Jeremy otřeseně vydechl a nenacházel slova. V očích cítil slzy. Kousl se do kloubu ukazováčku, aby si ho nikdo nevšiml. Nečekal, že na něj vzpomínky dolehnou tak silně. Sledoval Lewise a Larse, kterak spolu hovoří. Bylo to předtím, než se s nimi vůbec kdy potkal. I jejich setkání byla jedna velká náhoda. Tehdy si spletl dveře a omylem vkročil do jejich tajné laboratoře, která byla tak tajná, že o ní věděl téměř každý, se slovy, že jde jenom pro nějaké zkumavky, takže mu je mají dát. Nyní se skrýval ve skříni a ze všech sil se snažil zabránit vzlykům, které se mu draly z hrdla, když je oba viděl. Jak dlouho neviděl Lewise? Kdy naposledy viděl Larse? Odvrátil z donucení pohled.

Když svému Já zabrání, aby nevytvořili hodinky a nepokoušeli osud… zvítězí. A bude zde moci zůstat. Tiše počítal poslední vteřiny, než dovnitř vstoupilo jeho mladší já, zaraženě sledovalo ty dva a Jeremy pomalu otvíral ústa na prázdno, když říkal stejná slova šeptem, jako před lety. Vybavila se mu slova i těch dvou, a tak jen pohyboval rty a opakoval si rozhovor, který spolu vedli. Kousl se do rtu, když viděl sebe odcházet. Lars a Lewis se poté vrátili ke svému rozhovoru. Ani jeden se nezmínil o klučinovi, který je vyrušil od bádání, zatímco byli za školou.

 

Bolelo to.

Jeremyho bolelo zažívat znovu celou jejich vysokou, kdy se konečně seznámili, aniž by si jeden z těch dvou pamatoval Jeremyho. Vždyť to bylo tehdy jen pár vteřin a Jeremy byl tehdy ignorant vůči nim. Nedokázal jen tiše přihlížet a skrývat se před svým Já. Skryl si tvář za čepicí a šálou, byť venku bylo už teplo. Dal si i sluneční brýle a pronásledoval je téměř všude, kam mohl.

Srdce mu tlouklo stejně splašeně jako tehdy, když se mu Lewis poprvé vyznal ze svých citů. A nenáviděl se, že to tehdy z vlastního strachu smetl se stolu jako vtip, než se zarazil a došlo mu, co mu Lewis skutečně řekl. Také prožíval se svým Já první tajné schůzky, bez Larse, na rtech cítil první stydlivě vyměněné polibky, nejistá slova se mu drala na rty stejně jako tehdy, kdy si oba nebyli jistí svými city. Před Larsem to tajili, ale i tomu to nakonec brzy došlo. Jako tichý divák, neviditelný pro ně i pro ostatní, také přihlížel, když Lewis poprvé vyřkl myšlenku prvního sexu nahlas. Viděl nyní jeho nejistotu, tehdy ji neviděl. Slyšel jeho strach, který předtím také neslyšel. A zatoužil vyběhnout za ním, obejmout ho, ujistit ho, že nic nepokazí, přestože budou oba nervózní, když se uvidí poprvé zcela obnažení. Oba budou uhýbat pohledem a navrhovat, aby přestali, a hned poté vyvraceli své tvrzení.

Smutně se usmíval, když byl jen nedaleko od nich, skrytý za různými nářadími pro cvičení. Tehdy to už ani jeden nemohl vydržet. Už to zkoušeli dvakrát a pokaždé oba vycouvali, protože se styděli. A nyní, když zbyli jako jediní v tělocvičně a měli ji uklidit, dal jim učitel klíče, aby odnesli matrace, protože musel odejít dřív. Náhlá úzkost a intimnost je oba pohltila zároveň při pohledu na poslední matraci, kterou hodili k ostatním. Možná, že právě tělocvična byla od počátku to správné místo, kde by se měli poprvé spojit.

Potichu se nadechl nosem a zavřel oči. Většina lidí na svůj první sex zapomene nebo na něj nechce vzpomínat, ale Jeremy si ho pořád pamatoval živě. Ne proto, že byli ve škole. Ale proto, že konečně zahodili oba stud i strach, aspoň částečně, a rozhodli se konečně učinit to, co jim oběma nedalo spát.

Nejistě se ušklíbl nad vrzající žíněnkou pod jejich těly. Ani jeden netušil, jak začít, ale právě ta intimnost z nedostatku světla je vzrušovala. Šeptem si radili a povzbuzovali se. Nejisté dechy, kdy nemohl určit, čí je čí. Zvuk tření jedné kůže o druhou. Tiché sykoty bolesti a zároveň prožitku. Zadržený dech naplněný vzrušením. Šeptem vyřčená slova lásky a něhy. Zvuk praskající žíněnky, kterou svými nehty tenkrát poškrábal. Kousl se do rtu, aby se nezasmál, když slyšel své mladší Já vysloužit téměř bez dechu Lewisovi poklonu, že docílil, že zítra určitě nevstane. Netušil ani, proč měl zase slzy v očích, když slyšel Lewisův žert, že ho bude nosit na zádech.

Když odešli, Jeremy ještě chvíli zůstal a oddával se depresivním vzlykům. Měl se posunout o něco dál. Nemusel tohle prožívat znovu. A přesto chtěl sám sebe potrestat. Aby si uvědomil, o co mohl přijít, na co zapomněl.

Trhaně dýchal a zakryl si uši.

‚Tohle je tvůj trest!‘ pomyslel si, když se chtěl posunout v čase, aby utekl těmto vzpomínkám.

Když nabral dostatek odvahy, vylezl ze své skrýše. Smutně se pousmál, když viděl, že žíněnku, která se stala jakousi jejich podporou v prvním sexu, neuklidili ani neočistili. Ale protože další cvičení byla čistá, někdo to musel uklidit. Posunul ji k ostatním a očistil. Ve vzduchu se pořád nesl pach zpocených těl a sexu. Zhluboka ten vzduch vsál nosem a pomalu vydechl s předklonem.

 

Nenápadně sledoval sebe a Lewise, kterak jedou v autobuse, jeden opřený o toho druhého, a spí, držíc se za ruce. Sundal si sluneční brýle. Ten večer spolu jeli z noční přednášky a oba byli unavení. Měli přespávat u Lewise. Když se autobus zastavil, posadil se za ně. Oba tvrdě spali. Vystupovat měli až na poslední zastávce. Přivřel oči a prohrábl Lewisovy vlasy. Ten spokojeně zapředl ve svém spánku a usmál se. Jeremy se smutně usmál a hrál si s jeho vlasy. Div je nesevřel. Ten pocit mu neskonale chyběl.

Dostal téměř infarkt, když se Lewis probudil. Rychle se vrátil zpátky na své místo vzadu a skryl oči za slunečními brýlemi. Srdce mu splašeně bilo. Pokud by ho viděl… uměl si představit ty následky. Přesto zamrkal, když viděl, kterak se Lewis zamilovaně na jeho mladší Já dívá, snižuje se k němu, aby si ukradl tajný polibek z jeho rtů.

‚Podvodníku,‘ pomyslel si Jeremy s úsměvem. ‚Nelíbej mě, když spím. Pak ti nemohu vyčíst, že mi kradeš polibky.‘

Cítil, že ho hruď bolela.

‚Ještě chvíli… ještě chvíli mi dovol tě takto potají sledovat,‘ pomyslel si zlomeně a opřel se o sedadlo před sebou. ‚Lewisi, prosím, vydrž. Miluji tě!‘

Bylo těžké a přitom zároveň tak snadné se do Lewise zamilovat znovu. Od samotného počátku s ním prožívat to, co s ním prožíval na vysoké. A nechtěné vzpomínky a věci, na které sám pomalu i zapomněl, tolik bolely. Protože byly skutečné.

 

Připadal si hodně špatně, když se skrýval ve skříni a sledoval, jak se spolu ráno baví. Měli blízko k promoci. Oba zvládli zkoušky i testy na nejlepší možný výsledek.

„Víš, že tě miluji?“ zanotoval Lewis a přitáhl si Jeremyho do náruče.

„Hm, na kolik procent?“ zazubil se Jeremy.

Byla to jejich každodenní ranní hra, když se chtěli poškádlit.

„Hm, sto dvacet procent, řekl bych.“

„Jenom?“

„Zbytek si nechávám na večer.“

Jeremy téměř cítil to příjemné zamrazení, když mu takto šeptal do ucha, a sevřel si oblečení mezi prsty.

Jeho zhrublý hlas takhle po ránu by dokázal probudit a vzrušit každého.

„Proč na večer? Času máme dost?“ viděl sebe, jak Lewise tahá za kravatu. „A v té košili vypadáš tak sexy.“

„Neměl bys mě pokoušet, nebo přijdeme pozdě,“ zazubil se Lewis, ale přitáhl si ho k sobě.

„Myslím, že to už je u nás tradicí.“

„Abych tě tam pak nemusel nést.“

„To by se mi líbilo.“

Jeremy nad sebou zakroutil hlavou. Tolik škádlení, téměř vynucené odmítání, mnoho hladových polibků a potom vášnivý sex. Lewisovi se nedalo odolat. Hlavně, když vás sváděl takto po ránu, jenom v košili a kravatě. A v těch sexy černých ponožkách. To přece nemá ani smysl se dostávat do zbytku obleku!

 

„Jdete pozdě! Já se raději ani nebudu ptát, co vás zdrželo!“ smál se Lars, než jim oběma vpadl do náruče a poplácal je po zádech. „Aspoň na tu promoci jste mohli přijít v čas, k čertu s váma!“

„Zapomněl jsem kravatu,“ usmál se Lewis oslnivě a Jeremy si pomyslel, že na ten úsměv by měl mít zbrojní průkaz. „A Jeremy ji také nemohl najít, takže jsme prohledali celý byt, abychom zjistili, že je pod postelí.“

„A přitom jste si dali jedno kolo, co?“ zeptal se Lars s úšklebkem a poukázal na Jeremyho rozcuchané vlasy.

„Vůbec! Proč si pořád myslíš, že jsme jak králíci?“ nechápal Jeremy a rychle se snažil upravit si vlasy, které mu Lewis s tak velkou radostí po chvíli zase rozcuchal. Založil si ruce v bok a našpulil pusu, jako dítě.

„Protože na to pokaždé vlítnete jak králíci, sotva se k vám člověk otočí zády?“ zazubil se Lars. Lewis mu pohrozil pěstí s úšklebkem.

„Ještě jedno slovo a seznámíš se s mojí pravačkou.“

„Ne díky, myslím si, že ta se seznámila už s mnohými věcmi dneska ráno.“

„Můžete nechat těch dvojsmyslů?“ poprosil je Jeremy, protože opravdu nechtěl, aby na sebe ještě více upozorňovali.

„Měli bychom si pospíšit, nebo opravdu přijdeme pozdě,“ řekli oba, Jeremy současný i Jeremy před několika lety, současně. Rázným krokem ve svém převleku následoval. Usmíval se při pohledu na Lewisovu ruku, která držela tu jeho v pevném, drtivém sevření. V duchu se i smál, když je viděl, jak se Lewis snaží ho tajně líbat, zatímco stáli vzadu v davu studentů a on jeho polibky šeptem odmítal. Ne dobrovolně, ale nechtěl, aby na sebe strhávali pozornost. Zadržel smích, když viděl, kterak Lewise odstrkuje stranou, když se mu dobýval pod košili a kalhoty. „Můžeš aspoň pět minut vydržet, aby ses mě nedotýkal?“ zeptali se oba Jeremyové naráz.

„Ne, svádíš mě příliš dobře,“ zazubil se Lewis a kousl ho do krku. Jeremy si přejel po svém krku a zadržoval smích, když se jeho mladší Já dušovalo, že si nemohl vybrat lepší chvíli a místo. Nakonec s tím kousancem musel předstoupit před všechny shromážděné lidi. A Lars s Lewisem se jenom pošťuchovali, aby se nezačali smát nahlas.

 

Následovala velká oslava, slavnostní večeře, kterou si tři kamarádi zajistili pro sebe. Mnoho se pilo, mnoho se slavilo… A Jeremy jen kroutil nad svou předešlou výdrží, protože si myslel, že opilého mladého Lewise snad neuspokojí. Tu noc si pořád živě pamatoval. I když chtěl už spát, nemohl říct ne tomu svůdnému pohledu a chtivému Lewisovu hlasu, když ho sváděl, když se ho dotýkal na správných místech, aby ho znovu vzrušil. Ignorovali klepání z vedlejšího pokoje, kdy Lars se svou přítelkyní chtěl už spát. O pár hodin později se ovšem situace změnila, když Lewis vztekle klepal na stěnu, zpoza které se ozývaly ženské vzdechy.

„Dáme další kolo?“ zeptal se s pozvednutým obočím.

Mladý Jeremy vyprskl ve smích. I ten druhý měl blízko k výbuchu smíchu.

Tuto pozdní noční debatu si nevybavoval.

Usadil se ve skříni a čekal na ráno. Nechtěl nechat Lewise čekat… ale zároveň nemohl říct ne svému vlastnímu výletu do minulosti, kdy prožíval všechno od znova. A zamilovával se do Lewise znovu a znovu, hlouběji.

Bezstarostné chvíle studentů vysoké školy posléze skončily. Museli začít pracovat, ale neustále se scházeli a různě experimentovali.

Jeremy si nyní jako třetí nezávislá strana všiml několika momentů, kdy ho chtěl Lewis nejspíš oslovit s žádostí o ruku, ale pokaždé z toho vycouval a zamluvil to. Tehdy si toho nevšímal, ale měl.

Když jim jednoho dne zazvonil telefon, zvedl ho Jeremy.

A zjistil, že Larsova sestra zemřela.

V tu chvíli se spustil nekontrolovatelný kolotoč, který tohle všechno způsobil.

„Do toho,“ vyzval Jeremy sám sebe, připraven zabránit jim, aby vytvořili stroj času. Protože pokud se jim to nepovede, třeba se jednoho rána probudí ve svém těle, aniž by narušil zdejší časoprostor.

Den po jejich pokusu číslo jedna, ze kterého se nikdy nevrátil.

Ten den rozhodne, zda bude mít Jeremy šanci na klidný život, nebo bude ztracen uprostřed ničeho a odsouzen na věčné bloudění o samotě.

‚Nedovolím ti dokončit stroj času,‘ pomyslel si chladně při pohledu na své mladší Já, kterak se smál nějakému Lewisovu vtipu. ‚Nesmíš ho dokončit… Jinak o ten bezstarostný smích přijdeš.‘