla, až k Akademii jsem se ale nedostala,“ připustila Liša.

         „Nápodobně,“ přiznal Nalta.

         „Jen, že možná v mezičase by někdo mohl ověřit – bez zavazadel, jak cesta, případně cesty vypadají a zvolit vhodnou z nich. Přeci jen, pokud by Nalta skončil skutečně až v šest pět, bude celé naší skupině zbývat pouze jeden sag na to, abychom dorazili do Akademie, našli příslušnou místnost a odevzdali list. Bylo by dobré v ten okamžik na jistotu vědět, kudy jít.“

         „Mohla bych to jít obhlédnout po tom, co skončím ve své disciplíně,“ navrhla Liša, „nepředpokládám, že by to trvalo tři sagy, tedy dejme tomu kolem pět tři bych mohla vyrazit…“

         „Půjdu s tebou,“ nabídl se Malša okamžitě. „Jinak já do první disciplíny zůstanu tady, můj hotel je docela daleko, takže se mi nevyplatí tam teď chodit.“

         „A chceš spát nebo společnost?“ zajímal se Nalta.

         „Společnost,“ prohlásil Malša okamžitě, „jestli nezaspíš své plavání, pochopitelně.“

         „Já tedy určitě půjdu spát a půjdu hned,“ ujistila je Kálira. Ten kdo vymyslel čas lektvarů by zasloužil nakopat!

         „To i já,“ mínila Liša. „Mimochodem, ty jsi na stejném hotelu, že?“ obrátila se na Zarah. „Vyrazíme spolu?“

         Dívka s copy přikývla.

         „Dobrá. Také půjdu,“ informovala je Milge. „Budeme v kontaktu.“

 

___________

 

Tým 3: Domluva

 

TÝM Č. 3	Počet bodů	Pořadí
Mižraš Mílžrita | Miža	546	2., 3.
Nažirš Mílžrita | Naži	533	4.
Alžarš Mílžrita | Alž	481	8.
Andrail cir Saharia	479	9., 10.
Reivian kir Rakeila | Rei	422	21.
Irdwald wast Tergesard | Ird	404	29.

 

         Tým 3 se seskupil kolem stolu ve studovně 103, ta byla v hnědých odstínech.

         „Já myslím, že minimálně jedna věc je jasná,“ prohlásil Naži se svým věcným přístupem lehce sarkastickým tónem, „Disciplínu 3 si bere na zodpovědnost Alž, nikdo jiný totiž neumí najít odpověď na absolutně jakoukoli stupidní otázku a nejspíš z nás ani nikdo jiný pečlivě nepročetl všech 36 knih moudrosti.“

         Alž se usmál jako sluníčko. „Nemám s tím vůbec žádný problém,“ ujistil je.

         „Tak se tam rovnou zapiš, ať je jasné, že tohle je zabrané,“ pobízel ho Naži.

         Miža se zasmál. Jejich trojice působila v dobrém rozpoložení.

         O té z Ciarty se to říct nedalo.

         Andrailovy chmury opanovaly jeho mysl od chvíle, kdy byl na chodbě nucen snášet Lisiantorovu okázalou ignoraci. Zadání druhé etapy jeho pocity příliš nevylepšilo. Když si četl popisy těch disciplín, zmocňoval se ho pocit marnosti. A úzkosti – co když z jejich šestice bude jediný, kdo při plnění úkolu selže? Tápal v tom, kterou z disciplín by si měl zvolit. Vědomostní nepřipadaly v úvahu. Pohovor pro něj byl dostatečně odstrašující vzpomínkou, aby se něčemu obdobnému chtěl vyvarovat. Souboje se do nabídky nedostaly. Z magických disciplín byly k dispozici pouze dvě, v lektvarech si Andrail naprosto věřil, na druhou stranu byla to druhá disciplína, dávalo smysl, aby se jí ujal spíše Miža jako kapitán, no a písma magie? Ta Andrail samozřejmě ovládal na výtečné úrovni, nicméně to byla disciplína, ve které vynikal Lisiantar. Ve všech těch znacích byl spokojený jako ryba ve vodě. Slovo hlavolamy Andraila vyloženě odrazovalo, i proto, že Lisiantar je miloval. Andrail vzpomínal na bratrance, jak sedíval na posteli jejich sdíleného pokoje a celé hodiny se trpělivě snaží pokořit další zlotřilou „krabičku“. Měl by tedy volit mezi matematikou a plaváním?

         Irdwald se nervózně hryzal do rtu. Jak měl předtím radost z postupu, teď měl pocit, že spíš pokračuje sofistikovaná tortura.

         Reivian si připadal rozpačitě. Neklesal na mysli, přesto, obecně si nejlepší připadal v přírodní a ochranné magii, z této oblasti v nabídce nebylo nic. Na druhou stranu nemusí mu to přeci vyhovovat zcela, když využije vše, co zná, určitě si dokáže poradit…  

         „Irdwalde,“ oslovil dotyčného Miža, „která z disciplín se ti zdá pro tebe nejpřitažlivější?“

         „Matematika,“ sdělil jim šeptem, opatrně, váhavě.

         „Skvělé,“ přikývnul Miža, „je tvoje!“

         Naži se uchechtl.

         „Já bych si nejraději zaplaval,“ svěřil se jim Miža s uchechtnutím. „Je to neuvěřitelně trapný seznam,“ podotkl, „absolutně nelahodící mým schopnostem.“

         „Nedivím se ti,“ kývnul Naži, „Každopádně myslím, že se všichni shodneme na tom, že nechat ti šestou disciplínu by byl vrchol strategického uvažování,“ mínil ironicky, „Jednička určitě ne, takže ti zbývají lektvary. Máme štěstí, že ti docela jdou.“

         Mižraš s cukajícími koutky pokrčil rameny na znamení rezignace. Neprotestoval.

         Naži se podíval po zbytku skupiny. „Máte někdo z vás dvou pocit, že byste zmákli první disciplínu levou zadní?“ obrátil se na Reie s Andrailem.

         Andrail zakroutil hlavou.

         „Nemyslím si,“ Rei odpověděl i slovně.

         „Bezva, v tom případě to zkusím já,“ mínil Naži. „Vyhovuje ti pětka?“ zeptal se vzápětí Reie. Ten zaváhal.

         „Myslím si, že na to plavání potřebujeme někoho, kdo to stoprocentně zvládne. Koneckonců kdo ví, co to ve skutečnosti bude obnášet,“ konstatoval Naži, „Jestli nějak výrazněji posereme ty disciplíny předtím, může být ten šestý poslední záchrana našeho týmu,“ podotkl, „Je potřeba to zvládnout rychle a s přehledem, ať stihneme vyrazit co nejdříve. Andraile, tohle bude na tobě.“

         Andrail nadzvedl obočí, tvářil se nepřesvědčeně. Jakože ne, že by vnitřně nedošel k úplně stejnému závěru. „Určitě jsem lepší v plavání než v hlavolamech,“ odtušil bezvýrazně.

         „Pětka mi vyhovuje nejvíce z uvedených možností,“ odtušil Rei, „není to ale má sklenka vína.“

         „Nevadí,“ mínil Naži, „Potřebujeme uspět ve čtyřech disciplínách. Miža a Andrail to dají, tobě taky věřím, Irde,“ zazubil se, „U mě a Alže je to ošemetné. Tohle sluníčko ale ví všechno,“ mínil, „takže Rei, když to vyjde, paráda, když ne, nevadí.“

         „Mám obavu, že nic lepšího stejně nevymyslíme,“ podotkl Miža.

         „Dobrá zpráva je, že víme kudy na Akademii,“ informoval je Naži, „když jsme mohli, využili jsme čas a pořádně to tu prolezli. Nejkratší cesta vede z druhé strany města. Proto až budeme vyrážet, rozhodně nemá smysl vracet se k hlavní budově,“ odtušil. „Nevím jak vy, my tu určitě nic nechávat nebudeme. Každopádně uvidíme, jak to bude vycházet časově, to si ještě upřesníme podle situace. Jako místo setkání bych ideálně navrhl,“ Naži roztáhl mapu a do příslušného místa zabodl prst, „tadyto rozcestí.“

         Ještě nějakou chvíli upřesňovali podrobnosti. Potom Nažiho upoutalo zívnutí Alže, věnoval významný pohled Mižovi.

         „Měli bychom se jít vyspat,“ dal Miža Nažiho nevyslovené poznámce za pravdu. „Domluvení jsme.“

         Andrail sklopil pohled. Cítil se unavený. Z Mižovy společnosti se mu však nechtělo. I když kdoví, třeba se v domě potká s Elmirielem. Andraila myšlenka na to, že se Elmirielovi bude moci pochlubit úspěchem potěšila.

         „Hlavu vzhůru,“ prohodil Miža optimisticky, „Všechno jde skvěle.“

         Andrail Mižovi věnoval úsměv. Byla to nečekaná proměna. Mžik. Miža se přistihl až vzápětí, že ceirskému mladíkovi úsměv automaticky oplatil.

 

___________

 

Tým 4: Domluva

 

TÝM Č. 4	Počet bodů	Pořadí
Kalísráh Irnahársa	523	5.
Lisiantar cir Saharia | Lisi	479	9., 10.
Žari Radiča	467	12.
Ezrath Pálamíra	414	24., 25.
Erianel cir Taira | Neli	408	26.
Vilfrídráh Rházsra	403	30.

 

         Studovnu 104 odlišovaly od ostatních pouze fialové odstíny.

         Kalísráh zůstal stát u dveří a pozoroval, jak jeho skupina usedá kolem stolu, evidentně připravená diskutovat.

         „Přátelé,“ oslovil je Kalísráh rozverně, přešel k nim a pohodlně se rozvalil na křeslo. Ze své tašky vytáhl list papíru, který přeskládal a pečlivě roztrhal na šest stejných kousků. „Jistě očekáváte dlouhou rozpravu o tom, jak se rozdělit. Nicméně ani jeden z vás na to ve skutečnosti nemá náladu,“ poznamenal, během svého proslovu začal tužkou psát na papírky čísla. Potom je začal míchat jako karty.

         „Dva z vás by si konečně přáli promluvit o nevyřčených věcech. Další z vás by už nejraději vypadl na hotel, ať už spát nebo za kamarádem, který se nedostal… Proto mi dovolte rozhodnout vaši disciplínu rozlosováním,“ Kalísráh je obdařil úsměvem. Začal každému z nich, číslem dolů, dávat kartičku.

         „Pokud vám váš los bude vyhovovat, máme vyřešeno. Pokud ne, můžeme to zkusit přehodit,“ poslední kartičku nechal sám před sebou. „Prosím,“ vyzval je, aby kartu otočili.

         Všech pět si ho přeměřovalo pohledem. Pochybnosti o Kalísráhově zdravém rozumu rozhodně byly na pořadu dne. 

         Lisiantar se tvářil nadmíru vážně. Erianel měl nakrčené čelo. Vilfríd nadzvedl obočí. Žari škubalo v koutku. Ezrath se křenil.

         Byl to také poslední zmíněný, kdo svou kartu otočil jako první. Dvojka – Lektvary, s tím absolutně nemohl nesouhlasit.

         Ostatní tak také učinili.

         Žari – Plavání. Vilfríd – Všeobecný přehled. Erianel  – Matematika. Lisiantar – Hlavolamy. Kalísráh – Aktuální dění.

         Vyměnili si pohled.

         „Vyhovuje?“ zazubil se Kalísráh spokojeně.

         Všichni přikývli.

         „Paráda,“ nadchnul se černovlasý mladík, „Všichni víte, jak se zapsat. Víte, v kolik a kam máte jít. List i krystal si nechám u sebe. Dopoledne se sejdeme v šest tři a půl před hostincem U Černé kočky a vyrazíme,“ rozhodl.

         „Teď to rozpustíme,“ odtušil, „Erianela s Lisiantarem necháme tady, Žari má svůj program a já a Ezrath bychom mohli doprovodit Vilfrída k jeho hostinci. Jste pro?“

         Žari se zasmála. „Fajn,“ kývla na souhlas a zvedla se, „Tak se mějte, bando.“

         „Taky souhlasím,“ rozhodl se Ezrath tento návrh podpořit. Dát Lisimu a Nelimu prostor si promluvit, to shledával jako opravdu to nejlepší, co by mohli udělat. A to i přesto, že po něm zrzek vrhl téměř vyčítavý pohled.

         Čtyři členové týmu se vytratili… a Erianel s Lisiantarem zůstali úplně sami.

 

___________

 

Tým 5: Domluva

 

TÝM Č. 5	Počet bodů	Pořadí
Válnamídáh Seha	463	14., 15.
Savidáh Tadiha | Saváh	463	14., 15.
Zráh Mazamibirahara	439	17.
Kalazirah Harza	427	18., 19.
Rufíráh Karizira	423	20.
Falnáh Falaha	405	28.

 

         I pátý tým se vydal do své studovnu. Ta s číslem 105 byla v pastelových barvách.

         Seha tuto kombinaci barev nesnášel, ne však, že by ho to nějak trápilo právě teď. Nejhorší na celé situaci bylo, že když tu tak seděl se svými týmem a hleděl na soupis disciplín, slova jeho spolužáka Kalísráha se mu s pěknou ozvěnou ozývala v hlavě.

         „Jste v háji,“ řekl jim dotyčný, když je míjel. A když tu seděli, Seha si uvědomoval, že skutečně v háji byli.

         Když při rozhovoru vyšlo najevo, že sdílí se Savidáhem stejný počet bodů, dali učitelé jejich týmu na výběr, aby sami zvolili, kdo z nich má být kapitánem. Jeho spolužáci pochopitelně hlasovali pro něj, hlas Falnáha Falahy neměl prakticky žádnou váhu. Jenže když teď hleděl na ty úlohy, bylo mu jasné, že minimálně v tomto bodě to projeli.

         Seha byl synem významného zarharského generála, k umístění mu výrazně pomohlo jeho 55 bodů ze soubojů. Lektvary z duše nesnášel, iritovaly ho, na hlavolamy neměl trpělivost, s matikou si příliš nerozuměl. Ve všeobecném přehledu (v porovnání se spolužáky) taky přímo neexceloval. Plavat z jejich čtyřky pro změnu uměli všichni. Seha si prohrábl vlasy.

         „Myslím, že druhá etapa nám nepřeje,“ podotkl. Přinejmenším jeho spolužáci to jistě viděli stejně.

         „Furt můžeme obrat jiné týmy,“ navrhl Falnáh. Jemu to připadalo jako ideální řešení. Proč se srát s úkoly, když můžou okrást a vyřadit konkurenci?

         „To je ta poslední možnost,“ odtušil Seha stroze. „Zráhu,“ obrátil se na spolužáka, „lektvary by mohly sednout tobě, je to tak?“

         „Mělo by to jít,“ přitakal dotyčný s pokrčením ramen. Zráh byl svým flegmatismem pověstný. V lektvarech ovšem dosahoval skvělých výsledků. 

         „Dobře,“ Seha přejel očima po přítomných.

         „Pečetě a hlavolamy si vezmu já,“ přihlásila se o tuto disciplínu jediná dívka v jejich týmu.

         „To by šlo, děkuji,“ souhlasil s ní Seha. Rozhlédl se po skupině. „První test. Měl tu někdo více jak 95 bodů?“ otázal se.

         „98,“ přihlásil se Savidáh.

         Seha nedal znát, že ho to překvapilo. Počítal s tím, že bude muset snižovat o pět a otázku opakovat.

         „Vzal by sis na starosti všeobecný přehled?“ požádal jej.

         „Mohu,“ souhlasil Savidáh.

         „A ty, jak jsi na tom s matematikou?“ Seha věnoval zpytavý pohled Falnáhovi.

         „Zvládnu to,“ odfrkl si ten nabubřele. On by takto, pravda, odpověděl i na kteroukoli jinou disciplínu. Falnáh si své ego hýčkal. 

         „Rufe, připadlo ti plavání,“ informoval Seha svého nejlepšího přítele. „Předpokládám totiž, že jednička tě neláká?“

         „Nijak zvlášť,“ připustil Rufíráh.

         „V tom případě je moje,“ usoudil Seha, „Buď to klapne, nebo ne. Výhrady?“

         Žádný protest nepřišel.

 

         „Kde jste ubytováni?“ otázal se Seha, zjistit jejich pozice mu připadalo praktické, „My tři jsme v hotelu U Zlaté hvězdy, je to nedaleko.“

         „U známé, v domku, není to zrovna blízko,“ konstatoval Zráh.

         „Hostinec U Černé kočky,“ odpověděl Savidáh.

         „Není to podnik pro chátru?“ nadhodil Falnáh s despektem.

         Savidáh věnoval Falnáhovi opovržlivě chladný pohled. „Je to hezký, jednoduchý podnik přiměřený okolnostem,“ odtušil, „A, přinejmenším, mě z něho nevyhodili.“

         „Mě nikdo z hotelu nevyhodil, odešel jsem sám!“ odsekl Falnáh, „Jen pak měli volno jen na druhém konci Elbery… Hotel Berah. “

         Savidáh to nekomentoval. Ostatní Zarharci už si dávno udělali obrázek o tom, že Falnáh je idiot. 

 

         Seha si povzdechl.

         Tohle bude dlouhá noc.