Aki Yusuda

Vejdu do bytu. Tak jsme konečně zpátky, zpátky doma, u nás doma, protože tohle je opravdu můj domov. Celou cestu jsme nepromluvili ani slovo. Od toho okamžiku, co se za námi zavřely dveře bytu jeho přítele, ani jeden z nás nepromluvil. Měl jsem z toho upíra strach, ale i tak jsem to pro něj udělal. Chtěl jsem pro něj udělat alespoň něco. Tristan mi toho dal tolik, ale já mu nedal nic. Měl jsem strach z toho dávat někomu krev. Dávat ji upírovi, ale on zase nebyl tak špatný. Princ Gabriel, viděl jsem, jak na mě kouká, tak hladově, skoro jako by se na mě chtěl každou chvíli vrhnout. Ale neudělal to, neměl k tomu daleko, ale neudělal to a nechal mě jít. Vlastně udělal mnohem víc. Viděl to, co je mezi mnou a Tristanem, a rozhodl se nám pomoct, opravdu pomoct. Vůbec jsem netušil, že upíři jsou takový. Tristan byl milý, ale i ten druhý upír byl milý a co teprve ten jeho přítel. Byl to člověk, jako jsem já. I když zvláštní, dost vzdoroval tomu svému upířímu příteli. Vůbec jsem to nechápal, to, co se stalo, bylo zvláštní, ale vyvázl jsem se zdravou kůží. A získal jsem mnohem víc, Tristan se mi vyznal, řekl mi, že mě miluje. Řekl mi ty sladká slova lásky, která jsem nečekal, že od něj někdy uslyším a řekl je před nimi. Ne v soukromí, ale tak trochu veřejně. Bylo to nádherné a tak neskutečné. Slyšet něco takového od upíra. Zahřálo mě to u srdce, ale na druhou stranu bylo to i to, že nic neudělal, když ten princ řekl, že by mě mohl i zabít. Ani nemrkl, trochu to zabolelo, ale tak nějak jsem cítil, že se nemohl vzpírat princi, svému pánovi. Ale udělal by to opravdu? Nechal by mě zabít, kdyby se rozhodl, že se ze mě skutečně napije? Honilo se mi to hlavou celou cestu, spolu s těmi láskyplnými slovy. Také ho miluju, miluju ho a moc. „Tristane, nechal by jsi ho, aby mě zabil?“ zeptám se v okamžiku, když se za námi dveře zaklapnou. Rukama se obejmu a zůstanu k němu otočený zády. Chtěl bych znát odpověd. Miluju ho, ale potřebuju znát dpověď, i když z toho mám tak trochu strach. Co mi řekne? Že by koukal na to, jak umírám, a pak na mě po pár dnech zapomněl? Ne, to by určitě neudělal, ne když mi řekl to co mi řekl, že mě miluje. Jsem pro něj zvláštní, určitě jsem první, komu to řekl. Je to přeci upír a ti svoji lásku neprojevují. Mělo by mě těšit, že ji projevil ke mně, k pouhému člověku. Do teď to bylo více méně jen o sexu, bez sladkých slov, ale teď by to mohlo být něco mnohem víc.

Tristan

Ač jsem to na sobě nedával znát, napětí ze mne opadávalo jen pozvolna. Jakkoli se situace překlenula v můj a Akiho prospěch, její průběh v Gabrielově bytě mi přinesl po pravdě velké starosti.  Stačilo málo a o Akiho bych býval přišel. Pokud bych ovšem nezasáhl, ale jaké to by přineslo důsledky, jsem v tu chvíli nechtěl přemýšlet. Gabriel si velmi dobře všiml pouta mezi mnou a mým sladkým člověkem. Nechal mi to dost sežrat, napínal mě a zkoušel. Stav v jakém se nacházel byl opravdu nezvyklý. A věc, která ho způsobila ještě více. To je také jeden ze zdrojů mých starostí. Budu se do zkoumání té zbraně a látky na ní pustit co nejdříve. Ten titěrný lovecký zmetek má jediné štěstí, že mi ji vydal. Už dlouho mi nikdo tak nehrál na nervy. Nemohl jsem pochopit, jak si Gabriel mohl vydržovat něco tak temperamentního a drzého. Ačkoli Gabriel byl vždycky svým způsobem tvrdohlavý jak mezek a  co si zamanul, to taky získal. Bude velkou neznámou, jak se vztah mezi nimi vyvine, nebo jestli se toho Lovce zbaví. I když je pravdou, že nebýt jeho zásahu, Gabriel by si vzal Akiho krev. Sevřu pevněji volant a zaparkuji ve své garáži. Když stoupáme po schodech do bytu, hledím na Akiho záda.  Neuvěřitelné, co jsem dnes udělal. Sotva se s tím dovedu smířit. Po celý život mi věci jako láska nic neříkaly a já skončím tak, že se před svým dlouholetým přítelem a k tomu princem vyznám člověku, který převrátil můj dosavadní pohled na lidské pocity naruby. Ve chvíli, kdy jsem pocítil nesmírnou úlevu, že Aki vyvázne, a když jsem uslyšel vyznání z Akiho úst, bylo úplně přirozené, že jsem odpověděl. Nicméně od okamžiku, kdy jsme odešli od Gabriela, zůstávalo mezi námi hmatatelné ticho.  Jakmile se za námi zavřou domovní dveře, je Aki tím, který to ticho naruší. „Aki,“ zašeptám jeho jméno a hledím, jak odvrácen ode mne stojí a choulí se do sebe. Navzdory tomu, že jsem mu přiznal city, přemýšlí nad tímhle. Je pravda, že byl svědkem toho, jak Gabrieli svoluji, že se smí napít, aby si vzal krve, kolik chtěl. Ale přeci jsem neměl na výběr. Jakkoli jsme s Gabrielem mnohaletí přátelé, naše společenské postavení je odlišné, on je královský dědic. Přesto...myslím, že bych ho zastavil. Tiše vydechnu a položím kufřík na stolek v předsíni. „Nejdřív musíš pochopit, že i když je princ Gabriel můj přítel, naše postavení je výrazně odlišné. Odepření princi to, co si nárokuje, je hrubé narušení společenské konvence. A také šlo o jeho zdraví. On krev potřeboval. Tys ho poznal jen v tomhle stavu, kdy mu ta jedovatá látka rozhodila obranyschopnost a sebeovládání svého hladu. Jinak je to důstojný a velmi silný upír,“ vysvětlím. „Nicméně....,“ dodám tišeji a zezadu Akiho obejmu. „Nicméně, pokud by si bral víc, než by tvé tělo mohlo zvládnout... tak bych ho zastavil. I kdyby to znamenalo mou smrt.“ Protože takový zásah by v ten okamžik mou smrt zajisté znamenalo.

Aki Yusuda

Čekám, jak mi odpoví a pak konečně promluví. Při jeho prvních slovech sevřu rty. Uvědomuju si, že jejich postavení je úplně jiné. Hodně jiné, Tristan je doktor a on je princ, mezi lidmi to je podobné. Ani já bych si nemohl vyskakovat na někoho tak vysoce postaveného, přesto, chtěl bych slyšet, že by mě nedal. Při jeho objetí se zachvěju a zády se k němu přitisknu. Je to příjemné, mnohem příjemnější než kdy dřív. Když ale ve svých slovech pokračuje, skoro se mi až zatají dech. On by opravdu udělal cokoliv, aby mě ochránil. Jeho slova mě hřejí u srdce, ale na druhou stranu je to nebezpečné, chtít něco takového udělat. „Nechci, abys něco takového někdy dělal. Nikdy bych si neodpustil, kdybys kvůli mně zemřel,“ zašeptám. To bych opravdu neunesl. Odtáhnu se od něj a otočím se k němu čelem. Zahledím se mu do očí a pousměju se na něj. „Miluju tě, ale nechci od tebe, abys kvůli mně zemřel. Přeci jen, jsem jen člověk,“ tiše zašeptám a vytáhnu se na špičky, abych ho mohl políbit na rty. Jsou chladné, ale pro mě jsou to ty nejmilovanější rty, které mám možnost líbat. Přitom obmotám ruce kolem jeho krku a polibek prohloubím. Za tu dobu jsem se opravdu naučil docela dost dobře líbat, alespoň tedy myslím.

Tristan

Cítím k němu skutečnou náklonnost. Pocity, které jsem k nikomu nikdy necítil, natož k člověku. K mladému nezkušenému chlapci, který nedovede skrývat a ovládat své emoce a já tak v něm mohu číst jako v otevřené knize. K tomu ta jeho slova, která pronáší. Člověk a tolik mu na mně záleží a ještě si dělá starosti. Je tak bláhový. Nicméně to, že mě miluje, je tak moc uspokojivé slyšet. Najednou se na mě ten skřítek nalepí a začne mě líbat. Krapet líbat se naučil, jen co je pravda. Obejmu ho kolem pasu a do polibku se vložím. Ksakru, nechal jsem to všechno zajít mnohem dál, než bych si kdy dokázal představit. Když na pár okamžiků propustím Akiho rty poznamenám: „Ne jen člověk. Jsi člověk, který si mě dovedl omotat kolem prstu. A to z tebe dělá někoho speciálního.“  Na to ho natisknu na stěnu a začnu opět a ještě náruživěji líbat. Koleno mu vsunu mezi nohy a rukou mu vjedu pod košili. Nesmím zapomínat na to že potřebuje dýchat, a tak propustím jeho rty a přisaju se k jeho krku, který mě v tuto chvíli, kdy mnou proudí intenzivní emoce, nesmírně vábí. „Ovšem, když už sis mě takto k sobě připoutal, měl by sis uvědomit, že si zahráváš s ohněm, Aki,“ zabroukám tiše do jeho ouška, které hoří červení. „Vábíš mě, lákáš, jako bys mě vyzýval, abych si tě celého podmanil. Miluji tě a chtěl bych tě úplně celého.“

Aki Yusuda

„To je milé slyšet. Opravdu jsi pro mě tím nejdražším, co mě v mém životě mohlo potkat. Nechci si tě omotávat kolem prstu, ale rád bych byl s tebou,“ odvětím a nedokážu zadržet slzy štěstí, které mi začnou téct. Nikdy jsem nebyl šťastnější, v jeho náruči, která je sice chladná, ale pro mě tak milovaná a hřejivá. „Tristane,“ zavzdychám, když si mě tím způsobem začne přivlasťnovat. Miluju ho, miluju způsob, jakým se mě dotýká, jakým mě laská a jakým mě dělá jen svým. „Já se nebojím. Zvolil jsem si tuhle cestu, život s tebou. Tak dlouhom dokud mě budeš ve svém životě chtít, já tu pro tebe budu,“ pousměju se na něj a přitisknu se k němu. „Já tě taky miluju, ale co se třeba přesunout do postele?“ navrhnu a hlavu si opřu o jeho rameno. Tohle je něco nového, ale jestli to tak půjde dál tak se nebudu schopen udržet na nohou. „Já, chtěl bych aby jsi se ze mě napil, abych byl opravdu jen tvůj se vším všudy,“ vzápětí vykoktám. Vlastně ani nevím, co mě to popadlo, ale přijde mi to tak správné. To, že se milovaná osoba napije mé krve, protože nechci, aby to byl nikdo jiný. Chci, aby to byl jen on.

Tristan

„Do postele, huh? To nezní jako špatný nápad. Mám pocit, že déle se neudržím,“ přiznám, ale vzápětí se zarazím. On chce.... Po tom všem co jsem udělal, abych ho vyřadil z dotazníku. A po tom, co jsem ho přinutil, aby se nabídl mému příteli...Dlouze vydechnu a opřu se čelem o jeho rameno. „Aki. Ty skutečně pokoušíš mé sebeovládání. Po tom všem, co jsem se snažil ovládnout, i když jsem tě zaregistroval jako svého dárce, tak mi chceš dovolit...,“ polknu a chytnu Akiho za paže. Narovnám se a pohlédnu mu do očí. „Vážím si toho.“ Na to ho popadnu za ruku a vedu do ložnice. Tam se s ním položím do postele. Opět spoutám jeho rty a mezitím ho zbavuji jednotlivých kousků oblečení. Vše spolu s letmými dráždivými dotyky na tom nestoudném těle, které na ně odpovídá chvěním, spolu s vzdechy z těch sladkých úst, které okrádám o dech. „Udělám tě jen svým, Aki. A vytvořím z toho pro tebe nezapomenutelný zážitek,“ slíbím mu a rty se přesunu z jeho rtů na krk a hrudník, kde palci krouživými pohyby dráždím jeho bradavky. Každou několikrát jazykem poškádlím, ale pak se rty sunu níže, kde zbavím svéhio sladkého člověka i posledního kousku oblečení. „Jen trochu se tě dotýkám a ty už jsi na tom takhle?“ zabroukám spokojeně a políbím jeho nabuzené mužství.

Aki Yusuda

„Já taky ne,“ zamumlám a cítím, jak rudnu. Skoro jako bych chtěl, aby si se mnou dělal, co chce. „Já….,“ začnu a chci mu říct, že to pro něj udělám, že ho tak moc miluju, že pro něj opravdu udělám cokoliv. Když řekne ty slova. „Ty, ty jsi mě napsal k sobě, ale jak se krmíš? Každý upír může mít jen jednoho dárce, vždyť….,“šokovaně na něj zůstanu hledět. V ten krátký okamžik mi všechno dojde. „Proč jsi mi to neřekl. Já, dal bych ti svoji krev, tolik kolik bys chtěl,“ pronesu vzápětí, protože mi dojde, že celou dobu musel pít jen syntetickou krev. Je mi jasné, že to pro něj nebylo příjemné. Vždyť upíři mají rádi lidskou krev, je pro ně posílením a když jí nemají tak jsou slabí. A hlavně musel mít ohromnou kontrolu, když za celou dobu nic neudělal a to jsem s ním tolikrát spal. „Tristane, já chci, abys pil moji krev. Nechci tě nijak omezovat. Zvládnu to, tolik kolik budeš chtít,“ rozhodně pronesu a nechám se jím odvést do ložnice. „Tristane, vem si všechno co chceš,“ zasténám do jeho rtů. Dám mu i svoji duši, protože vše jsem mu již dal, své srdce, tělo a brzo i svoji krev. „Tristane,“ vydechnu znovu jeho jméno. On mě dovede až na samou hranici jen svými slovy a těmi dráždivými doteky. Opravdu už z toho nemůžu. Nevím, jak to dělá, ale ne já, to on mě spoutal. „Promiň,“ kníknu. Vím, že nic nevydržím, ale on se mnou dělá hotové divy. Moje tělo reaguje na sebemenší jeho dotek, na  sebemenší slovo „Vem si mě, hned teď,“ zvednu k němu pohled plný touhy a netrpělivosti. Už to déle nevydržím a pokud to bude ještě déle protahovat tak nevím, co se stane.

Tristan

Tak roztoužený, tak netrpělivý, poután takovou náklonností. Líbí se mi, že mě tolik chce. Skoro tolik jako já jeho. Vytáhnu se nad něj a s potutelným úsměvem ze sebe pomalu stáhnu košili a nakonec i kalhoty. „Aki, tehdy jsem měl pocit, že nejsi připravený. Nechtěl jsem tě vyděsit. Ale tuto nabídku tedy rád přijmu. Přecijen...budeš teď opravdu jen můj,“ ztiším hlas a políbím ho. Prsty sklouznu k jeho dírce, ale zjistím, že je už nestoudně vlhká. Zřejmě ještě od včerejší noci plné vášně. Která se však nebude moci rovnat té dnešní. Né když mě to lidské pískle tak neskonale svádí a touží po mně. Dále ho netrápím, chytnu ho pod koleny  a na jeden příraz do něj proniknu. „Tak horké,“ vzdechnu a  zamručím. Tolik mě v sobě sevře, je to tak slastné. Stáhnu si brýle a pohodím je na polštář vedle.  „Ah, no ne,“ ušklíbnu se a přejedu po jeho vlhkém penisu. „Bylo to tak příjemné?“ zabroukám u jeho rtů a jemně je políbím. Dřív než stihne odpovědět znovu přirazím. „Jen mi to pověz, Aki,“ pobídnu ho a začnu jeho penis mnout. A jen pomalu a dráždivě se hýbu v jeho nitru. Chci ho vydráždit na tu nejvyšší míru. Aby sténal, že chce víc. A na samém vrcholu prožitku se napiji té sladké horké krve nasycené vášnivými emocemi. Krve osoby, která se mi odevzdala.

Aki Yusuda

„Možná jsem nebyl, ale měl jsi právo si mě vzít. Měl jsi právo se mnou dělat, cokoliv by jsi chtěl,“ odvětím. Tak moc na mě myslí a bere na mě ohledy. Je to upír, ale i tak v první řadě myslí jen na mě. Vzápětí zasténám, úplně cítím jak se do mě jeho prst s lehkostí zanořil, stejně jako nůž do másla. „Tristane, chci tě, prosím,“ zašeptám, ale vzápětí jsou moje slova zbytečná, protože do mě pronikne, ale to tak, že se v tom okamžiku se slastným výkřikem udělám. Cítím, že jsem nechutně vlhký, jak zevnitř tak zvenčí a to se mnou skoro nic neudělal. Chci odpovědět, ale jen zasténám, když do mě přirazí. Je to tak intenzivní, mnohem víc jak kdy dřív. Jako kdybych to už nebyl já „Ano,“ dokážu konečně zasténat, ale pak se nedokážu zmoct už na žádná slova. Nejde to, ta slast co mi dopřává se nedá popsat. Sténám pod ním jako smyslů zbavený. „Tristane,“ sténám jeho jméno a rukama ho obejmu kolem krku. Sám si ho přitáhnu do dalšího polibku.  Za chvíli to na mě znovu přijde.

Tristan

Úplně ho to ovládlo. Touha ho spoutala a hlasitými libými zvuky tak odpovídá na mé dotyky, dráždění, pohyby. Během kraťoučké chvíle jím otřese další vyvrcholení, které však donutí i mě, abych své vzrušení vypustil a vyplnil tak svým semenem jeho nitro. Jeho rty vyhledají ty mé a já na tu naléhavost odpovím svými polibky. Opět se v něm začnu hýbat. V mnohem rychlejším a důraznějším tempu. Touha a slast v mém těle narůstá a spolu s tím i touha po Akiho krvi, kterou si teď mohu vzít. Probíjím se do jeho těla, dráždím v rytmu přírazů i jeho penis, který mi díky jeho vyvrcholení klouže v dlani. Tak vzrušující. Nakonec palcem přitlačím na špičku jeho penisu a trochu pevněji ji sevřu, aby se nemohl hned udělat. Ovšem pohyby v něm nezastavím. Užívám si tu horkost jeho těla a vyčkávám, dokud nebude na úplném vrcholu. Ten velmi rychle přichází. Rty sklouznu z Akiho rtů po linii jeho tváře až na ten lahodně vonící pulzující krček. „Aki,“ zašeptám smyslně jeho jméno do ouška a přitisknu opět rty na pulzují horkou tepnu na jeho krku. Poté zavřu oči a nechám své tesáky proniknout kůží a polknu první doušek krve. Přitom pustím Akiho pevné tepající mužství, které toužilo po uvolnění, a naposled tvrdě přirazím. Již podruhé do něj vyvrcholím a přitom si vychutnávám záplavu chuti z té horké chutné krve.  Napiji se jen pár malých doušků. Pouto mezi námi dvěma už je stvrzeno, je jen můj, jeho tělo, srdce, duše a teď i krev je má. Vytáhnu tesáky a ošetřím stopy po kousnutí jazykem. Obejmu to rozechvělé tělíčko. „Miluji tě, Aki,“ zašeptám mu znovu do ouška.

Aki Yusuda

Je to neskutečné a co teprve, když se uvnitř mě rozlije. Cítím tu horkost. Jeho horkost, ale to není konec, oba to moc dobře víme. A taky, že ne, okamžik nato to začne nanovo. Další záplava slasti, která rozechvívá mé tělo a dohání ho, až na samosné hranice. Sténám, nezadržuju ty slastné výkřiky, které pulzují mým tělem. Brzy cítím, že se znovu pod jeho přírazy udělám. „Tristane, prosím,“ zasténám, když sevře mé mužství. On mi chce zabránit v tom, abych se udělal. „Prosím,“ bolestivě kňournu v další chvíli, protože to nejde vydržet. Jak přiráží do mého nitra, dohání mě to k šílenství, když se nemůžu udělat. Je to neskutečné a já bezmocně zatínám prsty do Tristanových zad. Vzápětí sebou trhnu, jeho zuby vklouzly do mého těla. Zakloním hlavu dozadu, abych se mu ještě více nastavil. Ani to nebolelo, vlastně jsem to ani nepostřehl a oproti tomu, co jsem čekal, to ani není nepříjemné. Ovšem je pravdou, že myslím na to jediné, abych se mohl udělat. Abych to konečně ze sebe mohl pustit. Když mi to o pár chvil později dovolí, otřese se mnou vyvrcholení tak silně, že ruce mi sklouznou z jeho zad. Jsem na pokraji, nedokážu se ani pohnout. Vyčerpaně přivřu oči, úplně cítím, jak se do mě znovu rozlil a jak to ze mě teče. Ale není to odporné, je to stvrzení toho, že jsem jen jeho a nikoho jiného. Napil se i mé krve, dal jsem mu všechno a získal jsem jeho lásku. „Já zas miluju tebe,“ zašeptám vyčerpaně a naposledy donutím své ruce, aby ho objaly.

Tristan

Připadá mi to tak dlouho, co jsem se cítil tak nesmírně posílený, jako právě teď. Posilněn Akiho krví, omámen pocity naplnění a sounáležitosti. „Jak se cítíš, Aki?“ zeptám se ho starostlivě a prohrábnu mu zpocené vlásky. Vyklouznu z jeho horkého nitra a pousměju se. Je vyčerpaný, ale se vším všudy jen můj. Je na čase, abych se o něj teď postaral. Vytáhnu si ho do náruče a namířím si to s ním do koupelny, kde začnu napouštět svou luxusní vanu. Většinou se sprchuji, ale teď mi přijde jako skvělý nápad dát si společnou koupel. Nechci nechat Akiho teď ani na chvíli samotného. Na sprchu či vanu osamotě by neměl sílu, takhle se umyjeme oba a bude to příjemné zpestření. Pohodlně se s ním do plnící se vany usadim a opřu si ho zády o hruď, tak aby nepodklouzl a mohl pohodlně sedět. Políbím ho do vlasů. „Hezky se uvolni a nech to na mně. Umyju každý kousíček tvého těla a ty přitom můžeš odpočívat,“ zabroukám mu do ouška. Za pár okamžiků je vana plná příjemně teplé vody. A voňavé pěny, kterou tam přidám.

Aki Yusuda

„Vyčerpaně,“ vydechnu a cítím, jak se mi oči začínají klížit. Myslím, že bych okamžitě usnul, tak jsem vyčerpaný. Postel mi najednou přijde tak příjemně měkká a příjemná. „Tristane?“ zmateně oči otevřu a pohlédnu na něj. Najednou jsem totiž v jeho náručí. Jsem tak vyčerpaný, že na nic jiného se nezmůžu. Jen si hlavu opřu o jeho hruď. Vzápětí se nořím do příjemně teplé vody. Ještě víc mě to uspává. Tiše si povzdechnu. Dneska mi opravdu dal zabrat, jestli to takhle bude častěji, tak nevím, jestli to zvládnu. „Příště na mě budeš muset jít zlehka,“ trochu ho popíchnu a líp se uvelebím. „No nevím, jestli při takové činnosti zvládnu odpočívat,“ pousměju se a cítím, že se mi do tváře hrne červeň. Už jen z toho, když se mě dotýká se moje tělo chvěje a když v tom bude pokračovat, tak nevím, co se stane. Moje tělo je vyčerpané, ale jeho doteky mě stejně vždy rozechvějí. „Tristane, jsem rád, že tě mám a že s tebou můžu být,“ šeptnu a a pozvednu k němu pohled.

Tristan

Ale já na něj svým způsobem neustále jdu zlehka. Tentokrát je to ale jeho přičiněním, že jsem si vzal víc, než by normálně ustál, pomyslím si spokojeně. Vezmu si sprchový gel a pomaličku a s důkladností omývám každý kousek té horké kůže. Aki se přitom tak rozkošně chvěje, obzvlášť při dráždivějším pohlazení, při dotycích na místech, kde to má opravdu rád. Že si není jist, zda dovede při umývání odpočívat? Hmm, skutečně jsem to řekl, že může? Ovšem takhle on nemusí hnout prstem a já si také přijdu na své. Pozvednu koutky, když si povšimnu jeho rudých tvářiček. Po chvilce ticha a slabých rozechvělých vzdechů, kdy Akiho začnu umývat na hrudi, se ke mně zvednou ty šedomodré oči. Nadzvednu mu bradu a políbím ho na rty. „Já jsem také moc rád, Aki,“ odvětím stejně tichým hlasem a upřeně mu  pohled oplácím. Je rád, že se mnou může být. Ale jak dlouho to bude? Jak by zareagoval, kdybych ho chtěl uděla stejnou bytostí, jako jsem já sám. Bytostí, které on sám nesnáší. „Aki, chtěl bys se mnou být napořád?“ otážu se ho a obejmu to horké tělo plné života.

Aki Yusuda

Rozechvěle se nadechnu, trápí mě, znovu mě nutí se po jeho dotycích chvět a vzdychat. Jako by stále ještě neměl dost. Nemůžu z toho, zvlášť, když se mě začne dotýkat natěch citlivých místech, na místech, kterých se může dotýkat jen on. „Tristane,“ vzdychnu tichounce a víc se na něj natisknu. Vzápětí mě v krátkém polibku spoutají jeho rty, je to neskutečně příjemné, ale opravdu bych se rád dostal do postele. Na další pokračování už nemám žádnou sílu. Prosebně na něj pohlédnu, ale nepožádám ho o to. Jeho další slova mi vyvolají úsměv na tváři. „Ano,“ odvětím bez sebemenšího zaváhání. Chtěl bych s ním být napořád. Zavřu oči a znovu si hlavu opřu o jeho hrudník. Jestli se nevrátíme do postele tak mu tu nejspíš opravdu nakonec usnu.

Tristan

Jaká to pohotová odpověď. Myslím, že nechápe, jak to myslím. Jeho „napořád“ je do konce jeho života, ohraničeno láskyplnou fantazií „a žili šťastně až do smrti“. Ale tohle se mnou fungovat nebude, můj drahý Aki. Zanořím nos do jeho zrzavých vlásků. Má verze je nejspíš „žili šťastně na věky věků“. Jakkoli veškeré toto smýšlení je nesmírné klišé a hlavně pro mě něčím úplně novým, když něco takového prožívám já sám a ne jako třetí nezaujatá osoba.  Vzdychnu  a  přejedu Akimu prsty po bříšku, přes třísla až na stehna. „Víš...co by to znamenalo být se mnou napořád, Aki? Říkáš ano, nicméně...,“ odmlčím se a nejsem si v tu chvíli jist, zda bych měl pokračovat. Dám mu na přemýšlení kolik času chce. Ačkoli nemám ponětí, zda má nezměrná trpělivost bude stejná i v tomto případě. Nechci ho nutit, nemůžu mu vzít život, po kterém touží.

Aki Yusuda

„Tristane, jsem unavený,“ zašeptám s tichostí. Oči se mi už opravdu samovolně zavírají. Jeho doteky mě ale i přesto neskutečně vzrušují. Vlastně víc, než je v tuhle chvíli dobré. Cítím totiž jako by se mého těla znovu zmocňoval ten plamen touhy. „Já…,“začnu po jeho slovech, ale do myšlenek se mi vkrádají ty jeho slova. To jeho „napořád“ a já si vzápětí uvědomím, co to opravdu znamená. Jeho napořád je totiž jiné než to moje. Jak mi to mohlo uniknout. Neklidně se zavrtím. Tohle je velký krok, cítím, že na něco takového v tuhle chvíli nejsem připravený a kdoví jestli kdy budu. Vždyť já nemám rád upíry a on by chtěl, abych se stal jedním z nich. Na druhou stranu bych s ním mohl být. Byl by to jako splněný sen. Přesto, být upír, je to pro mě v tuhle chvíli něco nemyslitelného. S posledními zbytky sil se od něj odtáhnu a rukama si obejmu kolena.  „Miluju tě, ale myslím, že teď je na takové rozhodování moc brzo,“ zamumlám s tichostí a hlavu si opřu o kolena „Jen si prosím nemysli, že s tebou nechci být. Chci a moc, jen tohle je něco moc velkého a já, nejsem připravený,“ pokračuju dál. Nechtěl bych ho nijak zranit.

Tristan

Konečně si to uvědomil. Pustím ho, když vycítím, že se snaží odtáhnout. Takovou odpověď jsem čekal. Nehodlám ho do rozhodnutí tlačit, tohle si musí rozhodnout sám. V tichosti vylezu z vany a natáhnu se pro osušku. Přidřepnu s ní k vaně a prohrábnu Akimu mokré vlasy. „Chápu tě. Tohle není malý krůček, ale velký krok a velké rozhodnutí pro tvůj...pro život nás obou. Vím, že to bude obzvlášť těžké, když máš v úmyslu stát se lékařem.“ Vezmu jeho tvář do dlaně. „A já věřím, že se jím staneš a budeš opravdu skvělý lékař,“ řeknu měkce a věnuju mu pousmání. „Protože máš tak skvělý vzor a skvělého učitele,“ dodám jako by mimochodem, abych ho popíchnul. Pak ale potřesu hlavou a zvážním. „Aki, nečekám na odpověď hned, proto si tím teď nezatěžuj hlavu. Ano? Až budeš připravený, znovu si o tom promluvíme,“ dodám tiše. Nato mu pomůžu z vany, přidržím ho a usuším jako malé dítě, protože je tak unavený, a nato ho s nohama kolem mého pasu odnesu do postele, kde se společně svalíme.

Aki Yusuda

Když z vany vyleze, pohlédnu na něj a pak jeho dotek v mých vlasech. Je to příjemné, uklidňuje mě to a zbavuje jakýchkoliv pochyb. „To máš pravdu, je to velké rozhodnutí,“ kývnu. Hlavně i díky tomu, že chci být doktor, to totiž nejde moc dohromady s upírem. Tristanovi to nevadí, ale jak dlouho mu to muselo trvat, než si zvykl? Mám z toho dost strach. „Nepřeháněj,“ zrozpačitím a sklopím pohled. Někdy říká věci, které bych od někoho jako on nikdy nečekal. Vlastně je to čím dál častější, je to milé, ale i tak trochu zvláštní. „Myslím, že je to dobrý nápad. Ještě chvíli počkáme,“ kývnu. Je čas, jsem ještě moc mladý a ještě mám před sebou i hodně studia. A navíc nevím jestli bych to opravdu chtěl, chci být s ním, ale stát se upírem, děsí mě to. Nechám si od něj pomoct, protože já sám jsem na tom po dnešku dost bídně. Nakonec úlevně spočinu v posteli. Okamžitě se k němu přitulím a zavřu oči. Po tomhle jsem toužil, po spánku. Teď nechci na nic myslet, protože pro tuto chvíli mám jeho a to mi stačí. Víc nepotřebuju.

Tristan

Sotva se uvelebím, už se ke mně tiskne. Tiše se uchechtnu a vytáhnu zpod nás peřinu a Akiho do ní řádně zachumlám. „Dobrou noc, Aki,“ zašeptám mu do ouška a políbím ho na něj.  Chvilku hledím na jeho unavenou tvář, ale pak se ještě jednou skloním a ještě tišeji zašeptám: „Miluji tě...navěky.“ Pak už také položím hlavu na polštář a položím si přes Akiho ruku. Zavřu oči a snažím se v mysli srovnat s tou tíhou změn, který dnešek....spíš poslední doba přinesla. Změnil jsem se, tohle pískle změnilo celý můj život. Jako bych procitl z monotónnosti a kolem mě vybuchla záplava barev. Jak patetické, jak stupidní pro upíra. Ale cítím se šťasten. Tak jako nikdy předtím. Možná je to všechno dočasné, možná Akiho přemůže strach a odpor k upíří rase, přesto... pokud odstřihnu svou hrdost a sobeckost, budu si moci vychutnat, alespoň jeden lidský život s Akim po boku. Mohu se jen domýšlet, co přinesou zítřky, důležité je jen to, že je Aki můj a naše osudy jsou vzájemně propleteny.