Tomoe

Po rozloučení s tátou, konečně vyjdeme ven. A já konečně volně vyprsknu smíchy. „Uch, ha ha, už nemůžu,“ lapám po dechu. „To teda táta získal zetě,“ vyprsknu nanovo a musím si utřít slzy. Bylo to chvílema děsivý a otravný, ale svým způsobem jsem rád, že jsem tohle se Silvienem absolvoval. Nejsme ani na půli cesty k autu, když se z domova ozve mamčin řev, který se snaží táta zklidnit. „Tchýni k srdci jen tak nepřirosteš,“ rejpnu si do Silviena a zakřením se.

Silvien La Croix

Konečně se za námi zavřou dveře a já si oddechnu. Sice jsme nevzali žádné Tomoeho věci, ale myslím, že tohle už vícekrát absolvovat nechci. „Jsem rád, že se bavíš. Hlavně potom, co ses na začátku třásl strachy,“ zavrtím hlavou. Při řevu si jen odfrknu, ale když jsme u auta. Pevněji Tomoeho chytím a k autu ho přitlačím. Nato se zmocním jeho rtů ve velice vášnivém a neskutečně dlouhém polibku. „Stačíš mi jen ty, štěně. Nikdo jiný,“ zašeptám mu do ouška, když se po nějaké době odtáhnu. Ale hned vzápětí ho znovu políbím a rukou mu zajedu pod tričko.

Tomoe

No jo no, kdo by se taky nebál. Moji rodiče umí být děsiví, však nám to taky ukázali. Laskavé a milé uvítání to sotva bylo. „Mmm!!“ Uwah, co blbne s tak žhavým polibkem. Z-zbláznil se? „Eeeh, ch-chápu. Chápu to, tak mě pu-!!Mnnh?!“ Co si myslí, že dělá na takovým místě. Zachvěju se. „Mm-nah, blbečku, buď tak laskav a vybírej si lepší místa na tyhle věci!“ odtrhnu se z polibku, vypísknu rozčilením a táhnu si tričko dolů. Zavrčím: „Jestli nechceš, abych tě zakousl, tak mě pusť.“ A když ho nezakousnu já, tak to udělaj naši, jestli se jim tady takhle budeme předvádět!

Silvien La Croix

„Chápeš co?“ zeptám se tiše a ouško mu políbím. Líbí se mi, jak se vždy po mých polibcích chvěje a ztrácí nad sebou kontrolu. Je nepřekonatelný, nádherný a tak sladký. „Takže myslíš, že bychom v tomhle měli pokračovat doma?“ pokračuju s tichostí šeptajíc do jeho ucha. „Oba víme, že bys to neudělal. Ztrácíš nad sebou kontrolu, když ti dělám dobře.“ Ještě ho políbím na rty a odtáhnu se. „Neboj, nebudu to dělat před tvými rodiči, i když je to neskutečně lákavé,“ zašeptám a pohladím ho po tváři. Nato otevřu dveře a šoupnu ho do auta. Vzápětí se usadím vedle něj. Ještě jednou se dotknu jeho ruky, než zamířím na cestu domů.

Tomoe

„Hngh,“ semknu víčka, když mi začne šeptat do ucha. Ááá, ten prevít! Ví, že jsem na to citlivý! Z jeho slov mi začínají hořet tváře. Cítím, jak se mi začínají chvět i nohy. Proto uvítám, když konečně sedím v autě. Já mu dám lákavé! Zkusil by to jednou a mamka by mu vzteky bez sebe uhryzla klenoty, kdyby to spatřila. Nafouknu uraženě tváře a založím si ruce na prsou. Takhle vydržím celou cestu až k Sivienově bytu.... k našemu domovu.

Silvien La Croix

Nechám ho, aby celou cestu trucoval. Stejně ho to brzo přejde. Nejdůležitější je stejně jen to, že je tu teď se mnou. Cestou po něm občas mrknu, ale vidím jen to, jak je nafrčený. „Ale no tak, zlato,“ natáhnu ruku a pohladím ho po vlasech. Po chvíli zajedu na parkoviště a vystoupím. Přejdu na jeho stranu a otevřu mu dveře. „Tak pojď. Máme něco sladkého na vyřizování,“ a natáhnu k němu ruku. Přece jen si dá říct a nechá se odvést do bytu. Jakmile jsme uvnitř, přitáhnu si ho do náručí a začnu ho líbat.

Tomoe

Grrr, prej zlato. Sladkýma řečičkama si mě neudobříš, úchyle. Neochotně ale přeci jen se nechám dovést domů, kde se na mě tenhle hladovec nadržený vrhne. „Oi oi, brzdi, králi perverzáků,“ vypísknu a ztěžka se mu bráním. „Chtěl jsem se zeptat na pár věcí, mnh!“ Krucinál, ani boty jsme si nezuli a jsme teprve na chodbě, sakra. Mám pocit, že to s ním tříská čím dál víc. Jak mohla tahle osoba kdysi tvrdit, že my vlkodlaci jsme jak háravý feny?? Ať se momentálně podívá na sebe!

Silvien La Croix

Sladký, vůbec nechápu, co to se mnou dělá. Nikdy jsem takový nebyl, ale on mě změnil tak moc, že po něm neskutečně toužím. Každá částečka mého těla po něm prahne. Skoro jako bych se ho nedokázal ani nabažit. „Proč mám brzdit?“ zeptám se ho, ale na chvíli uberu. „A na jakých?“ zeptám se znovu a skopnu si z nohou boty. Nato ho přitlačím ke stěně a prsty mu znovu zajedu pod tričko. „Ptej se,“ vybídnu ho a rty se přesunu na jeho horký krk.

Tomoe

Vždyť on vůbec nezvolnil! „Ahh, jak se mám ptát, když tohle děláš?“ zakňourám a zavzdychám pod doteky jeho chladivých rtů. Zavřu oči. „Kdo jsou La Croix? Naši byli z toho jména trochu vedle.“ Zeptám se a chytnu se Silvienovy košile. Je to možná zvláštní, že se vlastně ptám, co je zač až teď. Ale nepřišlo mi to nijak důležitý, dokud to naši nenakousli. „Mmmh!“ zadržím další vzrušený vzdech. To nemůže tu ruku zpod trička vyndat??

Silvien La Croix

„Hmm, to nevím,“ ušklíbnu se. Baví mě ho takhle rozptylovat. Navíc moc dobře vím, že je to pro něj těžké soustředit se, ale já se tím opravdu bavím. Je tak neskutečně předvídatelný. Když se zeptá na moji rodinu, zarazím se a na chvíli se odtáhnu. „Divím se, že to nevíš,“ a prsty ho pohladím po tváři. „Měl by ses víc zajímat o to, co se kolem tebe děje,“ neodpustím si poznamenat. „La Croix, to jsou upíří princové. Vůdci upírů,“ zašeptám mu do ucha a pod tričkem si začnu hrát s jeho bradavkami. Přitom jsem se na něj dost silně natiskl, aby všechno cítil.

Tomoe

„Hee, no tak sorry, že to nevím. O pijavice se normáně nezajímám,“ prsknu uraženě, ale vzápětí překvapeně vyvalím oči. „Uhh, kecáš,“ vydechnu. Dělá si tu ze mě srandu? To jako fakt? Takže si mě tu monopolizuje upíří princátko? Nooo, perfekt! „Nn-ah! Poč..tam ne!“ vyjeknu a trhnu sebou. Ha, tak tohle mnoho věcí vysvětluje. Jeho bohatství, nafrněnost a sílu. „Ahh, Silvi...ene,“ zasténám. Začínám být fakt vzrušený a cítit jeho vzrušení a emoce mi v sebeovládání fakt nepomáhaj! „Heh, tak už vím, proč ti tak sedne označení Král perverzáků. Teď, když vím, co jsi zač, obzvlášť,“ uchechtnu se a pod dalším záchvěvem vzrušení zalapám po dechu. „Ta...takže dovolí Vaše výsost a zkrotí své nestydaté klenoty?“ zavrčím sarkasticky a skousnu si ret.

Silvien La Croix

„Ale měl by ses zajímat. Hlavně teď. Myslím, že se budeš setkávat s více upíry,“ pronesu přemýšlivě. Myslím, že hlavně budou zvědavý a budou ho chtít poznat. Nevěřím, že by mu ublížili, ale bude pro ně zpestřením. „Tobě, nikdy,“ pronesu vážně a stáhnu mu tričko. „Ale ano, tam ano. Protože tam to máš rád,“ zašeptám. „Tomoe,“ vydechnu jeho jméno spolu s dalšími polibky. „Nežertuj, skoro jsem králem opravdu byl,“ zavrním mu do ucha. Jen kdyby věděl, ale on mi změnil celý můj svět, i když už předtím jsem věděl, že nechci postavení, které mi předhazovali celý život. „To bych ti přeci nemohl udělat,“ vydechnu mu do ucha a nasměruju ho směrem do ložnice. Myslím, že si potřebuje lehnout. Jeho nožky ho za chvíli sotva udrží.

Tomoe

Málem se stal králem? Mým uším to zní téměř neuvěřitelně. „Heh, proč bych žertoval, Králi perverzáků,“ ušklíbnu se. „Woah, po-počkat!“ vypísknu znovu. Během sotva znatelné chvíle se ocitnu v ložnici. Kdy mě tam stihl dostat?! Couvám před Silvienem a jeho planoucím pohledem a úsměvem, než zakopnu o hranu postele a svalím se na ni. „Oi! Já nejsem připravený momentálně na nějaký prasárničky. Co bys řekl na týdenní půst, Silviene?“ navrhnu nejistě a celý rudý schovám tvář do dlaní.

Silvien La Croix

„Protože to děláš vždycky,“ pronesu s tichostí. „Na co mám čekat?“ ušklíbnu se. Nemám žádný důvod. Navíc teď mě sotva něco dokáže zastavit. „To říkáš vždycky a pak si to neskonale užíváš,“ pronesu s vážnou tváří a skloním se k němu „Tomoe, copak ti to ještě nedošlo? Ty mi nemůžeš utéct a taky po mě nemůžeš chtít něco takového,“ pronesu s tichostí, než jeho rty uzamknu svými. „Už bys to měl konečně říct,“ zašeptám mu vzápětí do ucha a rty se přesunu na jeho krk. Zatímco rukama se začínám činit na jeho chvějícím se těle.

Tomoe

Že mi to nedošlo? Já se to snažím přinejmenším popřít. Kde je psáno, že se mu mám vždycky poddat? Ha, nikde! Ta-takže mé protesty jsou přece na místě, ne? A vůbec, proč bych měl přiznávat, že si to užívám?  Chvějícími prsty se chytnu jeho ramenou. Těmi vášnivými polibky si podmaňuje mé tělo i mysl. Proč po nich musím nad sebou ztrácet kontrolu? Přivřu oči a tiše zakňučím při polibcích na krku. „O čem to tu sakra mluvíš? Co bych měl říct?“ vydechnu a pak rychle chytnu jeho ruce, kterými způsobuje, že se napínám. Kterými způsobuje, že mé vzrušení roste.

Silvien La Croix

Je tak poddajný. Cítím, jak se pode mnou chvěje touhou, ale částečně i zmatenými pocity, které zaplavují jeho mysl. „Tomoe,“ zašeptám se smyslností jeho jméno. „Ty to moc dobře víš, chci, abys řekl, jak moc ti na mně záleží,“ zašeptám mu do ucha a vzápětí se ušklíbnu při jeho chabém pokusu mě zastavit „Tomoe, nezapírej. Chceš to,“ ušklíbnu se a z jeho sevření se vyvléknu, i když to sotva bylo nějaké sevření. Pokračuju tam, kde jsem začal a pomalu ho zbavím veškerého jeho oblečení. „Už jsi na pokraji a to se tě jen dotýkám,“ poznamenám a dotknu se jeho vzrušeného penisu.

Tomoe

„B-blbečku!“ vypísknu celý rudý. Mám z těch dotyků a slov husí kůži a příjemně mě mrazí po celém těle. Můj dech se zrychluje a já samými rozpaky nevím, co bych měl říct. To si to pako myslí, že to řeknu?? Já?! „U-uwah, tak se mě nedotýkej!“ vyjeknu, když se dotkne mého vzrušení. „Nic ti neřeknu! A-ani slovo. Tůdle! Zvrhlíku!“ Nngh, nedonutí mě to říct. A ne a ne! A-ale jestli se mě nepřestane dotýkat, tak se udělám! Skousnu si ret a tiše zakňučím, jak se snažím odolávat slasti.

Silvien La Croix

„Ale, ale to tě snad nikdy nepustí. Říkej mi jménem,“ pronesu a pohladím ho po rudé tváři. „Budu se tě dotýkat, jak budu chtít. Hlavně, když se to tvému tělu tak líbí,“ pronesu s klidem a nezapomínám se ho dotýkat na místech, kde je zvlášť citlivý. „Tak na to se podíváme, jestli neřekneš,“ prsty obemknu jeho penis a sevřu ho. „Tak já ti nedovolím, aby ses udělal,“ pronesu s tichou výhružkou a rty přitisknu na jeho krk. Zatímco prsty druhé ruky dráždím jeho bradavky. Nakonec, ale prsty sjedu po jeho boku až k dírce, do které okamžitě jedním prstem zajedu. „Jsi tak nedočkavý,“ ušklíbnu se. Je uvnitř tak neskutečně vlhký a poddajný, že bych do něj rovnou mohl zajet sám, ale prvně chci slyšet ty slova.

Tomoe

„Aah! Ahh, to ne! To...to je vydírání, nnnh!“ zakňourám. Waa, proč tohle dělá? Nechci to říct! Prudce oddechuju pod dráždivými doteky, jsem na pokraji vrcholu, ale on mi v tom úspěšně brání. Je to těžké. Ale napětí se stane ještě nesnesitelnějším, jakmile se dostane na to místo. „A-aahn, Silviene! Ta-tam ne!“ zasténám. Proč musí používat takovou taktiku. „To je nefér! Nechci!“ Když se zavrtím, abych se Silvienovi vymanil, příliš si nepomůžu, jen je to snad ještě horší. Celé tělo mě brní a napíná se potřebou uvolnit všechno to vzrušení, tu slast, kterou prožívá. „Nah, zatraceně! Proč musím mít rád takovýho úchyla, jako seš ty?! To je tak nefér. Ty jsi takový pako, Silviene,“ zafňukám a oči se mi zalijí slzami. U-už nemůžu, chci se udělat...

Silvien La Croix

„Říkej tomu, jak chceš, ale tak jako tak mám navrch,“ odvětím s mírným pobavením. „Ale ano, tam ano,“ protáhnu tiše a sleduju, jak se snaží bránit, i když v jeho případě jsou ty pokusy naprosto zbytečné. Takhle to rozhodně nepůjde. Cítím, jak mi mezi prsty jeho penis pulzuje a jeho tělo se chvěje touhou, ale i vyčerpáním. Navíc z něj stékají kapičky potu. „Celý život je nefér,“ odvětím s klidem. I když i uvnitř mě to svádí boj, toužím být už uvnitř toho horkého tělíčka, ale nehodlám ho nechat vyklouznout tak snadno. „Řekni to ještě jednou,“ zašeptám tiše a skloním se k jeho uchu. „Řekni, co ke mně cítíš,“ vybídnu ho s tichostí a k jednomu prstu přidám postupně další dva.

Tomoe

„Hnnh, ne...už ne, pro...sím! Si...Silviene,“lapám po dechu. Je mi takové horko z napětí a intenzity pocitů se mi začíná motat hlava. A co udělá on? Dožaduje se více a prohlubuje mé vzrušení dalšími prsty. Nah, tam nemůže! Je to moc! Chci se udělat, až to bolí. „Silviene,“ vzlyknu a donutím své chvějící se ruce obejmout chladivé tělo toho tyrana slasti. Tolik ho...nesnáším...nemám ho vůbec...„..rád...Mám...tě rád..,“ šeptám rozechvěle u jeho ucha a vzlyknu. „Sil..viene..ahh.. Mám tě rád!“ I když si to vůbec nezasloužíš, ty samolibý prevíte! Zaryju prsty do jeho zad a semknu víčka.

Silvien La Croix

Cítím, jak pode mnou trpí, jeho slova to jen dokazují. Dokonce si to i docela dost užívám, takhle ho trápit. Cítím, že už to dlouho nevydrží a nejspíš se složí. Ale to, jak vyslovuje mé jméno, rozkošné. Pak řekne ty sladká slova, cítím, že to myslí naprosto vážně. „Já tebe taky, Tomoe,“ odvětím s tichostí a prsty z něj vytáhnu. Vzápětí pustím jeho penis a nechám ho, aby se udělal. Tak moc se chvěje, když mu to konečně dovolím. Myslím, že ho to vyčerpalo, víc než to, co za chvíli přijde. „Tomoe,“ zašeptám a prsty mu setřu z tváří slzy. Okamžik nato ho jemně políbím a pohladím ho po jeho zpocené tváři.

Tomoe

Příslib opětovaných citů a pak agónie. Na intenzitu toho vyvrcholení jsem nebyl připravený. Jako bych se měl roztrhnout ve dví. Zemdleně padnu na peřinu a ztěžka popadám dech. Když Silvien zašeptá mé jméno a s jemností stírá mé slzy, nezmůžu se na odpověď. Jen tichounce zakňourám. Donutím zvednout pohled k jeho tváři. Tenhle chlápek má fakt drsné metody monopolizace. Si myslí, že když mě donutí se mu vyznat a on se následně vyzná mně, že je všechno ok? Mám fakt chuť ho kousnout. A vůbec ne jemně! „Grrrr,“ zavrčím. Kdybych měl sílu se zvednout, tak ho ale fakticky kousnu!

Silvien La Croix

„To jsem ti teda dal,“ ušklíbnu se a trochu se nad ním nadzvednu. Vidím, že je naprosto na pokraji, a přitom jsem si ještě neužil. Povzdechnu si, je to dost frustrující. Buď mu ublížím, nebo to dneska nechám. Natáhnu prsty a odhrnu mu zpocené vlasy z čela. „Tak co, zvládl bys ještě jedno kolo?“ zeptám se ho a přitom si ho upřeně prohlížím. Nečekal jsem, že tohle jsou jeho hranice. Čekal bych, že vydrží o dost déle. Možná jsem ho trošku přecenil, ale jeho vyznání bylo velice uspokojující.

Tomoe

He? Heee? Tak páneček udělá tohle a pak bude dělat ksichtíky, protože chudáček on si nevrzl, že? Tak teď mě ale fakt naštval chlapec! Únava neúnava, tohle mu neprojde. „Joo, tos mi teda dal,“ zavrčím přezíravě a oplácím mu jeho upřený pohled mračením. Nakonec se ale dvakrát zhluboka nadechnu a vydechnu. Na to se i přes chvějící se svaly vymrštím, Silviena strhnu vedle sebe a pak ho zalehnu. „Tak fajn, vaše výsosti,“ zavrčím. „Zvládnu ještě jedno kolo, ale ty se mě při tom nesmíš dotknout!“ oznámím mu zarputile a s námahou se na něm posadím. Uwahh, jsem sice naštvaný, ale ty slova, co jsem řekl i to, co se chystám udělat, je nesmírně trapný. Takže mé rudé tváře poněkud podkopávají vážnost mého výrazu a tvrzení.

Silvien La Croix

Sice unavený, ale přitom se prostě musí vztekat. Je to prostě moje malé uvrčené štěně. To, co chce udělat, mi dojde chvilku předtím, než to udělá, ale nechám ho. Jsem docela zvědavý, co ve svém stavu hodlá dělat. Zůstanu ležet a vzhlédnu k němu, chvěje se únavou, ale je tak cílevědomý, i když kdoví, jak dlouho mu to vydrží. „Ho, ho, tak to jsem na tebe zvědavý, Tomoe. Myslím, že nevydržíš ani začít,“ vmetu mu do tváře a zůstanu na něj vyzývavě hledět. Jsem fakt zvědavý, co hodlá ve svém stavu dělat, ale kdyby přece jen, mohlo by to být velice zajímavé „Tak do toho,“ vyzvu ho znovu a dám si ruce za hlavu.

Tomoe

„Áá, sakra, sklapni!“ vypísknu naštvaně a mrsknu oušky. Á, jak on mě štve, provokatér jeden. „Podceňuješ mě, králi perverzáků,“ zavrčím a jelikož se v ráži nehodlám párat s knoflíčky jeho košile, tak ji jednoduše ze Silviena strhnu. Lehce zavrávorám a zrudnu, když se naše rozkroky otřou. Neubráním se zachvění, a proto se na pár vteřin musím rukama o Silviena opřít. Zbývají ty zatracený kalhoty. Proč já vlastně tohle všechno dělám? Měl jsem ho raději nechat, ať si pláče nad svým vzrušeným pérem sám, a né dělat něco tak trapnýho! Teď už couvnout nemůžu. S obtížemi kalhoty rozepnu a i s trenkama sundám. Nah, to je trapas, velebnosti! Polévá mě z toho horko. A může za to taky Silvienův upřený pohled. „Moc na mě takhle nekoukej, je to trapný,“ zamrmlám rozpačitě a mrsknu ocasem. Nakonec se nadzvednu a navedu Silvienův penis do sebe. „Mnnnh!“ zalapám po dechu. Tím, jak se mi chvějí nohy, dosednu rychleji, než jsem chtěl. Je to příjemný, skousnu si vzrušeně ret.

Silvien La Croix

„Nevím, proč bych měl,“ ušklíbnu se ně něj a sleduju jeho nervozitu. Ta z něj přímo čiší, ale je to prostě Tomoe, ten už jiný nebude. „Tebe, to bych si nikdy nedovolil,“ pokračuju s lehkým pobavením. „Ještě, že jsem nakoupil,“ zhodnotím to, jak se s tím oblečením nepárá. „Jsi fakt něco,“ vydechnu, když se o mě otře, i když pochybuju, že by to bylo úmyslné. „Ale mně se líbíš. Jsi krásný, sladký a v neskutečných rozpacích,“ dloubnu si do něj s pobavením. „Tomoe,“ vydechnu vzápětí. Neudržím se a rukama ho chytnu za pas. „Myslím, že to bez dotyků nepůjde,“ ušklíbnu se na něj a prsty ho po bocích pohladím. „Ale myslím, že by ses měl začít hýbat. Než se znovu uděláš,“ pobídnu ho a trochu pohnu pánví.

Tomoe

„Hej, neměl ses mě přece..aah!!“ zasténám. Mé tělo se nepřestává chvět. On prostě zpátečku nehodí a nehodí. „Na-nadrženče,“ vydechnu. Nedá se svítit, nějak to musím zvládnout. Musím se trochu podepírat rukama, ale nakonec jsem schopný se pomalu nadzvednout a zase dosednout. Čeho ale nejsem schopný, je zadržení vzrušených vzdechů, které se mi s každým dalším pohybem linou z úst.  „A-aah, s-sakra,“ zakňourám, protože se vyvrcholení neubráním. Ale Silvien se ještě neudělal. To-tohle mi nějak nevyšlo, zafňukám v duchu. „Silviene,“ sklopím poraženě hlavu. Zvládnu to, ještě chvíli nápor slasti zvládnu, ale nedovedu to sám. Slezu, nebo spíš se mátožně svezu ze Silviena a převalím se zpátky na záda. Pak celý rudý roztáhnu nohy a chytnu si je pod koleny. „Já...já sám už to nezvládnu...tak prosím,“ pípnu rozpačitě a sklopím pohled.

Silvien La Croix

„A co jsi pak ty,“ vrátím mu to. Možná to chci víc, jak předtím, ale on je ten, kdo si to nakonec tak hlasitě užívá a kdo to prožívá s takovou intenzitou. „Nedrž to v sobě,“ vybídnu ho, když se steny snaží utišit. Jsou roztomilé, ale jak ho sleduju, vím, že má skoro dost. Pohybuje se jen s vypětím všech sil. Já říkal, že to sotva vydrží. Pořádně si to zkomplikoval, protože tohle je pro něj ta nejnáročnější poloha. Za chvíli se, ale znovu udělá. Fakt vůbec nic nevydrží. „To je dobrý,“ povzdechnu si, když to vzdá, a pohladím ho ve vlhkých vlasech. Překvapí mě, když se ze mě sesune. On to opravdu vzdal, takže to vypadá, že dneska z toho nic nebude. Jeho další jednání mě, ale překvapí ještě mnohem víc. „Jsi sladký, opravdu jsem rád, že jsem tě našel,“ skloním se nad něj a velice vášnivě ho políbím. Načež do něj hladce vklouznu. „Bude to rychlé, pak si budeš moct odpočinout,“ zašeptám mu do ucha a začnu se v něm hýbat.

Tomoe

Ngh, nejsem sladký! Nedělám tyhle trapárny, protože bych chtěl. Ne, ne, ne. Omámeně zavřu oči při polibku. Začínám pochybovat, že to zvládnu, jsem na svém limitu. Tak opojné... „Ha-aah!“ zasténám slastně. Rychlé? To bych mu radil. Už víc neustojím! „Hnnn, Si-silviene...Silviene!“ volám rozechvěle jeho jméno a z posledních sil ho tisknu na své chvějící se tělo. V těchhle chvílích si nelze lhát. Mám Silviena rád a to včetně jeho slastné přítomnosti ve mně. Je to zvrhlík a vždy si vydobyje, co chce, ale nemůžu se nabažit těch pocitů rozkoše, které mi tím přivodí. „Nnah, a-asi se zblázním! Aah, zase...zase se...ahaah!“ Vypnu se k němu žádostivě pánví a přitáhnu si ho téměř zoufale do polibku.

Silvien La Croix

„Tomoe,“ zašeptám znovu jeho jméno. Je úžasný, jak se pode mnou chvěje, vím, že už sotva vydrží, ale už ho nehodlám dále týrat. „Jen křič mé jméno,“ vybídnu ho a zrychlím. Je uvnitř tak neskonale kluzký. „Jsi tak vlhký,“ zašeptám mu do ucha. A začnu ho líbat na krku, kde je tak citlivý. Chci slyšet, jak sténá. Jeho hlas je neskutečně úžasný. Chytnu ho pevněji za boky a začnu mnohem tvrději přirážet. Jak vidno, je mu jedno, jak přirážím. „Nedrž to v sobě,“ zasyknu přes sevřené zuby. Myslím, že moje slova byla zbytečné, protože vzápětí mě políbí a znovu se sám udělá. Ještě jednou se v něm hýbnu a celého ho vyplním. „Dneska jsi se ale předvedl,“ zašeptám a pohladím jeho mokré vlasy. Nato z něj vyjedu a položím se vedle něj.  Podepřu se na rukou a začnu ho hladit ve vlasech. „Teď bys měl odpočívat,“ políbím ho na tvář a přetáhnu přes nás deku.

Tomoe

Znaveně vzdychnu a zpod přivřených víček Silviena pozoruju. To, jak mě hladí ve vlasech, je neskutečně příjemné. Tohle vážně zbožňuju. „To neříkej dvakrát. Jsem na hadry,“ zabrblám tichounce, když už jsem schopný popadnout dech. Už si chci konečně odpočinout, ale takhle ležet je jaksi nepříjemné a neuspokojivé. Kruci, já se snad normálně ani nevyspím. Nah, nedá se svítit. S obtížemi se přetočím na bok. Skousnu si ret, když se ozvou mé intimní partie. Dál na to ale nedbám, přitáhnu se k Silvienovi a stulím se mu na hrudi. „Dobrou noc, Silviene,“ zamumlám, ale spokojeně vydechnu a zavrtím oušky. Pár vteřin na to vysílením odpadnu.

Silvien La Croix

Je neskutečně vyčerpaný. Cítím to z každého kousku jeho těla. Měl by se jít ještě umýt, jak je vlhký uvnitř i venku, ale něco tak náročného by sotva zvládl a to i s mojí pomocí. „A kdo za to může,“ neodpustím si poznamenat a nepřestávám ho hladit. Docela bych čekal, že hnedka usne, ale on se začne vrtět a nakonec se uloží na mě. Povzdechnu si a pořádně ho přikryju. „Dobrou, Tomoe,“ oplatím mu jeho slova a políbím ho na čelo. Vypadá tak nevinně a zranitelně, jak tak spí, protože sotva zavřel oči, už usnul. Muselo ho to neskutečně vyčerpat a já se teď stal jeho novým polštářem. Ještě chvíli ho s hlazením pozoruju a nakonec usnu i já. Spolu se svým miláčkem v náručí.