Hazuki

 Jeho jazyk laská má ústa, hraje si s tím mým, vysílá mým tělem elektrizující lechtivé vlny. Jemnost, s jakou mě líbá, dodává tomuto okamžiku jistou smyslnost. „Vybíráš mi opravdu slušně trapná označení,“ zabručím a pousměju se. Zlato...předtím to byl koloušek, teď je to zlato. S čím přijde příště? „Tak jednoduše nezemřu,“ zamumlám. Náhle mě spoutá pohledem, než se s lehkým vypětím vůle odtrhnu a zmateně pohlédnu na ruce, které mi odtáhne z klína. S propletenými prsty mi je zatlačí do polštáře. S jemnou nervozitou přelétnu pohledem z jedné na druhou, než pohlédnu zpět do tváře svému milenci. Napnu se a přivřu oči. Má nade mnou plnou kontrolu. Takto nemám možnost se bránit, ani kdyby chtěl sebevíc. V okamžiku, kdy spoutá mé rty, se pohne v mém nitru a já se zmůžu jen na kňouravé zasténání mezi polibky. Zatnu prsty do hřbetů jeho rukou a vypnu se k němu boky. Ten zvyšující se nápor slasti mě nutí tomu podlehnout, poddat se a …. „Ahh..nnhah, sak-...,“ semknu víčka, bez zábran poprvé vyvrcholím. Rozechvěle vzdychnu a na pár okamžiků stisk prstů zase povolím. Dokonce i nohy se mi chvějí a tak je zaklesnu kolem Gabrielových zad a náruživě se zahledím do zářivě zelených očí té mocné perverzní bestie, která mě má v tuto chvíli plně v hrsti.

Gabriel La Croix

„Protože ty jsi sladký, i když myslím, že koloušek je pro tebe to pravé, ale i zlato ti sedí.“ odvětím a políbím ho na krk, ale tak, že se moje tesáky o jeho krk dráždivě otřou. Stačilo by je jen zanořit a napít se. Občas tu neukojitelnou touhu mám, ale dokážu ji ovládat „Nikdy bych nedovolil, abys zemřel. A nikdy nikomu nedovolím, aby se tě jen dotkl.“ zamručím a políbím ho na ucho. „Mám tě v hrsti co?“ s pobavením se ušklíbnu a pokračuju. Moc dlouho to netrvá, než se udělá. Přitom mi tak svírá ruce, je to sexy. Já však dál přirážím. Ještě nejsem a navíc jednou ani dvakrát, nejspíš ani třikrát mi to tentokrát stačit nebude. „Chceš mě spoutat?“ zeptám se ho, když mě nohama obemkne. Docílil jen toho, že se do jeho nitra můžu nořit hlouběji a hlouběji. Takže to netrvá dlouho a já se do něj udělám. „Co takhle změnit polohu?“ s úšklebkem mu navrhnu a dřív než se k tomu stačí nějak vyjádřit tak si ho za spojené ruce vytáhnu do klína. Proč tu polohu jednou nezměnit, takhle by to navíc mohlo být o dost zajímavější. Navíc se do něj takhle můžu, zanořím tak hluboko, jak to jen jde. „Měl by ses začít hýbat.“ vybídnu ho a přitom ho znovu políbím, ale tentokrát dravě a vášnivě. Přitom stále držím jeho ruce spoutané, přeci jen nechci aby dělal něco co by jeho vyvrcholení nějak omezovalo.

Hazuki

Beze slov, jen s přerývanými vzdechy ho pozoruji a naslouchám jeho slovům, zatím co se dobývá do mého těla, po vyvrcholení tak směšně přecitlivělého, že to sotva můžu ustát. Chvění neustává a dojde mi, že tím, jak jsem mu dal nohy kolem zad, jsem mu poskytl výhodu. Nnh, je tak hluboko! Jitří těmi pohyby mé myšlenky a nedává mi tak prostor pro odpověď. V okamžiku, kdy vyvrcholí, nemám k dalšímu vrcholu daleko.Náhle udělá něco nečekaného a dřív než se zmůžu na odpověď na jeho návrh. V mžiku jsem na jeho klíně a on tak vnikne do mého těla tak hluboko, až se prohnu v zádech a skrze sevřené rty zasténám. Tělem mi projel tak silný záchvěv slasti, dalo mi slušně zabrat, abych se hned neudělal. Nadechnu se pro břitkou odpověď na jeho pobídku, ale to už uzamkne má ústa v dravém polibku. Zatnu znovu prsty do jeho rukou a nechám se unést opojením z polibku. Jak si představuje, že se v tomhle stavu ještě dokážu hýbat?? Už jen z téhle pozice a polibku jsem na své hranici, jestli se ještě pohnu, už podruhé se udělám a to jen z toho spojení. „Nechtěj...po mně nemožné..hah,“ dostanu ze sebe roztřeseným hlasem. „Měl bych tě vážně někdy zkusit....spoutat,“ vydechnu tiše a hledím na něj skrze přivřené oči. „Abys mi byl vydán na milost a nemilost, tak jako já tobě,“ nakloním se k němu a otřu své rty o jeho a vtisknu na ně jemný, smyslný polibek. Nakloním se k němu ještě blíže až se natisknu na jeho hruď, zároveň ale na okamžik zatnu zuby při slastném záchvěvu, který mě zaplavil, a to jsem se jen trochu pohnul. „Gabrieli,“ šeptnu u jeho ucha a přitisknu rty na jeho chladný krk. Bez ostychu po něm přejedu svými tesáky, tak jako on před chvílí mně. „Říkáš, že nedovolíš nikomu, aby se mě dotkl...,“ řeknu a znovu po jeho krku přejedu. Líbí se mi ten pocit cítit jeho voňavou kůži pod svými rty a zuby. „Víš, co se stane s těmi, co se mě vyjma tebe dotkli?“ otážu se, ale nečekám na odpověď, protože hned odpovím. „Zabiju je,“ šeptnu nebezpečně a rty se mi samovolně roztáhnou v chladné pousmání. Až dojde ke střetu, ty dva bude muset Gabriel přenechat mně. „Ti dva budou má kořist,“ dodám ještě tišeji. Protože to téma nakousl, možná nechtěně, nedokázal jsem své tajné pohnutky tajit. Pokud si po to setkání s vlkodlaky myslí, že jsem změknul a jsem pacifista, tohle zajisté jeho mínění poopraví. Proti bastardům, jako jsou ti dva Samaelovi bastardi, co se za ním tahají, nezaváhám pozvednout meč.

Gabriel La Croix

„Pro tebe není přeci nic nemožné.“ trochu ho popíchnu. Ne, nic pro něj není nemožné, tím jsem si opravdu jistý. Je velmi nebezpečný, ale také nádherný. „No tak zkus se pohnout.“ znovu s laškovným podtónem v hlase ho vybídnu.  „Ty mě?“ pobaveně se zeptám. To ani nemůže myslet vážně, on mě nikdy nedokáže spoutat, protože to já spoutal jeho a to na věky. „Nemyslíš, že to je dost naivní představa?“ zeptám se ho. „No copak koloušku?“ zeptám se ho a pustím jeho ruce. Rukama ho pohladím po zádech a stisknu jeho zadek. Jen se trochu pohnul a už to s ním dělá tohle. Co se stane, až ho přiměju, aby se hýbal víc? „Hazuki jestli se nepohneš, potrestám tě.“ tiše k němu zašeptám a jeho zadek mu víc stisknu. Přitom přivřu oči, jak se o můj krk otřou jeho tesáky. Je to dost vzrušující. Před ním jsem měl sex s několika upíry, ale nikdy to nebylo takové jako s ním. On je ve všech směrech pro mě velmi speciální. „Nedovolím.“ zopakuju mu to ještě jednou, abych ho tím ujistil o tom, že bude v pořádku. „Ale, ale, tady je někdo velmi dravý.“ ušklíbnu se a políbím ho. Jeho slova mě potěšila, líbí se mi, že se chce mstít, i když nevím, jestli je to dobrý nápad „Ale to pak bude třeba tvrdý trénink, abys to zvládl.“ zamumlám a vážně mu pohlédnu do očí. „Mají několik staletí zkušeností s bojem a ty, ač jsi Lovec nedokážeš ještě plně využít svůj upíří potenciál.“ dodám vzápětí. Nejspíš nemá cenu ho držet na obojku, protože to by mu mohlo možná ještě víc ublížit. Měl by se něco naučit a oni budou dobrý trénink, navíc myslím, že má opravdu potenciál si s nimi poradit, ale ještě potřebuje učit. „Ale jestli chceš, abych tě učil a trénoval, měl by ses konečně pohnout.“ vybídnu ho a dráždivě pohnu boky. Je uvnitř tak horký „Hazuki.“ zamumlám jeho jméno a přivlastním si jeho rty. S dost velkou naléhavostí aby už se konečně začal hýbat.

Hazuki

 Podle něj jsem naivní, jestli si myslím, že ho spoutám. To nemůže vědět, dokud se o to nepokusím. Jednou ten den zajisté přijde, pomyslím si. Čím dál více naléhá, abych se pohnul, a stisk mého pozadí mě dráždí a já tak čím dál hůř odolávám tomu slastnému napětí v místě našeho spojení. S uspokojením se pousměju nad jeho reakcí na má slova. Ano zatím nedovedu plně ovládat své tělo, ale časem se to změní a svou pomstu dostanu. „Co není, může být. Je v tvých rukou, jak moc mi povolíš otěže, Gabrieli. Na ten trénink se velmi těším,“ zabroukám spokojeně. Opět mě začne pobízet k aktivitě a sám se proti mně pohne. Nečekal jsem to a nebyl jsem na to připravený. Zprudka vzdechnu a křečovitě se chytnu jeho ramenou. Semknu víčka a nechám ho, aby mě opět políbil. Intenzita polibku mě zaplavila a já si uvědomil, že to musím vzdát, jinak se z toho napětí zblázním. Vjedu prsty do Gabrielových sametově černých vlasů a do polibku se s téměř stejnou naléhavostí vložím. A pak udělám to, po čem tak touží. Není to zrovna jednoduché s tím, jak se chvěju. Pomalu se nadzvednu a znovu dosednu. S-sakra, je to tak intenzivní. S takovou nebudu moci déle ovládat svůj hlas. Pohybuju se proti Gabrielovi v pomalém tempu, ale vzrůstající napětí mě donutí odtrhnout se z polibku a pevněji se Gabriela chytit. Ani svůj hlas už z opojení nedokážu zadržovat. Z úst se mi linou rozechvělé vzdechy a při dosednutí téměř kňouravé steny. Přijde mi to tak stupidně obscénní, ale nezastavím to, protože si užívám té slasti. Cítím čím dál větší naléhavost. Víc, rychleji... „Gabrieli,“ zasténám a naléhavě přejedu zuby po jeho krku.

Gabriel La Croix

„To je pravda.“ souhlasím s ním a na okamžik se jednou rukou dotknu jeho obojku. Obojku, který by měl novorozence zabít, ale jemu nic nedělá a padne k němu jak ulitý. Jsem rád, že ho může nosit. Dřív byl znakem toho, že mi patří. Tím je i teď, ale teď mi patří jiným způsobem. Pohladím ho po tváři a ruku vrátím zase na jeho zadek. „Už tě nebudu spoutávat jako kdysi, ale i tak na tebe dám pozor.“ odvětím. Není už můj mazlíček, ale můj rovnocenný partner a já ho nebudu spoutávat jako kdysi. „Hodní.“ zašeptám do polibku a slastně vydechnu, když se pohne. Dělá to pomalu a dráždivě. Ani neví co to se mnou dělá. „Rychleji.“ vybídnu ho a začnu se proti němu hýbat, abych ho dovedl k vrcholu mnohem rychleji. Stejně tak jako sebe.  Vzápětí to ucítím, jeho touhu i v jiném směru „Jestli se do mě hodláš zakousnout, tak čekej, že ti to oplatím.“ zašeptám mu do ucha, které olíznu. ještě nikdo se mi nikdy nezakousl do krku. Nikomu bych to ani nikdy nedovolil, ale on je výjimka. Jsem schopen mu dovolit to, co jsem nikdy nikomu nedovolil. „Vím, že to chceš, tak to udělej.“ tiše ho vybídnu. Navíc cítím, že za chvíli bude, ale stejně jsem na tom i já. Je opravdu dobrý.

Hazuki

„Nngh?!“ hlasitě zasténám, když se prohne proti mně a společné přírazy se zrychlí a zintenzivní. Ahh, nemůžu, cítím, že každým okamžikem budu! Marně bloumám, kam až hranice touhy můžou sahat. Toužím po Gabrielovi, po společném uspokojení a ...po jeho krvi? „Ahh,“ vzdychnu a otřesu se slastí při jemném šepotu do mého ucha, které Gabriel svým chladným jazykem olízne. Zakousnout se? On.. mi dává povolení? On?? Polknu a na pár vteřin zavřu oči. Dlouho se nerozhoduji, plně dosednu a políbím Gabrielův krk, než do něj zatnu své tesáky, jako by to bylo úplně přirozené. Ústa mi zaplní Gabrielova chladná, sladká krev. Chutná mi více než ta syntetická a pocit, jaký se mi při jejím polknutí rozlévá tělem je nepopsatelně příjemný. Dovolím si několik maličkých doušků než se s rozechvělým vzdychnutím odtáhnu. Po bradě mi steče maličký pramínek krve. Já ho ovšem nehodlám nechat přijít na zmar, dlaní ho setřu a s požitkářsky přivřenými víčky krev z dlaně začnu olizovat. Pohlédnu při tom Gabrieli do očí a znovu se proti němu boky pohnu.

Gabriel La Croix

„Co?“ ušklíbnu se a znovu mu prsty přejedu po zádech. Jsou horká, ale je to v pořádku, alespoň doufám. Stejně jsem rozhodnutý, zítra Tristanovi zavolat a promluvit si o tomhle. Chci vědět co se to s ním děje. Chci vědět, jestli je v pořádku, sice tak vypadá, i když trochu přiopile, ale radši budu mít jistotu. Vzápětí se mi do krku opravdu zakousne. Je to smyslné. Zavřu oči a zintenzivním své pohyby uvnitř jeho těla, které je uvnitř tak vlhké. „Sakra, co ty to se mnou děláš.“ zamumlám a jakmile se odtáhne, pohlédnu na něj. „Ty jsi opravdu případ, co?“ prohlížím si ho a vzápětí ho chytnu za ruku, která je od mé krve. Jazykem jeho dlaň pomalu olíznu a pak si ho přitáhnu do polibku. Najednou se udělá a já za ním zaostanu jen o chvíli, ale jsem schopen okamžitě pokračovat a podle jeho pohybů i on. Což taky udělá a už ho vůbec nemusím pobízet „Tak teď je řada na mě.“ pronesu a vzápětí se mu i já zakousnu do toho jeho sladkého a vábivého krku. Ani já toho moc nevypiju, i když je jeho krev tak dobrá. Párkrát si loknu a odtáhnu se, než znovu spojím naše rty v polibku.

Hazuki

 Sakra, začal ještě více přirážet. Jsem...jsem na svém limitu. „Co? Nor...mální,“ uculím se a překvapeně rozčířím oči, když mi popadne ruku a poslední kapičky jeho krve z ní slízne sám. Jakmile si mě však přitáhne opět do polibku, už se neudržím a vyvrcholím. Mým tělem teď pulzuje tolik slastných pocitů a energie, až mám pocit, že mě to porazí. Tolik se chvěju a je mi nesmírné horko. Přivřu oči a pousměju se, když se udělá i Gabriel, ale ten je téměř okamžitě znovu tvrdý. Heh, nymfoman, uchechtnu se v duchu a začnu znovu pohybovat boky. Je to teď tak dráždivě kluzké kvůli množství Gabrielova vyvrcholení. Ngh, tak přjemné! Olíznu si rty, na kterých ještě stále cítím Gabrielovu krev a to už Gabriel hlásí, že je nařadě on. Samovolně mu krk nastavím a vzrušeně zasténám, když se do něj zakousne. Netušil jsem, že to může být při aktu tak slastný prožitek. Hladově opětuju Gabrielovi další polibek a vychutnávám si chuť našich smíšených krví. Myslí mi probleskne, že sex mezi upíry je vzato kolem a kolem velmi perverzní záležitst, když tam navzájem pijeme svoji krev. Počkat mezi upírem a ...a mnou...stále nevím, co jsem. Je to trochu frustrující, ale raději se nepokusím ty zmatené myšlenky vytěsnit, aby mi nenarušovaly tento okamžik.

Gabriel La Croix

„Normální jo.“ ušklíbnu se. Občas nevím, kde se v něm takové hloupé myšlenky berou, ale je to svým způsobem velmi zábavné. Mám rád překvapení, která mi poslední dobou chystá. Nenudím se s ním a jsem si jist, že se s ním nudit ani nikdy nebudu. Je to opravdu zajímavá bytost. „Opravdu, jsi pro mě tím nejdůležitějším na světě.“ s tichostí zašeptám. když se z toho vášnivého polibku odtáhnu. Pohlédnu mu do očí a prohrábnu zpocené vlasy. Políbím ho na čelo a přišpendlím ho k posteli. Vzápětí do něj začnu docela dost tvrdě přirážet. Nedržím se zpátky a rty začnu laskat jeho krk. Přitom jazykem přejedu i po stopách od kousnutí, která jsme mu dneska udělal. Hojí se rychle, i když stále si nejsem jistý tím obojkem, ale on vypadá v pořádku, alespoň v rámci možností. Nevím, co to s ním ten alkohol udělal, ale velmi se mi to líbí. Takového jsem ho nepoznal, tak žádostivého a povolného. Navíc svolného ke všemu a bez jakýchkoliv připomínek. „Budeme to dělat až do rána?“ zeptám se, i když vím, že ač je upír tak to rozhodně nevydrží. Je mladý a ještě se toho musí hodně učit, ale máme na to všechno celou věčnost. Rukou sevřu jeho penis a spolu s tím jak do něj přirážím mu ho začnu třít. Úplně cítím jak mi pod rukou pulzuje a je jen otázkou času, kdy se znovu udělá.

Hazuki

 Jak je možné cítit tolik bouřlivých pocitů, mísící se, hlásící se o pozornost s takovou intenzitou a neroztříštit se na milion koušíčků? Zmatek, o slovo se hlásící prapodivné instinkty, otázky, náklonnost, vzdor, slast a vášeň. Takový nápor... Zničí mě to! Nevydržím! Nechal jsem se vším strhnout. Nejspíš jsem hlupák. Zavřel jsem oči při jemném polibku na čelo a nechal jsem Gabriela převzít iniciativu. Pomalu mě opouští síly držet s ním krok v náruživých polibcích, nechávám se unést slastí, nezadržitelně odpovídám na laskání hlasem chvějícím se rozkoší, přerývaným dechem a Gabriel si tak přichází na své. „Co..že?“ vydechnu už téměř malátně na jeho otázku. Stouplo mu těch pár kapek krve do hlavy?! „Ghaah! To..sot...va!“ zprudka vydechnu a vzepnu se proti němu v posledním zoufalém vzdoru. Ve snaze odolat té intenzitě blížícího se vyvrcholení, ke kterému mě přivádí. „O..obojí ne. Nemůžu! Gabri...naaah!!“ zasténám, než se v Gabrielově náručí znaveně uvolním. Cítím se příjemně, ale zároveň tak nesmírně unaveně, spaluje mě vnitřní horkost a dozvuky slasti. Jaképak dokazování, co jsem to zas způsobil, předhodit Gabrielovi takovou výzvu? Od začátku bylo jasné, že mě to odrovná. Ten chlap je v posteli nezkrotná bestie. Pootevřu oči, všechno se najednou tak točí, sotva nalézám hlas. „Kruci...hádám, že už nikdy neřeknu, aby ses nedržel zpět,“ pronesu trochu chraplavě a uchechtnu se. „Tohle je nad mé síly...zlato,“ pošťouchnu ho označením, jakým dnes označil mě. Stěží zaostřím na Gabrielovu tvář a pousměju se. „Promiň,“ šeptnu, než nechám hlavu klesnout na stranu. A mé vědomí obestře spánek z vyčerpání.

Gabriel La Croix

Je to skvělé, sex s ním je pokaždé něčím zajímavý, ale dnes. Myslím, že dnes mi ukázal zase něco nového a vzrušujícího. Úplně cítím, ty jeho pocity, to jak se jeho tělo chvěje. Cítím každičký záchvěv jeho těla. Je upírem, ale přijde mi, že je mnohem víc sex, než byl jako člověk. Jen je škoda, že jsem přišel o takovou sladkou krev, ale stráví se mnou celou věčnost, protože ho nenechám nikdy odejít. „Až do rána?“ zeptám se znovu a ušklíbnu se. Přitom mezi přírazy prohrábnu jeho vlhké vlasy. „Neboj, nikdy bych ti neublížil.“ zašeptám s tichostí a tentokrát spíš pro sebe než k němu. „Obojí ne?“ zeptám se ho s jistým pobaveným a dál ho uspokojuju, ale netrvá to příliš dlouho a udělá se. Úplně vidím, jak se díky tomu uvolnil. Mě stačí pár dalších přírazů a vyplním jeho tak nezvykle žhavé nitro. Ja upír a přesto je to s ním tak jiné než kdy s kýmkoliv jiným. „Nevím, jestli tě poslechnu.“ zamumlám a vystoupím z něj. „Tak zlato?“ odfrknu si. Takhle mě oslovit. Ten jeden opilec malej. „Ty se nikdy nemáš za co omlouvat.“ zašeptám s tichostí a znovu mu prohrábnu vlasy, než ho přikryju. Ještě chvíli sleduju jeho spící tvář. Vypadá tak spokojeně. Prsty přejedu po obojku, je to zajímavé, že mu neublíží, ale bude třeba ho sledovat a prodiskutovat to s Tristanem. Nechci, aby se mu něco stalo. Aby mu něco ublížilo nebo ho to ohrozilo. Vzápětí si dám sprchu a odeberu se do pracovny. Potřebuju vyřídit nějaké věci a on stejně bude dost dlouho spát. Mohl bych ho při spánku pozorovat, ale je hlavně důležité ho ochránit a dát mu lepší budoucnost, než tu která nám hrozí. Nedovolím, aby otec nebo kdokoliv se ho znovu jen dotkl, ale možná mě to bude stát mnohem víc jak postavení. Povzdechnu si a pohlédnu z okna do noci. Vím, že možná za něj budu muset položit život, ale vím, že to za to bude stát za to.