Dráček

Netrvalo to dlouho a dveře se otevřely. Když pán Faileon vešel, vypadal unavený. Podíval se na mě. Hledal jsem v jeho očích cokoliv, co by mi naznačilo, jak moc se zlobí, ale nic nenašel. Což ovšem nemuselo vůbec nic znamenat.

„Jste v pořádku?“ zeptal jsem se raději a přišel blíž k němu. Neudělal vám nic?

„Omlouvám se, bylo to ode mě hloupé. Budu se víc snažit, abych vám nepůsobil zle.“ Chtělo se mi ho pohladit po tváři. Obejmout a pevně stisknout, ale bál jsem se teď cokoliv udělat. Kdyby mě odstrčil, příliš by to bolelo. A říkal i svému bratrovi že mě nějak potrestá sám.

Přešel jsem prudce až k němu a sevřel jeho ruku, než jsem si ho k sobě bez vysvětlení přitáhl a namačkal ho na svou hruď. Neměl jsem příliš mnoho empatie k jiným tvorům, proto jsem to dělal spíše kvůli sobě, než abych se snažil utěšit Cassia. Ale to nebylo podstatné. Zajel jsem mu oběma rukama do vlasů a kochal jsem se tím leskem. Jako by právě ony říkaly, že je onen malý zahradník tolik významný.

„Bude mi stačit, když se budeš držet od Giltanaie dál a snažit se ho neprovokovat, pokud to bude jen trochu možné. Je to nebezpečný elf. Prozatím však bude mlčet, uplatil jsem ho. Jeho slovu se ještě dá věřit. Chci, aby ses vždy zdržoval v mé blízkosti nebo v blízkosti Falraena či jeho sestry. Nikdy nezůstávej sám. Rozumíš tomu? Slib mi že poslechneš.“

Zahleděl jsem se mu do očí. V tu chvíli jsem ho opravdu toužil políbit. Jistě bych v minulosti neváhal a vzal si, co chci. Ale nyní, po těch nových informacích a dění kolem jsem byl mnohem opatrnější. Jako bych v očích chlapce hledal jakékoliv svolení k tomu, to udělat.

„To, čím jsi, nic nemění na mých slovech. I nadále budeš vystupovat navenek jako můj sluha. Ale trvám na tom, že se naučíš alespoň číst a psát a procvičíš si jízdu na koni.“

Přistoupil ke mně, chytil mě za ruku a prudce namáčkl na své tělo. Jeho teplo, srdce a dech. Zase jsem to cítil. To všechno, u sebe. Tak blízko…

Obtočil jsem paže kolem jeho těla a sevřel v objetí. Nechtěl jsem ho pustit. Nejlépe už nikdy…Cítil jsem jeho dlaně ve vlasech a slastně přivřel oči. Jeho štíhlé prsty, tak precizní a jemné, že se jim nic na světě nevyrovnalo, si pohrávaly s mými vlasy. Naslouchal jsem jeho hlasu. Zněl téměř naléhavě. Opravdu mu na tom tolik záleží?

„Slibuji…“ vydechl jsem a chvěl se pod jeho doteky, utápěl se v jeho ocelových očích, „poslechnu…“

Jeho rty byly tak blízko… Objal mě, hladil mě… Co ještě za svolení jsem mohl chtít?

„Ano, pane,“ vydechl jsem v odpověď. Budu se učit, budu vám sloužit… Potřeboval jsem ho tak neuvěřitelně moc. Myslel jsem, že zešílím.

Pohladil jsem ho, dlaní mu po tváři zajel přes elfské ucho do vlasů a přitiskl své rty na jeho, abych si uloupil jeho polibek. Jen jeden… prosím…, říkal jsem si. Nesnesl jsem pomyšlení, že by mě mohl nenávidět. Pro to co jsem řekl, pro to kým jsem byl, pro cokoliv…

Když mě pohladil, věděl jsem, že není třeba dále čekat na svolení. Mé rty vyšly těm jeho vstříc. Původně jsem očekával jen krátký polibek. Jakmile se ale dotkl mého ucha, slastně jsem zasténal.

To nejcitlivější místo, jak to že si to pamatoval?

Mé polibky byly hned o to intenzivnější a omotal jsem ruku kolem pasu, aby mi nemohl nikam utéct. Nečekal bych, že ještě o tohle mladík stojí, po tom co mě v Tárenaile odmítl. Po tom, co ho chtěl k povolnosti Giltanas donutit silou. Jak se zdálo, měl Cassius ale nezdolného ducha. Po tom polibku jsem se natáhl k jeho uchu a pohladil ho druhou rukou po hrudi.

„Už ti nebudu…asi moct říkat Hejkale…Dráčku.“

Trochu jsem ho tím oslovením poškádlil. I když jsem věděl, že už mu to příliš nevadí. Nemohl jsem tomu ale odolat.

„Ještě jednu věc tě budu muset naučit. Jak mi přinést rozkoš.“

Ale věděl jsem, že to už mladík umí dokonale. Předvedl mi to už tu noc na panství knížete Alvinia.

Vychutnával jsem jeho polibky a oplácel je stejně intenzívně. Cítil jsem jeho ruku kolem pasu, ale nesnažil jsem se utéct. Tentokrát ne. Mé tělo hořelo, mé nitro zelo prázdnotou a já věděl, že jediný, kdo jí umí vyplnit je on.

Když mě pohladil po uchu, začal jsem chápat, proč jemu stačil jediný dotek, aby zasténal. Bylo to, zvláštně příjemné. Velmi, velmi příjemné…

Vyšel jsem tomu doteku naproti.

„Nevadí mi to…pro vás jsem… byl hejkal… rád…“ Dýchal jsem zrychleně. Touha se mi rozlévala po celém těle. Hladovém roztouženém těle.

Políbil jsem ho na krku. Jednou rukou jej hladil po zádech a tou druhou začal bojovat s vázáním jeho róby a tam dole se k němu víc přimáčkl. Nechtěl jsem mu to už nikdy dovolit, protože mi od něho připadalo nefér, když tak náhle odjel. Myslel jsem, že mu tu noc nešlo o nic jiného, než aby si vzal mé tělo. Vůbec jsem mu nerozuměl. Ale teď jsem si nemohl pomoci. Dokonce ani Falraenova slova, že bych měl poslouchat rozum, když je nitro zmatené, mi teď nedokázala zastavit. Vždyť i včera, když si mě chtěl násilím vzít jeho bratr, byl právě Faileon jediný na koho jsem dokázal myslet. Můj původ mě odsuzoval k samotě. Ani člověk ani drak. Navíc draci už dávno nejspíš neexistují. A i kdybych měl být jen jeho Dar, já už nechtěl být sám. Navíc, i když jsem si to nechtěl připustit, již od té noci pro mě přestal existovat kdokoliv jiný jako možnost.

Cítil jsem, jak jeho tělo začalo reagovat. Schválně jsem mu trochu tuniku vyhrnul a zasunul pod ní dlaň, abych cítil jeho horkou kůži na prsou. Jemně jsem obkroužil jeho bradavky a dál směřoval nahoru k jeho krku a rozvazoval ty otravné tkanice.

Sám jsem se také nechal vysvlékat, neměl jsem chuť mu to zatrhnout. Po tom všem mě trocha jeho snahy potěšila.

Nakonec se mi povedlo povolit jeho košili a trochu jsem se od něj odpoutal, abych mu jí rychle přetáhl přes hlavu. Dnes už mi nemohl utéct. Cítil jsem, jak hezky voní po té koupeli a ještě více mě to svádělo. Dlaní jsem konečně zmapoval jeho nahou hruď až k podbřišku. Cítil jsem cuknutí jeho svalů a prudce rozvázal i jeho kalhoty.

Už jsem to nechtěl zastavit.

„Buď můj, tak jako tenkrát.“

Tiše jsem mu to zašeptal do rtů a vyzval jeho jazyk k pořádnému tanci, abych mu na chvíli vzal veškerý dech. Chtěl jsem všechno, každý kousek jeho těla. Vše to patřilo mě. Až majetnicky mě píchlo u srdce.

Jen můj….nikdy ho nenechám odejít.

Ze rtů mi splynul milostný sten, když se dotkl mé kůže.

Vůbec jsem se nemohl soustředit na ty tkanice, protože jediné co jsem dokázal vnímat, bylo jeho teplo a potěšení, které mi svým dotekem působil. Ale i přesto se mi to nějakým zázrakem podařilo rozvázat. Nebo utrhnout? Bylo to jedno.

Přetáhl mi tuniku přes hlavu a já to samé udělal s tou jeho. Má dlaň mu kreslila prsty po těle vášnivé obrazce v rytmu našich dechů.

Jeho šeptaná slůvka byla olejem do mého vnitřního žáru, kterým jsem teď žhnul. Asi bylo dobře, že jsem včera většinou své magie vydal na proměnu v tu věc, protože jinak by teď možná chytil celý pokoj plamenem.

„A vy…“ zašeptal jsem dopověď mezi polibky, „zase můj…“ Co to říkám? Ale myšlenky mi odpluly. Nebyly důležité. Existoval jen On a naše těla toužící jedno po druhém.

Propletl jsem s ním jazyk a rozvázal kalhoty tentokrát já jemu. Dlaní mu po zádech sjel na zadnici a tím mu kalhoty nechal klesnout až pod kolena. Palcem druhé ruky mu přejel přes bradavku a po boku mířil pomalu jemně níž, ke klínu, který bych snad mohl zkoumat znovu a znovu, do nekonečna.

„Nechci… být prázdný…“ vzdychal jsem vzrušeně.

„Ano…“

Kdo ví, zda jsem tak přitakal na jeho slova o tom, že jsem jeho nebo to bylo vášnivé zasténání. Překvapeně jsem jen zamrkal, když mě tu drzost se mě takto dotýkat. Bylo to pro mne hodně zvláštní. Ale nic jsem nenamítal a nechal ho, ať se mě dotýká.

Sám jsem zatím promnul jeho vybouleninu v kalhotách, možná jsem trochu více sevřel, ale nechtěl jsem mu nijak ublížit, jen ho trochu vyprovokovat. Své kalhoty jsem pomalým vrtěním nechal spadnout úplně na podlahu a vystoupil z nich. Pak jsem je stáhl i jemu a dlaní přejel obrysy jeho krásného pozadí. Byl dnes mnohem odvážnější, vášnivější a já neznal důvod. Netrápilo mě to ale.

Byl tady a nahý, roztoužený očekával mé dotyky a polibky a také…mnohem víc. A já mu to hodlal dát všechno. Zatlačil jsem ho svým tělem až k posteli, dokud nezakopnul lýtky o její hranu, pak stačilo jen malé šťouchnutí a nechal jsem jeho tělo spadnout na matraci, než se mě mohl pořádně dotknout.

Přiklekl jsem si k němu, rukou se zapřel u jeho hlavy a nechal své plavé vlasy spadat z mých ramen dopředu, jako zpěněné vlny moře a olíbal jeho krk i část hrudi. Schválně jsem zmapoval i jeho citlivé dvorce bradavek, ale u jeho podbřišku jsem se raději zastavil.

Ano… To jediné tiché slůvko pro mě bylo vším.

Pohladil mě v klíně a já slastně zavrněl. Ještě… Stiskl a vrnění se změnilo v hlasitý vzrušený sten.

Vyšel ven ze svých kalhot, a stáhnul ty mé. Natiskl jsem se k němu, když mě hladil po pozadí a políbil ho na krk, abych tak se sténání utlumil, alespoň trochu. Teď už jsem nebyl hejkal, nebylo nutné být tak hlasitý, no ne? Ale ve skutečnosti šlo jen o přirozenou touhu, která vycházela z mého podvědomí.

Tlačil mě a já spolu s ním couval, až jsem zakopl a dopadl na postel. Díval jsem se na něho a čekal. Teď jsem víc nemohl.

Naklonil se nade mne. Líbal mě na krku a já se oběma rukama vydal na průzkum jeho zad. Chtěl jsem to. Chtěl jsem, aby si mě vzal jako tu noc. Být jeho, nic víc. Cítit ho všude, jak říkal.

Horkými rozpálenými rty mi laskal kůži na hrudi, bradavky i břicho. Má chlouba už nemohla pulsovat chtíčem o nic víc a on se svými rty zastavil tak bolestně blízko.

Chtěl jsem, aby mě políbil i tam, ale hned jsem tu myšlenku zaplašil jako hloupost.

Ruce se mi z jeho zad přesunuly k jeho hlavě, zajel jsem jimi mezi ty krásné světlé jemné vlasy, které uměly tak nádherně vonět. Něžně jsem je vískal snaže se nikde nezatahat a přitom jako kočka stahoval a roztahoval prsty v rytmu mého dechu.

Cítil jsem, jak mírně pozvedl boky, jako kdyby mi chtěl naznačit, že mám po jeho těle pokračovat dál dolů. Opět mě řeč jeho těla nezklamala. Žádná přetvářka, ani chlad, na který jsem byl zvyklý od mých elfích milenců. Jen jsem se tomu pousmál a splnil mu jeho přání. Zamířil jsem polibky i do jeho klína a pomalu ochutnal i jeho chloubu po celé délce. Jen škádlivě, chtěl jsem, aby také poznal rozkoš této stimulace. Poté jsem si jeho pulsující penis začal nasouvat do úst s pravidelným sáním a masírováním celé jeho velikosti. Nedělal jsem to proto, že bych musel. Tu chvíli jsem mu mohl nabídnout. Nechtěl jsem ho však přimět vyvrcholit předčasně, takže to netrvalo příliš dlouho.

Když jsem jeho mužství opustil, smyslně jsem si olízl rty a pohladil chlapce po stehně až k pozadí, kde jsem prsty zamířil na jisto k jeho nejcitlivějšímu místu a mírně zatlačil prstem na jeho otvůrek.

Prudce jsem se nadechl. Co to děláte, to ne, to nemusíte, to…

Mé tělo se prohnulo v zádech a já ho přestal škádlit jednou rukou ve vlasech a zachytil se přikrývky, kterou jsem sevřel a drtil mezi prsty, jak jsem se snažil uvolnit napětí.

Jeho ústa byla teplá a hlazení jazykem mi přinášelo neskutečnou rozkoš. Zvrátil jsem oči dozadu a snažil se to rozdýchat, abych se mu neudělal do úst, a tím je nepošpinil.

Ale ještě nikdy pro mě nic nebylo těžší, než právě tohle.

Naštěstí mé mužství brzy propustil ze svého laskavého objetí.

Podíval jsem se na něho skoro vyčítavě. Nechtěl jsem, aby dělal cokoliv tak divného… Ale když si olízl rty, celý jsem se zachvěl. Mohl si se mnou dělat, co chtěl a mně se to líbilo.

Jeho dotek na stehně mě přiměl dát nohy víc od sebe, i když nijak netáhl, jen hladil, šlo to samo. Znovu jsem se silně nadechl a začal vzdychat.

Ale tohle… Taky jsem mu chtěl přinést rozkoš. Všechny ty intenzivní pocity, které přinášel on mě. Ale v pozici v jaké jsem byl, se nedalo nic dělat.

Vyšel jsem pánví naproti jeho vábícímu prstu. Zvedl jsem nohy a zapřel je o jeho ramena, protože jak mi pořád klouzaly z okraje postele, jsem necítil žádnou oporu. Chtěl bych mu oplatit laskání ústy, ale teď vybízel mé tělo k něčemu jinému a já mu to hodlal všechno dát.

Dýchal jsem zrychleně. Rozdýchával tak své vzrušení, i jeho průniky. Jednou rukou jsem svíral postel, druhou jsem pátral po jeho ruce. Chtěl jsem ho držet. Stejně jako tehdy…

Chvíli jsem ho sledoval. Každý jeho výraz, zachvění jeho těla, vše jsem to chtěl sledovat, abych si to zapamatoval. Chvíli jsem ho prstem jen škádlil a olíbával jeho stehna, která jsem měl v dosahu. Pak jsem ho trochu víc zatlačil do matrace a natáhl se přes něj k lahvičkám stojícím na stolku. Ani jsem je nestihl uklidit, můj příjezd byl příliš rychlý a hektický.

Jednu se mi povedlo zachytit, naštěstí to byla ta správná, jinak bych chlapci spíše ublížil. Rychle jsem jí otevřel a potřel dlaní své mužství kluzkým olejem, než jsem trochu nakapal i na jeho pozadí. Už jsem nedokázal víc čekat a jasně jsem to dal najevo svým pohledem a prudkým polibkem.

Pak jsem se na mladíka více natlačil a začal jsem pomalu škádlit jeho pozadí svým mužstvím. Pomalu jsem se pokusil proklouznout do jeho útrob, ale zdálo se, že je jeho tělo uvolněné, že po tom Cassius touží a nebude se nijak bránit nebo příliš stahovat svalstvo.

Když jsem se konečně ocitl v tom úzkém horkém prostoru, musel jsem tiše zaúpět. Udržet se chvíli v klidu a dát tak mladíkovi čas si trochu zvyknout bylo ale nad mé síly a proto jsem hned prudce přirazil. Nechtěl jsem mu nijak ublížit, jen má touha už byla nesnesitelná. Nechal mě čekat příliš dlouho.

Už jsem nebyl schopen vnímat každý jednotlivý tah jeho těla, všechno co dělal, bylo neskonale příjemné. Polibky na stehnech, škádlení u dírky, když se na mě přitiskl, dotek chladivého oleje, prudký vášnivý polibek, který jsem se pokoušel oplácet.

Dokázal jsem se tím vším jen nechat unášet a vychutnávat plnými doušky. Když se začal tlačit dovnitř, nemyslel jsem na to. Veškeré přebytečné myšlenky zmizely, zůstala jen ta neobyčejná chvíle a horko našich těl.

Úžasné, krásné, ještě…

Prudce přirazil a já vykřikl. Trochu to přeci jen zabolelo, ale víc to bylo příjemné. Konečně jsem ho uvnitř cítil celého. Už nemohla být vůbec řeč o prázdnotě. Byl ve mně a já ho byl plný. Mé tělo, má hlava, mé srdce, všechno patřilo jemu.

Pohladil jsem ho po vlasech, dotkl se ho v pase, trochu se přizvedl, abych si ukradl polibek a přesvědčil ho, že může pokračovat, že mě to nebolí, že to chci…

Polibek jsem mu oplatil a zase ho hezky položil, nechtěl jsem, aby se musel namáhat, nebo nutit své tělo do nepřirozených pozic. Další přírazy už nebyly tak prudké, spíše pomalé a opatrné, ale o to hlubší. Jeho tělo mi však plně odpovídalo. V těchto chvílích jsem z něj neměl žádný strach. Ať byl čímkoliv, nyní to nebylo důležité. Teď, pod mým roztouženým tělem to byl jen ten malý Hejkal, naivní zahradník, kterého jsem dobře znal. Sevřel jsem jednu jeho ruku a propletl si s ním prsty, abych mu dal jistotu, že tentokrát po aktu jen tak nezmizím, neodejdu, jako poprvé.

Myslím, že to věděl, že to tentokrát bude jiné, jinak by se mi nejspíš neodevzdal. Mé pohyby se postupně zrychlovaly. Druhou rukou jsem klouzal po jeho těle, kamkoliv sem dosáhl. Sem tam pohladil jeho pozadí a vyjel po něm dráždivě dlaní až do jeho rozkroku. Jemně jsem obkroužil špičku jeho mužství a začal ho pomalu hladit a dráždit, abych mu přinesl dvojí rozkoš.

Byl všude, jako hladová chobotnice, pokoušející se pozřít svoji oběť. I já se ho dotýkal. Na hrudi, ve vlasech, po zádech, na hladkém zpoceném pozadí…

Jestli jsem věděl, že tentokrát neodejde? Ano… Tušil jsem to. Tentokrát bych ho rozhodně odejít nenechal. Ne tak jednoduše. Navíc jsme tu byli oba tak trochu vězni, pokud jsem to správně pochopil.

Ale i tak jsem byl za ty propletené prsty rád a jemně se pousmál, zatímco jsem si vychutnával jeho stupňující se přírazy. Dýchal jsem v rytmu, který udával a přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Až když se dotkl prsty mé přednosti, jsem zasténal ještě hlasitěji a uvnitř se trochu víc sevřel. Bylo to příliš krásné, příliš intenzivní a já se blížil k vrcholu a už to nešlo zastavit…

Pomalu jsem jeho utrpení protahoval. Mírně jsem změnil úhel pohybů a o to více se třel o jeho citlivá místa, uvnitř jeho těla. Sladil jsem s nimi i pohyby rukou na jeho chloubě, která už se chvěla přicházejícím vrcholem. Toužil jsem, aby opět vyvrcholil první. Když jsem si vzpomněl na tu poslední noc, na to, jak se jeho tělo prohýbalo a třáslo, na jeho poslední výkřik a sevření jeho svalů, chtěl jsem to zažít znovu, hned teď. Nahnul jsem se k jeho oušku a trochu mu ho skousnul.

„Nedrž to v sobě… uvolni všechnu svou touhu na mé tělo.“

Dal jsem mu k tomu povolení.

Byl první, komu jsem dovolil, aby mě zašpinil vlastním semenem. Nikdy dřív jsem to svým milencům nepovolil. Přímo se mi to hnusilo, cítit na sobě jejich pozůstatky. Proto jsem pak vždy vyhledal dlouhou koupel. Ale nyní to bylo jiné.

Sám jsem se rychle blížil ke svému vrcholu a sevřel pevněji jeho mužství. Nedokázal jsem však vyčkat, než mladík dosáhne svého vyvrcholení a sám jeho tělo zaplnil svým semenem, při prudkém přírazu, kterým jsem ho posunul až k čelu postele. Musel jsem v něm zůstat zabořený a ještě několikrát v něm proklouznout, než jsem si opřel čelo o jeho hruď a na chvíli přivřel oči.

Zasténal jsem hlasitěji a uvolňoval skrze vzdechy své napětí. Jakoby to snad mohlo stačit…

A když se k tomu přidalo ještě hlazení vpředu… Oh, bohové!

Od skousnutého ouška mi do těla vystřelil elektrizující výboj rozkoše a já se mohutně nadechl. Ano… Ano, pane…

Sevřel mě ještě pevněji a mé oči se protočily. Tělo se mi prohnulo v zádech a z mého hrdla se vydral další mohutný výkřik připomínající vzdech. Mé tělo se sevřelo ve stejnou chvíli, kdy mě Faileon zaplnil mé útroby. Cítil jsem to teplo, vnímal jeho dech, hlasitý, příliš hlasitý tlukot našich splašených srdcí. Ještě několikrát se pohnul, ale já byl uchvácený dozvukem orgasmu, který byl snad ještě silnější než napoprvé.

Když se opřel hlavou po mou hruď, pocítil jsem potřebu ho obejmout a tak jsem to udělal a natiskl ho k sobě více. Dokonce jsem se i s ním pokusil převrátit na bok, abychom leželi vedle sebe, tak jako tehdy.

„Vážně… vás mám… moc rád…“ vypravil jsem ze sebe něžně. Vlastně téměř neslyšně…

Tehdy jsem mu řekl jen to, že bych mohl, kdyby… Ale teď už mi ani ta arogance nevadí. Přijal bych ho se vším všudy, jen kdyby cítil totéž…

Dával jsem pomalu a opatrně třesoucí se dlaní vlasy pryč z jeho dokonalé tváře. Chtěl jsem mu vidět do obličeje, dívat se mu do očí a ztratit se v nich. Všechny starosti, jakoby byly pryč a na ničem jiném než Faileonovi a téhle chvíli nezáleželo.

Nechal jsem se přetočit na bok, dokonce jsem mu dovolil dotýkat se mých vlasů. Jen jsem si ho k sobě přitáhl a natiskl na své tělo. Nezáleželo na tom, že jsme oba dva zašpinění, nechtěl jsem to řešit. Přivíral jsem oči a užíval si jeho dotyků. Alespoň chvíli. Poté jsem mu je začal oplácet a dotýkal se jeho tváře a přejížděl prsty i po krku a hrudi. Vzpomněl jsem si, jak jeho kůže zlatě zářila, nyní ale byla jen alabastrově bílá, orosená potem.

Fascinovalo mě, jak rychle se to vše může změnit. Nemohlo to být víc než pár minut, aby se stal drakem…alespoň trochu. Jak daleko by jeho proměna mohla dojít? To jsem mohl jen hádat.

„Seženu ti nějakou květinu…abys měl o co znovu pečovat. A zítra začneme s výukou, takže by sis měl trochu odpočinout.“

Musel jsem se tomu pousmát. Měl jsem s mladíkem ještě mnoho plánů. Zjistit o něm mnohem více, abych měl jistotu, s čím bychom se potýkaly, kdyby došlo k nejhoršímu.

Jeho slova ke mně doputovala až později. Opravdu mi nyní vyznává své city? Pozvedl jsem obočí a zahleděl se mu do těch zlatých očích. Nelhaly. Mnoho věcí to vysvětlovalo. Jeho chování, ta zmatená aura. Ale já nemohl říct to stejné. Nevěděl jsem, jak bych měl odpovědět. Neznal jsem tyhle pocity. Jen jsem se trochu pousmál a vtiskl mu na rty jemný polibek. Tohle byla jediná odpověď, kterou jsem mu mohl dát, které jsem byl schopen.

Zavřel jsem oči, vychutnal si jeho polibek a tiskl se k němu, nechtělo se mi spát, však jsme vstávali teprve nedávno, i když trochu slabý jsem se cítil to ano. Vy jste moje květina… O vás chci pečovat. Ale ta slova jsem nedokázal říct nahlas. Ne, že bych nechtěl, jen by mi vyslovená nepřipadala stejně hluboká, jako jsem to v tu chvíli doopravdy cítil.

„Dnes v noci se jistě vyspíme lépe, než včera…“ zašeptal jsem mu do ramene. Co jsem tím vlastně chtěl říct? Že večer můžeme pokračovat v tomhle? Nebo že neočekávám další divokou proměnu v DRAKA…?

Myslel jsem, že už ho nikdy nebudu takhle držet, ale teď jsem se zpětně divil, že jsem to mohl vůbec tak striktně odmítat.

„Opravdu jste to knížeti navrhl vy?“ Proč se vlastně ptám? Utápěl jsem se v jeho pohledu a můj dech se pomalu zklidňoval.

„Chcete zase omýt?“

„Ano, vyspíme? Neřekl bych.“

Zasmál jsem se jeho slovům. Po takové předehře jsem věřil, že večer spát nebudeme vůbec. Nebo spíš… že ho nenechám vůbec vyspat.

Jezdil jsem mu prsty po zádech až k zadečku a poslouchal jeho hlas s přivřenýma očima.

„Překvapuje tě, že jsem to navrhnul? Bylo to pro dobro nás elfů. Nechtěl jsem, aby v lidských rukou zůstával takový malý nebezpečný poklad. Jen hezky lež, zatím to není nutné, až za chvíli.“

Věděl jsem, že budeme muset brzy vstávat. Navíc jsem chtěl několik věcí vyzkoušet ve stájích. Připomněl jsem si naše první setkání, jak ho povalil ten lovecký pes.

Ale včera večer se ho bál i můj hřebec, který se takto nikdy dřív nechoval. Vždy mi důvěřoval a nesl mě i do velmi nebezpečných končin, dokonce i do vřavy mnoha ozbrojenců. Nikdy neucouvl. Až včerejšího dne, když cítil to, co jsem již tušil. Zajímalo mě tedy, jak na něj budou zvířata reagovat dnes, když zlatý drak v jeho těle opět usnul.

Když mé prsty doputovaly až mezi jeho půlky, jen jsem škádlivě naznačil opětovné proniknutí, abych ho pozlobil a donutil jeho tělo opět sálat to příjemné teplo, které vydávalo při našem spojení.

Zachvěl jsem se. Příslib večera se mě nečekaně toužebně dotýkal. A jeho dotek na páteři ve mně vyvolával jen další příval příjemných pocitů.

Přikývl jsem. Pravda byla, že by mi asi bylo příjemnější slyšet, že už tehdy mě chtěl mít u sebe, ale nezdálo se mi, že by lhal a to bylo cennější.

Zkousl jsem si ret a maličko opět zasténal. Co to dělá? Chce snad pokračovat? Ne, že bych měl něco proti, mé tělo reagovalo zcela samovolně a po něčem takovém už neexistovala možnost ho znovu odstrčit, či nepřijmout.

Spojil jsem naše rty a rukou mu zajel do klína. Jak on na mě, tak já na něho, nemohl jsem si dovolit zůstat mu cokoliv dlužen.

Přetočil jsem ho tentokrát na záda já a hravě se ušklíbnul. Sjel jsem polibky na krk a jeho hruď. Když to dělal on mě, mohl jsem se zbláznit, teď jsem chtěl vidět, jak příjemné to bude jemu. Zkoumal jsem jeho kůži. Otíral se o ni rty, jazykem z něj stíral zbytky potu i svého semene. Nemohu říct, že by mi to chutnalo, ale když už jsem začal, umíněně jsem odmítal přestat a klesal stále níž až k jeho klínu, abych mohl zkusit to, co dělal on mě…

Byla to jen hra, nehodlal jsem jí dovést dál. Ale on mě svým přebráním iniciativy překvapil. Jeho ruku jsem ocenil jen přimhouřením očí, abych mu dal najevo, že si dost koleduje. Ale on jistě nemohl pochopit řeč těla nás elfů. Bohužel řeč mého rozkroku byla naprosto jasná, takže jsem jen překvapeně zamrkal. Mé vzrušení ještě úplně neopadlo a Cassius jí opět budil k životu. Když mě překulit pod sebe, chtěl jsem něco namítnout, ale jeho laskání bylo příjemné.

Jen chvíli…jen to vyzkoušet…

Nechal jsem ho, aby mi ukázal kousek ze své odvážnosti v tomto ohledu. Když ale začal klouzat příliš nízko, trochu se mi rozšířily zorničky. Nechápal jsem, co to dělá. Trochu jsem nadzvedl hlavu, abych na něj lépe viděl.

„Počkej co to…děláš?“

Můj hlas nezněl už tak jistě, jako vždy. Přesto jsem byl zvědavý, kam až zajde. I když mě viděl, jak jsem mu poskytoval tento druh rozkoše, že se do toho pustí sám, bych nikdy nepředpokládal.

Pravda, k tomuhle jsem ho sám vyprovokoval.

Co dělám? Věnoval jsem mu jiskrný pohled s němým odhodláním. Taky to chci zkusit… A jeho jemně se chvějící hlas byl pro mne jen další pobídkou. Protože to znělo spíš jako svolení než pokus o odvrácení toho co má přijít.

Musím říct, krátce jsem se zarazil. Jeho chlouba byla již zase v pozoru a veliká. Navíc jsem to měl před chvílí ve své zadnici… Ale nakonec jsem se odhodlaně nadechl a zavřel oči a začal nejprve jen letmými polibky. Jeden na samou špici, pak o kousek níž, další trochu z boku. Pak ještě níž a po několika pokusech jsem se dostal až k váčkům. Mezi ně jsem zkusmo zarejdil nosem a nasál trochu jeho intimní vůně. Dech se mi zrychlil, jak se mi líbila. Chtěl jsem pokračovat a začal polibky zase stoupat výš. Tentokrát jsem přidal i jazyk a začal s postupným olizováním až ke špici, kterou jsem obkroužil jazykem úplně celou, jako bych ho omýval.

Vnímal jsem každý pohyb jeho těla. Nádech či slastné vyheknutí. Také jsem ho tak chtěl vidět. Jako on mě. A připadal mi nádherný.

Vzal jsem jeho chloubu do svých úst. Nevěděl ale přesně co dělat dál, protože z toho jak to dělal on, jsem si pamatoval jen to, jak to mé tělo absolutně ochromilo. Přál jsem si, aby pocítil totéž, ale nevěděl jak. Tak jsem ještě párkrát olízl jeho žalud. Sliny mi chtěly téct z úst ven, tak jsem je nasál zpět a polkl. Tím se mi povedlo nasát i jeho orgán a poznal jsem, že takto už se jde pohybovat nahoru a dolu po délce jeho nástroje touhy a tak jsem to zkusil…

Tiše jsem jen oddechoval a sem tam zavrněl, při jeho péči. Hned z počátku mi bylo jasné, že neví, co má dělat a byť bych mu mohl pomoci, tiše mu zašeptat jak se mě dotýkat a jak mě laskat ústy, nebyl jsem toho schopen. Vlastně jsem ani nechtěl. Spíše mě zajímalo, jak moc si dovolí zkoumat mé intimní partie, jak odvážně se k celému procesu postaví. A že já byl postaven během malé chvilky do pozoru.

Mé tělo se brzy začalo chvět. Na takovéto laskání jsem nebyl zvyklý a proto i pro mne to bylo poměrně nové, dovolit tomu malému dráčkovi aby mi tohle dělal. Přivřenýma očima jsem ho chvilkami pozoroval, zvědav co tam dělá. Nechtěl jsem, aby se do ničeho nutil.

Když si vzal mé mužství do úst, tiše jsem zasténal, ale další pohyby následovaly až po dlouhé, mučivé chvíli, než pochopil, co má dělat.

Mé tělo se pod ním prudce napnulo a já mu zajel dlaní do vlasů.

„To je ono, tak je to správně.“

Musel jsem ho trochu povzbudit, aby nepřestal a nezačal o svých schopnostech a počínání pochybovat. Nemohl jsem uvěřit, že i po tak krátké chvíli jsem byl opět silně vzrušený. Tak jako naší první noc. Jako bych se nemohl mladíka nabažit a nechtěl přestat.

Nevěděl jsem, z čeho ta nechuť opustit chlapcovo tělo pramenila a trochu se j děsil. Musel jsem náš intimní vztah udržet v tajnosti především před svým bratrem a to bylo…po takových hrátkách obtížné. I tehdy, při večeři u knížete Alvinia byly mé pohledy jeho synovi jasné. A to jistě nebyl tak bystrý a proradný had, jako Giltanas. Pokud by se dozvěděl, že s Cassiem sdílíme lože, ještě více by ho to podnítilo k jeho snahám mladíka mučit, či jinak otravovat.

I když jsem hádal, že už něco Giltanas tuší. Nesměl vytušit víc.

Další hlasitý sten následoval, když chlapec své nasávání mého mužství zrychlil a ještě si pomáhal svou dlaní. Věděl jsem, že takto mě rychle přivede k dalšímu vrcholu.

Jeho dech, a slaboučké občasné zasténání mě činilo šťastným. Líbilo se mi, jak také dával najevo své potěšení. Učil jsem se číst z jeho těla a každý jeho vzdech mi byl sladkou odměnou.

A když se pak jeho tělo napjalo a já ucítil ve vlasech jeho dlaň, úplně jsem samým štěstím přetékal.

Jeho slova pak byla jen třešničkou na milostném dortu, který jsme se snažili upéct teplem našich těl.

Povzbuzen jsem sál jeho úd. Nahoru a dolu. Pomáhal jsem si rukou a o druhou se opíral. Brzy už jsem si byl jistější a trochu zrychlil tempo.

Když hlasitěji zasténal, věděl jsem, že dělám dobře. U srdce jsem byl spokojený, že se mi daří mu přinést rozkoš, jak tomu říkal. I já už byl zase vzrušený. Jen z toho jeho dechu a sténání, z hlasu, který mě jedinkrát pochválil.

To tempo se stávalo rychlejším. Tak moc se mi líbila jeho reakce, že jsem chtěl slyšet a vidět víc.

Ale když se pak napjal, mohutně vydechl a v ústech mi zapulsoval, stačil jsem si sotva uvědomit, že je konec, když jsem měl náhle ústa úplně plná. Bylo to divné. Najednou jsem nevěděl co dělat a zvedl se mi žaludek. Zvedl jsem hlavu a neměl to ani kam vyplivnout. Polkl jsem, ale v obličeji celý zbledl.

Nelitoval jsem, ale měl problém se zbavit té chuti, která mi mimoděk připomněla včerejší noc tam v lese, když jsem se po té proměně probudil.

Seděl jsem na kraji postele a díval se na něj a dýchal otevřenou pusou. Až když prvotní šok vyprchal a já se s tím začal trochu srovnávat, mi došlo, že jsem asi nereagoval úplně nejlépe, sklopil hlavu a uhnul pohled na stranu přesvědčený, že se teď určitě zlobí…

Nestačil jsem ho upozornit, přišlo to příliš rychle. Musel jsem vydechnout a na chvíli zavřít oči. Až když jsem je otevřel, zahlédl jsem jeho zelenající obličej. Z počátku jsem netušil, z čeho to pramení, než jsem si to uvědomil. On však uhnul zahanbeně pohledem a v tu chvíli mi ho bylo docela líto. Zvedl jsem se a usadil přímo u něj, než jsem mu zvedl bradu a pohladil ho po tváři dlaní. Raději ho to příště nedovolím provádět.

„Zapij to trochu čajem ty hloupý dráčku.“

Víc jsem mu pomoct nemohl. Možná to bylo ještě příliš brzo, nejspíš na něco takového nebyl připraven. Neměl jsem ale důvod se na něj proto zlobit, jen jsem mu ten čaj podal ze stolku, aby mi tu neposkvrnil postel svými žaludečními šťávami.

„Vedl sis moc dobře.“

Poplácal jsem ho po hlavě, jako hodného psa, který splnil zadaný úkol na výbornou a trochu překryl svůj klín cípem deky. Jeho jsem do zbytku deky obalil celého, aby mne jeho tělo nevábilo k dalšímu pokračování. Ale nejspíš bych už ho nebyl schopen.

Připadal jsem si opravdu hloupě. Když se posadil, měl jsem hlavu odvrácenou už úplně do boku.

Ale on mě i tím nejjemnějším dotekem na bradě přiměl, abych se k němu otočil zpět.

„Omlouvám se, vydechl jsem, převzal čaj a rychle začal pít, abych to celé spláchl.

„Já nevěděl, jak to chutná a nepoznal, že se to blíží,“ zkusil jsem se ještě obhájit. Zbytečně, on se nezlobil, nebo mi to alespoň nedal najevo. Ale to moji skleslost nemírnilo.

„Myslíte?“ zpočátku snad ale ten konec…

Nechal jsem se přikrýt a položil mu hlavu na rameno. Celkově nám toho poslední dobou moc nevycházelo ani jednomu. Jen mě mrzelo, že jsem pokazil i něco takového.

Dokud mě ale nechával být takhle blízko sebe, nebyl jsem nešťastný. A mé vzrušení pomalu opadávalo, po tomto zážitku.

„Co budeme dělat teď?“ zeptal jsem se asi trochu hloupě. Pravda byla, že jediné mé instrukce byly, nevycházet, chovat se jako sluha, nechodit nikam sám a neprovokovat jeho bratra. Ale já nebyl zvyklý na nečinnost. A zvlášť teď mi připadalo nastoupivší ticho mezi námi trochu tíživé.

„Co budeme dělat? No… něco malého vyzkoušíme, až se tvé tělo uklidní. Trochu se opláchneš a půjdeme ven do stájí.“

Chvíli jsem ho ještě hladil po zádech a užíval si naší blízkosti, než jsem si uvědomil, co dělám a rychle chlapci přetáhl peřinu i přes hlavu.

„A nyní je z tebe strašidlo.“

Sám jsem se nakonec z postele zvedl a přešel ke džberu s vodou, abych se také osvěžil a mohl se zase obléci. Pečlivě jsem se zase upravil a pročísl své vlasy mezi prsty, než jsem je opět svázal stuhou. Bylo to i jasné znamení, že intimní chvilka mezi námi končí a nyní po něm vyžaduji poslušnost a nějaké zapojení se do aktivit, které jsem mu předestřel.

Zrovna, když jsem při oblékání hleděl na malou knihovnu u zdi, mne to napadlo. Vzpomněl jsem si na jeden velmi starý pergamen a vydal jsem se ho hledat. Naštěstí nebyl zaházen jinými listinami nebo knihami a tak jeho nalezení bylo snadné. Rychle jsem ho zbavil ochranného pouzdra a zamířil zpět k posteli, kde Tuto kopii jsem získal v knihovně, při svém pátrání po magických bytostech.

Na pergamenu byly vyobrazeni ručně malovaní, překrásní draci, několika druhů a barev a pod každým z nich, drobným elfským písmem jejich popis.

Nebyl to přímo historický dokument, to ne. Originál byl považován za dílo jednoho dobrodruha a zeměpisce, který žil před osmi sty lety. Velmi rád psával bajky a pověsti ze svých cest, které okořenil svou fantazií.

„Podívej..tohle jsi ty…tvůj předek nejspíše.“

Ukázal jsem prstem na vyobrazení zlatého draka, který byl až jako poslední. Musel jsem mladíka začít zvykat na tuto skutečnost. Aby jí přijal za svou.

Až se mé tělo uklidní… Mě připadalo mé tělo už klidné. Nedávil jsem se a vzrušení vyprchávalo. Trochu jsem stále ještě cítil v ústech tu hořkoslanou pachuť, ale nebylo to už tak nepříjemné jako v první chvíli, kdy mě jeho nadílka zaskočila nepřipraveného.

Díval jsem se na něho a užíval si hlazení po zádech. Bylo příjemné a milé. Vážně vás mám moc rád…, řekl jsem mu před chviličkou. Byla to pravda. Až bolestná pravda, uvědomil jsem si, když hlazení přestalo a Faileon mi přetáhl deku přes hlavu.

Strašidlo? Bodlo mě na hrudi.

Ale elfský pán vstal a začal se oblékat a nakonec si opět svázal vlasy. Z nějakého důvodu mi ta jeho nově nabitá důstojnost jen připomněla moji současnou osamělost na jeho posteli. Začal jsem proto raději sám hledat oblečení. Na nějaké umývání se, jsem teď ani nepomyslel.

Musel jsem opatrně. Přeci jen jsem byl trochu namožený po tom všem. Ale nakonec jsem se dostal pro své ošacení, navlékl si kalhoty z jemné elfské látky a pak i přetáhl spodní tuniku přes hlavu, když se můj pán vydal ke knihovně.

Netušil jsem, co tam hledá a dál se oblékal. Usedl jsem zrovna s vázáním svrchního dílu, když ke mně přistoupil s nějakým staře vypadajícím svitkem.

Ale já vám říkal, že neumím číst, podíval jsem se na něj tázavě. Ale když ho přede mnou rozvinul, tak jsem pochopil. Byly to obrázky. Sice i s popisem v elfských runách, které mi říkali ještě méně jako klasické lidské písmo, ale to nevadilo. Ty obrázky byly tím, co mi chtěl ukázat. Hlavně ten poslední, až dole…

Tohle… Je můj předek? Nemohl jsem uvěřit. I na té malbě vypadal tak realisticky, majestátně a ty zlaté oči…

Mimoděk jsem si sám prohmatával obličej. To přece není možné, že bych taky mohl… Takhle vypadat…

„Opravdu jsem… Vypadal takhle?“ vzhlédl jsem k němu. „Včera?“

Nemohl jsem tomu uvěřit.

Ale něco ve mně vědělo, že on má pravdu. Pokud někde mám nějaké kořeny, budou v podobných malbách. Tedy ty dračí. Až mi přišlo líto, že ten svitek není můj, mohl bych se na ten obrázek dívat snad věky.

Rozcuchaný, neupravený…

„Nechtěl jste… jít do stájí?“ potřásl jsem hlavou a vrátil mu to. Musím něco dělat.

„To nevím dráčku, našel jsem tě u ž v lidské formě. Ale předpokládám, že nějaká proměna tvého těla jistě proběhla. Jak rozsáhlá byla, se můžeme jen dohadovat“.

Pousmál jsem se na něj a drze mu zavázal vrchní tuniku, věděl jsem, že s tím zavazováním stále bojuje a docela mě to bavilo. Takhle to bylo mnohem jednoduší.

„Ano půjdeme. Chci něco vyzkoušet.“

Nakonec jsem svitek uschoval do jeho pouzdra a zasunul na jeho místo do knihovny, než jsem vyčkal, zda bude schopen chůze. Nebyl jsem sice tak prudký, ale opatrnost mi příliš neříkala, když mé tělo bylo rozpálené a toužilo po uvolnění.

Když jsem uznal, že ho nohy unesou a nemá příliš problémy s chůzí, zamířil jsem ke dveřím.

„A až se vrátíme, něco bys měl sníst.“

Něco jiného, kromě mého sémě. To snad jeho žaludku více pomůže.

Oslovení „dráčku“ se mi líbilo, ale z nějakého důvodu jsem si ho nepřipadal zrovna hoden.

Když mi začal pomáhat s vázáním, znovu se mi tajil dech. Znovu byl odtažitý a po vášni a touze v jeho tváři nezůstalo nic.

Něco vyzkoušet…

Chtěl jsem ho znovu políbit, ale než ta myšlenka nabila konkrétního tvaru Faileon si vzal svitek a uklidil jej na místo.

Tak tedy asi půjdeme, že? Povzdychl jsem si jen v duchu. Nechtěl jsem, aby věděl, jak moc mě mrzí, že jsem naši milostnou chvilku tak zničil.

Trochu mě tělo bolelo, ale když jsem rozhýbal ztuhlé svaly, šlo to již lehce.

„Děkuji.“ Neměl jsem zrovna pomyšlení na jídlo, ale poděkovat byla slušnost.