Silvien La Croix

Probudím se tak právě včas. Je čas jít do práce. Pohladím to sladké štěňátko, které mi leží na hrudníku. Je tak sladké a včera jsem ho udělal svým se vším všudy. Ochutnal jsem jeho sladkou krev a teď je jen můj. Nikdo jiný na něj nemá právo, nikdo jiný se ho nesmí dotýkat. Políbím ho na čelo a pomalu se vyvléknu z jeho objetí. Teď se snad bude spát lépe, když jsem mu ukázal takové potěšení. Konečně mě k sobě znovu pustil. Vysprchuju se a pak se obléknu, nato se k němu vrátím a sednu si na postel „Tomoe,“ oslovím ho a prohrábnu mu vlasy. Vypadá opravdu lépe než předtím. Svěžeji a klidněji. Opravdu mu ta včerejší noc pomohla a já si to opravdu užil.

 

Tomoe

Hmm? Kam zmizel můj chladivý polštář? Začnu pomalu procitat z hlubokého spánku. „Hnnh?“ zamumlám rozespale, když uslyším své jméno a pocítím příjemný dotyk ve vlasech. Otevřu oči a první věc, co vidím, je Silvien. Vymóděnej a upravenej jak nějakej model z časáku, co má jít právě na molo. Aha, jde do práce, uvědomím si vzápětí. „Proč musíš být první věc, co po ránu vidím?“ zareptám a zakryju si tvář peřinou. Sakra, kdo se na něj má dívat, když tak září. Při pohybu pocítím menší nepohodlí v dolních partiích. Potřebuju se umýt a to co nejrychleji. Včera v noci už na to jaksi nezbyla energie. Včera...v noci...uwaaahh!!! Cítím, jak šíleně rudnu.

 

Silvien La Croix

„Jsi opravdu sladké, moje malé štěně,“ zamumlám spíš pro sebe, než k němu. „Nejspíš proto, že jdu do práce,“ ušklíbnu se na něj „Až budeš taky chodit do práce, tak by ses měl taky pořádně oblékat, takže bychom pomalu měli trochu proměnit tvůj šatník,“ nato z něj peřinu stáhnu a skloním se k němu. „Nejradši bych tu s tebou dneska zůstal,“ zašeptám mu s tichostí do ouška a vzápětí spojím naše rty. S jemností a něhou ho políbím. Opatrně začnu zkoumat jeho rty, až se mu jazykem dostanu do úst, která začnu s něhou prozkoumávat. Je opravdu sladký a dokonce sladší než kdy předtím.

 

Tomoe

Zase ty sebestředný kecy. To si je projednou nemůže odpustit? Já mu dám měnit mi šatník. To si myslí, že se nechám tolik ovlivňovat? „Nh?!“ kníknu překvapeně, když mi zmizí peřina, pod kterou jsem se skrýval. Silvienův šepot mě zalechtá u ucha. Ani nemám prostor pro odpověď, slova, která jsem chtěl říct, se rozpouští pod něžnými polibky. Co to je? Proč tu něhu tolik pociťuju? Je to jen polibek a přesto mám pocit, jako by mě Silvienova přítomnost vtahovala do sebe. Proč mi, sakra, tolik buší srdce. Tak intenzivní emoce. Šokovaně od sebe Silviena odtrhnu a nevěřícně mu zírám do tváře. Je to zvláštní, nechápu to. Vezmu jeho tvář do rukou a nechápavě rozšířím oči. Je to, jak jsem si myslel. Nějak intenzivněji ho vnímám. Jako by byl teď ta nejreálnější věc v mé blízkosti. „Cos to se mnou udělal?“ zavrčím podezíravě s rudými tvářemi.

 

Silvien La Croix

Přivřu oči a polibek zintenzívním, ale vzápětí se odtáhne. Trochu podrážděně zasyknu a při jeho pohledu se ušklíbnu. Vypadá to, že si to uvědomil, že je něco mnohem jinak než jindy. Pohled jeho očí mu s klidem opětuju. Nato mu prsty přejedu po tváři a políbím ho na čelo. „Líbí se ti to?“ zeptám se pobaveně a odhrnu mu pramen vlasů z čela. „Jak jsem ti řekl. Je to pouto a tak budeš cítit vše mnohem intenzivněji,“ prsty mu sjedu na malé ranky na krku. „Navíc se k tobě žádný jiný upír nepřiblíží. Nikdo se tě nesmí ani dotknout,“ pokračuju, abych mu to objasnil. „To platí i pro ty tvé rádoby kamarádíčky, kteří tě zatáhli do toho průšvihu,“ s tím ho znovu pomalu políbím.

 

Tomoe

Ha? Jestli se mi to líbí? Neklidně se zavrtím a odvrátím pohled, ruce si přitáhnu k tělu. I když se mě na tohle zeptá, nevím, jak mu mám odpovědět. Nejsem si jistý, co si o tomhle mám vlastně myslet. Pak mi dojde původ toho všeho. Ano...to pouto! Zakousl se do mě tenhle arogantní upír a přímo si mě k sobě připoutal, jako milence. Zachvěju se, když mi přejede přes ranky na krku. „Neříkej nesmysly,“ zavrčím po polibku, který způsobí další záchvěv mého těla. V tu noc jsem příliš nepřemýšlel nad následky. Co se teď vlastně se mnou bude dít? Jak to myslí, že se ke mně nepřiblíží? Že se mě nesmí dotknout? „Změní se ve mně něco?!“ vypísknu znepokojeně jednu z myšlenek nahlas. Nestane se ze mě nějaký kříženec? Nebudu toužit po krvi stejně jako pijavice? Uwah, to zní odporně. Nebude mě Silvien nějak ovládat?  Ne, ne, ne, to nemůže být pravda! Zamračím se a nedbaje Silvienova saka, povalím ho na postel a na všech čtyřech se nad něj nahnu. „Poslyš, králi perverzáků. Raději bys mi měl všechno do podrobna vysvětlit,“ zavrčím frustrovaně.

 

Silvien La Croix

Ty jeho reakce jsou opravdu k nezaplacení. Úplně vidím, jak mu to v hlavě šrotuje, včera to bylo impulzivní rozhodnutí, ale teď. V tuhle chvíli by s tím nejspíš nesouhlasil, ale už je pozdě a on je můj. Moje malé sladké štěně. „Přeci to cítíš,“ ušklíbnu se pobaveně. „Nemusíš se bát,“ odvětím nakonec a znovu ho pohladím. Vím, že jsem ho mohl trápit, ale ten jeho výraz, je k nezaplacení. Najednou jsem pod ním. Zasyčím, znovu si moc dovoluje, ale i tak. Je to celkem sexy. „Hmm, víš, že jsi takhle sexy?“ pronesu pobaveně a rukama ho chytnu za zadek. Vypadá opravdu dobře, takhle nahý. „Není co, prostě jsi mnohem citlivější a všichni budou vědět, že jsi jen můj. Toť je celé,“ ušklíbnu se.

 

Tomoe

„Ngh,“ cuknu sebou, když se mě zase dotkne. Obzvlášť na tom místě. Já a sexy?? Co to zas žvaní takhle po ránu. Tenhle chlápek má potřebu sexuálně harašit a je mu úplně jedno, jakou denní dobu si pro to vybere. Ovládnu touhu mu jednu vrazit, jak mě tím uvádí do rozpaků, a umíněně na něj zírám. „Hoo, tos mi to teda osvětlil,“ procedím kysele skrze zuby. „Ale já mám skutečně spoustu, spoooustu otázek,“ přiblížím obličej na pár centimetrů k tomu jeho a zúžím oči. „Jinak ti ukážu, že i já se umím zakousnout, hmpf!“ odfrknu si a trochu se odtáhnu.

 

Silvien La Croix

Tahle pozice je pro mě dost netypická, ale i tak se bavím. Moje malé štěně je opravdu tou nejsladší osobou, jakou jsem mohl poznat. Jednou rukou se přesunu na jeho záda, po kterých ho začnu hladit a druhou pohladím jeho tvář. „Tak se ptej. Všechno ti řeknu, ale nezkoušej mi vyhrožovat,“ pronesu chladně a prsty mu přejedu přes rty. „Ale něco za to chci,“ ušklíbnu se a znovu mu rukou přejedu po zadku. „I když bychom si měli pospíšit, jinak přijdu pozdě do práce a to bys přeci nechtěl.“

 

Tomoe

Jeho pohlazení jsou tak příjemná. Přivřu pod těmi dotyky oči a instinktivně se opřu do jeho ruky, kterou mě pohladí po tváři.  Je jedno, jak chladně to řekl, dal mi prostor pro otázky. Ale pak mě rozechvěje daší výzvou. Ten prevít! Cítím, jak zase rudnu. Je jasný, co chce. „Sakra, ty si fakt nedáš říct, co?“ zakňourám. Když ho nenechám to udělat, zřejmě mi nebude odpovídat. „Tak...tak co mám udělat?“ zeptám se rozpačitě a odvrátím tvář. Za tohle mi fakt jednou zaplatí, úchylák.

 

Silvien La Croix

Zvykl si na moje doteky až tak, že po nich instinktivně touží. Opravdu se změnil a mně se ta změna líbí, jen asi dneska přijdu opravdu pozdě do práce, ale za to to stojí. Tím jsem si jist. „Jak bych mohl, když jsi tak sladký,“ odvětím a zahledím se mu do těch zmatených očí. „To je na tobě, Tomoe,“ znovu ho pohladím po tváři „Převezmeš iniciativu, nebo to mám udělat já?“nabídnu mu. Opravdu mě baví ty jeho reakce a já sám jsem zvědavý, jak zareaguje na tohle.

 

Tomoe

„Eeeeh? Za-zatraceně, Silviene,“ zakňourám a rozpaky bych se nejradši neviděl. Převzít iniciativu? To si ze mě dělá srandu. Já mám dělat všechny ty perverzní věci? Takže budu muset sám udělat tyhle ty a támhlety věci? Waaah, nebuď srábek, Tomoe, to zvládneš. Dokážu Silvienovi, že–že se jen tak něčeho nezaleknu! Vzdorovitě mu pohlédnu do očí a narovnám se, takže nad ním klečím. Srdce mi buší o sto šest, když natáhnu ruce k opasku Silvienových kalhot. Ty rozepnu a celý rudý vezmu Silvienův penis do rukou. To je tak trapný! O to víc, že tyhle věci moc neumím. Vím, co mám dělat, ale je mi tak trapně, že se stěží donutím k pohybu. Ale je to zároveň svým způsobem vzrušující. Tu-tuhle velkou věc mám sám navést do sebe, jo? Zachvěju se touhou, která se nezadržitelně probouzí.

 

Silvien La Croix

„Copak, Tomoe?“ brouknu a koutky úst mi pobaveně zacukají. Opravdu mě baví, je to s ním rozhodně hodně zajímavé a myslím, vlastně vím, že mě nikdy nepřestane bavit. Když začne, trochu mě to překvapí, ale podle jeho výrazu poznám, že i když je z toho dost vyklepaný, pořád mi chce něco dokázat. Kdyby jen věděl, že přede mnou nemá cenu se přetvařovat. Vidím, až do nitra jeho srdce, které touží jen po mně. Když vezme můj úd do ruky, polknu a probodnu ho pohledem. Je to opravdu ještě štěně. „Je to v pořádku, Tomoe,“ oslovím ho s tichostí a jeho tvář si přitáhnu do polibku. Polibky ho začnu trochu rozptylovat, zatímco prsty zamířím k jeho dírce. Ani mě nepřekvapí, když do něj vjedou jako do másla. Je tak roztažený ještě ze včerejška. Navíc uvnitř tak vlhký, že by mu měla být až hanba, jak je nadržený. Prsty v něm párkrát hýbnu, načež prsty vytáhnu „Teď je to na tobě,“ zašeptám, když se z polibku na chvíli odtáhnu.

 

Tomoe

„Hnh?“ vzdechnu, když mě začne uklidňovat. „Nnnh!“ zasténám do polibku, jakmile v sobě ucítím jeho prsty. Sakra, začíná se mi zrychlovat dech. Pokračovat mám já. Omámeně přikývnu a chvějící se rukou navedu Silviena do sebe. Pomalu na něj dosedám. „A-aaahn,“ rozechvěle zasténám. Bože, je to moc velký, moc intenzivní. Je jedno, kolikrát jsem to doteď se Silvienem dělal, na tu intenzitu si nezvyknu. Skousnu si spodní ret a toužebně se na Silviena zahledím. Na to začnu pomalu zvedat boky a znovu dolů dosedat. „Nhh, je ...to docela těžké,“ uchichtnu se zastřeným hlasem. Ale je docela zajímavé. Můžu se pohybovat, jak chci, udávat vlastní tempo. Trochu zrychlím a vzápětí zavrtím ocasem, který se mi objevil spolu s oušky, které skláním dozadu, jak se snažím vstřebat všechny ty příjemné pocity. 

 

Silvien La Croix

Opravdu se nezdá, ale podle všeho ho mám omotaného kolem prstu, když dělá to, co chci. Nikdy předtím, bych od něj nečekal, že udělá něco takového. Když dosedne, napnou se mi všechny svaly a já spokojeně vzdechnu. Taky to všechno cítím mnohem intenzivněji, to pouto je oboustranné, takže si to pořádně užijeme oba dva. Rukama ho chytnu za boky, ale nechám ho, aby udával svoje vlastní tempo. Už tak je to dost intenzivní. „Jde ti to,“ spokojeně vzdychnu a pohlédnu na jeho rozkošné tělíčko. Načež prsty zajedu k jeho bradavkám a začnu si s nimi hrát. Vzápětí ho k sobě přitáhnu a jeho rty uzamknu v hlubokém polibku.

 

Tomoe

„Ne, nesahej-,“ zakňourám. Nah, perverzní pijavice! Jak mám tohle vydržet, když mě hodlá zároveň škádlit na bradavkách? Zavřu oči do polibku, který jakoby rozechvíval celou moji podstatu. Plně na Silviena dosednu, až se roztřesu. Je tak hluboko, na-naráží to na ten bod!  „Ne-nemůžu...Silviene!“ sténám vzrušeně. „Ně...jak nemů-ah!-žu zastavit. Mmmh, co-co budu dělat?!“ zajíknu se slastí. Celé mé tělo se napíná. Cítí se Silvien taky tak příjemně jako já? Pohlédnu pod sebe a celý zrudnu nad tím neslušným výjevem. Jak se Silvienova věc noří do mě a zase zpět. Tak nestydatý, tak trapný! Brzy pocítím, že tohle dlouho nevydržím. „Ah, sa-sako! Zašpiním ho,“ dostanu ze sebe mezi vzdechy.

 

Silvien La Croix

„Ale ano,“ opáčím pobaveně a nepřestávám ho škádlit. Jeho výrazy jsou opravdu skoro až chlípné. Nikdy jsem netušil, že jsou až tak nadržení, ale moje malé štěně je opravdu extra. Do jeho rtů spokojeně vzdechnu. Dělá to sám a přitom mu to tak jde a dokonce je tím tak pohlcený. „Tak nezastavuj,“ poradím mu se šklebkem a pohlédnu na jeho zpocené tělo. Tak nestydatý. Dělali jsme to v noci, děláme to teď a zajisté ho nenechám vydechnout ani, když přijdu z práce. Vzápětí ho přiměju, aby tempo trochu zrychlil. „Kašli na něj,“ zabručím a s posledním přírazem ho celého vyplním. Ani on nezůstane příliš pozadu. „Ty se opravdu nezdáš, Tomoe,“ pobaveně se uchechtnu a přitáhnu si ho na hruď. Bude to chtít sprchu a čisté oblečení.

 

Tomoe

Prudce oddechuju na Silvienově hrudi. „S-sklapni,“ zabroukám rozechvěle a zatnu prsty do jeho saka. Ani si ho nesundal, ten idiot... Ani jsem se ho nedokázal při tom na nic zeptat. Ale hádám, že bych mohl teď. Ale v myšlenkách mám takový bordel. Nedokážu se k ničemu pořádnýmu upnout. Hádám, že se budu muset nejdřív pořádně zklidnit. Horká vana nebo sprcha by mi v tom mohla pomoct. „Je-jestli jsi spokojený, byl bys tak laskav a pomohl mi do koupelny?“ nadzvednu boky a s tichounkým zakňučením sesednu ze Silvienova penisu. Wah, tak vlhko. Schovám rudou tvář do Silvienovy hrudi, když to ucítím na stehnech. Zase jsem se nechal strhnout touhle nebezpečnou vášní. Je mi trapně.

 

Silvien La Croix

Jen se ušklíbnu a mlčím. Přitom mu prsty přejíždím po zádech. Přitom mrknu na hodinky, už bych měl být na cestě, ale ta chvíle mě nezabije. Mám celkem pružnou pracovní dobu. „To bych mohl,“ kývnu, určitě to potřebuje a co teprve já. Když sesedne, musím se ušklíbnout. Je tak rozechvělý a tak neskutečně rudý. Posadím se s ním a zapnu se. Nato ho vezmu do náručí a odnesu do koupelny, kde ho položím do vany. Zapnu mu trochu vodu, aby se nenamočily obvazy, načež se k němu skloním a věnuju mu další z hlubokých polibků. „Byl jsi neskutečný, Tomoe,“ zabručím mu do ouška a prsty přejedu po jeho vlčím oušku. Stáhnu ze sebe oblečení, které letí rovnou do koše, a dám si druhou ranní sprchu. Vzápětí si dojdu pro čisté oblečení a po obléknutí se vrátím do koupelny „Tak co, jsi připravený jít zpátky do postele?“ otážu se ho a sednu si na okraj vany.

 

Tomoe

Nechám se zase odnést do koupelny. Nějak mám pocit, že se z toho stává rutina. Je to trapný, ale co nadělám, když se nepostavím?  Vzápětí mě Silvien zase políbí. Zachvěju se při dotyku na oušku. „A tys byl zase neskutečně úchylný,“ zamrmlám. Naoko uraženě odvrátím tvář, ale poočku sleduju, jak se Silvien svlíká. Jakmile ale zapadne do sprchového koutu, začnu se věnovat sobě. Dávám si pozor, abych si moc nenamočil obvazy. I když tomu moc zabránit nejde. Ale co. S překvapením si uvědomím, že mě rány bolí méně než včera. Divné. Zdvihnu hlavu k Silvienovi, když se čistě oblečený vrátí za mnou do koupelny. „Do postele nejdu, trávil jsem tam posledních pár dní až příliš mnoho času,“ odmítnu. „Asi se půjdu koukat na telku, nebo tak,“ oznámím mu líně a zívnu.

 

Silvien La Croix

I když má někdy kousavé poznámky, tak vím, že je to jen jeho přetvářka. Nejspíš se snaží zamaskovat to, jak se mu to neskutečně líbí, protože se mu to líbí. Jeho srdce vždycky tak rychle bije a ještě dlouho potom. „Jak chceš,“ pokrčím rameny. Stejně je ta postel teď dost špinavá a on je čistý a tak svěží. Klidně bych si dal znovu říct. Povzdechnu si a pomůžu mu z vany. I přes jeho kousavé protesty ho utřu a odnesu do obýváku na prostorný gauč. Ještě mu z ložnice přinesu deku a nějaké svoje oblečení „Nezlob tu, lednička je plná, a když budeš něco potřebovat prostě zavolej,“ pronesu a ukradnu mu další polibek. „A nezkoušej odejít. Jednak bych tě našel a jednak by ses daleko nedostal,“ zašeptám mu vzápětí do ouška výstrahu.

 

Tomoe

Po té co mi dopřeje nevyžádaný servis jak pro slečinku, se na pohovce obléknu do oblečení, které mi přinese, a zachumlám se do deky. „Jasně, jasně,“ okomentuju jeho poučování a zrůžovím. Po jeho výstraze však na něj umíněně pohlédnu. Nadzvednu provokativně obočí a usměju se. „Rozumím,“ řeknu sladce a nakloním hlavu na stranu. Říkej si, co chceš, Silviene. Držet mě tu pořád nebudeš. Dneska sice nikam nepůjdu, na to fakt nemám, ale nehodlám tu být zavřený napořád.

 

Silvien La Croix

Jen si povzdechnu a vezmu si věci. Klíče, mobil a znovu hodinky. „Dneska se možná vrátím dřív,“ oznámím mu a ještě jednou na něj pohlédnu. „A ty hlavně odpočívej, ať tě tu nenajdu někde rozpláclého,“ šťournu si do něj. Vzápětí se ještě zarazím a pohlédnu na něj. „A rozmysli si, kdy si budeš chtít dojet pro věci, které si chceš nechat,“ s tím ho opustím a konečně zamířím do práce. Nicméně jsem spokojený, takhle příjemné ráno jsem nezažil už velmi, ale velmi dlouhou dobu.

 

Tomoe

Ha ha, moc vtipné. Znovu tu líbat podlahu nemám v úmyslu. Ha? Takže fakt mě hodlá k sobě nastěhovat?? Rozladěně se zahrabu pod deku. Po chvilce začnu dřímat. Z lehkého spánku mě však probudí šílenej hlad. „Padám hlady,“ zakňučím a vyhrabu se z pohovky. Dovleču se do kuchyně a rovnou zaútočím na ledničku. Hee, no jo, zbohatlíci si můžou dovolit všechny tyhle dobroty.  Okázale ignoruju krevní konzervy a jen co si vytáhnu talíř, začnu na něj dávat všechno možné. „Fu fuun,“ uchechtnu se spokojeně a všechno si to donesu do obýváku. „Dobrou chuť!“ vypísknu nadšeně a s vervou se do toho pustím. Po chvíli mě od jídla vyruší klepání. Co to má být? Pošťák?

Nasaju pach příchozího a vysloveně vystřelím ke dveřím. „Taichi!“ vyhrknu, jakmile otevřu dveře. „Co tu sakra děláš?“ zeptám se ho udiveně. Vypadá nějak přepadle, zhodnotím jeho zjev.

„Nazdar, Tomoe. Takže jsi pořád tady,“ poznamená můj dlouhovlasý přítel a usměje se. „No jo, jistá osoba mi dala zaracha,“ odfrknu si a úsměv mu opětuju. Pozvu ho dál. Je mi fuk, že bude Silvien remcat. „Sakra, to je ale bejvák. Hádám, že to nemůže bejt až tak špatný tu bejt, ne?“ komentuje Taichi Silvienův byt a trochu pookřeje při pohledu na jídlo v obýváku. „Dej si a vykládej,“ pobídnu ho a sám si vezmu. Poděkuje a vezme si jednu z dobrot taky. „No, musím říct, že jsem rád, že vypadáš líp,“ přejede mě pohledem. „I když jsi jím cítit víc než předtím. I když tady asi není nic, co by po něm cejtit nebylo,“ žvaní mezi sousty. Obrátím oči v sloup. Zase to vytahuje, i když ne, že bych se mu divil. „Jak jsou na tom kluci?“ zeptám se o něco vážnějším tónem. Byli před pár dny na Mikiho pohřbu, kterého já se nemohl účastnit. Taichi sám má podivný, u něj nezvyklý, smutek v očích. „Ptali se po tobě. I když je Tennouji pořád rozladěný kvůli tomu upírovi, mají o tebe starost. Co tvoje zranění?“ Jsem rád, když to uslyším. „Lepší se.  Stříbro je svině, takže to ještě chvíli potrvá.“ I když od včerejška se to zlepšilo o dost víc, než mělo. „Co je vlastně s tebou, jsi nějaký hrozně skleslý,“ zeptám se opatrně.  Zkřiví tvář v bolestném šklebu a složí hlavu do dlaní. Šokovaně na něj hledím a čekám, co z něj vypadne. „Zamiloval jsem se do někoho, ale odkopl jsem ho. Aby se nedostal do stejných sraček, ve kterých jsme v jednom kuse my. Jsem po Mikiho smrti v hajzlu, mám o všechny blízké strach. Chci, aby byl v bezpečí. A přitom jsem mu tolik ublížil. Tomoe...jsem ubožák, viď?“ Huh, on se rozešel s Yumi? Ne, na to to nevypadá. Mluví o nějakém klukovi? Zdá se, že zatímco jsem se já zaplétal se Silvienem, Taichi zažil spoustu nového. Nevěřil bych, že od něj uslyším, že se zamiloval. Po letech svého přítele obejmu a utěšuju. Když se uklidní, ještě notnou chvíli spolu tiše hovoříme. Konečně zjistím vše, co se událo. Taichi je v některých ohledech vážně debil, ale je mi ho líto. Tohle pro něj je hodně těžké období. Doufám, že se to brzy zlepší.

Den notně pokročil, už je dávno po poledni. Všechno jídlo, co jsem si připravil na stůl, jsme snědli a popíjíme nějaký hodně drahý čaj. Pod dekou mi začlo být poměrně horko a tak ji složím vedle se. Vzápětí Taichi zalapá po dechu. „Co je?“ zamračím se, ale on mě chytne za bradu a zírá mi na krk. „Si děláš srandu, on pije tvojí krev?“ nakrčí nos a nevěřícně zkoumá dvě malé ranky na mém krku. „Ha? To je-!“ vytrhnu mu svoji bradu a zakryju si krk dlaní. „To je…“ nenacházím slova a postupně rudnu. „Hmmm?“ protáhne Taichi a zvedne obočí. „To je pouto. Stvrzení, že k sobě patříme,“ vykoktám, ale hned obrátím: „Ale není to tak, že bych mu dával svou krev! To jen tenhle arogantní stupidní upír takhle rozhodl. Za-zastihl mě nepřipravenýho! Já jen, prostě...no, není to fuk?“ vypísknu rozhozeně. „Dobře, dobře, chápu,“ poplácá mě smířlivě po vlasech. „Ale takový šoky už mi, prosím tě, nedělej,“ povzdechne si. Hmpf, to říká ten pravej. Nevím, co si o tom vlastně myslí, ale už se k tomu nevrací. Po další hodině už usoudí, že by měl zmizet, než se Silvien vrátí a já ho, ač nerad, vyprovodím ke dveřím a rozloučím se. Jakmile za ním zaklapnou dveře, zamířím do koupelny a notnou chvíli zkoumám to kousnutí. Zatraceně, taková trapárna. Vlkodlak a nosí upíří kousnutí. Opět zrudnu, když si na tu chvíli vzpomenu. V kolik pak se asi vrátí domů? Zamyslím se. Ale když mi dojde, na co jsem to pomyslel, začnu se vzteklýma nadávkama rázovat po bytě a uklízet po mě a Taichim. To je vrchol, co se o Silviena tolik zajímám?! Prevít, perverzák jeden! Proč...mě má tolik omotaného kolem prstu...?

 

 

Silvien La Croix

Prohrábnu si vlasy. Konečně padla a já se můžu vrátit za svým štěňátkem. Když si na něj vzpomenu koutky úst mi pobaveně zacukají. Dneska ráno byl opravdu akční a to se chtěl přitom ptát na spoustu otázek. Možná se k tomu odhodlá, až se vrátím, ale po tom sexu byl tak mimo, že jsem se ani nedivil, že už to nevytáhl. Ale i tak, odpověděl bych mu, kdyby se ptal. Není na tom nic tajného a on by alespoň věděl, s čím to souhlasil, i když teď je to jedno. Fakt bych nečekal, že to dám dohromady s vlkodlakem, ale co. Je mi s ním opravdu dobře.

Dojdu domů a už u vchodu to ucítím, jednoho z těch čoklů. Všechno se ve mně napne, nemám z přítomností těch čoklů dobrý pocit, ale jeho vůni si pamatuju, je to ten, co za mnou přišel s žádostí o pomoc. A ten samý, kdo nás tu noc viděl, jak dělám svému štěněti dobře. Přesto se mi nelíbí, aby sem někdo takový chodil, ale podle všeho má k Tomoemu blízko. Vadí mi to, ale nemám důvod je rozdělovat. Nebudu mu upírat přátele. Zamířím do bytu, jestli tam ještě bude, tak nevím, jestli se udržím, abych mu nezakroutil krkem. Byla to přeci i jeho vina, že Tomoemu takhle ublížili. Nikdy se to nemělo stát, ale díky tomu jsem tolik získal a Tomoe bude navěky můj. Odemknu byt a vejdu. Všude cítím toho jeho kamarádíčka. Sevřu zuby, ale alespoň je pryč. O nohy se mi otře kocour, ale Tomoe nikde není.