Nějaká žena pohoršeně vykřikla. Jiná zase omdlela. Jeremy přihlížel události, které měl zabránit, ale nezabránil. Nebo to byla pouze předzvěst něčeho horšího? Co se stalo s Tristanem, že veselý mladík se změnil v chladnokrevného vraha? Pokřivila se jeho mysl před pěti lety nebo již byla křivá od počátku? Vzpamatoval se jako první a snažil se svým hlasem ostatní přimět, aby utíkali. Soudě dle pohledu v mladíkových očích nehodlal skončit jen s vraždou lady Stuartové. Na svatbu její překrásné dcery přišli všichni významní lidé (především ženy), dokonce i královská rodina měla být kdesi v tomto davu zvědavých hlav. Nyní se z něj stala velká kupa rychle prchajících nešťastníků, kteří strhávali vše, co jim přišlo pod ruce a pod nohy. Jeremy sledoval, jak zbylí studenti a „kamarádi“ ženicha berou ve spodních částích lavic schované zbraně a někteří zapalují mrtvolu lady Stuartové, vedle které ležel její manžel, také již zavražděný, střelbou kulky do hlavy.

„Pro dobro Nové doby!“ zakřičel Tristan a ostatní mladí muži jen pozvedli zbraně a jednohlasně zvolali.

 

(svět Femina, dům zámožné rodiny Stuartů, Nová Puella, dvacátý druhý den bohyně učenosti, Sarasvátí, rok 135 Nové doby, krátce po čtvrté hodině)

Dům zámožné rodiny Stuartů hořel. Z oken viseli manželé Stuartovi, které škrtil hedvábný závěs kolem krku. Na zemi leželo plno mrtvých hostů, kteří tak bláhově doufali, že utečou jisté zkáze. Vchody byly zavřené zvenčí. Sluhové zradili své pány, když jim mladý Tristan Snow navrhl drobnou spolupráci za velkou změnu. Jen pár lidí zbylo po útoku mladých studentů. Ti nyní klečeli na místě oltáře, kde před dvěma hodinami sliboval Tristan věrnost své vyvolené. Ta nyní plakala a dusila se vlastními vzlyky, když ji držel zezadu za krk, v druhé ruce meč, připravený ji popravit.

Jeremy jen tiše přihlížel. Přestože se je snažil předtím zastavit, nepovedlo se. Když ho nyní zabijí, ví, co má udělat. Musí mu v tom zabránit! Uslyšel náhle Lewisův hlas, který se zle ptal, proč to Tristan dělá, zatímco se mu jeho syn jen vysmál v odpověď. Když se však přísně ozvala jeho matka, smích ho přešel. Zahleděl se do jejích očí chladně.

„Proč?“ zeptal se lhostejně. Škubl se svou manželkou, aby s pláčem dopadla na zem, a přešel ke své matce. „Ptáš se proč?“ zasyčel jí do tváře, když její líce stiskl mezi prsty. Anna mu však opětovala tvrdý pohled. Co by byla za matku, kdyby se bála vlastního syna? Byla jedním z mála symbolů moci v této zemi, byť nepřímo. „Možná proto, že Nová Puella i Nová doba byly založeny na lži. Na lži, kterou ty sama uznáváš!“

„Nemáš pro to jediný důkaz,“ zasyčela nebezpečně.

Tristanovy oči se zúžily.

„Přestaň!“ slyšel hlas svého otce. Jen znechuceně se na něj koutkem oka podíval. Lewis se snažil zvednout, ale dva mladíci ho uzemnili se smíchem. „Jen se jí dotkni…“ nedokončil Lewis.

„Tak co?“ zeptal se Tristan lhostejně. „Stejně ji nemiluješ a raději se vyspíš s chlapem,“ dodal a odplivl si. „Jaká matka, takový fotr,“ dodal lhostejně. Anna se zamračila a kousla svého syna do palce. Prudce z ní ruku stáhl a ona využila chvíle, aby se postavila.

„Opovažuješ se urážet zákony, které jsi měl ctít. Sám jsi rouhač a zasluhuješ trest smrti oběšením!“ zakřičela na něj.

„V tom případě bys měla hořet ty jako první, matko!“ řekl Tristan se šílenstvím v očích.

„Tristane, prosím,“ zavzlykala Viktorie Stuartová tiše. „Zastav své šílenství.“

Tristan k ní chladně pohlédl a jednoduše řekl: „Ne.“

Jeremy přejel prsty po provaze, který mu svazoval ruce za zády. Bylo snadné zjistit, jak si ruce uvolnit. Koutkem oka pozoroval situaci s Tristanem, druhým koutkem oka sledoval mladého muže za sebou. Ten mu nevěnoval žádnou pozornost a bavil se.

„Vždycky se říká, že na popelu Staré doby vzejde nová doba!“ odcitoval Tristan pobaveně slova z jedné knih. „A Nová doba začíná teď!“

Anna Snowová nebyla schopna slova. Zemře rukou vlastního syna. Jak potupné.

V jeden okamžik vykřikly tři hlasy současně. Viktorie zoufale vykřikla: „Přestaň!“ když se Tristanova ruka s mečem pohnula proti hrudi jeho matky. A Lewis s Lucy zakřičeli: „Jeremy!“

Jeremy totiž na poslední chvíli ze svých zápěstí shodil provaz a rozběhl se proti mladému muži. Strhl ho s sebou k zemi. Jeho meč líbezně zacinkal, když se posunul po zemi o něco dál. Plamen v očích mladého muže toužil dál činit, co považoval za dobré. Pohnul hlavou prudce kupředu a lorda Barnetta ze sebe shodil. Spěšně se rozběhl pro svůj meč. Jeremy ho však chytil za nohu. Mladý sir Snow spadl na zem a kousl se do rtu.

Takhle se přece nevzdá! Takhle neskončí!

Kopl do ruky otravného muže, prokletého muže.

Kdyby nesvedl na scestí jeho otce…

Rychle se plazil k meči, zatímco se Jeremy snažil dostat na nohy a zastavit ho. Když si však všiml jeho ostrého pohledu, uvědomil si, o co mu jde. Nechce zabít jeho ale… Rychle se pohnul stranou, zatímco se mladík s křikem rozmáchl mečem.

Ucítil palčivou bolest v zádech. Lucy jen strnule sledovala, jak se její manžel vrhl před ní jako živý štít. Chtěla něco snad vykřiknout, ale mladý revolucionář neměl dost. Bylo mu jedno, že znovu zabije. Mečem nakonec probodl manžele Barnettovy, v očích čistou nenávist a zlobu. Poslední, co Jeremy slyšel, byl Lewisův křik jména svého syna.

„Tristane!“

 

Trhl sebou, když se probudil a prudce se postavil, sotva popadaje dech.

„Lorde Barnette? Jste v pořádku?“ zeptal se sluha starostlivě. Jeremy pohlédl na svou hruď. Poté se rozhlédl kolem. „Děje se něco?“ ptal se sluha opatrně a poklekl ke svému pánovi. Jeremy byl zase na začátku. Přesto měl pořád pocit, že kolem něj šlehají plameny… a šílený Tristan zabíjí místní lidi. „Lorde Barnette?“

„Omlouvám se, to nic není,“ řekl Jeremy, myšlenkami mimo. Je zpátky na začátku. Má se sejít s Lewisem a jeho rodinou. Sluha mu náhle nabídl kapesník a Jeremy k němu zmateně vzhlédl.

„Potíte se, pane,“ pravil opatrně.

Jeremy mu poděkoval a muž na něj zmateně zamrkal, ale mlčel.

„Smím se Vás na něco zeptat, lorde Barnette?“

„Ovšemže.“

„Měl jste nějakou… noční můru?“

„Dá se to tak říct,“ souhlasil Jeremy a konečně vydechl. Dostal se na nohy a zavrávoral, až mu sluha musel pomoci udržet rovnováhu.

„Opatrně, pane,“ řekl starostlivě.

‚Dej se dohromady!‘ pomyslel si Jeremy. ‚Nyní už víš, co máš změnit, ale jak? Mysli… Vzpomínej.‘

Následoval sluhu a snažil se vybavit všechny chvíle s Lewisovým synem, než se z něj stal vrah a maniak. Propukla jeho nenávist, už když byl dítě? Ne, tehdy byl normální, zdravé dítě. Až potom. Najednou se zastavil a zamyslel se, aniž by si to uvědomil. Takže musí zařídit, aby Tristan nikdy neviděl scénu s Lewisem ani Annu a Lucy pohromadě. Je možné se vyhnout tomuto setkání? Je možné tomu zabránit. Musí být opatrný. Možná ale za jeho nenávist vůči rodičům může i chování Anny.

Moc živě si pamatoval, jak ho pokaždé opravovala a říkala mu, jak se chovat, i jeho reakci. Takhle by reagovalo každé dítě. Možná, že tehdy už byly zasazeny kořeny jeho nenávisti. Měl osm let na to, aby zabránil Tristanově přeměně ve stvůru, která povede revoluci. Na jednu stranu ho podporoval, na druhou stranu nemohl dopustit, aby takhle krvavou revoluci vedl on. Vstoupil do místnosti.

Po dobu rozhovoru sledoval Tristana a snažil se zjistit všechny detaily v jeho chování. Skutečně za jeho proměnu mohla jenom scéna, kterou viděl, a matka? Nebo i ve škole pokřivili jeho myšlení natolik, že přestal přemýšlet? Co se skrývalo za smaragdy, které byly tak překrásné?

 

I když Jeremy udělal vše, co mohl, aby utajil jeho vztah s Lewisem… nebo si s ním vůbec nic nezačal… nic se nezměnilo. Vracel se do minulosti pořád a pořád znova, aby viděl ten samý výsledek. Šílel z toho. Co mu unikalo? Ať už změnil postoj vůči mladému muži ve více přátelský, ať už mu nabídl pomocnou ruku, když by potřeboval… nic se nezměnilo. Strávil bezesné noci, když se znovu zrodil v tomto světě a přemýšlel. Listoval knihami historie a snažil se najít nějakou spojitost. Pročítal si slova. Učil se řádky nazpaměť. Co neviděl? Lucy si o něj dělala starosti, ale on ji ignoroval. Pořád živě před očima viděl to, jak zemřela. Kvůli němu. Kvůli němu, protože se v čas nepostavil před ni, aby ji zachránil. Proč ji vůbec zachraňoval? Proč se nesnažil zachránit rodinu Stuartů? Kdykoliv zavřel oči, obrazy z předešlých událostí se mu vracely. Byly mnohem živější, než události z jiných světů. Když se mu povedlo usnout, probudil se s křikem a zpocený. Otázkám na jeho noční můry se vyhýbal. Uzavíral se do sebe a odtahoval se od Lucy, když mu nabízela pomocnou ruku. Tohle bylo něco, co musel vybojovat sám. Při setkání s rodinou Snowů se na Lewise nemohl podívat, přestože jasné smaragdy ho sledovaly bedlivě a pečlivě a s něhou. Cítil jeho pohled, kdykoliv mu byl nablízku. A přesto mu pohled oplácet nemohl.

 

Stalo se však nakonec, že prohrál sám se sebou.

Už nemohl déle tajit to, co s ním zažil v jeho předchozích pokusech. Opět mu propadl. Mnohem vášnivěji, než předtím. Nemohl déle snášet ten pronikavý pohled zelených očí, které ho trpělivě sledovaly po dobu několika měsíců. Už nemohl. Tu noc strávili manželé Barnettovi v sídle Snowů, ale oba v jiných pokojích. V pokojích vlastníků panství. Jeremy opět podlehl svádění lorda Snowa a propadl mu. Vzdal se mu.

A přestože si dával velký pozor a vždy ho líbal nebo se ho dotýkal jen v zavřených pokojích, mimo zrak klíčové dírky, nic se nezměnilo.

Nakonec se znovu ocitl v sídle Stuartů, a to sídlo hořelo, zatímco kolem něj bylo dějiště krveprolití.

Znovu a znovu, zase na začátek. Zkuste z toho nezešílet za ty roky…

Naděje, že se něco změní, která se rozpadne, a vy se dostanete zase na začátek.

Kolik nocí Jeremy prokřičel s bolestí hlavy, ze strachu z nočních můr, které byly příliš realistické, byť to byly nehezké vzpomínky.

Nemohl zabránit, aby je Tristan viděl spolu.

Nemohl zabránit ani tomu, že ho matka poslala daleko od sebe, místo toho, aby mu nabídla svou náruč a poprvé ho pořádně sevřela v náručí a slíbila mu, že všechno bude v pořádku. Nemohl zabránit vynucenému sňatku Tristana.

Náhle se zarazil. Pustil knihu historie na zem.

Vynucený sňatek. Vynucená školní docházka.

Pět let mimo dosah rodičů.

Byl to jen nápad, který by ho mohl poslat zpátky na začátek, nebo tohle věčné opakování konečně zastavit.

Když při jedné z návštěv se Lucy a Anna vesele bavily spolu, padla Jeremyho otázka ohledně svatby Tristana. Anna pozvedla obočí, překvapená, že se to k němu doneslo, byť ještě nic neříkala. Musela se pochlubit, že se její syn přižení do rodiny, která je druhá nejvlivnější v zemi a Lucy ji s nadšením poslouchala.

„A kde vůbec studuje? Učí se dobře?“ zeptal se Jeremy dál zvědavě.

Získal adresu a potřebné informace, které potřeboval.

Nyní má další úhel pohledu na věc.

Ještě téhož večera si vypůjčil (ukradl) koně rodiny Snowů a rozjel se směrem ke škole, kam matka odhodila svého nechtěného syna. Nebyl sám, jako stín ho někdo ještě pronásledoval. Někdo, kdo po něm toužil a šílel po něm.

 

Když Jeremy dorazil před bránu a určil své jméno, jak ho vrátný vyzval, mohl vstoupit dovnitř na pozemek školy. Byl tam poprvé v životě. Obezřetně se rozhlížel. Nakonec se jednoho z učitelů zeptal na mladého Snowa. Jen si znechuceně odfrkl a řekl mu, že se jistě bude někde poflakovat na zahradě. Jeremy mu i přesto poděkoval a vydal se směrem, kam mužův palec lhostejně ukazoval. Přikrčil se, když si všiml Tristanova obrysu, jak stojí ve stínu javoru a dívá se do země. Náhle vzhlédl, jeho tvář se rozzářila, když se k němu blížila další postava. Jeremy jen mlčky přihlížel tomu, jak Tristan objal staršího spolužáka, a nechal ho, aby ho políbil, zatímco mu omotal ruce kolem krku.