Tomoe

Když jsem uklidil po sobě obývák i kuchyň, šel jsem do ložnice a udělal jsem to samé. Znovu v tom samém povlečení jsem ten den spát nechtěl. Začal jsem ho převlíkat, ale u Silvienova polštáře jsem se zarazil. Voněl po Silvienovi nejvíc ze všech věcí v tomhle bytě. Omámeně přivřu oči a zabořím do něj nos. Sednu na postel a po zádech se do ní svalím. Posledních pár dní jsem byl úzkostlivý a netečný k věcem kolem sebe, ale dnes se cítím lépe. Jen na mě padá zvláštní pocit osamělosti. Silvien se vrátí z práce až za pár hodin. Co tu budu dělat takhle sám a ve velkým bytě. Po chvilce tichého přemýšlení se mi začnou klížit oči. Stále objímaje Silvienův polštář, schoulím se do klubíčka a obestře mě spánek.

 

Silvien La Croix

Zasyknu a porozhlédnu se. Trochu mi vadí, že tu nebyl, navíc ta vůně toho druhého čokla. Ale jak tak koukám, tak je tu uklizeno. Stáhnu si sako a nakrmím kocoura. Pak zamířím do ložnice, nějak vím, že tam to svoje štěně najdu, a taky že ano. Tiše dojdu k posteli, na kterou si sednu. Je rozkošný. Natáhnu ruku a prohrábnu mu vlasy. Musím se ušklíbnout, když mi dojde, čí polštář to svírá. Asi jsem mu musel dneska opravdu hodně chybět. Ale je pravda, že i já jsem na něj dost myslel. Jak by taky ne, s ním jsou ty chvíle opravdu nezapomenutelné. A nejenom, když spolu máme sex. „Tomoe,“ zašeptám s tichostí a nepřestávám ho hladit ve vlasech.

 

Tomoe

Pocítím ve vlasech něžný dotyk. Je to příjemné a tak sladce důvěrné. „Silviene,“ zamumlám ze spánku a pevněji obejmu Silvienův polštář.  Po chvilce si začnu uvědomovat jeho přítomnost vedle sebe. Pootevřu oči a rozespale zamumlám: „Hee, tak jsi...konečně...zpátky. Mnn, trvalo ti to...blbečku.“ A s tím chytnu jeho volnou ruku a stáhnu ho vedle sebe. Na to se k němu bezmyšlenkovitě přitulím a s blaženým výrazem opět oči zavřu. Je to zajímavý sen, podobný se mi nikdy předtím nezdál.

 

Silvien La Croix

Je fakt nepřekonatelný. Jsem opravdu rád, že ho mám. „Já na rozdíl od tebe chodím do práce, ty flákači,“ vrátím mu to, ale nezdá se, že by mě moc vnímal. Opravdu se ale dokáže projevit. Jednou sladký a podruhé se vzteká. Najednou mě chytí a už ležím vedle něj. Jen si povzdechnu a pořádně ho přikryju. Nato se k němu přitisknu a přitáhnu si ho do objetí. „Opravdu, Tomoe, jsi to ale případ,“ s tím ho políbím do vlasů a zaposlouchám se do jeho pravidelného dechu. Nejsem unavený, ale jen tak se mi ho budit nechce. Jen ať pořádně spí.

 

Tomoe

Nhh, ten polštář mi ale nějak překáží. Zavrtím se a vyhodím tu překážku, která mě od Silviena dělí. Na to se přitisknu přímo k jeho pevné chladivé hrudi a tvář mu dám ke krku. Cítím se takhle klidně a bezpečně. Kupodivu ani neslyším žádné perverzní kecy, o to víc se zdá tenhle sen úžasnější. „Hehe...vidíš, že to jde i bez úchyláren, co? Králi....perverzáků,“ uchechtnu se tichounce a nasaju Silvienovu vůni. Kdepak s polštářem se pravý Silvien nedá srovnávat. „Sladce voníš, Silviene. Mám rád tvou vůni,“ zamumlám. Kdyby to nebyl sen, tak mu to neřeknu. To by byla taková trapárna, kdybych mu to řekl.

 

Silvien La Croix

Dost se vrtí. Povzdechnu si a nechám ho, ať se pohodlněji uvelebí. Tím se ke mně přitiskne mnohem pevněji. Je skoro jak přísavka, ale je to roztomilé. „Ty jeden, to vůbec není pravda,“ dýchnu mu do ouška. Je tak sladký. Vzápětí mi pobaveně zacukají koutky úst, tak tohle je opravdu až moc. Tohle se mu pořádně povedlo. Víc si ho k sobě přitisknu „Tak tohle je teda něco, Tomoe. Nečekal bych, že od tebe uslyším něco takového,“ s tím ho políbím na čelo.

 

Tomoe

Něco mě lechtalo v uchu a pak pocítím dotyk Silvienových rtů na čele. Tak jemný, pousměju se. Prý by to nečekal. Jistěže, jako kdybych mu někdy něco takového řekl. Zničehonic se ozve můj žaludek. Ale no tak, přece mě nebude hlad budit z takového snu. Nespokojeně si povzdechnu a se zívnutím otevřu oči. Šokovaně zamrkám. Počkat já furt spím, nebo co to má být. „Si-silviene?“ zajíknu se. „Ty už seš zpátky?“ vyhrknu a zrudnu. Sotva se proberu a ležím mu v náručí? To nemá ten chlípník nic jinýho na práci?

 

Silvien La Croix

„Tady má někdo hlad,“ pobaveně pronesu, když se ozve jeho žaludek, a to jsem si myslel, že už ledničku vyraboval. Nicméně, podle všeho je to pořádný žrout. Asi toho budu muset kupovat víc. „A kdo jiný by to byl? “otážu se a dotknu se jeho tváře. „Už jsem zpátky nějakou dobu a navíc byl jsi to ty, kdo mě tentokrát zatáhl do postele,“ ušklíbnu se a zapřu se na jedné ruce. „Chceš nakrmit, nebo to udělal tvůj kamarád?“ pokračuju s tichostí a prsty mu přejedu přes rty. Vadí mi, že ho tu měl, ale jestli se ho nedotkl, tak bych to mohl akceptovat.

 

Tomoe

„To-to si vymýšlíš, že jo,“ vykoktám rozpačitě a mám pocit, že se rozpaky rozteču. Jen jsem ho zatáhl do postele, že jo? Není to tak, že bych řekl všechny ty trapárny, co jsem říkal Silvienovi ve snu, i ve skutečnosti. Ne, ne, ne! To rozhodně nesmí být pravda. „Nechci nakrmit a Taichi mě taky nekrmil,“ vypísknu rozechvěle a znepokojeně na něj hledím. Uwaaah, prosím, odstřelte mě někdo. Je mi tak trapně.

 

Silvien La Croix

„Nevymýšlím,“ zavrtím hlavou. Je to opravdu něco, ho takhle pozorovat. Jak je rozpačitý, nejistý a tak rozechvělý. „Myslím, že tvůj žaludek si myslí něco jiného,“ nato se k němu nakloním a políbím ho na rty. Jazykem prozkoumám jeho ústa a po chvíli intenzivního polibku se odtáhnu. „Tvůj kámoš je fakt příšerně cítit,“ zabručím a prsty ho pohladím po tváři. „Ale díky za tu sexy poklonu ohledně mé vůně. Povedla se ti,“ ušklíbnu se.

 

Tomoe

Využije mé rozhozenosti a políbí mě. Nezmůžu se na obranu, jsem v příliš velkých rozpacích. Zase komentuje Taichiho. Mele nesmysly, to jen pijavice maj holt fajnovej nosíček a pach vlkodlaka jim nevoní. Vzápětí šokovaně rozšířím oči. Kecy, já mu to fakt řekl?! „Hned-na to-zapomeň!“ vysoukám ze sebe se zavrčením a hanbou visím očima na stěně. Nedovedu se na Silviena podívat. To, co jsem řekl, je sice pravda, ale říct mu to?? Raději se vyhnu dalšímu mluvení, bůhví, co by ze mě ještě vypadlo. K čemu bych se Silvienovi ještě přiznal... Zavřu oči a rozhodnu se raději proměnit do své vlčí podoby. Je to poprvé od té prokleté noci, co se o to pokouším. Možná kvůli ní je to nezvykle těžké. Na čele se mi zaperlí pot a můj tep prudce stoupne, než se mi to podaří. Trochu na tlapkách zavrávorám, ale pak se uraženě otočím k Silvienovi zády a položím si čumák na přední tlapky.

 

Silvien La Croix

Je opravdu k zulíbání. Jeho reakce jsou k nezaplacení. Dalšími slovy ho dostanu, je to na něm úplně vidět, jak jsem ho s nimi šokoval. „Nevím proč, bylo to opravdu roztomilé. Navíc slyšet něco takového od mého sladkého štěňátka. Buď si jist, že nato nikdy nezapomenu,“ ušklíbnu se a pohladím ho po vlasech. Vzápětí to ucítím, on se chce proměnit „To ti mám dát krmení do misky, nebo co?“zabrblám, když sleduju jeho snahu. Před chvílí mu žaludek kručel a teď se promění. Nakonec se mu to povede, ale stálo ho to dost úsilí. Navíc vypadá jinak, než v té uličce. Vlastně hodně jinak. „Vypadáš jinak, štěně,“ pronesu přemýšlivě a prohrábnu jeho zářivou srst. Je lesklejší, skoro jako by zářila. Prsty ho pohladím po hlavě a po ouškách. Žeby to bylo tím poutem? Je pravda, že nikdo to na vlkodlaka nezkoušel, takže tohle můžou být nějaké vedlejší změny.  Je docela nebezpečné ho takhle hladit v jeho vlčí podobě, ale myslím, že já s tím problém mít nemusím.

 

Tomoe

Prej do misky, drzoun jeden, pomyslím si uraženě. „Hlad mám, ale z misky jako domácí čokl jíst nehodlám,“ odfrknu si a zavrtím ocasem. Zdá se, že Silviena moje vlčí podoba ani v nejmenším neznervózňuje, když se mě dotýká. Ale je to příjemné. V téhle podobě mě zatím hladila jen mamka, když jsem byl hodně malý. „Huh, jinak? Jak by mohla?“ zavrčím tichounce a nastražím uši. Narovnám se a podívám se. Překvapeně zabořím do své srsti na boku čumák a zkoumám ji. „Co to je, sakra, to je, jako by mě někdo myl v přípravku od Johnson's Baby,“ zacukám nevěřícně ušima.  „To spíš ale sedne k tobě, Silviene. Protože tak sladce voníš,“ zasměju se štěkavě. „ Áá, je mi tak trapně. Hned se cítíš nafoukaně, když jsem ti řekl, že se mi to líbí. Tak nefér,“ brblám dál. Beztak mi Silvien nerozumí. Jak by taky mohl, rozumíme si jen my vlkodlaci mezi sebou. Svalím se na záda a zdvihnu tlapky do vzduchu. Všimnu si zvláštních šedostříbrných proužků kolem nich. Vypadají jako stříbřité náramky z chloupků... Zakňučím při vzpomínce na skutečné stříbrné náramky, které mě na oněch místech v mé lidské podobě svíraly. „Zatraceně, kdybys....kdybys tehdy nepřišel, tak...byl jsem tak šťastný, když ses tam objevil. Nesnesl jsem, když se mě dotýkal někdo jiný než ty,“ lehnu si na bok a schlípnu uši.

 

Silvien La Croix

Hladím ho po té jemné a zářivé srsti. Když promluví. Normálně by to pro mě bylo jen vrčení, ale já překvapeně poslouchám jeho hlas. Je hluboký a melodický. Že by další důsledek toho pouta? Protože jinak by to nebylo možné, upíři vlkodlakům v jejich formě nikdy nerozumí. Koutky mi po jeho slovech začnou cukat. Tohle je opravdu zábavné, poslouchat jeho slova a jedno je lepší jak druhé. „Tak zaprvé, jak tě mám jinak krmit, když ses proměnil?“ odmlčím se. „Zadruhé, tvoje srst je opravdu nádherná, takovou jsem nikdy neviděl. Jen září,“ znovu mu přejedu přes hřbet. „Zatřetí, děkuju za další poklonu, kterou jsi mi sklonil,“ skloním se k němu. „Necítím se nafoukaně, jen mě to dost pobavilo,“ a skloním se k jeho oušku, drbajíc ho na bříšku. „Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál. Kdyby se ti stalo něco horšího..“ radši to ani nedořeknu a zavrtím hlavou. Tuhle možnost rovnou zamítám. „A za čtvrté, už nikdy nikomu nedovolím, aby se tě dotkl někdo jiný, jak já,“ přejedu mu prsty po oušku. „A teď se proměň, Tomoe, takhle ti nemůžu dělat ty příjemné věci, po kterých se ti vždycky tak chvěje tělíčko.“

 

Tomoe

Nechávám se hladit, je to vážně příjemné. Eh? Eeeeeh?? Jak...jak je možné, že odpovídá na to, co jsem říkal?! V této mé podobě by toho neměl být schopný! Slyšel všechno a jeho odpovědi mě uvádějí do rozpaků. Proč mi z toho musí tolik bušit srdce, sakra. Řekl, že je má srst nádherná. Takovou poklonu mi nikdo v životě nesložil. Tolik mě tím dostane, že se nechám i podrbat na břiše. Vlastně se mi to líbí, na tohle bych si zvykl. Navíc mi v téhle podobě nemůže udělat nic perverzního. Sotva na to pomyslím, uslyším Silvienova další slova. Zatřesu ouškem, po kterém mi přejel, a hluboce zavrčím. „Tak na to zapomeň, nádhero,“ odseknu a s tím se rychle zvednu na všechny čtyři. Ještě že nejsem ve své lidské podobě, byl bych rudej až za ušima. To mu to ráno nestačilo? „V-v zájmu bezpečnosti mých intimních partií ti oznamuju, že dneska máš utrum,“ začnu remcat a neklidně máchám ocasem. To si myslí, že můj zadek jeho sexuchtivost přežije? Je-je sice pravda, že je to hodně příjemný, ale na úkor toho se notnou chvíli nepostavím. Tůdle, králi perverzáků! „Rozumíš mi, viď? I když nemám tucha, jak je to možný, tss,“ zabroukám znovu rozrušeně.

 

Silvien a Croix

I když je v téhle formě, vidím na něm, jak ho to překvapilo, nebo až vyděsilo, ale jak by taky ne. I pro mě je to dost velkým překvapením. I když velice příjemným překvapením. Rozhodně to má hodně výhod. „Proč, vždyť se ti to přeci taky líbí,“ nedám se. Vždycky se tak chvěje a celé jeho tělo touží po tom, abych si ho vzal a udělal mu dobře.  Takže mě neodradí ani jeho vrčení, nějak vím, že je z toho celý úplně v rozpacích. „Ale no tak, Tomoe,“ přisunu se k němu a podrbu ho zespodu na čumáku, přitom se zahledím do jeho nádherných očí. „Přece bys chtěl, abych tě objímal a dopřál ti tu rozkoš jako ráno,“ nedám se a lákám ho, aby se proměnil. „Asi vedlejší účinky,“ zabručím. Kdoví jaké to má další vedlejší účinky. Já nic necítím, ale možná to ještě nebude všechno. Protože tohle je opravdu něco zvláštního, pouto mezi upírem a vlkodlakem. Nikdy, co svět světem stojí, se to nestalo a já toho rozhodně nelituju.

 

Tomoe

Krucinál, co se lísá? Drbe mě tu pod čumákem jako domácího mazlíčka, ale přitom mě tu láká k perverznostem stylem, jako kdyby mě lákal na šťavnatou kost. Ááá, jak mě tím tahle sexy pijavice štve! Mám ho docela chuť kousnout do nosu, když dává svou tvář tak blízko. Hehe, to by čuměl. Ta myšlenka mě rozesměje. Tiše se zachechtám a z náhlého popudu olížu Silvienovi tvář svým velkým jazykem. „Jaképak vedlejší účinky bude mít asi tohle?“ pošťouchnu Silviena lehce kousavým tónem.  Radši se možnými vedlejšími účinky pouta nebudu zabývat, akorát mě to znervózňuje. Teď se zaměřím na pošťuchování Silviena. Je to jeho vina, nemá mě uvádět do rozpaků! „To víš, já ještě nevečeřel a ty taky ne, tak se mi nediv, že na nějakou námahu nemám pomyšlení,“ remcám dál a znovu olíznu Silvienovi tvář. Dokud se neproměním, má Silvien smůlu a žádný sex nebude.

 

Silvien La Croix

Tak, už se proměň, štěně moje, ale nějak se k tomu vůbec nemá. To mi chce jako říct, že dneska nic nebude? I když pochybuju, že to v téhle podobě vydrží. Takhle se totiž nemůže ani normálně najíst, natož takhle spát. „Buď se proměníš, nebo opravdu můžeš jíst z té misky,“ neodpustím si ho pošťouchnout, ale v tom okamžiku mě olízne. Není to zrovna příjemný, ale on se baví. „Možná takové, že až se proměníš, tak toho budeš litovat,“ opáčím a tvář si utřu. „Jak jsem říkal, buď budeš jíst u stolu, nebo na zemi,“ odvětím a v tom to znovu přijde. „Co mám s tebou dělat,“ povzdechnu si a podrbu ho v kožichu na krku. Přejedu prsty i přes uši a přitáhnu si ho do objetí.

 

Tomoe

Heh, tak já budu litovat, jo? O to víc nemám důvod se proměnit. Když jsem v téhle formě, moc toho nezmůžete, co, pane upír? Znovu se zasměju, pak ale ustrnu úžasem. On-on mě v téhle formě objímá? Srdce se mi rozbuší a já tiše zakňučím. Upír objímá proměněného vlkodlaka. To se mi snad jenom zdá. O tom drbání a hlazení nemluvě, ačkoli je to fakt příjemný. Zafuním Silvienovi do ucha a olíznu ho. „Ty jsi ale blbec, víš to?“zabroukám pohnutě a proměním se. Jen vlčí ouška a ocas mi zůstanou. Obejmu Silviena naoplátku  kolem krku a přitisknu se k němu. Ta vlna náklonnosti k němu mě vysloveně zmáhá. Nemůžu tomu uvěřit.

 

Silvien La Croix

Nos mu zanořím do jeho kožichu. Není cítit jako ostatní, ale příjemně voní, skoro jako můj druh, ale jeho vůně je mnohem, ale mnohem příjemnější. „Copak, Tomoe?“ zabručím s tichostí, když zakňourá. Zas tak pevně ho nedržím, abych mu ublížil. Znovu mě olízne, opravdu jako pes. „Hmm, to si nemyslím,“ zabručím, ale vzápětí objímám jeho sladké tělíčko. „Tohle je mnohem lepší,“ zabručím mu do ouška, teď jsem já, kdo mu ho olízne. „Takže co bys teď chtěl?“a pevněji ho obejmu „Jídlo nebo něco jiného?“ a s tím mu prsty zajedu pod tričko.

 

Tomoe

Zachvěju se při lechtivém doteku na mém oušku. Do pytle, měl jsem čekat, že začne provokovat hned, co se proměním. Poraženě vzdychnu. „Pokud mi slíbíš, že se pak půjdem najíst něčeho fakt moc dobrýho, tak...tak, errr,“ zrozpačitím a schovám tvář do jeho ramene. Začnu vrtět ocasem. Grr, dál už nic neřeknu, beztak ten úchylák ví, o co jde. Když o to tady vysloveně škemrá jakou dobu, hmpf!

 

Silvien La Croix

„Neboj, nakrmím tě, vždycky jsem to přeci dělal. Nenechal bych svoje štěňátko o hladu,“ brouknu spokojeně a políbím ho na krk. Vytáhnu si ho do klína a jedním pohybem mu stáhnu tričko. „Tomoe, opravdu jsem rád, že jsi v mém životě,“ pronesu a jeho ústa uzamknu v dalším hlubokém polibku. Myslím, že mě tohle štěně pomalu mění, ale nějakým způsobem, nevadí mi to. Tedy pokud se mnou navždy zůstane. Víc si ho k sobě přitáhnu.

 

Tomoe

„Mnnh,“ vzdychnu a zasměju se. „Jen pro tvou informaci, jsem dospělý. Tak ze mě nedělej prcka, jasný?“ opáčím důležitě a zatřepu oušky. Už jsem bez trička, ale než stihnu udělat to samé se Silvienovou košilí, zrůžoví mi tváře z jeho slov a já zavřu oči do nádherného polibku. Bylo krásné to slyšet. Když jsou mé rty opět volné, hravě se na Silviena zakřením: „Ho hoo, mělo to být snad vyznání, pane La Croix?“  Zavrtím ocasem a začnu se tiše pochechtávat.

 

Silvien La Croix

„A kdopak je tu ten, kdo se nechává krmit, pokud si vzpomínám, ty jsi mi neuvařil ani jednou,“ neodpustím si do něj rýpnout. Nevadí mi to, ale je pravda, že on je ten, kdo mi vyžírá ledničku. „Hmm, to si budu muset rozmyslet,“ zamručím a políbím ho na krk. Vyznání, nad tím jsem opravdu nepřemýšlel. Prsty mu přejedu po jemné kůži a začnu věnovat péči jeho růžovým bradavkám.

 

Tomoe

Nafouknu uraženě tváře. Trefa do černého. „Tak...tak to dneska zkusím já,“ zabrblám zahanbeně. Když ono je to stejně jeho vina. Kdo má stát u sporáku, když ho bolí zadek a klepou se mu nohy? A navíc on vaří docela dobře. Jen jsem ho chtěl nechat přitom. Beztak určitě pro moc lidí nevařil, tak si to takhle mohl pořádně vyzkoušet, no ne? Hehe. „Hmm, tak teda rozmýšlej, heh,“ uchechtnu se a zrudnu. Proč jsem se ho na to vlastně ptal? Jsem pako, cítím se fakt v rozpacích. „Unh! Ta-tady...,“ vzdychnu a cuknu sebou. Doteky na bradavkách jsou hrozně citlivé. Je to lechtivé a zároveň vzrušující. Jakoby z těch míst probíhala mým tělem elektřina. Dá se to těžko vydržet.

 

Silvien La Croix

„Ale no tak, hned se nečerti,“ zašeptám a políbím ho na nos. „Uvařím já, pro tebe bude lepší, když budeš jen sedět a koukat,“ pokračuju. Navíc pochybuju, že by s rozklepanýma nožkama dokázal vůbec stát. Prsty se přesunu na jeho rudou tvář, kterou pohladím „Když ti na tom tolik záleží, tak to jako vyznání můžeš brát,“ pronesu a zahledím se mu do očí. Nato mu věnuju krátký polibek. City, jsou zajímavé, měl jsem až dost známostí, ale nic, co by bylo až takhle hluboké. S ním to myslím opravdu vážně, našel jsem si partnera na celou věčnost. „Já přeci vím, kde to máš rád,“ ještě chvíli si tak s jeho bradavkami hraju, než ho nakonec položím na postel. Nakloním se nad něj a během chvíle z něj sundám i zbytek oblečení. Takhle vypadá jeho tělo ještě krásněji. Prsty mu přejedu po boku a skloním se k polibku.

 

Tomoe

Překvapením zalapám po dechu a notnou chvíli nejsem schopný jakékoli reakce. To myslí vážně? Jako že to fakt bylo vyznání? Jen jsem Silviena pošťuchoval, já... jak na tohle mám sakra reagovat? Srdce mi z toho buší jako zblázněné a cítím, jak se mi do očí derou slzy. Sotva zaregistruju, že ležím a úplně nahý. Zachvěju se a zpod přivřených víček hledím na Silviena. Tahle osoba si mě skutečně přivlastnila. Já, jako bytost milující svobodu, jsem se nechal k někomu připoutat. Je to tak zvláštní, vroucí pocit. Napnu se pod chladným dotykem jeho prstů a v okamžiku, kdy se sklání k polibku, si ho za kravatu žádostivě přitáhnu.

 

Silvien La Croix

„Tomoe,“ zašeptám s tichostí jeho jméno. Chtěl vyznání, tak ho měl, ale podle všeho ho moje slova dost rozhodila. Jeho srdce bije mnohem hlasitěji než obvykle a celé jeho nitro se chvěje. Myslím, ne, já to vím, že tentokrát, tentokrát ho moje slova zasáhla opravdu hluboko a já si ho tímhle okamžikem k sobě připoutal víc, jak to bude kdy možné. Nechám se vtáhnout do polibku, který ještě zintenzivním a na hodně dlouhou dobu prodloužím. „Ty jsi opravdu něco, Tomoe,“ brouknu, když se odtáhnu a prsty mu přejedu přes rty. Druhou rukou mu mezitím sjedu prsty po boku, až k zadečku a k jeho dírce. Vzápětí do něj prsty vklouznu „Tak vlhký a poddajný,“ neodpustím si poznamenat.

 

Tomoe

Ten dlouhý vášnivý polibek mě málem připravil o dech. Rozechvěle lapám po dechu. Zavřu oči, když se Silvien smyslně dotkne mých rtů. Někdy dokáže být vážně romantický, ale vzápětí zas řekne tak oplzlou věc. Zakryju si dlaněmi tváře a a rozpačitě zakňourám. „Ty jsi pako, neříkej to!“ vyštěknu, ale hned na to zasténám. Jeho prsty uvnitř mě jsou tak příjemné! Když tohle dělá, mám čím dál větší problémy ovládat svůj hlas. Semknu rty a snažím se zadržovat ty trapný zvuky. Bojím se, že kdybych teď otevřel pusu, asi bych začal škemrat, aby prsty pohyboval rychleji. Je to tu znova. Jakmile Silvien začne s těmihle věcmi, nedokážu myslet na nic jiného. Jen na něj a na tu rozkoš, kterou nám společně dopřává. S-sakra...

 

Silvien La Croix

„Neschovávej se,“ zabručím a ruce mu odtáhnu. „Nevím, proč bych neměl. Jsi roztomilej, hlavně uvnitř,“ pokračuju a prsty ho uvnitř začnu zkoumat. Je tak horký, že se moje prsty skoro až roztékají. „Tomoe, chci slyšet tvůj hlas,“ zašeptám a políbím ho na klíční kost. „Tak to nezadržuj,“ dodám a rty se přesunu znovu na jeho krk. Zatímco prsty uvnitř něj najdu to jeho citlivé místečko, které okamžitě začnu jemně dráždit. Tak, aby si to nejvíc užil a já ho mohl pořádně slyšet.

 

Tomoe

„Grrr,“ zavrčím rozpačitě a odvrátím tvář. I když je mi to k ničemu, když mi Silvien ruce odtáhl. „Nejsem roztomilý,“ odporuju mu a skousnu si ret, jak se snažím zadržet daší vzdech. Prej hlavně uvnitř, kam furt chodí na ty chlípný kecy? „Na.. to zapomeň. Nechci. Je to trapný..ahh!“ reptám a cuknu sebou pod lechtivým polibkem. Ahn, tolik těmi prsty uvnitř mě hýbe. Jestli se zas dostane k tomu místu, tak... „A-aaah!“ vyjeknu slastně a zvrátím hlavu dozadu. Dostal mě. Poznal snad, na co myslím? Ne, na tom místě to dlouho nevydržím! Tentokrát se na zadržení stenů nezmůžu. Chytnu se Silvienovy košile a oddám se tomu laskání. „Ahnnn, sakra, Siviene...ah, ne-neprodlužuj to,“ zakňourám v zápětí, protože cítím, že nemám daleko k vrcholu. „V-vstup do mě,“ zašeptám.

 

Silvien La Croix

„Ale jsi, jsi mé malé roztomilé štěňátko,“ nedám se odbýt „Nevím, proč se to snažíš vydržet, protože čím víc to budeš zadržovat, tím víc tě budu trápit,“ zabručím mu do ouška. „Jsem tu přeci jen já a nikdo jiný. Takže se nemusíš stydět,“ pokračuju s notnou dávkou pobavení. Myslí, zase na hlouposti. „Správně, Tomoe,“ pochválím ho, když se ozve jeho sladký hlásek. Který nabývá na intenzitě. „Hmm, nevím, nevím...“ protáhnu a pohladím ho po tváři. Tohle je opravdu zajímavé. Když cítím, že je opravdu blízko, prsty z něj vytáhnu a věnuju mu další hluboký polibek.  Přitom si stáhnu oblečení. „Dobře,“ souhlasně mu do rtů zamručím a pomalu až dráždivě do něj vstoupím.

 

Tomoe

„Mmmn, ahh, provokatére,“ zakňučím. Jó, tak ty nevíš? Lháři, jen tě baví mě škádlit. Ne, vysloveně se v tom vyžíváš, králi perverzáků. Tsss. „Uhn,“ vzdychnu, jakmile vyndá prsty. Hned na to se odhalí v celé své kráse. Aniž by nechal volnost mým rtům, za sladkých polibků se pomalu ocitá ve mně. Mé tělo se žádostivě napíná, jak touží po splynutí, které tenhle úchylák tak protahuje. Zrychleně dýchám a opírám se dlaněmi o Silvienova pevná ramena. Ale v momentě, kdy je celý ve mně, přesunu ruce na jeho záda.

 

Silvien La Croix

„Nevím, kdo je tu provokatér, když jsi to vždycky ty, kdo mě svádí,“ zabručím mu do rtů. Načež se přesunu na jeho krk. „Tady je někdo pořádně natěšený,“ neodpustím si, když jeho tělo reaguje s takovou citlivostí. „Tomoe,“ skoro až s něhou zašeptám a začnu se v něm pomalými pohyby hýbat. Přitom rukou sjedu do jeho klína, kde začnu dělat dobře jeho mužství.

 

Tomoe

„Nesvádím tě,“ vypísknu a nakloním hlavu stranou, aby mohl Silvien líbat můj krk. Přivřu pod těmi polibky oči. „A můžeš za to ty, než jsem tě poznal, tak jsem takový nebyl,“ vrátím mu to i s úroky.  Vzápětí slastně vzdychnu, když uslyším své jméno. Hned na to se prohnu a vypnu se boky k Silvienovi, protože začne přirážet. Začínají se mi chvět nohy.  Oči slastí zavřu. Silvienova ruka v mém klíně mě spolu s přírazy přivádí k šílenství.

 

Silvien La Croix

„Tss, takovej lhář,“ ušklíbnu se. „Hlavně, když mi ukážeš ty tvoje rozkošný ouška,“ přitom mu na krku udělám pár značek. Jazykem přejedu po své značce, která mu zůstane už navždy, a rty se přisaju na jeho krk. „To jsi musel mít dost nudný život,“ neodpustím si poznamenat. „Teď bys beze mě žít nedokázal,“ poznamenám při reakci jeho těla a své pohyby zrychlím. Stejně jako pohyb ruky na jeho penisu. Ale nenechám ho udělat, než se udělám já. Dnes to nebude mít tak lehké. Chci, aby mi ukázal všechno, co v něm je.

 

Tomoe

„A-ale to my míváme no-normálně, unhh!“ vysoukám ze sebe mezi vzdechy. Já a nudný život? To jsem tedy neměl. S kamarády a hlavně s Taichim jsme zažili spoustu dobrodružství, jen ne tohohle druhu. „Bl-bečku, khh, měl jsem hodně vzrušující život. To...spíš ty ses musel nudit,“ opáčím přerývaně a napnu se, když zrychlí. Sakra, já...já budu! „Silviene!“ zasténám hlasitě a probodnu ho žádostivým pohledem. Tohle dlouho nevydržím. Ale přesto, on...snaží se mi zabránit v tom abych se udělal? Nevěřícně rozšířím oči. „Si-silviene?“ zakňourám a sknousnu si ret. Je to těžké takhle na hranici vyvrcholení. Celé mé tělo se chvěje, nabité pocity rozkoše a energie. Začnu pohybovat pánví proti Silvienovi, jinak asi exploduju.

 

Silvien La Croix

„Upíří nic takového nemají,“ zašklebím se. Jeho tělíčko je opravdu sladké, tak vytrénované, že to až není možné. Opravdu jsem ho naučil samé lepší věci. „Ale určitě ne po takové stránce,“ opáčím s náznakem úsměvu. „Máš pravdu, my upíři máme opravdu nudné životy. Ty jsi ten můj život osvěžil, takže tě už nenechám, abys mi utekl,“ a znovu začnu jazykem bloudit po jeho krčku. Nevynechám ani jedno místečko. „Hmm?“ zvednu pohled v otázce a pohled mu oplatím. „Ještě to chvíli vydrž,“ zašeptám a políbím ho na čelo. Ještě několikrát se v jeho kluzkém a tak oplzlém tělíčku pohnu, než ho celého vyplním. V tom okamžiku mu dovolím, aby se konečně udělal. „Tak co ty, moje sladké štěňátko, líbilo?“otážu se a odhrnu mu zpocené vlasy z čela.

 

Tomoe

Ahh, jistě že ne po téhle stránce! Ten, kdo mě tyhle věci naučil...jsi ty... Nah, uvědomuje si, co mi tu říká za věci? Docela mi tu složil další poklonu. I když s tím, že mi nedovolí uniknout, mě docela rozčiluje. Nejsem domácí zvířátko. Jak-jak dlouho si myslí, že to mám vydržet? Semknu víčka, když mě políbí na čelo. O chvíli později se napnu v naprosté extázi. S hlasitým zasténáním uvolním tu agónii vzrušení. Můj hrudník se prudce zdvihá a já se cítím tak šíleně přecitlivělý. Neubráním se rozechvělému kňučení a to mi Silvien jen odhrnuje vlasy z čela. „Ne-nesahej...unh..já..já.. proč by se mi mělo líbit něco takového,“ zavrčím kňouravě a odvrátím od Silviena rudou tvář. Zatracenej hračička, to-tohle zažít znovu, tak přijdu o rozum. Je to příliš intenzivní!

 

 Silvien La Croix

Tak tohle za to dráždění stálo. Ukázal mi mnohem víc, než bych od něj čekal. „Jsi jedno velké překvapení, Tomoe,“ ušklíbnu se a pohladím ho po linii tváře. „A tvůj hlásek je k nezaplacení,“ pošťouchnu ho a ještě jednou spojím naše rty v polibku. „Rád se tě dotýkám,“ zareaguju na jeho rozechvělá slova. „Nevím, možná proto, že tvé tělo mi tak odpovídá a že tvůj hlas to dává jaksepatří najevo?“ zapřemýšlím a vystoupím z něj. „Tak co, budeme pokračovat ve sprše?“ navrhnu a zahledím se mu do očí. Oba umýt potřebujeme a je pravda, že bych si ještě jednou dal říct. Hlavně, když mě tak svádí, ani neví jak.

 

Tomoe

„Blá, blá, blá. Takovýhle řeči na mě nezkoušej,“ štěkám rozpačitě. Je mi fuk, že je to, co říká, možná pravda. „Cože?“ oplácím mu pohled stylem, jako bych právě viděl mimozemšťana. „Jestli myslíš tím pokračováním umývání, tak prosím. Ale jestli ne, tak je mi fuk, že seš nadrženej, ukousnu ti ucho, nymfomane,“ odpovím mu kousavým tónem a s námahou se převrátím na břicho, abych se na něj nemusel dívat. Protože jsem úplně rudý.

 

Silvien La Croix

„Proč ne? Vždyť tě to uvádí do rozpaků,“ neodpustím si a pohladím ho po boku. Jeho další reakci jsem očekával, ale jen tak se odbýt nenechám. Já totiž opravdu ještě můžu, vlastně spíš chci to a on, ať si říká cokoliv, jeho tělo to chce taky. „Nemusíš se bát, umyju tě a přitom ti dopřeju ještě trochu rozkoše,“ pokračuju smyslně a prsty mu sjedu až na zadek. „A pak budu ještě tak hodný, že tě nakrmím něčím opravdu moc dobrým,“ pokračuju. Nato se nad něj nakloním a vezmu ho do náruče. Políbím ho na čelo a zamířím s ním do koupelny.

 

Tomoe

„Právě proto,“ zavrčím a trhnu sebou. Kdo se bojí? Já tu jen protestuju. „Hnnn,“ vzdychnu do polštáře pod dotekem jeho prstů. Moment na to jsem v jeho náruči a pochoduje si to se mnou do koupelny. „Hej! Já protestuju, víš to? Jídlem mě neukecáš!“ vrtím sebou a kopu nohama, ale ozve se moje břicho a já na pár vteřin zahanbeně zmlknu. Pak ale v koupelně začnu nanovo. „Je nefér používat na někoho jako páku jídlo! Ah, studí!“ vypísknu, když jsem na zemi a natisknu se zády na chladivé dlaždičky ve sprchovém koutu. Trochu se mi chvějou nohy, ale zatím je to dobrý. Ovšem jestli se mě tenhle zvrhlík hodlá ještě nějak intimněji dotýkat, jsem v háji. Semknu oči a odvrátím hlavu. „Hmpf,“ odfrknu si. Já-já teda spolupracovat nehodlám. Umyju se sám!

 

Silvien La Croix

„A?“otážu se pobaveně po jeho protestech. „Opravdu, já myslel, že rád jíš?“ neodpustím si poznamenat, když se ozve jeho břicho. „Vidíš, souhlasí se mnou,“ ušklíbnu se. Navíc, teď by mě sotva zvládl přeprat, pochybuju, že se vůbec udrží na nohou. „To není páka, to je jen sladká odměna, i když myslím, že tohle je taky odměna. Kdo by se o tebe jinak takhle staral,“ neodpustím si poznamenat. „Za chvíli se zahřeješ,“ ušklíbnu se. Skloním se k němu a políbím ho na rty. Rukama přitom sjedu na jeho boky. „Co kdyby ses otočil, abys měl větší stabilitu,“ navrhnu mu, když vidím, jak se mu chvějí nožky. Přitom se k němu natisknu a skloním se k jeho oušku, které olíznu.

 

Tomoe

„Nikdo by se o mě takhle nestaral,“ zavrčím, než mě stihne políbit. „Nikdo totiž není nadržený čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu, jako tenhle krvesavý milostpán,“ odseknu povýšeně a umíněně na Silviena zírám. Vzápětí se ke mně tiskne. Grrr, kdo stojí o takovéhle rady?! „Yaaah!“ zasténám. Moje ucho! Vrhnu na Silviena navztekaný pohled plný rozpaků, trochu ho odstrčím a raději se rychle otočím čelem k dlaždicím, sklopím uši a neopomenu šlehnout Silviena ocasem přes břicho. „Tak? Jestli se máme umývat, kde je voda?“ zareptám.

 

Silvien La Croix

„Tak vidíš,“ okomentuju to jeho vrčení. Vypadá, že se tomu chce bránit. „Nadržený rozhodně nejsem, ale tvoje tělo je až moc vyzývavé. Navíc přiznej, že se ti to taky líbí,“ a pohladím ho po vlasech. Když se vždycky vzpamatuje, musí prostě protestovat, myslím, že to je jedna z věcí, které se mi na něm líbí. „Nebuď takový, Tomoe,“ pronesu a sleduju, jak se nakonec otočí. „Asi by ji to chtělo, co,“ poznamenám a zapnu nad námi sprchu. Nastavím správnou teplotu, která bude vyhovovat hlavně jemu, a rukama mu sjedu na bok. Přitom jednou zamířím k jeho penisu, kterému se začnu věnovat. Znovu se k němu natisknu a druhou rukou sjedu na jeho zadek. „Neříkej, že se ti tohle nelíbí,“ zašeptám mu do ouška.

 

Tomoe

Přivřu oči pod proudem krásně hřejivé vody a nastavím jí obličej. „Haah, Silviene,“ zavzdychám a pokrčím prsty v pěsti. „Tomuhle říkáš umývání?“ zapřu se o něj zády. Ale to už zase sjíždí rukou na můj zadek. „N-ne!“ opáčím rozechvěle po jeho svůdném šepotu. Sklopím hlavu a pohlédnu ruku, kterou mě vepředu dráždí. Reaguju tak snadno, vážně se mé tělo nějak změnilo. Můžu se z toho zbláznit! „Mmmh, zatraceně,“ prohnu se v zádech a přitisknu se blíž k dlaždičkám. Přerývaně oddechuju s každým pohybem Silvienovy ruky.

 

Silvien La Croix

„Hmm, to je jen začátek,“ s klidem odvětím. Vzpouzení je najednou to tam, teď je tu jen hladové štěně, které se tu svíjí rozkoší. „Proč ne? „opáčím s pobaveným úšklebkem. Přitom na sebe nechám stékat příjemně teplou vodu. Byl to dobrý nápad ho vzít sem, hlavně ale, aby sebou nepraštil, vím, že se sotva udrží na nohou. „Ty opravdu ještě nemáš dost,“ zkonstatuju a vklouznu do něj. Vzápětí se k němu natisknu ještě víc. Naše mokrá těla se dotýkají. Rty přitisknu k jeho šíji a spolu s rukou, která se hýbe na jeho penise, se začnu pohybovat i v něm.

 

Tomoe

„Proto...že, ti přece nemůžu dovolit...ahh! Dělat si se mnou, co se ti zlíbí!“ odpovím Silvienovi s námahou. „To není prav- ahh! Ahhn, ahaah...hnn!!“ snažím se ještě o poslední vzdor, ale to už se naše těla opět spojí a já nekontrolovaně sténám pod přívaly slasti. Zapřu se o zeď čelem, abych podpořil alespoň o trošičku svoji stabilitu. Tahle pozice je trapná, je obtížná, ale zároveň se z ní můžu rozkoší zbláznit. Kontrast teplot na mém těle mě rozechvívá. Na jedné straně chladivé dlaždičky, které se pomalu ohřívají, Silvienovo chladné tělo, které mě s každým pohybem rozpaluje, a teplá voda, která skrápí naše těla. „Nn-ah, Silviene...Silviene!“ sténám jeho jméno a lapám po dechu, o který mě připravují vzdechy v rytmu přírazů. Mezitím se z mých zápěstí uvolnily obvazy, které začínají nasakovat vodou. Rány pod nimi mě ale kupodivu nebolí.

 

Silvien La Croix

„A proč ne, přece se to líbí i tobě,“ zareaguju s pobavením. „Ale ano je,“ a rukou ho chytnu za bok. Hlouběji se do něj zanořím a spokojeně vydechnu. „Jsi úžasný,“ zašeptám mu do ouška, které sebou neklidně cuká, a pohyb uvnitř něj zintenzivním. „Jsi neskutečně horký,“ vydechnu a ještě se v něm párkrát pohnu, než ho celého vyplním, a ani on nezaostane. „Tomoe,“ políbím ho na krk a vyjdu z něj. Nato ho začnu zbavovat obvazů, které svazují jeho tělo. „Myslím, že už je nepotřebuješ,“ zamumlám spíš pro sebe. První obvaz opustí jeho zápěstí, na kterém zůstaly jen slabé otlaky, nic jiného. Vzápětí začnu obmotávat další, ale přitom ho přidržuju, aby neupadl.

 

Tomoe

Po lechtivých slovech do mého ouška se souhra našich těl stala intenzivnější, slastně bláznivá. Dokud Silvien nevyvrcholil a nedohnal tím k slastné extázi i mě. Už podruhé mě za dnešní večer udělal. Mé tělo se cítí rozechvělé, citlivé a příjemně unavené. Spokojeně zakňučím, když mě Silvien políbí na krk a opřu se o něj. S přivřenýma očima sleduju, jak ze mě sundává obvazy. Zvednu odhalenou ruku a pohlédnu na ni zblízka. Na místě, kde jsem předtím měl kůži do krve sedřenou a popálenou stříbrem, zůstal jen kroužek tmavěji zbarvené kůže, připomínající otlak. Aha, tak tady je původ těch šedostříbrných proužků chloupků na tlapkách, dojde mi. „Hezká image,“ vydechnu sarkasticky a pohlédnu na druhou ruku, na které je to samé. Je to jak cejch. „Div ale, že už je to zahojený. Ještě včera večer to bolelo,“ zamumlám.

 

Silvien La Croix

„Už nedovolím, aby ti někdo ublížil,“ pronesu hrozivě, když mu sundám poslední z obvazů. „Nelam si s tím hlavu. Nejdůležitější je, že už je to zahojené,“ prsty přejedu přes známku jeho mučení a nespokojeně zasyknu. Už se ho nikdo nikdy nedotkne. Naštěstí to pouto opravdu odvedlo hodně práce, jistě to bylo tím, protože neexistuje nic, co by jeho rány tak rychle zahojilo. Vzápětí se natáhnu pro mýdlo a začnu ho mydlit. Každou částečku jeho těla, kterou hned spláchne teplá voda, která po nás stéká. Vzápětí sprchu vypnu a natáhnu se po osušce, do kterého ho zabalím.

 

Tomoe

„Hee, děsivý, děsivý,“ mrmlám tichounce na to, jakým tónem Silvien vrčí. „Máš pravdu,“ povzdechnu si a nechám se jím poté pokojně umýt a zabalit do osušky. Nahlas bych to neřekl, ale takováhle péče se mi ve skutečnosti zamlouvá. Dnes už se nebudu zabývat ničím nepříjemným. Na pár vteřin zavřu oči a podaří se mi nechat zmizet ouška a ocásek. Oddechnu si. Bál jsem se, že to půjde hůř, když se zatím vzpamatovávám z prožitých okamžiků rozkoše. Jenže na židli se s ocasem fakt blbě sedí a já hádám, že si ještě chvilku počkám, než Silvien udělá večeři. Takže tohle je přípravné opatření. Zachumlám se víc do osušky a vylezu ze sprchy. Jenže ouha! „A-auvejs,“ zakňourám s nosem na podlaze. Zatracené nohy! Jsou jak z rosolu.

 

Silvien La Croix

Trochu mě překvapí, že neprotestuje, ale nejspíš toho na něj bylo opravdu moc. „Měl sis je nechat, opravdu ti slušely,“ neodpustím si, když nechá zmizet ouška a ocásek. Na chvíli ho pustím a osuším i sebe, v okamžiku, když si osušku utáhnu kolem boku, je na zemi. „Ty můj nešiko,“ povzdechnu si a vytáhnu ho nahoru. Okamžitě ho vezmu do náruče a odnesu na gauč. Do ložnice si zajdu pro oblečení, rovnou se převléknu, a když se vrátím, už u mého štěňátka polehává kocour. „Tady máš něco na sebe, ale do konce týdne tě vezmu na nákupy a nakoupíme toho víc,“ povzdechnu si. Takhle by mi vybílil šatník. Ještě se k němu skloním a políbím ho, než zamířím do kuchyně dělat večeři. Cítím se příjemně osvěžený, dnešek byl opravdu příjemný a to moje štěňátko mi toho ukázalo opravdu hodně.

 

Tomoe

Trucuju. Je mi z dalšího pádu tak na nic, že i ve chvíli, kdy už jsem v obýváku na gauči, trucuju. Ještě ke všemu za mnou přileze ta chlupatá koule a začne se lísat. „Díky,“ zamumlám a převleču se do toho, co mi Silvien přinese. Vyhlídka nákupů mě příliš nenadchne, protože mám takový dojem, že mi Silvien bude kecat do výběru. I když na druhou stranu to bude změna. Sice hodlám vypadnout z bytu dřív a častěji, vždyť se taky musím vrátit do školy, ale to, že bych někam se Silvienem vyrazil. Zní to skoro jako rande. Ta myšlenka mě zarazí a kupodivu se mi líbí. Proto se spokojeně usměju, když mě Silvien políbí, než se pustí do dělání večeře. Lehnu si na gauči a na břicho si položím kocoura, který pod mým hlazením velice rychle začne vrnět. Dnešek přinesl do mého života nemalé změny. Mezi mnou a Silvienem se prohloubilo vzájemné pouto a uvědomili jsme si spoustu nových a důležitých věcí. Pokud se mi doteď zdál život zajímavý, nebylo to ve skutečnosti ještě nic oproti tomu, co se událo v poslední době. Odteď bude můj život jen nabírat na obrátkách. Každý den bude díky Silvienovi speciální. Pohlédnu ke kuchyni, odkud se ozývají zvuky krájení a cinkání nádobí. Rozpačitě se uculím a opřu si hlavu o opěradlo gauče. Myslím, že toho chlápka začínám mít vážně rád... a jednou mu to zajisté řeknu.