Tomoe

Neklidně si skousávám ret a urputně zírám ven z okýnka. Kdybych se podíval na Silviena, musel bych vrčet nebo tonout v rozpacích. Už tak je těžké se kontrolovat. Dnes jsem tomu chlípníkovi výměnou za pomoc mému nejlepšímu kámošovi a jeho klukovi slíbil, že budu večer dělat, co bude chtít. Samozřejmě, že se na to chytil, jak vosa na med, tss. Poté, co Taichiho s Keijim odvezl, měl potřebu se muckat v autě a milostivě mi připomínat nejen můj slib, ale i to, že mi koupil novou výbavu do šatníku. Frustrovaně zavrčím a podepřu si bradu dlaní, ale pak se kvůli škrábanci na noze zase zavrtím. To mi připomíná, jak mohl v normální lékárně koupit něco, co pomůže zraněnýmu vlkodlakovi? Přinutím se pohlédnout Silvienovým směrem. „Poslyš, jak je možné, žes koupil v obyčejný lékárně něco, co působí dobře i na vlkodlaka?“ zeptám se. Holt, zvědavost je někdy silnější než rozpaky.

Silvien La Croix

Je sladkej, ale je na něm vidět, že toho, jak se mi nabízel, lituje. Přitom mu ukážu rozkoš, které si vždycky tak s chutí užívá. Vlastně dnes té rozkoše bude mnohem víc, a i když se tváří tak neurčitě, nebude litovat. Myslím, že se opravdu těším na jeho sténající hlásek a jeho rozechvělá slova. I když mě příšerně štve, že ten jeho kamarád ho zatáhl do něčeho takového. Zase ho zranili, ti prašivý Lovci. Měl jsem zabít i toho druhého, ale teď už je pozdě. Nicméně bych ho stejně našel, ale co by mi to přineslo. Pokud to, ale zkusí znovu kdokoli, už se nebudu držet zpátky. Tomoe je jen můj a kdokoliv, kdo se ho dotkne, je synem smrti. Skoro už jsme doma, když se začne ptát. „Zas tak obyčejná lékárna to není. Možná pro lidi, ale pro upíry má exkluzivní nabídku. Vede ji totiž upír a má věci, co pomáhají, hlavně proti stříbru. Na toho čokla by to taky mělo působit,“ odmlčím se „Pořád lepší než nic. Navíc v jeho stavu to potřeboval. Vypadal totiž, že se každou chvíli rozsype,“ zabručím.

Tomoe

Překvapeně hvízdnu. „Hustý,“ zamumlám. Tak to by mě fakticky nenapadlo. Docela paradox, upír a vést lékárnu? Ha, zdá se, že mezi pijavicemi se najdou světlé výjimky, jako je Silvien, pomyslím si. Samaritáni, uchechtnu se pro sebe. Ale další Silvienova slova mi smáznou úsměv z tváře. „Jo, Keiji se bude asi dlouho zotavovat. Ti sráči mu dost ublížili,“ zavrčím a zamračím se. Chudák, je mladší jak já, a zažije takový svinstva. Naskočí mi husí kůže. Zúžím pohled a potřesu hlavou, abych vytěsnil ty nepříjemné myšlenky z mysli. Při letmém pohledu z okna zjistím, že už jsme téměř na místě. S tím poznáním, jsou všechny myšlenky na tohle pryč a mé tváře zrůžoví.

Silvien La Croix

„Nepřijde mi na tom nic hustýho,“ zavrtím hlavou „Vy snad nemáte někoho, kdo má léky, které by zmírnily účinky stříbra?“ zeptám se. Musí někoho mít, jako máme my. Hodí se to a někdy opravdu hodně. „Jestli se z toho vůbec dostane,“ zabručím. Byl na tom opravdu příšerně. Ale ty léky a mast by mu měly dost pomoc. Kdyby něco, určitě se ozvou Tomoemu. Nejspíš by pak prosil, abych jim znovu pomohl. Zavrtím hlavou, do čeho jsem se to vůbec dostal. Natáhnu ruku a prohrábnu Tomoemu vlasy. „Bude to v pohodě. Tobě už nikdo tak neublíží,“ zabručím. Zaparkuju a vystoupím. Čekám, dokud se nepohne i on, a zamíříme do bytu, kde nás čeká na chodbě dost tašek. „Úklid můžeme nechat na zítra,“ zkonstatuju a jdu do bytu.

Tomoe

S povzdechem vylezu z auta a následuju Silviena. Při pohledu na hromadu tašek na chodbě se otráveně ušklíbnu a ještě otráveněji si povzdychnu. Hádám, že většina bude pro mě. Hergot, Silviene, nesnáším, když musím být někomu moc dlužnej a tohle mi přijde spíš za trest, než jako dobrá vůle. „Fajn, fajn,“ zareptám a zamířím do obýváku, kde se svalím na pohovku. Ložnice se zdá jako tuze nebezpečná zóna. Chci si trochu oddechnout než....znachoví mi tváře....než se bude Silvien domáhat pozornosti. Potřesu hlavou a zabořím rudé tváře do polštářku. Sakra.

Silvien La Croix

Neujde mi jeho ušklíbnutí a jeho povzdech, ale má smůlu. Nosí příšerné hadry a měl by se alespoň trochu líp oblíkat. Hlavně, když bude se mnou. „Když ti něco bude chybět, můžeme to dokoupit,“ popíchnu ho. I když jsem si jistý, že máme všechno. Ale je to jen jeho vina, že se nechtěl nákupů účastnit. Dojdu do kuchyně a nakrmím kocoura. Nato se vrátím do obýváku. Stáhnu si sako a rozvážu si kravatu. Vzápětí se nad Tomoem skloním a polštář mu vezmu. Vzápětí ho chytnu za bradu. „Teď bys mi měl ukázat svoji vděčnost. Myslím, že jsem toho pro tebe a ty problémové přátele udělal víc, než byla moje starost,“ s tichostí zašeptám a věnuju mu hluboký a žádostivý polibek. Načež se odtáhnu a prsty ho pohladím po tváři.

Tomoe

Nah, ještě mě má potřebu popichovat.  Naštěstí pak ale zmizí v kuchyni. Můj klid ovšem dlouho netrvá. Během chvilky je u mě. „Nhh,“ kníknu rozpačitě a pohlédnu do temnoty jeho očí. Jako by se mě snažily celého pohltit. Ukázat vděčnost? Kdybych věděl jak, tak to udělám. Ale stejně se cítím tak nesmírně trapně. Po tom žádostivém polibku zrychleně oddechuju. „Já...co chceš, abych udělal?“ vybrebtnu tiše a rozpačitě odvrátím pohled. Grrr, bůh ví, co po mně ten zvrhlík bude chtít!

Silvien La Croix

„Tvoje rozpačitost a nejistota je sladká,“ pronesu s jistou dávkou pobavení. Přemýšlivě na něj hledím, ale pak k němu natáhnu ruku. „Myslím, že bychom se měli přesunout.“ Pronesu, protože gauč by na pokračování nebyl rozhodně pohodlný. „Potřebuješ toho ještě tolik naučit. Jsi stále moje malé nezkušené štěně,“ zamručím a nakonec ho vytáhnu na nohy. Vzápětí si ho odvedu do ložnice a položím ho na postel. Kravatu si stáhnu a začnu si rozepínat knoflíky košile s pohledem na to sladké štěňátko.

Tomoe

Héé, král perverzáků se nesmírně baví. Bych chtěl vidět jeho na mým místě, jak by se tvářil, pche! Vzápětí rozhodne, že se přesunem. T-tolik naučit? Zatracená úchylná pijavice! Já nejsem nezkušený. Je sice pravda, že jsem byl panic, než jsem ho poznal, ale...argh, proč nad tím vůbec přemýšlím?! Je mi z jeho slov tak trapně. Během okamžiku ležím na posteli a s rudými tvářemi koukám na toho nymfomana, který mi tu momentálně s nonšalantním pohledem dělá striptýz. Hmm, hezké, velice hezké, Silviene. Myslím, že jsem tě korunoval na Krále perverzáků právem. Rozpaky odvrátím hlavu, abych se na něj nemusel neustále dívat. Je mi už jen z toho pohledu horko.

Silvien La Croix

„Hmm, co s tebou,“ přemýšlivě ho sleduju. „Řekl jsi, že uděláš všechno,“ pokračuju dál. Když mám košili rozepnutou, sednu si k němu na postel. Natáhnu se po kravatě. „Uděláme to trochu vzrušující,“ navrhnu, když sleduju, jak úplně rudne. Ať tak jako tak, úplně se na to třese. „Pojď sem,“ poklepu na svůj klín. Vidím, jak váhá, ale nakonec poslechne. Jako by měl na výběr. „Budu tě učit, abys měl víc zkušeností.“ Políbím ho a přitom mu kravatou převážu oči. „Bude to mnohem, ale mnohem intenzivnější,“ zašeptám mu do ucha a políbím ho na krk. „Chci, abys mi to udělal pusou,“ zašeptám znovu, a aby věděl, co chci, chytnu jeho ruku a dám si ji do probouzejícího se klína. Tak co uděláš, Tomoe, nato mu prsty druhé ruky zajedu pod tričko. Je příšerně horký.

Tomoe

Vzrušující, jak vzrušující? Co má sakra v plánu? Neochotně na jeho vybídnutí si sednu na jeho klín. I když mi to přišlo jako příkaz: Sedni a dej pac. „Huh?!“ zmateně zavrtím hlavou, když mě připraví o zrak, ale vzápětí se mé tělo zachvěje pod polibkem na krk. Tohle je divné! Je to vážně citlivé! Jsem zvyklý spoléhat na svůj zrak, ať bylo světlo či tma, tohle je...nezvyklé... „Ah?! C-cože?!“ vypísknu rozpačitě. Cože to po mně chce? Dělá si ze mě ten úchylák pr*el? Rozechvěle polknu, když pod rukou ucítím jeho tvrdnoucí mužství. Sakra, co budu dělat? Já a dělat mu to... A-ale slíbil jsem mu, že udělám všechno. .. Zadržím vzdech, když přejede po mé holé kůži a sklopím hlavu. Slezu ze Silvienova klína a skloním se k jeho rozkroku a chvějícími prsty začnu rozepínat jeho kalhoty. Taková trapárna. Taichi, až tohle všechno skončí, přísahám, že jen co zakousnu tohohle nymfomana, tvůj zadek bude na řadě!

Silvien La Croix

„Vypadáš opravdu k nakousnutí,“ zašeptám a rty mu přejedu po krku. Teď je absolutně v mé moci. „Říkal, jsi že uděláš všechno, co chci,“ připomenu mu, i když to podle všeho není potřeba. Nechce se mu do toho, ale udělá to. Jak předvídatelné. Nechám ho, aby sklouzl na podlahu. „A dej si pozor, abys mě nekousl,“ upozorním ho. Nato mu prsty prohrábnu vlasy. Je to opravdu zajímavé sledovat. Chvěje se, ať je to čímkoliv, tohle bude jedna z těch zajímavějších nocí. „Hezky jazykem,“ poradím mu a rukama se opřu o postel. Přitom sleduju každý jeho pohyb. Jsem opravdu zvědavý, jak si s tím poradí, navíc když nic nemůže vidět, ale bude to pro něj alespoň další z nezapomenutelných zážitků.

Tomoe

„S-sklapni, Silviene,“ zavrčím rozpačitě. „Provokuj a nabrousím si o tu tvou nádheru zoubky!“ štěknu na obranu. Zatracenej provokatér! Budu to dělat prvně, tak samozřejmě, že budu mimo. Navíc jsem nervózní a nic nevidím, proto se mi tak těžce manipuluje s kalhotami a... Rozechvěle se nadechnu a konečně vezmu jeho penis do ruky. Sakra, cítím se tak oplze. Ale co jsem si nadrobil to si musím taky sníst, že? Přitisknu rty na jeho špičku. Vzápětí ji olíznu. Proč vlastně musí Silvien tak sladce vonět, buší mi z toho hrozně srdce a ještě ke všemu dělat něco takového. „Mnnh,“ vzdychnu a zavrtím ocasem, který se vzápětí spolu s oušky objeví. Nevím, jak to mám pořádně dělat. Olizuju Silvienův úd po celé délce, nedá mi to přemýšlet, kde se mu to líbí nejvíc. Sakra, cítím se tak divně. V-vlastně mě to tak nějak vzrušuje...

Silvien La Croix

„Ale no tak, přece se nebudeš čertit,“ popíchnu ho pobaveně. „To bys mohl zkusit. Myslím, že by to pro tebe moc dobře neskončilo,“ s klidem pronesu, i když vím, že jeho slova jsou jen prázdné výkřiky. „Nemusíš se tak bát,“ neodpustím si poznamenat, když vidím, jak mu to moc nejde. Brzy moje pobavení skončí, když to začne dělat. „Tomoe, jsi sladkej,“ vydechnu a rukou mu zajedu do vlasů. Ani neví, co to se mnou dělá, ale myslím, že je lepší, když to nevidí. Zatraceně, je v tom opravdu dobrý nato, že to dělá poprvé. Prsty si začnu hrát s jeho ušima. Takovej provokatér, dost to natahuje, jak po něm jazykem pořád přejíždí. „Vezmi ho do úst,“ pobídnu ho. Myslím, že dlouho to jeho dráždění opravdu nevydržím.

Tomoe

Ahh, ale ne, proč při tom musí škádlit moje ouška? Semtam nezadržím slastné zakňourání. Je to tak jiné, když nic nevidím. Když nevidím, co přesně dělá on a co dělám já. Jen to cítím. „A-ahn, ne-nerozkazuj mi,“ zakňučím a mrsknu neklidně oušky, abych unikl tomu příjemnému, rozptylujícímu laskání. Nakonec ale udělám, co po mně Silvien chce. Nhh, je tak tvrdý a velký. To se mu tohle vážně tolik líbí? Vezmu ho do úst a pomalu pohybuju hlavou. Dlaněma se zapřu o Silvienova stehna. Pod mými prsty se napínají jeho svaly. Já sám jsem z toho rozechvělý. B-bože, je mi takové horko. Pak to znenadání přijde. Nebyl jsem na tohle připravený, takže mě okamžik, kdy se Silvien udělá do mý pusy, zaskočí. Zakuckám se a rozkašlu se. „H-hej, mohl jsi mě aspoň varovat,“ zakňučím a utřu si rukou pusu. Brr, pořád to cítím. Opřu se o ruce a vydýchávám se. Jsem celý rozechvělý. J-já se taky udělal, zjistím celý rudý.

Silvien La Croix

„Nerozkazuju ti Tomoe, to by totiž vypadalo úplně jinak,“ pronesu s tichostí. Vzápětí spokojeně vydechnu. To jedno štěně. To se opravdu nedělá. „Nato, že to děláš poprvé, jsi šikovný,“ pochválím ho a nepřestávám ho rozptylovat hlazením oušek. Je na to tak citlivý a mě ho baví zlobit, jak slovy tak tím, co mu všechno provádím. Když to na mě přijde, jen spokojeně vydechnu. Jeho reakce je znovu k nezaplacení „Možná jsem chtěl vidět, co uděláš,“ neodpustím poznamenat a zvednu mu bradu. Vypadá sladce. „Takže pokračujeme, co myslíš,“ spíš pronesu, než bych se ho ptal a vytáhnu si ho nahoru do klína. Jeho mokrý klín mi, ale neujde. Nadržené štěně, ani chvíli to nevydrží. „Že by to pro tebe bylo až tak vzrušující, že ses taky udělal?“ pronesu a vzápětí si přivlastním jeho rty. Rukou mezitím začnu sundávat spodní část jeho oblečení.

Tomoe

Nemám čas se vzpamatovat. Vzápětí jsem na jeho klíně. „Tak to není, já nevím, proč-....hmnnh!“ ohradím se, ale umlčí mé námitky polibkem. Chytnu se jeho ramen, beztak mu nezabráním, aby mi sundal kalhoty. Když se lem kalhot otře o ránu na stehně, cuknu sebou a zakňučím. „Hej...sundej mi to z těch očí,“ vydechnu. Chci se na to podívat. Beztak je nefér, že on všechno vidí a já nic. Takhle mu bude vystavený jen moje nahý tělo a já budu bezmocnej, grrr! „Je to nefér,“ zabrblám rozechvěle.

Silvien La Croix

„Ale já to vím, prostě nedokážeš odolat,“ zašeptám tiše a věnuju mu několik polibků na jeho krček. „Bolí to?“zeptám se se zamračením a prsty po ráně přejedu. Je to jen povrchové škrábnutí, nemělo by ho to zas až tak bolet. „Ne, chci, ať všechno cítíš ještě mnohem intenzivněji,“ rozhodně pronesu a políbím ho na ouško. Prsty mu vyhrnu tričko a začnu dráždit jeho bradavky. „Jen málo co v životě je fér,“ pokračuju s klidem a rty se znovu přitisknu na jeho krk. „Jestli nemáš co dělat s rukama, můžeš se mě taky dotýkat,“ navrhnu mu mezi polibky.

Tomoe

„Jen ždibec,“ zareptám a zachvěju se. Jó, páneček si řekne a já se mám prostě přizpůsobit. „Ahh, tohle je...,“ vzdychnu a zavrtím ocasem. Proč to musí být tak lechtivé a intenzivní? Nechápu to. Jsem kluk, tak proč mě to na nich tak vzrušuje? „H-ha, pan filozof se ozval,“ okomentuju to námahou, než zalapám po dechu při dalších slastných polibcích na krku. Prý nemám co dělat s rukama. Jak si jako představuje, že se ho budu dotýkat? Kord, když houby vidím? Celý tohle mi přijde tak perverzní. Hmm, blbá domněnka. Vše co dělám s tímhle úchylákem, je perverzní. Sjedu po slepu rukama ze Silvienových ramenou dolů. Pod dlaněmi cítím lem košile a knoflíky a pod nimi Silvienovy pevné svaly. Zadržím vzdech pod dalším jeho polibkem a našpulím rošťácky pusu, než s jistou dávkou zvědavosti promnu mezi prsty Silvienovy bradavky. Jestlipak on to taky cítí?

Silvien La Croix

„Brzo se to zahojí,“ ubezpečím ho. Možná už zítra to bude pryč. Hlavně, když se mu ty děsivé rány zacelily tak rychle. „Vzrušující, co?“podotknu a nepřestávám ho dráždit. Bradavky mu mnu, až dokud nejsou obě úplně ztvrdlé. Přitom cítím, že jeho mužství je znovu úplně vzrušené. „A co jsi pak ty?“neodpustím si ho popíchnout. Nato mu prsty zajedu pod tričko na zádech a začnu ho hladit. Má tak horkou kůži. „Tomoe,“ zašeptám jeho jméno. „Tss.“zasyknu vzápětí, když se mě dotkne. Možná nebyl dobrý nápad ho k něčemu takovému ponoukat. „Ty moje malý štěně,“ políbím ho na krk a udělám mu tam hodně jasnou značku, ke které vzápětí přidám další. Vzápětí se rukou přesunu na jeho zadeček a dřív než se naděje, do něj jedním prstem vklouznu. “Jsi tak horký,“ zabručím.

Tomoe

Uchechtnu se jeho zasyknutí, ale sám jsem pak donucen vzdechnout, když se přisaje k mému krku. Kurňa, nemá už těch značek dost?! Podle intenzity polibku jsem to poznal. Po tomhle vždy mám flekatej krk. Zavrčím, když ucítím, že dělá další. „Uwah!“ vyjeknu a skousnu si ret. Cítím uvnitř sebe chladivou přítomnost Silvienova prstu. „Ta teplota je normální,“ zasténám napjatě a přitisknu se k němu. Čelem se opřu o prohlubeň u jeho krku. „S-silviene,“ vzdychnu. Takovéhle škádlení dlouho nevydržím.

Silvien La Croix

„Copak, Tomoe?“brouknu s tichostí. Políbím ho na bradu a zahledím se na kravatu, kterou má obvázanou kolem očí. Prsty volné ruky po ní přejedu, zatímco uvnitř něj přidávám prsty a hledám to místečko. „Nepřijde mi,“odvětím a políbím ho pod kravatu. „Copak?“ušklíbnu se a v tom okamžiku to místečko najdu. „Uvnitř jsi tak horký, že by ses klidně mohl roztéct,“ pronesu a začnu to jeho měkké místečko dráždit. „Nikdy ti nedovolím odejít, i kdybys chtěl,“ pronesu s tichým šepotem.

Tomoe

Zrychleně oddechuju pod pohyby jeho prstů. Zároveň vnímám dotyky přes kravatu. Nah, proč ji prostě nesundá?? Tělo se mi vzrušením chvěje. Teď už vážně nevím, kam s rukama. V náhlém přílivu slasti se prohnu a tak se pevně chytnu cípů Silvienovy košile. „Nn-ahh! A-ano, rozteču se,“ zakňourám zmítán tou rozkoší. Nos mám plný Silvienovy sladké vůně a tělo se mi napíná prožívanými pocity slasti. Pomalu ale jistě to zastírá moji mysl. A to jsou to zatím jeho prsty. Sakra!  Zatřesu oušky, když uslyším Silvienova tichá slova. „Jsi blbec, už pro mě dávno není úniku,“ vydechnu stejně tiše, než vzrušeně zasténám. S-sakra, já už budu!

Silvien La Croix

„Jsi tak citlivý,“ zamručím spokojeně, když vidím a hlavně cítím, jak se jeho tělo chvěje. Jazykem přejedu po jeho krku, který je pokrytý kapičkami potu. „Navíc velmi příjemně voníš,“ pokračuju. Vůbec ne jako ti ostatní čoklové, ale smyslně, podobně jako já. „To je dobře, že to víš,“ potěšeně zašeptám. Je celý jen můj, už navždy. Protože pouto ho nejen změnilo, ale zajisté prodloužilo i jeho život na úroveň mého a to je celá věčnost. „Nedrž to v sobě,“ brouknu, když cítím, jak se jeho tělo začíná otřásat. V okamžiku to na něj přijde a já z něj prsty vytáhnu. V další chvíli ho položím na postel a dosvléknu si oblečení. Nato se k němu skloním a stáhnu mu tričko. „Jsi krásný,“ prsty mu přejedu po tváři.

Tomoe

Huh? Mám pocit, že Silvien řekl něco bláznivého. Já, že příjemně voním? Neměl vždycky kecy na smradlavý vlkodlaky? Nechápu to. S rozechvělým zasténáním uvolním své vzrušení. Ještě ve mně doznívají otřesy vyvrcholení a já lehce zpanikařím při změně polohy. Uklidním se, když si uvědomím, že ležím. O pár chvil i bez trička. Šmarja, připadám si jak hadrová panenka, kterou si někdo svlíká a oblíká podle libosti. Pocítím dotyk Silvienových prstů na tváři a z jeho slov mi znachoví tváře. „Nghh, ty žvanile,“ vybreptnu rozpačitě. Skrze pouto cítím, že to, co říká, myslí naprosto vážně. O to víc mě to uvádí do rozpaků. Co je na mě sakra krásnýho? P-pitomej Cassanova.

Silvien La Croix

„Tomoe,“ brouknu spokojeně a políbím ho na nos. Nato na tvář a vzápětí svoje rty přitisknu ke značce na krku, která všem ukazuje, že je jen můj. „Jen klid,“ zavrním, když ucítím jeho pocity. Skoro jako bych v něm mohl číst jako v knize. Neskutečně rozkošné, neznám ho dlouho, ale skoro jako bych ho znal celý svůj život. „Nelíbí se ti to snad?“ otážu se s notnou dávkou pobavení a na okamžik se zmocním jeho sladkých rtů. „Moje krásné sladké štěně. Voňavé, rozkošné, sladké,“ zabručím. Pokrčím mu nohy a vzápětí do něj znovu vstoupím. Rukama ho chytím pod koleny a zajedu do něj ještě mnohem hlouběji. „Jsi opravdu perfektní,“ vzdychnu se spokojeností a začnu do něj přirážet.

Tomoe

Taju pod těmi něžnostmi. Místa pod polibky hoří. Rozžíhají tak jen moji touhu. On to ví, a proto to taky dělá. Naše pocity a touhy s v těchto okamžicích tak proplétají. Je to tak intenzivní. A Silvien to jen podporuje těmi jeho lichotkami, které způsobují, že mé srdce vyťukává zběsilý tón, jak běžce maratonu. Náhle si uvědomím, že mi krčí nohy. „Nnhaaa, Silviene!“ zasténám a prsty zaryju do prostěradla. Vždy v tuhle chvíli, kdy jsme jedním, mám problém držet se zpátky. Cítit ho tak hluboko v sobě, to souznění, ta slast. Mé sebeovládání bere za své. Bezhlavě vzdychám při každém přírazu. Sakra, proč teď nic nevidím! Chci...chci přitom vidět jeho tvář... Nejsem perfektní. Skutečně nejsem. „Blbeč-ku,“  vydechnu přerývaným dechem. Topím se v temnotě a slasti.

Silvien La Croix

Cítím, jak se jeho tělo chvěje, jak jeho srdce zběsile buší a jeho krev. Úplně pulzuje. Cítím všechno, každičkou drobnost, která se děje v jeho těle. „Jsi opravdu k nakousnutí,“ zamumlám a začnu olizovat jeho ouško. Tak sladký, prostě neskutečné, co mi vše ukazuje. Přírazy zrychlím a snažím se do něj pronikat tak hluboko, jak to jen jde. Myslím, že jsem skoro až v jeho nitru. Ale to, jak mě svírá. „Miláčku,“zašeptám mu do ouška a prsty zajedu pod pásku. „Chceš, abych ti to sundal?“zašveholím mu do ouška a rty přitisknu na jeho krček. Přitom se v něm nepřestávám stále pohybovat. Sakra, je tak příšerně horký a jak mě svádí. „Štěně,“ oplatím mu to a naposledy do něj přirazím. Okamžitě ho celého vyplním a ani on nezůstane pozadu. Je tu příšerné horko, ale to mi nezabrání v tom, abych dál pokračoval. Chci ho celého, každý kousek jeho chvějícího se těla.

Tomoe

Nemluv se mnou jako s jídlem! Probleskne mi hlavou myšlenka, než ji smete záchvěv vzrušení. „Nyaaah, ahh!“ Moje uši jsou příliš citlivé, je to tak lechtivý pocit. Probíhá mnou jako mravenčení až ke konečkům prstů. Spolu s těmi majetnickými přírazy, kterými se probíjí do mého nitra, mě přivádí k extázi. Eh? Eeeeeh?! Miláčku? On mi říká miláčku? To snad nemyslí vážně. „ Ahh!“ chtěl jsem odpovědět něco jiného, ale vyšel ze mě jen slastný sten. „Ohh, bože..a-aahn!!“ napnu se s posledním jeho přírazem. Cítím se unavený a rozechvělý, omámený rozkoší, ale...ALE! Momentálně nehodlám nechat Silvienovi projít to oslovení. Posbírám zbytky sil a převrátím ho pod sebe. Nemusím na něj vidět, k tomu, abych mu vyčinil, zrak nepotřebuju. Pár okamžiků sbírám dech, než zavrčím: „Opovaž se mi tak ještě jednou říct.“ Taková trapárna!

Silvien La Croix

„Krásně kňouráš,“ ušklíbnu se. Místo slov z něj vychází jen rozkošné steny, sladké zvuky, při kterých mi je opravdu horko. Skoro mě až dohání k šílenství. Jak jsem bez něčeho takového mohl kdy být? „Líbí se ti to?“ šeptnu pobaveně. Vlastně se ho nato ani nemusím ptát, líbí se mu to a jak. Už mu chci sundat tu kravatu, když se najednou ocitnu pod ním. „Ale, ale, kdo se tu zmátožil,“ neodpustím si ušklíbnout. Prsty mu prohrábnu vlhké vlasy. Myslel jsem, že je u konce sil, ale to oslovení s ním muselo docela dost zamávat. „A jak chceš, abych ti říkal, miláčku,“ brouknu s něhou. Přizvednu se a věnuju mu ten nejvášnivější polibek, který jsem mu kdy věnoval. Druhou rukou mu přejedu po zádech a hned nato ho strhnu pod sebe. „Miláčku,“ zašeptám laškovně. Obě ruce mu chytnu a přitlačím za hlavou. „Jsi můj, na to nezapomeň,“ zašeptám mu do ouška a znovu do něj začnu přirážet.

Tomoe

„Ty....,“ zavrčím hluboce, začíná mnou docela cloumat vztek. Takhle ať si říká té chlupaté kouli, co tu má a jejíž jméno si nevybavuju. „Prostě-uhnn...mnnnh,“ umlčí mě zase polibkem. A ne ledajakým. Zatraceně...omámeně přivřu pod kravatou víčka a sotva pro sebe získám trošku vzduchu. Grrr! Už zas mi tak říká! Takovou trapárnu si nenechám líbit. „Sklapni, takhle mi neříkej, krucinál,“ vyštěknu a marně trhám rukama, které mi spoutal nad hlavou. „Silviene!“ Vím to. Vím, že jsem jeho, ale mám právo protestovat proti věcem, které se mi nelíbí, nebo ne?! Sklopím bojovně ouška, ale vzápětí zakňučím. Takhle teda ne. Já se nenechám dělat, když jsem vzteklej! Ale znovu slastně vzdychnu. Vycením frustrovaně zuby a začnu vrčet. Nakonec mé vrčení skončí kňučením. Nemůžu se kontrolovat! „Nhh, Si-silvieneee,“ zakňourám a proti své vůli, přemožen rozkoší, vyvrcholím.

Silvien La Croix

„Co já?“ brouknu a prsty mu přejedu po tváři. Cítím, že se vzteká, ale také cítím, že ho můj polibek dostal totálně do kolen. Jak jinak, já vím, jak na něj. „Proč ne, vždyť je to sladké a plně se to pro tebe hodí,“ oponuju a koutky úst mi pobaveně cukají. Je opravdu velice, ale velice zajímavý. Navíc když se začne bránit. Nemá šanci, ale přesto to zkouší. Je tak předvídatelný, hlavně když přestane. Jak jinak když mu během toho způsobuju takovou rozkoš. „Ale, jen klid, uklidni se, štěňátko moje,“ šeptám mu do jeho sladkého ouška a způsobuju mu další přívaly rozkoše až do chvíle, než do něj už podruhé za dnešek vyvrcholím. „Copak, Tomoe?“otážu se s tichostí. Nato mu ruce pustím a políbím ho na nos. „Když se ti to nelíbí. Nemusím ti tak říkat, ale přišel jsi mi tak sladký.“ S tím mu stáhnu kravatu a znovu ho pohladím po tváři.

Tomoe

Zprudka oddechuju a tichounce kňučím, jak mnou otřásají ještě dozvuky vyvrcholení. I když mám ruce volné, nechám je tak, jak jsou. Jsem uražený a unavený. Proto neodpovím Silvienovi na otázku a jen nafouknu uraženě tváře. Jo, rozhodně se mi to oslovení nelíbí. A to, že jsi to opakoval a i přes mé protesty mě udělal, se mi taky nelíbí. A že ti pokaždé tak snadno podlehnu.... se mi taky nelíbí. Znenadání je kravata pryč a já přivřu uslzené oči pod přívalem světla. „Jsi blbec, Silviene,“ fňuknu místo odpovědi a odvrátím pohled.

Silvien La Croix

„Ale, nezlob se, štěně,“ brouknu a nadzvednu se nad ním na loktech. „Už ti tak nikdy neřeknu,“ pronesu s vážností a setřu mu slzy z tváří. „To už jsi mi řekl tolikrát, že o tom začínám skoro pochybovat.“ Ušklíbnu se a vyjdu z něj. Nato prsty přejedu po jeho tváři a přiměju ho, aby na mě pohlédl. „Jsi tak rozkošný,“ pronesu s tichostí a ochutnám jeho rty. Polibek po chvíli prohloubím a vychutnám si jeho ústa. Nato se odtáhnu a vpiju se pohledem do jeho očí.

Tomoe

No, nekecej. Já-já tě o tom utvrzuju, ty pako! „Unh,“ vzdechnu, když ze mě vyjde. Neochotně k němu vzhlédnu. Proti takovým slovům a polibkům jsem vážně slabý. Nechám ho, aby si přivlastnil mé rty a dráždivě laskal má ústa. Poté zůstanu téměř hypnotizován intenzitou jeho pohledu. Ty dva černé obsidiány mě poutají, hrozí, že mě vtáhnou do té hebké slastné černoty. Příjemně mě zamrazí.  Natáhnu ruku a přejedu Silvienovi po tváři. Poraženě si povzdechnu. „Nepotřebuju tak směšná slova, abych věděl, že k tobě patřím,“ vysoukám ze sebe tichounce a znachoví mi tváře rozpaky. Tentokrát ale pohled neodvrátím. Mám pocit, že jsem řekl něco hrozně trapného.

Sivien La Croix

Je opravdu neodolatelný. Jeho pohled a jeho chvějící se tělo. Přemýšlím, jestli jsem to já nebo on, kdo mě k sobě připoutal. Protože s ním je můj život mnohem jasnější a příjemnější. Když ke mně natáhne ruku a pak se mě dotkne, vzbudí to ve mně příjemné pocity a to jsem upír. Neměl bych něco takového cítit s takovou intenzitou, ale je to tak. Myslím, že to pouto se dost podepsalo i na mně, protože jinak tyhle pocity nejsou možné. „A já patřím k tobě,“ pronesu a koutky úst mi cuknou v náznaku pousmání. Je jedno, kdo koho spoutal, teď oba patříme k sobě a nikdo a nic nás nerozdělí. Skloním se a ještě jednou ho políbím, než si k němu lehnu a přitáhnu si ho do objetí. „Měl bys odpočívat,“ zašeptám a prsty mu zajedu do vlasů. Přitom přes nás natáhnu deku.

Tomoe

„Uh-hm,“ přitakám bezmyšlenkovitě a zavřu oči, když mě políbí. Nakonec se k němu přitisknu v chladivém objetí jeho paží.  Možná by mě mělo překvapit, když někdo tak majetnický řekne, že k někomu patří. Ale skrze naše sdílené pocity to moc dobře vím. „Dobře,“ pousměju se. Je to prevít, neustále mě něčím štve, ale záleží mi na něm nejspíš stejnou měrou, jako jemu na mně. „Silviene, já...,“ zkusím mu to říct, ale přeruší mě dlouhé zívnutí. Nah, jsem unavený, ale možná bych mu to říct měl... „Chtěl jsem.. ti říct...,“ nedokončím větu a propadnu se do snů. Řeknu mu to někdy jindy...to... že ho mám....trochu....rád...

Silvien La Croix

„Jsi lepší než deka,“ zabručím tiše. Opravdu příjemně hřeje. Navíc se ke mně přitiskne, je tak neskutečně přítulný a navíc umí tolik věcí, které jsem ho naučil. Moje malé sladké štěně. „Co ty?“ zeptám se tiše a políbím ho do vlasů. Vlkodlak, který si mě skoro až omotal kolem prstu. Jak nemyslitelné. „Tak mluv,“ pobídnu ho, ale vzápětí naprosto vytuhne. Jen si povzdechnu a víc ho k sobě přitáhnu. Zase totálně odpadl, ale co bych čekal. Stane se mu to skoro vždycky. „Myslím, že jsem teď přišel o něco důležitého,“ povzdechnu si pro sebe a lehnu si k němu. Prsty mu pročesávám vlasy, ale nakonec se i mě zavřou víčka a já usnu.