Hazuki

„Hmm, pěkně děkuju,“ zareptám rezervovaným hlasem. Prý si mě nechá, jaká to čest. Když odejde do koupelny pomalu a s námahou se sesbírám z postele. Trochu se mi podlamují nohy. Jakmile si stoupnu, ucítím, jak mi něco studeného stéká po stehnech. Otřesu se odporem. Copak jsou upíři tak staromódní a neznají alespoň kondom?? Rozčarovaně si povzdechnu a svlíknu opět zašpiněné povlečení. Beztak je špinavé, tak ho použiju i na to, abych ze sebe otřel tu nechutnost.  Nato doklopýtám na rozechvělých nohou ke skříni a dnes už podruhé převleču postel. Na to na sebe navléknu aspoň trenýrky, abych tu nebyl nahý. Upřímně doufám, že mi Gabriel poskytne sprchu. Cítím se děsně. Opět se posadím k oknu. Výhled na město mě kupodivu uklidňuje. Jak je vlastně možné, že se teď cítím klidnější než ráno? Znepokojeně složím paže na koleni a opřu si o ně znaveně hlavu. Sezení na tvrdé zemi není dvakrát pohodlné, jak mě začíná bolet zadek, ale úspěšně to ignoruju. Spíš pátrám ve vlastní mysli, proč se cítím takhle. Jako bych se alespoň na chvíli dokázal odpoutat od strachu nad svým osudem. „Taková blbost,“ zamumlám a opřu si o ruce čelo.

Gabriel La Croix

„Šikula,“ pochválím ho a zmizím v koupelně. S koupelí si dám pořádně načas. Stejně mu to bude nějakou dobu trvat, než to všechno udělá. Hlavně, když je na tom, jak na tom je. Nakonec ze sprchy vylezu a osuším se. Osušku si uvážu kolem boku a vrátím se do ložnice. „Jdi se taky umýt a pořádně,“ vyzvu ho a prohlédnu si ho. Nějak se mu u toho okna líbí, ani se mu nedivím. Ten výhled je naprosto úchvatný. Dojdu k němu a prohrábnu mu vlasy, přitom se taky zahledím z okna. Celé město svítí, tohle je doba nás upírů, kdy se vydáváme na lov. „Trochu si pohni,“ zabručím a dojdu k posteli, na kterou si sednu. Zatraceně, musím si to přiznat, ale dneska to s ním bylo opravdu dost dobrý. Prohrábnu si vlhké vlasy a osušku si stáhnu. Nato vklouznu pod rudé povlečení, že vybral zrovna tohle.

 

Hazuki

Vrátí se až po dobré půlhodině. Zdržuje se v koupelně díl jak nějaká ženská. Se zvlhlým obočím mu opětuju jeho pohled, než se pomalu zvednu a zamířím do koupelny. Jasný, dělám, co můžu, rychleji to bohužel nejde! Zahučím v duchu podrážděně. Ve sprše vydechnu úlevou. Tohle jsem potřeboval. Pořádně se umývám, musím taky dostat ze sebe zbytek jeho tělesné tekutiny. Cítím se přitom tak trapně, když si tam sám musím strkat prsty. Skousnu si ret, ale stejně tiše zakňourám. Pořád to cítím. Pořád jsem tam citlivý, kruci. A to vše jeho vinou! Když pohlédnu dolů, zjistím, že jsem dokonce trochu vzrušený. Z toho uvědomění mě polije horko. Proto co nejrychleji dokončím mytí toho místa a pustím na sebe studenou vodu. Nakonec celý rozklepaný vylezu ze sprchy a osuškou se suším tak, abych se přitom i zahřál. Pak už jen vysuším a rozčešu vlasy a s ručníkem kolem pasu dojdu do ložnice. Tam se ale nejistě zastavím. On leží v posteli? Co teď? Mám si lehnout na zem? A kde je vlastně zbytek mého oblečení, do kterého bych se mohl převléct?

Gabriel La Croix

Ležím v posteli docela dlouho, ale konečně se vrátí. „To ti to ale trvalo,“ zabručím, když se konečně objeví. Posadím se a pohlédnu na to, jak se klepe, je jako ratlík. Jen se ušklíbnu a chvilku hledím na to, jak neví co dělat. Je tak nerozhodný, ovšem nedivím se mu. Neví, jestli si může troufnout do postele, nebo kam jinam si má lehnout. Ještě chvilku ho nechám podusit, než odkryju okraj deky „Tak polez,“ vybídnu ho. Navíc, co jiného s ním a takhle ho budu mít pod dohledem. Vypadá totiž o něco líp jak včera. Navíc ještě jsem se nerozhodl, co s ním budu dělat přes den. Jedna možnost je vzít ho sebou do práce, druhá ho nechat ho tady pod dohledem. Povzdechnu si a čekám, dokud se nerozhoupe a konečně nepřileze. „S těmi vlasy bys měl něco udělat,“ poznamenám a stáhnu ho k sobě do postele. „Koupal ses v ledové vodě, nebo co?“ ozvu se vzápětí, když se dotknu jeho ledové kůže. Přetáhnu přes něj deku a obejmu ho kolem boku.

Hazuki

Chvíli se vzájemně přeměřujeme pohledem, než mě vyzve, abych si k němu lehnul. To s ním mám i spát v noci? Pomalu se rozejdu k posteli, do které mě pak s povzdechem stáhne.  „Až najdu něco, čím si je budu moct zítra sepnout, budu je nosit v culíku,“ zabrblám a shrábnu je na jednu stranu. Hned na to mě ale obejme. Vyskočí mi husí kůže. Nejspíš si neuvědomuje, že on je mnohem studenější, než voda, ve které jsem se myl. „Ano, je v tom snad nějaký problém?“ opáčím tiše. Pravý důvod mu nehodlám říct ani omylem. Už tak se cítím divně, že budu celou noc ležet v objetí muže.

Gabriel La Croix

Fakt mu všechno tak trvá a nakonec se mu to vždycky líbí. „To bych ti radil, jestli o ně nechceš přijít. Dost totiž překáží,“ odvětím a znovu si povzdechnu a víc si ho k sobě přitáhnu. Jeho studená pokožka se otírá o tu mou, ale za chvíli se zajisté zahřeje. Možná nebude tak špatné mít v objetí někoho, kdo hřeje. „Ne, není,“ zavrtím hlavou. „I když asi tuším, čím to je,“ zasyknu s pobavením a prsty sjedu po jeho boku, až přes stehno. Moje pohyby jsou dráždivé a pomalé, aby si to vychutnal. Lehce se dotknu jeho penisu, načež ho znovu obejmu. „Jestli chceš tak můžeme dát další kolo,“ zašeptám mu do ucha a jemně ho za něj políbím.

Hazuki

Zamračím se a shrnu si je k hrudi. On by mě snad byl schopný ostříhat?! Na to zapomeň, Gabrieli! Huh? Přišel na to? Zachvěju se a semknu rty, když jeho prsty lechtivě a dráždivě pomalu přejíždí po mé chladné kůži. Trhnu sebou v okamžiku, kdy se dotkne mého penisu, a lehce mi znachoví tváře. Ještě, že jsem zády k němu. Vzápětí mi opět zašeptá do ucha a.. „Nnh!“ vyklouzne mi ze rtů tichý vzdech a já si rychle přitisknu dlaň na pusu. Sakra, sakra, sakra! On to dělá schválně. Já..proč reaguju, je to jen kůže za uchem. Musím se soustředit. Soustředit na cokoli, jen ne na toho úchylného tyrana za mnou!

Gabriel La Croix

„Takže jsem na to přišel?“zašeptám mu s tichostí do jeho ouška. Vlastně jsem to věděl okamžitě, ale tohle vše kolem je jen hra. Jedna velká hra, pro moje pobavení. „Ale, ale, co to bylo za zvuk?“uchechtnu se a začnu mu přejíždět po břichu. Ty jeho reakce jsou opravdu zajímavé. Jako kdyby toužil po všech mých dotycích a po všem, co jsem mu dělal. Rty přejedu na jeho krk, kde ho začnu jemně rty laskat. „Dělali jsme to jen třikrát a už si tomu podlehl, nemám pravdu?“ brouknu a víc ho k sobě přitáhnu. „Jsi opravdu sexy, Lovče, ale ještě se máš co učit,“ pokračuju a dýchnu mu na krk. Nato ho už nechám, ale ruku nechám kolem jeho boku.

Hazuki

Jasně, jen se bav princátko, ono je to totiž hrozná sranda. Rychle polknu rozladěné námitky a zkouším se soustředit na detail úchytu na šuplíku prádelníku. Horko těžko ale dovedu ignorovat hlazení na bříše. Zalapám po dechu a kousnu se do rtu, abych znovu nezasténal. „Nepodlehl jsem tomu,“ ohradím se tiše, ale cítím, že mi hoří uši. Tohle není normální. Je to... „Je to jen frustrace. Dlouho jsem neměl partnerku,“ vypadne ze mě. Bože, co to plácám. Navíc, nezajímá mě, jestli si on myslí, že jsem sexy nebo ne. Co myslí tím, že se mám co učit? Očekává, že se budu snažit naučit něco extra, co by ho uspokojovalo?? Takový idiot! Nemůžu se nějak uklidnit. Vše, co Gabriel dělá, mě rozčiluje nebo rozhodí.

Gabriel La Croix

„Nic si nenalhávej, chceš to,“ odvětím, protože ty jeho kecy bych mu sotva mohl žrát. Hlavně, když se tak chvěje a navíc jeho lapání po dechu, kromě toho jsou tu ještě zvuky, které se snaží tišit. „Ty a nějaká partnerka?“ušklíbnu se „Nedokážu si tě po tom všem představit se ženou,“ zavrtím hlavou. „Kdoví jestli jsi nějakou někdy měl,“ ušklíbnu se vzápětí a znovu mu prsty přejedu po boku. Je zábavné ho provokovat, protože jeho reakce jsou dost výrazné. „Lovče,“ zašeptám vyzývavě a políbím ho znovu na šíji. Vzápětí políbím jeho ranky od mého kousnutí. Prsty vzápětí vyhledám jeho penis, který je už docela nabuzený. Jen se ušklíbnu. „Nemysli si, že ti udělám dobře, aniž bych z toho měl něco na oplátku,“zamručím.

Hazuki

„Jistěže měl,“ zasyknu podrážděně. Ale nemám v úmyslu mu tu vykládat svůj milostný život. Obzvlášť když mi tu tvrdí, že si mě nedovede představit s ženou. Vidím to u něj stejně. Nedovedu si představit ženu, která by snesla jeho povýšenecké žvásty a egoismus. Nepřestává mě provokovat, začínám být zoufalý. „Mnnh,“ nesmí mě líbat na krku. Ne teď, když cítím, že tomu podléhám! Mám toho právě tak dost. Rozechvělou rukou chytnu tu jeho, kterou mě dráždí. „P-poslyš, jestli nechceš zase převlíkat postel, tak toho nech,“ zkusím se nějak bránit. „ A co myslíš tím naoplátku?“ vyhrknu rychle a hned nato zadržím vzdech. Kruci... na co jsem se sprchoval v té studené vodě, akorát mu to dalo záminku k těmhle věcem.

Gabriel La Croix

„Moc tomu nevěřím. Pochybuju, že by měli Lovci kdovíjaký život, když jen zabíjejí a mučí,“ připomenu mu jeho soukmenovce. Jeho odporné soukmenovce, kteří se vyžívají v mučení. „Takže tady se ti to líbí?“zabručím s tichostí a nepřestávám rty laskat jeho krk. „Já nejsem ten, kdo ji bude zase povlíkat,“ odvětím s klidem a prsty přes jeho penis začnu pomalu a dráždivě přejíždět. „Co bych tak mohl chtít, od někoho, jako jsi ty. Najedl jsem se, užil si, co třeba bezmeznou poslušnost?“ navrhnu a přiměju ho, aby se svým zadečkem natiskl na můj klín. „Možná dokonce využiju i tvých služeb, jako vraha,“ zašeptám.

Hazuki

„Nn-aah, nedělej to,“ zasténám a cítím, jak mnou prostupuje příjemné chvění.. „Na krku ne, na krku, prosím, ne,“ šeptám téměř neslyšně a volnou rukou si vjedu prsty do ofiny. Chci se bránit, chci se kontrolovat, ale on mi tu sebekontrolu tak nabourává! Připomínal mi ostatní Lovce a jejich zvěrstva, ale já nebyl úplně stejný. Byl jsem Lovcem, ale také člověkem! Nebo kdysi jsem jím býval. Posledních sedm let bylo bezútěšných, krvavých a plných neklidu. Ale to mu přece říkat nebudu. Zalapám po dechu, když mě rozptýlí pohyb jeho ruky. I když ho za ni držím, nezastaví ji. „Cože, poslušnost?!“ vyjeknu a zachvěju se. Přitiskl mě na svůj probouzející klín. On to vážně chce znovu dělat?! Eh? Čeho že využije? „Ty...ty si myslíš, že pro tebe budu zabíjet?“ zašeptám nevěřícně, dech mám přerývaný.

Gabriel La Croix

„Já budu dělat, co chci, už jsem ti to jednou řekl. Jestli jsi nezapomněl,“ zamručím mu do ucha. „Šššš,“ snažím se ho uklidnit mezi polibky. Jeho kontrola je opravdu dost chabá. Zajímalo by mě, jak někdo jako on mohl být Lovcem, když se neumí vůbec ovládat. „Tebe je opravdu snadné zkrotit,“ zamručím a jemně začnu třít špičku jeho penisu. „Ano, poslušnost,“ zašeptám s podmanivým hlasem. „Chci, abys mě poslouchal bez toho, abych tě musel trestat nebo ti ubližovat,“ pokračuju a penisem zajedu mezi jeho půlky. „Jistě, jsi přeci vrah. Může ti být jedno, koho zabiješ. Pokud jsi v tom dobrý, tak by ses mi mohl hodit.“

Hazuki

Ne, to jsem sice nezapomněl, ale nemám v úmyslu se přestat bránit. Moje sebekontrola nikdy tak špatná nebývala. Ovšem nikdy jsem nečelil něčemu takovému!  „To není pravda, ah!“ ještě mě nezkrotil, ještě ne! Nemůže... rozechvěju se ještě víc a zatnu do jeho nenechavé ruky prsty. Takhle se udělám! Jestli ho nepřestane třít, já.. Začínám pociťovat opravdu velký zmatek, bouří se to ve mně. „Žádný člověk.... nggh... který má všech pět pohromadě, by ti nepřísahal poslušnost,“ vydechnu téměř zoufale a pokusím se zavrtět, ale zarazím se, když strčí tu svou prostopášnou věc mezi mé půlky a otře se tak o můj vstup.  Ale ne. Má snad v úmyslu dotáhnout to do konce?  Nemůžu mu to dovolit, tohle mu přece nesmí projít. Aby se mnou takhle mával. A jeho slova o tom, že jsem vrah, a mělo by mi být jedno, když počet mých obětí naroste. Ponuře se zasměju. „Jistě, jsem dobrý. Ale dál už jsem si ruce špinit nehodlal, tvůj úchvatný bratr mě být poslední,“ zašeptám kysele. „On byl jediný, koho jsem kdy skutečně toužil zabít,“ zamumlám ještě tišeji. Když tedy nepočítám tebe, za to, cos mi provedl, Gabrieli!

Gabriel La Croix

„Opravdu?“zeptám se posměšně. Reaguje na takové dotyky a bude zapírat „Tohle se opravdu nedělá. Nezkoušej to zapírat,“ zabručím a zasyknu, když mi do ruky zatne prsty. Nebolí to, jen to je nepříjemné. „Tak to bych se mohl rozhodnout, že tě udělat nenechám,“ odvětím na jeho kňourání a jeho penis stisknu. „Buď bude poslušnost, nebo to dopadne jako včera. Já si totiž nemůžu dovolit, aby si mi tu nějaký Lovec dělal, co chce. Můžeš být rád, že ještě žiješ,“ pokračuju chladným hlasem a trochu se hýbnu, aby ucítil můj penis mezi svýma nohama. Tolik se chvěje, jen se ušklíbnu a ten pohyb provedu ještě několikrát. „Řekni, že mě chceš uvnitř sebe,“ zašeptám mu do ucha a znovu polaskám rty jeho citlivý krk „Tak to máš marné. Jeho se nedotkneš a jak jsem řekl. Budeš dělat to, co budu chtít já. Když řeknu, abys někoho zabil, tak to uděláš,“ pokračuju mrazivým hlasem a jeho penis pevně sevřu. On mi nebude odporovat.

Hazuki

„Mnnh?! Ahh, S-sakra!“ vzdychnu, když se mezi mýma nohama hne. Je to tak nesnesitelně vzrušující pohyb, až se mi rozechvějí nohy. Tentokrát pocítím opravdovou beznaděj. Nedává mi na výběr, předhazuje mi jedinou možnost a to tu, že se mám stát jeho poslušným psem, se kterým si může dělat absolutně, co se mu zachce. Ale já už nechci, nechci být nástrojem něčích tužeb. V koutku duše se mi ulevilo, když mě vykázali ze svých řad Lovci, a teď se mám stát osobní hračkou upíra?! Co by mě v takovém životě čekalo?? Jakou bych měl budoucnost? Nedovedu si to představit, tolik se to příčí mé mysli. Do očí se mi derou bezmocné slzy. Trhnu sebou, když Gabriel pevně sevře mé mužství. Tiše přitom zasténám. „Jaký...jaký bude mít smysl můj život, když budu tvým poslušným psem?“ hlesnu s tichou otázkou. Vím, že budu muset souhlasit, ale předtím...chci slyšet alespoň nějaký důvod.

Gabriel La Croix

„Opravdu se mi líbíš, ty můj sladký Lovče,“ vdechnu mu do ucha teplý dech a ucho mu oblíznu. Je tak zábavné si s ním pohrávat. Navíc, on je opravdu něco, jeho reakce jsou neskutečné. Našel jsem někoho opravdu zajímavého, kdo by mě mohl bavit víc než jen pár dní. Vlastně víc jak pár dní. „Tak co, jaká bude tvá odpověď?“brouknu po jeho zakňučení. Jasně cítím, jak se vedle mě napíná a chvěje touhou, abych pokračoval. Nejspíš by to nepřiznal, ale je to z něj cítit. „To, že budeš každý večer prožívat ty příjemné věci, po kterých tak sténáš,“ odvětím na jeho slova a volnou rukou se jemně dotknu jeho obojku. „Navíc budeš žít a myslím, že se budeš mít líp, jak kdykoliv předtím. Nejsem zlý pán, když budeš poslouchat,“ pokračuju a svůj penis při posledních slovech navedu do jeho horkého těla. Vklouzne tam lehce. „Bez tohohle už nedokážeš být,“ brouknu.

Hazuki

Tak to má být mé nové životní naplnění? Že se nechám noc co noc uspokojovat mužem? Co je tohle za život? Život vydržovaného milence? Cítím, jak mé tváře opět nachoví. Když se Gabriel dotkne obojku, zavřu oči a slzy mi stečou po tvářích, které přímo hoří rozpaky a hanbou. Než stihnu něco říct, ucítím Gabriela v sobě. Opět rozpíná mé nitro a nutí mě se chvět. Rozžíhá ve mně dosud nepoznanou touhu, která mě až děsí. „Ahaah, G-Gabrieli,“ zasténám a prohnu se zádech, až se lopatkami přitisknu k jeho hrudi.  Srdce mi bije jako splašené. Nemám na výběr, musím to říct. Rozechvěle se nadechnu a pohnu rty, ale nejde to. „Já..,“ zkusím to znovu, ale hlas se mi zlomí.  Sakra, proč tohle musím podstupovat. Proč jsem takhle dopadl?! „Já...rozumím,“ šeptnu nakonec poraženě.

Gabriel La Croix

„Nemusíš se cítit tak beznadějně. Nejsem žádný kruťas, i když to tak někdy vypadá, ale musím ukázat, že si ke mně nikdo nesmí nic dovolit,“ dýchnu mu znovu do jeho ouška. Je celý roztřesený. Vím, že to je hlavně jeho touha, ale i strach ze mě. „Jsi tak horký,“ pustím jeho penis a prsty ho pohladím po boku. „Ano?“ zašeptám a volnou rukou mu přizvednu jeho nohu pod kolenem, abych do něj mohl pronikat velmi hluboko. „Dobré rozhodnutí,“ zamručím. Nečekal jsem, že podlehne tak snadno, ale je vidět, že jsem si ho opravdu ochočil. „Ale pokud si začneš vyskakovat, tak tě čeká trest,“ upozorním ho a začnu se v něm pomalu hýbat. Velice pomalu a dost dráždivě. Nohu mu zvednu trochu výš a začnu narážet do jeho citlivého místečka.

Hazuki

A mám snad skákat do stropu radostí? Ano, jsem si vědom, že mě hodlá držet zkrátka. Nejsem si jistý, jestli vydržím být pokorný. Sklánět před tímhle nafoukancem hlavu. V duchu si ztěžka povzdechnu, ale mé myšlenky Gabriel opět rozhodí. Zalapám po dechu, jakmile ucítím, že se začne pohybovat. Pomalu, velmi pomalu vniká dovnitř a rozpaluje mě. Rozechvívá mé nitro, které začíná toužit po více. Je to tak bláznivé. Přemáhá mě touha a zároveň rozpaky. Protože mám pocit, že své tělo nepoznávám. Cítím se tak...tak neslušně a oplzle, až to není možné! „Ahnn! Tam je to...nnnhh,“ zasténám a sevřu rukou přikrývku. Ještě víc přizvedl mou nohu a tak začal dráždit to bláznivé místo. Jen pár pohybů stačilo a já se udělal, ačkoli vím, že tohle je jen začátek. Nedokázal jsem tomu zabránit.  Gabriel si teď skutečně musí myslet, že mě má v hrsti.

Gabriel La Croix

„Tak je to dobře, koloušku,“ oslovím ho a krk mu znovu olíznu. Klidně bych si vzal trochu jeho krve, ale pro dnešek to bylo až dost. „Soustřeď se jen na mě. Nic jiného tě nemusí trápit,“ poradím mu spolu s dalšími pohyby uvnitř jeho nitra. „Teď patříš jen mně, nikomu jinému, nezapomeň na to,“ pokračuju spolu s přírazy do jeho horkého těla. Skoro cítím, jako by se roztékal. „Moc dlouho nevydržíš,“ ušklíbnu se a prsty mu projedu jeho vlasy. „Zapracujeme trochu na tvé kontrole, ale víš, že mně to nestačí, když jsi mě tak rozdráždil,“ zašeptám mu a znovu do něj začnu pronikat, i když tentokrát o dost rychleji. Jeho nohu přizvednu ještě výš, aby se mi jeho vstup pořádně otevřel. Spolu s přírazy si začnu znovu rty začnu hrát s jeho krkem.

Hazuki

K-koloušku? To jako vážně?? „Naah,“ vzdychnu, když mi olízne krk. Takové trapné označení, cítím se opravdu trapně. „Kon..trola?“ vydechnu zmateně, ale pak znovu začnu sténat. Věděl jsem, že bude pokračovat. Nevadí mi to tolik, jak by mělo. Má touha ještě neopadla, spíš mám pocit, že ještě vzrostla a já se v ní topím. Bezhlavě vzdychám a napínám se pod přírazy, které vysílají vlny slasti celým mým rozechvělým tělem. K tomu mě ještě více rozptylují lechtivé polibky na krku, až mám pocit, že se musím rozsypat na rozechvělé střípky. „My...slím, že ztrácím...hlavu,“ vydechnu rozechvěle mezi slastnými vzdechy. „Nhhh!.. a-aah...víc...,“ napnu se slastně a znovu vyvrcholím.

Gabriel La Croix

„Jo, nedokážeš se udržet. Nechápu, jak z tebe mohl být Lovec, když se nezvládáš ovládat v posteli,“ zabručím a s úšklebkem poslouchám jeho steny. Divím se, že dnes má takový apetit, ale proč toho nevyužít. Je opravdu dobrý, netušil jsem, jaký jsem to objevil poklad. „To není na škodu,“ zašeptám a pořádně se v něm začnu hýbat. Jakmile se udělá, sevře mě tolik, že ho znovu vyplním. „Myslím, že nám to spolu bude klapat,“ s tím ho naposled políbím na krk a vystoupím z něj „Teď se jdi umýt, jestli se mnou chceš spát v posteli,“ zašeptám k němu a s posledním pohlazením jeho boku se od něj odtáhnu a přesunu se na druhou polovinu postele.

Hazuki

Dech mám ještě bláznivě rozechvělý a přerývaný, když se podepřu na rukou. Tělo mě nechce zrovna poslouchat. Ruce se mi podlomí a já zdeptaně a zahanbeně zabořím hlavu do polštáře. Ano, náramně nám to bude klapat, ušklíbnu se, ale nahlas neřeknu nic. Dneska ho nechci ničím rozčílit, jsem příliš vyčerpaný a zahanbený na to, abych si to s ním rozházel. Po tom všem jsem mu dovolil, aby si ze mě udělal poslušného mazlíčka. Krev se mi nahrne do tváří. Vážně jsem se asi zbláznil, nikdy předtím by mě nenapadlo, že se tak nestoudně odvážu s mužem v posteli. Hanba mě fackuje. Ale absolutně nechápu tu jeho poznámku o tom, jak jsem mohl být Lovcem, když jsem takový v posteli. Jak to spolu sakra souvisí?! Pořád se cítím trochu omámený, ale nakonec se mi nějak podaří vysoukat z postele. Postavit se na nohy je však téměř nadlidský úkol. „Do háje,“ syknu. Nohy mám jako z rosolu a nesmírně mě začíná bolet zadek. Nějakým zázrakem se mi podaří dostat do koupelny, kde zalezu do sprchového koutu a začnu se umývat. Tam už se nenamáhám stát, nejspíš bych sebou třískl o kachličky.  Pomalu se umývám a přehrávám si okamžiky, které se staly před chvílí. Vůbec se mi tam za ním zpátky do postele nechce. Vážně nemám ponětí, jak si odteď dokážu hrát na psa a jeho pána. „Tak ponižující,“ šeptnu sklíčeně a přivřu oči. Nakonec jsem tak vyčerpaný, že si ani neuvědomím, že jsem usnul. Na tělo mi stále teče příjemně teplá voda, ale já už nic nevnímám.

Gabriel La Croix

Otočím se čelem k oknu. Dneska to bylo velice produktivní. Dělali jsme to tolikrát, že se moje tělo cítí příjemně. Na rozdíl od něj, cítím, že ho to bolí a co teprve zítra. Nicméně zítra s ním budu mít vlastní plány, hlavně potom, co se mi dobrovolně podrobil. Skoro jsem ho k tomu nemusel ani nutit, pod mé područí vklouzl tak snadno a to stačilo jen mu dopřát trochu rozkoše. Spokojeně přivřu oči a zaposlouchám se do tekoucí vody ve sprše. Je vidět, že v posteli spát chce, nicméně je potřeba hlavně kvůli němu nakoupit nějaké jídlo, aby mi ještě nepošel hlady, když jsem si ho zkrotil. Po nějaké době si uvědomím, že je tam až moc dlouho. Zamračím se a vstanu. „To mi zaplatíš,“ zasyknu. Odhrnu si vlasy z čela a zamířím do koupelny. Tam toho idiota najdu, jak tam spí. Vodu vypnu a ze sprchy ho vytáhnu. Můžu být spokojený, unavil jsem ho tak, že ho to přímo vyčerpalo, ale jak si dovolil mě svou únavou obtěžovat. Mokrého ho nakonec odnesu do postele, kde ho položím na jeho polovinu a přikryju. Sám si lehnu na svou půlku. Otrava jeden otravný. Zítra si to spolu budeme muset vyříkat.