Hazuki

Poslední polibek se zvrhl ve vášnivý. Srdce se mi divoce rozbuší, když jeho jazyk laská ten můj a rozechvívá mě. Zahoří ve mně pocit lítosti  a strachu, jak to vlastně bude dál. Tento polibek byl jako rozloučení a to se mi  vlastně vůbec nelíbí. Pak jsou však mé rty volné a já s tichým stenem zalapám po dechu. Gabrielovy tesáky pronikly kůží na mém krku, velkými doušky ze mě pije můj milenec krev. Do očí se mi proti mé vůli derou slzy a s každým okamžikem si víc a víc uvědomuju ten pocit slabosti. Srdce prve rozrušené vášní mi teď bije čím dál splašeněji a s čím dál větší námahou. Ruka, kterou se stále držím Gabrielovy košile, mi začíná ochabovat, ztrácím sílu. Ksakru, přestávám si být jistý, že tohle dobře dopadne. To přece nemůže vyjít. Dech se mi zkracuje a já ztěžka nějaký dostávám do plic. Zrak se mi rozostřuje a kdyby mi Gabriel nedržel hlavu, už dávno by mi klesla do peřin. Stále pije, začínám mít strach. Celý se chvěju a cítím, že umírám. Tohle je hranice, dál už nejspíš nevydržím. Náhle je Gabrielova tvář s rudými rty od mé krve v mém zorném poli. S námahou na něj zaostřím. Spolu se mnou se pohne a  něco se přede mnou zaleskne. Něco..uh..čepel..Stmívá se a já matně slyším Gabrielův hlas. Něco teče do mých úst.... kovové, podivné...huh, krev? ...Gabrielova...musím polknout...chlad a tma.

Gabriel La Croix

Nemůžu se jeho krve nabažit. Je neskutečně lahodná, chlemtám ji plnými doušky, přitom cítím, jak jeho tělo ochabuje. Jak srdce, které bilo jak splašené, sotva tluče, cítím, jak se snaží nadechnout, ale jde mu to čím dá hůř, jeho dech se krátí. Také cítím jeho strach, bojí se, ale z téhle cesty už není návratu. Kdybych teď přestal a nedokončil to, tak by nejspíš zemřel, vypil jsem až příliš krve. Musí si to uvědomit, takhle si vybral. Nakonec cítím, že se blížím k té hranici, kterou nesmím překročit,  ale mám nad sebou kontrolu, tentokrát ano. Odtáhnu se, i když bych rád pil dál a natáhnu se do stolku pro dýku. Není stříbrná, kdyby ano, tak bych ho jen zranil. Vyhrnu si rukáv a říznu se do zápěstí, krev začne barvit prostěradlo. Dýku následně odložím „Hazuki, pij,“ promluvím k němu a zvrátím mu hlavu, aby mohl polknout moji krev. Sám se nedokáže ani pohnout, ale reflexy mu fungují a tak několikrát polkne, než se jeho oči zavřou. Položím ho na polštář a svoji ránu olíznu. Prohrábnu mu vlasy a sleduju jeho tvář. Jeho srdce se zastavilo, už nebije, už se nikdy neozve. Svým způsobem je mrtvý. Prsty přejedu po tváři, která začíná mít chladný nádech a skloním se k polibku. „Hazuki,“ tiše zašeptám, když se odtáhnu a zblízka začnu studovat jeho krásnou tvář. Teď už nebude nic jako dřív, vše se změní.

Hazuki

Vířivá tma. Vířivá? Ah, moje myšlenky. Myšlenky? Hádám, že to má být dobré znamení. V duchu se ponuře uchechtnu. Takže je po všem. Buď jsem mrtvý a nebo jsem proměněný. Je to divný. Necítím se jinak. Necítím? Ah, na něčem ležím. Cítím něčí přítomnost. Je to silnější jak já. Ve vzduchu jsou stopy něčeho lákavého. Divné. Zvednu ruku a chytnu věc, která voní po něčem lákavém. Přiložím to instinktivně ke rtům a políbím to. Líbí se mi to a tak to olíznu. Nakonec ale pocítím nutkání se do toho zakousnout. Udělám, co si tělo žádá, a když v ústech pocítím mokro, otevřu oči a překvapeně zamrkám. Tolik světla, co to sakra! Hah, někdo...Nechám zuby v té věci a stočím pohled stranou, odkud jsem zaregistroval pohyb, ale dvakrát nedovedu zaměřit, co to je. Obraz se mi mihl před očima tak rychle, div mě nechytla závrať a pak uslyším ten hlas. Pootevřu pusu a věc z mé pusy zmizí. Zamračím se. „Hej, vrať mi to, Gabrieli,“ zasyknu a snažím se zaostřit na jeho tvář.

Gabriel La Croix

Čekám dost dlouho, možná víc jak kdykoliv předtím. Nebo mně to připadá až moc dlouho. Nakonec se pohne, jak jinak. Cítí krev, moji krev, ale to není nic divného. Je mladý, novorozený a má žízeň. Budu mu muset přinést nějaké balíčky s krví, aby se mohl pořádně nasytit. Dřív než se stačím zvednout, chytne moji ruku a po chvíli se zakousne do rány, která se nestačila zavřít. Sevřu rty a nechám ho pít. Zpočátku mi to nevadí, ale pak už to stačí. „Dost, Hazuki,“ zasyknu a ruku mu vytrhnu. Je opravdu hladový, stejně jako jsem pár dní byl trochu já, ale já jsem se teď dostatečně nakrmil. Takže krve v ledničce je pro něj až dost. Bude mu muset stačit ta, protože ze mě pít nebude. „Jen klid,“ zabručím a pohladím ho po vlasech. „Jen se uvolni, těch vjemů je na tebe až příliš a ty si na všechno musíš zvyknout pomalu,“ mluvím na něj a sleduju každý jeho pohyb. „A krev dostaneš, ale už ne moji,“ brouknu vzápětí. Bude z něj silný upír, až si na vše zvykne. Nicméně až tohle otec zjistí, tak bude zuřit, ale ať si, teď je jen můj.

Hazuki

Přivřu oči, pohlazení je příjemné. Mám se uvolnit? O čem to proboha mluví. Jsem úplně v klidu. Eh? Jeho krev...tak to potom bylo. „Promiň mi to...nepoznal jsem..nah, to je trapné,“ zahučím, ale zvědavě si olíznu rty. Zkusmo se pohnu a připadám si lehký jako pírko. Je to podivný pocit. Zvednu se poma...najednou sedím a všechno kolem se míhá. Uwah, tohle bylo příliš rychlé. „Ehmm, vysvětli mi pojem „pomalu“, Gabrieli,“ požádám ho neklidně, ale pak se pousměju, když se mi podaří zaostřit na jeho tvář. Pozorně mě sleduje. A já se přistihnu, že zkoumám jeho oči. Fascinovaně zkoumám každý detail té zářivé zeleně a pak přesunu pohled na jeho rty. Polknu a raději zabodnu pohled dolů. Upoutá mě má kůže. Je světlejší, přejedu si po pažích a pak si prohrábnu vlasy. Snažím se o co nejopatrnější pohyby, mám pocit, že jinak bych vypadal směšně, protože bych se pohyboval rychleji, než bych myslel.

Gabriel La Croix

„Ne, jen klid, to je normální, že máš hlad a že tě krev láká. Budeš si muset zvyknout, hlavně když půjdeš mezi lidi,“ pronesu a sleduju jeho chování. Je důležité, abych se před ním měl na pozoru. Hlavně teď, když neví, jak na něj ta proměna zaúčinkovala. Navíc je teď úplně jiný, bude to chtít čas než si zvykne a přivykne novému způsobu života. „Prostě pomalu,“ pokrčím rameny. Přitom se mi rty zvlní v úšklebku, když vidím jak si mě prohlíží a co teprve, když pohledem skončí na mých rtech. Vidím, že znervózněl. „Ale, ale,“ zamumlám a natáhnu ruku. Přizvednu mu bradu, aby na mě musel znovu pohlédnout a své rty přitisknu na jeho. Jsou chladné, ale poddajné a stejně jemné jako předtím. Polibek prohloubím a přiměju ho znovu si lehnout. Prsty jedné ruky mu přejedu po tváři zatímco druhou zabloudím pod jeho košili a dotknu se chladné kůže. Sice je jako já, ale je pořád stejný, je to pořád můj Lovec, který se teď má dost co učit. Být upírem je velká zodpovědnost a hodně sebeovládání.

Hazuki

Zaregistruju, že se ke mně natahuje. Obezřetně na něj pohlédnu. Co chce dělat? Odpovědí jsou mi jeho rty přitisknuté na ty mé. Ze zvyku mé plíce natáhnou vzduch, i když ho vlastně ani tolik nepotřebuju. Ale i tak pocítím vnitřní chvění. Jen pouhý polibek a já cítím, jak ve mně roste touha. Huh? Jaktože ležím, tenhle vjem jsem absolutně vypustil, když mě dobývají jeho rty. „Nhh!“ Zasyknu, když mi vjede pod košili. Proč hned provokuje s tímhle, když jsem se sotva probral?? Trhnu sebou při dalším citlivém dotyku na břiše. Zdá se, že má citlivá místa zůstala stejná. Nah, to je přece vedlejší, přece nečeká, že se budem hned milovat. Přivřu oči a pak se rychle přetočím nad Gabriela. Strhnu ho pod sebe s trochu větší silou, než jsem čekal. Rychle zvednu ruce a zatvářím se rozpačitě. V tuhle chvíli by mi sálaly tváře horkem, ale nic takového už na mém novém těle nejde vidět. „Ah, a kruci...promiň,“ vybreptnu a potřesu hlavou, až se mi vlasy zavlní kolem hlavy. „Já jen...,“ zkusím říct, ale pak se vzpamatuju. „Proč se mě snažíš svést, hned co se probudím? Není to krapet úchylný?“ uhodím na Gabriela a pořád na něm sedím. I ta malá chvíle, co mě škádlil způsobila, že začínám pociťovat touhu. To snad není možné!

Gabriel La Croix

Cítím, jak se tomu poddá, tak je to správně. Musí se naučit zpomalit a kontrolovat svou sílu. Tohle ho uvolní a já si taky přijdu na své. Navíc, jak vidno, je opravdu hodně citlivý a roztoužený. Upíří smysly nad ním převzaly kontrolu. „Uvolni se,“ s tichostí zašeptám a rty zamířím k jeho krku. Ovšem jsem zastaven a najednou ležím pod ním. Probodnu ho zlostným pohledem „To už víckrát nedělej!“ostře zavrčím a znovu převezmu kontrolu tím, že ho přišpendlím pod sebou. Ruce mu silně stisknu a probodávám ho pohledem. Je silný a překvapil mě, ale víckrát se to nestane. Nemám rád, když nade mnou chce mít někdo navrch. Chvíli mi trvá, než se uklidním a pomalu stisk rukou povolím.  „Je to pro tvé dobro. Tohle tě uvolní a ty se poddáš tomu, co teď jsi. Takhle alespoň uvidíš, co ti ta proměna může všechno poskytnout,“ odvětím a prsty mu přejedu po tváři. „Jen mi důvěřuj, bude se ti to líbit a mnohem víc jak předtím,“ zašeptám a znovu uzamknu jeho rty v intenzívním polibku. Navíc já ho chci mnohem víc jak kdy předtím.

Hazuki

A vida. Vůbec se mu to nelíbilo. A to jsem ho jen převalil na záda, aby mě nechal. Na okamžik v něm vidím toho starého Gabriela, kterého jsem poznal. Popuzeně mu oplácím pohled. Nemám v nejmenším chuť poslouchat vrčení a nechat si dokazovat, kdo je tu silnější. Zůstanu klidně ležet a čekám až se mistr Ego uklidní a konečně mi pustí ruce.  Aha, to si myslí, že mu to sežeru? Tím že si to teď rozdáme, zjistím své schopnosti. Uraženě zkroutím rty a nadzvednu jedno obočí. Přesto, když začne šeptat, mé tělo se začíná naplňovat očekáváním. „Manipulátore,“ syknu mezi polibky a obejmu ho. Prsty hladím a vnímám kůži na jeho zádech, která má stejnou teplotu, jako mám teď já. Je to zvláštní.

Gabriel La Croix

Vidím na něm, že tentokrát se nehodlá podvolit, ale já ho k tomu nehodlám tlačit. Přeci jsem mu řekl, že jsme milenci a kdybych si ho chtěl podřídit, bylo by to stejné jako na začátku, ale i tak musí vědět, že některé hranice jsou pro něj tabu. „Uvidíš, že se ti to bude líbit,“ zabručím mu do ucha a rukama vklouznu pod jeho košili. Zatímco dráždivými polibky laskám jeho krk. „Jsi krásný,“ zašeptám a prsty se dostanu, až k jeho bradavkám, které zlehka promnu. Zdá se mi, že to až příliš natahuju a tak jednou rukou zamířím do jeho klína. Ani mě nepřekvapí, že už je dost vzrušený. Přes látku kalhot ho několikrát dráždivě pohladím, než prsty vklouznu pod ně. „Tss, už tak vlhký,“ neodpustím si poznamenat, když jeho penis vezmu do ruky. To nebude moc dlouho trvat a udělá se už jen z toho, že jsem se ho dotkl.

Hazuki

„Nnnh, b..blbost,“ vzdychnu, když zašeptá, že jsem krásný. Samovolně se prohnu v zádech, protože laskání bradavek mi připadá příliš citlivé. Každý cíleně mířený dotyk mě dostává přesně tam, kam Gabriel chce. Do stavu intenzivního rozechvění, které se mění v návaly slasti. „Uwah, počkat,“ vyjeknu, když ucítím jeho prsty na mém vzrušeném mužství. Zabořím hlavu do polštáře a semknu víčka. Celý se napínám, je to tak intenzivní. „Aaah, Gabrieli!“ zasténám a zatnu svaly na břiše. Nah, to bylo moc rychlé. To bylo příliš rychlé. Skousnu si ret a zajedu si rozpačitě prsty do vlasů. Uvědomuju si ale velmi dobře, že tohle mi nestačí. Cítím se vzrušeně, jak nějaký nymfoman. Chci ho. Chci Gabriela tak moc! „Patří k proměně i tahle šílená nadrženost?“ hlesnu nešťastně a toužebně na Gabriela hledím.

Gabriel La Croix

„Žádná blbost,“ zamručím a nepřestávám mu dopřávat tu rozkoš. Jen ať cítí tu intenzitu a tu sílu. „Nevím, na co bych měl čekat,“ opáčím s jistým uspokojením a vzápětí ruku vyndám. On se opravdu udělal jen z doteku. Po jeho otázce se ušklíbnu a velmi hluboce ho políbím. „Ani ne, ale pokud se ti to líbilo předtím, tak když je z tebe upír, všechno se mnohonásobně znásobí,“ vysvětlím mu ty pocity, které teď cítí. Vlastně to jsou víc jak pocity, ale alespoň ho to zbaví myšlenky na krev. „Neboj, pokračujeme,“ dodám, když vidím touhu v jeho očích. I jeho tělo, proměněné se chvěje tím, aby mohlo pokračovat. Stáhnu z něj oblečení a i já se svléknu, než na něj vzápětí nalehnu. Už se nemůžu držet zpátky. Ta touha, která ho ovládá je i ve mně. Jen ji dokážu lépe usměrnit. Skloním se k dalším polibkům a přitom do něj pomalu proniknu.

Hazuki

Zděšeně rozšířím oči, když se mi dostane vysvětlení. Znásobí?? Je něco takového vůbec možné?  Ještě že nejsem namyšlenej, nevěděl bych, jak si pak poradit s mnohonásobně zvětšeným egem. To by takový egoista, jako Gabriel, asi nevydýchal. Probleskne mi pobaveně myslí. Nechám ho, ať  ze mě sundá oblečení a zálibně sleduji, jak se svléká. Zatraceně asi ho překřtím na Mistra feromonů, protože jen vidět ho, jak z toho sexy těla svléká oblečení, je tak svádivé a vzrušující. Zavřu oči a snažím se zaplašit ty nestoudné myšlenky. Náhle na sobě cítím Gabrielovu váhu a jeho rty opět zaměstnávají ty mé. K nim se ale přidá Gabrielova přítomnost vnikající do mého nitra.  Vstupuje do mě pomalu a dráždivě, ale já se rozechvěle držím Gabrielových zad. Jakmile je celý ve mně, neudržím se a vzrušeně zakňourám. Bože, jen z tohohle mám pocit, že se udělám.

Gabriel La Croix

Užívám si to jeho překvapení, no, je pravda, že o některých věcech jsem se nezmínil, ale jde tu přeci jen o příjemné věci. Příjemné pro mě, ale ještě příjemnější pro něj. Protože ze začátku je to opravdu něco. „Uvolni se a podvol se tomu,“ vydechnu mu do rtů a ušklíbnu se. Jeho reakce jsou nad má očekávání. Je opravdu vzrušený na tu nejvyšší míru. „Nemusíš to v sobě držet,“ ušklíbnu se, když ucítím, že to na něj znovu jde a to jsem do něj jen zajel. Tohle asi bude dneska opravdu dlouhé, než bude mít dost, ale to je dobře. Přijdu si tak na své. Zlehka se v něm hýbnu a v tom okamžiku se udělá. „Hazuki, moc toho nevydržíš,“ popíchnu ho a vzápětí se v něm začnu pohybovat dost pravidelně. S pohyby uvnitř něj začnu mnou i jeho penis a přitom ještě začnu dráždit jeho tělo polibky. Chci, aby mi ukázal všechno.

Hazuki

„Já..já to v sobě nedr..haa..a-aah!“ otřesu se vyvrcholením dřív, než dovedu odseknout na jeho komentáře. Zatraceně, co je moc, to je moc! Proč to musí být tak intenzivní?! A jemu to přijde ještě ke všemu zábavné. „Sklap...ni, nemůžu za to. Je to tvo..je vina, ha-ah!“ mrmlám podrážděně, ale pohyby ve mně mě rozptylují. Nutí mě vzdychat a napínat se. A bezhlavě se jim poddávat. „Nemůžu to kontrolovat,“ zasténám napjatým hlasem a vypnu se pánví proti Gabrieli. Tře můj penis zároveň s přírazy a jeho rty škádlí mou chladnou kůži. „Nnhh, sakra, Gabrieli,“ sevřu konečky prstů více jeho záda a tvář mu zabořím ke krku. Mám pocit, že taju. Že se roztékám ve slasti, zatím co mě příchod dalšího vyvrcholení téměř trhá na kusy.

Gabriel La Croix

„Ale ano držíš, dokážeš toho mnohem víc,“ zamručím a velmi intenzivně přirážím. „Není, to ty jsi to chtěl a já ti jen ukazuju tvoje možnosti,“ pronesu a velmi a velmi si to užívám. „Dokážeš, jen se musíš soustředit,“ napovím mu, aby to dokázal trochu kontrolovat. Přitom docela pevně začnu třít jeho penis. „Ano, Hazuki?“ brouknu a rty uzamknu ty jeho ve vášnivém polibku. „Kolikrát se ještě zvládneš udělat?“ zeptám se ho, když mě uvnitř sebe sevře tak moc, že i já se udělám. Přesto znovu začnu přirážet do jeho horkého těla, do té oázy slasti, které se mi samo nabízí. Dneska se možná unavím dřív jak on, i když kdoví, kolik toho ještě vydrží.

Hazuki

Jaké možnosti? Co má sex společného s mými možnostmi a schopnostmi? Nechápu to! Soustředit? Co mám soustředit, mnnh, na co se mám soustředit. Dokážu...jen vnímat tu slast...v tuhle chvíli zcela upoutává mou mysl souhra našich těl. „Jak to mám proboha vědět??“ vyštěknu bezradně a zvrátím hlavu dozadu v dalším návalu rozkoše. Rukama sklouznu z Gabrielových zad a křečovitě sevřu povlečení pod sebou. Skrz přivřená víčka vidím tvář toho zatraceného nymfomana, je soustředěná a ty dokonale vykrojené rty jsou zvlněné v požitkářském úsměvu. Semknu víčka a opět vzdychnu. Jsem celý mokrý. Cítím vlhkost jak na svém břiše a hrudi, tak uvnitř sebe. Gabriel se nejspíš udělal. Je dobře, že nejsem jediný. Sakra, dohání mě k vrcholu tak snadno. Stupidní upír! Nah, já jsem teď stejná bytost. Moc nevěřím, že si zvyknu na to, že jsem se skutečně změnil. „Na tohle si nezvyknu,“ zaúpím a opět oči otevřu.

Gabriel La Croix

„Tak to spolu zjistíme,“ ušklíbnu se. Zjistím jeho hranice, kam až je schopný zajít, nebo co vlastně vydrží jeho mladé upíří tělo, i když je pravda, že bych ho neměl příliš zatěžovat. Přeci jen bude mít brzo hlad, ale já si nemůžu pomoct, chci zjistit, jaký je a co mi vše ještě může dát. „Ale ano zvykneš, tvoje tělo si už zvyklo,“ brouknu a dál přirážím, i když teď o dost intenzivněji. Stejně tak začnu znovu třít jeho penis, který je zase ztopořený. Jako kdyby před chvílí nevyvrcholil. Nicméně brzo to na nás znovu přijde, oba současně vyvrcholíme, ale ani já a ani on stále nemáme dost. Takže si jeho nohy přizvednu a začnu do něj pronikat tak hluboko, jak to jen jde. Dokonce začnu přirážet k tomu jeho místečku v jeho těle, které dělá jeho tělo mnohem citlivější. „Hazuki,“ vydechnu a rty spoutám ty jeho. Jazykem vklouznu do jeho úst a začnu je dost vášnivě rabovat. S přírazy do jeho nitra přidám, takže si opravdu přicházím dneska dost na své.

Hazuki

„Nhh, ty jsi blázen!“ vykřiknu a trhnu rukama, až se ozve zvuk trhající se látky. Ale to je mi v tu chvíli jedno. Pokud bude něco zničené, bude to jeho vina! Tvrdí mi tu, že si mé tělo zvyklo na proměnu a mám se to naučit kontrolovat, přesto mě tu rozvášňuje, až mám pocit, že je má síla čím dál méně pod kontrolou. Vyvrcholili jsme vzájemně a ve mně slastně zatrne navzdory tomu, jakým klišé ta situace byla. Vzápětí mám pocit, že se roztrhnu ve dví, když pokračuje a dráždí to proklaté místo, které vysílá nekontrolovatelné vlny slasti. Průbojné a intenzivní jako elektrický proud. Mám pocit, že se zahřívám, tolik se naše těla třou. Jako by to nebylo málo, přivlastní si má ústa. Zasténám rozechvěle do polibku a s naléhavostí se do něj vložím. Jednou rukou vjedu Gabrielovi do vlasů a  druhou ho obejmu. Snažím se to dělat jemně, abych mu třeba neublížil, když vím, že jsem teď o něco silnější.  Zahájím svým jazykem protiútok, nemíním tuhle bitvu prohrát. Ale nejsem zvyklý na to, že mám v ústech větší špičáky, tak si o ně jazyk trochu pořežu. Ale chuť krve, byť mé vlastní, mě jen víc dráždí.

Gabriel La Croix

„Nejsem,“ odvětím s tichostí. Spíš se bavím a to tak jako nikdy. Protože jsem ještě nikdy nikoho neproměnil s tím, abych s ním hnedka dělal tohle. Je to jako droga, hlavně pro něj, ale i já si to neskonale užívám. Jeho tělo, které má být studené, skoro jako by hořelo, hořelo tou vášní, po které tolik touží. Jen se ušklíbnu nad tím jak roztrhne prostěradlo, má opravdu sílu, ale na mě nikdy mít nebude, i když teď je před hodně upíry v bezpečí. Ani tak ho ovšem nemíním spustit z očí, ještě to vše neumí ovládat. Pevněji ho obejmu a nepřestávám do něj tak hluboce a rychle pronikat, že člověka by tohle už nejspíš poslalo do bezvědomí, ale on teď vydrží mnohem víc. „Hazuki,” zabručím do polibku, který mi začne opětovat. Začíná být opravdu dost aktivní. Jakmile ovšem ucítím krev, ušklíbnu se a polibek zintenzivním. Jeho krev má teď zvláštní chuť, ale nedokážu jí odolat. Je to přeci krev mého milence, mého věčného partnera.

Hazuki

Neubráním se zakňourání, když polibek zintenzivní. Je to tak opojné a já si uvědomuju, že mě to přivádí k dalšímu vrcholu. Napjatě zasténám do polibku a rukama sklouznu Gabrielovi na zadek a pevně ho stisknu. Vzápětí se napnu a otřesu tak silným vyvrcholením, až nechtěně, ale naštěstí zlehka, kousnu Gabriela do jazyka. Naše krev se tak bláznivě smísí. Je to zajímavý požitek.  Roztřeseně vydechnu a zavřu oči. „Nghhn.. Ga.. Gabrieli,“ hlesnu a celý se chvěju. Zmámeně pohladím jeho záda směrem vzhůru, přes ramena až na paže. „I když jsem teď upír, jestli to budeš přehánět, tak mě jednou zabiješ,“ zahučím.

Gabriel La Croixt

Ušklíbnu se, opravdu ho to celého úplně pohltilo. „Tss, ty jeden,“ ušklíbnu se, když jeho prsty ucítím na svém pozadí. S upíří krví mu padají zábrany. Naštěstí já jsem ten rozumnější a dokážu se ovládat. Nicméně, když mě při dalším vyvrcholení sevře, ani já to nevydržím a znovu se do něj udělám. Přitom mě kousne, ale místo toho, abych se odtáhl, ho ještě vášnivěji políbím. Takhle chvíli týrám jeho rty, ale nakonec se odtáhnu a pomalu z něj vyklouznu. Napoprvé bych to neměl zase přehánět. „Jak se cítíš?“ zeptám se ho a prsty mu prohrábnu vlasy. „Neboj, nezabiju, protože se mnou zůstaneš už navždy,“ zašeptám a nepřestávám na něj shlížet. Vypadá poněkud unaveně, ale po tom, co má za sebou, bych se asi neměl divit. „Hazuki. Jak se cítíš?“ vážně se ho zeptám.

Hazuki

Pootevřu oči, když ze mě vystoupí. „Já se nebojím, jen to konstatuji,“ opáčím pomalu a na pár okamžiků zase zavřu oči. Když se vážně zeptá, znovu oči otevřu a chvíli nad jeho starostlivou otázkou uvažuju. Vyzvednu se na loktech a ztěžka vydechnu. „No, hádám, že většina mé počáteční energie po proměně je pryč. Bolí mě záda, zadek a jsem celej špinavej, což není dvakrát příjemné. Je to odpověď na tvoji otázku?“ odvětím s lehkým nádechem sarkasmu. Vzápětí se chytnu za břicho a svalím se zpátky na záda. Jednou rukou se chytnu za ústa. Přišlo to v náhlém návalu. Párkrát se zhluboka nadechnu a vydechnu. Tak šílený pocit hladu jsem v životě nepocítil. Naprázdno polknu. „Mám...mám hlad jako vlk,“ zašeptám. Trochu trapné přirovnání, když je teď ze mě upír, dojde mi s bodnutím rozpaků a tak chytnu polštář a zakryju si hanbou tvář.

Gabriel La Croix

„To je dobře,“ kývnu. Jen ať je unavený, ať ho všechno bolí, alespoň tak dostane svoje smysly pod kontrolu a nebude mít čas přemýšlet nad blbostma. „Takže asi by ses měl jít umejt,“ navrhnu. I já bych se šel umýt, cítím se opravdu dost špinavý a hlavně po takové akci. Další jeho reakce mě ani příliš nepřekvapí, dalo se čekat, že brzo dostane hlad. „To je v pořádku,“ zamumlám a prsty mu prohrábnu vlasy. Vzápětí mu stáhnu polštář „Hazuki, nemusíš se stydět za to, že máš hlad, i když vlk rozhodně nejsi,“ zavrtím hlavou a políbím ho na čelo. „Něco ti přinesu,“ pronesu a vstanu. Zamířím do kuchyně, kde mu vyndám dva sáčky s krví, kterou naliju do sklenice. Já měl dneska krve, až dost, takže pít nepotřebuju. Prohrábnu si vlhké vlasy, potřebuju sprchu, ale prvně je třeba nakrmit Hazukiho. Sklenici vezmu a vrátím se do ložnice, kde si sednu na postel a sklenici mu podám. „Hlavně to nezhltni všechno najednou,“ upozorním ho.

Hazuki

V pořádku?  Mně to přijde patetické. Jak se budu ovládat, když mě takový hlad přepadne venku? Přepadnu nějakou kliniku, nebo se vrhnu na člověka? Nebo si jak idiot budu pro všechny případy nosit pytlíky s krví po kapsách? „Haaa, to je ujetý,“ zavrčím, když Gabriel odejde do kuchyně. Opět se posadím a zasyčím, když se ozvou bolavé partie. Hádám, že i když jsem upír a mám o něco vyšší práh bolesti, stejně se těmto nepříjemnostem nevyhnu. Jako mladý upír mě bude tělo bolet téměř jako člověka. Obzvlášť pokud na mě bude řádit živel, jako je Gabriel.  Bože, potřebuju sprchu a to co nejdříve. Gabriel se vrací, ale mou pozornost upoutá věc, co nese v ruce. Ucítím ji dřív, než s ní vejde do ložnice. Ve sklenici nese krev a já se musím ovládnout, abych nevyběhl z postele a nesebral mu ji z ruky. Hanba by mě fackovala, kdybych tomu nutkání podlehl. Opatrně sklenici vezmu a s rozechvělým výdechem ji přiložím ke rtům. I když vím, že je to krev syntetická, přijde mi lahodná. V mysli pociťuji lehkou výčitku, že jsem skutečně skončil tak, že piju krev, ale snažím se s tím velmi rychle smířit. Zavřu oči a vychutnávám si to. A cítím, jak se postupně trochu vzpamatovávám. Nutím se do pití po malých doušcích a je velmi těžké sklenici od rtů odtrhnout. Ale povede se mi to. Rty si olíznu a pohlédnu na Gabriela. „Ale vypít ji můžu celou, že jo?“ otážu se s hladovým leskem v očích.

Gabriel La Croix

„Časem si zvykneš, že žízeň není to nejdůležitější,“ kouknu na něj. Úplně vím, co se mu honí hlavou. Nemusí se ale bát, od toho tu má mě, abych jeho žízeň usměrňoval a držel ji pod kontrolou. Bylo by dost špatné, kdyby se vrhl na nějakého člověka, kdyby dostal hlad. Pozorně ho sleduju, vidím jeho žízeň. Snaží se ji krotit, ale i tak je velká, opravdu hodně, ale čemu se taky divit po takovéhle činnosti. „Časem budeš schopný se dostatečně ovládat. Chce to jen zkušenosti a trpělivost,“ vysvětlím mu a sleduju, jak pije. Alespoň, že má tolik ovládání, že to do sebe celé neobrátil. Ani bych se nedivil, ale alespoň má nějaký základ, se kterým se bude dobře pracovat. „Jistěže můžeš,“ kývnu a ušklíbnu se. „Jdu se vysprchovat. Ty tu zatím buď hodnej,“ pronesu a zvednu se. Ještě po něm jednou kouknu, než zmizím v koupelně.

Hazuki

Časem, hmm. Chápu to. To jen díky událostem v poslední době mám pocit, že jsem se stal poněkud prchlivým. Nechám věcem hezky průběh a budu trénovat své tělo a mysl, které se lehce změnily. Bude to vlastně podobné, jako když jsem přijal život a probudil v sobě sílu Lovce. Tentokrát se musím sžít s bytím jako upír a vytrénovat, plně přijmout a rozvíjet své schopnosti. Vážně mi to přijde jako prapodivná parodie.  Jen musím být trpělivý. Skvělé, to se mu to povídá. On sám není tou nejtrpělivější osobou, co znám. „Fajn,“ odtuším tiše a znovu přiložím sklenici k ústům, když mi oznámí, že jde do sprchy spolu s náramnými slovy. „Haf...,“ brouknu uraženě. Blbec, nemám rád, když mě častuje takovými slovy. To je jak na psa nebo na dítě, tss.  Nato mu přestanu věnovat pozornost a znovu se napiju. Sytí to příjemně mé břicho, přesto mám pocit, že si dám ještě nějaké normální jídlo. I když jsem upír, budu jíst stejně jako předtím spoustu lidského jídla. Pobaveně si odfrknu a olíznu poslední kapičky krve, které dokážu vymámit ze sklenice. Nato sklenici odložím na stolek a zvednu se z postele. Krapet se zapotácím na nejistých nohou. Jsem upír, ale do háje, tohle se vůbec nezměnilo, pomyslím si ponuře. Pohlédnu na zašpiněnou postel. „V tomhle spát nebudu,“ zasyknu a dám se navzdory bolavé zadnici a zádům do převlíkání. Bohužel mi při rozepínání povlečení většina knoflíků zůstane v ruce. „Kruci“ kouknu na ně s provinilým ušklíbnutím.