Tomoe

No, zas tak moc jsem se ho nevyptával, ne? Vždyť jsme sotva prohodili pár slov. Jen co mě Silvien napomene, začne se lísat. A to byl pro Sama signál, že už by měl raději odejít. Mávnu na rozloučenou a je pryč. Pak si mě Silven přivine naléhavě do objetí. Tak mrzí, huh? Copak může za to, že je jeho otec paranoidní starověká obluda? Díky bohu, že jeho synové nejsou po něm. I když Gabriel byl dříve ze stejného těsta. Chci Silviena nějak ujistit, že to beru s nadhledem. Je sice pravda, že s mám ještě stále husinu a na zádech cítím chladný pot, ale budu v klidu. Adrenalin v krvi mi nějaký ty psychický následky a traumata spálil, než se u mě stihly projevit, pche. Než ale něco stihnu říct, přišpedlí svými ústy ty moje, až tichounce zasténám. Obavy a neklid pomalu odplouvají z mého těla. Vzdychnu, když mé rty propustí, a opětuji pohled těch černých obsidiánů. „Neopustím,“ odvětím jemně a jeho prsty chytnu a ke tváři si je přitisknu. Pak mi ale myslí probleskne jedna myšlenka a já Silvienovy prsty stisknu. „Ale chtělo by to určitá pravidla,“ řeknu poměrně vážně a můj pohled před pár vteřinami plný něhy se změní na vyčítavý. „Měl by sis uvědomit, že držet přede mnou důležité věci v tajnosti na situaci nic nezlepší. Pokud se něco děje, jedno jak vážného, dej mi to vědět. Pak nenastanou situace, jako nastala tady. Proč jsi mi neřekl to s Hazukim?!“ Ještě si nejsem jistý, jak si to s Hazukim vyříkám. Ale to je teď vedlejší. „Víš, jak mi bylo, když jsem se to dozvěděl od tvého otce místo od tebe?“ hlesnu a semknu rty. Měl by pochopit, že skrývání pravdy přede mnou nám akorát přinesou problémy.

Silvien La Croix

Budu na něj teď dávat mnohem větší pozor než kdy dřív. Nikdy bych nepřežil to, kdyby se mu něco stalo. Nicméně ten jediný polibek zvýší moji touhu po něm, kterou jsem měl a kterou stále mám. Protože je to on, moje sladké štěně, které mě kolikrát svádí už jen svým pohledem. „To je dobře,“ zašeptám s něhou a znovu ho jemně políbím. Tentokrát je polibek kratší a jemnější. „Pravidla?“ překvapeně na něj pohlédnu. Proč nějaká pravidla? I když je pravda, že by to chtělo pravidla, která by byla pro jeho bezpečí. Vzápětí si povzdechnu. „Já vím, jen jsem si nebyl jistý, jak na to zareaguješ. Přeci jen šlo o mě,“ odvětím a pohladím ho po vlasech. „Já vím, měl jsem to čekat a říct ti to, ale nečekal jsem, že otec sem teď přijde,“ brouknu a políbím ho do vlasů. „Co si spravit dnešní náladu v ložnici?“ navrhnu mu a rukama přejedu po jeho bocích. V tuhle chvíli bych chtěl na vše zapomenout a myslet jen na ně.

Tomoe

No jo, a vidíš, kam nás ty tvoje předpoklady a očekávání dostávaj, pomyslím si pochmurně a sklopím ouška, když mě Silvien políbí do vlasů. Pak je zase našpicuju. „Počkej, jak v ložnici?“ vyhrknu. To nemyslí vážně? Zvrhlík jeden. Má dobrou náladu, jdeme do postele. Má špatnou náladu, jdeme do postele. Je hladový, jdeme do postele a  když si potřebuje uvolnit frustraci, navrhuje postel znovu! „Ne, ne, ne, vaše perverzní výsosti, dělali jsme to včera v noci a dneska před snídaní! Dostaneš leda pusu, je to jasný?“ Hádám, že taky potřebuje řádně obejmout, ale jen ať si zkusí nějaký větší prasárničky a bez lítosti ho kousnu! Ještě furt mám dost adrenalinu v krvi. Umíněně na něj hledím, pak si ale odfrknu, trochu se zvednu na špičkách a  sám Silviena políbím. Sám od sebe to nědělám dvakrát často, protože se cítím trapně a vím, že mi rychle rudnou tváře a zrychuje se mi tep. Ale dneska si to Silvien zaslouží, když byl tak statečný před svým otcem a hrál si na samaritána a charitu pro svého bratra. Opřu se rukama o jeho ramena a ochutnávám jeho rty. Zvláštně chutná, co to vlastně před chvilkou pil?

Silvien La Croix

„No, v ložnici,“ pousměju se na něj. Jako by nevěděl, co tím myslím. Samozřejmě to ví, jen hraje, že ne, ale má smůlu, dneska ho potřebuju. Vlastně pořád ho potřebuju. Je to moje malé rozkošné štěně a já mám rád, když se pode mnou to sladké tělíčko chvěje. „To přeci nevadí,“ zamručím. Klidně bych to s ním dělal pořád, ale i já chápu, že každý má svoje hranice. Nijak na něj netlačím, ale teď je přeci ta nejvhodnější příležitost. „Myslím, že moc ne,“ pokračuju. S polibkem se rozhodně nespokojím, to by měl už dávno vědět. V tomhle jsem totiž o dost náročnější. Přesto, když mě sám od sebe políbí, je to víc jak příjemné. Možná je to tím, že to dělá tak málo. Vždy jsem ten akčnější já, ale tohle si od něj opravdu nechám líbit. „Tomoe,“ zašeptám a do polibku se položím. Přitom ho obejmu, chci ho, tak moc ho chci, že to ani není možné. „Půjdeme,“ zašeptám a chytnu ho za ruku.

Tomoe

„Nhh,“ zakňučím do polibku a přivřu oči. Vždy mě spolehlivě dovede rozechvět, jakmile se Silvien do polibku vloží. Skoro jako by mi dokazoval, kdo je tu alfa samec. I když on je upír. Naježí se mi chloupky a naskočí mi husí kůže při jeho zašeptání. Ale tentokrát to není strachem, jako tomu bylo ze Samaela, ale příjemným mrazením, které mi projede tělem. „Sakra, Silviene, ty jsi horší jak pes v říji a ještě k tomu za úplňku, vážně,“ zareptám celý rudý do jeho ramene. Chtíč z něj jenom sálá, až mám pocit, že mě to porazí. V takových chvílích v duchu nadávám na to pouto, protože cítím, jak začínám být vzrušený také. Tichounce zavrčím a mrsknu svým chlupatým ocáskem. Nakonec ho do ložnice velmi rychle táhnu já. „Co ty to se mnou sakra vyvádíš,“ zakňourám a shodím ho na postel, kam za ním padnu taky. Ouška útočně sklápím, ale tonu v rozpacích. „Silviene,“ zavrčím a zabodávám se do něj pohledem, který začíná žhnout touhou.

Silvien La Croix

„Lásko,“ brouknu s něhou a dál ho dráždím. Vím, že podlehne a taky, že ano. „To si nemyslím, jen potřebuješ trochu nabudit,“ neodpustím si ho poškádlit. „Navíc, přeci by jsi to v sobě nehodlal držet, je to přeci normální si užívat a užívat si potěšení,“ neodpustím si poznamenat. Nato se nechám odvést do ložnice, někdy je samé překvapení a pak, že dneska to už dělat nebudeme. Je tak průhledný, znám každý kousek jeho těla a navíc to pouto, které máme, mi otevírá neskutečné množství možností. „Já s tebou?“ nechápavě na něj pohlédnu. „To ty spíš se mnou,“ neodpustím si pokračovat, když se ocitnu na posteli. Přizvednu se na loktech a zabodnu do něj svůj pohled. Je úplně pohlcený touhou, ale ta samá touha spaluje i mě. „Copak, Tomoe?“ zašeptám a přitom si stáhnu sako. Vzápětí jsem nad ním a zmocním se jeho úst. Teď už mě nic nezastaví.

 Tomoe

Já s ním? Pořád to samý dokola. Ať mi předvede, čím ho svádím, čím ho lákám! Já tedy nemám nejmenší ponětí. Když jsem ho shodil na postel, byl jsem nad ním. Náhle jsou naše pozice převrácené a já jsem pohlcen polibkem. Přitisknu ruce na jeho hruď a hladím ji, kam v tu chvíli dosáhnu, zatímco se mi Silvien probíjí do úst. Vzrušeně zasténám a zatnu prsty do Silvienovy košile. Ta se začíná trhat, zbytkový adrenalin a vzrůstající touha mi dodávají spoustu energie. Ještě že si sundal to sako. To bych mu zničil v ráži velmi nerad. Košili ze Silviena netrpělivě strhnu, abych se mohl dotknout jeho chladné milované kůže. Přejedu po jeho svalnatých zádech a dlaně přesunu Silvienovi na hruď. Rád se jí dotýkám. A ještě víc miluju, když se dotýká on té mé. Když jsou mé rty volné, můj dech už je značně zrychlený a rozechvělý. Vyhrnu si triko k bradě a žádostivě přivřu oči. „S-silviene,“ vydechnu a nakloním jemně hlavu na stranu. Chci, aby mě hladil, aby mě laskal. Protože jen jeho vinou jsem ovládán tou touhou, těmi žádostivými a hřejivými emocemi.

Silvien La Croix

Je sladký, je úžasný a je dokonalý. Je jen můj a já jen jeho. Je to má životní láska, bez které nemá smysl žít. Když ho propustím z polibku, je to jen na okamžik, abych mu mohl věnovat další a další hluboké polibky. „Víš, že díky tobě si musím kupovat o dost víc oblečení?“ brouknu, když mi roztrhá další košili. „Moje žádostivé štěně.“ Svůdně zašeptám a jedním prudkým pohybem mu triko stáhnu. Tím se mi nabídne jeho holé tělo, tak horké a tak žádostivé. Prsty po něm přejedu a začnu ho laskat, tak jako on laská to moje. Je to neskutečné, jak se jeden druhého dotýkáme. Rty ho začnu laskat na krku, zatímco laskám jeho bradavky. Ani to moc dlouho netrvá a jsou opravdu tvrdé. Když mi ta skutečnost dojde, přesunu se prsty níž a níž, až jednou rukou přejedu po jeho rozkroku. „Ty opravdu nemáš žádnou výdrž,“ zašeptám mu do ouška, které vzápětí olíznu. Přitom mu začnu pomalu stahovat zbytek jeho oblečení. Chci ho a hnedka.

Tomoe

„Překáželo. Máš se svlíkat rychlejš, když už plánuješ postel,“ zavrčím tiše a pobaveně se mi zablýskne v očích. „Ahnn, tam je to...mmhh,“ zavzdychám, když ze mě stáhne triko a začne dráždit můj krk a hruď. Můžu se zbláznit, když mne a hladí mé bradavky. Ta praštěně lechtivá a zároveň rozkoš vysílající místa. Svíjím se pod těmi dotyky a zároveň sám hladím Silvienovy ruce, které mi tu rozkoš dopřávají. Když sklouzne až k mému rozkroku, vyjeknu a zalapám po dechu. „Ty kecale, nemáš mě tak rozvášňovat! Nyahh, ucho ne!“ vypísknu a zatřesu ouškem, které mi olíznul. Z tohohle mám pocit, že vyletím z kůže. Ouška jsou moc citlivá! O pár okamžiků zjistím, že už nemám žádné oblečení. Ani dneska se s tím Silvien moc nepárá. Rozechvěle polknu a přitisknu to chladné tělo na to své, které hoří touhou. Zabořím se k Silvienovu krku, tak sladce voňavému. Neznám příjemnější vůni, než je ta Silvienova. Olíznu jeho krk a jemňounce ho skousnu. Pak přitisknu rty na otisk svých zubů na jeho rameni, do kterého jsem se mu kdysi zakousnul. Srdce mi při tom vyťukává zběsilý tón. „Mám rád tvou vůni,“ brouknu rozechvěle.

Silvien La Croix

„Jsi moc náročnej,“ zavrtím hlavou nad jeho slovy. „Zítra půjdeme na nákupy a ty víš, co to znamená,“ pobaveně mu pohrozím. Vím, jak je nesnáší, ale trochu dalšího utrácení by to zase chtělo. Přeci jen on si zaslouží to nejlepší. Zaslouží si to rozmazlování a všechno kolem. „Ale ano, jo,“ zaprotestuju a nepřestávám mu ouško jazykem laskat. Znám každé citlivé místečko jeho rozechvělého těla. Pohladím ho po bocích a pak se začnu věnovat jeho penisu, který několikrát promasíruju. „A já mám rád tvoji,“ zašeptám mu znovu do jeho rozechvělého ouška a svléknu si i zbytek oblečení. „Připrav se, štěně,“ tiše ho upozorním, než do něj pomalu a dráždivě proniknu. Je neskutečně horký, spokojeně zasténám a nakonec do něj úplně celý proniknu. „Nikdy si nezvyknu na to, že jsi jen můj,“ s tichostí mu přiznám a začnu ho líbat. Měl jsem neskutečné štěstí, že jsem ho poznal a že se rozhodl spojit svůj život s mým. I přes vše, co náš čeká, ničeho nelituju. Pomalu se v něm začnu hýbat, je to neskutečné. Pokaždé je to lepší a lepší.

Tomoe

Och, bože, jen to ne! Jen ne nakupování! Zítra s budu fingovat, že jsem marod, na nákupy nechci! To mi dělá naschvál! Navenek nedám znát, že bych jeho oznámení bral nějak na vědomí. Mezitím se svíjím pod dotyky na mém mužství, nemám daleko k tomu, abych se udělal. Má rád moji vůni. Je to skutečně změna od doby, kdy remcal, že jako vlkodlak smrdím. Když jsme spolu stvrdili pouto, tak se to poněkud změnilo. Změnilo se tolik věcí... „Nnn...nhaaa..ahh, Silviene,“ zasténám. Vniká do mě svým velkým mužstvím a spojuje tak naše těla v jedno. Jak zástrčka a zásuvka, to je stupidní myšlenka, uchechtnu se v duchu. Celým tělem mi projede intenzivní zachvění, když Silvien zasténá. Miluju, když se při milování takhle projeví. Když dá najevo, jak moc to cítí, jak se mu to líbí. Huh, cože? Jak zvláštní slyšet od něj, od někoho tak majetnického, taková slova. „Blbečku,“ zamumlám pohnutě a přesunu ruce na jeho ramena. Roztřeseně vtahuju dech do plic mezi těmi sladkými polibky, který mě o něj okrádají. Pak zalapám po dechu a zakňourám slastí. Silvien pomalu začne přirážet a mé tělo zaplavují vlny takové rozkoše, až mám pocit, že se rozplývám. Nohy se mi začnou velmi rychle chvět a tak je raději zaklesnu kolem Silvienových zad. „Ahhn, příjem..ný,“ zakňučím, než náhle hlasitě zasténám, když mě přepadne první vyvrcholení.

Silvien La Croix

Vidím to na něm, že nechce, ale nenechám ho se vyvlíknout. Prostě se pojede nakupovat i on by to měl ocenit, že jsem ochotný jet nakupovat přes den, ale je pravda, že slunce mi zas až tak nevadí. Vlastně mi nevadí skoro vůbec, nejspíš je to tím poutem, ale díky němu jsem dostal něco mnohem cennějšího a to je moje malé sladké štěně. „Zlatíčko,“ oplatím mu to s pobaveným úsměvem. Přitom nepřestávám přirážet do toho horkého těla. „Jak by taky ne,“ odvětím na jeho slova a vzápětí mnou projede pousmání, když se udělá. Moc dlouho nevydržel, ale já ho okamžik nato následuju. Se spokojeným zamručením se do něj udělám, ale stále nemám dost, ale jak by taky. Pro nás oba to bylo jen zahřívací kolo. Zvednu mu nohy a položím si je na ramena. Vzápětí začnu znovu přirážet, ale tentokrát svoje pohyby dost zintenzivním. Nikdy se ho nenabažím, to prostě nejde. „Tomoe“ vzdychnu a mezi přírazy spoutám jeho měkké a tak lahodné rty. Blížím se k dalšímu vyvrcholení, stejně tak jako on.

Tomoe

Bože, bože, bože! Je to opět tak intenzivní, až mi rozum vypovídá službu. „Nn hahh, zlomíš mě,“ zasténám a rukama chytnu cípy polštáře. Co si Silvien občas vybere za pozice, můžu se z toho zbláznit. Bohužel nejen slastí, má nebohá záda bolí po sexu ještě půl dne. Silvienovy rty vyhledají ty mé. Tak náruživě mě líbá a okrádá mě tak i o ty poslední zbytky přerývaného dechu. Je mi tak nesmírné horko. „Ňhhnn, Sil...nghh. Nemůžu...,“ zakňourám napjatě mezi polibky a semknu víčka. Silvienovy pohyby v mém nitru mě zaplavují tak intenzivními přívaly rozkoše, že na sebe další vyvrcholení nenechá čekat. „Silviene!“ zasténám hlasitě prožívaje tak silný orgasmus, až mám pocit, že se trhám ve dví. V pozici, ve které jsme mi  vyvrcholení div nevystříkne na tvář. Za tohle krále perverzáků řádně kousnu. Tohle je příliš intenzivní!

Silvien La Croix

„Tebe, to je přeci nemožné,“zavrtím hlavou a dál si ho beru. Užívám si ten pocit, když jsem uvnitř něj. Je to neskutečné. Nikdy nebudu mít dost. „Nedrž to v sobě,“ zašeptám na jeho vzdechy, na jeho steny a na to chvějící tělíčko. O bože, jak je to neskutečné, svírat ho v objetí. Lačně začnu přirážet tak hluboko do jeho nitra, jak jen to jde, tak strašně hluboko. „Jen mi to ukaž, Tomoe,“ vyzvu ho a naposledy do něj přirazím, než oba společně vyvrcholíme. Tentokrát je to opravdu silné. „Jsi samé překvapení,“ zašeptám a odhrnu mu zpocené vlasy z čela. Vypadá tak sladce a tak strašně moc zranitelně. „Miluju tě,“ tiše zašeptám a při těch slovech se mu zahledím do očí, než z něj vyklouznu. V tom mi dojde, že bych si dal ještě. Ještě alespoň jedno závěrečné kolo, protože to poslední mě opravdu nabudilo.

Tomoe

Zprudka oddechuju po tak silném prožitku, z kterého mi ještě pořád brní tělo. Cítím se teď tak přecitlivělý a horký. Rozechvěle polknu. Když zašeptá ty slůvka a oplácím mu pohled. „Já... já tebe taky,“ brouknu s notnou dávnou rozpaků. Neujde mi ale ten zvláštní záblesk v jeho očích. Ne, ani to nezkoušej, Silviene! On chce snad ještě pokračovat, cítím z něj stále notnou dávku vzrušení. Vycením na něj zoubky a hluboce zavrčím. „Já tě fakt kousnu,“ zavrčím tichounce a raději se s námahou přetočím na břicho a zavrtím ocáskem. Rozechvěle si odfrknu a zabořím nos do polštáře. Jak je možný, že má ještě tolik energie, mě to skoro porazilo!

Silvien La Croix

„To je dobře,“ zašeptám s něhou. Přitom začnu znovu hladit to tělíčko, které se už tak moc chvěje. Myslím, že on je na úplném vrcholu. „Proč?“ zeptám se nevině a nepřestávám ho hladit. „Vždyť tím ti ukazuju, jak moc mi na tobě záleží,“ brouknu a políbím ho na tvář. Tedy dřív než se otočí. „No tak, zlatíčko,“ zašeptám a políbím ho na šíji. Přitom prsty vklouznu mezi jeho půlky. Je tam tak vlhký a horký, takové malé nadržené štěně. „Ještě jednou,“ zašeptám podmanivě. „Naposledy,“ zaprosím a začnu ho prstem dost dráždivě třít. Přeci jen do něj nechci proniknout, kdyby to opravdu nechtěl. „Tomoe,“ zaprosím znovu a nepřestávám ho rozdražďovat.

Tomoe

Grrr, zvrhlík, úchyl, nymfoman...král perverzáků! Bezhlesně nadávám do polštáře, zatímco Silvien alá neviňátko začíná škemrat a škádlit mě. Zakňučím a prohnu se v zádech, jakmile ucítím jeho prsty v zadečku. „Mnn, b..blbečku,“ vyjeknu rozechvěle. I tohle škádlení stačí k tomu, abych se téměř udělal, jsem teď příliš přecitlivělý. „Silviene...,“zakňourám a s vypětím se vyzvednu na loktech. „Ch...chápu to...na..naposledy..nghh, prosím rychle,“ dostanu ze sebe přerývaným hlasem a natočím k němu tvář zrůžovělou rozpaky a vzrušením. Uvědomuje si ten chlípník, jak se mnou jeho emoce mávaj??  „Silviene!“ zasténám naléhavě. Ale na zvednutí se nemám příliš sílu.

Silvien La Croix

Cítím to, cítím, že i on je dost vzrušený. Jen se nad tím pousměju, čekal jsem to. Rád si užívám, ale jen s ním s nikým jiným bych tohle nikdy nedělal. „To neříkej,“ zavrtím hlavou. Rád mi tak říká, i když vím, že to vůbec nemyslí vážně. Navíc mně to ani nevadí. Slyšet to od něj je hodně roztomilé. „Dobře, nemusíš se bát. Bude to opravdu rychlé,“ s tím prsty vytáhnu a vzápětí do něj lehce proniknu. Klouže to v něm a je to tak neskutečně teplé. „Tomoe,“ oplatím mu to a sevřu obě jeho ruce. Natáhnu je a začnu do něj přirážet. Zpočátku pomalu, ale pak svoje pohyby dost zintenzivním aby to už bylo za námi. Přeci jen ho nechci moc dlouho trápit. „Tomoe,“ začnu tiše šeptat jeho jméno spolu s polibky na jeho šíji.

Tomoe

„Ahh! Nebojím se..jen je to...nhaaah!!“rozechvěle zasténám a jen tak tak se držím na rozechvělých kolenou. „Ngh, ro...rozteču se,“ zabroukám zmámeně a mé boky samovolně přiráží k Silvienovi. Při každém polibku na šíji tichounce zakňučím. Roztřeseně popadám dech a topím se ve slasti. Mám pocit, že mám hlavu v bílém oparu. Cítím se tak moc dobře. „Nah, víc, Silviene,“zakňourám. Celý se napínám pocity rozkoše, vím, že už tohle dlouho nevydržím. Navíc jak Silvien tiše šeptá mé jméno, tak i mé srdce buší v šíleném tempu. Miluju, když šeptá mé jméno.

Silvien La Croix

„Já vím, jaké to je,“ zašeptám mu a dál se v něm hýbu. Je to tak podmanivé. „To nedělej, co bych bez tebe pak dělal,“ pronesu a rukou si jeho chvějící tělíčko trochu přizvednu, abych do něj mohl pronikat ještě hlouběji. „Nespokojenče,“ zasměju se a začnu víc přirážet. Víc a usilovněji. Brzo budu a on od toho taky není daleko. Vzápětí se do něj skutečně udělám a nalehnu na něj. „Byl jsi perfektní,“ vydechnu a hlavu si položím na jeho záda. Tentokrát mi to opravdu stačilo. Bylo to jako vždy úžasné. S ním to prostě není nikdy jednotvárné a nikdy ani nebude.

Tomoe

Když začně rychleji a tvrději přirážet, zprudka vydechnu. Stačí, aby se ve mně pohnul takhle jen párkrát, a já se s výkřikem napnu a vyvrcholím. Ztěžka odfouknu, když na mě Silvien nalehne. Jeho chladné tělo se tak o to mé zvláštně zahřívá. „Ach, ano...a ty budeš perfektní, až mi za to uděláš něco k snědku,“ zahuhlám rozpačitě po jeho komentáři a zabořím nos do polštáře. Bylo to skvělé, nadmíru příjemné. Nebudu zapírat, že to se Silvienem dělám rád. Ale nejsem na podobná slovíčka jako on. Já takový trapný věci nemám zapotřebí říkat. Navíc jsem momentálně tak vyčerpaný. Tělem mi probíhají poslední záchvěvy a dozvuky orgasmu. Zacukám oušky a uvolněně vydechnu.

Silvien La Croix

„Tak pánovi by se chtělo baštit, jo,“ zamumlám mu do krku a následně se nad ním přizvednu, abych z něj mohl vyklouznout. Jen to začvachtá. „Když mi dáš chvilku, zajisté ti něco dobrého uvařím,“ pohladím ho po oušku „Něco, co by uspokojilo mlsný jazýček mého roztomilého štěňátka,“ pokračuju dál v lichotkách, načež si lehnu vedle něj a přitáhnu si ho do náruče. Příjemně hřeje, vlastně spíš skoro hoří, úplně to cítím. Líbí se mi, že teplota jeho kůže je mnohonásobně vyšší jak ta moje. „Tomoe,“ líbnu ho na krk a prsty ho pohladím po zadečku. „Hezky odpočívej, chvilku tu ještě budu a pak tě nakrmím,“ něžně zašeptám a přivřu oči. Zaslouží si spánek a to hodně dlouhý, přeci jen jsem mu dal dost zabrat.

Tomoe

Jo, pán totiž z těch aktivit spálil nadměrné množství kalorií. Zachvěju se, když ze mě vystoupí a já ucítím vlhko. Jajks, tahle část je vždy tak nepříjemná. Budu se muset pořádně umýt. „Aby ti ta huba z těch lichotek neupadla, ty Cassanovo,“ zabroukám celý rudý a když si mě přitáhne do náruče, schovám mu tvář ke krku. Neví, jak moc mě ty jeho lichotky uvádí do rozpaků? Zakousnu ho za ty sladký řečičky! „Nejsem zvířátko, abys mě krmil,“ odrknu si a zavrtím ocáskem, než ho znaveně zas svěsím. „Ale když už jsi tak nažhavený na to vaření, chci spoooustu masa a pak něco sladkýho. A koukej mi dát ochutnat to zvláštní pití, cos před chvílí měl,“ začnu si z legrace diktovat a poťouchle se culit. Ovinu Silvienovi ruce kolem pasu. Ještě chvíli se chci takhle mazlit...maso mi neuteče. „A kdyby ses divil, proč chci takové jídlo, tak je to proto, že sladké mám na nervy z Hazukiho a návštěvy toho studenýho staříka a maso proto, protože mě nutíš pálit nadměrný množství kalorií. Já musím zůstat silnej, abys věděl,“ pochechtávám se tiše a pohodlně se uvelebím. Krucipísek, nějak se mi zavírají oči.

Silvien La Croix

„Takže nová přezdívka?“ nadzvednu pobaveně obočí a prsty mu přejedu po zádech. Vlastně mi to vůbec nevadí, takhle přezdívka je velmi zábavná. Cassanova, zavrtím hlavou. „Ale ano, jsi. Jsi moje sladké a huňaté štěňátko,“ zavrním mu do ouška a víc si ho přitáhnu do náruče. „Tady si někdo poroučí, nemyslíš?“ zasměju se. Ten si toho naporoučel, maso a ještě k tomu sladké. Co si myslí? Že jsem nějaký cukrář, nebo co? Ale proč ne, nějakou drobnou sladkost zvládnu udělat, nějaký ten koláč, i když ten bude mít určitě hned v sobě. „U tebe se už ničemu nedivím,“ brouknu a políbím ho na čelo. „Udělám pro tebe, co chceš,“ tiše zašeptám a hladím ho po zádech, dokud samou únavou neusne. Za chvíli je jeho dech velmi pravidelný a já s ním ještě nějakou chvíli zůstanu, jídlo přeci může počkat, ale on nikdy.