Gabriel La Croix

Baví mě ho tahle ponižovat před ostatními, alespoň bude on i ostatní vědět, kde je jeho místo. A to není nikde jinde než u mě. Ještě čekám, než uklidí zbraň. Ta prozatím nesmí opustit tuhle budovu. Možná mu jednou dovolím, aby si ji vzal domů, ale teď to rozhodně nebude. „Ale copak, myslel jsem, že to tvému tělíčku schází?” otážu se ho s úšklebkem. „Nebuď drzej!”upozorním ho dost ostře a jen tak, že ho neuhodím. „Hmm,” zamručím a povzdechnu si. Asi by to opravdu chtělo. Nakrmit ho a pak si užít. Přeci jen dneska dostal do těla a pořádně. „Dobrá, cestou domů navštívíme nějakou restauraci,” souhlasím nakonec. Je totiž fakt, že potom se k jídlu nikdy nedostane. Většinou je tak mimo, že se jen s veškerým vypětím dokáže umýt. Asi bych měl na tohle opravdu brát trochu ohled a předtím ho vždycky dostatečně nakrmit. Než výtah dojede nahoru, přitisknu se k němu a začnu ho dost náruživě líbat. Chci ho, dost po něm toužím a přitom si budu muset ještě počkat, jak otravné, ale pak ho nenechám vydechnout.

Hazuki

Tsk. Nebyl jsem drzý. Řekl jsem jen a pouze pravdu a nezkoušej to popřít! Myslím si v duchu a při jeho ostrém napomenutí nehnu ani brvou. Ale nakonec si najde jiný způsob jak mě rozhodit. Ani jsem nestačil vznést připomínku, že jsem přeci navrhl, že dnes udělám večeři já, tak proč jdeme do restaurace a on...opět na místě, které se k tomu nehodí. „Mnnh!“ přidušeně zasténám a sevřu rukávy jeho saka. „Tady přece...za chvíli vyjedeme...hnnn,“ pokouším se ho donutit přestat, ale lapám při tom dechu. Kolísám pod tím náhlým přívalem vášně z jeho strany. Chvějí se mi nohy a nestačím se těm polibkům přizpůsobovat. Už tak jsem byl dost vyčerpaný a on na tomhle místě způsobuje, že mám v hlavě prázdno. „Gab..rieli,“ hlesnu rozechvěle, když ciknutí výtahu oznámí, že jsme dorazili do výstupního patra. Tohle mi dělá schválně. Tohle mi ten zvrhlík vážně dělá schválně!

Gabriel La Croix

Do polibku se ušklíbnu a nepřestávám. Spíš ho ještě zintenzivním a na dost dlouho prodloužím. “To je fuk,” brouknu do jeho rtů a prsty mu zajedu zepředu pod tílko. Jeho kůže je horká. Je to velmi zábavné, takhle si s ním pohrávat. Po cinknutí výtahu si jen povzdechnu, asi by to chtělo opravdu zastavit. „Hazuki,” zašeptám s tichostí a odtáhnu se hladíc jeho tvář. Neodpustím si, ale ještě jednou se k němu natáhnout a políbit ho na čelo.  „Tak jdeme, zlato,” zabručím a podepřu ho, protože vypadá trochu zaraženě a já na něj nemíním čekat. Nato ho vyvedu z budovy. Je fuk, že na nás všichni civí. Ať si civí, když se ho ani nedotknou. Vezmu ho až k autu, kde ho posadím a jakmile se rozjedeme, vytáhnu mobil a objednám restauraci. Není to nic těžkého a po pár minutách zastavím před jednou luxusní restaurací. „Tak se rychle najíme a pak budeme pokračovat v těch příjemných věcech, po kterých se ti chvějí nožičky,” pošeptám mu, než z auta vystoupím a čekám, než vystoupí i on.

Hazuki

Přivřu oči, když mě políbí ještě na čelo. V mé hrudi se přitom zase ozve podivné chvění, které mě rozčiluje. Nghh, chci toho bastarda praštit za to, jak si se mnou pohrává! Než se z té náruživé scény vzpamatuju, vytáhne mě z výtahu a dovede mě k autu. Tam si rozčarovaně prohrábnu vlasy a pohlédnu na něj, jak objednává restauraci. Pokaždé mi něco udělá a pak se tváří, jako by se nic nestalo. Jistě sexuální harašení na denním pořádku. Bože, ušetřete mě toho. Uběhne sotva pár minut a stavíme před restaurací, kterou objednal. Než ovšem vystoupíme, stihne mi do ucha zašeptat další šílenost, po které mi znachoví tváře. Rozladěně zavrčím a chytnu se za ucho. Co to s ním je, mlít takový zhovadilosti? Srovnám si kabát a nakonec také vystoupím. Vejdeme do prostorné a na první pohled luxusní restaurace. Do nosu mi zavane tucet lahodných vůní, ze kterých se mi žádostivě sevře žaludek. „Do jaké míry můžu zatížit tvoji peněženku?“ nadhodím nevinně.

Gabriel La Croix

“Dej si pozor, city tu nemají místo a nebudu ti to už opakovat,” zašeptám ještě jednou svoje varování. Cítím totiž, že opravdu začíná reagovat až příliš. Takové věci jsem viděl hodněkrát, ale on nemá šanci. Zaplést se s člověkem? To je absolutně nemožné. Jen mi tím bude otravovat život a oběma přidělávat jen problémy. Tak jak to je, je to ideální. V restauraci je plno, ale nás usadí k tomu nejlepšímu stolu. „Jak chceš, moje peněženka snese všechno,” vybídnu ho. Klidně ať praskne, když bude pak povolný. Vlastně je mi jedno, jestli bude povolný nebo ne, tak jako tak si s ním užiju, protože to poté absenci potřebuju. Donesou nám lístky, já si objednám něco lehčího a zkoumavě se zahledím na něj. Vypadá dost hladově a přitom jí docela dost. I to vybírání toho jídla mu docela trvá, asi tam je tolik dobrých věcí, že neví, co vybrat. Ale jestli to bude dál protahovat, tak objednám za něj.

Hazuki

Usadíme se a dáme se do objednávání jídla. Gabriel si objedná okamžitě, ale já ze vzteku k němu si hodlám dát něco hodně drahého. Ty jeho postoje a předpoklady, tolik mě tím štve. Zamyšleně pročítám lístek a nejsem si jistý, co bych si vlastně měl dát. Ale hlavně něco výživného. Uvědomuju si Gabrielův pohled na sobě. Znervózňuje mě to. Vím, že ho štve, že mi to tak trvá. Zvednu k němu na pár vteřin pohled, aby si uvědomil, že mi to jeho zírání není příjemný, a strčím si pár pramenů vlasů za ucho. Nakonec si povzdechnu a objednám si pořádný stejk s restovanou zeleninou na nějaký jejich spešl způsob a vodu. Maso a zeleninu teď potřebuji nejvíc. Zatímco čekáme, než nám to přinesou, hledím z okna za Gabrielem. Od stolů kolem nás se ozývá živý hovor a já napůl ucha vnímám útržky rozhovorů. Vlastně je poněkud trapné, když spolu sedí dva muži u stolu a nemají se o čem bavit. Dříve jsem tomu nevěnoval pozornost, teď je to poněkud nepohodlný pocit. Ale na jednu stranu nemám o čem se bavit zrovna s ním. Přesunu pohled z okna na jeho tvář.

Gabriel La Croix

„Copak, nervózní?” popíchnu ho, ale pak pohled odvrátím. Už aby si objednal. „Ještě to nejlepší víno, co tu máte a něco sladkého,” poručím číšníkovi. Vodu, je ve špičkové restauraci a chce pitomou vodu. Tu může pít doma a z kohoutku. Navíc, když má rád to sladké, tak ať si pořádně dá do nosu. Nakonec k němu pohled obrátím zpátky. Vypadá dobře, i když je pořád nějak pobledlý. Je fakt, že i Tristan mě upozorňoval, ať si dám pár dní pozor. Tak jsem to jednou přehnal a co? „Tak co by jsi chtěl?” zeptám se ho, když na mě začne koukat. Co jako čeká, že udělám? Nakonec ale donesou objednávku, ale pokud si myslel, že mě rozhodí, tak to byl na omylu. „Nech si chutnat,” popřeju mu a sám se do toho pustím. Ne, že by mě lidské jídlo nějak uchvacovalo, ale když teď mám omezený příjem krve, tak se to opravdu velmi hodí.

Hazuki

Překvapeně zamrkám. Víno a sladké? Argh, to mám z toho, že mě nachytal, že jsem byl v cukrárně. Ale když už nabízí, tak proč ne. Na dezert mám v sobě místa vždy dostatek. „Já? Nic,“ zamumlám a uhnu pohledem. Proč si myslí, že něco chci? Je divnej. Způsob, jakým mu to šrotuje v makovici je  nadmíru fascinující. Tiše poděkuji, když nám donesou jídlo. Vypadá to a voní to lákavě. Žaludek mi opět sevřením dá nepříjemně najevo, jak jsem hladový. Pustím se do toho a lehce mi zrůžoví tváře. Je to strašně dobré. Maso je šťavnaté, té nejlepší kvality a spolu se zeleninou je dochucené neuvěřitelným způsobem, až mám pocit, že se mi roztečou chuťové buňky. Po chvilce přinesou víno a nějaký dortík s ovocem. „Hodláš pít víno? Vždyť řídíš, Gabrieli,“ zvednu k němu pohled od svého talíře a olíznu vidličku od šťávy. Prakticky vzato, kdyby chtěl, můžu řídit na cestu zpět já, ale pochybuju, že by mi dovolil jít za volant v jeho káře.

Gabriel La Croix

“Jak nic?”zeptám se. „Jestli chceš o něčem mluvit, tak teď je ta nejvhodnější chvíle,” vybídnu ho. Cítím, že má něco na srdci a zrovna dneska mám celkem dobrou náladu, takže jsem ochotný ho poslouchat. I když je dost rozpačitý, možná bych tušil, o co mu jde, ale tohle už nebudu řešit. Jeho city jsou jeho věc a je jen na něm, co si s nimi bude dělat, hlavně, když mě s tím nebude obtěžovat. „Takovej nenasyta,” protáhnu, když to do sebe začne skoro až házet. Já se do toho pustím o dost pomaleji. „Proč ne,” pokrčím rameny a ušklíbnu se. „Navíc jsem upír, trocha vína mě nerozhodí,” pokrčím rameny. Myslí to ale na hlouposti. Měl by spíš myslet na jiné věci, přejedu ho pohledem. Dnes, víc jak obvykle, ho chci. „Hezky to do sebe hoď,” pobídnu ho a upiju ze sklenice trochu vína. Je příjemně sladké, ale ne tak sladké jako to zlatíčko, co sedí naproti mně. Povzdechnu si a a podepřu si bradu. Zatracenej Lovec, myslím, že má na mě přece jen trochu vlivu. Prostě se ho nemůžu nabažit. Nikoho lepšího jsem zatím nikdy nepotkal.

Hazuki

Překvapil mě. Najednou mu ta huba jede sama od sebe, ačkoli jsou to z větší části arogantní kecy.Jelikož i přede mnou stojí sklenice s vínem, upiju z ní také. Na pár okamžiků ke Gabrieli znovu zvednu pohled, ale když zjistím, že na mě divně kouká s podepřenou bradou, raději pohled věnuji svému poloprázdnému talíří. Sním pár soust, než konečně promluvím. „Nemám bohužel o čem s tebou mluvit. To je jedna z věcí, která mi v tu chvíli vrtala hlavou. Je mi proto líto, že promeškávám nejvhodnější chvíli, ale pravda je taková, že si nedovedu představit normální konverzaci s tebou,“ odpovím na jeho původní dotaz. „A co se týče mé nenasytnosti,“ zvednu k němu opět pohled a zacuká mi koutek. „Nemyslím si, že ty bys na tom byl jinak,“ podotknu a strčím si do úst poslední kousek masa. Přivřu labužnicky oči. Fajn, pro takovéhle jídlo má rozhodně cenu žít, pomyslím si v mysli pobaveně. Znovu upiju ze své sklenice víno. Pramínky vlasů, které jsem měl přitom za uchem se mi svezou podél obličeje.

Gabriel La Croix

„To je divné,” nepřestávám na něj hledět. „Já bych s tebou klidně mohl vést normální rozhovor, ale proč taky, co,” pokrčím rameny. Vždyť je to fuk. Když nechce, tak ať nechce. Já mu dal tu možnost. Vzápětí zúžím pohled, dovoluje si. Úplně cítím, že si to uvědomuje. Ten malej hajzlík, začíná pořádně vystrkovat růžky. Přitom čeká, jak na to zareaguju, ale tady ho rozhodně nemíním trestat. To by se mu tak líbilo. „Alespoň, že ti to chutná. Hlavně to do sebe hoď, ať můžeme jít. Já totiž nerad čekám a myslím, že tvé tělo už se také chvěje nedočkavostí,” ušklíbnu se oplátkou. Vím, že to chce, sice to nepřizná, ale chce to, touží po tom. Vzápětí k němu natáhnu ruku a pramen vlasů mu zastrčím zpátky za ucho. „Tak sladký,”zabručím a v křesle se opřu. Už jen aby dojedl ten svůj zákusek a pak můžeme vypadnout.

Hazuki

Jistě, tak co ti brání ten normální rozhovor zapříst? Otázkou je, co znamená v tvém případě normální konverzace.  Huh? Zakuckám se vínem. Pardon?! Čí že tělo se chvěje nedočkavostí? Ztuhnu, když se ke mně natáhne a zmateně rozšířím očí, když mi volný pramen vlasů za ucho. Co to sakra dělá? „Nejsem výstavní cukroví,“ zasyknu s rudýma ušima a rázně se pustím do dezertu. Je naprosto vynikající a spořádám ho ve dvou minutách. Když ale dojím, zarazím se. Jsem idiot! Měl jsem spíš zdržovat! Semknu zahanbeně rty a čekám, než Gabriel zaplatí. Mlčení mi pak vydrží celou cestu do auta i do Gabrielova bytu. Tam zostražitím a čekám, co bude pán chtít. Cítil jsem tu jeho netrpělivost celou dobu. Pán si chce vrznout a nejspíš ho teď absolutně nic nezastaví. Tsk, mé nebohé tělo bude zase zneužito. Jsem dost unavený, proto ve skrytu duše doufám, že Gabriel bude mít po jednom kole dost a já budu moct načerpat síly.

Gabriel La Croix

Úplně si užívám, když takhle reaguje. Je to zábavné. „Proč ne, jsi dostatečně sladký,” zareaguju na jeho slova a odtáhnu se. „Ta rudá ti opravdu sluší,” poznamenám a čekám dokud to do sebe neobrátí. Bylo to, ale opravdu velmi rychlé. Takže zaplatím a můžeme jít. Konečně, konečně už si užiju. Nechám ho, ať si klidně mlčí, pro mě je to vlastně o dost příjemnější. Jakmile za námi zaklapnou dveře, ví, kam má jít. Poslušný pes, líbí se mi to.  V ložnici si ho přitáhnu do objetí a políbím ho tak hluboce, že se mu až skoro podlamují nohy. Já si to taky neskonale užívám, takhle ho trápit. „Rozkošný,” zabručím mu do ucha, když se odtáhnu a prsty mu zajedu pod tílko. Ještě mu věnuju několik jemných polibků na krk, než se od něj odtáhnu. „Svlékni se a pomalu, ať si to užiju,” vybídnu ho a prsty mu přejedu přes lícní kost. Sice bych do něj chtěl okamžitě proniknout, ale proč si pořádně neužít a ještě ho trochu neponížit. Stáhnu si sako a vyčkávavě na něj hledím. Tak co uděláš, ty moje malé zlatíčko? Víš přeci, že nemůžeš odmítnout a musíš poslechnout.

Hazuki

Jakmile jsme v ložnici, hned mě k sobě tiskne a mně se téměř zatočí hlava z toho vroucího polibku. Sakra je divnej dneska, vážně divnej. Zalapám po dechu při doteku jeho chladných prstů. Gabrielovo tělo získalo svou původní teplotu. Příjemně chladivou, špičky jeho prstů až téměř lezavě chladnou. Můj dech se samovolně zrychlil pod útokem jeho rtů. Pak se však odtáhne a já vyvalím oči nad jeho požadavkem. To mu tu mám dělat striptýz? Copak jsem nějaká laciná děvka? Či nadržená novomanželka? Vyčítavě se na něj zamračím a odvrátím pohled. Jsem si dobře vědom toho, jak mé tváře polévá horkost. Pak ale s pocitem, že nemám na výběr si stáhnu z vlasů gumičku a nechám je splynout po zádech a přes hruď. Na to pomalu odložím kabát stranou. Jak si to proboha představuje? Mám mu přitom snad nějak pózovat? Je to trapné. Pomalu sunu vzhůru své tílko, než ho přetáhnu přes hlavu a s rozpačitým letmým pohledem ke Gabrieli ho upustím na zem. Cítím se tak trapně, že bych nejradši zemřel.  Ale ještě předtím bych si dovolil zmalovat svému pánečkovi ksicht. Mám strašnou chuť ho praštit, za to co mi dělá! Nakonec sklopím pohled ke kalhotám a začnu si rozepínat opasek.

Gabriel La Croix

Opravdu jsem ho zaskočil, ale o to mi právě šlo. Vyvést ho znovu z rovnováhy jako tolikrát předtím. Přesto se nezmůže ani na jeden jediný protest a začne dělat to, co jsem po něm chtěl. Jak předvídatelný, i když to, jak se tváří, je jasným nesouhlasem. Přesto dělá vše, co si řeknu, a tak je to jen správně. Takhle se má chovat a nemyslet na žádné blbosti. „Měl by jsi se víc snažit, takhle by jsi na nikoho moc velký dojem neudělal,” ohodnotím to jeho svlíkání. Fakt mu to moc nejde, ale přeci jen se trochu snaží. „Zkus být víc sexy,” doporučím mu a znovu se k němu přiblížím. „Ukaž mi, co v tobě je. Přece mě chceš potěšit,” vybídnu ho a prsty pohladím jeho holé bříško. Je horké, tak jako celé jeho tělo. „Možná tě zato pak odměním,” ušklíbnu se a sednu si na postel. Stále s pohledem na něm si stáhnu kravatu a začnu si rozepínat košili. „Tak pokračuj,” popoženu ho. Přece jen by nechtěl takhle skončit, to by se mi rozhodně nelíbilo.

Hazuki

„Fakt nechápu, jak se mám víc snažit. V životě jsem nepotřeboval dělat nic obscénního, proto sorry, ale fakt nevím, jak něco takového mám dělat, aniž bych přitom nevypadal jako idiot,“ opáčím se stopami zoufalství v hlase. Sakra to je ponižující. „Nemůžu být sexy,“ zavrčím rozpačitě a zatnu svaly, když mi přejede po břiše. Tělo se mi přitom rozechvěje. Pohlédnu na něj a neklidně polknu, když vidím, že mě stále upřeně sleduje. Jako kdyby jeho pohled zachytil ten můj. Nedovedu se odtrhnout. Rozechvěle vypustím vzduch z plic a nechám své chvějící se ruce pokračovat. Je stupidní. Jak si představuje, že mám dělat něco sexy? Nervózně si zajedu prsty pravé ruky do vlasů a skousnu ret. Druhou stáhnu kalhoty z boků. Nakonec je sundám a pokleknu jedním kolenem na postel mezi Gabrielovýma nohama a s hořícími tvářemi se ho chytnu za ramena. Myslím, že umřu hanbou. Vezmu jeho rozepnutou košili a stáhnu ji z něj. „Já ty věci neumím, Gabrieli,“ zašeptám přitom nesměle u jeho ucha. Něměl jsem představu, jak pokračovat, proto jsem přišel k němu a zkusil tohle.

Gabriel La Croix

“Ty přeci nemůžeš vypadat jako idiot, myslím, že cokoliv zkusíš, bude fajn,” odvětím s trochou povzbuzení, aby se trochu snažil. Je zábavné sledovat jeho rozpaky, do kterých ho uvádím. Můžu si s ním dělat absolutně, co se mi zachce. „Jak nemůžeš? ”zeptám se a přejedu po něm pohledem. Já si totiž myslím, že už teď je sexy, ale proč mu něco takového říkat, jen ať se hezky snaží. Chci vidět víc jeho výrazů. Tak co uděláš dál? Pomyslím si, čím mě překvapí, protože nečekám, že přestane. „Hodný kluk,” pochválím ho a rukama ho chytnu za boky.  „To mi už jaksi došlo, ale já tě to naučím. Nemusíš se bát,” trochu ho povzbudím. To co udělal od něj bylo opravdu dost nečekané, ale snaha se cenní. Mohl bych ho ještě dál trápit, ale i já mám svoje hranice. A svým chováním mě opravdu dost nabudil. „Co s tebou,” povzdechnu si. Chvíli mu hledím do jeho očí a vzápětí si přitáhnu jeho tvář do hlubokého polibku. Jeho rty jsou až neskonale poddajné a já mu s lehkostí můžu jazykem vklouznout do úst. Přitom mu nedám čas ani na to, aby se mohl pořádně nadechnout, a stáhnu si ho pod sebe. Dost bylo hraní, teď přijde zábava mnohem příjemnějšího druhu.

Hazuki

Nemůžu uvěřit, že mě v tom povzbuzuje. Lehce trhnu obočím, když mě pochválí jak psa. Ale zdržím se komentářů, protože je zatím v dobré náladě. Nejistě opětuju jeho pohled, než jsem pohlcen dalším z polibků, kterými si násilně přivlastňuje mé tělo a duši. Nezmůžu se při nich na vzdor. Má mysl propadá chaosu a tělo se podvoluje rozkoši. Nelíbí se mi, jaký vliv to na mě má. Že se tomu nedovedu bránit a podléhám. Tlumeně zasténám, nemám téměř žádný prostor pro nadechnutí. Dělá to schválně? Abych nedovedl při tom myslet? Mé tělo se chvěje a napíná touhou, kterou ve mně ten chlípník rozžíhá. Srdce mi namáhavě buší a já přišpendlen Gabrielem k posteli omámeně přivřu oči. „Ga..brieli,“ zamumlám mezi polibky jeho jméno. Jako kdyby mě mělo vysvobodit, ačkoli je to jméno toho tyrana slasti.

Gabriel La Croix

„Jen se uvolni,“ doporučím mu a z polibku se odtáhnu. Cítím, jak se pode mnou chvěje, jeho srdce dost silně buší a jeho tváře přímo hicují. Je z toho úplně mimo, tak jako vždycky, nadšenec jeden. Při vyslovení mého jména si jen povzdechnu a znovu ho spoutám dalším polibkem. Pořád mu nedošlo, že tímhle směrem to nikdy nepůjde. Přitom rukou zajedu dolů a stáhnu mu zbytek toho otravného oblečení. Nato rukou přejedu po vnitřní straně jeho stehna a přiměju ho, aby mi nohy roztáhl. „Šikula,“ brouknu a rty se přesunu na jeho krk, zatímco prsty vklouznu do jeho horkého nitra. Napne se pode mnou a já ho prsty začnu uvnitř dráždit. Uvnitř je velmi poddajný. „Víš, že uvnitř tebe je takové zvláštní místečko?“zeptám se ho s úšklebkem a začnu to jeho místečko dráždit. Má dneska opravdu štěstí, že mám tak dobrou náladu a nejdu na to rovnou, ale přeci jen to nějakou dobu neměl a jít na něj hned zhurta. Ještě by mi tu začal kňučet a prosit a na to já opravdu nejsem ani v nejmenším zvědavej.

Hazuki

Pořádně si mě vycvičil, bleskne mi hlavou trpká myšlenka, když při lechtivém pohlazení pro něj roztáhnu nohy. Odehrálo se to tolikrát, že už skutečně nedovedu přijít na možnost, jak bych se z téhle aktivity vyvlékl. Teď mě utěšuje už jen jediná naděje. Až zesílím, nehodlám to udělat Gabrieli tak snadné. Pokud ovšem do té doby nepřijdu o rozum. Když přijde na slast, tak ač se tomu snažím zabránit, racionalita v mé mysli jde stranou. „Nnn-ahh, to ne!“ zalapám po dechu  a celý se napnu. Ne to místo! To proklaté místo uvnitř muže je téměř zvrácený paradox. Možnost, aby se muž při dráždění nitra utápěl v rozkoši. „Jsem..si...vědom...nnnh!“ procedím ztěžka skrze zuby, zatímco potlačuji rozechvělé steny. Prsty křečovitě svírám přikrývku. Můj penis je už zoufale tvrdý a to se ho Gabriel ani nedotkl. Jen z dráždění toho místa. Semknu s rozpaky víčka. „Už ne, prosím,“ vzdychnu a pohlédnu Gabrieli do tváře. Takhle se udělám jenom jeho prsty. To nechci! Je to trapné.

Gabriel La Croix

Jen se ušklíbnu, dost se toho naučil, ale ještě je tolik možností něčeho nového. Prozatím mi stačí tohle, ale proč to třeba nějak neozvláštnit. „Ale ano, to ano,” opáčím na jeho rozechvělé mumlání. Neskutečně se chvěje a já si to užívám, když ho mohu takhle ponižovat. Jako by to v tuhle chvíli byl někdo úplně jiný, někdo, kdo je bezbranný a nemůže se ani v nejmenším jakkoliv bránit. „Jsi uvnitř neskutečně neslušný,” zamumlám a dál si uvnitř něj hraju se svými prsty. Je to příšerný hambář, říká ne, ale jeho tělo říká ano a uvnitř něj to jen hoří touhou. „A nedrž to v sobě,” vybídnu ho. Chci ho slyšet, chci slyšet ty neslušné zvuky. Rty se přesunu k jeho bradavce, je tvrdá už jen z toho, že mu to dělám prsty. „Ne,” s klidem odvětím a vzhlédnu k jeho tváři. „Nedrž to v sobě, ukaž mi všechno,” pronesu a s tím ho políbím na rty. Polibek prohloubím a s prsty uvnitř něj zanořím ještě hloub. Dneska mu dovolím, aby si to do jisté miry užil i on.

Hazuki

Bože ne, nejsem neslušný! Nechci být neslušný! Slastně zasyknu, když rty poškádlí moji bradavku a zrudnu ve tváři při náhlém pohledu jeho zelených očí.  Nedovedu si představit, jak šíleně při těchto věcech vypadám. Neslušně...zachvěju se rozpaky. V okamžiku, kdy mě znovu políbí a spoutá svými rty, donutí mě náhlý tlak jeho prstů prohnout se v zádech a v agónii vyvrcholení slastně zasténat do jeho rtů. Když klesnu celý roztřesený zpět na postel, nesmírně se mi chvějí nohy. Zmámeně a ztěžka oddechuju. „Bože...,“ hlesnu utápěje se v rozpacích. Není to poprvé, co mě dovedl k vrcholu takhle, ale vždy mám chuť se z toho jít zahrabat. Nedovedu polédnout Gabrieli do očí, rozhodilo by mě to. Vzdychnu, tohle byl jen začátek. Teď přijde na řadu on, aby dosáhl vrcholu. A přitom opět polapí mé tělo do ohně rozkoše. Ale bere si mě vždy víc, než můžu unést. Egoista jeden, přivřu oči.

Gabriel La Croix

Ušklíbnu se, to opravdu moc dlouho netrvalo. Vlastně to trvá čím dál kratší dobu, ale je přitom vždycky tak sexy. Jeho tělo je opravdu nestoudné. Odtáhnu se z polibku a prsty přejedu po jeho zpocené tváři. Políbím ho na čelo a nakonec se odtáhnu. „Žádný bože, bůh neexistuje,” zavrtím hlavou a svléknu si zbytek svého oblečení. Teď je řada na mně, abych si udělal dobře. Ještě jednou pohledem přejedu po jeho rozechvělém těle, dneska vypadá, že toho moc nevydrží, ale nebudu na něj brát ohledy, kam by to pak spělo. Tss, naprostá hloupost. Natisknu se na něj a roztáhnu mu nohy, které si položím na ramena. Přitom do něj úplně hladce vklouznu a za pár okamžiků jsem v jeho horkém nitru. „Dívej se na mě,” vybídnu ho a jednou rukou natočím jeho tvář k sobě. Přitom se ušklíbnu a spolu s tím, jak do něj začnu přirážet, si znovu přivlastním jeho už tak napuchlé rty. Nestoudník, rozvaluje se přede mnou jako nějaká děvka.

Hazuki

Proč mě v poslední době líbá na čelo? Je to tak zvláštní pocit. A je to tak jemné gesto. Byl bych raději, kdyby to nedělal, cítím se po tom tak nesnadně. Úkosem na něj pohlédnu, když se vysvléká ze zbytků oblečení. Bůh neexistuje? Za tohle prohlášení by ho někteří Lovci toužili zabít, i kdyby to bylo to poslední, co v životě udělají. Nevěřím v něj, proto jsem projednou s Gabrielem zajedno. Ovšem myslím si, že... „Pokud by existoval...,“ zašeptám. Byl by to nejspíš stejně arogantní bastard, jako Gabriel, dokončím v mysli. „Aah! Hnnh,“ zalapám po dechu. Hladce vyplnil mé nitro a spojil tak naše těla v jedno. Tělo mi rozechvěje nová vlna vzrušení. A touží po víc. Neochotně přenesu svůj pohled na Gabriela a rozechvěle polknu. Jakoby mě chtěl celého pohltit. Vzápětí mnou projede další vlna vášně a intenzivních pocitů. Přiráží do mě a ve stejnou chvíli mě okrádá o dech polibky. Mé svaly se napínají a chvějí únavou a slastnou energií zároveň. Jsem zmítán těmi pocity, které zaplavují mé tělo i mysl. Zpod přivřených víček hledím na Gabriela  a o to víc mnou ty pocity děsivě cloumají. A já nedokážu tišit svůj hlas.

Gabriel La Croix

„Pokud by existoval, nikdy bychom se nesetkali,“ dopovím za něj. Protože kdyby existoval, na tomhle světě by pro nás nikdy nebylo místo. Proto neexistuje, měl by rád jen lidi, ty lidské červy, ty nedokonalé bytosti. Shlédnu na Hazukiho, pro mě tenhle člověk dokonalý je, alespoň v některých ohledech. „Podvol se tomu,“ dýchnu mu do ucha a laskám rty jeho krk a místa, kam až všude dosáhnu. Přitom do něj energicky přirážím. A nijak jeho nitro ani tak slabé tělo nešetřím. Udělal jsem mu dobře a teď by se měl podvolit jenom mojí touze a hladu po něm. Má štěstí, že si dneska nevezmu i jeho krev. Jeho sladkou a čerstvou lidskou krev. Vím, že to by na něj po tom tréninku bylo opravdu příliš. I do budoucna se v tohmhle ohledu budu muset krotit a začít se nejspíš krmit jinde jako předtím. Zaplaším všechny myšlenky na to, že ho mám šetřit a začnu víc přirážet. Za okamžik nato se do něj udělám. „Jsi skvělý,“ zašeptám a jeho zadeček si trochu přizvednu, abych do něj mohl pronikat ještě hlouběji. Teď do něj začnu pronikat opravdu hluboko a vůbec se s přírazy nedržím zpátky. Plením jeho nitro, které je teď tak kluzké a neskutečně poddajné.

Hazuki

Nevím, zda té skutečnosti děkovat, nebo ji proklínat, sotva znatelně se pousměju. „Mnhh,“ zabroukám omámeně v odpověď na jeho laskání. Místa, kterých se prsty a rty a svým tělem dotkne, hoří. Ač se mě dotýkají ruce a rty chladné jako led, mé tělo pulzuje horkostí a touhou. Zalapám po dechu, když se uvnitř mě rozlije jeho vyvrcholení. Já sám do něj nemám opět daleko. Opojen zavřu oči a olíznu si ret. Zachvěju se při šeptaných slovech, ale když začne  Gabriel znovu přirážet, prudce se nadechnu. „Nnn-ahh, tak hluboko!“ zasténám rozechvěle a v tom okamžiku se udělám. Přerývaně dýchám a tonu v rozpacích. Zatímco Gabriel stále pokračuje v monopolizaci mého těla. Zmámeně sleduji, jak se znovu a znovu noří do mého těla, které spolu s jeho vyluzuje tak nestoudně oplzlé zvuky. Zvednu rozmlžený pohled ke Gabrielově tváři. Je vidět, jak nesmírně si to užívá, spokojen s tělem, které na něj kladně odpovídá, spokojen sám se sebou jako nějaký alfa samec. Odvrátím tvář a zakryju si ústa hřbetem ruky. Nevím, jak dlouho ten nápor ještě vydržím. „Ne víc...,“ hlesnu a vzdychnu. „Už víc neunesu, myslím, že se zblázním,“ zasténám a vypnu se pánví proti Gabrieli.

Gabriel La Croix

Dnes je to opravdu perfektní. Sice jsme to dělali tolikrát předtím, ale on je čím dál tím lepší. Poddajnější a uvolněnější. Nedokážu si představit, že by to jeho tělo bez tohodle přežilo. Navíc jsem si jist, že po tomhle by už nikdy nedokázal uspokojit žádnou ženu a proč taky. Teď je totiž jen můj. Žádné ženy se nedotkne a žádný muž se nedotkne jeho. „A jde to ještě hloub,” ušklíbnu se a opravdu se zanořím ještě hlouběji. Skoro jako by jeho tělo bylo bezedné a to, jak mě do sebe vtahuje. Dokázal bych si s ním takhle užívat až do rána, ale je to stále jen ubohý člověk. Člověk, který má svoje hranice. Nepřestávám ho spolu s přírazy laskat, je jedno kolikrát se udělá, nepřestanu dokud nebudu mít dost. Vzápětí se ušklíbnu a nechám ho, aby svoji rudou tvář odvrátil. Je úplně mimo z té rozkoše, kterou mu dopřávám. Ještě několikrát do něj dost tvrdě přirazím, než se znovu udělá a než se já už  podruhé za tento večer udělám do jeho nitra. „To bych přeci nechtěl,” zabručím odpověď na jeho slova a naposledy ho políbím, než vyklouznu z jeho obscéního těla. Vypadá skoro jako nějaká děvka. „Víš co máš dělat,” pronesu vzápětí a prsty mu prohrábnu jeho vlhké vlasy, než zamířím do koupelny, abych se umyl. Na něm je, aby uklidil a udělal tu pořádek.

Hazuki

Semknu víčka a skousnu si ret, když po mých slovech naopak přírazy zesílí, a já nakonec s téměř zakňouráním potřetí vyvrcholím. Znaveně položím nohy na postel a má bedra, která zažila šílený nápor, se bolestivě ozvou. Naposledy mě pohladí a spolu s obvyklým příkazem mě opustí a jde do koupelny. Užije si a pak: Postarej se o bordel, děvko moje. Tohle vážně zbožňuju. Povzdechnu si a přiložím si hřbet ruky na horké orosené čelo. Jsem vyřízenej. Jak se mám po tomhle sakra zvednout?? Dopřeju si ještě minutku a vydýchávám se na posteli. Gabrielovi to beztak trvá ve sprše dlouho.  Jak jsem celý rozehřátý, zpocený a mokrý, dá se do mě zima. A to už je jasný signál k tomu, abych se dal do práce. „Ah, zatraceně,“ zasténám. Moje záda dostala vážně zabrat, nemluvě o zadku. Když si stoupnu, začne mi po vnitřní straně stehna stékat chladné Gabrielovo sperma. Otřesu se. Tohle na tom naprosto nesnáším. Natáhnu se pro ubrousky a okamžitě otřu ze sebe naše tělesné tekutiny. To je tak trapné! S tichými nadávkami ubrousky vyhodím a navzdory rozechvělým nohám převléknu postel. Se špinavým povlečením nakonec dovrávorám do koupelny. Tam už mi nohy vypoví službu a já si tak se zasyknutím kecnu na hromádku špinavého povlečení.

Gabriel La Croix

Dopřeju si opravdu dlouhou sprchu. Stejně mu to potrvá, jako vždy. Vždyť se kolikrát sotva dokáže zvednout na nohy, ale hold je to tím, že já mám vysoké nároky. Už si mohl za tu dobu zvyknout, ale ono ne. Pořád s tím má trochu problém. Nicméně jeho tělo mi postačuje, stačí mi to, co vydrží, a je v tom opravdu dobrý. Slyším ho, jak přijde do koupelny i to jak sebou švihne. Já už jsem naštěstí vysprchovaný, takže se osuším a ze sprchy vylezu s osuškou kolem boku. „Ty vypadáš,“ ušklíbnu se a napustím mu plnou vanu. Nejspíš mu opravdu budu muset zase pomoct, vypadá totiž, že se sotva dokáže zvednout. Hlavně, že zvládl uklidit, alespoň něco. Jen si odfrknu a dojdu k němu. Vytáhnu ho na nohy a pomůžu mu do vany. Vypadá tak křehce a tak zranitelně, v tuhle chvíli je opravdu bezbranný. Sednu si na okraj vany a natáhnu k němu ruku. „Dneska to vypadá, že se o tebe budu muset zase postarat, co?“ neodpustím si poznamenat a prohrábnu mu vlasy. „Umej se, ať můžeme jít spát,“ vybídnu ho a čekám, až bude hotový.

Hazuki

Milostpán vyleze o pár okamžiků později ze sprchy. Čistý, voňavý a svěží, jak jinak. Nad jeho úšklebkem nadzdvihnu obočí. „A kdo za to asi může,“ utrousím. Pak se ale nestačím divit. Napustí mi vanu a opatrně mi do ní pomůže. Co to sakra...Zmateně zamrkám, ale zároveň úlevně vydechnu v příjemně teplé vodě. Opláchnu si obličej a natáhnu se pro sprchový gel a šampón. „Hlavně mi to nevyčítej,“ opáčím a přes rty mi prokmitne pousmání. „Po sprintu s vlkodlakem a aktivitách, co následovaly, bych se být tebou nedivil,“ odvětím. No, ale ten, kdo mě dodělal, jsi by rozhodně ty. Ale dneska je něco jinak. Je to divné. Ne, on je krapet divný. Kouknu na něj, jak tam sedí na okraji vany, zatímco mám hlavu plnou mydlinek z šampónu. Znervózňuje mě jeho přítomnost v tuhle chvíli. Opláchnu si hlavu a pak na Gabriela upřu oči. „Teď se, prosím tě, otoč. Tohle je trapné,“ zamrmlám. Potřebuju se umýt na tom místě, které pokaždé tak zdevastuje a které mě pak bolí. Ale umýt se tam musím, ale když na mě bude koukat, tak to nepřichází v úvahu!

Gabriel La Croix

„Vždyť jsem toho zas tolik neřekl,” opáčím, i když je pravda, že bych mohl a hodně bych toho mohl říct. „Myslím, že to začne být horší. Dnešní trénink byl jen ochutnávka, až s tebou Sam každý den skončí, budeš rád, že budeš vůbec stát,” neodpustím si poznament. Má na něj jít zlehka, ale jak ho znám, bude ho celkem dřít. Je mi to fuk, když se to naučí a když bude večer použitelnej. Má vlastně štěstí, že mu tohle dovolím, trénovat a utužit jeho tělo, ale tímhle tempem by z něj byl lenoch a to nechci. Chci, aby měl perfektní tělo a až si zvykne, ani únava ho nepoloží a možná v posteli vydrží o něco déle. Zkoumavě na něj hledím, jak se myje, je docela v klidu, ale pak se to změní. „Nemám v plánu se otáčet, ale jestli ti to dělá takovej problem, tak tě umeju sám,” nabídnu mu. Rozhodně chci vidět, co udělá, myslím, že to ještě bude zajímavý. I když nejspíš jen na okamžik, protože jsem si jist, že mě dneska nechce naštvat. „Jen se hezky umyj a já ti slíbím, že si tě znovu nevezmu,” navrhnu mu. Protože tím mytím mě znovu docela nabudil, ale vím, kde jsou hranice.

Hazuki

Co se Sama týče, neříká mi Gabriel nic, na co bych sám nepřišel. Bylo to poznat z toho, jak se na mě ten namakaný bouchač s mečem díval. Šetřit mě nebude. Budu rád, když vyváznu se zdravou kůží. Ale bojem se člověk nejvíce naučí. Gabriel mi opětuje zkoumavě pohled. Ale po jeho slovech okamžitě naberu sytý odstín. „Chá-chápu, chápu, udělám to sám,“ vykoktám a odvrátím od něj pohled. Že by to udělal on? Ani nápad! Můj bože, tohle je snad zlý sen. Mám chuť se někam zahrabat, tohle je tak nestoudná činnost a on to potřebuje v přímém přenosu?? Semknu rty a pokrčím nohy, abych měl lepší přístup a hlavně abych to měl rychleji hotové.  Prsty pravé ruky zamířím dolů a přejedu přes svou dírku. Lehce se zachvěju. Je to trochu jiné, když na mě přitom tak intenzivně hledí ty dvě zelené oči. Nakonec přeci jen strčím jeden prst dovnitř a dám se do umývání. Dělám to důkladně, jako vždy, ale tentokrát se mi chvějí ruce a jímají mě větší rozpaky, než obvykle. Dám si přitom záležet, aby mi neunikl ani jeden vzdech. I když s rozechvělým dechem to není dvakrát snadné. Ještě parkrát zopakuju pohyb prstu a s rozechvělým výdechem skončím.Natáhnu se pro sprcháč a domyju zbytek svého těla. Nedovedu na Gabriela pohlédnout, protože cítím, že hoří i moje uši.

Gabriel La Croix

„Šikovný kluk,“ spokojeně kývnu, nic jiného jsem ani nečekal. Bylo jasné, že by mi nedovolil, abych ho myl. Nedovolil? Vlastně já bych mohl dělat cokoliv, co bych chtěl, ale kdybych překročil tuhle hranici, asi by to s ním pak nebylo vůbec jednoduché a já nechci, aby z něj byla jen bezduchá poslušná ovce. Opřu se o vanu a sleduju každý jeho pohyb, chvěje se a není mu to vůbec příjemné, ale dělá to a je na něj opravdu vzrušující pohled. Ještě by ty svoje nožky mohl roztáhnout. Při té myšlence se ušklíbnu, ale dneska ho už opravdu nebudu trápit. Byl poslušný a měl bych ho odměnit. Ale ten pohled je opravdu k nezaplacení. Nějakou dobu ho sleduju, než se konečně úplně domyje. „Příště ti s tím mytím pomůžu,“ skloním se k němu a zašeptám mu do jeho rudého ouška. Nato mu vanu vypustím a připravím si osušku. Vypadá to, že se nedokáže ani zvednout, takže ho do osušky zabalím a vytáhnu ho z vany. „Dneska ti opravdu poskytuju super služby. Příště mi to budeš muset vynahradit,“ zamumlám a odnesu ho do ložnice, kde ho položím na postel.

Hazuki

Rychle na něj pohlédnu a chytnu se za ucho, do kterého mi zašeptal. „Ani nápad,“ zavrčím tiše, tonouc v rozpacích.  Pak mě ale udiví, že mi pomůže z vany a zabalí mě do osušky. Kde se v něm bere ta dobrovolná pomoc? Ačkoli si nakonec stejně neopomene stěžovat. Unaveně přivřu oči , když mě nese do ložnice. Je to trapné, nechat se takhle princeznovsky nést, ale nemám na výběr. Když mě uloží do čistých peřin, zamumlám unaveně naoplátku: „Co na tom, že pán umyje svého psa. O domácí mazlíčky by se mělo aspoň trochu pečovat.“  Ani nepřemýšlím nad tím, co vlastně říkám. Jsem tak unavený. Hlavou spočinu na polštáři a samovolně se mi zavřou oči. „Příště ti to oplatím, Gabrieli,“ zamumlám ještě tišeji a v minutě propadnu spánku.

Gabriel La Croix

„Proč ne, děláme spolu už tak hodně roztomilých věcí,” neopomenu mu připomenout. Vlastně víc jak roztomilých. Tak jako tak, bych takhle daleko nezašel, ne pokud bych ho nechtěl zlomit a to já nechci. „Ospalče,” zahučím, když ho nesu do ložnice. Ale když si uvědomím, že je to jen člověk, tak toho dnes zvládl překvapivě dost. „Když pečovat tak se vším všudy, nemyslíš?” zahučím. Možná bych si to s tím jeho mytím mohl rozmyslet, když se mi takhle nabízí. Pořádně ho přikreju a prsty mu prohrábnu vlasy, ale už spí, sotva lehl tak odpadl. „Jistěže oplatíš,” zamumlám spíš pro sebe. Vzápětí zavrtím hlavou a ještě mu připravím na ráno sklenici vody i s tabletami. Sice jsem nějakou dobu nepil, ale ať se brzo dostane do kondice. Nato si otevřu okno a vykouřím jednu cigaretu, než si k němu nakonec vlezu. Je skoro jako mrtvola, ale dneska mi dal, co jsem chtěl, a já se o něj postaral. Jak divné, staral jsem se o něj. „Tss,” zasyknu a otočím se k němu zády. Jen jsem se o něj postaral, protože by to sám nezvládl. Navíc jsem si chtěl jít lehnout. Takže tak to bylo. Ale co, nebudu nad tím přemýšlet, takové blbosti. Nakonec přeci jen taky usnu.