Tomoe

Postavy bez tváří, jen jejich odporný smích. Zvuk střelby znící jakoby z dálky. Kolem mě nachová kapalina a všudypřítomná bolest. Ne! Chci pryč! Pusťte mě.  Nemůžu se hnout a stíny se srocují kolem mě. Náhle se přede mnou něco zableskne. Stříbrná čepel. Vznáší se nade mnou a pak téměř s něhou kreslí krvavé linky po mém těle. Pálí to! Proč se tohle děje?! Najednou po mně sahají několikery velké ruce, děsivá slova.... „Nhh...ne...Ne! Prosím, ne!“ kňourám a snažím se vymanit ze sevření. Prudce otevřu oči a rozrušeně těkám očima po místnosti. Po místnosti, která se utápí v šeru, ale je tak důvěrně známá. Hlavně ta sladká vůně, která ji prostupuje. Rozechvěle lapám po dechu, srdce mi buší, jako splašené. Pohlédnu na původ mého sevření a zjistím, že jsem se jen zamotal do přikrývky. Tiše vzlyknu a zakryju si paží oči. Byl to jen sen. Byl to jen zlý sen. To je už třetí noc, co mě pronásleduje... Každou noc prožívám tu vzpomínku zas a znova. Jak ubohé.

 

Silvien La Croix

Frustrovaně si povzdechnu, když to zase udělá. Nemá cenu ho objímat, protože tak je to jen horší. Takže je lepší počkat, až se vzbudí. Navíc ani kocour už s námi nespí. Nedivím se mu. Poslední dobou to nemám jednoduché. Spíš je to skoro jako peklo, na které jsem nikdy nebyl a ani nebudu zvyklý. Se štěnětem jsou jen problémy. V noci kňučí, převaluje se a nenechá mě ani na chvíli zavřít oči. Když je zavřu, tak se ke mně pro změnu tiskne, jako kdybych byl jeho jediná záchrana. Spí hlavně přes den, v době, kdy já musím pracovat. Někdy mám dokonce chuť ho vyhodit z bytu, ale takový necita nejsem. Navíc je roztomilý, ale už nemám v plánu ho někdy pustit z očí. Jestli plánuje se vrátit do toho bytu, tak se ukrutně mýlí. Možná bych snesl ty jeho kamarádíčky, ale žádné toulání s nimi. Ještě by se mu stalo něco dalšího a tentokrát by to nemuselo dopadnout tak dobře. I když tohle nedopadlo zrovna nejlépe. „Jen klid, Tomoe, byl to jen sen,“ zašeptám mu s tichostí do ouška a opatrně ho obejmu. „Už ti nikdo neublíží,“ ujistím ho.

 

Tomoe

Trhnu sebou, když mě zalechtá v oušku Silvienův dech a šeptaná slova. Poté se kolem mě ovinou jeho chladné paže. Nejprve se nervózně napnu, ale postupně se po jeho dalších slovech uklidňuju. Je tu se mnou. S nikým jiným nejsem ve větším bezpečí. Tiše vzdychnu a zabořím mu tvář do hrudi. „Vím to. Promiň, už jsem v pořádku,“ řeknu jistěji, než-li se ve skutečnosti cítím. Nechci před ním ukazovat takovou slabost. Ale nedokážu tomu zabránit. Způsobuju mu tak jen starosti. Chudák se kvůli mně ani nevyspí a to chodí do práce. I když mu teda nikdo neříká, že musíme spát ve stejný místnosti a ještě ke všemu v jedný posteli. Má zranění se sice hojí kvůli stříbru pomalu, ale horečky mi klesly a já chodit můžu. Měl bych se velice brzy vrátit domů. „Zítra...raději půjdu domů,“ řeknu po chvilce ticha. Jsem vděčný za jeho blízkost a útěchu, kterou mi přináší, ale nesnesu ten pocit, že jsem na obtíž. Pohodlněji se uvelebím v Silvienově náruči, ale stále se nedokážu přinutit zavřít oči. Mám strach, že se sen bude opakovat.

 

Silvien La Croix

Cítím, jak se chvěje. Skoro jako by se bál i mě, ale je to jen díky těm snům. Ale ti, co mu to udělali, jsou dávno mrtví a jejich mrtvoly tlí v tom mlýně. Tedy jestli je nenašli jejich kumpáni. Ale co mi je do nich. „Samozřejmě, že jsi, protože jsem tu s tebou,“ pohladím ho po tváři. Cítím, že má trochu zvýšenou teplotu, ale ne tolik, aby to pro něj bylo nebezpečné. Ruka mi ztuhne, když z něj vypadnou ty slova, ale vzápětí ho začnu znovu hladit. „Tohle je tvůj domov, Tomoe, myslím, že jsem ti to už říkal,“ nato se odmlčím „Tam se už nevrátíš. Je to smradlavá díra,“ s tím ho nosem polechtám na jeho krčku. Za ty dny jsem se ho ani nedotkl. Dost jsem se držel, nechtěl jsem mu ublížit. Jeho rány byly hluboké, ani teď není plně zotavený, ale já bych ho tak moc chtěl. Povzdechnu si a políbím ho do vlasů. Nato ho pevněji obejmu „Měl by ses znovu pokusit usnout.“

 

Tomoe

Je tak laskavý. Cítím se divně, když se chová tak mile. I když říká pořád tak sobecké věci. Když mě polechtá na krku, naskočí mi husí kůže, slastně mě zamrazí. Vysloveně mě zahrnuje něžností. Ale jeho manýry a řeči trpět nehodlám. „Čemu říkáš smradlavá díra, ty zazobanče,“ odfrknu si. „Půjdu tam, kam chci, nemůžu tu jen tak zůstat,“ mluvím dál a skousnu si nehet u palce. Silvien mě pevně objímá, jeho chladná náruč je kupodivu uklidňující, ale... Říká mi, abych se pokusil usnout, ale to já nemůžu. Nechci. Když zavřu oči, jsou tu. Ty několikery ruce, bolest, záblesky stříbra. Zachvěju se a rozechvěle polknu. Měl bych možná aspoň předstírat, že spím. „Já... dobře,“ dostanu ze sebe tiše. Ale nejsem schopný oči opět zavřít. Bojím se.

 

Silvien La Croix

„Ty moje malé rozkošné štěně,“ tiše zašeptám a rty se mu přitisknu ke krku. Je tak horký, přímo z něj to teplo sálá. Uchechtnu se a prsty mu zajedu pod pyžamo, abych se mohl dotknout jeho hebké kůže. „Prostě to tam smrdí,“ pronesu. „Zůstaneš tady. Už jsem to řekl a tentokrát poslechneš mě, Tomoe,“ znovu ho políbím „Jak jsem řekl, nic ti nebudu říkat dvakrát.“ Vzápětí mu prsty znovu přejedu přes tvář „Klidně můžeš zavřít oči. Já tu budu, až se probudíš,“ zašeptám mu do ouška. Cítím totiž, že se trochu chvěje a navíc. Vím, že se bojí spát, a také vím, že ho trápí noční můry. Dlouho jsem se kvůli nim nevyspal, ale musí se přes to dostat, jinak to bude jen a jen horší.

 

Tomoe

„Mnh,“ vzdychnu, když mě začne rozptylovat. „Co blbneš takhle uprostřed noci?“ zavrčím tichounce, když zajede i pod pyžamo. „A vůbec, zase si říkáš a děláš, co chceš, chjo,“ zachvěje se mi hlas a semknu víčka, když mi zašeptá do ucha. Nevím, jestli je víc milej, nebo provokatér, sakra, tolik se mi dostávají jeho slova, činy, vůně pod kůži. Je sobecký, a přesto o mě pečuje. Nah, ale proč se mě dotýká teď? Neměl bych mu to dovolit, necítím se na to. Přesto se mé tělo vyčkávavě zachvěje. Kruci...

 

Silvien La Croix

„Ale, ale ty moje malé nadržené štěně,“ ušklíbnu se, když z něj vyjde ten rozkošný zvuk. „Já nevím, nejspíš to je tím, že mám v posteli tak rozkošné štěně,“ políbím ho na krk a prsty se dotknu jedné z jeho bradavek. „Ale tvému tělu se to líbí, alespoň mi to tak připadá,“ neodpustím si a pobaveně si povzdechnu. Přitáhnu si ho do klína. Jeho tělo se příjemně chvěje a mně to chvění je tak velice známé. „Možná by ti to pomohlo zapomenout,“ zašeptám a ouško mu olíznu. Přitom si nepřestávám prsty hrát s jeho bradavkou.

 

Tomoe

Sakra, ten zvrhlík! V duchu zakňourám.  „Kecáš, jsi prostě nymfoman,“ opáčím tiše a potlačím vzdech. V mžiku jsem na jeho klíně. Opřu se o něj a položím rozechvělé prsty na ruku, kterou mě dráždí. Je to tak lechtivý dotyk. Jsem tam až moc citlivý. „Nnn,“ zakňourám, když mi ta zvrhlá pijavice olízne ucho a objeví se mi vlčí ouška a ocásek. Nemohl jsem tomu zabránit. Ale Silvienova šeptaná slova... Před očima mi probleskne vzpomínka. Na jiné ruce, které se mě na hrudi dotýkaly.  A ten odpor, který jsem přitom cítil. Okamžitě ztuhnu a do Silvienovy ruky zatnu prsty. Roztřeseně se nadechnu. „Přestaň,“ špitnu.

 

Silvien La Croix

„Možná, ale jen pokud jde o tebe,“ pokračuju s tichostí. „Jsi opravdu sladký, moje malé štěňátko,“ pošeptám mu sladce do jeho ouška.  Jeho reakce jsou opravdu roztomilé, hlavně, když se o něj tak hezky starám. Takže nepřestávám. Myslím, že takhle ho přiměju zapomenout. Dřív jsem to dělat nechtěl, jeho rány byly opravdu hluboké, ale teď by nějakou tu něžnost mohl zvládnout. „Ale, ale co se to tu ukázalo,“ ozvu se a prsty pohladím jeho vlčí ouško. V tom se něco změní. Cítím to, cítím z něj závan strachu. „Tomoe,“ zašeptám s tichostí a ruku z pod jeho košile vytáhnu. „Nebudu tě nutit, jestli to nechceš. Já totiž nejsem ten, kdo by ti ublížil.“

 

Tomoe

Zahanbeně sklopím hlavu a schlípnu uši. Proč se tohle musí dít? Proč jsem tak slabý? Kam se poděla moje energie, instinkty...má hrdost jakožto vlkodlaka? Začínám mít na sebe pomalu ale jistě vztek. Nejen, že se nechávám ovlivňovat těmi sny a vzpomínkami, ale ještě ukazuju tuhle slabost Silvienovi. Jak ubohý. Připadám si tak na obtíž. Zatnu v rozrušení zuby a rozechvěle nasaju vzduch nosem. Na to se od Silviena odtáhnu a pomalu slezu s postele.  „Promiň,“ řeknu tiše. „Odcházím... domů,“ dodám a hodlám se proměnit a odejít.

 

Silvien La Croix

Najednou je tak přepadlý a rozechvělý. Tuším, že na to musí pořád myslet. Hodně ho zranili a ne jen na těle. Lovci jsou nebezpeční, když někoho nechají žít, nebo když se nedostanou k tomu, aby ho zabili, dost psychicky je poznamenají. Je to frustrující, ale nenechám Tomoeho, aby ho to zlomilo. Když se odtáhne, zamračím se, za ty další slova bych mu nejradši jednu vrazil. Udržím se, ale chytnu ho za ruku a stáhnu ho na postel. „Řekl jsem, nikam nepůjdeš,“ pronesu dost rázně. „Navíc jsem řekl, že tohle je tvůj domov,“ s tím se k němu skloním a přivlastním si jeho rty. S naléhavostí a jistou dávkou vášně.

 

Tomoe

Eh? Eeeeeh?! Jak jen může být tak domýšlivý? Já k tomu jako nemám co říct? On si prostě rozhodne a já se mám přizpůsobit? Je ho rty dobývají ty moje s takovou arogancí a naléhavostí. Proč je tak snadné tomu podlehnout? Zmítán protichůdnými myšlenkami a pocity, kdy nevím, jestli se mám odtáhnout a utéct, nebo se Silvienovi vrhnout kolem krku, zakňučím. Nakonec ho obejmu a přitáhnu k sobě blíž. Když mi konečně dá prostor pro nadechnutí, zadýchaně zakňourám: „Já tě tak nesnáším, ty nafoukanče.“ Tolik mi buší srdce a cítím, jak mé tváře hoří. Tímhle tempem budu na téhle osobě vážně závislý.

 

Silvien La Croix

Nepřestávám ho líbat. Jeho rty, které jsou tak sladké a horké. Do polibku se ušklíbnu, je jen můj a nikoho jiného. Rukama mu zajedu pod tričko. Zkusíme to podruhé. Neměl by se toho bát, protože odteď se ho budu dotýkat jen já a nikdo jiný.  Už nikomu nedovolím, aby mu něco udělal. Tričko mu vyhrnu a rty se přesunu na jeho sladký krček. „Já tebe taky,“ brouknu a tričko mu vyhrnu, až ke krku. „Hlavně se neboj, jsem tu jen já, Tomoe,“ pokračuju, abych ho trochu uklidnil.

 

Tomoe

„Nn-ahh...blbečku,“ zavzdychám při dotyku jeho rtů na mém krku. Nechám ho dělat, co uzná za vhodné. Nechám své tělo v jeho rukou, protože chci zapomenout. Na události z té noci beznaděje. „Nebojím se... s tebou... ani tebe,“ opáčím s lehkým pousmáním a přivřu oči. Tričko mám vyhrnuté div ne pod bradou. Nevím, jak budu reagovat na to, co přijde dál. Sám to v téhle situaci neodhadnu. Ale jednou věcí jsem si jist. Chci, aby pokračoval. I když nahlas to říct nehodlám. Nejsem jako Silvien.

 

Silvien La Croix

„Tss,“ zabručím a jedním tahem ho trička úplně zbavím. Prsty zamířím k jeho bradavkám, které začnu krouživými pohyby dráždit. Na krku mu mezitím udělám pár značek mého vlastnictví. Nejradši bych mu nasadil obojek, to by bylo pro někoho, jako je on, přímo ideální. Ale nejspíš bych s tím u něj nepochodil, alespoň teda prozatím. „Tomoe,“ zašeptám jeho jméno. Prsty jedné ruky pořád dráždím jeho bradavky, ale druhou rukou zamířím do jeho klína. Prsty mu vklouznu pod tepláky a i pod trenýrky „Zase jsi už nadržený,“ zašeptám spokojeně a olíznu si rty. Znovu si přivlastním jeho rty a začnu mu prsty dělat tam dole dobře.

 

Tomoe

Se zasyknutím zalapám po dechu, ty dráždivé dotyky na mé hrudi vysílají lechtivé vlny slasti. Nah, proč říká mé jméno tímhle tónem? Nemůžu to ustát, zakňourám v duchu, když mi z toho tělem projíždí příjemné chvění. Uwah, už zase se mi příliš rychle dobývá do kalhot!  „A ty zase říkáš ú-úchylný věci,“ zavrčím naoplátku, než mi znemožní další slova. Vzápětí ucítím pohyb jeho prstů na svém mužství. Cuknu sebou, když se mě tam dotkne. Můj vzrušený sten zanikne v Silvienových polibcích. Sakra, proč je v tomhle tenhle chlápek tak dobrý?  Prsty zajedu do jeho vlasů, temnějších než-li noc, než sjedu k jeho zátylku, za který si ho pevněji přitáhnu do polibku.

 

Silvien La Croix

Ušklíbnu se, je plně v mé moci. Líbí se mi to a alespoň tak nemá čas myslet, co se mu stalo. Plně mu ukážu, co to je slast, a na vše kolem zapomene. „Já toho moc neříkám,“ zašeptám mu do ouška, které vzápětí olíznu. „Tomoe,“ zašeptám s něhou. Prsty začnu jeho mužství dráždivě třít. Nenechám ho se udělat tak rychle. „Moje malé sladké štěně,“ zabručím a nechám ho, aby mě tentokrát on vtáhl do polibku. Prsty druhé ruky se přesunu na jeho druhou bradavku. Nenechám ho ani na chvíli vydechnout.

 

Tomoe

Mrsknu neklidně oušky, když mi do jednoho z nich zase zašeptá. Ah! Proč to tolik protahuje. Můžu se z toho škádlení zbláznit! Odtáhnu se z polibku a olíznu si rty. „Silviene,“ vzdychnu a přejedu dlaněmi přes jeho břišní svaly. „Už nemůžu...nech...nech mě se...mnnh!“ chvěju se na pokraji vyvrcholení. Ale on si to dobře uvědomuje a nejspíš se tím baví. Ah, já ho o to vlastně prosím?! Uwah, to je tak trapný! Zakryju si rudé tváře pažemi a snažím se zadržet vzdechy slasti.

 

Silvien La Croix

„Ale, ale kdo mě to tu prosí,“ zašeptám pobaveně. Cítím, jak se celé jeho tělo třese vzrušením, ale ještě chvilku ho chci dráždit. „Tomoe,“ brouknu znovu jeho jméno a jazykem přejedu přes linii jeho krku. Dole se mu nepřestávám s něhou a také s drážděním věnovat. „Asi bych ti už měl ulevit, co?“ zapřemýšlím. Políbím ho krk a vytvořím mu další značku. Teprve teď mu dovolím, aby se udělal. Jde toho z něj opravdu hodně. „Myslím, že bych ti měl dělat dobře častěji.“ Ušklíbnu se. Vzápětí mu stáhnu tepláky i s trenýrkami.

 

Tomoe

„Uwah, a-aah!“ zasténám rozkoší, když už mi po těch průtazích (ačkoli se mi to líbilo) dovolí vyvrcholit. Ještě stále prudce oddechuju a on už mě svlíká úplně do naha. Zakryju si obličej dlaněmi. Tímhle Silvien určitě nehodlá skončit, jak ho znám. „Častěji? Jsi při smyslech?“ zavrčím po jeho zvrhlých slovech. A to mně říká, že jsem nadržený. Zvrhlík je to! „Nejsem jako ty. Já bez toho vydržím,“ prsknu dodatečně a odvrátím od něj tvář. Jsem jím tolik zaujat, že na myšlenky na  zlé sny a vzpomínky nemám v hlavě místo. Tak si ňák ale nejsem jist, zda jsem na tom líp. Jsem v rozpacích a je mi horko. Kruci.

 

Silvien La Croix

„Jistě, ty moje malé štěně,“ tiše pronesu a prsty sjedu na jeho stehno. Pohladím ho po něm a přiměju ho, aby mi roztáhl nohy. „Možná jo a možná taky ne,“ pronesu a vklíním se mezi jeho nohy. „Myslím, že příprava není nutná,“ oznámím mu. Pohladím ho po tváři a věnuju mu hluboký polibek. Nato do něj vzápětí proniknu. Je neskutečně horký a hned mě v sobě tak moc sevře. Rukama ho obejmu kolem boků a přizvednu si ho, abych do něj mohl pronikat mnohem hlouběji. Tak hluboko, jak jen to jde. Vzápětí si jednu jeho nohu položím na rameno.

 

Tomoe

Zatajím dech a sleduju jeho počínání. Jo tak on myslí, jo?  To je pro mě teda novinka, odfrknu si v duchu. Pod pohlazením přivřu oči a s odevzdaností se vložím do toho hlubokého polibku, který mi Silvien věnuje, než se napnu se vzrušeným stenem. Dostal se do mě tak snadno, sakra, cítím se tak oplzle. Raději nebudu přemýšlet, jak asi v téhle pozici vypadám. Je to nefér, proč on vypadá při téhle činnosti tak sexy? Přizvedne si můj zadek a zase si dá moji nohu na rameno. Zalapám po dechu, když se dostane hlouběji. Vzápětí se lehce ozvou sotva zhojené rány. Z mých rtů unikne něco mezi vzdychnutím a bolestným zasyknutím. „O-oi, Silviene,“ zavrčím, ale pod jeho přírazem zvrátím slastí hlavu. Chci mu říct, že nejsem nějaký gymnasta, abych neustále zvládal pozice, jaké si páneček usmyslí, ale nedokážu to. Zatímco ty příjemné pocity jen rostou a nutí mě vydávat ty nejtrapnější zvuky, jakých bych nevěřil, že jsem schopen.

 

Silvien La Croix

Líbí se mi jeho chvějící tělo, které se chvěje vzrušením, jaké mu poskytuju. Polibek zintenzivním a ještě víc se do něj zanořím. Přesně k jeho speciálnímu místečku, na které teď zatlačím. „Jsi tak horký,“ zabručím mu do ouška. Cítím, že ho jeho rány bolí, ale teď rozhodně nemíním přestat. „Tomoe,“ zasténám jeho jméno a poprvé do něj přirazím. Skoro se po tom prvním přírazu udělám, ale udržím se. Štěně jedno, takhle mě vzrušit. Znovu si přivlastním jeho rty a začnu rytmicky přirážet. S každým přírazem se nořím hlouběji, skoro jako by byl uvnitř nekonečný. Jednou rukou si ho držím přisedlého a druhou mu začnu dělat dobře. Prsty se dráždivě začnu pohybovat na jeho penise.

 

Tomoe

„Mmmh...nhh! Sil..vi..e..mnh?!“ zakňourám nesouvisle mezi polibky. Slyšet jeho sten bylo euforické. Doposud jsem netušil, že je toho zvuku schopný. Chtěl bych to slyšet znovu. Ten důkaz toho, že on prožívá stejnou slast, jako já. Nahhh, je tak hluboko. Každý další příraz mnou otřese a vyvolá takovou rozkoš.  Mám pocit, že to neustojím. Mysl se mi noří do bílého oparu. Najednou se mě začne Silvien dotýkat na mém mužství a to už nevydržím. Vypnu se pánví proti němu a s hlasitým stenem se udělám. „Příjem..ný,“ vydechnu rozechvělým hlasem a položím hlavu na stranu.  Přes rudé tváře mi stečou slzy. Stočím pohled k Silvienovi a vezmu jeho tvář do dlaní. Vyzvednu se k ní. „Víc, Silviene. Vezmi si všechno,“ zašeptám a jeho rty žádostivě olíznu.

 

Silvien La Croix

Pousměju se mu do rtů. Sladké štěně. Dostal jsem se k němu tak blízko, že je úplně mimo. Opravdu je to roztomilé. Získal jsem něco velice cenného a hodně. „To vím, že je to příjemný,“ ušklíbnu se. Udělal se celkem rychle a já se díky němu udělám taky. On mě vždycky tak sevře, že to nejde vydržet. Celého ho vyplním, ale ještě nemám dost. Navíc mě pobízí k tomu, abych pokračoval dál. Rty mu začnu dráždit jeho krk a začnu další kolo toho vášnivého sexu. „Moje sladké štěně,“ vzdechnu po pár přírazech. Je opravdu neskutečný.

 

Tomoe

„Nejsem..sladký, do háje!“ zavzdychám popuzeně, ale víc Silvienovi vybídnu svůj krk. Vzápětí se prohnu pod dalšími přírazy. Je to horké, mokré a divoké. Je mi jedno, že to dělám s mužem. Dokud je to Silvien, tak se mu odevzdám a nechám ho rozbouřit naše energie a pocity. Ty pocity... nejde jen o tu slast, kterou mi dopřává. Poslední dobou mám pocit, že jde o něco mnohem hlubšího. I když si to nedovedu vysvětlit. Bouří se to ve mně a jsem z toho neklidný. Jen vím, že mě to k němu nesmírně táhne. „Ahh! Já...skoro...nhmh!“ vyjeknu slastně a sevřu rukama prostěradlo. Celé mé tělo se chvěje vzrušením, je nabité jako časovaná bomba. Jestli bude Silvien takhle pokračovat, zblázním se.

 

Silvien

„Ale ano jsi a jsi celý jen můj, „odvětím. Dnes je to opravdu vroucí. Možná je to tím, že jsme to chvíli nedělali, ale předtím jsme to nedělali déle a bylo to v pohodě. Kdo ví, čím to je, ale je to s ním vždycky lepší a lepší. I když moje povlečení vždycky vezme za své. Jak je celý špinavý, uvnitř i venku. Dráždí a povzbuzuje mě to, abych se do něj stále nořil. Chci ho, myslím, že po něm dokonce toužím víc, jak kdy předtím. „Jsi můj,“ zabručím znovu a znovu se přesunu svými rty na jeho už tak opuchlé rty. Ještě párkrát se v něm pohnu a vyvrcholím. Myslím, že tohle předčilo všechen ten sex předtím a já teď chci jen jedno. „Chci tě ochutnat, štěně,“ zašeptám s tichostí a jazykem se přesunu na jeho krk, který olíznu. Měl by vědět, že tohle, co po něm chci, je mezi námi upíry skoro jako závazek. To, že to chci po někom jako on, měl by si toho vážit.

 

Tomoe

Agónie slasti ovládá a otřásá mým tělem i duší. Jako bych ztrácel sám sebe. Vzápětí uslyším znovu ta majetnická slova, kterými mě chce tahle krásná bestie svázat. Jsem...jeho... Naše rty se opět spojí a já  se pár vteřin na to uvolním. Přerývaně dýchám, tělo mám celé rozechvělé a unavené. Jako bych se propadal do prostěradla, na kterém ležím. „Eh?“ Zvednu k Silvienovi pohled. Cože to říkal? „Eeeeh? O-ochut-nat?“ vykoktám a rozšířím nevěřícně oči. Zachvěju se, když mi olízne krk. To-to přece nemůže myslet vážně. Vždyť upíři píjí jen krev lidí, nebo mezi sebou, když....cítím, jak mé tváře nabírají ještě nachovější barvu. „Naše krev vám přece nechutná, nebo se mýlím?“ vypísknu rozpačitě. Kupodivu nemám tak velký strach, spíš cítím podivné rozpaky. A mé srdce začalo bušit na plné obrátky.

 

Silvien La Croix

Dnes je znovu na konci svých hranic. Ale vypadá to, že tentokrát mi tu neomdlí. To je dobře, hlavně v tuhle chvíli. Vyjedu z jeho horkého těla a položím ho zpátky na postel. Celou dobu nad ním zůstávám skloněný. „Ano, ochutnat,“ souhlasně kývnu. Čekal jsem, že ho tím překvapím. Možná i vyděsím, ale vzal to celkem dobře. „To máš pravdu, nechutná,“ odvětím s klidem. Zahledím se mu do očí a odhrnu mu zpocené vlasy z čela. „Krev lidí pijeme, abychom se nakrmili, ale mezi sebou to znamená něco hlubšího. Vytvoří to jakési pouto. A já se rozhodl, že chci takové pouto vytvořit s tebou,“ odmlčím se „Navíc chci ochutnat, jak chutná moje sladké štěně,“ skoro až s něhou zašeptám a prsty mu přejedu po linii krku.

 

Tomoe

„Hmmh,“ vzdychnu rozechvěle, když ze mě vystoupí. Uwah, cítím se tam dole tak mokrý. To je tak oplzlé. „Ngh,“ ušklíbnu se, když potvrdí má poslední slova. Tak proč?? Opětuju mu upřený pohled a marně se snažím zklidnit tlukot svého srdce. „Pouto?“ vybreptnu. „Se mnou?“ dodám tišeji a odvrátím rozpačitě pohled. Rozechvěle polknu, když jeho prsty přejedou lechtivě po mém krku. „Uwah, jak můžeš tak jednoduše říkat tak trapné věci,“ zakňourám a semknu víčka. Cítím se tak trapně. Proč jsem z tý nabídky tak rozrušený? Je to tím, že bych od něj něco takového nečekal? Navíc mi říká, že se tím mezi námi vytvoří pouto. Cítím, že tím stvrdím, že jsem jeho. Můžu mu vůbec něco takového dovolit?  A jak na to bude reagovat mé okolí? Nah, je to fuk! Všechno hodím za hlavu. Vždyť co můžu ztratit? Sám nevím. „Tak...tak jo,“ svolím tichounce a natočím hlavu stranou. Tím se mu vybídnu. „Ale jestli to vyplivneš a řekneš, že je to hnusný, zabiju tě,“ zavrčím vzápětí s divokým pohledem do Silvienových očí, než znovu přemožen rozpaky oči zavřu.

 

Silvien La Croix

„Víš, že tvoje srdce bije jako splašené,“ natočím hlavu na stranu a rukou se dotknu jeho hrudi. Skoro jako by mu mělo vyskočit z hrudi. „Ano s tebou, štěně,“ rty se mi zkroutí do náznaku úsměvu. Nikdy bych si nemyslel, že to budu chtít udělat s jedním z těch čoklů, ale za těch pár dní jsem na něj změnil názor a dost. Myslím, že si musím připustit, že bez něj nedokážu být. „Jak to mám říkat?“ víc se k němu skloním, až se naše nosy skoro dotýkají. „Jsi opravdu sladkej, Tomoe,“ skoro, až s něhou zašeptám, když souhlasí. „Neboj, přece jsi sladký, takže musíš i tak chutnat,“ ušklíbnu se. „Trochu to zabolí,“ upozorním ho. Nato se znovu skloním k jeho krku, prvně po něm jazykem přejedu, vzápětí se mé zuby opatrně zanoří do jeho kůže. Cítím, jak sebou trhl. Přivřu oči a začnu pít. Jeho krev je opravdu sladká, lepší než lidská. Kdybych se neuměl ovládat, asi bych mu dost ublížil, ale po pár locích přestanu. Ty léta zkušeností se opravdu hodí, rány po zubech olíznu. „Teď jsi opravdu jen můj,“ zašeptám s tichostí a políbím ho na krk. Načež se od něj trochu odtáhnu.

 

Tomoe

Vím to! Vím to moc dobře, ty svádivá pijavice. Tak sebou mrskni, ať už to mám za sebou. Cítím se tak strašně divně a trapně. Jsem napjatý. Bude to bolet? Uvááh, prej bude! A komu furt cpe, že jsem sladký?! Umřu hanbou, kruci. Vzápětí ucítím dotyk jeho špičáků, které se pak zanoří do mého krku. Trhnu sebou a lehce vzdechu. Od toho kousnutí se šíří horko, tak velké horko. Je to divné, vzrůstá ve mně zvláštní pocit. Nah, co to se mnou dělá? Současně cítím, jak ze mě trochu uniká energie. Rozechvěle zakňourám, když stopu po kousnutí, olízne. Cítím se nějak přecitlivěle a to se ani tolik nenapil. „Jsi sobeckej,“ pousměju se, když se odtáhne, a natáhnu ruku k jeho tváři. Přejedu po její linii až k jeho rtům. Odevzdaně si povzdechnu a nechám ruku klesnout. Do čeho já jsem se to sakra namočil. „Hmm, takže to platí i naopak, co? Nemám se do tebe taky zakousnout? Byli bychom si kvit,“ zabroukám nonšalantně, abych zakryl své rozpaky, a zamrskám oušky.

 

Silvien la Croix

„Hmm, možná, hlavně když jde o tebe,“ ušklíbnu se a nechám ho, ať se mě dotýká. Z jeho strany to není moc typické. I když teď cítím jeho dotyky mnohem intenzivněji. Povzdechnu si, klidně bych si ho znovu vzal, ale s ohledem na jeho stav a stále nezahojené rány, budu muset počkat. Minimálně do zítřka. „To radši ani nezkoušej,“ upozorním ho. Lehnu si vedle něj a přitáhnu si ho do objetí „Teď už mě nemůžeš opustit. Doufám, že si to uvědomuješ.“ Nato se natáhnu pro deku a oba nás zakryju. „A teď bys měl odpočívat. Potřebuješ to,“ s tím ho políbím na nos a přitáhnu si ho k sobě do pevného objetí. Opravdu jsem našel někoho, s kým jsem ochotný strávit zbytek věčnosti.

 

Tomoe

„Fuuu,“ odfouknu si znaveně a nechám se obejmout. Zkrze mé přecitlivělé tělo proniká silné uvědomění jeho blízkosti. „Proč mi to zní, jako bys mi právě dával zaracha?“ nadhodím a přejedu roztržitě prsty po jeho odhalené kůži. „To udělali naposled moji rodiče před deseti lety,“ odfrknu si. Jistě, že si uvědomuju, že teď už k němu neodlučitelně patřím. Ale jestli si myslí, že mě bude držet bůhvíjak zkrátka, tak se mýlí. Zívnu. „Jo...odpočívat,“ zamumlám pak lehce zastřeně. Spánek mě o pár chvil přemůže. Tentokrát mám to štěstí na bezesný zbytek noci.

 

Silvien La Croix

„Kdoví,“ ušklíbnu se a prsty mu zajedu do jeho zpocených vlasů. Potřeboval by sprchu a pořádnou, ale teď je tak unavený. Na jeho tělo to znovu bylo až až. „Alespoň víš, kolik pro mě znamenáš,“ odvětím a prsty sjedu na jeho tvář. Jsem rád za ten den, kdy osud svedl naše cesty dohromady. Totálně převrátil můj život, ale jeho společnost je mi příjemná. „Dobrou, Tomoe,“ zašeptám s tichostí. Za chvíli opravdu usne. Teď by už nemusel mít ty sny. Políbím ho na čelo a za chvíli usnu i já.