Tomoe

„No táák, nebuť labuť a vyklop to, Tomoe,“ zkouší to znovu Taichi a sebere mi z talíře kus pizzy   „Hej!“ bráním celkem neúspěšně svůj talíř. „Jestli máš ještě hlad, kup si vlastní a neber mi moje! A nemám co ti na to říct,“ prsknu na kamaráda a snažím se spořádat vlastní porci, než zmizí v té černé díře, co má můj nej kámoš v břiše místo žaludku.  Je jedno, jak se snaží. Nehodlám mu říct, proč jsem cítit po upírovi. Vysvětlit mu, jak je možné, že se s nějakým stýkám a vyváznu bez zranění. Navíc! Jak je vlastně možné, že je ze mě (byť jen slabě) Silvienova vůně stále cítit? Co na tom?? Kdyby mezi našemi rasami nebyl zakořeněný odpor, bylo by to na denním pořádku. A vlkodlaci a upíři by se mohli stýkat bez toho, aby řešili svůj pach. Takhle je to ale nesmírně debilní. Hned všichni řeší, kdo se s kým paktuje, zda není zrádce, nepřítel a podobný hovadiny.  I když ta představa, že bychom se kamarádíčkovali, mě ve skutečnosti taky docela děsí. Kdo by se přátelil s těmi nafoukanci? „Chápu, že nemáš chuť to vysvětlovat Tenovi a klukům, ale proč to skrýváš i přede mnou? Před svým nej kámošem,“ zabručí Taichi a podepře si bradu. Přitom poočku sleduje můj talíř. „Prostě jsem na něj párkrát narazil, to ti nestačí?“ odseknu otráveně. Nakonec to vzdám a přisunu k němu zbytek své pizzy.

 

Silvien La Croix

Frustrovaně si povzdechnu a pohlédnu na zbývající své tři protivníky, kteří ještě stojí. Ti další dva se bolestí svíjejí na zemi, ale můžou si za to sami. Čoklové blbý, myslí si, že když jich je víc, tak můžou mít navrch? Jak naivní představa. Mají štěstí, že jsem je nezabil. Přitom bych to jedním pohybem mohl lehce udělat. Sám nevím, proč se tentokrát držím tak zpátky. Možná to je kvůli tomu zatracenému štěněti, už nějakou dobu jsem ho neviděl a to mě neskutečně štve. Hřbetem ruky si ze rtů setřu vlastní krev. Až s nimi skončím možná bych mohl ochutnat jejich krev. I když je pravda, že pro nás upíry je dost nechutná, ale alespoň by si zapamatovali, že příště si nemají zahrávat. Tři z těch čoklů hrozivě zavrčí. Já na ně vycením zuby. Ti čoklové udělali obrovskou chybu, mám hodně zkušeností. Pět na mě je skoro jako žert. Ale zase bych měl být rád, že jich je jen pět. Většinou chodí po větších smečkách. Stejně, jak si mohli myslet, že mě dostanou. Ale tyhle štěňata. Myslí, že když porazí upíra, tak si tím něco dokážou. Je sice pravda, že s někým slabším by uspěli, ale tentokrát nezvolili dobře. Začnou se pomalu přibližovat. Jejich vůdce má možná trochu inteligence, protože když zaútočí současně, mohl bych mít menší problém. Zatím jednali nekontrolovatelně, ale teď, když jsou jejich přátelé zranění. Asi dostali trochu rozumu, ale já necouvnu. Rozhodně nehodlám prohrát.

 

Tomoe

Jelikož jsem mu dal zbytek své porce, rozhodl se zřejmě prozatím vzdát a tak jsme kecali o hromadě jiných nesmyslů. Od barvy krajkových kalhotek Taichiho holky, které jí tajně ukradl z šuplíku, až po předpokládané zkouškové otázky z předmětů. Naši zanícenou debatu však přeruší zavytí. Lidi ve fastfoodu, kde jsme doteď s Taichim dřepěli, tomu nevěnovali pozornost, ale my dva jsme měli jasno. „To byl Tennouji, že jo,“ řeknu tiše, když se proplétáme mezi stoly a návštěvníky k východu. Venku už je pořádná tma, přesto vběhneme společně do temnější uličky. „Jo, asi s kluky něco vyvádí. Měli bychom tam hned jít,“ odpoví Taichi a oči se mu zalesknou touhou po dobrodružství. Zazubím se na něj a společně se proměníme. Hned na to vyrazíme jako o závod, k místu, ze kterého se ozvalo zavytí. Zatímco se přibližujeme, ucítím to. To je on! To snad ne, co on tu dělá? Snad není nějak zapletený do něčeho s klukama. Ale čím víc se blížíme, tím má naděje hasne. V blízkosti se ozývá kňučení a vrčení. A kruci. Nakonec tam s Taichim vběhnem, i když se tím trošku nešťastně dostaneme právě mezi kluky a toho upíra. Silviena...Sakra. Co mám teď dělat?

 

Silvien La Croix

Zkusí to, docela jsem čekal, že se to pokusí udělat najednou, ale přepočítali se. Tvrdě je odrazím. Jeden z nich dost bolestivě zakňučí, ale postaví se proti mně stejně jako ostatní. Teď cení zuby mnohem víc než předtím „Čoklové špinavý,“ zasyčím. Jestli to brzo neskončím, tak bych možná mohl mít problém. Vidím, že se znovu připravují k útoku, když to ucítím, další čoklové a vůně jednoho z nich je pro mě velmi známá. Ušklíbnu se, tak tohle bude zajímavé. Nečekal jsem, že se s ním setkám na takovém místě. Vzápětí se přiřítí a je ve společnosti dalšího z těch špinavců. „Štěně,“ pronesu s tichostí a upřu na něj svůj pohled. Vypadá dost nejistě z toho, co má dělat, ale ani se mu nedivím. Přitom stále nepřestávám být ve střehu vůči ostatním.

 

Tomoe

Takový průser! V duchu nešťastně zakňourám. Tohle Tennoujiho pořádně naštve. A taky že jo. Po počátečním překvapení začne hluboce vrčet. A je to jen Silvienova vina! Kdyby držel jazyk za zuby! „Co tam tak nerozhodně stojíš, pojď sem, Tomoe,“ zavrčí vůdce party. „Máš co vysvětlovat,“ ozve se nakvašeně další z kámošů. Neochotně přejdu pár kroků k nim. „Nebudu vám nic vysvětlovat!“ vyštěknu. „Přestaňte ze sebe dělat voly, a pojďme pryč,“ zkusím to.  Taichi, který se zařadil po bok ostatních, neklidně zavrčí a přešlápne. Tennouji je na mě ale vyloženě naštvaný. Skočí na mě a povalí mě na záda. Dá mi pořádnou ťafku packou a zavrčí mi do ucha. Chápu ho, ale tohle je prostě moje věc. Samotnému mi dochází trpělivost. Naštvaně vyštěknu a oženu se Tenovi po krku. Odskočíme od sebe, ostatní neklidně krouží za Tennoujim. Zůstáváme proti sobě vrčet, až to vzdám a proměním se do lidské podoby.  „Já se nechci prát. Nestrkejte do toho nos, poradím si s tím sám,“ řeknu tiše a umíněně na všechny hledím. Silviena za sebou si snažím nevšímat, už tak mě jeho přítomnost dost rozptyluje. „Tomoe-chan, to je fakt blbej vtip,“ řekne Taichi, který se také promění. Podle jeho vzoru udělají i ostatní včetně lídra. Některý jsou celkem drsně pocuchaní. Dostali od Silviena docela nakládačku. „Za co jsi prodal svůj zadek, že to táhneš s pijavicí?“ ozve se zase Taichi a mě dojde, že pochopil o co mezi námi jde. Taková hanba... Měl bych zmizet a Silvien by měl co nejrychleji udělat to samé.

 

Silvien La Croix

Tak tohle je zajímavý vývoj situace. Ti čoklové obrátili svou pozornost na moje štěně. Nějak se mi to nelíbí. Přesto zatím nic nedělám, čekám, jak se situace vyvine dál, ale jedno je jisté, on se proti mně nepostaví.  Dost ošklivě na sebe vrčí, ale já tomu jejich vrčení nerozumím. Vlastně je mi celkem jedno, o čem mluví. Když ho povalí, vycením zuby, ale jak vidno, tak se trochu bránit umí. Možná z něj přeci jen něco vyroste. Když se promění, je to dost velká změna, kdybych chtěl, tak teď bych proti nim měl jednoznačnou výhodu. Navíc se zdá, že štěně je dost roztržité. Určitě je to mou přítomností. Je to opravdu uspokojivé vědět, že mám na něj až tak velký vliv. „Myslím, že do toho ti nic není, čokle,“ostře pronesu směrem k tomu drzounovi a ukážu mu špičáky. Přitom k štěněti dojdu a jednou rukou ho obejmu. „Je mu se mnou dobře a to stačí,“ pokračuju s ledovým klidem.

 

Tomoe

„Cos to řek?“ zavrčí Taichi na Silviena. Uwaah, tohle se nevyvíjí dobře. To se vůbec nevyvíjí dobře! Zase plácá a dělá tak sobecké věci, aniž by se mě na cokoli zeptal. Jako teď, s klidem mě tu před mou partou obejme a prohlásí něco takového. „O tom přece ty nerozhoduješ!“ odsekne mu  na to Tennouji a jde podepřít jednoho z kluků, který se sotva drží na nohou. „Tomoe, řekni mu na to něco....Tomoe?“ ozve se Taichi ke mně. Nejsem schopný ze sebe vydat hlásku. Tváře mi nachoví a tep se mi zrychluje. Rozechvěle se nadechnu, ale slova nepřichází, tak jen sklopím hlavu. Promiň, Taichi. Nedokážu ti to vysvětlit. Sám tomu příliš nerozumím. „Odcházíme!“ zavelí najednou chladně Tennouji.

 

Silvien La Croix

„Slyšel jsi,“ opáčím klidně a víc ho k sobě přitáhnu. Vůbec se nebrání, je mnou úplně poblázněný. Štěně a pořád se chová jako háravá fena, ale je pravda, že jsem mu ukázal věci, které by s nikým zažít nemohl. „Nejspíš ne, ale on je ten, co za mnou pořád chodí,“ pronesu s klidem do očí tomu jejich šéfovi. „Ukázal jsem mu věci, které by s nikým nikdy nezažil,“ přidám s jízlivostí. Přitom nasaju jeho vůni, je pořád vonět po mně a ještě dlouho bude. Navíc, dneska ho nenechám, aby mi utekl, když jsem ho znovu chytil. Navíc toužím po jeho chvějícím se těle. Toho jeho přítele si nevšímám, ale vypadá to, že se budou dekovat. „Tak to abychom šli ke mně,“ pronesu rozhodně ke štěněti.

 

Tomoe

Co si myslí, že jim tady vykládá??  Já, že za ním pořád chodím?  Věci, které bych s nikým nezažil? Topím se v rozpacích a zároveň to ve mně začíná bublat vztekem. Kluci z party si mezi sebou něco šuškají. Bezva, bůhví co si o mně teď musí myslet. Tennouji se na mě ani nepodívá a podpírající jednoho z kamarádů odchází. Ostatní s otrávenými, naštvanými nebo zmatenými výrazy směrem ke mně a Silvienovi odchází za ním. Taichi zůstane stát o něco déle. Vypadá dost zamyšleně. „Tai...chi,“ vysoukám ze sebe tiše a on ke mně zvedne pohled.  „Zatím se měj, Tomoe-chan,“ věnuje mi rozpačitý úsměv. Vidím mu na očích, že mě tu nechce nechat. Dřív než se však obrátí a odejde, probodne Silviena tak chladným pohledem, jaký jsem u něj v životě neviděl. Jakmile zajde za roh, vysmeknu se Silvienovi z náruče a vztekle ho popadnu za límec. „Ty...ty namachrovanej prevíte!“ vypísknu a probodávám Silviena naštvaným pohledem. Ruka, kterou držím jeho límec, se mi chvěje rozčilením. „Cos jim to tu sakra vykládal? Víš, na jaký průšvih jsi mi zadělal?!“ hlas mi překakuje rozčilením a tváře mi hoří hanbou a rozpaky.

 

Silvien La Croix

Chvěje se. Možná dokonce i vztekem, ale v tuhle chvíli se docela bavím. Vypadá to totiž, že ti čoklové jsou z toho dost rozrušení. No jak by taky ne, ale já si můžu dělat, co chci. Vždycky to tak bylo a teď to pokládám za ještě lepší než kdy dřív. Takové zpestření jsem nikdy nezažil. Navíc ten čokl, co si myslí, že je štěně jeho. Jakým to pohledem mě probodl. S klidem mu jeho pohled opětuju. Já se nikoho takového rozhodně bát nebudu. Je to jen další nezkušené štěně, neschopné mi jakkoliv ublížit. „Ale, ale, kdopak se tu vzteká,“ pronesu s chladem a chytnu ho za ruku. Donutím ho, aby mě pustil. „Je to přeci pravda. Ty moje malé nadržené štěně,“ pronesu s úšklebkem a přitlačím ho na stěnu domu. Kolenem mu vjedu mezi jeho nohy a přitlačím na jeho velmi citlivém místě. Vzápětí mu věnuju velmi hluboký a neskutečně dlouhý polibek. Úplně cítím, jak pod ním taje. „Když budeš mít průšvih, tak klidně můžeš přijít za mnou,“ zašeptám tiše, když se z polibku odtáhnu. „Jsi můj, zapamatuj si to,“ dodám mrazivě.

 

Tomoe

„Zatraceně, Silviene!“ zakňourám, když mě přitlačí ke stěně. Ale ne, nemůžu se mu bránit. Úplně mě tím polibkem ovládne. Zrychleně dýchám, když jsou mé rty opět volné. „Nerozhoduj o tom jen tak sám,“ řeknu plačtivě a obejmu ho. Do čeho jsem se to jen připletl. Po tvářích mi stečou slzy. Proč jsem neodešel s klukama? Proč jsem tu zůstal s touhle samolibou osobou? „Proč to musíš být ty?“ zašeptám a pohlédnu do temnoty jeho očí.

 

Silvien La Croix

„Jen klid, štěně.“ oplatím mu tiše a prsty prohrábnu jeho vlasy. Má je nezvykle jemné. A jeho srdce znovu buší, jako by mu každou chvíli mělo vyskočit z hrudi. „Co ty slzy?“ otážu se. Při jeho objetí si jen povzdechnu a volnou rukou ho obejmu. Je z toho nějak naměkko a to mu dělám jen dobře. „Kdoví, možná proto, že je ti se mnou dobře,“ odvětím a koutky úst mi cuknou v pousmání. Setřu mu slzy a znovu ho políbím. Tentokrát krátce a jemně. Nato se skloním k jeho oušku. „Tomoe,“ zašeptám do něj velmi tiše jeho jméno. Vypadá to, že to zašlo mnohem dál, než bych čekal, ale proč ne. Je to s ním fajn.

 

Tomoe

Co to s ním je? Je tak něžný. Dokonce se pousmál. Nevěřícně na něj zírám, ale při polibku oči zavřu. Je snad tohle nějaká z jeho taktik? Tělem mi zmítá zmatek a podivně hřejivý pocit. „Hyaah,“ zasténám, když zašeptá mé jméno, a silně se zachvěju. „Řekni to ještě jednou,“ zašeptám a zatnu mu prsty do zad. Když vyslovil mé jméno, bylo to tak příjemné. Jako by se celá má duše otřásla.

 

Silvien La Croix

Rukou mu přejedu na záda. Tolik se chvěje, rozhodně reaguje čím dál intenzivněji. Zajímalo by mě, jestli má někde hranice. Když si totiž myslím, že jsem toho viděl dost, překvapí mě něčím novým. Tohle štěně je opravdu to nejlepší, co jsem mohl poznat. I když to ohledně něj nebude všechno lehké. „No, já nevím,“ zašeptám mu do ucha, když chce, abych mu znovu řekl jménem. Dneska ho ale nechci trápit. Takže rty se znovu přiblížím k jeho uchu „Tomoe,“ pronesu svůdně.

 

Tomoe

Jeho chování, slova, tolik ovlivňují moje pocity. Dostal jsem se do osidel krásného samolibého démona, kterému se daří mě svádět i letmými pohyby. Co to se mnou je, cítím se hrozně divně. I kluky jsem v tuhle chvíli pustil za hlavu. „Mnnh,“ zadržím vzdech, když mé jméno znovu zašeptá. Z toho tónu mě slastně mrazí. „Silviene,“ zamumlám a přitisknu mu rty na krk. Jeho vůně je neuvěřitelně sladká, dráždí můj nos, ale je zároveň tak opojná. Je to k zbláznění.

 

Silvien La Croix

Přijde mi, že stát už dlouho nezvládne. Skoro jako by chtěl, abych si ho vzal hned teď a tady. Nejspíš jsem neměl říkat jeho jméno, protože je z toho úplně hotový. „Jsi tak nadržený,“ zamumlám a rukou zamířím do jeho vzrušeného klína „Jestli to nechceš dělat tady, tak bychom měli jít ke mně,“ navrhnu a sám se svými rty oplátkou přitisknu na jeho krk. Jak mě může takhle svádět, zrovna takhle na ulici.

 

Tomoe

Cuknu sebou, když se mě dotkne v rozkroku. Ze rtů mi unikne slastný vzdech, když se svými dotkne mého krku. Vezmu Silvienovu tvář do dlaní: „Nemel nesmysly, je to tvoje vina,“ vydechnu rozechvěle a odvážím se ho krátce políbit, než se přesunu k jeho uchu, které olíznu. Nemám vůli na to někam chodit, vlastně je mi teď jedno, kde jsem. Měl bych se vzpamatovat a to hezky rychle. Ale nejde to a to je ten problém.

 

Silvien La Croix

Podle všeho to vypadá, že to dlouho nevydrží. Navíc je i docela iniciativní. „Dobře, jak chceš. Stejně tě chci teď a tady,“ brouknu a rty se zmocním jeho úst. Nadržené štěně, takhle se chovat. Přitom mu rozepnu kalhoty, které se trochu svezou. Rukou mu hned zajedu pod jeho spodní prádlo. Zase už je celkem vlhký. Dotknu se jeho penisu a začnu ho třít. Tohle dlouho nepotrvá, jen je otázka, jestli se udrží na nohou. Mezitím rabuju jeho ústa jazykem.

 

Tomoe

To myslí vážně? Nemyslel jsem, že by to vážně hodlal dotáhnout tak daleko, na takovém místě. Vášnivě plení má ústa. V přílivu vášně se snažím polibky oplácet, ale vím, že tuhle bitvu nemám šanci vyhrát. Je tak zkušený. Neubráním se stenům, když se mi dostane do kalhot. Sakra, co když nás někdo uvidí, zachvěju se. Co když mě někdo uslyší? Nemůžu se kontrolovat! Stačí chvilka, než se pod jeho rukou udělám.

 

Silvien La Croix

Hlubokými polibky si přivlastňuju jeho ústa. Jeho snahy oplácet mi polibky jsou roztomilé, ale nejsou moc efektivní. Jeho hlásek je roztomilý, stejně jako to jeho občasné kňučení. Stačí mi pár pohybů ruky a už to jde z něj ven. Když jde o předehru, tak opravdu vůbec nic nevydrží. Vzápětí mu stáhnu kalhoty i trenky. Musím si ho trochu přizvednou, abych to z něj všechno stáhl, ale pak už není nic v cestě. „Chci tě, takže to uděláme rovnou,“ oznámím mu, když se na chvíli odtáhnu z polibku. Vzápětí ho znovu políbím. Rukou si rozepnu kalhoty a jednu jeho nohu vezmu pod kolenem a přizvednu si ji. Vzápětí do něj proniknu. Je tak neskonale horký.

 

Tomoe

„Silviene,“ vzdychnu zastřeně a nechám ho ze mě sundat oblečení. S rozpaky se podívám dolů. Je to tak neslušné, polévá mě z toho horko. Jde dovnitř. Sakra, a zase bez přípravy. Ale jsem tak vzrušený, že mu to prominu. „Mm-mnnhh!“ zasténám do polibku a pevněji se Silviena chytnu. Jako by ve mně sepl podivný spínač. Kdyby teď Silvien přestal, zabil bych ho. „Rychle,“ zašeptám vzrušeně a projedu prsty jedné ruky Silvienovy vlasy.

 

Silvien La Croix

„Opravdu vůbec nic nevydržíš,“ ušklíbnu se. Baží po sexu jako nějaká háravá fena a mně to tak vyhovuje. Zatím jsem si s ním opravdu užil. Moje malé roztomilé nadržené štěně. „Tss,“ zasyknu na jeho požadavek, ale začnu do něj přirážet. V tom to ucítím. Ta vůně, další z těch čoklů. Ale ne neznámá, je to ten, jak s ním přišel, ten jeho kámoš. Jen se do polibku ušklíbnu a začnu do toho štěněte přirážet mnohem tvrději. Pronikám, až hluboko do jeho nitra, rozpáleného nitra. Tohle dlouho nevydrží a co teprve, jestli se na nás ten jeho kamarád kouká. Udělám mu pořádné divadlo. Ať vidí, jak si jeho přítel užívá.

 

Tomoe

„S-sklapni,“ vydechnu a zvrátím hlavu dozadu. Nah, je to tak příjemný! Tahle pozice je sice nesnadná a trochu nepohodlná, ale vlny slasti nade mnou přebírají kontrolu. Upínám se k našemu tělesnému kontaktu a snad i mnohem dál. Nevím, ztrácím se. „U-uwaah, ne tak tvrdě,“ zakňourám v přívalu stenů.  Dělá si vše podle svého. „Buď..buď jemnější,“ pohlédnu Silvienovi prosebně do očí a sklopím ouška.

 

Silvien La Croix

Rty se přesunu na jeho krk. Je to skoro až tak intenzivní, jako by byl úplněk. Možná proto, že na sobě cítím něčí zvědavé oči. Naštěstí je štěně myšlenkami úplně jinde. Jde mu jen o to ukojit svůj nenasytný chtíč. Nic nevydrží, ale tak moc po tom baží. Po jeho prosbě si jen odfrknu, ale když se mi ještě k tomu prosebně zahledí do očí. Navíc ty jeho ouška, která se zase objevila. Povzdechnu si a trochu zpomalím. Dnes jsem k němu opravdu až moc laskavý. Rty mu začnu oždibovat krk, ale tak abych nenatrhl jeho kůži. To bych mu pak mohl opravdu dost ublížit.

 

Tomoe

„Ahnn,“ zasténám, když zpomalí a začne škádlit můj krk. Hnn, to je moje slabina! Jestli tohle bude dělat zároveň...Jestli bude takhle pokračovat... „Ahh, Silviene,“ zavzdychám. Celé mé tělo se napíná s příchodem vyvrcholení. „Já...udělám se! Už nemůžu! Já...už...nnhh!!“ Prudce oddechuju a sotva se držím. Tohle byla fakt síla, hlava se mi úplně motá.

 

Silvien La Croix

„Moje nadržené štěně,“ zašeptám a jemně do něj pronikám. Čím dál víc mě svírá. Už to opravdu dlouho nevydrží. Víc mu přizvednu nohu a pronikám ještě hlouběji. „Já vím,“ zabručím mu do ucha. Ještě párkrát se v něm hýbnu, když se udělá. Znovu mě uvnitř sebe tak sevře, že ho okamžik na to vyplním. „Lepšíš se,“ zašeptám k němu a nakonec z něj vyjdu. Jednou rukou ho přidržuju, zatímco se zapnu. Jak tak na něj kouknu, tak dneska neudělá ani krok. Že mě to ani nepřekvapuje. Navleču mu jeho oblečení a pak ho vezmu do náruče. „Jsi opravdu ještě štěně,“ povzdechnu si a zamířím směrem domů. Jen doufám, že si to užil i jeho kamarád.

 

Tomoe

Kdyby mě nepodpíral, asi bych se rychle poroučel k zemi. Svaly se mi chvějí únavou a prožitými pocity rozkoše. Lepším se? To jako v čem? Kam pořád chodí na ty úchylný řeči? Oblékne mě a pak vezme do náruče. Je to trapný, připadám si jako holka. Kdyby mě takhle někdo viděl, propadl bych se hanbou. „To je furt štěně sem, štěně tam,“ zareptám tiše. „Už je mi 25! Jsem dospělý, víš?“ povzdechnu si a opřu si hlavu o jeho rameno, abych zmírnil závrať. Nese mě směrem k jeho domu. To je dobře. Teď se domů nemůžu vrátit. Možná tam čeká Taichi a kluci. Pokud se mě teď nezačnou stranit.

 

Silvien La Croix

„Je to roztomilé, jsi moje malé roztomilé štěně,“ odvětím s tichostí, zatímco mířím ke svému domu. „To ti ještě moc není,“ zamručím „Myslím, že dospělý bys byl, kdyby ti bylo o dost let víc,“ pokračuju s klidem. Je mu opravdu dost málo, hlavně oproti mě. „A co, chodíš vůbec do školy?“ zeptám se ho. Zatímco mi začne dřímat na rameni. Tsss, on si opravdu myslí, že se o něj budu starat. Ale takhle ho nemůžu nechat samotného. Nebo ho nechat na starost tomu jeho příteli, ještě by mi ho zkazil. Brzy dojdu domů. Odemknu a odnesu ho do ložnice, kde ho položím na postel. „Chceš se ještě vykoupat, nebo budeš rovnou spát?“ zeptám se a stáhnu si sako.

 

Tomoe

Aha, takže páneček je asi dost starej, když vede tyhle řeči. Ne, že by na to vypadal. Slyším, jak se mě ptá, zda chodím do školy, ale než mu stihnu odpovědět, zastře mi mysl lehký spánek. Procitnu, až když pod sebou ucítím něco měkkého. „Ňhh?“ nechápavě vybreptnu a přizvednu se na rukou. „Vykoupat?“ zívnu. „To mě budeš umývat?“ nakloním hlavu na stranu. 

 

Silvien La Croix

Odpovědi se nedočkám, takže možná později. „Jsi mimo,“ zavrtím hlavou. Dnes jsme to dělali jen jednou a on vypadá, jako bychom to dělali několikrát po sobě. Opravdu je to ještě štěně. „Jestli chceš. Ale nevím, jestli bych se pak udržel,“ odvětím a dotknu se jeho tváře. Nato zamířím k jeho ouškám a začnu mu je mnout. Vzápětí ho i políbím.

 

Tomoe

Přivřu oči a spokojeně zavrtím ocasem, když začne mnout má ouška.  Udržet? Jak udržet? Má mysl na okraji spánku ty pojmy nějak nepobírá. Pořád nad tím zkouším uvažovat, když mě najednou i políbí. Vzápětí mi to docvakne. Bezva, teď jsem kompletně vzhůru. Zrudnu a sklopím uši, přitom se na Silviena zamračím. „Udělám to sám! Umyju se sám, nepotřebuju tvou pomoc,“ zavrčím a zvednu se na kolena. „Ty nevynecháš příležitost dělat něco zvrhlýho, že jo,“ brouknu rozpačitě a od Silviena se odtáhnu. Doufám, že do bezpečné vzdálenosti. Vrhnu pohled do chodby směrem ke koupelně. To zvládnu. Doufám.

 

Silvien La Croix

Je opravdu jako spokojené štěně, které si užívá pozornosti svého pána. Ještě, že kocour někde leží. Jinak by to zase byla žárlivá scéna. „Ale, ale co ta aktivita,“ ušklíbnu se. Tušil jsem, že tohle ho kompletně probudí. Je opravdu neskutečně průhledný. Přitom jsem si jist, že by neprotestoval, ale nemám v úmyslu jeho tělo zbytečně přepínat. Dneska jsem si přišel na své a víc, než si myslí. „Podle mě a tvých zvuků jsem si jist, že si to užíváš,“ klidně pronesu. Jeho další pohled je mi dost jasný. „Alespoň tě tam odnesu,“ s tím ho chytím a znovu ho vezmu do náruče. Odnesu ho do koupelny, kde mu jako minule pustím vodu. „Jestli nechceš zase sbírat ze země, tak mě pak zavolej,“ neodpustím si a nechám ho samotného.

 

Tomoe

Zase si říká, co si usmyslí. Dělá, jako by věděl všechno. „Waah,“ vyjeknu, když mě chytne a odnese do koupelny. Zatínám přitom navztekaně zuby. Jakmile vytáhne paty z koupelny, vybouchnu. „Nemysli si, že víš všechno, ty...ty úchylnej staříku!“ prskám a pomaličku se soukám do vany. „Myslí si, že když je sexy, starší a pijavice k tomu, může si dělat, co chce. Ha to tak! Áá, tolik mě rozčiluje..bubli ...bubli,“ nadávám, dokud se neponořím až po nos do horké vody. Úlevně zafuním. Tohle jsem potřeboval.

 

Silvien La Croix

Ten malý vztekloun. Je to docela roztomilé slyšet jeho nadávky, hlavně když potom jeho tělo říká něco jiného. Nejspíš se to snaží kompenzovat. Zamířím do kuchyně, kde si naliju do skleničky krev, a zamířím do obýváku. Tam si sednu a zapnu televizi. Vzápětí mi do klína skočí kocour. Za chvíli se uvelebí a já mu položím ruku na hlavu. Snad se v té koupelně zatím nepřizabije.

 

Tomoe

Pořádně jsem se umyl a nadávky vyčerpal. Notnou chvíli ještě lelkuju opřený o stěnu vany, než usoudím, že je čas vylézt. Minutku se rozmýšlím, jestli zkusím vylézt sám. Ale po zkušenosti z minula tu myšlenku zavrhnu. Beztak nehodlám udělat Silvienovi tu radost vidět mě rozpláclého na podlaze. Díky, stačilo mi. Nezbývá mi, než ho zavolat. „Hej, králi perverzáků! Už jsem hotový,“ zavolám líně. Pohlédnu na svůj odraz v obřím zrcadle, co má na stěně. Ouška i ocas jsem schoval, takže vypadám zase normálně. Huh, co to mám sakra na krku? Předtím jsem si toho nevšiml. Cu-cucfleky??  Schovám krk dlaněmi a zrudnu. Tohle neskryju.

 

Silvien La Croix

Přepínám programy, když se ozve z koupelny. Takže tentokrát přece jen zavolal, ale já nebudu skákat, jak píská. Ještě chvíli sedím, než kocoura odsunu na gauč a zamířím do koupelny. Pořád je ve vaně. Natáhnu se pro osušku, pomůžu mu z vany a zabalím ho do ní. Vzápětí si ho znovu vezmu do náruče a odnesu do ložnice. „Chceš nějaké oblečení na spaní?“zeptám se. Přitom mu rukou prohrábnu vlhké vlasy. Neměl bych rozhodně nic proti, kdyby chtěl spát nahý, ale v mojí přítomnosti se mu to asi nebude zamlouvat „Slibuju, že dneska už nic nezkusím.“zašeptám s tichostí.

 

Tomoe

Že mu to ale trvalo, pomyslím si. Divím se, že nic neřekl na toho „krále perverzáků“. To je fuk. Nechám se od něj opečovávat, jako by to byla samozřejmost.  Je to divný, ale zároveň uspokojivý. Po jeho slovech na něj podezíravě kouknu. Určitě kecá, kdo by mu po tom všem věřil? Hmm, ale... Že bych ho otestoval? „V pohodě, jsem zvyklý spát naostro,“ odpovím naoko ležérně. Jen doufám, že se nečervenám.  Nahý spím jen doma a tady se nahý zrovna v klidu necítím. Jen se ale podívejme, zda se pan dospělý dokáže ovládat. Hodím po Silvienovi ručník a zavrtám se pod peřinu.

 

Silvien La Croix

„Jak chceš,“ pokrčím rameny. Nečekal jsem to, ale ať si dělá, co chce. I tak si myslím, že se snaží jen provokovat. Skoro se zdá, jako by to zkoušel. Chytím ručník. „Jdu do sprchy, pak za tebou přijdu,“ pronesu s jízlivým pousmáním. Vypnu televizi, dám kocourovi jídlo a sám se osprchuju. Nakonec se vrátím k němu. Já sám nespím oblečený a kvůli němu na tom nemíním nic měnit. Vlezu si k němu pod deku, jednou rukou ho obejmu a přitisknu si ho k sobě „Dobrou noc, Tomoe,“ zabručím mu do ucha a pohodlně se uvelebím.

 

Tomoe

Ten se zřejmě královsky baví, nafouknu uraženě tváře a schovám se pod peřinu. Po chvíli přijde a vleze si ke mně. Bože, on snad spí taky nahý?? A ještě mě k sobě přitiskne. „Dobrou noc,“ zabrblám neochotně. Začnu si v duchu počítat, abych zklidnil svůj zpropadený tep. Naštěstí jsem dost unavený a po chvíli usínám.  Ráno se vzbudím dřív než on. Vítězoslavně se nad ním zaculím, opatrně se mu vymaním a jdu hledat svoje oblečení. Vzal bych něco Silvienovi ze skříně, ale tohle triko bylo mý oblíbený. To jsem tu nemohl nechat. Nakonec se začnu plížit z domu, když za mnou zamňouká ten mourovatý prevít. „Pssst,“ přiložím si prst na rty a rukou se ho snažím odehnat.  Kocour ale místo toho přijde ke mně a zvědavě mě očuchává. K mýmu překvapení se o mě i otře. Vyjeveně na něj kouknu a zkusím ho pohladit. To se mi snad ještě nestalo, aby se ode mě nechala pohladit kočka. Nejspíš je to tím, že jsem cítit jako jeho páníček. Jak milé, pomyslím si sarkasticky. A sakra! Ztrácím tu čas!  Ještě jednou toho lísala pohladím, a co nejrychleji to jde, zmizím. Zamířím automaticky k domovu. Doma ale na mě čeká nepříjemné překvapení. „Čau, Tomoe, jak bylo,“ mávne na mě z postele můj nej kámoš. A já mám chuť se propadnout do země. „Co tu děláš, Taichi.“

 

Silvien La Croix

Jak jsem to mohl tušit, slyším, jak se probudí a hned se dekuje. Není to vůbec překvapivé, vždycky když má příležitost, tak uteče, ale moc dlouho utíkat nebude, o to se postarám. Je to totiž dost nepříjemné ho jen příležitostně potkávat. Navíc, když ani nevím, co se s ním děje. Otráveně si povzdechnu a lehnu si na záda. Ale pořád vím, kde bydlí, takže když se dlouho neukáže, můžu ho jít navštívit. Rukou si zakryju oči, když v tom se objeví ta chlupatá koule „Tak co, už jsi přestal s žárlením?“zeptám se ho a začnu ho drbat na hlavě. Za chvíli se ozve spokojené předení, ale při pohledu na budík mi dojde, že bych měl za chvíli vyrazit do práce, a to tam dneska to sluníčko tak praží. Další otrávený povzdech a zamířím do kuchyně, kde kocourovi dám snídani. Osprchuju se a vezmu si něco málo krve. Nato si ještě udělám pár toustů. Převleču se a konečně zamířím do práce.

 

Tomoe

„Ále, co ten protáhlý obličej. Jdeš docela pozdě,“ okomentuje to a dá si do pusy brambůrek. Hmm, podle toho, jak to tu vypadá, zřejmě tu na mě čekal celou noc a rozhodl se mezitím vyžrat moje skrovné zásoby. „Promiň,“ povzdechnu si a začnu sbírat odpadky a nádobí. Přitom cítím na sobě Taichiho upřený pohled. Tohle trapné ticho se mi ale vůbec nelíbí. „Víš včera,“ začne Taichi a já se zarazím uprostřed pohybu. „Jsou hodně naštvaní?“ vysoukám ze sebe. „Err, no, víš, já vlastně ani nevím,“ odpoví a poškrábe se ve vlasech. Chová se divně. „Promiň!“ vyhrkne najednou a sepne před sebou prosebně ruce. Nechápavě na něj hledím. „Za co se omlouváš?“  „Víš, včera jsem tě tam vážně s tím upírem nechtěl nechat,“ začne znovu. „Odešel jsem za klukama, jenomže jsem měl přeci jen o tebe starost, tak jsem se vrátil a no...viděl jsem vás,“ dodá o něco tišeji a kajícně na mě koukne. „Cože jsi...,“ vysoukám ze sebe s obtížemi a cítím, jak rudnu. To se nemohlo stát tohle to! On viděl, jak... „Aaa, já vím, že jsi asi v šoku, nebo naštvaný,“ začne opřekot žvanit Taichi, snaže se mě zřejmě uklidnit. Ačkoli to má naprosto opačný účinek. „Hele, nemáš se za co stydět. Byl jsi vlastně docela sexy! Docela mnou ty vzdechy mávaly. Takže sorry, musel jsem si to tam sám taky udělat-...“ „Co prosím??“ zajíknu se. „..nemám sice tu pijavici rád, ale vypadá to, žes mu docela podlehl,“ žvaní dál, aniž by bral ohledy na moje rozpaky. Začíná to ve mně navíc docela vřít. „A vůbec, kdybych věděl, že seš na kluky, klidně bych to s tebou zkusil. Teda do té doby, než jsem slyšel tvoje sténání, asi bych to nevěděl, ale sex mezi kluky zní fakt sexy. Stejně, když si tak nadržený, proč jsi neřekl mě? Nemusel sis na to najít pija- guhaah!!“ Nevydržel jsem to a celý rudý jsem mu jednu vrazil. „Taichi, ty pako!“ Mám pocit, že se svět kolem mě vážně zbláznil.