Tomoe

„Říkám ti, že jeho číslo nemám. Nemám ponětí, jak ho jinak kontaktovat, Taichi! Každopádně dík za snahu, vyřiď moje díky i ostatním. Měj se,“ zdrceně vydechnu, a padnu i s telefonem po zádech na postel. „Kde zatraceně jsi, ty blbečku,“ zašeptám a zakryju si oči paží. Už je to třetí den. Třetí den, co se Silvien nevrátil domů z práce. První den jsem si pískal, protože jsem měl klid, celý byt jen sám pro sebe a pro jednou jsem nebyl králem perverzáků sexuálně obtěžován. Sice mě poněkud štvalo, že nedal dřív vědět, že se vrátí dýl, ale říkal jsem si, že je to nějaká jeho výstřednost. Popřípadě něco naléhavého v práci. Holt asi i ti, co vydělávaj nechutnej balík peněz, mají nějaký starosti. Ale on nepřišel ani druhý den. K večeru jsem to nevydržel a šel jsem ho hledat. Vždyť tohle se mu nepodobá, ne? Ehh, nebylo to tak, že bych se o něj bál. To ne, něco takovýho jsem si nehodlal přiznat! Vždyť tu mluvíme o Silvienovi! O upířím princátku, králi perverzáků, je přeci mega silnej, namyšlenej, dosáhne čehokoli, co si zamane, ne?? Tak proč... se sakra nevrací... Nic se mu přeci nemohlo stát, že ne?? Nemohl jsem si nevzpomenout na naše první setkání. Tehdy ho zranili... Zabil bych ty, co by to udělali! Jakkoli mě všichni považují za slabého!  Nakonec jsem požádal o pomoc i ostatní kámoše z party, aby hledali jeho stopu, jednou se s ním přeci setkali. Ale nic. V tomhle ani v okolních městech nebyl. A já ho nemůžu nijak kontaktovat. Jen čekat....Převrátím se na břicho a natáhnu se pro Silvienův polštář. Ahh, Silvienova vůně. Tiše vzlyknu. Zatracenej prevít! Nikdy bych neřekl, že mi může takhle chybět. Dokud jsem ho nepoznal, netušil jsem, že je samota tak nesnesitelný pocit!! „Silviene...“

Silvien La Croix

Unaveně si povzdechnu a opřu se o volant auta. Takhle vyčerpaně jsem se dlouho necítil. Mám hlad, jsem unavený a nejsem to já, ale co bych pro to svoje štěně neudělal. Teď vím, že jsem ho k sobě připoutal mnohem pevněji, než jsem myslel. To pouto, to co mezi sebou máme, jen kdyby věděl, co všechno mě to stálo. Čekal jsem, že klan z toho nebude nadšený. Stvrdit pouto s vlkodlakem, ale stalo se a já toho nelituju. Našel jsem totiž něco opravdu rozkošného. Když si jen vzpomenu na jeho sténání, musím se ušklíbnout. Přesto, předstoupit před klan a obhajovat se nebylo příjemné. Hlavně otec zuřil, že se jeho nejstarší syn slízá s nepřítelem. Navíc, že ho k sobě tak připoutal. Ani můj idiotský mladší bratr se nedržel zpátky a co teprve klanoví vůdci. Tři dny jsem se před nimi musel obhajovat, tři dny bez jídla a bez mého sladkého štěněte. Musel jsem jim říct všechno, kde jsme se s ním setkal, co se stalo, a o Lovcích jsem se musel zmínit. To vyvolalo další znechucení. My upíři se Lovcům vyhýbáme a to, že jsem se proti nim dvakrát postavil. Nebude to mít dobré vyhlídky pro klan, když jsem do toho upíry zatáhl. Vlkodlaci se s nimi otevřeně střetávají, ale my jsme stáli stranou a já to teď narušil. Nakonec byl výsledek ten, že jsem ztratil právo být budoucím vůdcem. Ale co, stejně jsem jím nikdy nechtěl být, i když teď mě díky tomu dost upírů zavrhlo, tak jako otec, pro něj jsem už nebyl synem. Byl jsem ten, kdo se tahá s nepřítelem. Nedivím se jim, alespoň od nich budu mít pokoj. Stejně jsem byl radši, když jsem nebyl pod drobnohledem. Jen doufám, že Tomoeho nechají být, když teď nemám to postavení co předtím. Tiše si povzdechnu a konečně vystoupím z auta. Takhle unaveně jsem se opravdu ještě nikdy necítil. Pomalu se vydám do bytu, už z dálky cítím to moje štěně. Hlavně, že zůstal. Tak rád bych ho znovu sevřel v náručí.

Tomoe

Huh? Kroky, tiché cinknutí klíčů a ta nezaměnitelná vůně. Jako by do mě uhodil blesk, vyskočím na nohy a hrnu se z ložnice. Ale na prahu se zarazím. Ne, přece mu neukážu, že jsem se o něj bál! Vyjdu pomalu na chodbu a s rukama založenýma na prsou čekám. Jakmile ho spatřím vstupovat, pocítím nesmírnou úlevu, ale snažím se ji nedat najevo. Má sakra co vysvětlovat! I přes šero na chodbě vidím, jak je ztrhaný a znavený. Co se sakra dělo, kde byl?! Myšlenky mi lítají hlavou jak splašené. „Tak ses vrátil,“ řeknu tiše a sevřu prsty své paže. „Kde...jsi celou tu dobu byl?“ otážu se, ale pak semknu rty, aby se mi neroztřásla brada.

Silvien La Croix

„Ani mě pořádně nepřivítáš? “otážu se s tichostí a nakloním hlavu na stranu. Tváří se tak statečně a přitom cítím jeho bušící srdce, krev, která mu tepá v žilách, její vůně je tak vábivá. Přistihnu se při tom, že mám hlad, mám hlad jen při vůni jeho krve. Polknu, rozechvěle přivřu oči a rukou se opřu o stěnu. Možná je to tím poutem a tím, že jsem opravdu dlouho nejedl, ale tohle by se dít nemělo. „Přece bych tě tu nenechal samotného,“ odvětím a snažím se svou žízeň utišit. Jemu bych totiž nechtěl nikdy ublížit. „Musel jsem něco vyřídit,“ povzdechnu si. Ještě, že jsem tak starý, jinak bych se ovládnout nedokázal.

Tomoe

„Proč bych měl,“ zavrčím a sklopím pohled. Zachvěju se, když ze Silviena vycítím pocit žíznivosti. Co je to s ním, není sám sebou. „To je vše, co řekneš na vysvětlenou? Po tom, co jsi byl pryč tak dlouho?“ špitnu a vrhnu k němu plamenný pohled. „Ty pitomče...,“ zavrčím a zatnu ruce v pěsti. Na to pomalu přijdu k němu, aniž bych přerušoval oční kontakt. Chytnu ho za sako, má ruka se chvěje. „Sakra, Silviene,“ zabořím mu hlavu ke krku a naléhavě ho obejmu.

Silvien La Croix

„Čekal bych, že ti budu chybět.“ pokračuju stejně tichým hlasem. A sleduju každý jeho pohyb. Slova jsou jedna věc, ale řeč jeho těla a tlukot jeho srdce jsou věc jiná. Pořád je to jen mé sladké štěně. Vím, že se o mě bál, nechtěl jsem ho zneklidnit, ale nemohl jsem mu dát vědět. „Nestačí snad, že jsem zpátky?“ zeptám se otázkou. Nechci s ním o tom mluvit, hlavně nechci, aby se zbytečně strachoval, nebo aby si cokoliv dával za vinu. „Já vím, Tomoe,“ zamumlám a odlepím se od stěny. Hledím mu do očí, je v nich tolik vidět, skoro jako bych mu hleděl do jeho srdce a duše. „Neboj, už se to nestane,“ slíbím mu a pevně ho obejmu. Nasaju jeho vůni, až se mi z toho objeví špičáky. „Tomoe,“ s něhou zašeptám jeho jméno a rty se mu přitisknu na krk.

Tomoe

Blbče, nevěřím ti ani slovo. Ne potom, cos mě tu nechal tak dlouho, tss! V duchu vrčím, ale navenek se nepřestávám Silviena pevně držet. Oddávám se jeho objetí, takže se ani nesnažím utřít slzy. Vážně nevím, kde se tu vzaly. Ne, ne, ne, je to jen slaná voda z toho, jak jsem byl nervní! „Ahh, o-oi, Silviene?“ vypísknu, když ucítím jeho rty na svém krku. Ale kdyby jen rty, jeho špičáky! Má žízeň? Huh? Jako žízeň po mý krvi? Je hladovej, tak skočí po prvním živým žrádle v dosahu? A čeká snad, že se mu nabídnu? Ne, ne, ne! Možná nad tím moc přemýšlím. Jsem vlkodlak, ne? Mé krve se napil, jen kvůli spojení, ha ha, na krmení tu má konzervy...asi. „Hele, jestli se chceš napít, tak sebou mrskni, než si to rozmyslím,“ vybreptnu. Eeeeh? Proč jsem řekl zrovna tohle?!

Silvien La Croix

Ještě pevněji ho obejmu. Tak moc hřeje, celé jeho tělo jako by žhnulo. „Tomoe,“ šeptnu znovu jeho jméno a rty bloudím po jeho pulzujícím krku. „Jsi tak krásný,“ vydechnu a prsty mu zabloudím pod tričko. Přijde mi to tak dávno, co jsem se dotýkal jeho kůže. „Víš ty vůbec, co to říkáš?“ otážu se. Jeho nabídka je tak lákává a moje ovládání bere tak za své. „Tomoe, nikdy bych ti neublížil,“ vydechnu a bradu si položím na jeho rameno „Myslím, že v ledničce nějaké konzervy ještě jsou.“

Tomoe

Uwah, král perverzáků a jeho nenechavé ruce. Jakmile mě má ve spárech, tak má potřebu se muckat. Ale mé tělo na něj okamžitě reaguje, až je to děsivé. Pamatuje si ty lechtivé doteky jeho chladných prstů a rtů. Když uslyším opět tu trapnou lichotku, zrudnu jako rajče. Sakra, tohle není dobré pro mé srdce, ty Cassanovo. „E-eh? Já..já vlastně ani nevím, nějak to ze mě vyšlo,“ vykoktám hlasem o oktávu výš. Vážně nevím, odkud se ta nabídka vzala. Ale cítím, jak proti tomu Silvien vnitřně bojuje. Hee, nechce mi ublížit, to ho šlechtí. Uchechtnu se. „Jsou tam. No, když myslíš, že budou lepší,“ opáčím a uculím se.

Silvien La Croix

Přitáhnu si ho ještě pevněji „Chci tě, Tomoe,“ zašeptám mu do ouška. Nejsem si jistý, jak ho víc chci. Jestli jeho krev nebo jeho chvějící se tělíčko, ale chci z něj každý kousek. Tričko mu vyhrnu ještě víc, až skoro nahoru. „Víš, že jsi první, kdo mi něco takového nabídl?“ zeptám se ho a znovu se rty přesunu na jeho krk. „Možná bych trochu ochutnal,“ šeptnu a jen zkusmo jeho kůži zkousnu. „Ale chci, aby jsi si tím byl jistý,“ pokračuju, když se odtáhnu. Vzápětí se o něj opřu. „Opravdu jsi mi chyběl.“

Tomoe

Mrsknu neklidně ouškem, do kterého mi zašeptal. Vím to, cítím jeho touhu. Roste s ní i ta má, hrozí, že mě celého pohltí, až se nebudu moci ovládat. Sakra, Silviene, si děláš srandu, ne? Chápu, že to byly tři dny. Zatraceně dlouhé tři dny, které ti budu vyčítat, abys věděl. Ale to na to jako hodláš vlítnout, jen co vejdeš do bytu? Tvoje choutky neznaj mezí, fakt. Ale já s nimi nemám sílu bojovat. „Nnh, první? To jako fakt?“ vybreptnu a vzdychnu. Čekal bych, že mu obvykle padaj lidi, a kdoví kdo ještě, k nohám, když je to takovej cassanova a zvrhlík. No, možná jsem první, kdo je dost blbej na to, aby to řekl? Ne, ne, ne. To je má dobrá vůle a velkorysost! „Nn-ah, fajn, važ si toho, Silviene,“ zasténám, když kůži skousne. Je to příjemný, ale tímhle tempem a způsobem se akorát vzruším, krucinál. „Ach jo, nějak jsi změkl, Silviene,“ obrátím oči v sloup a zrudnu. S tím ho pln rozpaků pohladím po vlasech a obejmu. „Jsem si jistý, jasný? Chlap nebere zpět své slovo..... blbečku,“ zamumlám tiše a odvrátím svou rudou tvář.

Silvien La Croix

„Ano, první,“ kývnu a políbím ho na ucho. „Tak sladký,“ jeho vůně mě neskutečně svádí a co teprve jeho krev, která v něm pulzuje. Cítím úplně všechno, být mladší, tak bych se na něj vrhl, ale díky staletím zkušeností se dokážu krotit. „Málokterý upír nabídne svoji krev a lidé, o těch ani nemluvě,“ zašeptám toužebně. „Ani nevíš, jak si toho vážím, Tomoe,“ vydechnu a nepřestávám laskat to jeho chvějící tělíčko. „A čí je to vina,“ zareaguju na jeho slova a unaveně si povzdechnu. „Dobře, ale radši se přesuneme do ložnice,“ pronesu a na okamžik se od něj odtáhnu. Nemám sílu ho vzít do náruče a tak ho do ložnice odvedu. Vzápětí ho položím na postel a skloním se k němu „Připrav se, Tomoe,“ šeptnu k němu a vzápětí se mu jemně a s opatrností zakousnu do krku. Přitom prsty laskám jeho tělo.

Tomoe

Nikdy předtím jsem ho tak rozhozenýho neviděl. Prokazuje mi vděčnost, neskrývá svoji slabost a připadám si momentálně jako to nejdražší cukrátko na světě. Z přirovnání, jaké mě v mysli napadne, se cítím nesmírně rozpačitě. Zavřu oči a nakloním hlavu stranou. O pár vteřin později pocítím lehkou bolest, když se Silvien zakousne. Ta se ale velkou rychlostí rozplývá, jak od ní lechtivé dotyky odvádí pozornost. Proměňuje se v planoucí rozkoš, která mě okrádá o dech. Ja-jak tohle můžu unést? Ze rtů mi unikne vzrušené zasténání, prsty zatínám do přikrývky pod sebou. „Si..Silvie..ne,“ zašeptám jeho jméno, jak jen mi můj rozechvělý dech dovolí.

Silvien La Croix

Jeho krev je úžasná. Tak sladká a já se jí nemůžu nabažit. Rozehřívá celé mé tělo a úplně cítím, jak mě posiluje. „Tomoe,“ oplatím mu s tichostí a odtáhnu se. Vím, kolik si můžu dovolit se napít, navíc i ta trocha mi stačí. „Děkuju ti, zlatíčko,“ zašeptám a prsty mu odhrnu pramen vlasů. Skloním se a políbím ho na čelo „Takže teď pokračujeme v tom ostatním,“ zašeptám a upřu na něj svůj pohled. Nato mu stáhnu tričko a prsty zamířím k jeho kalhotám. „Tomoe,“ zašeptám mu do ouška a zmocním se jeho rtů. Zatímco rukou vklouznu do jeho kalhot.

Tomoe

Rozechvěle se uchechtnu, když mě tak trapně otituluje a políbí mě na čelo. Oh, takže to přeci jen hodlá vzít všechno hopem, pomyslím si, jakmile jsem bez trička. Na těle mi vyskočí husí kůže a slastně mě zamrazí, když mě zalechtá Silvienův dech v oušku. S naléhavostí oplácím Silvienovi polibky, které mají právě teď lehce kovovou pachuť mé krve. „Mnn-ahh!“zasténám Silvienovi do rtů. Stačil jediný přímý dotyk, aby mým tělem projel silný záchvěv slasti a já se udělal Silvienovi do ruky. Kruci! A tohle se stane po několika dnech, co tu není! To je tak trapný!

Silvien La Croix

„Tak moc jsi mi chyběl,“ povzdechnu si a pokračuju v laskání svého miláčka. Ty dny bez něj, teď teprve cítím, jak moc mi chyběl. „Vypadá to, že i já jsem ti chyběl.“zašeptám mu s tichostí a olíznu jeho horké ouško. „Tomoe,“ vydechnu jeho jméno. Vůbec nevěřím tomu, že mě k sobě tohle štěně připoutalo. Znovu ho začnu líbat, nejspíš bude mít napuchlé rty, ale nemůžu se ho nabažit. Je skoro jako droga, které nebudu mít nikdy dost. „Ale, ale co to je,“ pousměju se vzápětí, když se udělá. „Asi jsem ti chyběl mnohem víc, jak jsem si myslel,“ brouknu. „Nebudeme to tedy odkládat,“ rozhodnu a stáhnu mu oblečení.

Tomoe

„Eh, to je..to není, jak si myslíš,“ vypísknu rozpačitě a skryju si tvář paží. On se pousmál! Mám pocit, že mi srdce vystřelí z hrudi. „Moc...moc si o sobě nemysli, králi perverzáků,“ zabrblám na obranu, ale nebráním se, když mi stahuje zbytek oblečení.  Tělo se mi vyčkávavě chvěje. Rychle, Silviene, už nemůžu čekat déle! „Silviene,“ šeptnu a pohlédnu na něj.

Silvien La Croix

„Ale ano je,“ zamumlám s jistou dávkou něhy. Nemyslel jsem si, že bych mohl být něčeho takového schopný, ale prostě to tak je. „Neříkej mi tak,“ šeptnu s tichostí a pohladím ho po tváři. „Já vím, nechávám tě moc čekat,“ znovu se lehce pousměju a rychle ze sebe stáhnu oblečení. „Promiň, Tomoe, ale dál už to nevydržím,“ brouknu a vzápětí do něj pomalu proniknu. Nechci mu moc ublížit, ale tolik mě svádí, že je to k nevydržení. Navíc, když mě nakrmil. Cítím se o dost silnější.

Tomoe

„U-uwah, Silviene,“ zalapám po dechu a rozechvěle vzdychnu. Konečně jsme spojeni, konečně jsme zase jedním, rozechvíván v jeho náruči. To, že jsme to pár dní nedělali se trochu projevilo. Vstoupil do mě dost natěsno, že už jen z toho mám pocit, že se udělám. „Ne-nedrž se zpět, jasný? Tak snadno si to totiž u mě nevyžehlíš,“ zavrčím se zajiskřením v očích a vypláznu na Silviena jazyk. Už vypadá lépe, zdá se, že mu má krev trochu pomohla. Napil se dost?  Nějaká ta troška krve navíc mě nezabije. Ah, o čem to tu já přemýšlím?? Jsem až moc ohledupnej, hergot.

Silvien La Croix

„A držím se snad někdy zpátky?“dýchnu mu do ouška a políbím ho na tvář. Vím, že mi jen tak neodpustí, ale chápu to, nechal jsem ho tu samotného. Neozval jsem se mu. „Mrzí mě to,“ šeptnu tichounce a vzápětí se v něm začnu hýbat. Je sladký, rozkošný a opravdu úžasný. Tolik mi horkost jeho těla chyběla. „Tomoe,“ vydechnu jeho jméno a za boky si ho trochu přizvednu, abych do něj mohl pronikat hlouběji než předtím. „Mysli jen na mě,“ zašeptám mu a spoutám ho vášnivým polibkem.

Tomoe

Hmm, nejspíš nedržíš, Králi perverzáků. Prolítne mi pobaveně myslí, než si ji podmaní Silvienova přítomnost a náhlý příval rozkoše, kterou způsobuje souhra našich těl. „To by mělo,“ uchechtnu se tichounce a přivřu požitkářsky oči, když vysloví mé jméno. „Mnnh, ahnn,“ zakňučím slastně, opojen vášní, s jakou si můj milenec přivlastnil mé rty. Myslet jen na něj? Cožpak se dá myslet už na něco jiného? Po těch pár dnech samoty, kdy jsem ho měl plnou hlavu a srdce plné strachu o něj. Už jen kvůli neklidu, který proudil naším poutem. Další vlna slasti odežene temnou změť myšlenek, které se zdvihaly v mé mysli. „Jako kdybych dokázal myset na něco jiného,“ šeptnu a ovinu ruce kolem jeho chladivého těla.

Silvien La Croix

Jeho polibky, které mi oplácí, jsou jako životabudič. Je tak neskonale sladký, že se ho nedokážu nabažit. Navíc moje přítomnost uvnitř jeho horkého těla, je to něco neskutečného. „Už tě nenechám samotného,“ znovu mu slíbím. Ty dny bez něj, nemůžu už bez něj být ani jediný den. Jeho přítomnost mi neskonale chyběla. „To mě neskonale těší, že jsi ke mně tak moc připoutaný,“ zašeptám a svoje přírazy do jeho těla zintenzivním. Celou dobu ho líbám a ani mé ruce nezahálí, ale laskají jeho chvějící se tělíčko. Vzápětí po několika dalších přírazech do něj vyvrcholím, ale okamžitě jsem schopen znovu pokračovat.

Tomoe

Se zakňučením zatnu nehty Silvienovi do zad a vyvrcholím mezi naše spojená těla. Sotva popadám dech, ale Silvienovy ruce se nezastaví. Dopřávají mi tolik lechtivých dotyků, laskají a s jemností pěčují o mé tělo. Ani když i Silvien vyvrcholí, nedopřeje mi oddech. Slastně sténám a s vášní znovu a znovu vyhledávám Silvienovy rty. Od předchozího vyvrcholení se cítím tak přecitlivělý, ale další na sebe nenechá dlouho čekat.  „B-beru zpět, beru zpět!“ vypísknu zadýchaně a rozklepaně, když ucítím, že to na mě znovu jde. Kolikrát mě má Silvien v úmyslu dovést k vrcholu?! „Nemám šanci tohle..a-aaahn!...ustát. V-vážně..tu tvoji náruživost nezvlá..aah!“ zasténám znovu a tentokrát křečovitě sevřu prostěradlo pod sebou a pánví se vypnu k Silvienovi. Nohy se mi neskutečně chvějou. S určitostí vím, že se dneska nepostavím.

Silvien La Croix

„Ano, Tomoe,“ vydechnu a pevněji ho obejmu. Jednou rukou ho chytnu pod kolenem a víc si ho přizvednu, abych do něj mohl pronikat tak hluboko, jak to jen jde. Zároveň uspokojuju jeho chvějící se tělíčko, které pode mnou několikrát vyvrcholí, ale já pořád nemám dost a dál pronikám do té oázy slasti. „Neber nic zpátky,“ zašeptám mu mezi vášnivými polibky. Vzápětí ho znovu vyplním, v tom samém okamžiku se udělá, ale jeho vyvrcholení je tak silné, že mi na tváři vykouzlí spokojené pousmání. „Ale zvládáš, jsi dokonalý,“ zašeptám mu a s něhou ho políbím. „Ještě jednou, prosím,“ zašeptám mu a políbím ho na nos. Vzápětí do něj začnu znovu pronikat, jde to tak lehce, úplně v něm kloužu. „Tomoe,“ zachraptím a svoje tempo zintenzivním. Myslím, že tentokrát to na mě bude, až dost. Dneska nemám tolik síly jako jindy.

Tomoe

„Nemel nesmysly,“ zavzdychám a znovu se ho pevně chytnu. Točí se mi hlava a mám pocit, jako bych byl v horečce. Srdce mi tak buší, jako by mělo vystřelit z hrudi. Zpod přivřených víček nepřestávám sledovat Silvienovu tváře zrůzněnou pocity slasti a soustředění. „Ne-nezkoušej škemrat,“ zakňučím. „Mnnh, Sil..viene,“ vzdychnu roztřeseně a ještě pevněji se Silviena přidržím. I jeho pohyby se staly intenzivnějšími a naléhavějšími. Ah, ne, to neustojím, nemůžu! Z úst se mi vydere něco mezi zasténáním a zakňouráním. Nevydržím ten příval slasti, který přichází s dalším vyvrcholením  a proto se zakousnu do nejbližší věci, kterou mám u sebe a jíž je Silvienovo rameno.

Silvien La Croix

„Nejsou to nesmysly, i když je pravda, že dneska jsem z tebe úplně vedle,” vydechnu s tichostí a vzápětí jeho rty uzamknu v mnohem vášnivějším a hlubším polibku než kdy dřív. „Já neškemrám a nikdy bych ani neškemral,” zabručím a na krku mu udělám několik dost velmi viditelných značek. Je jen můj, dnes jsem si ho vybojoval. Vybojoval jsem si život, který prožiju s ním a s nikým jiným. „Tomoe,” vydechnu oplátkou jeho jméno a svoje pohyby zintenzivním. Přirážím s takovou silou a s takovou rychlostí, že je to, až neskutečné.  „Lásko,” vydechnu, když se do mě zakousne. Nebolí to, ale tahle od něj budu mít památku jako on ode mě. V dalším okamžiku se oba naráz uděláme a já na něj padnu. Chvilku držím jeho chvějící se tělíčko, než z něj vyklouznu a lehnu si vedle něj. „Byl jsi báječný, Tomoe,” šeptnu k němu a přitáhnu si ho do náruče. Úplně cítím jeho srdce, jak buší, skoro jako by mu mělo vyskočit z hrudi.

Tomoe

„Sklapni, Cassanovo, za tohle se polichoceně cítit nebudu,“ zareptám, ale stejně se k němu celý rozechvělý přitisknu. Uvelebím se na jeho hrudi, ale pak se nadzvednu a se spokojeným pohledem kouknu na stopy mých zubů na jeho rameni. Uchechtnu se a jemně je olíznu, než se zase pohodlně uvelebím Silvienovi v náručí. Znaveně si povzdechnu. Ten mi zase dal.  Ještě párkrát to takhle udělej a v životě se už nepostavím. Sexem k trvalé invaliditě, Silviene, vážně, odfrknu si v duchu. „Tak spusť,“ řeknu tiše, ale rázně. Už se párkrát stalo, že jsem se chtěl na něco zeptat, ale jelikož mě Silvien utahal milováním, z tázání sešlo. Tentokrát to nemohu dopustit, jakkoli jsem unavený.

Silvien La Croix

„Takže další přízvisko, které pro mě máš?” pousměju se a pohladím ho po jeho jemné tváři. Víc ho k sobě přitisknu a prsty mu přejedu po zádech. „Teď mám i já po tobě památky,” zašeptám nad jeho počínáním a natáhnu přes nás pokrývku. Ještě by mi to malé sladké štěně nastydlo a to bych přeci nemohl dovolit. Pevněji si ho k sobě přitáhnu a políbím ho na čelo. „Nevím co, Tomoe,” povzdechnu si s tichostí. Moc dobře vím, o co mu jde, ale prostě to nejde. Nechci ho zbytečně rozrušovat, hlavně pokud se ho to vůbec nedotkne. „Neměl bys spíš odpočívat?”zeptám se ho a prsty mu prohrábnu vlasy.

Tomoe

„Mám ho pro tebe už dlouho, sedne ti, nemyslíš?“ zazubím se na něj. Pak se ale zamračím. Snaží se z toho vykroutit. Ale proč? Mě neoblbneš, Silviene. „Nedělej ze mě laskavě vola, Silviene,“ zavrčím. „Byl jsi pryč tři dny. Tři dny bez toho, abys mě jakýmkoli způsobem kontaktoval. Vrátil ses zesláblý a frustrovaný, jak jsem tě nikdy předtím neviděl, a hodláš mi tu na nos věšet bulíky, že nemáš tucha, o čem máš mluvit?“ zavrčím o něco nebezpečněji. „Kdo to byl,“ šeptnu vzápětí. Kdo způsobil, že se vrátil v takovém stavu?

Silvien La Croix

“Když myslíš, ty moje malé sladké štěně,” a s tím mu pocuchám vlasy. Okamžik nato mu to v hlavě začne šrotovat, někdy mu to opravdu pálí, až se tomu divím. „Nedělám, jen tě do toho nechci zatahovat,“ s povzdechem odvětím. „Já vím, Tomoe a vím to moc dobře,”zamručím vzápětí. Vypadá to, že z tohodle se opravdu nevykroutím. „Tomoe,” vydechnu a zahledím se mu do jeho nádherných očí. “Tolik jsi se o mě bál?”odvětím na jeho otázku otázkou.

Tomoe

Jo tak ty mě do toho nechceš zatahovat? Nemyslíš, že na to už je pozdě, Králi perverzáků? Vzdorovitě oplácím Silvienovi pohled, než to nevydržím a odvrátím ho. „Ne...ne tak docela,“ zamumlám a zrůžovím. „Prostě...prostě mi to k tobě nesedlo. To že bys zmizel beze stopy, ani kluci tě nemohli vystopovat. Že by se ti něco mohlo stát, že bys padl třeba do pasti, nebo něco jiného. Já... Nedovedl jsem si představit, že by ses třeba nevrátil...,“ zachvěje se mi hlas a tak zmlknu. Řekl jsem víc, než bych si přál. Schlípnu uši a odmítám se podívat Silvienovi do očí. Ne dokud mi nedá dostatečně uspokojivé vysvětlení.

Silvien La Croix

„Ne tak docela, jo?”pousměju se a odhrnu mu vlasy z čela. “Takže mě hledali i tví přátelé?”zeptám se s pozvednutým obočím. Vždyť mě moc nemusí. Jediní, kdo mě docela berou, je ten jeho kámoš a ten jeho přítel, ale to jen díky tomu, že jsem jim pomohl. Jinak já a vlkodlaci, nikdy. „Umím se o sebe postarat,” ujistím ho. „Navíc, teď mám kam se vracet. Takže ti slibuju, že ať se stane cokoliv, vždycky se k tobě vrátím,” ubezpečím ho a prsty mu zvednu bradu, abych mu mohl pohlédnout do očí, které přede mnou klopí. „Tomoe, neptej se,”šeptnu a jemně ho políbím na rty. „Jsem zpátky a to přeci stačí,”dodám.

Tomoe

„Jasný, umíš se o sebe postarat. Proto jsi taky na mě hladově zahlížel jak na výstavní žrádlo, když jsi dorazil,“ neodpustím si jízlivou poznámku. Jó, teď slibuje, odfrknu si v duchu a neochotně znovu pohlédnu do jeho očí.  Vzápětí mě znovu odbyde, abych se neptal, a políbí mě. Jako by si myslel, že mě tím snadno oblbne. To teda ne, kámo. Hluboce zavrčím. „Já chápu, že nejsem zrovna nejchytřejší, nebo nejschopnější, ale to neznamená, že je lepší, když přede mnou budeš dělat tajnosti, Silviene,“ odseknu, jako bych tu poslední poznámku neslyšel. „Pokud nemáš v úmyslu mi nic říct, buď si jistej, že si to zjistím sám,“ vyprsknu nazlobeně, převrátím se na bok, zády k Silvienovi a s pobouřeným mumláním zabořím hlavu do polštáře.

Silvien La Croix

„Promiň, měl jsem prostě hlad a ty jsi se tak nabízel,” zamumlám a povzdechnu si. S tím jídlem jsem to opravdu nezvládl, ale ještě že mám jeho. To, jak mi nabídl, abych se napil, bylo sladké. „Jen klid,” pousměju se jeho zavrčení. Občas bych skoro zapomněl, s kým mám tu čest. „Nechci, aby se ti něco stalo, a tohle dokážu vyřídit sám. Vlastně už je to vyřízené,” odvětím a pohladím ho po ouškách. „To mi nedělej, Tomoe, nechci se o tebe strachovat,” povzdechnu si a nakloním se k němu. „No tak, nezlob,” zašeptám a políbím ho na šíji. Tuhle jeho stránku neznám, ale je dost sexy. I když by to mohlo být za jiných okolností.

Tomoe

To, že si před něj stoupnu, znamená nabízení? Ha, to jistě. Až když jsem z něj ten hlad vycítil, jsem se mu nabídl. Jo, tak on nechce, aby se mi něco stalo. Vida, jak to z něj najednou leze z chlapce. Takže šlo o něco nebezpečného. Já to tušil, pomyslím si pochmurně.  Ale překvapí mě, že už to považuje za vyřízené. I tak ale cítím potřebu vědět, kde byl a co se s ním dělo. „No vida, jak ti to najednou mluví,“ zahuhlám do polštáře a mrsknu ocasem, když mě zalechtá Silvienův polibek. Nakonec se ale přeci jen převalím zpět k Silvienovi a za trest ho zalehnu. Složím si ruce na jeho hrudi a položím si na ně bradu. Umíněně přitom zírám Silvienovi do očí a švihám ocasem. „Já přece nezlobím,“  odvětím nonšalantně a vycením na něj zuby v rošťáckém úsměvu. Jsi vedle, Silviene, jestli si myslíš, že to nechám jen tak.  Neřekneš-li mi, odkud vítr vane, dovtípím se po pravdě sám.

Silvien La Croix

„Jak by ne, přeci nemůžu dovolit, aby ses na mě zlobil,” zašeptám mu do ouška a znovu ho políbím. „Tomoe,” pokračuju s tichostí a nosem se otřu o jeho šíji. „Ty jeden,” pousměju se vzápětí a pevně ho obejmu. Pro mě jeho váha nic neznamená, ale pořádně se roztahuje. Prsty mu přejedu po holých zádech, až skončím na jeho zadku, za který ho chytnu. „Já vím, že ne, ty jsi ten nejhodnější,” zabručím a i přes jeho menší vrčení se k němu natáhnu a jemně ho políbím. „Moje malé zlatíčko,” zašeptám a věnuju mu další polibek. Jednu ruku nechám na jeho zadečku a druhou mu prohrábnu vlasy. „Radši odpočívej,” doporučím mu a přikryju ho dekou.

Tomoe

„Nnngh,“ brouknu a zavrtím se, když mě chytne za zadek. Ale drží mě pevně. Mrsknu oušky a tentokrát se nechám políbit bez reptání. Sice se neudržím a nadzvednu ironicky obočí, když mi řekne zlatíčko, ale jen ho lehce kousnu do rtu, když mě znovu políbí. Nakonec si hlavu položím na jeho hruď a nechám se přikrýt. Jsem unavený, i když určitě ne tolik jako Silvien. Pro dnešek už ho ušetřím rýpavých otázek, ale buď to z něj vypáčím zítra, nebo později, anebo si to nějak zjistím sám. „Dobrou noc, Silviene, a nikam mi neutíkej“ zamumlám, prsty ještě přejedu po jeho hrudi, než se mi samovolně zavřou oči.

Silvien La Croix

„Jsi tak sladký,” zamručím s tichostí a s hladovostí ho znovu políbím. Jeho se prostě nikdy nenabažím. Alespoň, že už přestal s tím vyptáváním. Nechci ho zatěžovat takovými věcmi, hlavně když jsou to jen nepříjemnosti ohledně mé rodiny. Prsty mu zajedu do vlasů a pousměju se, když se na mě uvelebí. “Dobrou, Tomoe, sladce se vyspi,” pošeptám mu do ouška a prsty po něm jemně přejedu. „A neboj, nikam ti neuteču,” slíbím mu. Za chvíli už poslouchám jeho spokojené oddechování. Nějakou dobu ho hladím ve vlasech, než i já nakonec usnu se svou láskou v náručí.