Tomoe

Sedíme v autě v zamyšleném tichu. Silvien jako vždy řídí a já hledím z okýnka. Oba máme nad čím přemýšlet. Dnešní setkání s sebou přineslo mnohá očekávání a mně v hlavě bzučí snad milion otázek. Gabriel byl divný, s tím se opravdu nebudu vídat rád, mám pocit. A Hazuki...to je taky podivná osoba. Je to člověk, bývalý Lovec a momentálně milenec toho sadisty. Nakonec se zdál celkem fajn, než jsem to neopatrnou otázkou celé zpackal. Povzdechnu si a podepřu si bradu. Přehrávám si okamžiky setkání a připomenu si jednu věc. „Poslyš, Silviene, myslíš, že se bude chtít Hazuki stát upírem? Byl to Lovec. Je to vážně nutný? Co když z něj bude stejný idiot jako Gab...err, co když bude nebezpečnej jako upír,“ vychrlím ze sebe. Můžu se přátelit s člověkem, dokonce i bývalým Lovcem, ale s dalším upírem?? Krom Silviena jsem si doposud s žádným jiným přátelsky nepokecal, odfrknu si. Jestli bude cvaklej jako ostatní pijavice, tak ho budu litovat, vážně.

Silvien La Croix

Nechám Tomoeho, aby přemýšlel, i když je to občas nebezpečné, ale je zábavné čekat na to, co z něj vypadne. Vím, že Gabriela nemá rád, vždycky to byl někdo stejný jako otec, ale teď… nemůžu se na něj dívat stejně. Změnil se, nebo spíš ten člověk ho změnil. Lovec a změnil upíra, navíc Lovec, který se mě pokoušel zabít. Kdyby to jen Tomoe věděl, nejspíš by nechtěl, abych jim pomáhal, ale nešlo to jinak. Nemůžu je nechat v takových problémech. „Nejspíš ano, možná ne hned, ale časem doufám, že ano,“ odvětím. „Víš, teď je pro Gabriela přítěží. Gabriel to ví, ale nebude na něj tlačit, přesto by si měl uvědomit, že pokud to takhle zůstane, bude snadným terčem a to Gabriela dost znevýhodní, navíc lidský život je omezený a neskutečně krátký, alespoň pro nás upíry,“ odvětím s pravdivostí na jeho příval otázek. Mohl jsem čekat něco podobného, ale je to prostě Tomoe. „To ostatní je jen a jen na Gabrielovi, ale myslím, že to bude v pořádku. Stačí, když si zvykne, že lidi se nejí,“ zažertuju a usměju se na něj. Přitom natáhnu ruku a prohrábnu mu vlasy. „Tím se teď nemusíš zatěžovat. Mysli spíš na to, jaký si dneska uděláme příjemný večer,“ vybídnu ho a zaparkuju.

Tomoe

Snadným terčem. I když je to člověk, tak to byl Lovec, ne? Zas tak slabej být nemůže. Ale co já vim, já s ním nebojoval, i když by to mohlo být zajímavý. Silvien se mě totiž snaží od kdejakého vzrůša držet dál. „Haha, velice vtipné,“ odfrknu si na ten praštěný vtip. Vážně to vyzní podivně, když takovýhle vtip utrousí upír, pomyslím si a zacukají mi koutky.  „Je v pořádku to nechat zrovna na Gabrielovi?“ zamyslím se. Když bude mít výchovu od takovýho nafoukance, tak se bojím, jak to dopadne. „Mě to nezatěžuje, jen bych se o tom všem rád dozvěděl, když už navazujeme ty přátelské kontakty,“ opáčím a nafouknu růžovějící tváře. Já mu dám příjemný večer. „Ty vážně nemyslíš na nic jinýho, hmpf,“ znovu si odfrknu a odvrátím hlavu. Pokud ale budeme mít něco dobrýho k jídlu, tak bych nakonec tolik neprotestoval, napadne mě a vystoupím z auta. Venku se trochu ošiju a přejedu si po pažích. Z jakého si podivného pocitu mi naskočí husí kůže. Mám dojem, že jsem ten pocit už někde cítil, ale nemám páru kde. Nastražím ouška, ale zatřepu hlavou. Že by mi byla zima?

Silvien La Croix

„No tak, Tomoe,“ pousměju se na něj. Je roztomilý, když takhle přemýšlí. „Ano, je,“ kývnu vzápětí. Přeci jen, to co mezi nimi je, je jen jejich věc a pokud se tak rozhodnou, tak je to v pořádku. Navíc ten Lovec musí vědět, co dělá, když je s mým bratrem. Není totiž jednoduché s ním vyjít, ale pokud se k němu dostal takhle blízko, tak je to v pořádku. Přesto, Gabriel riskoval kvůli jedné osobě tolik. Zavrtím hlavou. Tohle se mu vůbec nepodobá.  „Hazuki se ti líbí, nemám pravdu?“ zeptám se ho a kouknu po něm, že mě to ani nepřekvapuje, ale o to víc nesmí vědět, co se chystal provést. „Jak taky jinak, když mám po boku někoho takového, jako jsi ty,“ zasměju se a taky vystoupím. Přitom ztuhnu, celé mé tělo se napne. To snad není možné, on je tady. Sevřu rty, netušil jsem, že to bude mít až takové důsledky, to že se postavím za Gabriela, i když to není tak dlouho, co jsem mu slíbil pomoc, ale on to samozřejmě zjistil. Jak jinak, on ví vždy vše. Pohlédnu na Tomoeho je neklidný, zajisté něco cítí. „Co kdybych tě požádal, abys zůstal tady,“ oslovím ho. Nelíbí se mi, že by se znovu setkali, navíc za těchto okolností. Gabriel mu Lovce vzal a já nehodlám dovolit, aby se Tomoeho jen prstem dotkl. Přesto cítím, že tu Tomoe nebude chtít zůstat. Nato ho, až moc dobře znám.

Tomoe

No, hádám, že mi není nepříjemnej. Vlastně je mi i celkem sympatickej, na rozdíl od Gabriela. Nechápavě kouknu na Silviena, když mě osloví s tak divnou prosbou. Jenže si moc dobře všimnu napětí v jeho tváři a zamračím se. Přivřu oči a snažím se vycítit, co se s ním děje. Je ve střehu, napjatý. Něco visí ve vzduchu. Má to něco společného s tím podivně známým, ale rozhodně ne příjemným pocitem? „Proč?“ zeptám se a ostražitě zacukám oušky. „Co se děje, Silviene?“ otážu se neklidně, přejdu k němu a rozhlédnu se. Očima pátrám po něčem podezřelém, nebo divném, ale nic nevidím. A přesto cítím vzrůstající napětí. Ze zkušenosti tuším, že na blízku je nějaké nebezpečí, a abych se tomu vyhnul, chce mě Silvien nechat stranou. Jasný, jako obvykle!  A já si mám tady nervozitou hryzat nehty, zatímco on si půjde vstříc tomu nebezpečí sám. To je blbec, samozřejmě, že půjdu s ním!

Silvien La Croix

To bylo jasné, že se zeptá. Nakloním hlavu na stranu a pak k němu dojdu. Prsty ho pohladím po tváři a zlehka ochutnám jeho rty. „Je tu můj otec,“ odpovím na rovinu, protože není třeba to před ním tajit. Stejně by tu nezůstal. Povzdechnu si a prsty mu zajedu do vlasů. „Tomoe, musíme být opatrní. Gabriel ho dost rozzuřil,“ dodám a zahledím se mu do očí. Jsem si jistý, že Tomoe se dá snadno vyprovokovat a o to mému otci zajisté půjde, aby vyvolal nějaký spor. Vím, že bych ho nedokázal přemoct, ale udělal bych vše, abych tohle mé štěně ochránil. Vezmu ho za ruku a stisknu mu ji. „Půjdeme?“ zeptám se ho a upřeně se mu zahledím do očí. Vím, že poslední setkání nedopadlo moc dobře, ale teď to bude mnohem horší. Přeci jen po tom, co udělal Gabriel a jak jsem ho podpořil. Bude to špatné.

Tomoe

„Tvůj otec?“ rozšířím znepokojeně oči. Ježiš, šéf pijavic a on si to přihasí až sem. To není pěkná vyhlídka. Jestli se něco semele, nedopadneme dvakrát dobře. Už tehdy jsme měli oba na mále. Opětuju Silvienovi pohled, zvednu ruku, za kterou mě chytl a přiložím si Silvienovu dlaň na tvář. „To dáme. Nejsme srábci. A chápu, že musíme být opatrní,“ odvětím rozhodně. Když jde o toho mrazivýho týpka, opatrnosti není nikdy dost. „Jo, půjdem. Královská návštěva čeká,“ odfrknu si a mrsknu oušky. Setkání s ním bych se nejradši vyhnul, ale nechci tam nechat jít Silviena samotnýho. Kord když je prý tatík ve špatném rozpoložení. Pokud by se mělo něco zlého stát, nemůžu dopustit, aby to dopadlo celé na Silviena. Vydáme se k domovu. Čím blíž se dostáváme ke dveřím, tim víc si tu lezavě chladnou auru uvědomuju. Ježí se mi z toho chloupky v zátylku. Nikdo přede dveřmi není, takže budou vevnitř. Tss, drzoun, s klidem si vlézt do cizího bytu! Je samozřejmě odemčeno. Všude je cítit upíří pach, který je odlišný od toho Silvienova. Nakrčím nos a společně se Silvienem projdeme bytem až do obýváku, kde je ta děsivá přítomnost nejsilnější. Samael La Croix, král upírů si v klídku hoví v křesle  a ty ledově modré oči nás probodávají nelítostným pohledem. O krok za křeslem stojí další dvě pijavice hledící s kameným výrazem před sebe. Ale cítím, že jich je tu víc. Pohledem přelítnu do rohu na protější straně a tam uvidím stát ještě jednoho upíra. Jakéhosi namakaného týpka, jak se opírá o stěnu, oči zavřené, jako by spal. Ale o tom silně pochybuju. Krucipísek, tenhle musí být taky dost silný!  Téměř nadskočím, když se ozve ten chladný hlas a okamžitě pohlédnu zpět ke křeslu. „Už jsem se začínal obávat, že ani nepřijdeš, synu,“ řekne Samael tiše a úlisně s pohledem k Silvienovi. „Musím říct, že jsem téměř začínal litovat, že nečekám venku, protože tady je to tak nechutně cítit psem,“ odrkne si.

Silvien La Croix

„Ano, můj otec,“ kývnu s povzdechem. Opravdu jsem nečekal, že přijde hnedka dneska, jako by toho nebylo na jeden den až dost. „To je moje sladké štěňátko,“ brouknu s tichostí a políbím ho na jeho měkké a tak horké rty. Nejradši bych tam nechodil, ale nemůžeme to odkládat. „Jo, čeká, ale klidně by ještě mohla počkat,“ neodpustím si poznamenat a prohrábnu mu vlasy dotýkajíc se jeho heboučkých oušek. Miluju je, jak je ukazuje, vypadá s nimi tak sladce. Ještě jednou si povzdechnu a jdeme to vyřídit. Okamžitě ucítím, že otec tu není sám, ale co jiného by se dalo čekat. Ten by sám nikdy nepřišel. Vejdeme a brzy mu staneme tváří v tvář. „Otče,“ s chladem pronesu a pohlédnu mu do jeho tak studených očí. Občas se divím, jak můžu být jeho synem. Zavrtím hlavou a pohlédnu na ty dva, přitom si povšimnu i Samuela. „Same,“ kývnu na něj. On otevře oči a pokývnutí mi oplatí. Nejvěrnější služebník Gabriela. Jediná osoba v téhle místnosti, od které bych mohl získat jistou podporu, kdyby šlo do nejhoršího. „Je to můj byt, ale ty tu opravdu nemáš co dělat,“ pronesu a sleduju jeho tvář, po které se mihne zlost. „A nemluv o něm jako o psovi, jmenuje se Tomoe a je to můj milenec,“ dodám a Tomoeho obejmu. „Nejsi o nic lepší jak tvůj bratr,“ zasykne otec a já ho probodnu pohledem. Takže opravdu přišel kvůli němu. „Co chceš?“ syknu a on se znechuceně ušklíbne. „Abys stáhl ochranu tvého bratra, nezaslouží si ji,“ odvětí a já jen zavrtím hlavou.

Tomoe

No, co jsem mohl čekat, nasupeně sevřu rty. Jen co tatík otevře pusu, syčí na nás urážky. Velmi rád bych mu řekl, že by si měl uvědomit, jak protivně a dráždivě je tu cítit on a jeho doprovod, pche. Jedna věc mě zaujme. Toho upíra v rohu oslovil Silvien vcelku přátelsky, což mi vzhledem k tomu, že ten Sam, nebo jakže se jmenuje, patří k Samaelově družině, přijde divné. I když trochu povzbudivé.  Potřesu hlavou, může to být jen zdání. Tak či onak jsme tu proti přesile. Silvien mě k sobě přitiskne a já se cítím trochu klidnější. Nakonec tatík vysype důvod návštěvy. Skousnu si ret. Hádám, že jsme mohli čekat, že to bude tenhe důvod. Silvien se vystavil riziku, když se rozhodl svého bratra podpořit. „Spíš bych řekl, že i když je to idiot, tak si ani on nezaslouží, aby mu někdo jako vy dělal ze života peklo,“ zamumlám naštvaně. Nepříjemnosti s tímhle ledovcem bych nepřál nikomu, ani Gabrielovi, i když ho nemám rád. Jenže problémy pro Gabriela znamenaj problémy hlavně pro zesláblého Hazukiho. A o to víc mám pocit, že by bylo třeba je před Samaelem podpořit. Po mých slovech se ty modré oči přesunou ke mně. A já se jen stěží udržím, abych nezalapal po dechu, jak mě opanoval chlad.  I když má po boku míň upírů, než tomu bylo tehdy, kdy jsem se s ním setkal prvně. Stejně mi přijde tady, sedící v křesle našeho bytu jen s pár patolízaly za zadkem, nebezpečnější. „Tak idiot,“ odfrkne si a zúží pohled. „To možná. Ale hlavně zrádce rodu a velmi neposlušné dítě. A já neposlušnost nestrpím. Obzvlášť když je způsobená nějakým lidským červem. Ovšem...nepamatuji si, že bych se tě ptal na názor, čokle,“ odvětí chladně a já mrsknu neklidně ocasem.

Silvien La Croix

Atmosféra je napnutá, úplně to cítím a musím bedlivě hlídat každý otcův pohyb. Dokáže být totiž neskutečně rychlý, až příliš na mě, který pije jen syntetickou krev. Pousměju se nad tím, jak se ke mně Tomoe přitiskne, a já ho pevněji obejmu. Je roztomilý, okamžik mu věnuju, než svou pozornost zaměřím na otce a na ty jeho poskoky. Sama také beru v úvahu, ale ta trojice naproti mně je mnohem nebezpečnější. Při Tomoeho slovech se mi zvlní rty v úsměvu, ale otcova slova mě podráždí a opravdu dost. „On nebyl neposlušný, jen chtěl být s tím člověkem. Jinak je to každým coulem stále tvůj syn,“ zasyknu. Nejvíc mě ovšem pálí ty slova na adresu Tomoeho. „On má stejné právo mluvit jako ty!“ probodnu ho pohledem. „Právo!“ zachechtá se a já skoro ucouvnu, ale nebudu se před ním kořit. „Ano, právo a Gabriela nech být. Má svůj život a já jsem se za něj postavil,“ upozorním ho. „Postavil,“ odfrkne si otec a ledabyle si přehodí nohu přes nohu. „Po tom všem, co udělal, a po tom všem, co udělal ten jeho lidský červ?!“ zasykne a já se napnu. „Ano i přesto,“ odvětím o něco obezřetněji. Přeci jen otec o všem ví, i o tom co Hazuki provedl. Pohledem skočím na Tomoeho, který je také napnutý, ale otec si toho samozřejmě všimne. „Takže to neví,“ konstatuje s nebezpečným leskem v očích.

Tomoe

Slyšet tichý chladný hlas toho chlápka je jedna věc, ale slyšet jeho smích je děsivý. Se záchvěvem strachu sklopím ouška. Silvien se proti otci staví, ale ten se jen v klidu uvelebí v křesle, jako by se nechumelilo. Přesto syčí hodně nepěkné věci. O Hazukim mluví hodně nepěkně, což mě nenechává klidným. Co mohl provést tak hroznýho?! Pak se zarazím, co že zas nevím? „Přestaň Hazukimu říkat červ, ty zvrácená pijavice,“ zavrčím. Začínám být pěkně namíchnutý. Vážně bych uvítal, kdyby se zvedl a vypadl! „Co zas nevím? Pořád ty samý kecy dokola a tajnůstkaření. Hádám, že toho Hazuki provedl asi spoustu, byl to přece Lovec. Nejsem naivní, abych si myslel, že je svatej!“ vyštěknu a rozhodím rukama. „Jenže kariéru Lovce hodil na hřebík a zajímaj ho jiný věci. Ale né, do toho ses musel vložit ty a ublížit mu! Jsi ten nejhorší! Je mi z tebe zle. A ještě na Silviena si musíš došlápnout, že? Měl by ses sty-.“ „Tak už dost těch řečí, ty nevymáchaná tlamo!“ přeruší mě ledovým hlasem, až se téměř zajíknu. Přesto mě vztek neopouští a tak Samaela probodávám pohledem. Přitom se instinktivně chytnu Silvienova saka. „Aspoň slušnému vychování jsi ho mohl naučit,“ zasykne k Silvienovi, než svou pozornost zaměří zpátky na mě. „Měl by ses naučit hlavně mlčet! Možná by ti pak Silvien leccos i řekl. Ale hádám, že některé věci si raději nechává pro sebe. Ach, je mi tě tak líto,“ řekne jízlivě a ušklíbne se. Jaké věci, zamračím se a s neklidem pátravě pohlédnu Silvienovi do tváře. Zatajil mi snad něco důležitého? „Nevím, o čem to...“ „Ano, skutečně nevíš, že ten lidský červ se pokoušel Silviena zabít,“  přeruší mě a ve mně zatrne. Cože Hazuki udělal? „L-lžeš,“ zavrčím, ale nejsem si tím tak jistý. „Já a lhát?“ zachechtá se znovu. „Ty spodino,“ téměř si odplivne. „Řeknu ti něco hezkého,“ pokřiveně se usměje a ignoruje Silviena. „Víš, jak se mu to téměř podařilo? Vylákal Silviena tvým telefonem, který ti ukradl.“ Rozšířím nevěřícně oči a jen naprázdno polknu. Nevím, co si mám myslet.

Silvien La Croix

„Jen klid,“ s něhou zašeptám do jeho rozechvělých oušek. Opravdu měl počkat dole, neměl jsem ho vystavit slovům svého otce. „Ty jsi opravdu případ,“ zavrtím hlavou, nad tím jak vyletí. Skoro jako čertík z krabičky, až je to překvapivé, že si takhle dovolil po otci vyjet. Tohle by si troufl udělat jen málokdo. „Řekl jsem, abys mu takhle neříkal!“ probodnu ho vzteklým pohledem a mám co dělat, abych se udržel. Je vidět jak se upíři po boku otce napnou a já instinktivně k sobě Tomoeho ještě víc přitáhnu a pěvně mu sevřu rameno. „Špína,“ zasykne otec znovu. Jako by těch urážek nebylo až dost. „Nebyl důvod, je mnohem slušnější jak ty. Nepotřebuje žádné urážky a ani se mi nevloupal do bytu,“ pronesu vzápětí. Čemuž se otec jen ušklíbne, jak taky jinak. Neuznává žádné zákazy ani omezení, pro něj nic takového neexistuje. „Nech to být,“ tiše Tomoemu zašeptám, i když to asi sotva jde. A pak to otec řekne, sevřu rty. Takže je to venku. „To už je pryč. Chtěl se jen pomstít za smrt bratra. Dá se to chápat,“ pronesu po otcových slovech a Tomoeho jemně pohladím po zádech „Už je to jiný člověk,“ dodám a probodnu otce pohledem. „Jiný člověk?“ ušklíbne se. „To si budem povídat po tom, co ti vrazí dýku do zad. Přeci jen syntetická krev ti neposkytuje nesmrtelnost,“ pokračuje s jízlivostí. „To on neudělá,“ zavrtím rozhodně hlavou. „Co ty víš,“ a znovu pohlédne na Tomoeho. „Tak co, ty čokle, budeš jeho život riskovat, nebo toho člověka zabiješ?“ pronese. „Tak dost!“ umlčím ho, tohle už je příliš.

Tomoe

Cítím se rozpolceně. Pohlédnu do země. Copak jsem Hazukiho špatně odhadl? Teď už chápu, proč mi připadala jeho vůně povědomá. Musel se tehdy ke mně dostat hodně blízko, když mi zvládl ukradnout telefon. Který použil k vylákání Silviena. Dělá se mi z té představy špatně, že by se něco Silvienovi stalo kvůli mé nepozornosti a mým prostřednictvím. To bych si neodpustil! Jakýže měl Hazuki důvod? Pomsta za smrt bratra? Silvien...mu zabil bratra? Ale proč? Sklopím ouška. Ledaže by byl jeho bratr taky Lovec....  Pak to musel být nějaký z těch na Rudých plání, kde byla naše parta přepadena. Býval Hazuki stejný, jako ty zrůdy? Je ještě pořád stejný? Ne, to určitě ne. Přišel mi křehký, když jsme odhalili jeho zmučené tělo. „Huh, z-zabít?“ vytřeštím na Samaela oči. Co to říká?? Je pravda, že se pokusil Silvienovi ublížit a jeho bratr se zas snažil ublížit mně. Ale zase chápu, že Silvien jeho bratra zabil. Chápu, že se snažil pomstít člena rodiny. Argh, co mám sakra udělat! „Ro...rozhodnu se sám! Nepotřebuju poslouchat rady od tebe a ani ti své rozhodnutí říkat!“ zavřísknu. „Protože s tebou to nemá nic společnýho,“ zavrčím. „Vyřídím si to s ním sám a po svém a ty se ho už ani nedotkneš. Už tak si mu tolik ublížil ty...ty zrůdo,“ zasípu a semknu rty.

Silvien La Croix

„Divím se, že jsi mu to neřekl,“ ušklíbne se otec a já sevřu rty. Mělo mi být jasné, že to vytáhne a zrovna ve chvíli, kdy se mu to nejvíc hodí. Tomoeho reakci nedokážu předpovědět, je milý, laskavý, ale myslím, že tohle je už přes čáru. Přeci jen já nedovolím nikomu, aby na něj sáhl a on, myslím, že je na tom podobně jako já. „Nebyl důvod,“ ostře mu to vrátím a zaryju prsty do Tomoeho ramene. Vzápětí si uvědomím, že mu to není příjemné, a stisk povolím. Přitom prsty pohladím jeho sklopená ouška. „Ano zabít!“ ušklíbne se můj otec a já se nepřestávám mračit. Vzápětí se nepatrně pousměju, když Tomoe promluví. „Nevztekej se, za to ti on rozhodně nestojí,“ zašeptám mu do ouška, které vzápětí políbím. „Ano ublížil, tak že na to nikdy nezapomene. Kdo by zapomněl na to, když si ho vezme jiný muž, nemám pravdu, Neri?“ otočí se můj otec na jednoho ze svého doprovodu. „Jistě pane, i tenhle by stál za zkoušku,“ pronese jako by nic a já instinktivně strhnu Tomoeho za sebe a vycením tesáky. „Sáhnul bys na něj jen jednou!“ zasyčím varovně a postavím se do bojového postoje. I otec se postaví, tohle už není hra. Každou chvíli můžou lítat třísky, ale oni se Tomoeho ani nedotknou. „Varuju tě, Silviene,“ pronese otec. „A já varuju tebe!“ pronesu nebezpečně a jsem připravený bojovat.

Tomoe

Trochu se uvolním, když mi Silvien tiše zašeptá do ucha a trochu zavrtím ramenem, které mi prve tak silně stiskl. Chápu, že mu není příjemné, jak mi ujíždí nervy, nemluvě o příšernostech, které žvaní jeho otec. Náhle se mi po dalších slovech zježí chloupky. On nechal toho svého patolízala, aby Hazukiho....Jak mohl!! Záhy se i ten zmetek s bezvýrazným ksichtem i sám ozve. Já že bych stál za... Zalapám po dechu, ale to už jsem za Silvienovými zády. Atmosféra je napjatá, cítím, jak mi adrenalin stoupá v krvi, ve vzduchu je cítít nebezpečí. Silvien i jeho otec stojí naproti sobě. Vzduch se zdá teď těžký a chladný, že by se dal krájet. Zachvěju se strachem, ale zároveň i vzrušením z vyhlídky na boj, který máme my vlkodlaci v krvi. Ale v lidské podobě se sotva dovedu bránit, obzvlášť proti tak silným týpkům, z nichž jeden by mi velmi rád natrhl zadek. Tůdle, pijavice jedna nechutná! A proměním se do své vlčí podoby. Hluboce zavrčím. „I kdyby si sáhl, ztěží by zkusil perverznosti na vlka,“ zachechtám se štěkavě. Beztak mi rozumí jen Silvien. Instinkty mi napínají tělo ostražitostí a pocitem akutního nebezpečí. Vážně bych nerad, aby se Samael na Silviena vrhl. A to samé i naopak. Ten starý upír je strašně silný! „Myslím, že to by stačilo. Co kdybychom se raději uklidnili. Boj oběma stranám nepřinese nic dobrého,“ ozve se náhle ten upír jménem Sam a odpoutá se od zdi. Vyjde ze stínu a stoupne si mezi Silviena a jeho otce. Přesto mi neujde, že je blíže k nám. Copak to není fotříkův přívrženec?

Silvien La Croix

Tohle není dobré, tohle opravdu není dobré. Pokud budeme bojovat, tak já s otcem prohraju, s těma dvěma bych si mohl poradit, ale otec je příliš silný. Stejně jako Sam, ale ten by nezaútočil, alespoň se na to spoléhám. Hypnotizuju otce očima, stejně jako on mě, když náhle ucítím, jak se Tomoe proměnil. Nevím, jestli je to v téhle situaci dobré, ale pro jeho bezpečí to je lepší. Takhle se alespoň může efektivně bránit, i když by ti upíři museli projít přese mě. Najednou se do toho ještě vloží Sam. Pohlédnu na něj a rty se mi zvlní v náznaku pousmání, ale otec to vezme jinak. „Takže další zrádce!“ zasykne. „A ty se divíš, jsi stvůra!“ zakřičím na něj. Myslím, že tentokrát se potyčce nevyhneme. „Zrádci, odporní zrádci!“ přejíždí po nás pohledem, který bodá jak dýky. Sam je taky napnutý, otočí se zády k nám a čelem k otci. Je tedy jasné, na čí stranu se postaví. Ušklíbnu se na otce. „Měl by jsi odejít,“ chladně pronesu. „Odejít? A nechat to tak, jak to je? Myslíš si, že strpím Gabrielovu vzdorovitost, tvoje slova, toho čokla a jeho,“ znechuceně kývne k Samovi. „Budeš muset, nemůžeš se postavit nám všem,“ ubezpečím ho. „Hraješ si s ohněm, Silviene. Neměl jsi se do toho vůbec plést,“ zasykne a sevře ruce v pěst. „Je to můj bratr,“ odvětím a nespouštím z něj pohled. „Zrádce!“ Zaryčí, až se mi napnou všechny svaly. Teď po nás skočí nebo vypadne. Sam se taky napne, je připravený se mu postavit, ale to je hlavně díky Gabrielovi, byl jeho nejvěrnější a podle všeho stále je. Díky za to, i když teď taky lítá v pořádných problémech.

Tomoe

Překvapeně loupnu po Samovi svým velkým okem. Takže bude na naší straně? Starému La Croixovi se to ani za mák nelíbí. Prská, jací jsou  jeho synové zrádci. Nevypadá to, že by se mu to chtělo nechat jen tak a odejít. Celý se naježím, jak z něj cítím vzrůstající vztek. „Jen hezky vypadni, „ten čokl“ tě tu rozhodně nechce,“ zavrčím nakvašeně.  Ubíhají vteřiny v příšerném napětí, který mi jitří všechny nervy. Jestli se Samael osobně rozhodne zaútočit, je s námi konec. Silvien je sice silný, ale proti svému otci by prohrál. Hádám, že ten nabouchanej novopečenej spojenec Sam by si s  jedním z přisluhovačů poradil, ale já nedovedu říct, jak dlouho bych se ubránil druhému ze Samaelových bodyguardů. Vím, že jsou silní. Ale s radostí bych tomu Nerimu ukousl klenoty, už jen proto, že ublížil Hazukimu. Problém s ním pro teď odsouvám stranou, když čelíme takovému nebezpečí. Napjaté ticho prolomí jeden ze Samaelových poskoků. „Pane, budeme s nimi bojovat? Jsme kdykoli připraveni. Jsme 3 proti dvěma. Já a Neri si s nimi dokážeme poradit,“ osloví svého vůdce a já nasraně vycením tesáky. Velmi dobře jsem pochopil tu narážku. Mě jako hrozbu vůbec nevidí! Samael se ušklíbne. „Možná byste mohli, ale nejdřív byste museli odstranit Silvienovu slabinu,“ řekne tiše a propaluje se do Silviena pohledem. „Nicméně, myslím, že se najdou ještě další příležitosti, jak tyto zrádce potrestám,“ rty se mu roztáhnou v nebezpečný úsměv. „A to všechny bez výjimky,“ šlehne znechuceným pohledem po Samovi.

Silvien La Croix

Čekám, co se bude dít, nejsem z těch, kdo by vyprovokoval boj, hlavně, když mají silovou převahu. Vím, že by to nemuselo dopadnout dobře. Tak jako tak, pokud začne boj, udělám vše pro jeho ochranu. „Tomoe,“ oslovím svého partnera a natáhnu k němu ruku hladíc ho po jeho hebké srsti. Jeho průpovídky jsou zábavné, je to prostě Tomoe a jiného bych ho nechtěl mít, ale souhlasím s ním. Ani já ho tu nechci. Vzápětí jim ukážu tesáky, co si jako myslí, Tomoeho by neměli podceňovat. Sice je to takové nemehlo, ale moje a umí bojovat. „Já nemám žádnou slabinu,“ probodnu otce pohledem. Tomoe je rovnocený partner, ne jako slabina, kterou je Hazuki Gabrielovi, ale to je jen jejich věc. „To se teprve uvidí,“ přisadí si otec a vyzývavě se k nám otočí zády. „Jestli budeš mít tu možnost,“ neodpustím si zasyknout a otec mě zpraží tím nejnenávistějším pohledem, jaký jsem u něj zažil. „To, co jsi udělal pro svého zrádcovského bratra, je tvojí zkázou. Zaplatíte za to všichni, až si nebudete dávat pozor, až budete nejzranitelnější,“ přelétne nás pohledem a na okamžik se zastaví na Samovi. Nakonec i se svým doprovodem vypadne z mého bytu a já si tiše povzdechnu. „Teď taky létáš v pořádném maléru,“ pohlédnu na Sama. Ten jen pokrčí rameny. „Hlavně, že bude Gabriel v pořádku,“ odvětí s klidem. „Co budeš teď dělat?“ zeptám se ho. „Dohlédnu na něj a na toho jeho člověka. Navíc nejsem sám, kdo stojí na jeho straně. Váš otec už nemá takovou podporu, chtěli by na jeho místě vidět tebe nebo Gabriela,“ s upřímností pronese a já na něj zkoumavě pohlédnu. Takže takhle to je. „Nemám zájem vládnout,“ zavrtím hlavou a kouknu po Tomoem. „Stačí mi on,“ pokračuju. „Jak nečekané,“ zavrtím hlavou a pohladím svého vlčka po oušku. „Díky za pomoc,“ kývnu Samovi. „Není za co, můj princi,“ skloní se přede mnou. „Hlavně buď opatrný a kdyby něco, dej mi vědět,“ vybídnu ho. „Zajisté,“ znovu kývne.

Tomoe

Mohutně zafuním a přivřu oči, když mě Silvien hladí po srsti. Mám to rád a nesmírně mě potěší vidět, jak vycení na ty patolízalský držky tesáky. Jen jim ukaž, Silviene! Podcenili by mě jednou a  nadosmrti by neměli minimálně půlky, na který by si mohli sednout! O okamžik později absolutně ztuhnu. Je možný, aby se někdo tvářil jako sám vládce pekel?? Je to děsivý, sakra, ten chlápek je děsivý! Ještě že ten příšernej pohled nevrhl po mně, asi bych si namístě cvrnknul a to bez srandy! Otřesu se a odfrknu si. Naštěstí se Samael rozhodl vyklidit pole. Mám chuť úlevně zavýt. Ale bylo by mě při míře té úlevy nejspíš slyšet přes tři bloky města. Zůstal tu jen Sam. Zajímavá to pijavice. Postavit se svému šéfovi a na stranu takzvaných zrádců chce velkou odvahu, vysloveně ocelový nervy. Tak upíři by rádi poslali Samaela do důchodu a nechali vládnout jedno z princátek? To jsou mi noviny. Tohle by se asi měl dozvědět táta a klanová rada. Je to rozhodně důležitá informace, kterou i můj mozek dovede zhodnotit, jako velmi zásadní pro události v budoucnu. Odpoutám se od Silviena a přejdu pár kroky k Samovi. Je ostražitý, ale rozhodně se mě nebojí. Nasadil absolutně kamenný výraz. Má štěstí, že se neošklíbá, to bych ho schválně olíznul, aby měl čemu se ošklíbat. Řádně začenichám a zapamatovávám si jeho pach. Pomalu ho obejdu na všech čtyřech tlapkách. Je fakt silnej. Ale v téhle podobě si s ním nepokecám. Proměním se do lidské podoby a mrsknu oušky. Zůstávám pár kroků od něj a pohledem si ho měřím. „No, představovat se asi nemusíme,“ oslovím ho. Střelí pohledem k Silvienovi a pak pohlédne na mě a přikývne. „To skutečně ne.“ „Každopádně rád tě poznávám. Jsem rád, že je někdo na Silvienově...a i Gabrielově straně,“ dodám po menším zaváhání. „Oh a jen tak ze zvědavosti, kdo je silnější, ty nebo Gabriel?“ zeptám se a zvědavě nakloním hlavu na stranu. Překvapeně zamrká. Takovou otázku asi nečekal. „Jistěže princ Gabriel,“ odfrkne si. „Silviene, tomu říkám zázrak! Vidím prvního upíra, co není rozený egoista, ten se mi bude líbit,“ zakřením se na svého partnera. Pokud budou po našem boku stát tací jako Sam, hádám, že přežijem všechno.

Silvien La Croix

Pousměju se a pohlédnu na Tomoeho, který si začne Sama prohlížet, tedy spíš očichávat, ale i tak. Možná by se mu Sam mohl líbit, rozhodně není stejného ražení jako Gabriel, ale kdo ví, kdoví jaké přátele si udělá. Vždyť se toho tolik změnilo. Zatímco se seznamují, si jdu nalít skleničku něčeho tvrdšího, přeci jen tohle bylo opravdu něco. Naleju si whisky a povzdechnu si. Vzápětí ji do sebe celou hodím, trochu mě to uvolní a já znovu pohlédnu na ty dva, kteří se tak oťukávají. Sam je neskutečně klidný a Tomoe je  zvědavej. „Už ho nech,“ pronesu na adresu Tomoeho a dojdu k němu. Obejmu ho kolem boku a políbím ho na krk. „Už nebudu rušit,“ ozve se Sam. „Buď opatrný,“ zopakuju ještě jednou. Jen kývne a nechá nás samotné. „Mrzí mě, že jsi tohle musel podstoupit, Tomoe,“ zašeptám svému štěněti do ouška a přitáhnu si ho do pevného objetí. Stačilo málo a mohlo se to zvrhnout v jatka, ale i tak teď balancujeme na hodně tenkém ledě. „Tomoe.“zašeptám jeho jméno a svými rty najdu ty jeho. Spoutám ho ve smyslném polibku a hodně dlouho nepřestávám, ale nakonec se přeci jen odtáhnu a zahledím se mu do těch nádherných a tak zvídavých očí. „Nikdy mě neopouštěj,“ s tichostí zašeptám a prsty mu přejedu po tváři.